Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Dubové dřevo a šikovné ruce. Plzeňští bednáři chtějí na seznam UNESCO

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czAutor:Barbora NěmcováPrazdroj

Tradici bednářského řemesla drží Plzeňský Prazdroj jako jediný na světě a usiluje o jeho zapsání na seznam nehmotných památek UNESCO. První krok už má za sebou, ale celý proces potrvá ještě nejméně tři roky.

Osmičlenná parta plzeňských bednářů, která je poslední pokračovatelkou tohoto slavného řemesla spadající pod některý z pivovarů, byla zapsána do krajského seznamu kulturních a historických dědictví.

„Následující rok budeme pracovat na tom, abychom získali zápis do národního seznamu. Díky tomu bychom se mohli snažit o finální a zřejmě nejnáročnější, krok,“ uvedl vedoucí úseku historických řemesel Plzeňského Prazdroje Petr Tůma.

Kdy by se plzeňští bednáři mohli dostat na seznam UNESCO, nechtěl Tůma předjímat. Určitě to však podle něj nebude doba kratší tří let.

Nehmotné památky UNESCO
Plzeňský pivovar se začal nápadem zabývat zhruba před rokem a půl. „Vnímáme bednářství jako součást české historie,“ osvětluje Tůma.

Bednářství má v Plzni dlouhou tradici, v dobách největšího rozkvětu na začátku minulého století pracovalo v Plzeňském Prazdroji zhruba 150 bednářů.

Tradici tohoto řemesla drží plzeňský pivovar jako jediný na světě. Bednáři vyrábějí malé sudy o objemech od 17 do 25 litrů pro různé slavnostní příležitosti, zároveň se starají o ležácké sudy a dubové kádě, v nichž ve sklepích kvasí a zraje pivo.

K tomu, aby se plzeňští bednáři do elitní společnosti dostali, by měly přispět i zkušenosti jejich kolegů z Francie.

V Plzni nyní končí svou výměnnou stáž bednářští učni nejstarší učňovské školy tovaryšského společenství Compagnons du Devoir.

Její tradice sahá do středověku a díky své dlouhé historii už v seznamu UNESCO figuruje. S vedením tovaryšské školy chtějí odborníci z Plzně konzultovat své další kroky.

Na stáži v Plzni bylo šest bednářských učňů a jeden učitel. Od českých kolegů dostali mimo jiné takzvané vandrovní knížky.

„Přijeli se k nám naučit, jak se vyrábějí pivní sudy. Sami ve své rodné zemi vyrábějí sudy na víno, a byť princip práce zůstává shodný, přece jsou v obou postupech rozdíly. Oni více používají stroje, naši bednáři pracují ručně,“ vysvětlil mistr bednář Josef Hrůza. Plzeňské sudy se vyrábí ze dřeva pomalu rostoucích českých dubů z křivoklátských lesů.

Po stopách pivovarčičů: Kde se v Čechách vařilo první pivo?

Publikováno:před měsícemZdroj:100+1

Češi jsou považováni za nejvášnivější milce zlatavého moku a jeho spotřeba je u nás jedna z nejvyšších na světě. Kde se vzala domácí tradice výroby piva?

Historie piva je už od počátku své existence spjatá s historií národa českého. Už první Češi dorazili s měchy plnými chmeleného piva. Svědky dávného pivovarnictví jsou dodnes názvy některých obcí, jež nesou pojmenování po chmelu případně po chmelnicích.

Každému jeho Pivín
Oproti tomu vesnice ani města se jmény odvozenými od podstatného jména „pivo“ vlastně neexistují, což se jeví jako malá záhada. Výjimkou je obec Pivín u Prostějova. Nabízí se však vcelku logické vysvětlení: slovo „pivo“ totiž bylo příliš obecným názvem a každá domácnost si ho vlastně připravovala sama. Jinak by se to na našich mapách Pivíny jen hemžilo!

Pivovarčiči Sobík, Šesůra a Častoň
Jednu z nejstarších zmínek o pivovarnictví v Čechách najdeme už v Zakládací listině Vyšehradské kapituly z roku 1088. V pozdně středověkém dokumentu se dokonce dočteme jména sládků, kterým se tehdy říkalo „pivovarčiči". A příjmení prvních doložených pivovarnických mistrů? Sobík, Šešůra a Častoň z osady Trávník. Je nepochybné, že pivo patřilo k životním potřebám mnoha lidí už tehdy.

Sám kníže Soběslav I. dokonce přidělí týdně každému z kanovníků po jednom vědru medu a jednom soudku piva. A duchovním od svatého Jiří v Praze se dostane každé Vánoce bezesporu výhodné nabídky; mohou si pořídit dvě pinty piva za velmi příznivých šest haléřů! A na Tři krále se klérus vydává na koledu k abatyši, která každému panáčkovi daruje piva a vína bez odměření. České knížecí dvory a statky vaří v nejstarších dobách nejen pivo, ale také tehdy masově oblíbenou medovinu. Ve středověkých podhradních župách bychom našli várečné krčmy, takzvané taberna braxatilis, které čepovaly hradní pivo domácím i pocestným.

Nejdůležitější živnost v zemi: pivovarnictví!
Ránu pivovarnictví zasadí svatý Vojtěch, který pod pohrůžkou vyobcování z církve vaření piva úplně zakáže. Velký fanoušek piva, Václav I., za tekutý chleba neváhá orodovat až u papeže, a naštěstí slaví úspěch. Lidé si mohou pivem zase legálně prolévat hrdla v celé zemi. A když se v Čechách a na Moravě zakládají města, nezmiňuje se v listinách městských privilegií žádná živnost v takové míře, jako pivovarnictví.

Důvod? Tato živnost přinášela královské komoře vůbec největší zisk. Roku 1330 je v Praze vydána listina, dle které se může pivo vařit pouze uvnitř hradeb města, což respektují i další města a menší obce v zemi. Jednotlivá města se od této chvíle začínají rozlišovat na takzvané právovárečné s právem vaření a výčepu piva a na nákladnické, kde se připravoval pouze slad, ale pivo se nevařilo.

Pivovarnické cechy
Během 14. století se zakládají cechy a sladovnictví se stává právoplatným a uznávaným řemeslem. Pivovarnictví nikoli. Cechy mají na starost ochranu práv měšťanů proti šlechtě, ale určují také pořadí vaření a kolik si kdo smí piva uvařit. Dohlíží také na pivovarnické učně a jejich vzdělávání, kontrolují kvalitu piva a hodnotí morálku svých členů. Zkrátka na dobré jméno klade mimořádný důraz.

Významným dokumentem v historii piva se stala Smlouva svatováclavská, která měšťanům povoluje vařit pivo po dobu šesti let, ale pouze pro vlastní potřebu. Nařízení má za následek to, že pivo nesmí prodávat o výročních městských trzích. Oproti tomu šlechtické usedlosti dostanou výhradní právo vařit pivo natrvalo. Pro měšťany značně nevýhodné!

Poupětova revoluce
V druhé polovině 18. století dojde k významné pivovarnické reformě, která umožní vyniknout typickým vlastnostem českých piv. Onu revoluci má na svědomí sládek František Ondřej Poupě (1753—1805). Konstruoval totiž nová zařízení pro výrobu sladu a piva. Přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad. Snížil poměr přidávaného chmele, čímž pivo výrazně zesvětlalo. Původně totiž šlo o velmi tmavý mok. Poupě ve své pivní reformě kráčí srdnatě dál a v Brně zakládá pivovarnickou školu, první svého druhu v Evropě! Brněnskou pivní akademii absolvovala řádka tuzemských i zahraničních sládků.

Bednáři Prazdroje chtějí své řemeslo na seznam UNESCO

Publikováno:před měsícemZdroj:České novinyAutor:ČTKPrazdroj

Osmičlenná parta bednářů Plzeňského Prazdroje, která je údajně poslední pokračovatelkou slavného řemesla spadající pod některý světový pivovar, usiluje o zapsání této tradiční dovednosti na seznam kulturního dědictví UNESCO. Zkušenosti jim předali kolegové z Francie, kteří dlouhodobě vyrábějí stovky sudů na víno a jsou v Plzni na stáži do 14. července. ČTK to řekl Petr Tůma z Prazdroje, od něhož dostali Francouzi vandrovní knížky.

První krok na cestě do prestižního společenství má Prazdroj za sebou. Bednáři byli zapsáni do krajského seznamu kulturních a historických dědictví a nyní usilují o zápis do seznamu celonárodního. Poradí jim dlouhodobě spolupracující francouzské bednářské tovaryšstvo, nejstarší učňovská škola, která už v UNESCO je. Její tradice sahá až do středověku. Pivovar s nimi bude kroky konzultovat.

Celkem je v Prazdroji na stáži šest bednářských učňů z Francie. "V rodné zemi vyrábějí sudy na víno, a byť princip práce zůstává shodný, přeci jsou v obou postupech rozdíly. Oni více používají stroje, naši bednáři pracují ručně," řekl Tůma. Učni dvouletého oboru jsou v prvním ročníku. Na rozdíl od Čechů jsou vždy dva týdny ve škole a šest týdnů na praxi ve firmách, které je od prvního ročníku vychovávají.

Plzeňští bednáři jsou pokračovateli slavné tradice. V dobách největšího rozkvětu na začátku 20. století jich pracovalo v Prazdroji kolem 150. "Tradici řemesla drží Prazdroj jako jediný pivovar na světě," řekl Tůma. Bednáři vyrábějí malé pivní sudy o objemech od 17 do 25 litrů, zároveň se starají o stovku ležáckých sudů a o stejný počet dubových kádí, v nichž ve sklepích kvasí a zraje pivo. S francouzskými kolegy teď vyráběli 25litrové soudky ke 175 letům pivovaru.

"Pivní sud musí vydržet tlak a je o hodně silnější. Ve vinném sudu (také dubovém, asi o dva centimetry silnějším než pivním) nápoj jenom leží a dozrává, kdežto pivo je živý organizmus a pracuje," uvedl vedoucí plzeňských bednářů Josef Hrůza. Bednáři vyrobí za měsíc 20 nebo 30 sudů, Francouzi z oblasti Dijonu dva kamiony za den. Vinné sudy se použijí jen třikrát, pivní sudy se po každé várce smolí a mohou vydržet, pokud se o ně výrobci nápojů dobře starají, i 200 let.

Smíchovský pivovar otevírá své brány

Publikováno:před měsícemZdroj:JenProŽeny.czStaropramen

Již 27. července se v 16:00 otevřou brány této rozlehlé stavby a pivovar přivítá všechny, kteří budou mít zájem podívat se do jeho útrob.

Po celé odpoledne bude možné jít na prohlídku pivovaru, kterou budou mít v režii samotní sládci. Ti jsou hlavní hybnou silou za smíchovským pivem. Například sládek Jan Špaček, který stojí za Jedenáctkou, pivem vyráběným ze sedmi druhů chmelu a tří různých druhů sladu – českého, bavorského a karamelového. Jedenáctku, a nejenom ji, bude možné ochutnat během prohlídky, stejně tak jako na nádvoří pivovaru. Pokud nebudete chtít na prohlídku, ale zajímá vás, jak chutná čerstvé pivo z tanku, nezoufejte. Máme připravenou možnost jej ochutnat.

Na nádvoří pro vás budou připraveny stánky s pivem, ve kterých bude možné okoštovat ten nejčerstvější Staropramen. To vše díky vybudovanému systému trubek, které jsou schopny ze sklepních prostor přivést čerstvé pivo z tanku přímo do venku umístěné pípy a rovnou k vašim ústům.

Celý den bude završen koncertem kapely Monkey Business, která se představí přímo na nádvoří. Tuto funky stálici českých koncertních pódií není třeba složitě představovat. Parta kolem Romana Holého „funkuje“ už od roku 1999, vydala osm řadových alb, z nichž poslední „Sex and sport? Never!“ vyšlo před dvěma lety a jeho název determinuje, o čem Monkey Business jsou – o humoru, dobré náladě, vtipných pódiových oblečcích i kreacích a bezbřehé energii mužského frontmana Matěje Rupperta. Toho ženského – Tonyu Graves, malou vzrůstem, ale nepřehlédnutelnou co do charismatu – definitivně vystřídala předtím často hostující a alternující Tereza Černochová. Pokud jste ještě nové Monkey Business se staronovou zpěvačkou neslyšeli, máte jedinečnou šanci právě v prostorách pivovaru Staropramen. To vše bez nutnosti platit vstupné.

Krušovice vyslaly do světa první reklamu. Chce dobýt Evropu i Gruzii

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czKrušovice

Krušovické pivo má ve světě reklamní premiéru. Pivovar, spadající pod skupinu Heineken, vyrazil s třicetivteřinovým spotem na Slovensko a chystá se dobýt obrazovky i v dalších zemích, například v Maďarsku a v Gruzii. Reklama prezentuje Pivovar Krušovice jako jediné české královské pivo.

Pokud jde o export, má Krušovický pivovar ve strategii Heinekenu klíčovou roli. Silnou pozici získal ve skupině značek jako je Tiger, Amstel či Affligem. Do zahraničí míří téměř polovina krušovického piva, což je o čtvrtinu víc než před pěti lety. Loni pivovar exportoval do 32 zemí světa meziročně o 1,6 milionu lahví piv více. Počet států, kde ochutnávají „Krušovice“ se za rok rozrostl o pět.

Přesto tento pivovar čekal až do letoška na svou první zahraniční televizní reklamu. Třicetivteřinový spot režíroval Matěj Šámal. Krušovické pivo v něm prezentuje jako jediné české královské pivo se staletou tradicí.

Spot je zajímavý i tím, že v něm tvůrce použil speciální technologii dvojexpozice, kdy se v současnosti prolínají dva obrazy a vytvářejí tak obraz v obraze. „Tato metoda je v reklamní oblasti spíše ojedinělá,“ uvedla Lenka Kroupová, manažerka značky Krušovice pro lokální i mezinárodní trh.

Reklama se už v červnu vysílala ve slovenské televizi a také na internetu v Srbsku a Maďarsku. V poslední zmíněné zemi se na vstup na televizní obrazovky chystá. Z dalších zemí zamíří do Gruzie. Další státy jsou v jednání.

Exportně se Krušovicím daří zejména v Rusku, kde prodávají největší objemy. “Tamní spotřebitelé vnímají krušovické pivo jako jedno z nejvíce prémiových na pivním trhu vůbec,“ uvedla mluvčí pivovaru Jana Pikardová. Nejrychleji roste v Chorvatsku, kde byla značka uvedena letos, a na Slovensku. Úspěch má pivovar také v Anglii, kde se etabloval v sedmi provozovnách i s tankovým pivem.

„Exportu tankového piva se chceme věnovat i nadále, protože se tak k zákazníkovi dostává pivo nejvyšší kvality přímo z pivovaru, jež má ten správný „říz“, správnou chuť a pěnu,“ dodala Pikardová.

Vyhořelému pivovaru v Jindřichově Hradci chtějí vdechnout nový život

Publikováno:před měsícemZdroj:Rozhlas.czAutor:Lucie Hochmanová

Desítky let chátral, až nakonec v roce 2011 vyhořel. To je osud bývalého pivovaru v areálu jindřichohradeckého zámku. Soukromý majitel měl velkolepé plány na přestavbu objektu na lázně, ale žádný nevyšel. Nakonec loni koupilo pivovar město.

Radnice už začala se záchranou objektu. „Tady to bylo všechno znečištěné, byly tu různé nánosy, spadly konstrukce, trámy. Vypadalo to šíleně,“ říká Václav Bombala, který má na starosti stavební dozor a dohlíží na vyklízení bývalého pivovaru a potom i na jeho provizorní zastřešení.

Protože bývalý pivovar stojí v areálu zámku a je stále památkově chráněný, město bude muset při rekonstrukci zachovat jeho venkovní vzhled, klenuté stropy v přízemí a zůstat by měly i některé technologie, které sloužily při výrobě piva. „Zřejmě některé kusy pak zůstanou jako exponát,“ dodává Vladimír Krampera, vedoucí odboru rozvoje.

Ohořelou střechu je nutné provizorně opravit. „Část, kde jsou tašky, bude zakrytá plachtou a do části, kde už není žádný krov, dáme prostorové lešení a plech,“ popisuje Václav Bombala.

S dalším využitím objektu bývalého pivovaru teď můžou radnici poradit obyvatelé i návštěvníci Jindřichova Hradce. Své návrhy mohou posílat do konce srpna na odbor rozvoje. Potom se jimi bude zabývat pracovní skupina.

Často zaznívá názor, že by bylo dobré obnovit výrobu piva. Jestli tento návrh projde, bude jasné zřejmě až na přelomu roku.

Kdo vládne trhu s tmavými pivy? Guinness a pak překvapivě Kozel

Publikováno:před měsícemZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav PetrVelké Popovice

Globálnímu trhu černých piv vládne známá irská značka. Velkopopovický Kozel je ale podle analýz Prazdroje už na druhém místě.

První v žebříčku je veleslavná irská značka Guinness, pak dlouho nic a druhý Velkopopovický Kozel Černý. Tak vypadá podle analýz Plzeňského Prazdroje, pod který Kozel spadá, pořadí na prvních dvou místech ve srovnání prodeje tmavých (respektive černých) piv na světovém trhu.

Nezávislí odborníci z branže potvrzují, že odhady lidí z­ Prazdroje mohou být pravdivé.

Přesná čísla o jednotlivých značkách pivovary nezveřejňují, ale dohromady všechna piva s etiketou kozla z Velkých Popovic jsou dnes podle tvrzení manažera Prazdroje Vladimíra Juriny nejprodávanějšími českými pivními značkami ve světě. A v součtu domácího a zahraničního prodeje největší značkou plzeňského firmy.

Především díky nárůstu odbytu v cizině se podle Juriny prodej všech variant Kozla (vaří se licenčně už v osmi zemích) za posledních deset let téměř zdvojnásobil.

800 tisíc vs. 8,5 milionu
Kozel Černý je spodně kvašené výčepní pivo, které kvasí při nižších teplotách a delší dobu než svrchně kvašený takzvaný stout typu Guinnesse.

V Prazdroji analyzovali dostupné údaje o konkurenčních tmavých pivech ve světě a nenašli prý žádné tmavé spodně kvašené pivo, kterého by se prodalo někde ve světě více než Kozla. A z těch, které se vaří technologií svrchního kvašení, má navrch jen Guinness. „Kozel Černý je dnes pravděpodobně nejprodávanější tmavé spodně kvašené pivo na světě a druhé nejrozšířenější černé pivo vůbec,“ říká Jurina.

Prazdroj domácí objem prodeje všech kozlů i toho tmavého tají (černá a tmavá piva nejsou v Česku velkým hitem), ale uvádí, že tmavé varianty Kozla se prodá v ­celém světě přibližně 800 tisíc hektolitrů ročně.

Guinness, který patří britskému nápojovému gigantu Diageo, se vaří po celém světě v padesátce pivovarů a společnost uvádí, že ročně prodá celkem 850 milionů litrů (8,5 milionu hektolitrů). Což řadí výrobce ve světovém srovnání největších producentů piva někam do druhé dvacítky, ale pořád je to desetkrát víc, než kolik se prodá ve světě Kozla Černého.

I tak ale může být česká značka světovou dvojkou. „V Česku jsou tmavá piva hodně v menšině. Tvoří jen kolem dvou procent celkové spotřeby. Kozel je ale hodně silný v zahraničí díky licenční výrobě. A nelze vyloučit, že jeho tmavá varianta je opravdu na světovém trhu číslo dvě za Guinnessem. Čísla, která by to hodnověrně doložila, jsou však těžko dostupná,“ říká Tomáš Maier, který přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze ekonomiku pivovarnictví.

Tmavému Kozlu konkurují ve světě zejména anglická tmavá piva, například portery – obdoby irského stoutu – nebo německá tmavá piva – dunkel.

Konkurence z Německa
V Německu je to například König Ludwig Dunkel nebo tmavé pšeničné Erdinger Dunkel a hlavně tamní největší výrobce tmavých piv Köstritzer, který podle dostupných informací vyrobí ročně kolem milionu hektolitrů.

Podstatnou část (není známo jak velkou) však prodává na domácím trhu a nelze vyloučit, že v ­zahraničí prodá méně než Prazdroj svého tmavého Kozla.

„Německý trh je obrovský a ­také nevíme přesně, jaké objemy značek tmavých a černých piv prodávají ve Spojených státech nebo Kanadě. Každopádně je ale pravda, že v zahraničí je české tmavé pivo velmi úspěšné,“ říká vydavatel časopisu Pivo, Bier & Ale Pavel Borowiec.

Doma v Česku však tmavá piva pivovarům zásadní zisky nepřinášejí. Celkové tuzemské spotřebě – loni v objemu 16,4 milionu hektolitrů – kralují světlá výčepní piva a světlé ležáky. Tmavá vzhledem k malému zájmu tuzemských pivařů jsou spíš doplňkem na trhu.

Přesto je nabízejí skoro všichni větší výrobci včetně Heinekenu (Krušovice černé), Staropramene, Budvaru (B:Dark), Bernarda, náchodského Primátora (Primátor Stout), Svijan (Svijanská kněžna) i desítek minipivovarů.

V Praze začala fungovat evropská centrála pivovarů Asahi. Patří k ní i Prazdroj

Publikováno:před měsícemZdroj:Lidovky.czAutor:ČTK

V Praze v budově Myslbek na Příkopě začala od července fungovat evropská centrála japonské pivovarské skupiny Asahi Breweries Europe Limited (ABEL). Spadá pod ní 11 pivovarů z pěti evropských zemí a korejská distribuční a exportní jednotka. Plzeňský Prazdroj je součástí skupiny.

Prostory dříve obýval někdejší majitel Prazdroje, skupina SABMiller, ale ta v Praze centrálu neměla. Do podzimu by mělo v centrále pracovat 70 lidí, dříve jich tam bylo 50.

V centrále podle mluvčí Plzeňského Prazdroje Jitky Němečkové sídlí oddělení marketingu, lidských zdrojů, financí, nákupu, firemní komunikace a IT, která zastřešují a vedou jednotlivé úseky a oblasti aktivit pro celý region. „Centrála ma nyní přes 50 lidí, kapacita kanceláře 70 lidí by se měla naplnit do podzimu, v současné chvíli probíhají výběrová řízení,“ dodala Němečková.

Pod pražské vedení spadají pivovary v Maďarsku, Polsku, Slovensku, Rumunsku a v České republice. „Z pohledu postavení na trhu je Prazdroj nejúspěšnější společností ABEL. Co se týká velikosti a objemu prodeje největší společností je Kompania Piwowarska v Polsku s 2800 zaměstnanci,“ dodala Němečková.

Japonská skupina Asahi převzala Plzeňský Prazdroj letos na konci března. Největšího výrobce piva v ČR koupila s dalšími čtyřmi evropskými pivovary za skoro 200 miliard korun. Evropská organizace těchto firem je podřízená společnosti Asahi Group Holdings Ltd. v Tokiu.

Za hudbou i za pivem již tuto sobotu na Slavnosti svijanského piva

Publikováno:před měsícemZdroj:Pivovar SvijanyAutor:Luboš SpálovskýSvijany

Nadcházející 28. ročník tradičních Slavností svijanského piva nabídne již tuto sobotu od 13:00 hodin opět bohatý hudební program. Na třech pódiích se v areálu koupaliště ve Svijanském Újezdě vystřídá téměř dvacet skupin a interpretů. K hlavním magnetům budou patřit vystoupení skupin Mňága a Žďorp, Traktor, Dymytry nebo Mandrage, či zpěvačky Evy Pilarové. Vedle nabitého hudebního programu hosty ve Svijanském Újezdě očekává i celá řada doprovodných akcí pro celou rodinu, včetně ohňostroje krátce po setmění.

Slavnosti by si neměli nechat ujít ani milovníci piva: z celkem 160 píp poteče všech dvanáct svijanských piv a i laici si budou moci vyzkoušet, jak náročné je být pivním degustátorem. Vítané ochlazení jim nabídne speciální pivní zmrzlina, vyrobená ze 75 procent z nejnovějšího svijanského piva - Zámeckého Mázu. Ze stánku s dárkovými předměty si fanoušci budou moci odnést nejen speciální „slavnostní" Plechovku pro chlapy, ale i pivní sklo, některé z mnoha druhů triček, kraťasů nebo cyklodresů a nespočet dalších pivařských drobností.

Obec je na oblíbenou akci, jíž se loni zúčastnilo na deset tisíc hostů, kteří vypili celkem 65 tisíc půllitrů piva, dobře připravena. Z důvodu plynulého provozu v ní bude po celou dobu konání slavností povolen pouze jednosměrný provoz a zakázáno bude parkování podél příjezdových cest. Cesta na slavnosti od exitu 67 dálnice D10 bude označena směrovkami a přímo ve Svijanském Újezdě budou moci řidiči osobních vozů využít velkokapacitní parkoviště u místní hasičské stanice a u stanového městečka. Z Liberce a Jablonce budou přímo na místo konání Slavností svijanského piva vypraveny i speciální autobusy. Těm, kdo se na slavnosti rozhodnou dopravit raději vlakem, pořadatelé doporučují vystoupit na stanici Příšovice. Z ní je to do Svijanského Újezdu jen pár kilometrů pěšky a není možné zabloudit - na slavnosti od nádraží každý rok míří davy hostů.

Nejproslulejší „český“ hostinský ve Vídni: Češi Budvar podceňují

Publikováno:před měsícemZdroj:iDNES.czAutor:Jan Brož

Schweizerhaus je pravděpodobně nejslavnější vídeňská hospoda, kterou lze nalézt ve většině turistických průvodců. Už po desetiletí je neodmyslitelně spjatá s Budějovickým Budvarem a rodinou Kolariků, původem z jižních Čech.

V jedenáct hodin dopoledne krátce po otevření přicházejí do proslulé zahrádky Schweizerhaus ve vídeňském Prátru první štamgasti. Majitel Karl Kolarik se s nimi srdečně zdraví. Název jeho podniku je trochu zavádějící, více než se Švýcarskem je totiž pohostinství spojeno s Českem. Rodina vídeňských Čechů Kolariků ho provozuje už ve třetí generaci a na čepu je zde po desetiletí Budějovický Budvar. A podobně jako jeho čeští kolegové bojuje i se stejnými problémy. „Byrokracie se v Rakousku naprosto vymkla kontrole,“ říká Kolarik.

V čem se liší český pivař od rakouského?
V Rakousku je na rozdíl od Česka nejrozšířenější dvanáctka, desítka se téměř nepije. V Česku k jejímu rozvoji přispěly daňové důvody, v Rakousku tvoří daň z konečné ceny piva relativně zanedbatelnou část. Klasický Rakušan, nebo přesněji východní Rakušan, pak také střídá pivo s vínem. Když je horko, tak pije vinný střik a poptávka po něm v těchto horkých dnech trochu roste na úkor piva. Pije se vinný střik i v Česku?

Ano, v posledních letech se však v horkých měsících hodně prosazuje radler nebo cider.
Cider se prosazuje i u nás, ale myslím, že v Česku je tento trend silnější. Také radler byl dříve relativně bezvýznamnou kategorií a nyní tvoří už zhruba sedm až osm procent celého trhu.

A co nealkoholické pivo?
V gastronomii nehraje roli, ale hodně se pije v domácnostech. Ženy ho kupují pro své manžely, kteří by si ho jinak sami nekoupili. V restauracích v posledních deseti letech pak pozorujeme nárůst prodejů minerálních vod.

V Česku je spíš trend, že host požaduje kohoutkovou vodu zdarma.
V Rakousku si některé kavárny účtují za karafu vody klidně dvě tři eura. My ji hostům dáváme zadarmo. V takovém případě mu však poskytujeme zadarmo i místo, musíme zdarma umýt sklenici, kterou musíme koupit, a zaplatit personál. Je to proto velmi sporné.

Pivo a také jídlo je v Česku stále relativně levné a hostinští se tak pokoušejí udělat zisk právě na nealkoholických nápojích, u kterých mají lepší marže. Jak je to u vás?
Tolik minerálek se zase neprodá. Ale je pravda, že marže na minerálce, stejně jako třeba na kávě, jsou poměrně dobré. Například pro provozovatele kaváren to hraje důležitou roli. V klasické restauraci pokrývá nealko jen malé množství tržeb.

Vaše zahrádka je opravdu obří, kolik má Schweizerhaus míst?
Dá se říct, že 1 500, jelikož ani při plném obsazení nejsou všechna místa obsazená. U stolů s šesti místy sedí obvykle čtyři pět lidí, ale naše teoretická kapacita je 1 800 míst.

Kolik piva každoročně vytočíte?
Na to se mě ptají často, ale tato čísla nezveřejňujeme. Troufám si říct, že v prodeji piva pravděpodobně patříme mezi největší podniky ve střední Evropě. Zahrádka, která by se s námi dala srovnat, je už jen v Salcburku a pak až Augustiner Keller nebo Hirschgarten v Mnichově. Ty jsou ještě větší než my, ale jejich koncept se trochu liší. Nabízí jen jednodušší jídla a částečně tam funguje samoobsluha.

Jak silné je propojení Schweizerhaus–Budvar? Mohli byste si dovolit změnit značku prodávaného piva?
Schweizerhaus by to pravděpodobně přežil, i když je opravdu těžko odhadnutelné, jak by reagovali hosté. Otázku změny značky jsme si kladli před mnoha lety, kdy se objevily hlasy o privatizaci Budvaru a my jsme měli obavu, že by se nový vlastník mohl zaměřit na masovou produkci unifikovaného piva, poklesla by kvalita a změnila by se typická chuť. To se naštěstí nestalo a Schweizerhaus je tak s českým pivem spojen více než sto let.

Můžete krátce popsat tuto historii?
Původně to tady provozoval Jan Gabriel z Písku. Čepovalo se tedy plzeňské pivo a bylo známo, že o ně dobře pečuje. Po první světové válce došlo k úpadku a Schweizerhaus zůstal nějakou dobu prázdný. Můj dědeček, který pocházel z jižních Čech, se pak mého devatenáctiletého otce zeptal, zda by si troufl vést takový podnik, a ten na to kývl. Vídeň tradičně zásobovaly pivovary ze severu, ve stejné době se ale do Vídně začala vozit piva za Štýrska, která mají jiný charakter, nejsou tak hořká, lépe se hodí k vínu. V souvislosti s tímto trendem se Pilsner Urquell ukázal pro Vídeňany jako příliš hořký. A v roce 1926 proto můj otec začal prodávat budvar.

Jak je budvar v Rakousku vnímán?
Je to absolutně prémiová značka a to se týká jak jeho pověsti, tak ceny. To je rozdíl oproti Česku, kde patří spíše do střední cenové kategorie. Myslím, že vzhledem k náročnému procesu, kdy pivo zraje devadesát dní, což je dnes už opravdu velmi neobvyklé a stojí to peníze, by si zasloužil také v Česku být ve vyšší cenové kategorii. To je určitě výzva pro další roky.

Jaké postavení má budvar ve srovnání s rakouskými pivy?
Z německy mluvících zemí je spotřeba budvaru na hlavu v Rakousku nejvyšší. Pro zahraniční piva je to dnes na rakouském trhu složité, import je relativně malý, což nebylo vždy. Před padesáti lety byl rozdíl mezi importovanými a domácími pivy enormní a zahraniční značky měly mnohem lepší pověst. Rakouské pivovary však postupně hodně investovaly do kvality, marketingu a tím omezily dovozový trh. Roli sehrál i patriotismus zákazníků. Zahraničním značkám tak konkuruje dostatečná domácí nabídka včetně malých pivovarů s velmi dobrými pivy. Minipivovary mají na celkovém trhu jen zanedbatelný podíl, myslím, že ani jedno procento, ale jsou důležité pro reputaci branže jako celku.

Už jsme to nakousli, sledujete debatu o případné privatizaci Budvaru?
Samozřejmě, s Budvarem spolupracujeme dlouhodobě a každý podnikatel potřebuje mít spolehlivého partnera. Privatizace Budvaru není aktuální, před dvaceti let jsme se toho obávali. Mnoho velkých značek se dostalo do zahraničních rukou, a to jak v Česku, tak v Rakousku. Pod Heineken spadají už téměř dvě třetiny rakouské produkce. Šedesát procent trhu tedy ovládá jedna firma a v Česku byl vývoj podobný. Po celém světě vidíme koncentraci trhu do rukou několika velkých vlastníků, a to s sebou samozřejmě nese riziko vzniku monopolů.

Měl jste už možnost seznámit se s novým ředitelem Budvaru Petrem Dvořákem?
Byl jsem před pár týdny v Budějovicích a při té příležitosti jsme se setkali, i když jenom krátce. Myslím, že jeho zkušenosti v oblasti marketingu mohou značce Budweiser velmi prospět. Pracoval pro Staropramen, podílel se na vzniku konceptu Potrefené husy. Stejně tak značka Pilsner Urquell s ním prošla velmi zajímavým vývojem. Je to odborník, což je pro značku určitě dobře.

Byl tedy marketing oblastí, kterou Budvar zanedbával?
Marketing je možné dělat vždycky lépe. Už jsem to zmiňoval, ale je zajímavé, že produkty Budvaru v Rakousku nebo Německu mohou dosáhnout na mnohem vyšší cenu než v Česku. To musí mít nějaký důvod. Buď v zahraničí dělali marketing lépe, nebo doma investovali moc málo peněz, nebo je za tím něco jiného. Marketing je v pivovarnictví stále důležitější oblastí. Dříve stačilo mít kvalitní produkt, dnes je potřeba ho prodat. Na světě je dost jiných kvalitních produktů.

V Česku je velkým problémem rostoucí rozdíl mezi cenou piva v obchodech a gastronomii. Lidé stále více pijí pivo doma a nechodí do hospod. Jak je to v Rakousku?
Tento vývoj u nás odstartoval už dříve. Supermarkety vsadily na pivo jako na cenové lákadlo možná o dvacet třicet let dříve než v Česku. Dříve byl poměr prodejů lahvového a sudového piva půl na půl, ale dnes klesá podíl sudového piva a čím dál více lidí stále častěji nakupuje v obchodě. V hospodě neplatíte jen za produkt, ale i za zaměstnance, za energie. Cenové nůžky se přitom budou dál rozšiřovat, lidé v Evropě vydělávají stále více, a náklady ve službách tedy dál rostou.

Jak tomu trendu čelit?
Jedině kvalitou, a to nejen produktu, ale i služby. Číšník je vyslancem hostinského, a je proto jedním z nejdůležitějších lidí. Pokud je špatný, tak se to odráží na celé hospodě. A je to i otázka platového ohodnocení. Jako gastronom si musíte obhájit takovou cenu nápojů a jídla, aby bylo možné dostatečně zaplatit i zaměstnance. Na druhou stranu si myslím, že vývoj půjde dobrým směrem. Kupní síla roste, a to i v Česku, a lidé budou chtít chodit do restaurací.

V Česku koncem loňského roku odstartovala elektronická evidence tržeb, Rakousko ji zavedlo o trochu dříve. Jaké jsou vaše zkušenosti?
Náš ministr měl představu, že vybere na daních o jednu miliardu eur více. Dneska se říká, že to bude maximálně 200 milionů. Takže to bylo jen mnoho povyku pro nic. Pro nás to byla neskutečná zátěž, tři měsíce jsme intenzivně pracovali, abychom našli spolehlivé řešení. Přesto musím přiznat, že se obsluha zpomalila.

Proč?
Měli jsme tady třeba plný autobus dobrovolných hasičů z Dolního Rakouska a každý z nich platil zvlášť. Trvalo to přes půl hodiny, a to byl číšník hodně rychlý. Hasiči byli netrpěliví, protože ještě potřebovali jet někam dál. Půl hodiny jsme nemohli obsadit padesát míst, dokud všichni neodešli, a utekli nám tak další zákazníci. V konečném důsledku vybere méně i stát. Na venkově pak řada hospod zavřela a k tomu brzy přibude zákaz kouření.

Co byste řekl, že z toho je největší problém pro rakouské hostinské?
Byrokracie. Jsme přeadministrovaná země a dostát všem předpisům stojí nekonečně mnoho času. Byrokracie se v Rakousku naprosto vymkla kontrole.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.19.08.2017 12:085.330/5.330