Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Pivovarská skupina Asahi rozšiřuje svou středoevropskou centrálu v Myslbeku

Publikováno:před 5 minutamiZdroj:Bydlet.czAutor:Jana Brožková

Na 5 000 čtverečných metrů se v kancelářské budově Myslbek ještě tento rok rozšíří pivovarská skupina Asahi Breweries Europe (ABE Group). Do reprezentativních prostor uprostřed pražské high street Na Příkopě soustředí svou centrálu pro střední Evropu. Děje se tak rok poté, co Asahi koupila Plzeňský Prazdroj společně s dalšími pivovary na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Rumunsku v přepočtu za 200 miliard korun.

"Aktuálně v Myslbeku pracuje přes 80 zaměstnanců regionální centrály ABE Group. Myslbek je pro nás vynikající adresou v centru Prahy. Architekturu, služby i dostupnost si pochvaluje náš tým i řada obchodních partnerů, kteří za námi do české metropole jezdí," komentuje rozhodnutí skupiny Asahi Breweries Europe její ředitelka pro komunikaci a institucionální vztahy Drahomíra Mandíková.

V Myslbeku sídlí regionální oddělení marketingu, lidských zdrojů, financí, nákupu, firemní komunikace a IT, týmy právníků, auditorů, kontroly kvality a inovací i zázemí nejvyššího managementu společnosti. „Velmi si vážím projevené důvěry přestěhovat do Myslbeku středoevropskou centrálu Asahi. Takto významný nájemce zvyšuje prestiž každého projektu a pro nás je to skvělé vysvědčení za každodenní práci celého týmu, který se o Myslbek a jeho nájemce stará," dodává Zdeněk Hausvater, ředitel Myslbeku.

Pod ABE Group spadá jedenáct pivovarů v pěti středo- a východoevropských zemích. Vedle Plzeňského Prazdroje mezi ně patří například Plzeňský Prazdroj Slovensko, maďarský Dreher, rumunský Ursus nebo polský pivovar Kompania Piwowarska. ABE Group ve střední Evropě zaměstnává přibližně 7 400 lidí. Pivovary této skupiny ročně prodají na 33 milionů hektolitrů piva, jež exportují do 60 zemí celého světa. Mezi nejznámější značky skupiny patří Pilsner Urquell, Velkopopovický Kozel, Lech, Tyskie, Ursus, Timisoreana, Dreher nebo Šariš.

Nájemci a jejich zaměstnanci v Myslbeku těží z perfektní nabídky služeb, restaurací, kaváren nebo značkových obchodů několik kroků od kanceláře. Právě dostupnost všech linek metra a kvalitu pracovního prostředí vyzdvihují firmy sídlící v Myslbeku nejčastěji. Jako ohromný benefit vnímají i vlastní čtyřpodlažní podzemní garáže s 324 parkovacími místy.

Nájemcům 17 000 m2 moderních kanceláří nabízí také špičkový servis. I proto „příběh“ této ikonické stavby píší vedle Asahi Breweries Europe Group i ústředí Plzeňského Prazdroje a další renomovaní nájemci jako Kinstellar, JLL, American Express, BNP Paribas, Giese, nebo evropská centrála PrimeRevenue.

Asset manažerem Budovy Myslbek je francouzská společnost AEW, o property management objektu se stará tým BNP Paribas Real Estate Czech Republic.

Dobré pivo z Rakovníka: jaká je jeho historie?

Publikováno:před 14 minutamiZdroj:Ep[ochálníSvět.czBakalář

Dobré pivo se v Rakovníku vařilo zcela určitě několik staletí před rokem 1454, který je dnes uváděn jako počátek rakovnického pivovarnictví. Tehdy rakovničtí získali od krále Ladislava důležitý dokument – právo mílové, tedy právo ochrany a záruka odbytu „na míli od městských bran“. Obraz o tradici rakovnického pivovarnictví dává i nahlédnutí do berních registrů pro léta 1436–1450. Na náměstí bylo podle záznamů pět pivovarů, ve městě 17 sladoven a 19 sladovníků. V druhé polovině 16. století už stoupal v Rakovníku k nebi dým z devíti pivovarů. Zájem o pivo z Rakovníka byl v 15. a 16. století takový, že se ve všech pivovarech vařilo prakticky nepřetržitě. Historické prameny v roce 1574 zaznamenaly, že ze 74 várečníků jich 57 dodávalo pivo do Prahy.

Vzdělanec, který měl rád rakovnické pivo
V roce 1587 přišlo město Rakovník o správce školy. Na dobré škole si Rakovničtí zakládali nejméně tolik jako na dobrém pivu, takže se vypravili na pražskou univerzitu shánět učitele. Byl jim doporučen Jan Pička Písecký, „dobrý, vlídný a nehrdý pedagog“. Jan Pička Písecký byl „urostlý, ramen obdélných, tváře bradkou červenou obrostlé a oka chytrého, ovšem nebyl již z junáků mladých…“

„Dobré pivo vaříte, páni milí rakovničtí…“ pochválil poslům jejich mok, když si vyslechl, s jakou nabídkou za ním přicházejí. Bakalář byl opravdovým znalcem piva a hned se nechal slyšet, kolik zná v Praze hospod, kde se čepuje pivo z Rakovníka. „Nejlepší rakovnické šenkují na Oujezdě u Bílého koně a tamže u Jeřábů a u Dudků na Starém Městě. Radní neskromně přidávali, že chutná i císaři na Pražském hradě a mnoha urozeným pánům měšťanům. Na jaře roku 1588 dorazil bakalář Pička Písecký do Rakovníka, který měl v té době jen 190 domů. Rakovnické pivo ho nezklamalo. Přímo u pramene bylo ještě chutnější, neplundrované vodou vltavskou, jak se svěřoval novým kamarádům, které nacházel hlavně v četných hospodách. Školu také nezanedbával. „Když neměl pan bakalář Pička hlavu pitím obtíženou, byl správcem školy výborným,“ píše ve svém pojednání Zikmund Winter. Vzdělaný muž Jan Pička Písecký nepobyl v Rakovníku dlouho (odešel v roce 1589), ale zanechal tu význačnou stopu. Kromě jiného dal pivu vařenému v Rakovníku jméno Bakalář, které do dnešní doby v sobě nese kromě letité tradice také závazek vysoké kvality.

Pivní válka s Prahou
Mnohé zápisy v městských knihách dosvědčují, že rakovnické pivo přispělo k záchraně města za třicetileté války. Ať přátelé či nepřátelé, vojáci měli rádi dobrý truňk a tak jim záleželo na tom, aby bylo zachováno město i pivovar. Po válce, po roce 1648, se pomalu začalo vaření piva v Rakovníku obnovovat, ale roku 1667 se pražští staroměstští nákladníci znovu vzbouřili proti jeho dovozu do Prahy. Dvorní kancelář se rakovnických pivovarníků dvakrát zastala, ale protesty z Prahy neustávaly. Za Marie Terezie v roce 1763 bylo už povoleno dovážet rakovnické pivo do Prahy jen v zimním období – od Havla (16. října) do Jiří (24. dubna).

Vznik dnešního pivovaru
‚Rozvoj průmyslové výroby ale přivedl Rakovnické k myšlence na zřízení velkého pivovaru. Ve městě zbyla po válečných dobách opuštěná budova kasáren. Vhodnější objekt nebyl k dispozici, a tak bylo rozhodnuto umístit pivovar právě v tomto objektu, kde je pivovar dodnes.

Pivovar přinášel zisk, obliba rakovnického piva začala stoupat a bylo výhodné investovat do jeho rozvoje. Již roku 1871 bylo třeba přestavět sladovnu. Významným byl rok 1892, kdy byla postavena spilka, lednice a instalován parní stroj. V roce 1896 začala výstavba nových sklepů a umělého chlazení. Roku 1900 bylo zavedeno stáčení ležáku do lahví s etiketou, kterou zdobil červený rak s chmelovou révou a latinské úsloví, jehož vznik se datuje do 16. století a které ilustruje jedinečnost rakovnického piva – Unus papa Romae, unus portus Anconae, una turris Cremonae, una ceres Rakonae – Jeden papež v Římě, jeden přístav v Anconě, jedna věž v Cremoně, jedno pivo v Rakovníku.

Důležitá nezávislost
Dnešní Tradiční pivovar v Rakovníku je jedním z mála samostatných nezávislých průmyslových pivovarů v České republice. Vaří svá piva klasickou technologií dvourmutovým způsobem, kdy pivo kvasí v otevřených kádích a leží 40-60 dnů v horizontálních ležáckých tancích. Základem pro všechna piva jsou české a výhradně ty nejkvalitnější suroviny, tedy české slady, žatecký chmel a voda z vlastních hlubinných studní. Má právo označovat svá piva chráněným zeměpisným označením České pivo.

Pivovar Carlsberg používá AI k vývoji nových piv

Publikováno:před 17 minutamiZdroj:Svět hardwareAutor:Milan Šurkala

Dánský pivovar Carlsberg nám už přinesl škálu pH a tím jeho průlomovost zdaleka nekončí. Ve spolupráci s Microsoftem a tamějšími univerzitami vyvíjí systém umělé inteligence pro vývoj nových chutí piv.

V dánské Kodani sídlí pivovar Carlsberg, který patří v mnoha oblastech k průkopníkům. V jeho laboratořích vznikla počátkem 20. století škála kyselosti pH a nyní do vývoje zlatavého moku zapojuje dosud nepoužívané pokročilé technologie, konkrétně umělou inteligenci. Doktor Pivo, Jochen Förster z Carlsberg Laboratory, každý den zkouší obrovské množství pivních vzorků, což sice pro Čecha může znít jako práce snů, ve skutečnosti to ale zdaleka není tak jednoduché. Do procesu vyhodnocování chuti se tak rozhodli zapojit počítač a AI systémy.

Tento systém sice nebude všemocný, pomůže ale vyhodnotit a předpovědět typ chuti výsledného piva. Chuťové pohárky pana Förstera tak nyní částečně nahradí senzory a servery. Projekt začal na konci loňského roku a nyní je po více než půl roce systém schopen od sebe rozeznat některé typy ležáků. Celkové trvání je naplánováno na tři roky, takže času je ještě dost a na systému je ještě hodně co ladit.

Cílem je vyvinout jakýsi chuťový "otisk" každého z testovaných piv, což by mělo vývoj urychlit až o třetinu. Díky tomu by mělo být snazší rychleji uvádět na trh piva s požadovanou chutí dle aktuálních požadavků. Podle Förstera už nyní Carlsberg díky pokročilým technologiím produkuje lepší piva než v minulosti.

Pivovar Carlsberg na projektu spolupracuje s Universitou v Aarhusu, Technickou univerzitou v Dánsku a především společností Microsoft. Přešel totiž ze svých 500 serverů na cloud Microsoft Azure, Office 365 a Windows 10.

Na minipivovar se složilo 17 kamarádů, první várku vyprodali za den

Publikováno:před 10 hodinamiZdroj:iDNES.czAutor:Jiří BártaHejkal

Po 111 letech se v Novém Městě na Moravě opět začíná vařit pivo. Parta kamarádů se rozhodla splnit si sen a chodit do místní proslavené hospody Na Sporťáku na svoje pivo. I když stavba pivovaru teprve finišuje, první várku svého piva už si nechali vyrobit. A zájemci jim za ni málem utrhli ruce.

Podle postav z jedné z místních pověstí se bude nové pivo jmenovat Hejkal. „Název byl jasný hned,“ říká s úsměvem jeden ze společníků Pivovaru Hejkal Tomáš Petr. „Původně se uvažovalo o názvu Bočkanovský Hejkal,“ zmiňuje jeho kolega Josef Krška.

„To byl ulítlý název. Nové Město se jmenovalo původně Bočkanov, což polovina z nás ani nevěděla. Název jsme zjednodušili, ale Hejkal v tom byl od začátku,“ uzavírá debatu Petr.

Sedmnáct společníků založilo firmu v loňském roce. „A to ještě není naše parta celá, ne všichni do toho šli, nebo si to nakonec rozmysleli. Není to jen o radosti, je to byznys jako každý jiný, a mnozí se toho lekli,“ vysvětluje Petr.

Na investici se složila novoměstská parta kamarádů přes sport. „S většinou se známe z basketbalu, pak se na to nabalují příbuzní. Tahle parta už funguje přes třicet let,“ vypráví Krška.

Prý se dobře doplňují. Ten umí to a ten zas tohle, jak se zpívá v jedné známé písničce. „Tady Pepa to postavil, máme mezi sebou právníka, ajťáka, ekonoma, já jsem chemik… Není to o jednom člověku,“ odmítá Tomáš Petr.

Začínal doma v hrncích s třiceti litry piva z koncentrátu
Právě on totiž začal před čtyřmi lety podomácku vařit pivo. Nejdřív z koncentrátu, což prý není žádné velké umění. „A tady v hospodě na Sporťáku jsme ho pak s kamarády narazili. Většinou to bylo super a začalo se to líbit i klukům. A pak jsme si řekli, že si uděláme pivovar,“ vrací se k začátkům.

Teď už jim hrnce stačit nebudou. „Tehdy jsem uvařil naráz třicet litrů, tady budeme mít varnu na tisíc litrů. Ale náročnost je stejná, musíte dodržet všechny podmínky,“ líčí pivař.

Dodávka technologií se však zdržela, termín spuštění pivovaru se pořád prodlužuje. „Mysleli jsme si, že budeme vařit už v dubnu. Nestíhali jsme my a dodavatel technologie už vůbec ne. Jelikož jsme si nechtěli nechat utéct v půlce června slavnosti Nova Civitas, domluvil jsem se s kamarádem, který má minipivovar ve Znojmě, aby nás nechal tři várky uvařit,“ prozradil.

A tak se v Novém Městě po 111 letech přece jen čepovala „domácí“ světlá dvanáctka a také speciální tmavá třináctka. „To byla bomba. Vytočilo se 2 140 piv, prakticky všechno, co jsme měli, druhý den už jsme nemohli točit,“ počítají pivovarníci.

Teď už netrpělivě čekají, až budou technologie na místě. „Dodavatel se nám zavázal, že nejpozději 28. srpna bude pivovar funkční,“ prozradil Petr. Stavebně už je všechno na dvoře restaurace Sport ve Žďárské ulici připraveno.

Týdně vznikne jeden minipivovar. Trh přesto není nasycený
Jaká bude kapacita pivovaru? „Tu bude limitovat počet ležáckých tanků. Samotná varna bude mít 1 000 litrů, v ní se dají teoreticky stihnout dvě dávky denně. Jeden tank nám obsáhne dvě várky z varny. Budeme mít dvě dvoukubíkové spilky plus jednu kubíkovou na speciální piva. Při plném vytížení by pivovar mohl uvařit až na 1 500 hektolitrů za rok,“ počítá spoluvlastník Tomáš Petr.

Minipivovarů v Česku stále přibývá. V sousedním Žďáře se vaří Revolta, svůj pivovar má dokonce i vesnička Radešín a její Balonový hotel. Zdá se ale, že trh pořád ještě není nasycený.

„Podle statistik vzniká každý týden jeden minipivovar, už je jich asi čtyři sta. Podle odborných odhadů by se jich mělo u nás uživit sedm set. Ne všechny jsou takové, jako budujeme my. V tom počtu jsou zahrnutí i srdcaři, co to dělají po garážích, ale nemají další prostředky,“ poukazuje Tomáš Petr.

Podle něj se větší konkurence pozitivně projevuje na kvalitě piva. „Přestože je podíl minipivovarů na trhu pouze do dvou procent, lidé mění svoje nároky na kvalitu. V poslední době se proto snaží i velké pivovary dělat něco zajímavého, ne jen ta ,nalívací‘ piva vařená po obřích šaržích,“ poukazuje.

Jeho společník poukazuje na fenomén pivní turistiky, který už se na mnoha místech projevuje. „Předpokládáme, že bude zájem o pivní turistiku a zavítají sem dovolenkáři a kolaři,“ věří Josef Krška. Příležitostně plánují také exkurze, aby lidé mohli nahlédnout Hejkalovi pod pěnu.


Češi poprvé vypili více piva z plechovek než z PET lahví

Publikováno:včeraZdroj:Česká poziceAutor:Miroslav Petr

Loni poprvé vyrobily pivovary v České republice, hlavně díky Plzeňskému Prazdroji, víc piva v plechovkách než v PET lahvích. Vlivem zájmu o oba druhy alternativních obalů vytrvale klesá prodej čepovaných piv ze sudů. Češi si stále víc a raději nosí piva domů, než aby je popíjeli v hospodách a restauracích.

Je dražší než v lahvi a na trhu viditelně roste teprve třetím rokem. Přesto už pivo v plechovkách – především zásluhou produkce Plzeňského Prazdroje – zvítězilo nad balením do plastových lahví, které se postupně prosazují skoro deset let.

Na domácím trhu mají sice piva v plastu podíl 12 procent z celkové tuzemské spotřeby 16 milionů hektolitrů a piva v hliníku devět procent, ale při porovnání celkové produkce všech pivovarů u nás, včetně jejich rostoucího exportu, už plech zvítězil. Loni poprvé v historii.

Ve světě chce totiž česká PET piva málokdo, vyvážejí se téměř výhradně v sudech, tancích, lahvích a v poslední době stále víc i plechovkách. Podle informací z Českého svazu pivovarů a sladoven tak vyrostl podíl piva stáčeného do plechu v Česku na 12,7 procenta z celkové produkce. Piva v plastu dosáhla na deset procent. Ještě rok předtím bylo pořadí obrácené.

Za vše může Prazdroj
Plechovky na rekordní úroveň vytáhl podle informací LN právě Prazdroj, který ovládá 45 procent produkce v Česku. Konkrétní čísla tají, ale evidentně jako jediný z velkých výrobců, kteří uvádějí na trh současně plech i PET obal, dodal loni výrazně víc piva v plechu než v plastu.

„Celkově jsme v loňském roce prodali na tuzemském trhu téměř dva a půl krát více piva v plechovkách než v PET lahvích, které spotřebitel vnímá jako ekonomické balení. Pokud jde o export, tam hrají PET lahve, konkrétně značky Kozel, naprosto marginální roli, méně než jedno promile prodejů,“ uvedl pro LN obchodní ředitel Prazdroje Tomáš Mráz.

Podle ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové je plech světový trend, který roste u nás zejména po nedávných velkých investicích pivovarů do stáčecích linek. „Výhodou plechovek je jejich lehkost, která umožňuje pivovarům úspory při dopravě. Jde o praktický obal, pivo se v něm rychle vychladí, prim hraje také skladnost a fakt, že konzument ho nemusí vracet zpět do obchodu. Navíc je vhodnější i pro marketingové účely,“ říká Ferencová.

Plech není dražší, ale stojí víc
Plechovková piva jsou přitom v obchodech většinou o něco dražší než identický nápoj v lahvi. Například u značek Pilsner Urquell nebo Budweiser Budvar zhruba o tři koruny, u Heinekenu je půllitr v plechu dražší oproti lahvové verzi o dvě koruny. Pivních značek v plechu jsou už ale desítky.

Důvodem vyšší ceny je jednoduchá ekonomika – výrobní cena lahve a plechovky je sice podobná, ale lahev vyjde ve výsledku výrobce mnohem levněji. Každá z nich se díky vratnému systému „otočí“ při výrobě zhruba desetkrát. A pivovarům se vrací k opakovanému stáčení přes 90 procent ze všech na trh uvedených lahví.

Z plastu masová záležitost
Pro Čechy byly roky plechovky na okraji zájmu – ještě v roce 2009 tvořily necelá tři procenta z celkové produkce. A k pohoršení pravověrných pivařů a na druhé straně spokojenosti řadových zákazníků přišel v tom samém roce Heineken s první PET lahví (pro začátek u značky Zlatopramen), speciálně tvrzenou pro uchování piva. Až pak se přidali další.

Z opovrhovaného obalu se stala tak trochu masová záležitost, pivům v lehkém plastu dnes vládnou značky jako Braník z produkce Staropramene nebo Březňák či Zlatopramen od Heinekenu. Přitom vyznavači tradice stále připomínají, že ani speciální tvrzený plast zdaleka není neprostupný a neochrání pivo před oxidací tak jako třeba skleněná lahev nebo i právě hliníkový obal.

Ještě v roce 2015 psaly LN: „Evropa pije pivo z plechovek. Češi preferují PET lahve. Pomalu už vytlačují ty skleněné“. Dnes stále platí, že alternativní obaly pomalu vytlačují lahve, ale preference Čechů se už stále víc přesouvají z plastu k plechovkám.

Vlivem zájmu o oba druhy obalů pak vytrvale klesá prodej čepovaných piv ze sudů. Lidé si zkrátka stále víc a raději nosí piva domů, než aby je popíjeli v hospodách a restauracích.



Novinka pro "celiaky pivaře". Ferdinand navařil nealkoholický bezlepek

Publikováno:včeraZdroj:Týden.czFerdinand

Loni si Pivovar Ferdinand sídlící v Benešově nedaleko Prahy nadělil ke 120. výročí od svého vzniku novinku v podobě bezlepkového ležáku. Letos se opět zaměřil na celiaky a na trh uvádí světlé Bezlepkové nealkoholické pivo. Pochutnat si tak na jednom z nejoblíbenějších nápojů Čechů mohou nejen lidé trpící nesnášenlivostí lepku, ale i řidiči, cyklisté nebo těhotné ženy. Lepek je obsažen ve sladu, tedy základní surovině potřebné k výrobě piva.

Mezi charakteristické vlastnosti pivní novinky od Pivovaru Ferdinand patří vůně po sladu a chmelu. Má výraznější mladinovou a sladovou chuť, je příjemné hořké. Tyto specifické vlastnosti zajistila metoda studeného chmelení. "Postup výroby je stejný jako u klasického nealkoholického piva, jen je vložen proces, kde je lepek odbouráván," vysvětlil výrobní ředitel a sládek Pivovaru Ferdinand Jaroslav Lebeda. A samozřejmě se neliší ani základní suroviny - voda, chmel a slad z vlastní humnové sladovny, která se nachází přímo v areálu benešovského pivovaru. Jen obsah lepku v pivu je nižší, tedy méně než 10 mg/l (legislativní limit je 20 mg/l).

A proč pivo pro celiaky? Skupina lidí, kteří trpí nesnášenlivostí lepku, se v posledních letech rozrůstá. "Toto pivo jsme uvařili na základě požadavků zákazníků, kteří se po nealkoholické variantě bezlepkového piva u nás poptávali," řekl Lebeda. Nealkoholických piv i jejich příchutí sice existuje celá řada a vyrábí je téměř každý český pivovar, těch bezlepkových ale už tolik není. Ferdinand ho tak nabízí jako jeden z prvních tuzemských pivovarů. "Na českém trhu jsme druhý pivovar, který toto pivo vyrábí. První byl před několika měsíci nealkoholický Birell," dodal sládek.

Novinka z portfolia benešovského pivovaru bude zatím k dostání pouze ve skleněných lahvích o objemu 0,5 l. Později, dle poptávky zákazníků, by ho Ferdinand mohl stáčet i do sudů.

Ostravar uvařil čtyřikrát chmelenou desítku Summer s americkým chmelem Citra

Publikováno:před 3 dnyZdroj:České nápojeOstravar

Regionální pivovar Ostravar v těchto dnech dodává do hospod letos již svůj třetí Speciál ze spilky. Speciály jsou vařeny v limitovaných várkách na období zhruba tří měsíců a vyznačují se vždy specifickou chutí či typem piva. Distribuovány jsou po celém Česku a na Slovensku. Nové pivo s názvem Summer 10 chuťově aspiruje na jedno z nezajímavějších de-setistupňových piv letošního roku.

Se začátkem léta začíná v Česku vrcholit hlavní pivní sezóna. Lidé sahají po pivu v horkých letních dnech zejména z důvodu osvěžení a zahnání žízně. Mnoho pivařů v tomto období preferuje desetistupňová piva. V Ostravaru se letos rozhodli pivařům tradiční nabídku desítek zpestřit uvařením trochu jiné desítky. Plnější než je běžné, osvěžující a chuťově jiné. “Při vývoji nového piva jsme citlivě ladili naši recepturu i postup přípravy s cílem dosáhnout maximální plnosti nového piva a chuťově se co nejvíce přiblížit k typickému českému ležáku,” vysvětluje vrchní sládek Roman Richter. Po týdnech zkoušek a degustací se ostravští pivovarníci rozhodli letní desítku chmelit čtyřikrát a použít přitom také speciální americký chmel Citra.

“Správnou kombinací typických českých chmelů s americkou odrůdou Citra je možné připravit krásně plnou a hořkou desítku, která má zároveň pro léto vhodnou a osvěžující citrusovo-chmelovou vůni,” tvrdí Roman Richter. Ostravar s americkým chmelem Citra experimentoval již loni. Citra je moderní typ chmele, který si oblíbily zejména malé pivovary. Je to odrůda s vysokým obsahem alfa kyselin a se speciálním aroma profilem. Minipivovary Citru používají převážně k vaření amerických typ piva „Ale”. V Ostravaru však přišli na to, že s pomocí tohoto chmele lze uvařit skvělou plnou desítku.

Nové pivo Summer 10 zařadil Ostravar do limitované edice Speciálů ze spilky a v létě bude na čepu v hospodách a v restauracích a díky pokračující spolupráci s kapelou Kryštof také na Kryštof kempech.

Pivovary zakazovaly odběratelům export své produkce. Antimonopolní úřad to zatrhl

Publikováno:před 3 dnyZdroj:Euro.cz

Trojice českých pivovarů zakazovala svým odběratelům vývoz svých produktů do dalších zemí. Při rozsáhlé kontrole pivního trhu v letech 2015 a 2016 je odhalil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Podle úřadu podobné dohody mají negativní dopad na spotřebitele a jsou v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

Konkrétně se jednalo o skupiny PMS Přerov, Pivovary Lobkowicz a národní podnik Budějovický Budvar. Ty měly smluvně zakazovat prodej do zahraniční jak odběratelům z řad hostinských, tak distributorům a obchodním řetězcům. „Dohody o zákazu exportu patří mezi typické zakázané vertikální dohody, které ze své podstaty omezují obchod mezi členskými státy. Tyto dohody jsou zakázané a neplatné,“ reagovala Milena Marešová z ÚOHS.

Pivovary se k případu buď nechtějí vyjadřovat, nebo uvádí, že se jednalo o historická ujednání, jejichž plnění nevyžadovaly ani nekontrolovaly. Tak argumentovaly i vůči ÚOHS a ihned po jeho upozornění příslušné pasáže ve smlouvách zneplatnily. „ÚOHS pak uznal problém za vyřešený a případ uzavřel bez jakékoliv sankce,“ dodal mluvčí Budvaru Petr Samec.

Ne všichni v minulosti vyvázli bez pokuty. Karlovarským minerálním vodám napařil ÚOHS v roce 2010 za úplně stejný prohřešek pět milionů korun. Původně přitom výrobci minerálek hrozilo až deset milionů.

Proč výrobci zmíněná ustanovení ve smlouvách mají? KMV v minulosti argumentovaly, že si tak chtěly zajistit správnost údajů na etiketách a že budou přeloženy do místního jazyka. Podle odborníka na pivovarnický trh Tomáše Maiera z České zemědělské univerzity si pivovary pravděpodobně chtěly ohlídat kvalitu piva. „Myslím, že pivovary nechtěly, aby jejich pivo mohl kdokoliv exportovat kvůli hlídání kvality, aby jim to pak třeba nekazilo pověst. Pivo totiž po stočení do jakéhokoliv obalu začíná stárnout,“ míní Maier.

Zajímavé přitom je, že všechny dotčené pivovary nejsou součástí žádné nadnárodní skupiny. Podle hlasů z trhu se tak nabízí ještě jedno vysvětlení. Zatímco pivovary jako Prazdroj nebo Heineken jsou skrze své vlastníky silným soupeřem obchodním řetězcům, menší, ryze české společnosti mohou být vůči nadnárodním obchodníkům v nevýhodě. Skrze zákazy exportu si tak hlídaly pozici.

Podle Budvaru však zrušení příslušných ustanovení postavení pivovaru nijak neutrpělo a stejného názoru je i Maier. „Společnosti to určitě nijak neohrozí, o to bych strach neměl,“ dodal Maier. Z dotčených pivovarů má významný podíl exportu pouze Budvar, který ovládá zhruba 22 procent českého pivního vývozu. U PMS je to podle Maierových propočtů 3,34 procenta a u skupiny Lobkowicz 2,6 procenta.

Strakonický Junior začal přípravu v pivovaru. Jan Zušťák doporučuje aspoň pivo denně

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Jižní Čechy TeďAutor:Pavel PechoušekDudák

S Dudákem začali letní přípravu na novou sezónu fotbalisté strakonického Junioru. Přijali pozvání do posledního pivovaru v České republice, který patří městu, absolvovali komentovanou prohlídku, a hlavně ochutnali zdejší letošní novinku, kterým je výroční, světlý ležák Klostermann. „Je výborný, i když na pivo nejsem. Pivo doporučuji každému sportovci, každého fotbalistovi. Jedno pivo denně je ideální, než si dávat nějaké kreatiny a různé iontové nápoje. Je v něm hodně vitamínů, obzvláště béčka. Pivo pomáhá z těla vybouřit adrenalin a hlavně je zdravé,“ uvedla klubová legenda a také bývalý hráč prvoligové Příbrami dvaačtyřicetiletý Jan Zušťák.

Pivo z tamního pivovaru ke strakonickému fotbalu patří. „Všichni jsme kluci ze Strakonic. Dudák máme rádi,“ uvedl zakladatel a zároveň bývalý kapitán klubu Tomáš Kostka. Ten společně se svým kamarádem Stanislavem Šípem v roce 2013 ve Strakonicích zresuscitoval mužský dospělý fotbal, který na té soutěžní úrovni zcela zanikl. Kluci začali od úplného začátku v té nejnižší okresní soutěži a postupně se dostali až do 1.A třídy. Čtyři roky za sebou postupovali vždy o soutěž výš. V loňském ročníku skončili fotbalisté na šestém místě v 1. A třídě.

„Do poslední chvíle jsme byli ve dvoubodovém odstupu od špičky, ještě asi tři kola před koncem. To ukazovalo na dobrou práci, kterou jsme chtěli dotáhnout. V mých očích to i přes konečné šesté místo byla úspěšná sezona. Nepostoupili jsme, což ale v současné době nebyla až taková priorita. Hlavně jsme se snažili na jaře začlenit mladé hráče a to se skvěle povedlo. Bylo vidět, že mládí na hřiště přineslo dravost, rychlý fotbal, moderní pojetí. S tím jsem byl velmi spokojený,“ uvedl trenér Junioru Luděk Cimrhanzl.

Pro příští rok má nejvyšší ambice nejvyšší a chtěl by tým dotáhnout až do krajského přeboru.„Manšaft dozná hodně velkých změn, kluci asi nebudou zejména v úvodu asi tolik sehraní. Přibyly nové týmy, které jsou pro nás neznámou. Třeba postoupivší Lažiště bude podle mě jeden z největších soupeřů, zůstaly Bavorovice, Vodňany,“ říká trenér. Tým Junioru posílili dorostenci Dominik Suchý, David Bálek, Matěj Kostka, Pavel Tůma a Martin Čapek. Z Písku přestoupil Lukáš Němeček. Pokud projdou přípravou, mají všichni podle trenéra na to, aby I. A třídu hráli. A z Rakouska přišli bratři Gašparové – Patrik a Filip, kteří mají zkušenost z krajské soutěže. Jediným odchodem je Daniel Gondek, který zamířil do Oseku.

„Podařilo se nám víceméně mužstvo udržet, i když jsme čelili třeba nabídkám z Katovic a Oseku, oba tyhle oddíly projevily o některé hráče eminentní zájem. Ale až na jednoho všichni zůstali, což hovoří o tom, že kluci mají chuť, srdíčko a hrdost. Chtějí hrát za Strakonice!,“ je spokojený trenér.

Srdeční záležitostí je i pivo Dudák. Dát si po tréninku či po zápase jednoho nebo dva Dudáky je pro strakonické fotbalisty příjemnou tradicí.„Po každém tréninku i zápase chodíme do kantýny Na Křemelku. Někdy i na tankové pivo do Jiskry,“ vypráví s úsměvem Tomáš Kostka. „V Junioru máme dobrou partu, takže se scházíme pokaždé, ať zápas dopadne jakkoliv,“ dodává a doufá, že fotbal bude diváky i nadále bavit. „Chceme aby jich chodilo stále více a nepochybuji o tom, že k tomu přispěje i pivo Dudák,“uzavřel Kostka.

Grant Liversage: Pilsner Urquell v PET lahvi? Nikdy

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Lidovky.czAutor:Miroslav Petr

Jednapadesátiletý generální ředitel Plzeňského Prazdroje Grant Murray Liversage je motorkář. Denně – dá li počasí – jezdí do práce na své Hondě Africa Twin nebo oldtimeru šestsetpadesátce Triumph Thunderbird se stejným rokem narození - 1966. Přinášíme rozhovor v nezkráceném rozsahu.

Rodák z Jihoafrické republiky a muž, který prošel manažerskými posty pivovarů v několika afrických zemích a Indii, tvrdí, že Pilsner Urquell je nejlepší pivo na světě. Jak jinak. Za prodeje značek české pivovarnické jedničky, ovládané japonským koncernem Asahi, je zodpovědný od loňského září.

LN: První dojmy z České republiky?
Fantastické.

LN: To říká každý.
Vážně. Že jsou tady hezká města, jsem očekával. A to se mi potvrdilo. Ale když jsem pak u vás projížděl na motorce celou krajinou, nadchly mě i vesnice a vůbec celá krajina. Připomíná mi to, když jsem vyrůstal u nás v jižní Africe na venkově. Pole, kopce mi připomínají domov.

LN: Kdy jste byl poprvé v Česku?
Loni v dubnu, když mne poprvé pozvali z Asahi.

LN: Znal jste do té doby pivo Pilsner Urquell?
Samozřejmě. Už od doby, když South African Breweries kupovaly Plzeňský Prazdroj, to bylo tuším v roce 1999. Je to vynikající a jiný styl ležáku než jaký se často pije v zahraničí. Není to takový light, má plnější chuť. Tak jsem vlastně získal lepší představu o tom, co se v Evropě pije. V Africe nemáte v pivu 100 procent sladu, tam je často ještě také nějaká jiná ingredience.

LN: Velkým pivovarnickým koncernům v minulých letech roste konkurence v podobě velkého množství řemeslných minipivovarů, ve světě označovaných spíš jako craft pivovary. Vnímáte je jako konkurenci?
Vnímáme je spíš jako určitý doplněk trhu. Craft pivovary mají velký význam v tom, že spotřebitelům názorně a v malém měřítku ukazují, z jakých kvalitních surovin se pivo vaří a také, že ten celý proces vyžaduje náležitý čas. Že pivo není výrobek, který snadno namícháte během pár hodin...

LN: Myslel jsem, že to samé platí i pro velké pivovary. Aspoň se tak všichni prezentujete...
Tak to je. Ale u těch malých je celý proces víc na očích. U velkých mají lidé často představu, že to je nějaká továrna, kde pivo v útrobách vzniká jaksi samo od sebe. Craft pivovary ukazují, jak je celý proces složitý. To je velký přínos. My sice vaříme v mnohem větších „hrncích“, ale v podstatě jde o stejný princip.

LN: Například takový gigant jako je americký Anheuser Busch ale některé craft pivovary pro zpestření své nabídky i koupil. Nekoupí Prazdroj v Česku také některý ze zdejších minipivovarů?
To je otázka! Samozřejmě jsou různé možnosti, jak se zapojit do spolupráce. Jednou z nich je ta, kterou vyzkoušel Anheuser Busch. Prazdroj má vlastní mikropivovar, ve kterém si zkouší všechny procesy a várky. Můžeme si vyzkoušet různá netradiční piva, která potom nabízíme v rámci programu Volba sládků. Ale pravda, těch možností spolupráce je víc.

LN: Takže možnost, že Prazdroj někdy koupí nějaký minipivovar, nelze vyloučit?
To „někdy“ může znamenat za hodně dlouho. Ale vážně. Říká se – nikdy neříkej nikdy.

Investice s posvěcením Japonců

LN: Prazdroj loni a letos uskutečňuje obrovské investice do rozšíření výroby zejména značky Pilsner Urquell. Stamiliony stála nová stáčecí linka, potom rozšíření varny. Souvisí to s loňským příchodem koncernu Asahi?
Jen zčásti. Je třeba si uvědomit, že jedeme podle předem stanoveného technického plánu, který se stanovuje dlouho dopředu, třeba na deset let, a každoročně se upravuje podle vývoje produkce. Když přišel koncern Asahi a japonští manažeři viděli ty plány, uznali, že dávají smysl. A podpořili je. Oceňuji, že přestože tady byli teprve pár týdnů, bez váhání investiční plány podepsali. To znamená, že jim hodně věří, věří obchodní strategii Prazdroje.

LN: Rozšířením varny to skončilo?
Kdepak. Už když jsme nedávno otevírali rozšířenou varnu, bylo jasné, že prakticky hned budeme v investicích pokračovat. Potřebujeme za nějakých čtvrt miliardy korun pořídit deset nových ležáckých tanků, každý o objemu pěti tisíc hektolitrů. Pikantní je, že sotva jsme jednu velkou investici skončili, začal projekt manažer dělat na další. Ale samozřejmě investujeme a budeme investovat i v ostatních našich pivovarech.

LN: Předpokládám, že důvodem je hlavně rozšíření produkce pro export.
Je to tak. Pilsner Urquell roste sice na domácím trhu i na Slovensku, ale v rámci exportu nejvíc. To je vlastně hlavní důvod těch investic. Abychom měli kapacitu na uspokojení prodeje zejména v zahraničí. Chceme, aby se Pilsner Urquell vařil výhradně tady v Plzni a proto musí být kapacita dostatečná.

LN: Může pivovar jako je Prazdroj ještě růst v současné situaci i na domácím trhu, kde celková spotřeba klesá?
Do určité míry ano. Potenciál tu je, ale určitě není srovnatelný s potenciálem v zahraničí.

LN: To je zřejmé. Ale znamená to tedy, že Prazdroj dokáže navýšit svůj tržní podíl v rámci české produkce?
V České republice to není náš hlavní cíl, na Slovensku rozhodně ano.
Jak se daří Gambrinusu - věc neveřejná

LN: Jaký podíl trhu máte na Slovensku?
Čísla vám neřeknu. Ale myslíme si, že tam můžeme ještě růst.

LN: V Česku máte podíl necelých 45 procent veškeré zdejší produkce?
To také nemohu sdělit. Ale nechci se s vámi hádat.

LN: Před lety platilo, že vaše značka Gambrinus byla nejprodávanější pivo v Česku. Platí to stále?
Já bych to řekl takto. Gambrinus je stále jedna z nejprodávanějších značek.

LN: Prazdroj investuje v poslední době strašně moc peněz, času a úsilí do obnovení jeho pověsti a zlepšení kvality. Má to význam? A lze v dnešní silné konkurenci a situaci na trhu udělat z Gambrinusu opět rostoucí značku?
Má to význam. Když se podíváte do výsledků průzkumu oblíbenosti značek, tak tam si Gambrinus drží stabilní pozici. Kromě toho odborníci z pivovarnického oboru, jako například šéf Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň se netají hodnocením, že Gambrinus je dobré pivo.

LN: Dobře, ale názor odborníků, byť tak renomovaných jako je znalec a degustátor Jan Šuráň, asi nemá vliv na to, že by se Gambrinus začal víc prodávat.
Jasně, přímá souvislost s prodejem v tom není. Ale minimálně nám to pomáhá stabilizovat reputaci a v tom, abychom se dostali k tomu, že prodeje mohou opět růst.

LN: Takže ještě nerostou?
Když se podíváte v uplynulých teplých dnech do restaurací a obchodů s pivem, tak rostou všechny prodeje. Teď roste všechno.

LN: A za celý loňský rok odbyt Gambrinusu rostl?
Gambrinus měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.

LN: Takže lze říci, že v některých regionech jeho prodej rostl.
Opakuji. Měl velmi dobrý rok. A speciálně v některých regionech.

LN: Dobrá. Neuvažovali jste, že by Prazdroj víc než Gambrinus rozšířil podporu a prodeje spíš značky Radegast, která je u řady lidí stále oblíbená?
To by nebylo tak jednoduché. Obě značky jsou hodně odlišné a každá má svůj segment spotřebitelů. Kromě toho je Gambrinus stále velká značka. Má velkou skupinu příznivců. Pokud má z dřívějška špatnou reputaci, tak určitě ne mezi lidmi, kteří ho pijí. A těch je hodně.

Pilsner Urquell není pivo do PETky

LN: Zajímavý je přístup Prazdroje k pivu v plechovkách. V PET lahvích prodáváte mnohem méně. Skoro třikrát méně než v plechu. Jste přitom jediní. Ostatní pivovary, které také používají oba druhy obalů, to mají naopak. Proč věříte víc plechovkám než plastu?
Je to jiný zážitek z pití piva. U PET lahví je větší riziko, že zážitek nebude tak dobrý. Když načnete PET lahev s pivem, tak ji většinou hned nevypijete celou. A pivo v otevřeném obalu není po čase tak kvalitní. Přestože se do PET lahví i do plechovek plní ve stejné kvalitě. Je ho zkrátka potřeba spotřebovat co nejdříve poté, co opustí pivovar, případně hned po otevření obalu.

LN: Možná řeknete, že pivo v PET lahvích prostě má i přesto své zákazníky. Ale nenastane jednou doba, kdy ho Prazdroj úplně přestane do PET lahví plnit a prodávat?
Samozřejmě, že nabídka obalů vychází z toho, co žádají zákazníci. Že jsou podle nás lepší cesty, jak doručit ke spotřebiteli kvalitní pivo, je také pravda. Ale zda PET lahve jako obal jednou úplně zahynou, těžko říci. Pořád existují skupinky a příležitosti, pro které jsou vhodné. Například při grilování s přáteli a podobně.

LN: Jak se prodává pivo v plastu v zemích, kde jste sám působil. Tedy v Africe nebo Indii?
V Indii je podíl prodeje piva v PET lahvích zhruba podobný jako v České republice. Tedy kolem deseti procent. Ale v Africe je to minimum.

LN: Čím to je?
Hlavně tlakem společnosti na to, aby se co nejvíc provozovaly vratné obaly.

LN: Říkáte, že PET obal má pro nemalou část zákazníků stále smysl. Přitom ale některé pivovary jako třeba Bernard nebo Budějovický Budvar si zakládají na tom, že oni nikdy pivo v plastu prodávat nebudou. Proč nejdete také touto cestou?
Protože z pohledu některých příležitostí, jako třeba posezení s přáteli a podobně, je PET obal vhodný.

LN: Není to také o tom, že Prazdroj jako největší tuzemský výrobce musí být pokud možno pro všechny skupiny zákazníků. Tedy i pro ty, kterým pivo z delší dobu otevřené PET lahve prostě nevadí?
Myslím, že ne. Vidíme, že zákazník si ze všeho nejdřív vybírá pivo podle značky. A až na druhém místě, v jakém je obalu, to podle toho, pro jakou příležitost pivo zrovna nakupuje.

LN: Budete tedy někdy v PET lahvích nabízet i značku Pilsner Urquell?
Nikdy.

LN: A proč?
Pilsner Urquell je super prémiová značka a musíme minimalizovat riziko, že by zákazník mohl být zklamaný ze zážitku po napití. Což by se mohlo někdy stát v případě déle otevřené PET lahve.

LN: Znamená to, že třeba Gambrinus nebo Kozel nebo Radegast není až tak super kvalita, že ji takovému riziku vystavíte?
To určitě ne. Ale u těchto značek žádá spotřebitel častěji takové balení, které s někým dalším sdílí. To u značky Pilsner Urquell v takové míře není.

Není licence jako licence

LN: Začali jste letos exportovat pivo do Číny. Co si od prodeje v tak vzdálené zemi slibujete?
Začali jsme v dubnu, takže je ještě brzo to hodnotit. Ale jde nám o to, prosadit na čínském trhu co nejvíc Pilsner Urquell jako naše prémiové pivo. Tamní trh je obrovský, ale nejde nám v první řadě o nějaký velký tržní podíl nebo si urvat část z pozice jejich místních značek. Spíš tam chceme vytvořit svůj prémiový segment, takovou výkladní skříň Plzeňského Prazdroje. Vybíráme si jen speciální místa, kde bude k dostání a v kvalitě, jakou si my představujeme.

LN: Velké nadnárodní koncerny často vaří v tak vzdálených zemích své značky na základě udělené licence v některém místním pivovaru. Touhle cestou se značkou Pilsner Urquell nepůjdete?
Ne. Jedna ze základních hodnot téhle naší značky je, že se vaří výhradně v Plzni.

LN: Dřív ale Prazdroj vařil pivo Urquell licenčně také v Polsku a ještě loni v Rusku. Znamená to, že odchodem z Ruska veškerá zahraniční výroba téhle značky definitivně skončila?
Přesně tak.

LN: V rámci Asie prodávají nejvíc piva české pivovary včetně Prazdroje v Jižní Koreji. Čím to je?
Je to asi logické. Prazdroj na exportu do Jižní Koreje pracuje minimálně 15 let. Přesto si do budoucna nemyslím, že by Korea měla nutně větší potenciál než třeba Japonsko nebo Čína. Před těmi patnácti lety nebyl ještě obecně takový trend prodeje prémiových dražších značek jako je dnes, ale dnes nám to dává jistotu, že uspějeme i v těch jiných asijských zemích.

Jak zachránit hospody

LN: Český pivní trh je v poslední době stále pestřejší, kromě mnoha minipivovarů a jejich speciálních piv se s novinkami stále častěji prezentují i větší a velcí výrobci. Je ale počet různých druhů a značek piv to nejdůležitější, co hýbe zdejším pivním trhem?
I my máme jasnou představu o potřebě inovací, ale já myslím, že důležitější je teď snaha o zachování kultury pití piva v restauracích, hospodách, hospůdkách a všech těch různých podnicích. Zabýváme se intenzivně tím, jak zastavit nebo i opět zvednout v poslední době klesající trend spotřeby piva v on trade, tedy v gastronomických zařízeních. Co udělat pro to, aby česká pivní kultura nešla dolů.

LN: Hospody, zejména ty na malých vesnicích, vylidňují různé státní regulace jako je zákaz kouření, zavedení EET a podobně. Neukazuje se ale nakonec, že nejpodstatnějším vlivem pro to, aby se lidé nepřestali bavit v hospodách, je počasí? Oteplí se a hned jde odbyt piva v gastronomii nahoru.
Samozřejmě, že počasí je v tomhle podstatný faktor. Ale my se snažíme komunikovat s hospodskými a řešit potíže pohostinského oboru obecně. I pro období, kdy počasí zrovna návštěvám těchto podniků nepřeje.

LN: V Česku se už prodává jen necelých 40 procent piva čepovaného ze sudů nebo tanků. Ale v zahraničí to je často ještě méně. Co když je přesun konzumace z hospod víc do obchodů a na doma prostě globální trend, který nezastavíte?
Já myslím, že jde o to, že když budete věřit návratu lidí ke společné zábavě a konzumaci v restauracích, tak se negativní trend může podařit zvrátit. Otázka je, jak to provést. Různé legislativní změny sice snížily počty hospod, mnohé skutečně z různých důvodů skončily, ale vidíme, že ty, které zůstaly, se snaží nabídku a své fungování vylepšit. Nabízejí leckdy lepší služby, lepší prostředí a někde mají i lepší tržby.

LN: Projevuje se to v těchto lepších hospodách i větším prodejem piva?
Ne vždy. Často se restaurace zaměří víc než dosud na lepší nabídku a kvalitu jídla. I to dokáže řadu zákazníků přilákat a je to v pořádku. My současně můžeme přijít i na nové způsoby spolupráce s hospodami, jak jim pomoci. Například s investicí k vylepšení provozu, aby mohly na trhu zůstat nebo i růst. Udržet si fungující hospody nebo zvýšit ještě jejich návštěvnost je totiž i v našem zájmu.

LN: To, co říkáte, ale není jen snaha vás jako lídra trhu, ale obecně všech pivovarů. A nejen pivovarů.
Samozřejmě. O to jde. Abychom společně zkusili gastronomický obor posunout dál. Určitě to je věc, kterou se nyní nejvíc zabýváme. Jde také o změnu v našem uvažování. Dřív jsme podporovali nejvíc hospody, které byly nejúspěšnější. V očekávání, že právě s nimi, co se týče prodeje piva, porosteme nejvíc.

LN: Teď jde spíš o záchranu těch slabších? Pokud padnou, odbyt čepovaného piva klesne i vám?
Tak nějak. Nyní jde o to nějak pomoci a přijít na to, jak pomoci, těm hospodám, které zrovna nepatří k vítězům na trhu. Jde nám o to zjistit, čím přispět k tomu, aby byly znovu úspěšné.

LN: Na co jste přišli?
Začali jsme se hospodských ptát na jejich potřeby jinak než donedávna. Už to není jen o tom, kolik piva prodali a kolik potřebují dodat. Zjišťujeme teď věci, které zásadně ovlivňují chod celé hospody. Třeba jakou má kvalitu zaměstnanců, kvalitu piva, jak se něj stará, jaká je kvalita jídla. Hodně důležitá je kvalita sociálních zařízení, toalet. To vše je rozhodující pro to, jak dlouho se lidé v dané restaraci zdrží nebo jestli se vrátí. Není to vždy v dobrém stavu, ale pokud můžeme, snažíme se restauracím v těchto věcech pomoci. Třeba i podporou v investici.

Grant Murray Liversage (51)
- pochází z Jižní Afriky, vystudoval University of Natal v Jihoafrické republice.
- v roce 1997 začal pracovat pro jihoafrickou pivovarnickou společnost South African Breweries (později SABMiller – od roku 1999 vlastnila i Prazdroj) na pozici finančního ředitele pro Svazijsko.
- Přes různé pozice finančního managementu se vypracoval na výkonného ředitele ghanské pobočky společnosti Accra Brewery Limited. Později řídil Cervejas de Mozambique a v roce 2013 SABMiller India.
- Do Jižní Afriky se vrátil na konci roku 2014, kde donedávna působil na pozici finančního ředitele jihoafrických podniků SABMiller.
- do čela Plzeňského Prazdroje v Česku a na Slovensku nastoupil loni v září – pár měsíců poté, co se vlastníkem pivovarů stal japonský koncern Asahi

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.20.07.2018 08:536.458/6.458