Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Lze mýtům o černém pivu věřit?

Publikováno:před 26 minutamiZdroj:České nápoje

Přestože tento černý poklad každý z nás zná, je stále opředen celou řadou mýtů. Tím nejznámějším je určitě otázka, zda po něm rostou nebo nerostou prsa. „Kozel je svým černým pivem znám už mnoho desítek let a tak nás zajímalo, jak to s těmito mýty je, zda jim lidé stále věří,“ komentuje vznik průzkumu sládek Velkopopovického Kozla Vojta Homolka a s nadsázkou dodává: „i když jeho výsledky náš život asi nezmění, je dobré si některé skutečnosti uvést na pravou míru.“

Mýtus č. 1: Černé pivo se pije především v chladnějších měsících
Také si myslíte, že tmavá piva se pijí více v zimě, kdy zasytí a zahřejí? Tak to patříte k celé jedné třetině Čechů. Je to pravda pouze částečně, záleží totiž, o jaké tmavé pivo se jedná. Ta česká, kterým vévodí Velkopopovický Kozel Černý, obsahují stejně alkoholu jako piva světlá. Podobný mají i obsah sladových látek. Hlavní rozdíl je, že se při jejich výrobě používá více druhů sladů, včetně karamelového a barevného, které jim dodávají jedinečnou tmavou barvu a zároveň jemnou charakteristickou chuť. Z těchto důvodu jsou i tato tmavá piva osvěžující a pijí se tak dobře během celého roku. „Na druhou stranu zejména v zahraničí jsou oblíbená tzv. zimní piva. Jedná se například o německá piva typu Bock, Doppelbock nebo Eisbock, která mají vyšší obsah sladiny a alkoholu. Díky tomu jsou velmi těžká, hutná a plná, proto se pijí pouze během chladnějších měsíců,“ vysvětluje vznik mýtu pivní degustátorka Věra Lehovcová. Naopak čeští spotřebitelé u Velkopopovického Kozla nejvíce oceňují právě skutečnost, že po každém napití máte chuť na další doušek a samozřejmě taky jeho jedinečnou chuť, karamelové tóny a jemnou hořkost.

Mýtus č. 2: Černé pivo je pro ženy
Od celé řady štamgastů a pivařů často uslyšíme „Černé nepiju, to je pro ženský!“ a souhlasí s nimi více než 50 % naší populace. „Je pravda, že se Velkopopovický Kozel Černý vyznačuje chutí s karamelovými a kávovými tóny, proto je mezi ženami velmi oblíbený,“ vysvětluje degustátorka, ale zároveň dodává: „Vedle toho je pro něj však charakteristická vyvážená hořkost a svěžest, která je v tomto případě srovnatelná s klasickým světlým pivem, proto jsou i celou řadou našich zákazníků muži.“ Dokazují to i čísla z trhu. Spotřeba tmavého Kozla je rozložena mezi muže a ženy 50:50. Je pravda, že u světlého piva je to spíše 70:30, ale i tak nelze tvrdit, že tmavé pivo pijí výhradně ženy.

Mýtus č. 3: Po černém pivu rostou ženám ňadra
Odjakživa slýcháváme frázi “Děvče, dej si raději černé, rostou po něm prsa!” Kolik je na tomto tvrzení pravdy? Přestože tento mýtus nebyl nikdy žádným vědeckým zkoumáním ověřován, výzkum Velkopopovického Kozla ukázal, že každý pátý Čech tomuto mýtu stále věří. „Musím říct, že jsem to nikdy nezkoumal a ani nevím o žádné odborné studii, která by tento mýtus potvrzovala“, říká s úsměvem sládek Vojta Homolka a dodává: „Mohu ale s jistotou říct, že krásně načepované černé pivo v nádherné sklenici všem ženám nesmírně sluší.“

Čechy baví pivní turistika. Chtějí podporovat lokální podnikatele

Publikováno:před 8 hodinamiZdroj:Deník.czAutor:Lenka Králová

Tuzemští spotřebitelé stále častěji navštěvují regionální pivovary rodinného typu, kterých jsou už více jak čtyři stovky. Tři turisté z deseti dokonce města s malými pivovary vyhledávají jako cíl výletu nebo místo pro trávení dovolené. Testování regionálních piv se tak začíná stávat turistickou atrakcí.

Čtyřicet pět procent zákazníků je připraveno si za lokální zlatý mok připlatit. Čtyřicet procent je ochotno zaplatit maximálně stejnou cenu jako za piva z velkých pivovarů a pouze pět procent návštěvníků regionu vyžaduje nižší cenu než u zavedených značek. I to je důvodem, proč v současnosti vzniká každý týden jeden nový minipivovar, jak vyplynulo z průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) a agentury Ipsos.

81 procent účastníků průzkumu je připraveno ochutnat specifické regionální pivo z malého pivovaru. 14 procent návštěvníků českých regionů dokonce malý lokální pivovar nebo hospodu s vlastní značkou piva vyhledává jako zajímavý turistický cíl. Dvě třetiny všech turistů malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rádi pivo ochutnají. Pouze jedno procento tuzemských spotřebitelů pivo z minipivovarů odmítá.

41 procent respondentů baví testování lokálních piv, více jak třetina očekává specifickou a originální chuť a 30 procent návštěvníků chce podporovat lokální podnikatele, kteří pivo produkují. Každý pátý turista si pak pivo propojuje s tradicí vázanou na místní prostředí.

„Skutečnost, že se regionální pivovary stávají turistickým hitem dokazuje i to, že 41 procent dotázaných bylo alespoň jedenkrát na prohlídce malého pivovaru a 9 procent se tak chystá učinit“, říká Tomáš Macků z agentury IPSOS.

Podle rychlé analýzy AMSP ČR existuje v současnosti 370 minipivovarů. Velké pivovary, kterých je 45, však zcela dominují v celkové produkci piva, a to s celkovým podílem 98 procent. Přesto je zájem o investování do minipivovarů mimořádný. Jen za poslední kalendářní rok vznikla padesátka nových malých pivovarů a nic nenasvědčuje tomu, že by boom ustával. Malé pivovary výborně doplňují trh velkých hráčů a nabízejí chuťově rozmanitá piva, často spojená s lokálním příběhem a vazbou na místní region.

Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů zdůrazňuje, že malé pivovary dávají lidem práci a zabraňují vylidňování venkova.

„Minipivovary jsou hitem nejenom ve velkých městech, ale především v malých městečkách a vesnicích. Poslední dobou se začínají propojovat do pivních stezek a přinášejí život do regionů, které by jinak jen těžko hledaly jinou atraktivitu,“ říká Šuráň.

Člen prezidia Českomoravského svazu minipivovarů Radovan Koudelka připomíná, že malé pivovary dávají znovu osobité příběhy, které Češi dlouhá léta znali jen z Hrabalových románů.

„Právě minipivovary se zasloužily o renesanci českého piva a pivovarnictví tím, že znovu nabídly zákazníkovi chuťovou a druhovou rozmanitost a začaly znovu velice trpělivě vychovávat českého a pak i zahraničního konzumenta piva. Vidím budoucnost malých pivovarů velice dobře,“ podotýká Koudelka.

Celková pozitivní čísla rozmachu malého pivovarského podnikání ale nekorespondují s počtem absolventů sladovník a pivovarník. Podle aktuálních údajů AMSP ČR nabízí program sladovník a pivovarník tři školy s kapacitou 45 absolventů ročně, nicméně zájem je menší a každý rok ukončuje školu tohoto zaměření v Česku přibližně 15 studentů.

Plzeňský sládek: V řadě zemí jsou překvapeni, když mají točit pivo s pěnou

Publikováno:před 8 hodinamiZdroj:Deník.czAutor:Jozef Gáfrik

V Plzni dnes vrcholí soutěž o nejlepšího výčepního, kterou letos už po dvanácté organizuje Plzeňský Prazdroj. „Jsme hrdí na to, že se česká pivní kultura prosazuje ve světě,“ říká v rozhovoru pro Denik.cz předseda poroty a starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Pane sládku, můžete říct, co je smyslem soutěže?
Soutěž Master Bartender čili Mistr výčepní je jedním z programů, kterými se snažíme zlepšovat kvalitu piva přímo v restauracích, ba co více, přímo v poháru spotřebitelů. Když jsme se zamýšleli nad tím, co udělat pro to, aby lidé pili pivo v té nejvyšší kvalitě, tedy tak, jak nápoj opouští pivovar, přišli jsme na to, že musíme vymyslet vzdělávací programy pro všechny, kdo přicházejí s pivem do styku. Ať už jsou to zaměstnanci ve výrobě, pracovníci skladů nebo dopravci. Naší snahou bylo, aby lidé, kteří s nápojem manipulují, o něm věděli vše, co je nutné pro zachování jeho kvality. Výčepní sami přitom hrají v tomto řetězci velmi významnou roli. Nejde přitom jen o samotné čepování, aby také o obsluhu výčepního zařízení, o mytí a proplachování pivních trubek, o teplotu skladování. Také jsme je chtěli naučit, jak zacházet se sklem, do kterého pivo čepují, protože právě to je dost často slabým místem hospod. A pochopitelně, když si ti nejlepší výčepní mohou nakonec porovnat své znalosti a dovednosti s kolegy z oboru, tak se z toho stává zajímavá soutěž, vlastně mistrovství. Během těch dvanácti ročníků už školeními a soutěží prošlo už několik tisíc lidí.

Pokud vím, do finále soutěže se letos probojovalo 28 účastníků. Odkud jsou?
Ve zmíněné osmadvacítce jsou i slovenští kolegové, takže jde o česko-slovenské finále. Jsou z různých koutů našich republik, nechybí samozřejmě zástupce Plzně, kolébky Pilsner Urquellu, ale jsou tu finalisté z Malacek, Pizinoku či Banské Bystrice i Bratislavy, od nás pak z Prahy, Brna, Tábora, Českého Krumlova nebo z Ostravy. Jsem rád, že jsou mezi soutěžícími i ženy. Zatím netrpělivě čekáme, kdo bude tím či tou nejlepší. Jisté je, že na konci dne budeme mít jednoho českého a jednoho slovenského výčepního pyšnícího se titulem Master Bartender 2017.

Ve kterých disciplínách si měří síly?

Poměrně dlouho jsme se zamýšleli nad tím, jaké disciplíny do soutěže zařadit, aby co nejvíce odpovídali reálným podmínkám. V první řadě jde o načepování a naservírování piva porotě, a to i z lahví, abychom měli jistotu, že tito výčepní obstojí i v restauraci, kde se třeba pivo nečepuje. Pak porota adepty zkouší z různých teoretických znalostí o pivě, jak se vyrábí, jaké má vlastnosti, jaké suroviny se používají. Jednou z atraktivních disciplín je čepování v zátěži. Ta se konala už včera večer na nádvoří pivovaru jako součást koncertu pro veřejnost. Soutěžící se střídali za pultem, přičemž porotci chtěli vidět, jak účastníci soutěže reagují na tlak veřejnosti, kdy jim před pípou stojí dav zákazníků. Zkoušíme i to, jak soutěžící umí o pivu mluvit. Protože hosté si mají z restaurace odnést příjemný zážitek, o který se rádi podělí s kamarády, ale za kterým se i do hospody rádi vrátí.

Co je odměnou vítězi?
Především samotný titul vítěze, což je po zmíněných dvanácti letech existence už hodně prestižní okolnost. Cenou je i pivo pro restauraci, v níž mistr výčepní působí. Vítěz navíc na podzim vyrazí na zahraniční túru po našich restauracích. Jednak chceme, aby naši výčepní měli představu, jak si vede Pilsner Urquell v zahraničí. A zároveň právě Master Bartender během této cesty předává své umění zahraničním kolegům. Jsem hrdi na to, že můžeme krom exportu piva do více než padesáti zemí světa, vyvážet i velmi unikátní pivní kulturu. Řemeslo výčepních není omezené jen na Českou republiku, ti nejšikovnější mají šanci pracovat i v zahraničí a popularizovat zmíněnou českou pivní kulturu.

Jak byste ve všeobecnosti zhodnotil úroveň čepování piva v tuzemsku?
Řekl bych, že i v mezinárodním srovnání je velmi vysoká, přičemž si dovolím tvrdit, že jedním z hlavních impulzů je právě Plzeňský Prazdroj. Obecně ale platí, že je v zájmu nás pivovarníků, aby se pivo čepovalo a konzumovalo v co nejvyšší kvalitě. I naše konkurence si uvědomuje, že dobře naservírované pivo je jistou cestou ke spokojenosti zákazníka.

Čím se podle vás vyznačuje česká pivní kultura?
Musím začít u pojmu české pivo, konkrétně u ležáků, které se dost liší od piva vařeného v zahraničí. Ať už jde o míru prokvašení nebo hořkosti, o hustotu pěny – to všechno vede k tomu, že české pivo se dobře pije, což potvrzuje spotřeba piva na hlavu, která je se 147 litry nejvyšší na světě. To je dané především touto lahodností. U nás je navíc zvykem čepovat pivo s hezkou smetanovou pěnou. Ale nejde jen o vizuální efekt, ale zároveň o prvek kvality. Pěna totiž chrání pivo před chuťovými změnami tím, že brání přístupu kyslíku, což je z hlediska konzumace velmi důležité. Ve spoustě zemí, v nichž se také hodně pije pivo, jsou odborníci překvapení, když je naši výčepní přesvědčují, že by měli čepovat pivo s pěnou. Zpočátku se trochu brání, ale když poté ochutnají, tak jim dají za pravdu. To jsou zkušenosti z našich hospod po celém světě, které jsem měl možnost navštívit a z nichž mi chodí děkovné maily, že jsme tento způsob čepování naučili i tamní výčepní.

I v tuzemsku přibývá malých pivovarů. Nebojíte se, že vám odpijí ze sklenky?
Samozřejmě, může se stát i to. Myslím si však, že z hlediska zákazníka je rozhodující, aby bylo pivo dobře uvařené, ať už pochází z velkého nebo malého zdroje. Tedy aby byla věnována náležitá péče kvalitě. Jsem přesvědčený, že výrobcům, kteří budou klást důraz na kvalitu, příznivců neubude. A jinak - malé pivovary přinášejí na trh zpestření. I my jsme začali před několika léty vařit limitované várky, abychom nabídli štamgastům v našich hospodách i jiné druhy piva, než jaké pijí běžně. Uvedu alespoň Stout, Ale anebo Indian Pale. To je naše reakce na přání spotřebitelů pít z času na čas něco neobvyklého.

Letos si připomínáte malé jubileum, 175 let od uvaření první várky piva značky Pilsner Urquell. Jak slavíte?
Řekli jsme si, že takové hezké jubileum se nemá slavit jenom jeden den, nýbrž celý rok. Historii si připomínáme různými způsoby. Například poukazováním na milníky naší cesty ke spotřebitelům celého světa, konkrétně co všechno se muselo odehrát, aby se naše pivo vůbec dostalo z Plzně o kousek dále. Už rok po uvaření první várky jsme se dostali do Prahy k Pinkasům. Pak přibývala další města, Vídeň, Praha, Paříž, Londýn. V roce 1873 se plzeňské pivo čepovalo už i na americkém kontinentu. Podívali jsme se při příležitosti tohoto jubilea i na to, které významné osobnosti byly spojeny s naší značkou během oněch 175 let. Byla jich velká řada, zmiňme Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka z oblasti hudby, Karla Hynka Máchu z řad spisovatelů, Mikoláš Aleše z řad malířů. Anebo jak se stalo, že pivovar přispěl k financování prvního Národního divadla, nebo dostavby Chrámu svatého Víta v Praze.

Dnes se Prazdroj vyváží do více než padesáti zemí světa. Jaká byla tato cesta?
Na té cestě stále jsme. Nezapomínáme na to, jak jsme v průběhu let vyváželi českou pivní kulturu do světa. V řadě zemí byla značka Pilsner Urquell vůbec prvním importovaným pivem. A najednou příslušníci jiných národů zjistili, že české pivo je chutné a kvalitní. Jsme vlastně takovými pionýry a průkopníky – další české značky už měly snadnější cestu, svým způsobem jsme otevřeli a otevíráme českému pivu cestu do světa.

Na který den vlastně připadá ono historické výročí?
První várku piva značky Pilsner Urquell uvařil sládek přesně 5. října 1842. My si tuto událost připomeneme v rámci letošního Pilsner Festu sedmého října, což je sobota. Troufám si říct, že to bude veliká sláva. O pivo a jeho nejvyšší kvalitu se budou starat ti nejlepší výčepní, kteří zrovna nyní soutěží o titul šampiona. Oslavu organizujeme společně s městem a nebude tedy ohraničena jen areálem pivovaru, slavit se bude v celém centrum Plzně. Už teď na ni srdečně zvu všechny milovníky plzeňského piva.

Po šesti letech se ve Znojmě opět vaří pivo

Publikováno:před 8 hodinamiZdroj:iMateriályAutor:Iveta Ludvíková,Znojemský

Na výročí 17. listopadu 2015 byl slavnostně zahájen provoz Znojemského městského pivovaru v jedné z budov areálu bývalého pivovaru Hostan. Ten v roce 2010 od tehdejšího majitele společnosti Heineken odkoupilo město Znojmo a od té doby pro něj hledalo vhodné využití. O čtyři roky později se objevil zájemce (investičně konzultantská společnost), který po podpisu dlouhodobé nájemní smlouvy a pod hlavičkou Znojemský městský pivovar po šesti letech obnovuje výrobu piva v centru Znojma.

Areál pivovaru se nachází na východě hradního pahorku, v západní části městské památkové rezervace Znojmo. Hradní pahorek s dominantou rotundy sv. Kateřiny a zámku má ve struktuře města zásadní význam. Majestátně se tyčí nad údolím Gránického potoka a řeky Dyje, z jižní strany pak nad historickou částí zvanou Jáma. Samotný areál pivovaru je významnou dominantou při pohledu z oblíbené znojemské vyhlídky od kostela sv. Mikuláše a při pohledu z radniční věže.

Stavební historie
Území, kde se pivovar nachází, leží v trase historické cesty do hradu. Ta procházela přibližně ve stopě ulice Hradní. Dle odborných textů stála románská rotunda sv. Kateřiny ve 12. století na hradním nádvoří, obklopena hradními budovami. V lokalitě současného pivovaru se nacházela zástavba původního přemyslovského hradu.

Počátkem 18. století rozdělil panovník areál hradu mezi nové majitele. První nádvoří až po příkop dostalo město. To dalo staré hradní budovy strhnout a začalo stavět v severní části svého pozemku pivovar (1710). Část za příkopem připadla bratrům Deblínovým, kteří na pozemku postavili barokní deblínský zámek (1711–1721), jenž stojí dodnes.

V roce 1720 byl pivovar dokončen a zahájil výrobu piva. Pivovar byl tvořen dodnes dochovanými objekty pozdější sladovny a drobnějšími stavbami v místě současných služebních bytů. V takové stavební podobě pivovar fungoval do 2. poloviny 19. století. V roce 1860 prodalo město pivovar Tomáši Mauralovi (původně sládkovi pivovaru). Jeho rodina svůj pivovar zcela přestavěla, rozšířila a ještě do konce 19. století z něj vytvořila moderní, technicky dobře vybavený podnik. Přestavuje objekt služebních bytů a v přímé návaznosti na původní pivovar přistavuje parní strojovnu s komínem. Nejvýznamnější stavební činnost v pivovaru podniká rodina Mauralových po roce 1890. Historická severní část byla změněna na sladovnu a byl zde vestavěn anglický hvozd. Ve východní části areálu vzniká kolem roku 1890 jednopodlažní stavba s krámem a výčepem, která se dochovala dodnes (vrátnice, sál, výčep).

Začíná výstavba pivovaru jižně od ulice Hradní. V první fázi probíhá výstavba ležáckých sklepů v blízkosti rotundy. Po roce 1894 se pak staví dominantní objekt pivovaru: varna, strojovna a spilka. V roce 1910 byla vystavěna brána do pivovaru a do této doby se datuje i výstavba současné správní budovy pivovaru s mansardovou střechou. V pozdějších obdobích se v rámci objektů pivovaru měnili především technologie. K nejvýznamnějším dochovaným počinům patří přestrojení varny asi v roce 1930 zařízením Škoda-Pilsen, jejíž pohledové části a vzhled interiéru se dochovaly dodnes. V roce 2010 byly na popud Národního památkového ústavu v Brně některé budovy v areálu pivovaru prohlášeny za nemovitou kulturní památku.

Nežijí pouze vínem
Roku 1278 uděluje Rudolf I. městu Znojmu právo várečné a mílové. Nejstarší dochované stanovy cechu pivovarského ve Znojmě jsou z roku 1446. Samotný moderní městský pivovar byl založen roku 1720. V roce 1860 prodalo město pivovar za 50 000 zlatých měšťanu Tomáši Mauralovi. Rodina Mauralů vlastnila pivovar do roku 1921, kdy je pivovar přejmenován na První znojemský parní pivovar a sladovna, spol. s r.o. Pivovar fungoval během druhé světové války. Po válce byl v roce 1948 znárodněn a stal se součástí uskupení Jihomoravské pivovary, což platilo do roku 1993, kdy pivovar koupila společnost Hostan.

V roce 1999 výstav provozu dosáhnul 191 843 hektolitrů. Starobrno, jehož majitelem byla tehdy rakouská firma BBAG, v roce 2001 odkoupilo podíly, které v Hostanu vlastnila skupina devíti podnikatelů. V dubnu 2008 byla místní desítka již vařena i stáčena do sudů v Brně. V roce 1974 měl znojemský pivovar výstav piva 246 595 hl, který se, až do jeho zrušení v roce 2009, nepodařilo překonat.

Nové dějiny areálu
V květnu roku 2010 koupilo pivovar od jejího posledního majitele firmy Heineken město Znojmo za 26 milionů korun. Chtělo totiž v maximální míře ovlivňovat budoucí osud této cenné lokality, která leží nejen v samotném historickém jádru města Znojma, ale také v sousedství národní kulturní památky, rotundy sv. Kateřiny.

Ještě v témže roce nechalo vedení města vypracovat na celý areál územní studii, která měla za úkol vytvořit nástroj pro rozhodování v daném území. Studie obsahovala rozbor a vyhodnocení stávajícího stavu, určila koncepci začlenění areálu bývalého pivovaru do struktury města, stanovila urbanistické regulativy pro budoucí stavební činnost a předložila náměty pro budoucí možné využití jednotlivých budov v areálu.

Předpokládané investiční náklady do revitalizace celého areálu byly vyčísleny v řádech stovek milionů korun. I proto se vedení města rozhodlo změnit strategii a jednotlivé objekty nabízet zvlášť. Díky tomu se podařilo získat investora (investičně konzultantskou společnost), který přišel s myšlenkou obnovení vaření piva v areálu pivovaru, i když v podstatně menším objemu, než tomu bylo v minulosti. Ještě před podpisem smlouvy byl záměr předložen společnosti Heineken, která dle původní smlouvy měla přednostní právo na znovuobnovení výroby svého piva v pivovaru ve Znojmě. Ta ale tohoto práva nevyužila, a tak mohlo město Znojmo koncem roku 2014 podepsat smlouvu s nově vzniklým

Znojemským městským pivovarem.
Po letech jednání a hledání tak do opuštěného a chátrajícího areálu pivovaru zamířil první investor. Radnice soukromému Znojemskému městskému pivovaru pronajala část areálu (bývalou administrativní budovu s přilehlým severním dvorem mezi ulicí Přemyslovců a Gránickým údolím) na dobu 30 let. Investor se zavázal na své náklady pronajaté budovy zcela zrekonstruovat a vybudovat zde minipivovar. Město však muselo na nájemce přenést závazky, které vyplývají ze smlouvy uzavřené v době, kdy areál kupovalo. Podle ní sice může nová pivovarská společnost v areálu pivo vařit, ale nesmí ho tam prodávat ani propagovat. Toto omezení platí na dobu pěti let.

V roce 2015 se podařilo úspěšně zrealizovat 1. fázi záměru, a to přestavbu původní administrativní budovy na minipivovar s využitím přízemí a sklepních prostor. Zde bylo umístěno nové technologické vybavení, včetně nezbytného provozního zázemí. Druhé patro je využíváno beze změn jako administrativní prostory, se zachováním původních historických interiérů. V přízemí dále došlo k vybudování prodejny, kde musí investor nabízet produkty Heineken tak, aby se dostálo závazkům plynoucím z nájemní smlouvy.

Původní předpoklad (na který byl vypracován projekt) byl, že investice do oprav budov se budou pohybovat okolo 14 milionů korun. S tím kalkulovalo i nájemné nabídnuté městu. Současný odhad je, že investice do budov budou vyžadovat až 40 milionů korun, protože jejich stav je více než tristní. Investor do rekonstrukce pivovaru již investoval zhruba 17 milionů korun.

Až skončí exkluzivita
Po uplynutí 5leté exkluzivity prezentace a prodeje produktů společnosti Heineken v celém areálu bývalého pivovaru plánuje vedení Znojemského městského pivovaru realizovat druhou část rekonstrukce, kdy dojde k demolici zdi k ulici Přemyslovců a ke zbourání zbývající části bývalé lahvovny.

Současně dojde k demolici trafostanice a budovy bývalé kuželny a k vyčištění celého severního nádvoří. Bude vybudována stylová Pivovarská restaurace, která bude umístěna v přízemí pronajaté budovy bývalého výčepu při zachování interiéru „Malého sálu“. V prostoru severního dvora bude zřízena restaurační předzahrádka s výhledem do Gránického údolí.

A zbytek areálu?
V prostorách původní historické varny pivovaru na jaře příštího roku otevře Národní zemědělské muzeum v Praze ve spolupráci s městem Znojmem svoji pobočku. Bude zde k vidění nejen dochované původní historické vybavení varny z roku 1930, ale také expozice pivovarnictví, která bude mapovat historii a tradici pivovarnictví ve Znojmě, a současně seznámí návštěvníky s hlavními pivovarskými surovinami a se způsobem vaření piva od nejstarších dob až po dnešek.

Tím to ovšem nekončí. Vedení města bude i nadále usilovat o další oživení areálu a o získávání nových investorů. Areál pivovaru je již zapsán do databáze brownfieldů a počítá se i s užší spoluprací s organizací Czech Invest, případně s dalšími subjekty. V současné době se pracuje na projektové dokumentaci páteřního vedení veškerých inženýrských sítí, které budou na začátku příštího roku položeny do ulice Hradní, procházející osou areálu pivovaru. Představu o celém areálu i o jeho využití mají investoři získat i díky novému filmu, který pro město natočili bratři Otrubové z Videobrothers. Areál v něm prezentují jako nemovitost s vlastním příběhem, zasazenou na slunný jih Moravy s výhodnou polohou k velkým městům. Jako možné využití uvádí obchodní prostory, galerii, hotel či loftové byty. S investory je vedení města připraveno jednat i o jiných podnikatelských záměrech, které budou v souladu s územní studií. Vždy však bude pamatováno na to, aby se ochránil prostor rotundy a deblínského zámku a aby nebyla dopravně zatížena městská památková rezervace.

Chcete mít vydělávající byznys? Postavte minipivovar. Češi je berou útokem

Publikováno:před 8 hodinamiZdroj:Podnikatel.cz

Minipivovary zažívají boom. Češi si je velmi oblíbili, proto také každý týden vzniká jeden malý minipivovar. Napomáhá tomu i větší ochota Čechů si připlatit.

Hitem jsou především regionální rodinné pivovary. Tři turisté z deseti dokonce malé pivovary vyhledávají jako svojí cílovou destinaci. Vyplývá to z výzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) a agentury Ipsos.

Minipivovary se stávají turistickým hitem
Testování regionálních piv se navíc začíná stávat zajímavou turistickou atrakcí, přičemž téměř polovina zákazníků je připravena si za lokální zlatý mok i připlatit.

Většina spotřebitelů (81 %) je připraveno ochutnat specifické regionální pivo z malého pivovaru. 14 % návštěvníků našich regionů dokonce malý lokální pivovar nebo hospodu s vlastní značkou piva vyhledává jako zajímavý turistický cíl.

Zajímavý faktem však je, že dvě třetiny Čechů malý pivovar sice aktivně nevyhledávají, na druhou stranu, pokud na něj narazí, rádi pivo ochutnají. Pouze jedno procento tuzemských spotřebitelů pivo z minipivovarů odmítá.

Testování lokálních piv se pro Čechy stalo také koníčkem. Očekávají přitom specifickou a originální chuť. Zároveň chtějí svými ochutnávkami podporovat lokální podnikatele, kteří vlastní pivo produkují.

Každý týden je v Česku jeden nový minipivovar
Podle rychlé analýzy AMSP ČR existuje v současnosti 370 minipivovarů. I když velké pivovary tvoří 98 % veškeré produkce piva, přesto je zájem o investování do minipivovarů mimořádný, jen za poslední kalendářní rok vznikla padesátka nových malých pivovarů a nic nenasvědčuje tomu, že by boom ustával.

"Minipivovary jsou hitem nejenom ve velkých městech, ale především v malých městečkách a vesnicích. Jsou zde významným ekonomickým a kulturním centrem venkova. Podporují turistický ruch, dávají lidem práci a zabraňují vylidňování venkova," připomíná Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.

AMSP ČR: Češi berou útokem malé pivovary

Publikováno:před 11 hodinamiZdroj:Roklen24.cz

Tuzemští spotřebitelé čím dál více navštěvují regionální pivovary rodinného typu, kterých jsou již více jak čtyři stovky. Tři turisté z deseti dokonce malé pivovary vyhledávají jako svojí cílovou destinaci. Testování regionálních piv se tak začíná stávat zajímavou turistickou atrakcí, přičemž téměř polovina zákazníků je připravena si za lokální zlatý mok i připlatit. I to je důvodem, proč v současnosti vzniká každý týden jeden nový minipivovar. Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR) ve spolupráci s agenturou Ipsos vydávají u příležitosti Roku venkova 2017 průzkum zaměřený na spotřebitelské vnímání regionálních pivovarů.

Exkluzivní letní průzkum pro AMSP ČR prováděla agentura Ipsos v červenci 2017 na vzorku 525 spotřebitelů. Z nich 81 % je připraveno ochutnat specifické regionální pivo z malého pivovaru. 14 % návštěvníků našich regionů dokonce malý lokální pivovar nebo hospodu s vlastní značkou piva vyhledává jako zajímavý turistický cíl. Dvě třetiny všech turistů malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rádi pivo ochutnají. Pouze jedno procento tuzemských spotřebitelů pivo z minipivovarů odmítá.

41 % procent respondentů baví testování lokálních piv, více jak třetina očekává specifickou a originální chuť a 30 % návštěvníků chce podporovat lokální podnikatele, kteří pivo produkují. Každý pátý turista si pak pivo propojuje s tradicí vázanou na místní prostředí.

45 % spotřebitelů je připraveno si za regionální specifické pivo připlatit, 40 % je ochotno zaplatit maximálně jako za piva z velkých pivovarů. Pouze 5 % návštěvníků regionu vyžaduje nižší cenunež u zavedených značek.

„Skutečnost, že regionální pivovary se stávají turistickým hitem dokazuje i to, že 41 % dotázaných bylo alespoň jedenkrát na prohlídce malého pivovaru a 9 % se tak chystá učinit“, říká Tomáš Macků, Research & Communication Director agentury na výzkum trhu IPSOS.

Podle rychlé analýzy AMSP ČR existuje v současnosti 370 minipivovarů, tedy malých pivovarů s výstavem piva do 10 tis hl ročně. Velké pivovary, kterých je 45, však zcela dominují v celkové produkci piva, a to s celkovým podílem 98 %. Přesto je zájem o investování do minipivovarůmimořádný, jen za poslední kalendářní rok vznikla padesátka nových malých pivovarů a nic nenasvědčuje tomu, že by boom ustával. Malé pivovary výborně doplňují trh velkých hráčů a nabízejí chuťově rozmanitá piva, často spojená s lokálním příběhem a vazbou na místní region.

Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů uvádí: „Minipivovary jsou hitem nejenom ve velkých městech, ale především v malých městečkách a vesnicích. Jsou zde významným ekonomickým a kulturním centrem venkova. Podporují turistický ruch, dávají lidem práci a zabraňují vylidňování venkova. Poslední dobou se začínají propojovat do pivních stezek a přinášejí život do regionů, které by jinak jen těžko hledaly jinou atraktivitu.“

Radovan Koudelka, člen prezidia Českomoravského svazu minipivovarů, k výsledkům průzkumu doplňuje: „Právě minipivovary se zasloužily o renesanci českého piva a pivovarnictví tím, že znovu nabídly zákazníkovi chuťovou a druhovou rozmanitost a začaly znovu velice trpělivě vychovávat českého a pak i zahraničního konzumenta piva. Jsou to malé pivovary, které pivu dávají znovu příběhy, jež jsme dlouhá léta znali jen z Hrabalova románu. A to je podstata tohoto boomu, že každý tento pivovar nabízí pivo s příběhem, svým, osobitým a originálním. Takže vidím budoucnost malých pivovarů velice dobře.“

Celková pozitivní čísla rozmachu malého pivovarského podnikání ale nekorespondují s počtem absolventů sladovník-pivovarník. Podle aktuálních údajů AMSP ČR nabízí program sladovník-pivovarník tři školy s kapacitou 45 absolventů ročně, nicméně zájem je menší a každý rok ukončuje školu tohoto zaměření v ČR přibližně 15 studentů.

Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR k tomu dodává: „Malé pivovary se stávají vizitkou regionů, turistickým cílem českého venkova a jsou živým důkazem naší podnikatelské a řemeslné tradice. I když se jedná o investici v řádech jednotek milionů, je pozoruhodné, že co týden u nás vzniká nový minipivovar. Problémem se ale začíná stávat nedostatek sladovníků, protože toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže se jedná o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah a měl by být s jeho výrobou dlouhodobě spojen.“

Plzeňský prazdroj proškolil tisíce výčepních

Publikováno:před 12 hodinamiZdroj:Plzeňský deníkAutor:Andrea PánkováPrazdroj

U piva nezáleží pouze na tom, jak je uvařené, ale také na jeho uskladnění a následném načepování obsluhou.

I na tom si plzeňský pivovar už řadu let zakládá a snaží se proto výčepním ukázat, jak by se zlatavým mokem měli správně zacházet, aby host dostal na stůl nápoj v té nejvyšší kvalitě.

„Během školení výčepním předvedeme, jak pivo správně načepovat. Poté je sledujeme při práci a opravujeme chyby, kterých se dopouštějí,“ popisuje mluvčí Plzeňského Prazdroje Jitka Němečková. Ovšem školení není jen o samotném čepování, zaměřuje se také na skladování piva, čištění trubek i mytí skla. To vše totiž ovlivňuje chuť zlatavého moku v orosené sklenici.

Výčepní mohou navštívit tréninkové centrum v plzeňském pivovaru. „Jsme ale připraveni vyrazit za výčepními osobně přímo do jejich provozoven, kde mají k dispozici zázemí, na které jsou zvyklí. V takovém případě školí naši lektoři i celý personál restaurace,“ sděluje mluvčí Němečková, která doplňuje, že školením prošlo již několik tisíc výčepních.

Trénink trvá minimálně dvě hodiny. „Každý výčepní ale 'dozraje' až během praxe. Proto s ním spolupracujeme dlouhodobě,“ doplňuje Němečková.

Kromě toho se mohou výčepní každý rok přihlásit do soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, která je motivuje k dalšímu rozvoji svých zkušeností. Letos se koná už 12. ročník a jeho vítěze vybere porota ve čtvrtek. Západočeskou metropoli reprezentuje ve finále jednatřicetiletý Miroslav Štych.

Výletníky už tolik netáhnou hrady, zamíří raději do místního pivovaru

Publikováno:před 16 hodinamiZdroj:iDNES.czAutor:Martin Petříček

V Česku se objevil nový turistický hit. S tím, jak se v zemi neustále zvyšuje počet malých pivovarů, rychle roste i jejich obliba coby hlavního cíle výletu. Ukazuje to průzkum v rámci kampaně Rok venkova a potvrzují to i sami pivovarníci, které MF DNES oslovila. Podle nich prý není výjimečné, že za pivem do minipivovarů přijedou i turisté ze zahraničí.

Průzkum, který provedla agentura Ipsos spolu s Asociací malých a středních podniků (AMSP), ukazuje, že každý sedmý turista dokonce jako turistický cíl aktivně hledá pivovary či restaurace, kde točí vlastní značku piva. Dvě třetiny turistů sice malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rády pivo ochutnají. Jen jedno procento tuzemských pivařů pivo z minipivovarů zásadně odmítá.

Počet malých pivovarů – tedy těch, kde se ročně uvaří méně než 10 tisíc hektolitrů piva – vystoupal dnes už téměř ke čtyřem stovkám. Jen za poslední rok vznikla padesátka nových provozů. Ačkoliv ještě před pár lety, kdy se pivo vařilo na polovině míst, lidé z oboru tvrdili, že trh se nasytil, dnes se řada z nich přiklání k tomu, že minipivovarů může vyrůst ještě spousta.

Pokud se tedy podaří vyřešit vznikající problém s nedostatkem sladovníků. Jednu ze tří škol, které tuto specializaci nabízejí, dokončí každý rok v průměru jen 15 absolventů. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže jde o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah,“ říká předseda AMSP Karel Havlíček.

Lokální pivovary táhnou
Byť nemohou v objemu výroby zdaleka konkurovat těm velkým (na celkovém výstavu pivovarů v Česku se podílejí zhruba dvěma procenty), právě minipivovary učí Čechy objevovat nové typy či chutě piva. A ti velcí se přizpůsobují, neboť častěji než dříve nyní vyrábějí speciální piva.

Právě testování lokálních piv či poznávání specifických a originálních chutí uvedli lidé v průzkumu jako hlavní důvod, proč si dát jedno z malého pivovaru. A 45 procent oslovených navíc říká, že je ochotno si za něj v porovnání s půllitrem z velkého pivovaru připlatit.

Jak se však shodují lidé z malých pivovarů, jejich klienti i přes širokou nabídku stále preferují klasické ležáky, u malých pivovarů jde obvykle o nefiltrovaná a nepasterizovaná piva. „Naše receptury odrážejí zejména klasické chutě českého ležáku a za osm let vaření se stále držíme této klasické koncepce,“ říká společník Šumavského pivovaru Vimperk Ivan Hojdar.

Vedle piva návštěvníky lákají také prohlídky pivovarů
„Naše nejoblíbenější pivo je světlý ležák Haštal 12°. Jsme v Čechách, kde jsou oblíbeny ležáky. Jiné druhy piva si zatím cestu k zákazníkům hledají,“ říká jednatel Želivského klášterního pivovaru František Marek. Premonstráti přitom nabízejí další druhy piv – od pšeničné dvanáctky až po nahořklý černý speciál – čtrnáctku.

„Nejprodávanější, stejně asi jako u většiny pivovarů, je naše jedenáctka. Pokud bych měl skutečně jedno pivo vyzdvihnout, tak to bude naše dvanáctapůlka Bitter, světlý ležák, která je velice oblíbená. A to pro svoji plnost a vyváženou vyšší hořkost,“ dodává jednatel zábřežského pivovaru Welzl Tomáš Kozák.

Minipivovary však nelákají pouze na konzumaci zlatavého moku. Prohlídka varny, spilky a dalších místností bývá samozřejmostí. Zvyšuje se také počet pivních lázní.

Varnsdorfský pivovar Kocour láká na výlet vlakem, který staví ve vlastní zastávce pivovaru. „Pokud přijedou návštěvníci autem, mohou se ubytovat ve spacím vagonu,“ dodává Monika Marenecová z pivovaru.

Veronika Mikésková: Sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá

Publikováno:včeraZdroj:Novinky.czAutor:Dana Sokolová

Narodila se v Lounech a měla velmi blízko k vínu, neboť pochází z vinařské rodiny, přesto svůj život Veronika Mikésková(30) zasvětila pivu a pivní kultuře. Dnes patří nejen mezi nejlepší výčepní plzeňského ležáku, ale také lektorky restauračního personálu a supervizorky kvality piva v Evropě.

Naučí se čepovat pivo opravdu každý?
Pokud má k sobě člověk někoho, kdo mu ukáže správný postup, jak se o pivo postarat, pak po technické stránce se to může naučit opravdu každý. Ale čepování piva není jen o tom, je zapotřebí mít k pivu vztah, ale také schopnost navázat kontakt se zákazníkem, dát do své práce lásku a to v sobě samozřejmě nemá každý a těžko se to i učí.

Jak by mělo vypadat správně načepované pivo?
Pivo by mělo mít krásnou krémovou, vysokou sněhobílou pěnu, zlatavou barvu a na stěnách půllitru by neměly být žádné znatelné bublinky. Pokud tam bublinky jsou, značí to, že ten půllitr je špinavý a při ostatních nedostatcích, že pivo bylo špatně ošetřené nebo načepované.

Co všechno ovlivňuje chuť piva a v čem výčepní nejvíce chybují?
Chuť piva ovlivňuje už samotné skladování nápoje, v jakých podmínkách se tak děje a při jakých teplotách. Dále je to čistota pivních trubek, výčepu, péče o sklo a samozřejmě také samotné čepování.

Hlavními nešvary výčepních je čepování piva do suchého a v podstatě špinavého půllitru, čepování na několikrát, z výšky či slívání z několika sklenic. To všechno se pak negativně odráží na chuti piva.

Proč nemáte rádi, když lidé říkají o čepovaném pivě, že je točené?
Máme výčepní takový slang, kdy říkáme, točí se tramvaje na konečné, točí se EKG, ale pivo se čepuje. Když se vrátíme zpět do historie, tak dříve aby lidé pivo dostali z kohoutu, používali mechanizmus točení tzn. točili takovým kolem. Dnes ale technologie pokročily, máme tlačné lahve, biogony, CO2 a pivo se z výčepního kohoutu získává čepováním. A hlavně máme krásné povolání výčepního, který stojí kde jinde než za výčepem.

Jak si jako žena získáváte respekt u mužského osazenstva?
Především svými znalostmi, praxí, ale i tím že jsem za klikama přirozená, a o pivo se umím správně postarat. Zároveň že se nebojím pánské konkurence, že zvládnu natočit pivo lépe než leckterý muž.

Stalo se vám, že by vám načepované pivo někdo reklamoval?
Ano, stalo, ale z toho důvodu, že mu chyběly znalosti. Nevěděl, že má být hladinka čepovaná na jeden zátah s tou krásnou sněhobílou krémovou pěnou, která postupně dochází v pivo. Pro mne to byl ale tenkrát impuls k tomu, že má smysl dál šířit povědomí o pivní kultuře a zákazníkům vysvětlovat, jak má správné čepované pivo vypadat, protože se to vždy odrazí v konečné chuti piva, což zjistí zákazník sám, pokud mu tu rozdílnost chutí i prakticky ukážete.

A nebyla v tom také někdy nedůvěra k vám, jako k ženě?
Samozřejmě se najdou muži, co ženě prvoplánově v tomto směru nevěří, ale pokud vy jako žena dokážete svou práci dobře prodat, pak si na svou stranu získáte i tyto lidi. Mám takovou zkušenost z letního festivalu. Čepovala jsem tam pivo s kolegou, který byl stejně zdatným výčepním jako já a několikrát se mi stalo, že nedůvěřivci šli nejprve ke kolegovi a až pro druhé pivo ke mně. A pak byli překvapeni, že pivo u mne chutná stejně dobře, ne-li lépe.

Patříte mezi milovnice piva nebo si dáte s přáteli raději lahev vína?
Pocházím z vinařské rodiny. Můj táta pochází z Moravy, má krásný vinohrad, stará se o víno, má sklípek, ale já jsem od určité doby, kdy jsem poprvé ochutnala pivo, pivař. S přáteli tedy chodíme určitě na pivo.

Jak jste se vůbec dostala ke svému zaměstnání?
Můj otec měl kdysi dávno hospodu, takže jsem mu tam vypomáhala a moc se mi líbil ten ruch a dění v hospodě, proto Střední hotelová škola byla jasná volba. V té době jsem ale pivo vůbec nepila. Při hledání práce po škole jsem narazila na Pivnici Konvikt, kde jsem se potkala s Lukášem Svobodou, který byl již v té době Mistrem světa v čepování Plzeňského piva a hledal výčepního. Chtěl, abych si to vyzkoušela, a mně to tenkrát chytlo. Zasvětil mne i do soutěží, což byl pro mne tenkrát taktéž výborný impulz a zároveň příležitost v životě něčeho dosáhnout.

Postupně, jak jsem procházela jednotlivými koly soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, jsem si začala uvědomovat, že se za klikama cítím jako ryba ve vodě a ta práce mě začala maximálně naplňovat. Bavili mě lidé, co se kolem piva točí a pak také samotný příběh piva, který jsem měla možnost lidem předávat dál.

Jak moc bylo těžké soutěžit s nejlepšími výčepními v republice?
Při prvním regionálním kole to bylo velmi těžké, protože jsem ještě úplně nevěděla, co mě čeká, a byla jsem ve velkém stresu. Přes prvotní neúspěch mě to ale nakoplo k tomu, abych se přihlásila i do dalšího ročníku, ve kterém jsem potom i zvítězila a dostala se do národního finále soutěže Pilsner Urquell Master Bartender. To bylo pro mne obrovským obohacením. Když stojíte s dalšími 19 nejlepšími výčepními v jedné řadě, z čehož jsou jen tři ženy, uvědomujete si, že svou práci děláte skutečně dobře, což je tou nejlepší motivací. Navíc se od ostatních mnohé naučíte a získáte další dovednosti, ale i respekt k tomuto povolání.

Co všechno musíte umět, abyste uspěla v této soutěži?
Nejprve musíte uspět v písemných testech, které se týkají historie Plzeňského piva, ale i znalostí surovin, vaření, servírování apod. Poté je to o samotném čepování, a to jak veřejném, tak před porotou. Čepuje se pivo na hladinku do půllitru, z otočného kohoutu a třetinka z pákového kohoutu. Důležitá je ale i komunikace se zákazníky, jak dokážete pivo prodat a zákazníky si získat. Poté je tam pivní degustace, kde se vybírá ze šesti piv, a vy musíte podle barvy a chuti poznat o jaká piva se jedná.

Pomohlo vám nějak toto ocenění v kariéře?
Určitě. Jednak jsem v ten okamžik začala být na pracovním trhu žádanější. Mému zaměstnavateli to přineslo i více zákazníků a větší výtoč piva. Navíc jsem si mohla založit firmu, která se zaměřuje na školení personálu v oblasti čepování piva a pivní kultury a také se starat o kvalitu čepovaného piva v Plzeňských pivnicích.

Zároveň jsem dostala nabídku stát se součástí nově vzniklé skupiny Brewery Bartenders, která má na starosti šíření a předávání pivní kultury ve světě. Nyní tedy se čtyřmi dalšími kolegy jezdíme po světě, kde se čepuje Plzeňský Prazdroj, a školíme zdejší personál, auditujeme pivnice atd.

V čem podle vás spočívá přednost českého piva?
Pokud mohu mluvit o Plzeňském pivě, tak je to především jeho historie a jedinečná chuť. Vždyť je to ten pravý originál, podle kterého se vaří 2/3 světových piv. Je skvělé, že náš český výrobek takto rezonuje ve světě.

Je nějaký rozdíl mezi čepovaným pivem a lahvovým?
Kromě cenového, nijak velký. Jak do lahví, plechovek či tanků je plněno naprosto stejné pivo, v té nejlepší kondici, jak ho sládek uvaří. Vše ostatní záleží, jak je o pivo dál postaráno. Skladování u piva totiž sehrává velmi důležitou roli. Pokud si vezmete lahvové pivo z police, do které svítí slunce, a pak ho dáte do lednice, jeho chuť nikdy nebude taková, jako od výčepního, který se o sud či tank precizně stará a dodržuje veškerá skladovací pravidla.

Samozřejmě pokud se výčepní nebude o pivo dobře starat i on ho může zkazit. Stačí, když ho bude ho skladovat při 15 °C, nepostará se o čistotu trubek, pivo bude čepovat do suchého půllitru, a to hned na několikrát. Jak říkám, sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá.

Dokážou Češi ocenit kvalitu piva i kvalitu výčepního?
Ano. Česká pivní kultura jde obrovsky nahoru. Ještě před deseti lety byly po Praze jen 3-4 pivnice, kde se správně o pivo starali a dobře ho čepovali a dnes jich je nespočet.

A dokážou váš um ocenit majitelé a provozovatelé restaurací?
Stoprocentně. Už vidí, že za výtečnou chutí piva nestojí jen samotné pivo, ale že je to především o práci výčepního.

Zisk Carlsbergu vyšplhal na 14,5 miliardy. Dobře se prodávala drahá piva

Publikováno:včeraZdroj:Euro.czAutor:ČTK

Pololetní zisk pivovaru Carlsberg překonal očekávání především díky vyššímu objemu prodeje dražších piv. Provozní zisk bez zahrnutí mimořádných položek se meziročně zvýšil o téměř 20 procent na 4,13 miliardy dánských korun (14,5 miliardy korun). Analytici odhadovali pouze 3,92 miliardy dánských korun.

Pivo se dobře prodávalo především v Asii a ve východní Evropě, o pět procent se naopak snížil prodej v Rusku. Na ruských tržbách se projevil hlavně tamější zákaz PET lahví.

Carlsberg je třetím největším výrobcem piva na světě. Působí rovněž v České republice, kde v roce 2014 koupil jedenapadesátiprocentní podíl v Žateckém pivovaru. Podnik už také řadu let úzce spolupracuje s Budějovickým Budvarem.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.17.08.2017 22:545.321/5.321