Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Jak putyky fungovaly v dobách socialismu a změnila se kvalita piva?

Publikováno:před 3 hodinamiZdroj:Extra.cz

Návštěvy hospod jsou i v současnosti oblíbenou aktivitou mnohých Čechů, ovšem za socialismu mělo sezení u piva trochu jiný ráz. Scházeli se v nich totiž lidé ze všech kruhů, domlouvali tam kariérní postupy, sháněli řemeslníky či školy pro děti. Nezanedbatelný part v nich sehrával i sám hospodský, který věděl o všech všechno. Jak to v socialistickém lokále vypadalo, jaké se čepovalo pivo a kdo ho navštěvoval?

Omlácené stěny, pivo točené pod míru, seprané ubrusy a pravidelné návštěvy příslušníků SNB kontrolujících občanské průkazy hostů – tak nějak to vypadalo za minulého režimu v hostincích po celém Československu. Stěny těchto podniků si musely vyslechnout mnohé, stejně tak jako vrchní, který disponoval četnými informacemi.

Mezi nejrozšířenější zařízení tohoto typu patřily hospody čtvrté cenové kategorie, takzvané „čtyřky“. V nich se s trochou nadsázky museli hosté hledat v oblacích kouře a překřikovat se jako o život. Na hygienu se tam moc nedbalo. Navštěvovali je zejména dělníci, ale potkat jste tam mohli i vzdělance. V hospodách mizely sociální rozdíly a pobyt v nich představoval jakýsi únik od reality.

Ve „čtyřkách“ jste mohli zahnat hlad obyčejnými českými pokrmy. Podávaly se polévky, jejichž cena se pohybovala do čtyř korun, cena hlavního jídla zase do osmi, maximálně do dvanácti korun. Pil se rum, zelená, vodka, griotka a samozřejmě pivo. To se točilo pod míru, tvrdý alkohol se zase ředil vodu. Šizení bylo běžnou praxí. Hospodský musel dodržovat zavírací hodinu, která byla stanovena většinou na desátou hodinu večerní. V případě přetažení hrozila pokuta.

V lokálech se probírala klasická témata jako práce, manželství, sport, rodina a peníze. Debatovalo se zkrátka o všem. A jak se změnila kvalita hospod a piva ve srovnání s dnešní dobou? Podle mnohých se zvedla jak úroveň pivnic, tak vztah k zákazníkovi. O chuti a kvalitě Čechy natolik milovaného zlatavého moku se vedou spory, nicméně podle odborníků se mnohonásobně zlepšilo jeho složení. V minulosti se do piva přidávaly zvláštní suroviny jako rýže, cukr či slupky z ovoce. V globálním pohledu na věc je jeho kvalita tedy zřejmě skutečně lepší.

Jak se dříve vařilo pivo?

Publikováno:před 5 hodinamiZdroj:EpochálníSvět.cz

Kdy a kde se vlastně objevilo první pivo? Jak se vařilo ve starověku? A měnila se jeho chuť v běhu času? Proč jsou Češi pivní velmocí? Pivo je jedním z nejstarších lidmi vyráběných kvašených nápojů na světě (vedle medoviny a vína). Za kolébku jeho výroby byl dlouho považován starověký Egypt. Když se ale na počátku 20. století profesoru Bedřichu Hroznému podařilo rozluštit starobabylonské, sumerské a asyrské klínové písmo, od tohoto názoru se upustilo. Ukázalo se totiž, že slad znali a pivo vařili už ve 3. tisíciletí před Kristem staří Sumerové.

Vzniklo pivo náhodou?
Podle všeho byl objev přípravy piva čistě náhodný (tak to ostatně u těch nejlepších vynálezů bývá). Teorií, jak k tomu došlo, existuje ale hned několik. Ta nejrozšířenější z nich tvrdí, že někdo nechal nádobu s obilnou kaší omylem před svým obydlím. Do nádoby poté napršelo, a když na ni pak zase zasvítilo slunce, její obsah zkvasil. Jiní zase hádají, že někdo rozkousal chléb pro nemocného a vložil ho do nádoby s vodou. Teplo v místnosti se prý následně postaralo o zkvašení.

Dvacatero piv z Babylonu
Pro dosažení hořké chuti se pak do piva přidávala zelená hořčice či jiné rostliny. Chmel začali využívat až Babyloňané, kteří po zániku říše Sumerů převzali mnohé z jejich kultury za své, a to včetně kulinářských receptů. O úctě k pivu v Babylonii svědčí i dodržování nepsaného zákona, který říkal, že během vojenských tažení se v dobytých městech má ušetřit pivovar. Babyloňané vyráběli okolo dvaceti druhů piv (husté, červené, černé…). V jejich podání měl ale nápoj kašovitou konzistenci, takže se spíše srkal než pil.

Exportní artikl
Hérodotos ve svém díle Dějiny uvádí, že díky vyspělému zemědělství a soustavě zavodňovacích kanálů pole v té době rodila ječmen a pšenici až čtyřikrát do roka. Je fakt, že v době největšího rozkvětu Babyloňané pivo vyváželi až do 1000 kilometrů vzdáleného Egypta. Pro export do této země byl pak určený především ležák vařený z ječmene a špaldy. Čím více špaldy pivo obsahovalo, tím bylo dražší.

Svačina pro stavitele
Egypťané pivo považovali za dar boha Slunce Re a přezdívali mu „víno z ječmene“. Vedle chleba, česneku a cibule bylo také hlavním pokrmem dělníků pracujících na stavbě pyramid. Pro představu, jejich denní dávka potravin představovala dva džbánky piva, tři až čtyři bochníčky chleba a k tomu cibule a česnek. Pivo bylo také platidlem – armáda, státní úředníci nebo další státní zaměstnanci dostávali část mzdy právě v této naturálii.

Pivo z chleba
O pivovarnictví v Dolní i Horní říši starověkého Egypta existuje mnoho písemných zmínek. V roce 1988 dokonce americký antropolog Jeremy Geller vykopal v oblasti asi 900 kilometrů proti proudu Nilu zbytky pivovaru. Poblíž Káhiry pak byly odkryty pozůstatky asi 6500 let staré pekárny a pivovaru. Nacházely se bezprostředně vedle sebe, a to patrně proto, že v Egyptě, stejně jako předtím v Mezopotámii, se pivo vyrábělo z ječných či pšeničných chlebů.

Starodávné recepty
Upečené chleby se tehdy rozdrtily a smíchaly s vodou. Vzniklá kaše se rozlila do džbánů (někdy mohla být přidána i šťáva z datlí) a naplněné džbány se uzavřely hliněnými zátkami. Jejich obsah se nechal samovolně kvasit. Později, když už se nepekly chleby ve formách, nahradily je chlebové placky pečené na otevřeném ohništi. Ty se pak společně s vodou rozšlapávaly v kádích.

Pivo na cestu
Zejména v období vlády Ramesse II. Velikého (1290–1224 př.n.l.) bylo pivo v Egyptě a dalších zemích okolo Středozemního moře nejoblíbenějším nápojem. Stalo se také obětním darem, který nechyběl při žádné starověké bohoslužbě. A i zemřelý faraon dostával na svou posmrtnou cestu do záhrobí pivo (dokonce hned čtyři druhy!).

Proč upadlo v nemilost?
Při svých námořních cestách do Egypta poznali výrobu piva také staří Řekové. Nejznámější řecký lékař Hippokrates ale pravidelné pití piva nedoporučoval. On sám ho používal pouze coby lék proti nespavosti nebo horečce. Od Řeků se znalost výroby piva rozšířila do Říma. Zde byl tento nápoj velmi oblíbený až do začátku našeho letopočtu, později ale, v dobách největší slávy Říma, jeho popularita poklesla. Římané totiž upřednostňovali víno. A důvod? Ten byl jednoduchý: pivo totiž konzumovali i barbaři, odvěcí nepřátelé Říma. Přesto se ale od výroby piva v Římské říši neupustilo, a dokonce i římský vojevůdce Gaius Julius Caesar jím nechával na svých taženích Evropou zásobovat své legie.

Chmel je naše zlato
První zmínky o vaření piva na našem území pocházejí ze 4. století před Kristem. Tehdy se totiž ze severní Itálie do střední Evropy dostal keltský kmen Bójů a znalost vaření piva si přinesl s sebou. Od 3. století našeho letopočtu pak z východu přicházeli Slované a s nimi i znalost výroby piva z ječmene, pšenice či ovsa, a to včetně chmelení.

Pivo z klášterů
Ve středověku se pivo nabízelo i dětem. Nejspíš proto, že v tehdejších hygienických podmínkách bylo, jako nápoj vařený s chmelem, zdravější než voda z některých zdrojů. Zdatnými pivovarníky byli mniši, kteří na pozemcích svých klášterů začali pěstovat chmel. V 9. a 10. století tak v českých zemích a v Bavorsku vznikla řada klášterních pivovarů, v nichž se vařilo pivo vynikající kvality.

Opilí věřící
Nejstarší klášterní pivovar na českém území byl pravděpodobně založen roku 970, a to konventem benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Pití piva v českých zemích ovšem postupně dosáhlo takové míry, že si pražský sídelní biskup svatý Vojtěch (který přitom sám spoluzakládal pivovar v břevnovském klášteře) vynutil na papeži zákaz výroby i konzumace piva v celé své diecézi (zahrnovala celé Čechy). Věřící holdující nezřízenému pití piva totiž nevedli řádný život.

První prohibice
První, a naštěstí také poslední, prohibice v zemích Koruny české měla podle některých historiků trvat až do 12. století. Poté byla, k radosti mnohých, pivu vrácena doložka postního nápoje a tento nápoj byl vařen nejen v klášterech, ale i v domech měšťanů, šlechticů a dalších vrstev obyvatelstva. A tak je tomu v podstatě dodnes.

Pálenka a pivo ze dřeva? V Japonsku se experimentů s alkoholem nebojí

Publikováno:před 5 hodinamiZdroj:Dřevostavitel.cz

Ječmen, kukuřice nebo třeba řepa. Lidé umí vyrábět chutný alkohol z nejrůznějších plodin. V Japonsku, které ve světě lihových nápojů proslulo zatím jen silnou rýžovou pálenkou, se nyní připravují na revoluci. Výzkumníci zdejších lesních závodů připravují pro trh alkoholický nápoj, vyrobený ze dřeva. Bude o co stát?

Skutečně se nejedná o běžný dřevní líh, tedy denaturovaný alkohol pro průmyslové použití, ale o plnohodnotný drink. Japonský Výzkumný institut pro lesy a lesnictví pracuje na jeho syntéze usilovně už od roku 2009 a tento produkt má uživatelům nabídnout kvality srovnatelné s whiskou či karibským rumem. Jak to? To si zatím japonští výzkumníci nechávají pro sebe, i když z tiskových zpráv je ledacos patrné.

Alkohol, jaký svět neviděl
Například? Získat ze dřeva etanol není až tak komplikované. O poznání těžší je zajistit, aby se skutečně dal konzumovat bez následků a byl přitom i obdařen nějakou zajímavou chutí. Toho má být dosaženo velmi sofistikovaným způsobem výroby, který si nezadá s těmi nejlepšími palírnami a světově proslulými pivovary. Pochopitelně i proto podstatnou část informací o výrobním postupu drží Japonci zatím pod pokličkou.

Chutnat nebude jen bobrům a červotočům
Základní surovinou tu má být kůra stromů různých druhů smíchaná v konkrétním poměru a ochucená o další dřevní suroviny. Spekuluje se o lýku a květech stromů, které by dodaly nápoji vláčnost a lákavé aroma. A svou roli má při vzniku mimořádného alkoholického nápoje hrát i fakt, že vyráběný alkohol bude dozrávat a stárnout do chuti v dřevěných sudech.

Přírodní pochoutka vzniká chemickou cestou
Co ještě je japonském o „alkoholu ze dřeva“ známo? Že ta správná dřevitá chuť i cukr se bude do nápoje uvolňovat z pulverizované, tedy na prach nadrcené, dřevní biomasy. Z té se po blíže nespecifikované chemické úpravě stane pastovitá hmota později obohacená o enzymy rozkládající celulózu. Tedy jinak základní stavební materiál dřeva.

Hydrolytické štěpení se má postarat o to, aby se z této buničiny postupně uvolnily cukry, které se stanou potravou hladových kvasinek. A dál už je to klasika: teplo, kvašení a na konci pak alkohol. Ale jaký? Spíš něco silnějšího, nebo pití na žízeň? Japonští výzkumníci se zatím jen pochlubili, že cestou varu (podobně jako u piva) i destilací se zatím dobrali shodného výsledku v podobě 3,8 litrů alkoholické tekutiny.

Dřevo plné lihu
K tomuto množství prý postačily jen čtyři kilogramy dřevní hmoty. Obsah alkoholu ve zmíněných vzorcích se pak pohyboval okolo 15 %. Tedy buď jako zatraceně silné zahraniční pivo nebo spíše jako japonské rýžové saké. A možné příchutě? Nabídka se zatím omezuje na intenzivní chuťové tóny dřeva východní zakrslé břízy, jilmu, cedru a třešní, které prý rozhodně ničím nepřipomínají to, na co jsme dosud byli zvyklí.

Novinka, která budí rozpaky
„Nápad vyrábět ze dřeva líh je tu už dlouho, ale pro konzumenty měl jednu podstatnou nevýhodu,“ prozrazuje Kengo Magara, jeden z výzkumníků badatelského týmu. „Nebyl pitný. A stejně tak se dosud chemické zhodnocení dřeva omezovalo jen na produkci biopaliv, což je trochu málo.“

„Náš přístup ale umožňuje produkovat alkohol přímo ze dřeva a s nezaměnitelnou chutí dřeva. Je to novinka, kterou lidé jistě ocení,“ uzavírá Magara. Na degustaci si ale budeme muset stejně ještě chvilku počkat. I když už v japonském výzkumném institutu pitné vzorky mají, k zákazníkům by měl jejich produkt zamířit nejdříve v roce 2021. Teprve až bude první šarže dostatečně odleželá.

Pivaři si klepali na čelo. Přesto po nealko pivu či radleru občas sáhne každý druhý

Publikováno:před 6 hodinamiZdroj:Novinky.czAutor:Jindřich Ginter, Jakub Svoboda

Přestože si naši pivaři před lety v hospůdkách a u domácího posezení klepali na čelo, když do obchodů a restaurací přišla nová nealkoholická piva a směsky s limonádami, radlery si nakonec cestu k Čechům přece jen našly, hlavně k mladším ročníkům.

Alespoň někdy si pito u nás podle průzkumu společnosti KPMG otevře více než polovina mužů (62 procent) a téměř polovina žen (47 procent).

„Životní styl Čechů a Češek se mění, jsme aktivní, více se zajímáme o své zdraví. Během sportu nebo při náročném dni tak mnoho z nás dá přednost nealkoholickému před klasickým pivem,“ říká k výsledku průzkumu Karel Růžička z KPMG.

Malá osmička
Navíc stále více šoférů si už raději nedá ani „jen jedno“, protože policie a úřady od loňského července přitvrdily v odebírání řidičáků.

Některé menší pivovary tak vidí příležitost i pro nízkostupňová piva. „Mnozí naši hosté k obědu volí zde uvařenou malou osmičku s tím, že jedou později. Jedno malé osmistupňové je asi, jako byste si dali čtyři nealka,“ říká servírka z jihočeského pivovaru Lipan v Dražíči u Týna nad Vltavou.

Zatímco celková spotřeba piva v Česku loni mírně klesla, nealko piva a radlery, tedy směsi piva s ovocnou limonádou nebo šťávou, se těší čím dál větší oblibě.

Mezi nejznámější značky nealkoholických piv patří Birell nebo Bernard Švestka, nealko verze však už nabízí většina velkých pivovarů.

Průzkum KPMG ukázal, že nealko piva s příchutí chutnají zejména ženám (85 procent vs. 70 procent mužů) a mladým lidem. S rostoucím věkem tento podíl klesá, ve věku 55 až 64 let si ochucené pivo rádo dá jen 38 procent lidí.

Naprostá většina respondentů (93 procent) kupuje nealko piva a radlery v hypermarketech, supermarketech a diskontních prodejnách, přibližně čtvrtina pak v maloobchodních prodejnách.

Specializované kamenné prodejny, pivotéky nebo e-shopy jsou okrajovou záležitostí, chodí tam pouze mladší generace a obyvatelé velkoměst (šest procent).

Objem prodaných ovocných piv v tuzemském maloobchodě se od loňského července do letošního června podle analytické společnosti Nielsen zvýšil meziročně o 18 procent na 25,1 miliónu litrů.

Prodej piva v obchodech stoupl jen o 1,6 procenta na 736 miliónů litrů. Češi za ovocná piva kupovaná v obchodech za uplynulý rok zaplatili 814 miliónů korun, což je 13procentní nárůst, za pivo pak 16,9 miliardy korun, meziročně o sedm procent více.

Prodej ovocných piv roste nejrychleji z celého pivního maloobchodního trhu. V horku, jaké u nás panuje v posledních týdnech, dávají lidé přednost méně alkoholickým desítkám a právě nealkoholickým pivům a radlerům.

Praha bojuje proti smogu pitím piva, propagace projektu stála milion

Publikováno:před 2 dnyZdroj:iDNES.czAutor:Lukáš Valášek

Největším zdrojem znečištění ovzduší v Praze je automobilová doprava. Pražský magistrát se proti tomu rozhodl bojovat originálním způsobem. Spojil se s pivovarem Lobkowicz a vzniklo pivo Pražský chodec, které má řidiče přimět, aby jeli domů MHD. Propagace projektu s názvem „Pivem proti smogu“ stála téměř milion korun.

„Hledali jsme netradiční způsob, který by přitáhl k problematice znečištění ovzduší pozornost, a ­pivo pojmenované Pražský chodec je přesně takový nápad,“ avizoval koordinátor projektu Lukáš Eršil, kterého platí pražská radnice vedená primátorkou Adrianou Krnáčovou (ANO).

Za veřejné peníze tak vznikl speciální web pivoprazskychodec.cz a ­rovněž se po Praze objevily reklamní poutače, na kterých je vedle emblému Prahy také logo pivovaru Lobkowicz, který vlastní čínská skupina CEFC.

„Pražský chodec pomáhá čistit ovzduší od benzo(a)pyrenu, oxidů dusíku a prachových částic. Pivo je totiž speciálně určeno k­ tomu, abyste si dali jedno s kolegy po práci, a­ nechali tak služební auta aspoň jeden den v garáži. Dvanáctka s delikátní hořkostí, plnou chutí a bohatou pěnou,“ propagují mok oficiální webové stránky placené Prahou.

Vysvětlení doplňuje ještě banner, na kterém je třeba veverka v plynové masce a z duhy vykukuje „lahváč“. Za kampaní stojí PR agentura WMC Praha, mezi jejíž klienty jinak patří právě i pivovar s čínskými vlastníky.

Pražský chodec byl původně název lyrického díla proslulého básníka Vítězslava Nezvala, ve kterém popisuje krásy Prahy. Po 80 letech se pražský magistrát název rozhodl využít k poněkud jinému účelu.

Pivo do kanceláří
Právě ukončená týdenní soutěž pobízela pražské firmy k tomu, aby se s co největším týmem přihlásily. Teď desítce z nich půjčí lednici s­ pivem Pražský chodec. Podle webu akce se zapojila přibližně čtyřicítka společností. Na Facebooku počin nasbíral sotva stovku fanoušků.

Z registru smluv plyne, že agentura WMC za to dostala téměř 600 tisíc korun. Dalších 260 tisíc pak stály billboardy a sto tisíc vytvoření komunikační strategie a mediaplánu.

„Produkční agentura má na starosti například výrobu etiket na pivní lahve, pronájem lednice na jeden měsíc, zajištění organizace a­ distribuce lednice a doplňování piv do minimálně deseti pražských kanceláří, online promo, video z akce nebo microsite eventu, “upřesnil mluvčí pražského magistrátu Tadeáš Provazník. Pivovar podle něj na akci zadarmo dodal tisíc lahví jedenáctistupňového ležáku.

Vloni zase Praha chtěla motivovat k šetrnějšímu, a tím i ekologičtějšímu ježdění pražské taxikáře či dopravce. Agentuře Ariston PR za souvisící marketing zaplatila podle registru smluv téměř dva miliony korun.

Ze stejné kampaně zastřešené názvem Čistou stopou Prahou, která už běží od předloňského jara, přitom vzešel i další diskutovaný počin – loňské video, ve kterém pražský magistrát nabádá řidiče, aby nekupovali SUV, protože jsou velká a­ neskladná.

Vědci odkryli 2 500 let starý důkaz existence piva, našli ho v Iráku

Publikováno:před 2 dnyZdroj:Xman.czAutor:Petr Chalupa

Pijeme ho celá celá tisíciletí. Věděli jsme to už dlouho, ale ponejvíc z psaných pramenů. Díky nové technice teď archeologové objevili v severním Iráku zbytky piva staré 2 500 let. A pokoušejí se podle jejich složení nápoj znovu vyrobit.

O tom, že Mezopotámie pivo znala, víme ze starých kreseb a z písemných odkazů. O nápoji mluví například Epos o Gilgamešovi, která vznikl zhruba
2 500 let před naším letopočtem. Divokého muže Enkidu v něm přiměje opustit lesy a vstoupit do civilizace právě to, že okusí kromě chleba též pivo. Sumérský Hymnus k Ninkasi z období asi 1 800 let před naším letopočtem je poté rovnou věnován patronce piva.

Máme i velmi starý fyzický doklad existence piva z ječmene. Přinesla ho laboratoř Patricka McGoverna z University of Pennsylvania, když nalezla stopu vedlejšího produktu z jeho výroby na džbánku z íránského archeologického naleziště z období mezi 3 400 až 3 000 let před naším letopočtem.

Aktuální studie vedená Claudií Glatzovou a Elsou Perruchiniovou však přinesla mnohem a přesvědčivější důkaz. Výzkumníci se k němu dostali originálním přístupem. Našli zbytky piva ve džbánech a pohárech. To se v případě tak starodávné historie nikdy nepovedlo.

Laboratoř na místě a nová technologie
Jejich práce vychází z výzkumu ohledně expanze Babylónské říše do oblasti řeky Dijála v Iráku. Archeologové ze zkoumání vytěžili řadu nádob a autorky studie publikované v magazínu Journal of Archaeological Science si položily zvídavou otázku: co v oněch nádobách bylo? Co z nich lidé pili a jedli?

Jenže když se do zkoumání nalezených předmětů pustily postaru v laboratoři, výsledky byly příliš matoucí, než aby se daly použít. To proto, že artefakty prošly mnoha rukama, které je kontaminovaly moderními látkami, například ze slunečních krémů.

Proto se Glatzová a Perruchiniová rozhodly přivézt laboratoř k nalezištím, aby se mohly nalezené nádoby zkoumat bezprostředně. A kromě toho použily novou techniku, která se dosud v archeologii neaplikovala, plynovou chromatografii. Ta se, jak připomíná server The Drink Business, používá například pro detekci látky zvané trichloroanisol ve víně.

Autorky studie se onou metodou rozhodly prověřit nalezené archeologické kořisti úmyslně. Pomohla jim oddělit samotné původní zbytky obsahu hliněných nádob od okolní půdy i případných moderních nečistot. Mohly se tak zaměřit „pouze na archeologicky významné složky“. Ty poté porovnaly se vzorky moderního piva – a zjistily, že se shodují.

Nástup individuálního popíjení
Jejich zjištění vypovídá i o přeměně kulturních tradic pití. Kresby ze třetího tisíciletí před naším letopočtem totiž zachycují velké společné nádoby, z nichž upíjejí členové komunity slaměnými brčky.

Výzkum Glatzové a Perruchiniové, který odhalil zbytky piva v číších a džbáncích, naznačuje, že již o tisíc let později společnost přešla na individuální pití piva.

„Máme před sebou explozi velmi odlišných pohárů pro pití,“ cituje Glatzovou server The Smithsonian.com. A slovo dává i archeoložce Mare Horowitzové ze State University of New York, podle níž nálezy malých číších na pivo svědčí o společenském procesu i o tom, že nádoby byly známkou sociálního statusu a moci.

Glatzová dodává, že v Mezopotámii bylo pivo důležitou potravou. Sladování prospívalo trvanlivosti a fermentace zvyšovala nutriční hodnotu. Ani tak však pivo nevydrželo příliš dlouho. „Mezopotámci pili pivo nepřetržitě,“ dodává Glatzová. Pil ho každý, ale rovněž mělo společenský význam v rituálních praktikách. Mezopotámskou identitu definovalo v mnoha ohledech.

Nyní se Perruchiniová a Glatzová pokoušejí starodávné pivo zrekonstruovat. Vycházejí jednak z receptury, kterou nám nechal Hymnus o Ninkasi, jednak z vlastní analýzy vzorků. Hledají ingredience, které jim jsou podobné. Zatím bez úspěchu. Všechna dosavadní „piva“, která vytvořily, páchla tak příšerně, že si je nedovolily ani ochutnat.

Úspěch jejich výzkumné metody však popřít nelze. „Byly schopné změnit ony džbány na zlatý informační důl. Zdá se, že se jim povedlo něco, o čem jsme všichni snili,“ oceňuje archeoložka Horowitzová.

Augusta McMahonová z University of Cambridge navíc přiznává, že mnozí archeologové nejsou vždy opatrní při zacházení s nalezenými předměty. Právě proto by práce Glatzové a Perruchiniové mohla více pootevřít dveře do zkoumání historie.

Domažlický pivovar láká na historii piva

Publikováno:před 2 dnyZdroj:RegionPlzeň.czDomažlice

Svůj pivovar mají i Domažlice. Kulturní centrum – Pivovar Domažlice nabízí prostřednictvím své expozice celou řadu zajímavostí a informací o pivovarnictví na Domažlicku. To vše navíc v netradičně řešených prostorách s prosklenými lávkami.

Kulturní centrum – Pivovar Domažlice vzniklo s přispěním Regionálního operačního programu (ROP) Jihozápad v části bývalé sušárny sladu historické budovy městského pivovaru. „Byly zde vytvořeny nové expozice o regionálním pivovarnictví a o městě a regionu,“ uvedla Michaela Šímová, ředitelka Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad.

Domažlický pivovar byl postaven v poslední dekádě 19. století. Tehdejší pražská firma Novák a Jahn dokončila v roce 1892 varnu a o čtyři roky později i sladovnu. Díky dalšímu rozmachu pivovarnictví byly po přelomu století dostavěny ještě sklepy nebo kotelna. K útlumu potom došlo během 1. světové války, kdy byl pivovar v Domažlicích dokonce na několik měsíců uzavřen. V poválečných letech byl areál opraven a modernizován.

Po znárodnění spadal do podniku Západočeské pivovary a v 80. letech minulého století se stal součástí podniku Plzeňské pivovary, s. p. Právě z této doby pocházel také komín, který se stal jedním z posledních z cihel postavených továrních komínů na území republiky. Stavěn byl ve dnech 20. 8. – 2. 11. 1984. V roce 1994 přešel pivovar pod Plzeňský Prazdroj, a. s., v roce 1996 byl uzavřen. Zanikly tak originální značky, třeba Purkmistr, Prior nebo Radní.

V roce 2002 se chátrající objekt stal majetkem města a na jaře 2004 začal být demolován. Rozebrán byl i unikátní komín, který se tak nestihl „dožít“ ani svých dvacátých narozenin. Zůstala pouze původní sladovna, nová sladovna a hvozd.

„S přispěním Regionálního operačního programu Jihozápad byly v části historické budovy městského pivovaru, v bývalé sušárně sladu, vytvořeny nové expozice o regionálním pivovarnictví a o městě a regionu. Město Domažlice původní budovu zrekonstruovalo podle návrhu architektonického týmu MEPRO,“ řekl náměstek hejtmana Plzeňské kraje a předseda Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad Ivo Grüner.

Pivovar a restaurace U Fleků podpoří Tour de Zeleňák

Publikováno:před 2 dnyZdroj:RoadCycling.czU Fleků

Pivovar a restaurace U Fleků se nachází v Křemencově ulici v historickém centru Prahy. Pivo se zde vaří již od roku 1499 a jde tak o nejstarší klasický restaurační pivovar, který se zachoval až do dnešních dnů. A my máme velkou radost, že právě černá flekovská třináctka udělá radost dvěma stovkám dobrovolníků, kteří se letos budou podílet na organizaci 34. ročníku závodu Tour de Zeleňák, který je také součástí seriálu závodů pro hobby závodníky RoadCup 2018, série RoadRace.

Rozlehlý areál pivovaru a restaurace U Fleků nabízí mnoho zajímavostí. Jedinečné jsou především prostory varny, kde se pivo stále vyrábí pod původními středověkými trámy z jedlového dřeva natřeného volskou krví. Veškeré zařízení je možné spatřit na exkurzi, kterou pivovar nabízí. Stejně tak lze navštívit i místní pivovarské muzeum v prostorách bývalé sladovny.

Hlavním lákadlem pivovaru a restaurace U Fleků je samozřejmě zdejší pivo. Vaří se zde jediný druh, tmavý speciál, jehož historie sahá do poloviny 19. století. Vyrábí se z tradičních surovin – vody, ječného sladu a chmele za použití kvasnic. Flekovské pivo lze koupit pouze v místní restauraci, vedle čepovaného piva jsou v nabídce i lahve a soudky.

Restaurace nabízí návštěvníkům 1200 míst v osmi sálech a zahradě. Celý areál se skládá z několika starobylých budov, jejichž stěny jsou zdobeny barevnými freskami. Atmosféru doplňuje stylové zařízení všech místností. Za pozornost stojí například Rytířský sál upravený a zařízený v romantickém duchu, kde hosté sedí na židlích znázorňujících staré české pivovary. Památná je i místnost zvaná Akademie, kde se v minulém století scházeli novináři, malíři, herci a další známé postavy české kultury. V největším sále zvaném Kabaret jsou k vidění malby českých hradů, ve Václavce zase okna s barevnými vitrážemi. Historické budovy obklopují zahradu, která nabízí příjemné posezení ve stínu kaštanů.

K návštěvě restaurace U Fleků láká domácí i zahraniční hosty nejen pivo, ale i nabídka tradiční české kuchyně a jedinečná atmosféra. Tu podtrhuje živá hudba i interiér vybavený dlouhými stoly, u nichž se nad dobrým jídlem a pitím setkávají lidé ze všech koutů světa. Další formu zábavy již desítky let nabízí také známý flekovský kabaret.

Přejeme krásné léto a cyklistice zdar!

Nejlepším výčepním plzeňského piva za rok 2018 je Richard Máša

Publikováno:před 2 dnyZdroj:Plzeň.czPrazdroj

Vítězem soutěže Pilsner Urquell Master Bartender pro nejlepší výčepní, kterou každoročně pořádá Plzeňský Prazdroj, se stal Richard Máša z brněnské restaurace Tusto. Dvoudenní finálové kolo soutěže se konalo v Plzeňském pivovaru. Utkalo se v něm 22 finalistů z celé České republiky. Richard Máša přesvědčil svými teoretickými i praktickými dovednostmi odbornou porotu, že právě on je nejlepším výčepním letošního ročníku.

„Uspět ve finálovém kole soutěže je velmi náročné. Vítěz musí umět nejen bezchybně načepovat pivo v nejvyšší kvalitě, mít i hluboké znalosti o výrobě plzeňské ležáku a jeho historii, ale také umět pivo perfektně naservírovat a komunikovat se zákazníkem. Richard dosáhl skvělého výsledku ve všech těchto disciplínách,“ hodnotí výsledek starší obchodní sládek Plzeňského Prazdroje a předseda odborné poroty Václav Berka.

Soutěž Pilsner Urquell Master Bartender se letos konala již potřinácté. Je určená všem šikovným výčepním, kteří sdílí nadšení pro plzeňské pivo a českou pivní kulturu. Jejím hlavním cílem je rozvoj profese výčepních a posilování hrdosti na ni, a také zvyšování kvality čepování piva a úrovně pivní kultury v Česku. Finalisté ze sedmi kol regionální soutěže se ve středu 15. srpna představili i veřejnosti, kdy na nádvoří plzeňského pivovaru předvedli své umění čepovat zlatý plzeňský ležák.

Druhé místo v soutěži získal Tomáš Krčmář z pražského Lokálu Hamburk, pomyslný bronz si z Plzně do Malostranské besedy v Praze odváží Igor Kolivoško.

Kromě čepování piva se museli soutěžící vypořádat se slepou degustací různých pivních značek a vědomostním testem. V odborné porotě letos kromě sládků a dalších expertů z oblasti pivovarnictví zasedla i Romana Böhmová, autorka oblíbeného blogu Na skok v kuchyni, která se zaměřila zejména na komunikaci s hosty. „Plzeňské pivo mám moc ráda a vím, že kvalita čepování je pro výslednou chuť piva důležitá. Až dnes jsem se ale dozvěděla, co všechno je potřeba zvládnout pro načepování perfektní hladinky a že výčepní musí dokonale ovládat své řemeslo a čepovat pivo s láskou. Je to vlastně podobné, jako když chcete připravit dokonalé jídlo,“ říká Romana Böhmová.

„Práce výčepního, to pro mě znamená především perfektně načepované pivo a spokojený zákazník. Finále soutěže bylo opravdu náročné – kolegyně a kolegové podávali všichni skvělé výkony. Z vítězství mám obrovskou radost – ale vítězi se stali vlastně všichni, kteří se probojovali do finále,“ říká Richard Máša.

Vítěz třináctého ročníku Pilsner Urquell Master Bartender získal trofej, a především možnost absolvovat společně s Václavem Berkou cestu po evropských hospodách, ve kterých se čepuje tankový Pilsner Urquell. Přímo v Plzeňském Prazdroji si také uvaří svou vlastní várku piva. Největší odměnou je ale pro Mastera Bartendera prestiž, kterou mu i restauraci, ve které pracuje, vítězství v soutěži přináší. Titul Master Bartender je totiž především zárukou pro hosty, že si užijí plzeňský ležák v té nejvyšší kvalitě.

V průběhu slavnostního galavečera udělil Pilsner Urquell také ocenění Výčepní legenda, určené výčepním, kteří se své profesi s vášní věnují po celý život. Letos se výčepní legendou stal Arnošt Effenberger, který roky působil v legendárních pražských hospodách U Jelínků a U Kocoura. Arnošt Effenberger také patří mezi první propagátory čepování plzeňského ležáku „na hladinku“, které učil několik generací studentů hotelových škol po celé republice. „Dříve bylo pivo často nekvalitní, bylo jen pár hospod, kde měli opravdu skvělou plzeň. Jsem moc rád, že dnes je to úplně jinak a že nám vyrůstají další generace skvělých výčepních s láskou k plzeňskému ležáku,“ říká Arnošt Effenberger.

Pivnice Budvarka v Praze má stěny z podtácků a sloupy ve tvaru přetékajícího piva

Publikováno:před 3 dnyZdroj:DesignMag.czAutor:Ondřej KrynekBudvar

Koncept pivnic s restaurací Budvarka se rozšířil do Prahy. Po rodných Českých Budějovicích, kde byly otevřeny první dvě najdete třetí v Dejvicích. Vytvořena je podle jednotného návrhu Luky Križka a jeho IO Studia, za který dostal prestižní ocenění Red Dot. V interiéru najdeme mnoho hravých prvků a detailů odkazující na pivo a pivovar Budvar.

„V navrženém řešení stylizujeme notoricky známé prostředí z českých pivnic v jeho syrovosti a lidovosti. S nadsázkou ho převádíme z všední obyčejnosti do harmonicky vybroušeného konceptu. Z všednosti vytváříme krásu a prémiovost. Nebáli jsme se použít pivní tácky, přepravky, pivní barel, třetinkovou sklenici, láhev či pivní zátky a převedli jsme je do stylizovaných architektonických detailů či grafických piktogramů. Ty svojí jednoduchostí a čitelností vytváří nezaměnitelné a zapamatovatelné ikony,“ uvádí architekt Luka Križek, který koncept navrhl s kolegou Radkem Bláhou.

„Součástí úkolu bylo vytvořit flexibilní interiér pracující s modularitou navrženého nábytku tak, aby bylo možno interiér aplikovat v různých typech prostorů od historických po moderní. Ze strany investora byl kladen velký důraz na unifikovanost a jednoduchost montáže navrženého mobiliáře s ohledem na časovou omezenost aplikace interiéru. Proto navržený koncept pracuje s 12ti stěžejními prvky, které tvoří základní pilíř konceptu,“ dodává.

Ve všech interiérech Budvarek proto najdeme sloup s motivem třetinkové sklenice, výčep inspirovaný pivním sudem, stěny vyložené pivními tácky, kožené opěráky lavic ve tvaru láhví, osvětlení nad průchody ve tvaru přepravek a výrazné grafické prvky s pivními motivy promítnuté na podlaze a stěnách. Speciálně pro síť restaurací byl navrženy nejen stoly, ale také doplňky jako jídelní lístky, pivní tácky, porcelánové soudky na příbory a celý vizuál restaurace. Do pěti let by se do stejného hávu měly převléct všechny restaurace Budvarka.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.12.08.2018 13:506.537/6.537