Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pivaři to dobře vědí. Zajít si takzvaně na jedno točené je letos dražší než loni. Lednové navýšení spotřební daně z 10 na 21 procent způsobilo, že většina českých hospod a restaurací točené pivo prostě zdražila. V Ostravě ale najdete místa, kde se rozhodli, že jeho cenu zvedat nebudou, a stále si drží tu loňskou. A v některých restauracích ve Zlíně zase můžete ušetřit tak, že si místo točeného piva dáte lahvové.

Točený půllitr za 70 korun už není nic výjimečného. Pivo za 35 ale mají zřejmě jen v Ostravě. Minipivovar v Hrabůvce tady totiž stále drží loňské ceny. „Pivo patří lidem a naše peněženky se od té doby nijak nenaplnily. Proč bychom měli přecházet k tak enormním cenám za pivo. To má zůstat lidem tak, jak to bylo odpradávna,“ zdůraznila provozní Jana Tomanová.

A vypadá to, že se strategie nezdražovat vyplácí. „O víkendu se určitě vyčepuje zhruba 150 až 200 litrů naší jedenáctky,“ prozradil číšník Martin Hruška. Cenu zlatavého moku si místní štamgasti pochvalují. „Chodím večer na pivo, 35 je za facku,“ ohodnotil jeden z nich. „Moc dobré je, bydlím blízko, takže sem občas chodím,“ řekl další z hostů.

Na čepu má tato restaurace celkem sedm druhů piva. Cenu tohoto pilotního ležáku se budou snažit udržet co nejdéle. „Já bych chtěla, aby si chlapi, kteří přijdou z práce, i v těch montérkách mohli dát v klidu čtyři pět piv, vypustit páru,“ uvedla Tomanová. „Těžko se upouští, když musíte sahat hluboko do kapsy,“ dodala.

To ve Zlíně nabízí restaurace jako levnější variantu pivo v lahvi. „Máme lahvové pivo, ale není zase o tolik levnější než čepované. Lahvové je levnější možná o tři koruny,“ vysvětlil majitel tamní restaurace Canada Petr Šenkeřík.

I když hosté barů, hospod a restaurací mají možnost dát si levnější lahvové pivo, přesto si stojí za tím, že točené je točené. „Místo točeného lahváče? Ne, v žádném případě, ani náhodou,“ zaznělo. „Cena není rozhodující. Tak si místo deseti dám osm,“ přidal další z hostů. Vypadá to tedy, že Češi orosený půllitr se smetanovou pěnou jen tak za něco nevymění.

Malé pivovary se v posledních letech staly fenoménem. A není divu, koncept komorní výroby různých druhů piv, včetně klasických ležáků a speciálů, dosáhl ve zdejší kotlině velké obliby. Spolu s dobrým pivem ale záleží také na dobrém designu – své o tom ví i česká firma 3+K Kraus s.r.o. (Minipivovary Kraus), která dodává vybavení pivovarů na klíč. A co víc, šíří slávu tohoto tradičního nápoje po celém světě.

„Zájem o pivo je všude,“ uvádí nás do problematiky Miroslav Kraus nml., který se ve firmě stará primárně o řemeslné pivovary. „Nejen tady v Česku si umíme vychutnat dobré pivo, realizovali jsme pivovary po celém světě – v Japonsku, Nizozemsku, na Filipínách či na Mauriciu.“

Pivovarnictví máme v genech
Počátky pivovarské tradice v rodině Krausů se datují do začátku devadesátých let. Tehdy Miroslavův dědeček pracoval v Branickém pivovaru, kde se staral o investice a správu budov. Zařizoval nová technologická řešení pro pivovar a dohlížel na jejich realizaci. Práce v pivovaru k oboru přilákala i jeho dva mladé syny specializující se na zpracování nerezové oceli. Ti následně založili vlastní živnost a rozjeli výrobu malých řemeslných pivovarů. Společně s Miroslavem pak v roce 2013 založili 3+K Kraus s.r.o. „Máme k dispozici nějakých 70 montérů a pracujeme téměř po celém světě, máme cenné know-how v technologiích a rádi vymýšlíme nová a atypická řešení, která v pivovarnickém světě nemají obdoby,“ vypráví Miroslav.

A proč se vlastně zaměřují pouze na malé pivovary? „Reálně je to tak, že firma je rozdělená na několik sektorů. Jeden z nich se zabývá obecně prací s nerezovou ocelí pro farmacii či potravinářský průmysl, tedy například i pro velké pivovary. Ten druhý pak komplexně řeší malé řemeslné pivovary, kterým dokáže dodat vše od projektu, vlastní technologie, montáže a servisu až po vytvoření značky, pomoc s marketingem, výrobou pivních receptur či návrh designu jednotlivých prvků technologie, interiéru nebo pivovaru jako celku.“

Pivní design
Právě design je u minipivovarů žádaným artiklem. Často je výroba spojena s restauračním provozem, takže se řeší interiér výrobny i restaurace. Interiérový design je zásadní i v případě, že pivovar s restaurací propojený není: „Do malých pivovarů téměř vždy chodí návštěvníci v rámci různých exkurzí nebo akcí, takže skutečně záleží na tom, aby se jim prostředí líbilo a aby se v něm cítili dobře,“ říká Miroslav Kraus.

On sám na rodinnou firemní loď naskočil ihned po studiích. Užší specializaci na interiéry pivovarů a design obecně přinesl do firmy právě on: „V posledních letech jsme se vydali komplexnějším směrem, mimo technologické a projekční práce nabízíme také designérské práce a sklízíme úspěch.“

Pivovar na klíč
Na otázku, s jakými představami klienti přicházejí, odpovídá Miroslav jasně: „Klienti k nám často přijdou s tím, že vlastně úplně přesně nevědí, co chtějí. Respektive vědí – mají nějaký prostor, ve kterém by chtěli zbudovat pivovar, ale neví, jak na to. A tam začíná naše práce,“ vysvětluje Miroslav a dodává, že prvním krokem je zhotovení studie proveditelnosti, tedy toho, co lze v daném prostoru realizovat. „Ve studii navrhneme roční výstav piva, tedy produkci pivovaru pro jednotlivé etapy výstavby, základní spotřebu surovin a energií, produkci odpadů a především kompletní dispozici pivovaru, v níž řešíme nové a zrušené konstrukce, rozmístění technologie i řešení zásobovacích a distribučních tras,“ říká Miroslav. V Minipivovarech Kraus dokážou navrhnout řešení nového objektu i přestavby historických budov, které bývají zvlášť náročné.

„Vždy se snažíme, aby toho z pivovaru bylo vidět co nejvíce, aby mohli zákazníci sledovat sládka při práci a aby viděli, jak se pivo vaří. Pro jeden provoz jsme například udělali částečně prosklenou varnu, která je uvnitř nasvícená, takže návštěvníci vidí, jak se pivo vaří. To je velmi unikátní,“ přibližuje Miroslav.

České pivo ve světě
O tom, že pivní kultura je úspěšná i globálně, jsme se zmiňovali v úvodu článku. Aktuálně se například připravuje masivní projekt pivovaru v Asii, jehož základním koncepčním kamenem je krystal. „Inspirovali jsme se krystalem, protože český křišťál a obecně řemeslo je něco, co v této části světa hodně rezonuje,“ vysvětluje koncept projektu Miroslav.

Ke každému projektu se snažíme přistupovat co nejvíce individuálně a velkou roli hraje právě jeho umístění. Jinak bude vypadat pivovar v Dubaji a jinak v Prešově. Vždy se snažíme využít místní materiály a suroviny, ale chceme do návrhu zahrnout i nějaký odkaz na naši zemi. České pivo je pořád velký pojem, který láká mnohé zájemce.

Technologické a designové lahůdky
Z Miroslavova nadšení je znát, že si v Minipivovarech Kraus dávají záležet na detailech. „Naše realizace se pokaždé snažíme ozvláštnit něčím, co jinde nenajdete. Pro jeden pivovar jsme vymysleli pojízdné vagónky s pivními tanky, které projíždí celou restaurací, aby je pak v pivovaru doplnili a poslali zpět do restaurace.“ Perličkou byla také studie pivovaru na pontonech či záměr vybudovat pivovar v kostele se hřbitovem. Zajímavostí je také jedinečné řešení modulárních pivovarů, které by klidně stálo za samostatný článek.

Běžně pracují také s architekty – na kontě již mají spolupráci s Hutí architektury Martin Rajniš, se studiem OV-A nebo s architektkou Markétou Cajthamlovou. „Každý architekt má jiný jazyk a my se mu vždy rádi přizpůsobíme,“ říká Miroslav Kraus.

500+
Minipivovary Kraus mají na kontě reference z více než pětistovky pivovarů, takže je rozhodně z čeho vybírat a sedět u stolu bychom mohli dlouho. Není výjimkou, že se k firmě vrací také zákazníci, kteří chtějí svůj provoz rozšířit, nebo realizovat nový projekt. Tento rok přinese hned několik zajímavých akcí včetně pivovaru u Brna, v Bělé nad Radbuzou, v Odunci, několik realizací modulárních pivovarů či třeba zmiňovaného komplexu v Asii. S Miroslavem Krausem se tedy loučíme s přáním povedených realizací a s pivovarnickým pozdravem Dej Bůh štěstí.

Počet minipivovarů na jižní Moravě loni vzrostl na sedmdesát. Podnikatelé otevřeli čtyři nové provozy, žádný minipivovar podle dostupných informací z pivovarských webů nezanikl. Obor stále posiluje, i když je kraj obecně vnímají jako vinařský. Informaci přinesla Mendelova univerzita v Brně.

Nejvíce minipivovarů funguje v Brně, z nichž dva se svým výstavem blíží hranici deset tisíc hektolitrů, jsou to Moravia a Hauskrecht.

„Případný posun do kategorie středních pivovarů s sebou nese větší daňové zatížení, uvidíme, jakou strategii zvolí. Zatím žádný minipivovar v regionu tuto hranici nepřekročil a většinou tento vývoj trvá několik let, často více než dekádu působení na trhu,“ uvedl pivovarský historik Filip Vrána, který vyučuje studentky a studenty programu Pivovarství a sladařství na Mendelově univerzitě v Brně.

Oproti tomu například Pivovarský dům Poupě za první úplný rok své existence vyprodukoval loni pět set hektolitrů zlatavého moku. Převážně šlo o pivo svrchně kvašené. „Jediné spodně kvašené jsme dělali na náš Oktoberfest. Receptury toho svrchně kvašeného byly opravdu hodně barvité a nápadité. Vařili jsme různé Single Hopy, varianty West Coast IPA, NEIPA, kyseláče, Stouty, pšeničná piva, piva ochucená ovocem, kořením, bylinami,“ popisuje sládek Pivovarského domu Poupě Ladislav Němeček.

Silný brněnský region podtrhuje okres Brno-venkov se sedmnácti minipivovary. Posílilo i Hodonínsko na třináct a Znojemsko na současných deset minipivovarů. „Na trhu vidíme pokračující trend rychlého růstu velkých minipivovarů zaměřených na prodej sudového piva a dále růst restauračních pivovarů s vlastním podnikem,“ poukázal pivovarský expert Jan Grmela.

Na Mendelově univerzitě v Brně běží studijní program Pivovarství a sladařství od tohoto akademického roku, studující teď budou vstupovat do druhého semestru. Zájem o studijní program byl velký, dohromady si v prvním a druhém kole přijímacího řízení podalo přihlášku sedmadevadesát lidí. Do studia se zapsalo jednatřicet studentů a studentek.

Pivovar Radegast uvádí na trh Ratar s vylepšenou recepturou. V restauracích i obchodech je nově k dostání jako hořký ležák,
který v nezávislém testování svou chutí výrazně předčil původní „desítkovou“ verzi.

Ratar, jehož název se inspiroval u středověkého kmene z Polabí uctívajícího slovanského boha Radegasta, byl poprvé uveden na trh v roce 2020. Jeho charakteristickou vlastností byla výrazná hořkost. Podle původní receptury dosahovala 50 jednotek IBU, ale tato hodnota se ukázala být pro část pivařů příliš vysoká. Sládci pivovaru se proto rozhodli inovovat recepturu, která se dle prvních reakcí pivařů velmi vydařila.

„Na nový Ratar máme od spotřebitelů velmi pozitivní reakce. Chválí výrazné zlepšení dílčích atributů chuti, jako jsou celková hořkost, pitelnost a plnost. Nový Ratar má 42 jednotek hořkosti. Zůstává nejhořčejším pivem našeho portfolia, ale je výrazně pitelnější. Stejně jako ke správným rozhodnutím musí člověk dozrát, tak dozrál i Ratar ve výborný ležák,“ říká senior brand manažer značky Radegast Petr Klíma a dodává: „Jsme rádi, že testování vyšlo takto pozitivně. Věříme, že Ratar osloví i řadu nových příznivců hořkého piva nejen v našem domácím regionu.“

Nový ležák Ratar se vaří v Pivovaru Radegast v Nošovicích ze světlého sladu plzeňského typu, vyrobeného na míru ve vlastní sladovně s přídavkem barevného a karamelového sladu. Pro chmelení sládci zvolili chmel Polaris, stejně jako v předchozí „desítkové“ variantě.
„Tento chmel vyniká svým specifickým aroma. Kromě typické chmelové vůně zaujme i osvěžujícím mentolovým, kořeněným a borovicovým nádechem. Tato odrůda i ve vysokých dávkách, kdy je pivo intenzivně hořké, nepřenáší do finálního produktu přílišnou drsnou, tedy ulpívající hořkost,“ vysvětluje sládek Petr Kwaczek, který se podílel na původní i vylepšené receptuře.

Nový Ratar se stupňovitostí 11,25 a obsahem alkoholu 4,5 % obj. je do obchodů distribuován v půllitrových plechovkách i lahvích. Od února je také na čepu v hospodách po celé České republice. Kromě obchodů a výčepů restaurací se mohou spotřebitelé s Ratarem setkat
i na vybraných českých festivalech.

Bourání bývalého Jarošovského pivovaru je v plném proudu. Vaření piva tady mělo tradici 300 let. Areál ale od roku 1997 chátrá, a tak jeho poslední majitel rozhodl o totální demolici.

„Léta tam stál, stojí tam dál, pivovar u cesty, každý ho znal,“ zpívá se ve známé české písni o Jarošovském pivovaru. Jenže jeho areál chátrá, a tak se majitelé rozhodli pro demolici. Ta má být dokončena v polovině letošního roku. „Areál plánujeme pro moderní bydlení. Mělo by tady vzniknout asi 250 bytů,“ řekl vlastník areálu Jiří Kaňa pro CNN Prima NEWS.

Demolici chodí sledovat i místní lidé. Jarošovský pivovar pro ně totiž vždy byl srdeční záležitostí. „Je to škoda, měl tu stát dál,“ řekl jeden z dotazovaných v anketě CNN Prima NEWS. „Je 300 let starý, prostě sem patří. Je mi to líto,“ dodala další z místních obyvatel.

„Součástí areálu bude i veřejný prostor, ve kterém bychom s architektem chtěli z Jarošovského pivovaru něco zachovat,“ slíbil Kaňa. Nejtěžší podle něj bude zbourat dva pivovarské komíny. „Plánujeme je zbourat ručně a potom dobourat strojem,“ upřesnil Kaňa.

Bourání areálu Jarošovského pivovaru nebránili ani památkáři. Objekt totiž nebyl pod jejich ochranou. Milovníci piva v Uherském Hradišti ale nemusí věšet hlavu. Pivo se tu vaří dál, i když na jiném místě. „Navazujeme na vaření piva v Jarošově a budeme pokračovat,“ ujistil ředitel pivovaru Martin Melichárek.

Nový prostor po Jarošovském pivovaru má navíc nabídnout šanci k obnovení historické cesty, která pivovarem kdysi procházela ještě v době, kdy v roce 1900 místní pivo získalo zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži.

Pastry sour, New England IPA, Imperial stout, pivo dozrávané v sudech od vína, nebo dokonce kvašené vinnými kvasinkami. Nic vám to neříká? V tom případě nepatříte mezi pivní nadšence. Protože všechny tyto styly v posledních pár letech hýbou evropskou scénou řemeslného pivovarnictví. Ukázal to nedávný pražský pivní festival Winter Affair, kam se sjelo dvacet pět pivovarů z celé Evropy.

Příznivci českého ležáku nemusí mít obavy. Pivní styl, který uvařil poprvé v říjnu 1842 sládek Josef Groll v Plzni, tady zůstane a uznávají ho i sládci, kteří si libují v nejrůznějších výstřelcích.

„My jsme velcí fanoušci piva a díky tomu, že docela dost vyvážíme do Evropy, tak nás zvou na různé festivaly. Tam se nám nejvíce zalíbil formát, když zaplatíš vstupenku a potom můžeš chodit a zdarma degustovat,“ říká Adam Huml z pořádajícího pivovaru Zichovec.

V praxi to bylo tak, že návštěvníci dostali u vstupu skleničku a následně si mohli vybírat z celkem 150 druhů vzorků piv. Každé tři hodiny se piva na pípách měnila. Tento formát používají i velké, celosvětově slavné festivaly jako v Kodani, Antverpách a dalších. Přičemž nápoje rozlévali nikoli brigádníci, ale sami sládkové, kteří návštěvníkům mohli odpovídat na jakékoliv otázky.

Pivo nejen z Finska a Belgie
Bylo se na co ptát, protože škála stylů byla mimořádná. Bulharský Sofia Electric Brewing přivezl například pivo s lutenicí, tradiční balkánskou pastou z papriky a rajčat. Mimochodem, překvapivě jemné. Finský pivovar neïlo vyvolal nadšení se svým pivem uvařeném s moruší.

Asi nejslavnější pivovar na festivalu, švédský Omnipollo, nabídl silný stout s 12 procenty alkoholu. I podle front u stánku se rozhodně neztratil jihomoravský pivovar Wild Creatures, který se specializuje na spontánně kvašená piva dozrávaná v sudech od vína.

Byly zde i tradiční styly, byť v Česku méně známé. Své lambiky, tradiční spontánně kvašená belgická piva, představil jeden z nejznámějších představitelů stylu, belgický Oud Beersel. Pivovar Les Intenables z francouzského Štrasburku se zase chlubil anglickým bitterem nebo belgickým flanderským alem.

Každá část dne má svoje pivo
Hned několik pivovarů přivezlo piva, která vycházejí ze stylů, které existovaly v dobách před průmyslovou revolucí a používáním vyšlechtěných kvasnic.

„To je fakt velký trend, spousta lidí se zabývá výzkumem, jak ta piva mohla chutnat. My vaříme Northern Wild, což je naše naprostá srdcovka. Vlastně je namíchané z různých várek, jak se to dříve dělalo,“ vysvětluje Vasilia Venizelacou, sládková pivovaru Northern Monk z britského Leedsu.

Podobná piva představil i Lucas Sartorelli z italského pivovaru Ca’ del Brado. „Je to součást naší tradice, našich dějin. Takže to zkoušíme obnovit. Naštěstí to zajímá čím dále více lidí,“ říká italský sládek. Nemyslí si ale, že by se to mělo stát nějakým masovým jevem.

„Lidé se občas ptají, co bude ve světě řemeslného pivovarnictví novým hitem. Já si ale myslím, že nic takového už nebude, naopak bude čím dál více různých stylů. Protože existuje pro každý okamžik dne svůj styl piva,“ směje se Lucas.

„Myslím, že u těch špičkových pivovarů se to v nejbližších letech bude vyvíjet směrem ke společenské odpovědnosti, to znamená přesun k méně alkoholickým pivům. Už proto, že probíhá generační obměna, kdy mladší lidé dávají přednost nízkoalkoholickým pivům, a to bez ohledu na cenu. Dalším velkým tématem budou lokální suroviny, lokální chmely, protože těch je v Evropě spousta,“ odhaduje vývoj evropské řemeslné scény Adam Huml.

Ovšem podle představených vzorků by to člověk neřekl, málokterá piva měla méně než pět procent alkoholu, většina měla kolem sedmi procent.

„Jenže to je efekt festivalu. Každý se snaží představit svoje nejdivočejší piva, nepřivezou nějakou, byť sebelepší desítku,“ vysvětluje Huml.

Pokud by někdo mohl získat pocit, že za deset let Evropané budou pít hlavně různé experimentální styly místo ležáku, tak ho sládci rychle vyvedou z omylu. Byť i zde je prostor pro inovace.

„My samozřejmě plzeňský ležák milujeme a od té doby, co jsme sem přijeli, tak už jsme ho docela dost i vypili. S těmi historickými styly si také můžete hrát a zkoušet různé věci. Zkoušet nové chmely, trochu jiné slady. Je to zábava,“ říká Vasilia v pivovaru Northern Monk.

Jiní evropští sládci s tím nesouhlasí. „Já miluju naše klasické ležáky i další tradiční styly, ale baví mě i nejrůznější jejich inovace. Ale myslím, že vy v Česku byste se měli soustředit na čistém plzeňském ležáku, jste v tom jednoznačně nejlepší,“ říká Ricky Maertzendorff z nizozemského pivovaru White Dog Brewery.

„V případě tradičních stylů piva, kterým plzeňský ležák je zářným příkladem, tak to není o inovaci, ale o udržení nejvyšší možné kvality, aby pivo bylo co nejlepší a nejčerstvější,“ říká rezolutně Ital Lucas Sartorelli.

Sláva českého ležáku
„Občas slyšíte hlavně naše starší sládky panikařit, že musíme udržet český ležák, ale proboha, český ležák má pořád více než devadesát procent trhu. Ten nic neohrozí. Jednak protože má vysokou pitelnost a také kvůli chuťové hloubce i při nižším obsahu alkoholu,“ říká Adam Huml z pivovaru Zichovec.

Přeloženo do řeči laiků i slabší ležák může mít zajímavou a plnou chuť. Ostatně i v případě Zichovce tvoří asi padesát procent výstavu právě klasické české ležáky.

Pokud se tedy konzervativní pivař obává, že se bude muset učit všechny názvy pivních stylů z úvodu článku, tak nic takového nehrozí.

Naopak třeba ve Spojených státech už několik let přední řemeslné pivovary vaří právě lehké české ležáky, které si často i v názvech hrají s českou tematikou. Jeden z nich má například na etiketě schéma pražského metra. Nyní to přichází i do Evropy.

„Pořád se říká, že přichází rok ležáku, a já doufám, že už opravdu přichází. Protože pro mě je ležák nejlepší pivní styl, možná ze mě mluví moje české kořeny,“ směje se Anna Zajícová z finského pivovaru naïlo.

Tato bývalá studentka Univerzity Karlovy odjela před lety do Finska na jazykový kurz, ale nakonec zůstala pracovat právě v pivovaru. A i zde šíří slávu českého ležáku.

Nejstarší řemeslný pivovar v oblasti metropole Spojených států Washingtonu oslavil významné výročí. Není zrovna kulaté a v lidském věku ani nijak zvlášť úctyhodné, ale dělá z pivovaru Port City ve městě Alexandrie nejstarší podnik v okolí. Pivovaru je teprve 13 let, za tu dobu ale rozvinul svůj sortiment do velké rozmanitosti a čepuje i pivo plzeňského typu, které vyrábí z českého sladu i chmele.

Ve výčepu pivovaru Port City v Alexandrii to hučí jako v úle. Desítky lidí tu sedí u dřevěných stolů a popíjejí z klasických tlustostěnných půllitrů, nikoli z amerických pint. Vše nasvědčuje tomu, že pivo je oblíbené, protože se na něj stojí dvě dlouhé fronty.

Tři jednou ranou
Přede mnou čekají na svoje pivo Forest a David, jejich půllitry už jsou skoro prázdné. Forest si pochvaluje širokou nabídku různých piv a taky to, že to má do pivovaru docela blízko pěšky a nemusí sem jezdit autem.

David ukazuje na stěnu za mnou na diplomy a medaile za různá piva. Podle něj v tomhle pivovaru vědí, co dělají, a prostě umějí vařit fantastické pivo. A to nejen jedno, ale mnoho skvělých piv.

Taky paní Diane si pochvaluje výborné pivo a přátelskou obsluhu ve výčepu.

„Koupila jsem si rovnou tři různá piva najednou. To je u vás v Česku problém, když si koupíte hned tři piva?“ reaguje na můj překvapený výraz. „Když ona tu byla hrozně dlouhá fronta, tak jsem chtěla ušetřit čas.“

Chlouba z českého chmele
Pivovar Port City založil před 13 lety alexandrijský rodák Bill Butcher. Jeho rodina žije na pravém břehu řeky Potomac už pět generací. Ve Washingtonu a přilehlých okresech států Virginie a Maryland sice byly restaurace zaměřené na servírování piva, ale nebyl tu žádný lokální pivovar.

Bill předtím dvacet let pracoval ve vinařském průmyslu, věnoval se prodeji a marketinku. Na vybudování pivovaru si najal odborníky. Ti začali vařit nejen svrchně kvašená piva, ale i evropské ležáky, pšeničná piva, různé speciály a také značku Downright s podtitulem bohemian pilsner.

„Je to pivo plzeňského typu, český pilsner,“ vysvětluje. „Používáme plzeňský slad. Snažíme se být věrni českému způsobu vaření piva a dělat pivo co nejvíc autentické. Jsme na něj pyšní. Je nefiltrované, ale když se na něj podíváte, je krásně průhledné, čisté. Vyhráli jsme s ním stříbrnou medaili v evropském pivním poháru, a loni dokonce zlatou pivní hvězdu.“

Zákazníky si musíš vychovat
„Je to všechno o výchově konzumentů piva. Když jsme před 13 lety otevřeli, lidé vůbec nevěděli, jak používat naše džbány a kontejnery. Jak si je chodit k nám znovu naplnit a jak se o ně starat,“ popisuje Bill začátky svého pivovaru.

„Vždycky jsme dbali na výchovu našich zákazníků, třeba jak vyslovovat jméno jednoho z našich speciálů ‚tmavé pivo‘. Jsme hrdí na to, že jsme vlastně i osvětový pivovar,“ dodává.

Třinácté narozeniny slavil teenager mezi řemeslnými pivovary, ale přitom už respektovaný a oblíbený svatostánek piva Port City nejen hektolitry různých piv, ale i country hudbou. A v kapele na chvíli zaskočil i majitel Bill Butcher. To aby si kytarista mohl odskočit na jedno točené s vysokou pěnou.

Je rozhodnuto. Budovy a pozemky Pardubického pivovaru změní majitele. Prodej ve čtvrtek schválila valná hromada. Kupcem je Conseq Funds investiční společnost, která za budovy a areál nabídla nejvyšší částku.

Pivovar své brány v Pardubicích zavřel loni na jaře. Staropramen výrobu přesunul do pivovaru Ostravar, který sídlí v Ostravě.

„Poté vedení společnosti Pardubický pivovar zahájilo kroky směřující k prodeji areálu jako celku buď s možností zachování pivovarské výroby, nebo jiného budoucího využití v souladu s platnými územními limity. O areál Pardubického pivovaru projevila zájem společnost Conseq Funds investiční společnost, která zároveň učinila nejvyšší nabídku,“ uvedla mluvčí společnosti Pivovary Staropramen Denisa Mylbachrová. Cena odkupu není známá.

Pernštejn nezmizí
Valná hromada jednala také o prodeji ochranných známek, receptur pivovaru a movitých věci, které firma Pardubický pivovar ještě vlastnila.

Společnost Pivovary Staropramen se rozhodla, že si známky a receptury pardubického piva ponechá.

„Spotřebitelé tak o některé své oblíbené značky Pardubického pivovaru nepřijdou. Společnost Pivovary Staropramen také odkupuje část výrobního zařízení, které najde svoje využití v rámci pivovarské výroby,“ informovala mluvčí.

Po 150 letech konec
Výroba piva v Pardubicích skončila po 150 letech. Pardubický pivovar před čtyřmi lety koupila společnost Staropramen, která chtěla rozšířit nabídku piv a zvýšit produkci. Místo toho ale představenstvo společnosti loni oznámilo, že k 31. březnu 2023 ukončí výrobu. Část pardubické produkce převzal pivovar Ostravar, který skupina Staropramen také vlastní. Podle zdůvodnění Staropramenu pardubickému pivovaru zlomila vaz pandemie koronaviru i válka na Ukrajině, většina piva totiž mířila do Ruska.

Přestože pivovar se stopadesátiletou tradicí pardubičtí politici považují za rodinné stříbro, radnice o areál zájem neměla. Pozemky, nedaleko nádraží, byly podle vedení města příliš drahé a navíc město nyní neví, jak by areál využilo.

Mluvčí města Radim Jelínek potvrdil, že město ale využilo předkupního práva na pozemky, které v okolí bývalého pivovaru slouží jako veřejné prostranství. Jedná se o pozemky před vjezdem do pivovaru, které místním z okolních bytů slouží hlavně jako parkoviště.

Je tak možné, že v areálu v budoucnosti budou moci vyrůst nové byty nebo komerční prostory.

Budovy a pozemky Pardubického pivovaru, v kterém od loňského března skončila výroba, změní majitele. Kupcem je Conseq Funds investiční společnost. Ve čtvrtek to schválila valná hromada firmy.

Informaci potvrdila mluvčí společnosti Pivovary Staropramen Denisa Mylbachrová. Cenu transakce neuvedla. V pozvánce akcionářům byla částka 186,2 milionu korun bez DPH. Představenstvo rozhodlo, že v Pardubicích skončí výroba piva loni na jaře.

„Poté vedení společnosti Pardubický pivovar zahájilo kroky směřující k prodeji areálu jako celku buď s možností zachování pivovarské výroby, nebo jiného budoucího využití v souladu s platnými územními limity. O areál Pardubického pivovaru projevila zájem společnost Conseq Funds investiční společnost, která zároveň učinila nejvyšší nabídku,“ uvedla Mylbachrová.

Na programu valné hromady je také prodej ochranných známek a receptur pivovaru a k tomu movité věci, které firma Pardubický pivovar ještě vlastní. Pivovary Staropramen za známky a receptury zaplatí podle akcionářské pozvánky 42 milionů korun bez DPH. Za movité věci byla navržena cena necelých sedm milionů korun bez DPH.

„Spotřebitelé tak o některé své oblíbené značky Pardubického pivovaru nepřijdou. Společnost Pivovary Staropramen také odkupuje část výrobního zařízení, které najde svoje využití v rámci pivovarské výroby. Na prodeji areálu v Pardubicích naše společnost spolupracovala s externí poradenskou firmou,“ řekla mluvčí.

Soud rozhodl a letitý spor o budovu vyškovského pivovaru je u konce. Někdejší provozovatel nemá nárok na odškodné kvůli údajné technické závadě. Zástupci města nyní chtějí budovu odkoupit od státu a přemýšlí, jak s památkou naložit. Ve hře je kulturní centrum nebo propojení se zámkem.

Za špatné pivo nemohla závada, rozhodl soud
Krajský soud v Brně potvrdil dva roky starý rozsudek Okresního soudu ve Vyškově, že někdejší provozovatel pivovaru nemá nárok na mnohamilionovou náhradu škody od státu. Nájemce výrobu zastavil na jaře roku 2017, poslední lahve zmizely z obchodů o pár měsíců později. Vaření piva nahradil vleklý spor mezi státem a někdejším provozovatelem. Provozovatel požadoval odškodné za ušlý zisk. Tvrdil totiž, že údajné závady na technologii mohly za nekvalitní pivo. Odvolací soud byl jiného názoru a tvrzení žalobce vyvrátil.

Vlastník budovy je v likvidaci
Klíčová je pro město Vyškov zároveň probíhající likvidace státní společnosti Jihomoravské pivovary, která vlastní budovu a výrobní technologie a spadá pod Ministerstvo zemědělství. Právě s resortem dlouhodobě jedná město Vyškov, které o strategické území usiluje.

Budoucnost rozsáhlého areálu nabírá nový dech, město o něj dlouhodobě projevuje zájem. „Jde o odblokování a uvolnění možností rozvoje celého území. Verdikt dost jasně posouvá věci kupředu,“ upozornil vyškovský místostarosta Roman Celý (KDU-ČSL).

„Ministr zemědělství Marek Výborný na podzim ve Vyškově přislíbil, že město bude tím prvním, s kým hodlá ministerstvo o odkupu areálu jednat. Bude ale pochopitelně postupovat dle nezávislého znaleckého posudku,“ připomněl starosta Vyškova Karel Jurka (ODS).

Hledání nového využití
Právě vedení radnice dlouhodobě vadí, jak území v centru města chátrá a zeje prázdnotou. Klíčový je tak záměr jeho nového využití. Půjde o snahu propojit stávající areál zámku, zámecké zahrady a předmětného areálu bývalého pivovaru ve smysluplný celek, který by plochy oživil v oblasti kultury, gastronomie, společenského setkávání a obecně trávení volného času.

„Nejde jen o jednotlivé budovy či pivnici, ale rovněž o množství pozemků, například pod zámeckou zahradou, kterou hodláme zásadně zrekonstruovat. Nové využití území musí být položeno zejména na ekonomických základech,“ okomentoval Celý.

Návrat k pivu?
Zůstává i možnost navrácení výroby piva v menším měřítku. „Určitě to není o tom, že převezmeme areál a následně se v současných prostorách rozběhne vaření piva. Každému, kdo objekty navštívil a zná je, musí být jasné, že technologie mají svůj vrchol dávno za sebou,“ popsal Celý.

Tradici vaření piva ale v nějaké míře vedení města zachovat chce. „Přáním města i veřejnosti každopádně je, aby území ožilo a aby sloužilo lidem. Určitě prověříme také možnost realizace nějakého kulturního centra,“ doplnil Celý.

Budovu si nárokovala i církev
Vyškovský pivovar se v 90. letech na rozdíl od jiných vyhnul privatizaci a zůstal státní. Tržby a výstav piva ale postupně klesaly, osud pivovaru se ocitl v nejistotě a stát začal hledat provozovatele. Výběrová řízení, ze kterých měl vzejít budoucí nájemce, ale dlouho nepřinesla žádný výsledek.

Povedlo se to až na začátku roku 2011. V roce 2015 nicméně provozovatel podal výše avizovanou žalobu. Zároveň stále okolo pivovaru poletovaly nevyjasněné majetkové poměry. Arcibiskupství olomoucké žádalo o pivovar v restituci, v roce 2016 se ale církev nároku na vrácení pivovaru vzdala.