Areál zlonického pivovaru bude s velkou pravděpodobností opět v majetku městyse. Bude se v něm vařit pivo či nikoliv?

Dne 14. dubna 2023 se novým vlastníkem areálu zlonického pivovaru stala společnost Revival of the Titanic s.r.o., a noví vlastníci přišli do Zlonic s vizí vařit zde opět pivo, pod značkou Panaczech, a poměrně zchátralý areál starého pivovaru postupně zrenovovat. K naplnění těchto cílů ale nedošlo, a je velmi pravděpodobné, že areál zlonického pivovaru bude zase v rukou městyse Zlonice. Co se stalo? To mně sdělil přímo starosta Zlonic Martin Kratochvíl.

Vraťme se do března 2023, kdy zástupci společnosti Revival of the Titanic s.r.o. nejen zastupitelům, ale i občanům městyse, představili velmi ambiciózní plán. Můžete nám ho přiblížit?
Ano, dne 9. března 2023 se konalo 4. zasedání zastupitelstva městyse Zlonice, a sál Památníku Antonína Dvořáka praskal doslova ve švech. Zatímco na běžná jednání dorazí zpravidla jen několik občanů, tentokrát přišlo na 80 až 90 lidí. Tématem byla budoucnost zchátralého panského pivovaru.

Před zastupitele a veřejnost předstoupil jednatel společnosti Revival of the Titanic s.r.o. Ondřej Vrkoč se svými společníky Karlem Chotkem a Ondřejem Jilemnickým. Představili ambiciózní vizi značky Panaczech. Prezentovali se jako zavedený craftový minipivovar, vyvážející do Velké Británie, Finska či Chorvatska. Zlonice se měly stát novým domovem jejich kompletní produkce po stěhování z Dolních Měcholup.

Zástupci výše uvedené firmy tvrdili, že nákup areálu za 10 milionů korun i veškeré investice pokryjí z vlastních zdrojů, bez nutnosti bankovních úvěrů. Avizovali dovoz moderní technologie z Finska za 12 milionů Kč s cílem zahájit vaření už na jaře 2024. Slibovali vznik pracovních míst, zakázky pro místní řemeslníky, prodej piva „ze dvora“ a zařazení Zlonic na mapu pivní turistiky.

Vedení obce vidělo příležitost zachránit historický, ale dlouhodobě prodělečný areál, kde nájmy nepokrývaly ani základní údržbu. Výtěžek z prodeje měl navíc posloužit k dofinancování plánované čistírny odpadních vod (ČOV).

Vše vypadalo skvěle, a tak k podpisu smlouvy došlo docela rychle…
O prodeji areálu rozhodovalo zastupitelstvo následně na dalším zasedání. Kupní smlouva a prodej za kupní cenu 10 000 000 Kč byly schváleny 9 hlasy ze 13 přítomných zastupitelů (čtyři hlasy byly proti, na přijetí usnesení stačí 8 hlasů). Bytové domy a strategické pozemky si městys ponechal ve svém vlastnictví. K podpisu smlouvy došlo 14. dubna 2023.

Velmi důležité bylo pro městys „nastavení“ kupní smlouvy. Kdo kupní smlouvu připravoval, či sestavoval?
Text celé kupní smlouvy včetně specifických ochranných mechanismů jsem připravoval sám a svým rozsahem zabírala pouhé dvě strany A4. Chtěl jsem mít stoprocentní jistotu, že Zlonice nebudou tahat za kratší konec provazu, pokud by velkolepé plány investora selhaly a pivovar neskončil u třetí strany, která by nebyla ničím vázána. Sestavoval jsem smlouvu tak, aby byla takovým ochranným štítem městyse.

Co je klíčovou pasáží této smlouvy?
Je to rozvazovací podmínka v článku 5 smlouvy: „Neuvaří-li kupující v období od třetího do pátého roku od prodeje alespoň 1 000 litrů piva měsíčně v nemovitosti, pozbývá tato kupní smlouva platnosti. Prodávající nabyde zpět nemovitost (…) a kupujícímu do jednoho měsíce vyplatí pouze 100 000 Kč z kupní ceny zpět…“

Zastupitelstvo toto znění schválilo bez nutnosti externích právních posudků. Dnes mohu s nadsázkou, ale i nesmírnou úlevou říct, že šlo o můj osobní „právní vrchol“ – právě toto striktní ustanovení se o tři roky později ukázalo jako naprosto klíčové, a areál starého pivovaru je stále jen mezi smluvními stranami. V kombinaci s dalším to zastavilo exekuci pivovaru.

Po podpisu smlouvy se ale dlouho nic nedělo a „rozjezd“ firmy byl dosti liknavý…
Ano, po úvodní oslavě a pompézních slovech nastal v pivovaru hluboký útlum. Práce na rekonstrukci nezačaly a v areálu panoval klid. Vedení městyse se v průběhu roku a půl opakovaně dotazovalo, kdy začne slibovaný harmonogram platit. Jednatel Ondřej Vrkoč v telefonátech sliboval oficiální stanovisko a písemné vyjádření, k městysi však žádný konkrétní dokument nedorazil.

Teprve v létě 2025, zhruba po dvou a čtvrt roce od prodeje a pod tlakem blížící se tříleté smluvní lhůty, se v areálu začalo reálně něco dít. Místní tisk i sociální sítě v srpnu 2025 zaznamenaly stěhování technologie z Prahy, montáž vybavení a přípravu varen. Zvenčí to vypadalo jako vytoužený restart tradice, v zákulisí však projekt stál na hliněných nohou.

Co se pod těmi hliněnými nohami „skrývalo“?
Docela „krutá“ realita provozu. Přestože do areálu dorazila technologie a začaly vznikat první várky (např. svrchně i spodně kvašená piva Thor či Loki), pivovar si ani po letech nezřídil vlastní trvalou vodovodní přípojku z hlavního řadu. Areál fungoval na provizorním podružném napojení z obecního objektu – v praxi šlo o zhruba třicetimetrovou hadici, taženou pod městskými byty u sladovny.

V lednu 2026 toto improvizované vedení zamrzlo a prasklo. Jednatel žádal obec o rychlou výměnu potrubí, aby bylo možné mýt sudy a vařit. Kvůli neplacení faktur za vodu musel městys dokonce přistoupit k dočasnému odstavení dodávky, na což vedení pivovaru reagovalo naléhavými sliby úhrady „do konce týdne“, aby nepřišlo o odběratele.

V době, kdy společnost směřovala do exekucí, vedl pivovar s obcí detailní korespondenci a žádal kompenzaci stočného ve výši 17 349 Kč. Argumentoval tím, že odebranou vodu z řadu nevypouští do kanalizace, protože ji zavařil do piva a sodovek Panáček či Bacili.

Úspěšné veřejné promítání hokejového šampionátu v areálu na jaře 2026 sice potěšilo místní fanoušky, šlo však o poslední pozitivní moment před finálním vyvrcholením finančních potíží provozovatele.

Po Zlonicích pak začala „putovat“ fáma o katastru, a v městysi se začaly rojit dotazy, proč předkupní právo a zákaz zcizení nebyly v katastru nemovitostí zapsány hned v roce 2023.
K tomu bych řekl jen to, že šlo důsledný postup dle schválené smlouvy. V článku 3 smlouvy bylo výslovně stanoveno, že návrh na vklad se podává výhradně na vlastnické právo kupujícího. Vedení obce nemůže překračovat mandát schválený zastupitelstvem. Kupující v článcích 8 a 10 se zápisem předkupního práva souhlasil, prodávající tím však nebyl zavázán podávat takový vklad na vlastní vrub ihned. Šlo o platný smluvní (závazkový) vztah.

Důležitý byl i aktivní krok městyse na podzim minulého toku…
Ano, to byl velmi důležitý krok. Jakmile vyvstaly pochybnosti o platební schopnosti investora a zaznamenali jsme návrhy na insolvenci, městys 29. září 2025 podal na katastrální pracoviště ve Slaném návrh na vklad předkupního práva.

Katastrální úřad však vklad rozhodnutím ze dne 22. ledna 2026 zamítl. Zjistil totiž, že společnost Revival byla již od 16. září 2025 omezena exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky a měla ze zákona zákaz disponovat s majetkem. Zápis do katastru tak byl zmařen kvůli dluhům investora, nikoliv nečinností městyse.

Takže hrozilo to, že pivovar skončí v exekuční dražbě a získá jej spekulant či cizí věřitel.
To byla dosti reálná hrozba, a proto vedení městyse v zastoupení advokáta JUDr. Tomáše Těmína, Ph.D. zahájilo právní kroky. Městys podal vylučovací žalobu proti exekuci (čímž byla dražba zablokována) a určovací žalobu na určení vlastnického práva zpět obci.

Firma Revival čelila dvěma insolvenčním návrhům, které hrozily celé řízení zmrazit. Právní zástupce městyse však u Krajského soudu v Praze vybojoval pokračování sporu, takže se řízení nezastavilo.

Společnost Revival of the Titanic s.r.o. si kvalifikovanou soudní výzvu převzala do datové schránky dne 14. května 2026, ve stanovené 30denní lhůtě se však k žalobě nevyjádřila. Dnem 16. června 2026 nastala zákonná fikce uznání nároku.

A pak padl rozsudek, který Vás určitě potěšil…
To nepopírám. Soudkyně JUDr. Jarmila Tůmová vyhověla žalobě v plném rozsahu a určila, že výlučným vlastníkem všech klíčových pozemků a budov pivovaru (parc. č. 748/3, st. 10/3 vč. č.p. 212, st. 11/1 bez č.p., st. 14/1 vč. č.p. 3 a st. 14/2 vč. č.p. 2) je městys Zlonice. Žalovaná strana navíc musí uhradit náklady řízení ve výši 17 140 Kč. Do řízení se zapojili i společníci a věřitelé rodiny Attlů jako vedlejší účastníci, na procesní výsledek to však vliv nemělo.

Jak na tento rozsudek reagovala protistrana?
Po vydání rozsudku zaslal jednatel Ondřej Vrkoč e-mail s kopií varných listů a přehledem výstavu, kterými dokládá, že pivo v areálu vařil, a podmínku o minimálním objemu 1 000 litrů měsíčně tak fakticky považuje za splněnou. To už ale bylo pozdě.

Myslím si, že k celé situaci byste měli přistupovat věcně…
To jistě. V pivovaru nějaká produkce pivovaru reálně probíhala, podmínka mohla být fakticky naplňována. Z procesního hlediska ji však společnost v soudním řízení včas neuplatnila a neprokázala z důvodu vlastní nečinnosti (protistrana poukazuje na komplikace s datovou schránkou). Také jsem očekával, že množství uvařeného piva bude doloženy prostřednictvím dokumentů odevzdávaných celní správě a přiložených k danému soudnímu řízení atd..

Deklarovala protistrana nějaké právní kroky?
Ano, zástupci pivovaru deklarovali, že v případě nedosažení shody zvažují možnost domáhat se kompenzace za zhodnocení areálu a investice do rekonstrukcí, které odhadují na zhruba 12,5 milionu korun.

Pro městys je klíčové, že nemovitost je právně zajištěna a chráněna před exekučním prodejem třetím stranám.

A jeden právní krok již učinili, podali odvolání. Jaké jsou dle Vás jejich šance, když toto odvolání nepodali v termínu, který stanovuje zákon?
Ano, protistrana podala odvolání, ale ne ve stanovené 15dení odvolací lhůtě, takže již z tohoto důvodu by neměl soudní spor dále pokračovat. A navíc odvolatel již nemůže nově otevírat samotný skutkový spor (například dokazovat, zda pivo vařil, či nikoliv), ale může namítat pouze zásadní procesní vady řízení.

Co bude dál? Co bude dál po jednání zastupitelstva městyse, na kterém byli přítomni i zástupci protistrany, kteří vedení městyse nevybíravě napadali, a nechovali se zrovna uctivě?
Před tímto jednáním jsem si osobně říkal, že pokud protistrana předloží hodnověrné doklady o reálném provozu i investicích, jsem připraven k věcnému a korektnímu jednání o dalším řešení tak, aby byl v prvé řadě ochráněn obecní majetek, účel smlouvy a zároveň zohledněna fakta o skutečném dění v pivovaru. Po posledním zastupitelstvu si nejsem jist, zda to má smysl a jak na věc budou chtít pohlížet budoucí zastupitelé.

Jaké jsou tedy nyní vaše postoje k zástupcům společnosti Revival of the Titanic s.r.o., k jejich reakcím, jednání, aktivitám?
Poslední setkání mě zklamalo, mlčeti zlato. Těžko se budou nyní hledat řešení. Za mě je priorita dlouhodobá prosperita a růst Zlonic. Nikoliv okamžitý zisk přinášející následné starosti. A dokáži pochopit mnohá úskalí podnikání, sám je znám. Od včerejška přemýšlím o různých variantách, co dál, když dopadne soud tak či onak. Není mým cílem potopit Titanic (Revival of the Titanic). Nicméně budou volby, přijdou noví zastupitelé a je otázka, zda vůbec budu moci do dalšího osudu pivovaru promlouvat. Nyní je pro mě podstatná situace, že městys netahá za kratší konec provazu a bude mít vše ve svých rukou, či minimálně zůstane vše tak, jak káže smlouva.

Budoucnost Zlonického pivovaru dostává další nepříjemný zvrat. Na oficiální úřední desce městyse Zlonice se nově objevila dražební vyhláška týkající se pivovaru. Informace byla zveřejněna 18. května 2026 a podle zveřejněného oznámení má být vyvěšena do 17. června letošního roku.

Slánský Infáček vychází výhradně z veřejně dostupných informací zveřejněných samotným městysem Zlonice. Nejde tedy o spekulace ani zákulisní informace, ale o oficiální dokument publikovaný na obecní vývěsce.

Celé situaci dodává váhu také poznámka starosty, která je součástí zveřejněného oznámení. Podle ní bude provedení exekuce rozporováno u soudu a žaloby běží již od minulého roku. Starosta zároveň upozorňuje, že v exekuci nejsou zmíněny podmínky vyplývající z kupní smlouvy.

Právě to může být klíčová věc pro další osud historického areálu. Pivovar byl totiž v minulosti prodán soukromému investorovi s podmínkou, že do tří let od převzetí bude v objektu obnoveno vaření piva. Pokud by se tak nestalo, má městys podle dřívějších informací právo žádat zpětný odkup objektu. Jak přesně se tato podmínka promítne do probíhající exekuce a dražby, nyní zřejmě bude řešit soud.

Situace kolem pivovaru se tak dál komplikuje. Ještě před několika měsíci se přitom mluvilo o obnově výroby, instalaci technologií a návratu pivovarského života do historického areálu. Dnes už se místo termínu otevření řeší dražební vyhláška, soudní spory a nejistá budoucnost jednoho z nejvýznamnějších objektů ve Zlonicích.

Zlonice mají pivovar, který za pět století viděl nejen císaře, ale i všechny možné lidské omyly. Obec ho před časem prodala s jasnou podmínkou: do tří let od převzetí se v něm musí znovu vařit pivo. Jinak má městys právo koupit objekt zpět. Férový obchod, který měl ochránit veřejný majetek a zároveň nastartovat renesanci místa, jež kdysi patřilo k chloubám regionu.

A dlouho to skutečně vypadalo nadějně. V listopadu 2024 přinesl Infáček článek „Práce ve zlonickém pivovaru běží“, který ukazoval stavební ruch, přítomné technologie a jasný plán výroby. O pár měsíců později, 14. srpna 2025, jsme psali, že se „Zlonický pivovar probouzí k životu“ a že majitelé slibují spuštění provozu po desetiletích ticha. V té době se zdálo, že podmínka tří let je splnitelná a že konečně přichází chvíle, kdy starý pivovar přestane být jen kulisou.

Pak ale přišlo období, které připomíná zavřenou spilku. Majitelé přestali komunikovat, na dotazy redakce už delší dobu neodpovídají a veřejnost tak místo jasných informací dostává jen kusé zprávy zprostředkované starostou. A to je přesně ta chvíle, kdy optimismus začíná kráčet směrem k východu.

Do toho vstoupila insolvence společnosti Revival of the Titanic s.r.o., která objekt vlastní a provozuje pivovar PANACZECH. Ne, insolvence sama o sobě ještě není rozsudek, ale je to červená kontrolka, která se rozbliká přesně ve chvíli, kdy už máte dost i těch oranžových. Když firma v úpadku drží areál s právně vázanou podmínkou, že musí rozjet výrobu, vzniká jednoduchá rovnice: buď se projekt zázračně vzpamatuje, nebo se spustí mechanismy, které nikdo z místních nechtěl vidět.

Městys Zlonice má přitom poslední ověřené informace z konce srpna. Od té doby ticho, žádné odpovědi, žádné detaily o postupu prací. Obec by se proto měla účastnit insolvenčního řízení, aby ochránila své právo na zpětný odkup. Je to krok, který si situace vynucuje, protože jinak by budoucnost jednoho z nejcennějších objektů v obci byla ponechána výhradně na rozhodnutí věřitelů a insolvenčního správce.

A teď to hlavní: co se stane, pokud tříletá lhůta uplyne a pivo se ve Zlonicích neobjeví ani na dně sudu. Teoreticky je to jednoduché. Obec může objekt odkoupit zpět. Prakticky to ale bude mnohem těžší. V insolvenci už o majetku firmy nerozhodují její vlastníci, ale správce, věřitelé a soud. Právo na zpětný odkup tím může projít mnohem složitější zkouškou, než si kdokoliv při podpisu smlouvy dokázal představit.

Všechno to ticho a právní mlha navíc ostře kontrastují s nadšením, které provázelo první měsíce projektu. Když jsme tehdy psali o obnově pivovaru, bylo to na základě reálných kroků a viditelného pokroku. Dnes se ale situace posunula do fáze, kdy už nestačí jen čekat. Pokud má pivovar skutečně vstát z popela, někdo musí konečně říct, co se uvnitř děje, jaké jsou plány a jestli je vůbec možné dodržet závazek vůči obci.

Zlonický pivovar je víc než kus historie. Je to test toho, jestli se dá rozumně zkombinovat veřejný zájem, podnikatelský záměr a jasná smluvní pravidla. Ať už příběh dopadne jakkoli, jedno je jisté: tři roky uběhnou rychle. A nad pivovarem se teď opravdu stahují mračna.

Vedení pivovaru, až na jednu vyjímku, nekomunikuje. A to ani na opakovanou výzvu. Jsme tedy v kontaktu s vedením obce, a celou situaci budeme sledovat.

Nicméně náš společný sen o oživlém Zlonickém pivovaru asi zatím zůstane snem.

Rolls-Royce mezi varnami. Tak hovoří majitelé zlonického pivovaru o novém zařízení na vaření piva, které doputovalo do historického areálu v městysu na sklonku minulého roku. Na čepu bude i Dvořákova devítka.

Čtyři obří nádoby na budoucí výrobu tisíců litrů piva Panaczek vyrobili na míru v českém podniku Destila. Ředitel zlonického pivovaru Ondřej Vrkoč připomněl, že práce na projektování nádob včetně digitálního systému, který bude varnu řídit, trvaly delší dobu, než se podařilo všechno doladit.

Za nebývalého zájmu veřejnosti se o svátku svatého Václava uskutečnil ve čtvrtek Den otevřených dveří v areálu zlonického pivovaru, kde se už za rok začne po dlouhých letech vařit pivo. Jeho tradice je zde přitom téměř pětisetletá.

Návštěvníků přišly stovky a pivo teklo proudem. V nabídce Pivovaru Panaczek nechyběl na čepu Zlonický speciál a další druhy zlatavého moku. Celodenní akce byla provázena krásným slunečným počasím a protáhla se až do nočních hodin. Lidé si návštěvu Zlonic velmi užívali, mnozí piknikovali také na trávnících na náměstí a vychutnávali si mimořádnou atmosféru.

Bohatý program byl určen všem generacím. Nechyběly prohlídky sklepů, sladovny, varny a stejně tak historická přednáška, rytířké turnaje, dílničky pro děti, malování na obličej, noční ohnivá show i koncerty. Odhalena byla i pivovarská plaketa.

Jelikož je se Zlonicemi úzce spjata osobnost hudebního skladatele Antonína Dvořáka, který byl velkým milovníkem českého piva, nechyběla ve sváteční den 9. Symfonie – Novosvětská v podání Filmové filharmonie. Odkaz slavného skladatele chtějí noví majitelé pivovaru i nadále zachovávat a na trh proto přinesou i Dvořákovu devítku.

Noví majitelé, společnost Revival of the Titanic s.r.o., která v Dolních Měcholupech provozuje pivovar Panaczech, získali nebytovou část areálu před nedávnem od městysu Zlonice za 10 milionů korun a navážou už příští rok na tradici, která zde byla založena před 460 lety.

Společníci jsou celkem tři - Ondřej Vrkoč, Ondřej Jilemnický a potomek šlechtického rodu Karel Chotek. A právě díky finanční podpoře posledně jmenovaného bude počáteční investice ve výši 120 milionů korun.

Budova Pivovaru Zlonice, který se nachází asi sedm kilometrů severně od Slaného, má nové vlastníky. Těmi je dvojice mladých pivovarníků stojících za již zaběhlou pivní značkou Panaczech. Deník Metro zmapoval jejich bohulibou cestu k obnovení tradice vaření zlonického zlatavého moku.

Vezměme to od začátku. Pivo začal Panaczech vařit před třemi lety. Týden po jejich první várce ale přišel lockdown. „Byli jsme úplně na dně, měli jsme v tom všechny peníze, já jsem opustil práci, a najednou bylo všechno zavřené,“ popisuje náročné začátky Ondřej Vrkoč, jeden ze zakladatelů Panaczechu. „Otevřeli jsme tedy výdejní okýnko a lidi začali chodit, překvapivě jich chodilo hodně,“ dodává. Pivo tehdy s kolegou vařili u rodičů v garáži, za vydělané peníze si každý měsíc koupili nový tank. Brzy ale zjistili, že nestíhají a piva mají málo. Začaly přicházet nabídky také od obchodních řetězců.

Kontrola z Prazdroje
Nově vznikající konkurenci přišli „zkontrolovat“ dokonce i z Plzeňského Prazdroje. „Jednou k nám přišel chlapík s tričkem volby sládků. Myslel jsem, že je to nějaký hospodský, tak jsem se zeptal, jestli nechce točit naše pivo,“ směje se Vrkoč. Ukázalo se, že nejde o žádného výčepáka, ale o ředitele pro plánování a distribuci z plzeňského pivovaru, kde se v kancelářích válely PET lahve právě s logem Panaczechu. Proto se rozhodl je navštívit a oslovit se spoluprací. „Od té doby si jezdíme pro kvasnice do Plzně a vaříme z nich naše ležáky,“ doplňuje Vrkoč.

Loňský podzim se pivovar z garáže přestěhoval do továrny v Měcholupech, kde momentálně vaří asi osmdesát tisíc litrů piva měsíčně. „Rychle nám ale došlo, že se tam nevejdeme, protože jsme měli až moc velkou poptávku,“ popisuje Vrkoč. Brzy se k nim přidal Karel Chotek ze slavné Chotkovy rodiny, který jim dal dva týdny na to, aby sehnali nějaký starý pivovar, jinak jim postaví moderní halu, aby se mohli z Měcholup přestěhovat. „Bylo už týden po termínu a já neměl vybraný pivovar. Do haly jsem jít nemohl, já bych k tomu neměl vztah, nemělo by to tu atmosféru,“ vysvětluje Vrkoč.

Po několika dnech strávených hledáním narazil na jedné internetové stránce na pivovar ve Zlonicích. V knihách ho nikde nenašel, obával se, že půjde o příšernou budovu. Opak byl ale pravdou.

Ztracený klenot
Původní budova pivovaru byla postavena v šestnáctém století. Pivovar pak v osmnáctém století přestavěl český génius Josef Vincenc Novák, uznávaný to stavař pivovarů, který stavěl například smíchovský či plzeňský pivovar. Díky němu je zlonický pivovar dispozičně malý zázrak a sám Vrkoč ho nazývá ztraceným klenotem. Pivo se ve Zlonicích přestalo vařit asi v polovině minulého století. Abychom si ujasnili časovou osu, Panaczech budovu koupil teprve v dubnu.

Jako první začali pivovarníci rekonstruovat budovy varny a bývalé kotelny, aby mohli příští rok na jaře začít vařit.

„Chceme, aby pivovar vypadal tak, jak vypadal tenkrát,“ objasňuje Vrkoč. Obnoví například velká pivovarská okna, která minulý režim zničil a nahradil je luxfery (skleněné tvárnice – pozn. redakce), nebo zrestaurují a zachovají staré rozvody, jež jsou v horním patře varny. Komín, na kterém chtějí obnovit původní cihlový kroužek, bude opět kouřit, uvnitř bude parní vyvíječ. Předpokládají, že měsíčně tu uvaří asi 125 tisíc litrů piva, poptávku by měli i na dvojnásobek, tolik se jim ale zatím vařit nechce. „Máme v plánu si udržet rodinnou a přátelskou atmosféru, což pivovar umí. Není to o nějaké diplomacii nebo o byznysu, ale o tom, že prostě uvaříte dobré pivo, pak si k němu sednete a dáte si ho s pocitem, že děláte to, co máte rádi,“ doplňuje Vrkoč.

Zlonická třináctka
Ve Zlonicích se kdysi vařila hlavně černá třináctka, protože chuť karamelového sladu schová nějaké ty chyby, které s tehdejšími technologiemi nezvládli vypilovat. „Koupili jsme nejmodernější linku na stáčení lahví, plechovek a PET lahví, která umí udělat valivý efekt. Chtěli bychom tu totiž vařit právě pro Zlonice typickou tmavou třináctku s valivým efektem pěny,“ plánuje Vrkoč.

V původní budově pivovaru v budoucnu vznikne mikropivovar pro domovarníky. „Mámě takovou malou varničku, kde si můžou sládkové vyvíjet piva. Kdysi jsem taky začínal jako domovarník, a kdyby mi tehdy dal někdo možnost si to zkusit na profi technologii a mít kolem sebe někoho, kdo se vyzná a může mi poradit, byl bych celý bez sebe,“ vysvětluje Vrkoč. Zlonický pivovar tak tuto možnost jednou nabídne včetně přednášek a besed, aby otevřel dveře do pivovarnictví všem, kteří mají nějaký nápad a chtějí si ho vyzkoušet.

Panaczech vaří nejen vlastní piva, ale vaří také pro takzvané létající pivovary. „Když chcete vlastní pivo, ale nechcete si kupovat pivovar, tak zajdete do nějakého zaběhlého, řeknete jim recepturu, která vás baví, a pivovar to pro vás pak vaří,“ objasňuje Vrkoč. Měcholupský (brzy tedy zlonický) pivovar tak kromě svých piv vaří například Beer Knír, Opilého kocoura, Fracka a další.

Den otevřených dveří
Zrovna včera otevřel pivovar svoje vrata pro veřejnost. Nechyběla klasická ochutnávka piv, která Panaczech momentálně vaří v Měcholupech včetně moku ze zlonického chmele a vody. Na programu byly prohlídky včetně nahlédnutí do sklepů, jež mají šest kilometrů čtverečních. Prohlédnout si bylo možné také staré výkresy původní varny. Další dny otevřených dveří budou následovat. Minimálně na jaře, kdy bude potřeba vaření místního piva v sousedství zpropagovat.

Panaczech bude ve Zlonicích od příštího roku konkurovat okolním minipivovarům. Mezi ně patří třeba rodinný pivovar Zichovec v Lounech. Zichovec vaří například Magora, tenhle polotmavý ležák nese snadno zapamatovatelné jméno proto, že tak zakladatele pivovaru Ivana Husáka nazval jeho bratr v reakci na oznámení, že chce mít vlastní pivovar. Dále je to třeba pivovar Antoš ve Slaném, kde experimentují s ovocnými příchutěmi. Vaří třeba pivo s borůvkami a aronií, které mu dodávají temně rudou barvu, s růžovým grapefruitem či s ananasem a mrkví.

Pivovar ve Zlonicích na Kladensku opět začne příští rok vařit pivo, památkově chráněný objekt čeká obnova. Areál donedávna celý patřil obci, nadále jí zůstává místní obytný dům.

Nebytovou část zakoupila letos v dubnu společnost, která v Dolních Měcholupech provozuje pivovar Panaczech. První várka piva ze Zlonic by měla být hotová na jaře, řekl dnes ČTK za společnost Panaczek Ondřej Vrkoč.

Rekonstrukce začala před několika týdny, bude rozdělená do několika etap. První z nich vyjde na více než 90 milionů korun. "Zachováme maximálně dispozice pivovaru," uvedl Vrkoč. Dodal, že areál je zachovaným klenotem včetně unikátních sklepů.

Oprava čeká při první etapě budovu varny, sklepy, kde budou spočívat moderní tanky a také objekt spilky, který poslouží jako stáčírna. Investice se budou nyní týkat hlavně střech, podlah, kanalizace, ale i dalších prvků. Pro zákazníky chce pivovar po skončení první části oprav, což by mělo být v dubnu či květnu příštího roku, otevřít také pivovarskou restauraci. Další etapa obnovy by měla zahrnovat mimo jiné fasády pivovaru. Kompletně hotovo by podle Vrkoče mohlo být přibližně do deseti let.

Měcholupský pivovar má nyní měsíční výstav 50.000 litrů, brzy by množství mělo stoupnout na 75.000 litrů. Jakmile se rozjede provoz ve Zlonicích, přesune se výroba do zdejšího pivovaru. Cílem bude měsíční výstav kolem 150.000 litrů, což je podle Vrkoče hranice, aby si pivovar uchoval rodinný ráz.

Pivo se ve Zlonicích vařilo naposledy v roce 1947. Pivovar byl postaven v roce 1564, jeho historická část se zachovala dodnes a návštěvníci si ji budou moci prohlédnout stejně jako ostatní části během čtvrtečního dne otevřených dveří, který pivovar pořádá.