Kladno-Jednoho dne v roce 2005 si Petr Fišera z Kladna četl noviny a zaujal ho inzerát na koupi domácího minipivovaru. „Jsem asi trochu pošahanej, ale takových věcí se hned chytnu. Nadchlo mě to a hned jsem firmu ze Šenova u Ostravy kontaktoval.

Čtyřiadvacátého srpna téhož roku jsem si vyrobil první vlastní pivo,“ popisuje své pivovarské začátky muž, který zlatavý mok vyrábí na chodbě svého bytu.
Návod je poměrně jednoduchý. Zakoupený koncentrát přelije do fermentační nádoby a přidá maltózu, 3,5 litru horké vody a vše do 23 litrů doplní studenou vodou. Následuje přimíchání kvasinek. Poté fermentační nádobu uzavře a nechá její obsah při teplotě 18 až 20 stupňů Celsia osm až devět dnů kvasit.
„Když se vyrovnají hladiny v kvasné zátce, stočím obsah do připravených pivních lahví, ve kterých nechám pivo dalších devatenáct dní sekundárně dokvasit, když ještě přidám fermentační drops, který vytvoří pěnu a nápoj vyčistí,“ popsal další kroky Fišera. Podle jeho slov nevzniká při produkci zlatavého moku žádný zápach, ani se nejedná o nějak časově náročnou práci. Není proto problém si pivo vyrábět doma.

„Vyrábím třiadvacet litrů měsíčně pro svou potřebu a známé. Jiné pivo už vůbec nepiji,“ říká Petr Fišera.
O všech vyrobených várkách si pečlivě vede deník. Z nabídky čtyřiatřiceti druhů piv nabízených firmou ze Šenova jich vyzkoušel už devětadvacet. „Zatím mi nejvíce zachutnala značka Continental Pilsner,“ dodává Fišera, kterého potěšilo, že dodavatel koncentrátu sortiment rozšířil i o třídu českých ležáků.

Učí se vařit pivo, ale sám ho přitom nepije
Původně strojaře Miloše Vorlíčka přivedl přibližně před deseti lety k výrobě piva zájem o technologii vaření zlatavého moku. Postupem doby založil v bývalé restauraci U Konvalinků malý kladenský pivovar Vorel. Zajímavostí přitom je, že sám už pětadvacet let pivo nepije.
„Před několika roky bylo v České republice asi dvacet malých pivovarů. Dnes je jich kolem pětašedesáti. Tento obor se rozvíjí, neboť konzumenti postupně přecházejí od množství vypitého piva ke kvalitě,“ říká Miloš Vorlíček.

Výrobu zlatavého moku považuje za svého koníčka, ačkoli mu na něj zatím při jeho podnikatelských aktivitách nezbývá tolik času, kolik by si představoval. „Prvotní myšlenkou pro mě jako strojaře bylo udělat provoz, až potom pivo. Zajímal jsem se o technologii výroby, četl odbornou literaturu, navštívil řadu pivovarů,“ popisuje získávání zkušeností Vorlíček. Jeho dcera má koncesi na výrobu piva, nicméně pivovar Vorel zatím tento nápoj ve větší míře neprodukuje. „Za měsíc jsem schopen vyrobit asi sto padesát litrů kvasnicového, pasterilizovaného nebo černého piva. Dělám ho pro vlastní potřebu, zatím spíše proto, abych se ho vařit naučil. Není to kšeft, ale hobby. Byl bych schopen ho vyprodukovat i více, ale jak už jsem zmínil, nemám na to v současné době tolik času, kolik bych potřeboval,“ popisuje Miloš Vorlíček a dodává: „Když někdo přijde a projeví zájem, dám mu samozřejmě ochutnat.“

Do budoucna však majitel jediného kladenského pivovaru plánuje mnohem větší výstav. Má připravenu technologii, se kterou by byl ročně schopen vyprodukovat i několik tisíc hektolitrů. K tomu ale podle svých slov musí věnovat i spoustu času propagaci a celému managementu. Prozatím však vaření piva považuje za koníčka.
„Svoje pivo jsem nazval Bucák, neboť jeho první várka vznikla u Bucku, kde máme chatu,“ prozradil domácí sládek, který si dokonce nechal vyrobit vlastní etikety zdobící pivní lahve.