Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a nezadržitelně se blíží ke čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT je pravidelně mapuje prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude i v roce 2017 pro čtenáře objevnou cestou za poznáním tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Naší první zastávkou v novém roce byl Havířov, tedy nejmladší a socialisticky nejrealističtější město v celé republice, kam jsme za pivem už dvakrát zavítali vloni. Ke kompletnímu zmapování tamní pivní kultury nám ovšem scházela návštěva minipivovaru s trochu magickým názvem Venuše.

Připravte se, jeho příběh, v němž hraje roli rytířská čest, moravský nacionalismus či konopí, a s ním i 28. díl našeho seriálu, právě začíná.

Pivovar posvěcený královským řádem
Pan Miloslav Prokop je rytíř a člen královského řádu. Tak nějak by mohla začít stovky let stará pohádka o bájných hrdinech, ale my jsme ještě pořád ve všední realitě zasněženého Havířova roku 2017 a jdeme se bavit s velmi činorodým člověkem, který vlastní „pivovar Královského řádu Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana“.

A to si žádá vysvětlení. „Jelikož jsem člen Královského řádu a pivovar vysvětil řádový kaplan, mohu používat tento název, který je i na etiketách společně s erbem,“ vysvětluje muž, který má ve své kanceláři kromě klasického vybavení třeba i rytířský plášť.

Tedy symbol nikoli tajemné, ale skutečně činné organizace. Každý ze členů, kterých jsou v mezinárodním řádu desítky, ke společnému dílu přispívá podle svých schopností.

„Od loňského roku už mohu tvrdit, že mám řádový pivovar. Jinak ale nejsme zisková organizace, snažíme se udržovat tradice moravského národa. Řád také přispívá na charitu, pomáhá například matkám v nouzi. Tak by to mělo být,“ pokračuje Prokop s tím, že členové si navzájem pomáhají, udržují cenné kontakty a taky jako „nacionalisté“ bojují o privilegia pro celou Moravu.

Jak se do řádu, o kterých se u nás příliš nemluví, vlastně dostal? „Předně musíte sám chtít a mít dva garanty, kteří se za vás zaručí. V podstatě rok čekáte a teprve potom se uvidí,“ říká náš hostitel, za kterým pak jednoho dne přiletěl „skotský král“ neboli velmistr řádu a pasoval jej na rytíře.

Takový je rituál údajně jediného královského řádu na našem území, který má i několik vysoce postavených členů a historii sahající do časů Velké Moravy.

Vsadím se s vámi, milí čtenáři, že jsme pravděpodobně narazili na jediný pivovar v našem kraji, který patří rytíři. Abychom ale navázali na naše obvyklé téma, přesuňme se opět zpátky k pivním varnám, hořkým ležákům a otevřeným výčepům.

Začátek byl horor, chyběl šikovný sládek
Jak pan Prokop přiznává, postavením pivovaru v roce 2014 si splnil sen, který se mu držel v hlavě už dobrých deset let. Předtím ale měl ve své havířovské hospodě nájemníka, kterého nechtěl jen tak vyhodit. Během let tak aspoň postupně sbíral inspiraci pro svůj budoucí projekt.

„Dnes vidím, že kdybych to stihnul o něco dříve, byli bychom asi někde jinde. Teď jsme akorát zachytili tu největší vlnu. Jde to, ale je těžké se prosadit na místním trhu, který je konzervativní a chybí větší kupní síla,“ myslí si zakladatel dnes už „královského“ pivovaru.

Přestože v pohostinství podniká už od roku 1990, některé okolnosti související s provozem jej zaskočily. „Dneska máme šikovného sládka, který má k pivu vztah, a zaučuje se druhý, aby byla zastupitelnost. Jinak to ale byl ze začátku horor. Vzal jsem mladého kluka, který se chtěl zaučit, ale co vám budu povídat. Byla to hrůza a děs,“ vrací se Prokop ke krušným začátkům.

O tom, že se v posledních dvou letech zvedli, svědčí to, že se jim povedlo v silné konkurenci na oblíbeném pivním festivalu v Padochově získat druhé místo za světlou jedenáctku i tmavý porter.

„Ten vaříme jako speciál hlavně přes zimu a v nabídce už máme taky Ale, desítku. To je na zpestření. Jinak stabilně máme jedenáctku, třináctku a konopné pivo s výtažkem ze setého konopí, které je v módě nejen mezi mladými a pije se opravdu hodně,“ doplňuje pivovarník.

Vize? Produkční pivovar! Prostory jsou
Každý z minipivovarů má svoji cestu, po které jde se snahou prorazit a najít své pevné místo na trhu. Havířovský pivovárek fungující na sídlišti ve čtvrti Podlesí poměrně záhy opustil svoji hostinskou koncepci a hledí stále více produkčním směrem, tedy k vývozu piva, a to i za hranice.

„Od nás je to kousek do Polska, kde mám dobré vztahy, a tak část produkce vozím tam. Tady v regionu, který tradičně patří Radegastu, je to boj,“ poznamenává Prokop, který pivovar založil s 500 litrovou varnou a šesti tisícilitrovými ležáckými tanky. Nedávno k nim dva přikoupil a do budoucna chce kapacitu rozšířit o čtyři další.

Poptávka po pivu se totiž zvyšuje a tomu se musejí přizpůsobit i budoucí plány. „Vize je mít vyloženě produkční pivovar, ale to je ještě otázka budoucnosti. Mám však vhodné prostory v Těrlicku, kde by mohla být několikanásobně větší kapacita,“ navazuje náš průvodce, který k sobě čas od času pozve i tzv. létající pivovarníky, kteří experimentují s nejrůznějšími druhy piv.

O tom, že jich bude i v našem kraji stále přibývat, asi nikdo nepochybuje. Trend neúprosně míří tímto směrem. Otázkou je, jak se bude proměňovat samotný trh minipivovarů.

„Říká se, že za první republiky jich bylo tisíc, ale tehdy ještě nebyly obří pivovary. Určitě to však i z hlediska podnikání budoucnost má, ale člověk si to musí spočítat, aby zbytečně neriskoval a investice se mu vrátila,“ doplňuje „pivovarský rytíř“, jehož řád vyznává čest, věrnost, víru, naději, lásku, milosrdenství, statečnost, spravedlivost, moudrost a umírněnost.

Pro život celkem slušná výbava, tak tedy „Dej Bůh štěstí!“, na pivo choďte jedině moudře a s mírou a za týden zase na shledanou.

Minipivovar Venuše – pivovar Královského řádu Moravských rytířů

Místo: Jílová 2, Havířov – Podlesí

Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý spodně kvašený a nefiltrovaný ležák Milver 11° a 13°, dále také konopné pivo – spodně kvašený ležák Total Havr Cool 13° a během roku speciály jako třeba tmavý Porter 17° nebo Ale 10°

Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy a pet lahve

Výstav: zhruba 900 hektolitrů za rok

Zvykli jsme si už na ledasco. Pivo černé, pivo chutnající po ovoci. Ale aby bylo výrazně zelené a hořké? I takové můžete letos ochutnat.

Kolik lidí, tolik chutí. A doby, kdy jsme nevěřícně kroutili hlavami nad zvykem našich polských sousedů, kteří si do piva lili ovocné šťávy, jsou dávno pryč. I u nás už máme zastánce sladkých ovocných piv. Ovšem drtivá většina mužů stejně zůstane věrná pravé české hořké klasice.

Uvidíme, jak obstojí letošní novinka, kterou ve svém havířovském pivovaru uvařil Miloslav Prokop. Jeho pivu totiž dodává zelenou barvu extrakt z konopí. Pokud by se ale někdo těšil na nějaké zajímavé účinky, bude zklamán.

„V pivu nemá žádné účinky, protože je to z bio technického konopí, kde může být maximálně 0,13 procent THC. Takže něco by se mohlo přihodit až tak po dvacátém pivu,“ směje se Miloslav Prokop.

S konopným pivem ale pan Prokop nepřišel náhodou. „Každý druhý kouří trávu, je to takový dnešní trend a ti mladí mají rádi něco nového, tak jsme jim tímto vyšli vstříc. Chuť má trošku po té trávě, ale jinak je to klasické pivo,“ dodává.

Dva mladé ‚ochutnavače‘ se zeleným mokem potkáváme velmi záhy. „Ještě jsme to nikdy nepili a láká nás to THC, tak to zkoušíme,“ směje se Patrik. „Je to takové nezvyklé. Ale chutná dobře a chladí,“ dodává jeho kamarád René.

Oba přiznávají, že se jejich oblíbeným pivem asi nestane. „Ale zkusit to bylo super, to určitě,“ uzavírá Patrik.