Tři minipivovary v Libereckém kraji úspěšně vzdorují nadnárodním společnostem i tuzemským velkovýrobcům. Všechny minipivovary v regionu, z nichž největší je harrachovský Novosad a syn, spojuje zejména to, že prodávají hlavně ve svých hospodách. Ale začínají se objevovat i jinde.

"Neuděláme pivo tak levně jako velké pivovary," poznamenal harrachovský František Novosad. "Máme možná až dvakrát větší náklady. Proto je důležité, abychom nebyli závislí na dodávání piva do jiných restaurací. Kdyby si k němu hostinští přirazili svou marži, cena by se dostala moc vysoko," konstatoval.

Novosadovi stačí k prosperitě pivovaru velká restaurace ve sklárně. Svými ležáky František a Čerťák zásobuje pak už jen své dva známé v hospodách v Novém Boru a České Kamenici.

Pivovar v Krásné Studánce do konce loňského roku vydělával takřka výhradně také jen ve svém výčepu a na terase. V zimě mu ovšem hodně klesaly výdělky, a potřeboval se dostat i do Liberce.

"Už přes půl roku od nás bere pivo liberecká restaurace Depo," upřesnila majitelka studáneckého minipivovaru Iva Vrbová. "Jsme teď spokojení, a tak už ani neobcházíme hospody a nepřemlouváme majitele jako dřív, aby naše pivo vyzkoušeli," dodala. Minipivovar živí kromě ní slušně také jejího syna Michala Havrdu.

Majitel Depa František Lacina pivo ze Studánky chválí. Má ho jako doplněk ke Gambrinusu a plzeňskému Prazdroji. "Nejdřív jsme vytočili jeden sud týdně, teď sedm až osm," podotkl Lacina.

"Nejvíc pijou kvasnicové pivo študáci a mladí lidé. Přes léto máme desítku Antal a v zimě ležák Gallas," doplnil.

V Depu se za Antala platí 23 korun, za Gallase 26 korun. V Krásné Studánce stojí 22 a 28 korun. V Krásné Studánce stáčejí pivo nejen do sudů, ale také do vlastních pet lahví. Půllitr ležáku vyjde na dvacet korun.

Kvasnicová piva potřebují správnou zimu
Harrachov a Krásná Studánka vaří živé kvasnicové pivo. "Potřebuje dobře vychlazené sklepy," upozornil Lacina. "V teple překvasí a ztratí dobrou chuť. Pokud sudy stojí jen tak ve výčepu a pivo se před čepováním musí rychle vychladit, mohou příliš nízké teploty zavraždit kvasnice."

Správnou zimu potřebují kvasnicová piva rovněž v minipivovarech. Harcovský Vendelín zatím doplácí na příliš malou chladicí místnost, kde sudy dozrávají.

"Můžeme dělat jen dva sudy piva denně, což hlavně v létě nestačí, a musíme bohužel odmítat zákazníky. Zájem byl byl možná až o deset sudů," konstatoval Václav Krkoška, syn zakladatele minipivovaru Vendelína Krkošky. "Novou chladící místnost bychom rádi vybudovali co nejdříve," uvedl.

Vendelína nyní nabízí penzion Heidi v Jizerských horách. "Rád prodávám české věci," vysvětlil majitel penzionu David Charypar. "Lidi si na Vendelína zvykli a někteří z nich si k nám za ním jezdí. Točím ho tady společně s Budvarem."

Historie našeho zřejmě nejmenšího minipivovaru v liberecké městské části Harcov není dlouhá, je ovšem o to zajímavější. Informuje o tom facebooková verze portálu Naše voda.

Vše začalo uzavřením pivovaru ve Vratislavicích nad Nisou, kde pan Vendelín Krkoška pracoval. Ze dne na den přišel o zaměstnání. Jelikož nemohl dlouho sehnat práci, napadlo ho, že si pivo bude vařit sám a postaví si vlastní pivovar. Vyjednávání s úřady, příprava projektu a rozbor vody sice spolykalo trochu času, ale přesto pan Krkoška v roce 1999 pivovar slavnostně otevřel. Nejdříve stáčel každý den 100 litrů kvasnicového piva a jím zásoboval zvědavé hospodské v okolí a své přátele. Ti se také nakonec podíleli na názvu piva, když doporučili majiteli využít své vlastní jméno – „Vendelín“.

Pivovar pana Krkošky není větší než panelákový byt a vznikl ze staré kůlny. Sklípek určený ke zrání piva je umístěn hned vedle, pivo v něm měsíc leží. Zařízení na výrobu piva si vyrobil sám. Sám zastává veškerá řemesla je nejen vařič, ale i sládek, štokař, spilečný, sklepák i tankomyč.

V současné době se u Vendelína vaří nefiltrovaná světlá nebo polotmavá dvanáctka a příležitostně i vícestupňový speciál. Restauraci s pivem Vendelín můžeme najít přímo v Liberci nebo Jablonci nad Nisou.

Kvalitu zdejšího piva potvrzuje i ocenění Sdružení přátel piva – Minipivovar roku 2001.

Trochu jako příbytek pro malé hobity vypadá místo, kde na svět přichází liberecké kvasnicové pivo Vendelín. Malý domek s dřevěným obležením, napasovaný do stráně za zahradou.
Dříve to bývala jen kůlna a sklípek, teď je to rodinný minipivovar. Nejznámější z domácích pivovarů v Liberci a okolí.
V zahradě vedle minipivovaru se dá každý den od odpoledne až do večera posedět. Pod slunečníkem, pod zastřešenou terasou, jen tak u plotu nebo na lavici v horní části zahrady, odkud je parádní rozhled na všechno dole. Teď v létě se tam v hojné míře „na jedno“ zastavují především cyklisté, putující klidnější „lukášovskou“ cestou mezi Libercem a Jabloncem. „Jezdí k nám ale lidé i z daleka. I z Anglie či USA,“ říká majitel minipivovaru s pohádkovým jménem Vendelín Krkoška (na snímku vlevo).
Ostatně před dvěma lety napsal o pivu Vendelín – jméno dostalo po svém „vynálezci“ – i proslulý britský list The Times. Ten doporučil svým čtenářům, ať navštíví Liberec, neboť kvůli pivu Vendelín se to prý vyplatí. Timesy zařadily malý pivovar a jeho pivo Vendelín na čtvrté místo v tabulce nejlepších piv v Česku.

Voní po meruňkách
„Výsledný elixír na začátku voní po meruňkách, je extrémně málo nasycený a cukernatý, na konci chutná po ovoci,“ napsal o Vendelínovi autor článku v The Times, kterým byl Ewan Rail, autor knihy Good Beer Guide Prague And Czech Republic.
Krkoška bere anglické doporučení s rezervou. „Oni jsou z našeho piva hned vyplašení,“ říká.
Světová sláva piva Vendelín ale opravdu není jen nafouknutá bublina. Před časem kvasnicové pivo z Liberce okouzlilo i podnikatele z dalekého Hondurasu. Ti se pak rozhodli: „Takový minipivovar musíme mít i doma!“ A požádali Vendelína Krkošku o pomoc.
A tak v Hondurasu vznikl minipivovar, budovaný podle vzoru toho libereckého. Krkoška jim připravil technologii a zacvičil tam sládka. A pivo Vendelín, i když pod jiným názvem, teď hltají i latinskoameričtí štamgasti. „Mají dobré pivo, běží jim to tam dobře,“ zhodnotil Krkoška svoji zahraniční výpomoc.
Už z toho je jasné, že pohádkové má nejen jméno. Celý jeho příběh je trochu nadpřirozený, jakoby opsaný z nějakého hollywoodského scénáře.
Dvaatřicet let den co den pracoval ve velkém pivovaru ve Vratislavicích. Jenže na konci devadesátých let pivovar najednou zavřeli a Krkoška byl bez práce. Tak si vybudoval svůj vlastní minipivovar.
Je jeho majitelem i jediným zaměstnancem. „Jsem nejen vařič, ale taky sládek, štokař, spilečný, sklepák nebo tankomyč.“
Jeho žena se pak stará o hosty, kteří ke Krkoškům dorazí. Stáčí jim světlou a tmavou dvanáctku. Z centra Liberce je to sem patnáct minut autobusem MHD. Do zastávky Kadlická. Ale pozor na to, zastávka je jen na znamení!
Do dalšího minipivovaru je to z Liberce pěkná štreka. Ale výroba piva se dá v harrachovském pivovaru firmy Novosad a syn sledovat doslova „v přímém přenosu“, takže cestovat až sem se určitě vyplatí.
Tamní minipivovar je totiž součástí restaurace, takže sládka při práci tu často obklopují turisté s fotoaparáty, další ho jen sledují a rovnou popíjejí nebo zrovna zakusují třeba svíčkovou.

Vendelín Krkoška provozuje na okraji Liberce zřejmě nejmenší pivovar v Česku. Sám si ho postavil, sám pivo vaří, sám prodává. Byl natolik úspěšný, že si od něj podobný minipivovar nechali sestrojit až v Hondurasu.

Vendelín Krkoška vaří pivo celý život. Plných 32 let pracoval jako zaměstnanec vratislavického pivovaru. O vaření pěnivého moku i o strojích, které jsou k tomu potřeba, tedy věděl skoro všechno.

Pak ale náhle o práci přišel. „Podnik vlastnily Pražské pivovary a ze dne na den ho zavřely. Šlo to rychle,“ vypráví Krkoška. A tak se rozhodl: v malém baráčku na zahradě u svého domu si postaví vlastní pivovar. „Protože jsem si všechny práce uměl udělat sám, musel jsem investovat vlastně jenom do materiálu,“ říká Krkoška. Na začátku tedy nepotřeboval víc než zhruba 100 tisíc korun.

V roce 1999 svůj minipivovar zprovoznil. Jeho maximální kapacita je jeden hektolitr denně. Ingredience kupuje Krkoška od velkých producentů. „Kvasnice beru ze Svijan, karamel z Tábora, slad z Vratislavic,“ vypočítává podnikatel. Výsledné pivo je velmi silná nefiltrovaná dvanáctka prodávaná pod značkou Vendelín. Krkoška ji dodává do několika restaurací na Liberecku a také ji točí přímo ve svém domě, kde si otevřel malý hostinec. „Někdy si sem také dojdou sousedi s bandaskami nebo PET láhvemi,“ dodává sládek a hostinský v jedné osobě. Pivovar by rád viděl jako rodinný podnik. Zaučuje proto svého syna Václava, který mu v pivovaru vypomáhá.

PIVO SILNÉ I NA SLONA
Může se takový minipivovar v obrovské konkurenci udržet? „Šance takových rodinných podniků je právě v tom, že vaří malé množství piva. Mohou totiž dochucovat nápoj podle přání zákazníka. To si při velkém objemu dovolit nemůžete,“ vysvětluje prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek. „Majitel si prostě může s hostem o chuti piva osobně popovídat,“ upřesňuje.

Podobnou cestou se vydal i Vendelín Krkoška. „Tady ve výčepně jsem někdy jen nenápadně poslouchal, jak hosti pivo hodnotí. Každému ale vadilo něco jiného. Jednou bylo moc slabé, podruhé moc hořké,“ říká Krkoška.

Nakonec optimální chuť našel a v roce 2001 dostal cenu Sdružení přátel piva. „Malé pivovary by měly vařit speciality. Přírodní, nefiltrovaná piva,“ doporučuje Fusek. Tomu značka Vendelín určitě odpovídá. „Velké pivovary šetří. Když si od nich koupíte dvanáctku, je to vlastně lepší jedenáctka. Ale mé pivo je silné, po něm by padnul i malý slon,“ směje se Krkoška. Dokládá to historkou: „Vyhlásil jsem soutěž, že kdo vypije dvacet kousků, nemusí platit. Přivedli mi sem jednoho chlapa jako horu a říkali: ‘teď se dívej.’ Jenomže kdepak! Ten člověk vypil během večera sotva dvanáct půllitrů a pak se odpotácel. Venku mi ještě málem zboural plot,“ říká s úsměvem podnikatel.

Půllitr svého světlého nebo polotmavého ležáku prodává za 14 korun. „Takže mám nejlevnější pivo v regionu. Ale asi to budu muset časem zvednout na 15 korun,“ upřesňuje. I tak prý vaří pivo hlavně proto, že ho to baví. „A peníze? Nula od nuly pojde. To co vydělám, pokryje náklady. Něco nám zbude na živobytí, ale že bych si mohl moc vyskakovat, to ne,“ říká.

V HONDURASU ČESKÉ PIVO LETÍ
Přestože jde o malý podnik, Krkoškovo pivo nakonec expandovalo i do světa. Dokonce až do středoamerického Hondurasu. Na tamějším ostrovu Roatánu si majitelé jednoho hotelu objednali u českého všeuměla stejný stroj na výrobu piva, jaký už měl doma. „Tak jsem ho vyrobil a poslal lodí z Hamburku. Bylo to 25 tun materiálu,“ vypráví Krkoška. Posléze byl osobně v Hondurasu pivovar řádně zprovoznit. České pivo místním prý náramně chutnalo. „Dali jsme ostrovanům deset hektolitrů jako dárek. Pak k nám chodily jejich ženy, ať už probůh žádné další pivo nenaléváme. Muži jsou prý tak rozdovádění, že snad podpálí město,“ vypráví s úsměvem podnikatel.

Podmínky pro podnikání v Hondurasu si pochvaluje: „Dali nám na investici deset let daňové svobody! Ale problém je trochu v tom, že oni nejsou zvyklí pít točené pivo. Takže budeme muset zařídit stáčení piva do plechovek.“ Nyní prý dostává Krkoška nabídky i z dalších zemí. „Třeba z Vietnamu. Ale nevím, už se mi další pivovar vyrábět nechce,“ váhá podnikatel.

Zatím tráví každý den až deset hodin u svých kotlů, trubek a sudů s kvasícím mokem. Přesto si večer ještě vždy rád posedí s přáteli ve vlastní výčepně. Pivo totiž nejen rád vaří, stáčí a prodává - moc rád ho také sám popíjí. Třeba se svým synem Václavem. Ten má po otci celou firmu jednou převzít.

OD MALÝCH KAŽDÉ DESÁTÉ PIVO
Malé pivovary se na trhu neztratí. „Do této kategorie spadají podle zákona všechny podniky, které uvaří do 200 tisíc hektolitrů piva ročně. Na celkové produkci se v České republice podílejí devíti až jedenácti procenty,“ konstatuje prezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Jiří Fusek. Konkurence je ale veliká. Přesvědčil se o tom například další liberecký rodinný pivovar U Vozků. Ten měl slibný rozjezd, ale nakonec musel produkci v tichosti ukončit.

VENDELÍN KRKOŠKA
Narodil se v roce 1951. Celý život pracoval v pivovaru ve Vratislavicích. Od roku 1999 provozuje na okraji Liberce vlastní pivovar. Stroj na výrobu tekutého chleba vyrobil také pro zákazníky v Hondurasu. Žije ve stejném domě, kde připravuje a prodává svůj pěnivý nápoj. Je ženatý, má dospělou dceru a syna, který má jednou pivovar převzít.