Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Naší v pořadí už 25. zastávkou byl Štramberk. Malebné městečko v předhůří Beskyd proslulé krásnou památkovou rezervací, dominantou v podobě gotické věže zvané Trúba a cukrářskou pochoutkou z perníkového těsta, které se dle dávné pověsti o krutých Tatarech říká Štramberské uši.

Nejsou to však zdaleka jediné stopy historie, na které tam můžete narazit. Jako správný pivní národ často mluvíme o tradici, která sahá stovky let zpět a která nám připomíná, že vaření piva je obor existující snad od nepaměti.

Právě Štramberk a jeho Městský pivovar je toho důkazem.

Na začátku našeho dnešního příběhu se totiž musíme vrátit až k datu 4. prosince 1359, kdy moravský markrabí Jan Jindřich Lucemburský, tedy bratra Karla IV., povýšil Štramberk z podhradí na město s rozsáhlými právy, k čemuž náleželo i právo vařit zlatavý mok.

Patřilo přitom pouze přibližně dvacítce tzv. šenkovních domů, které stály převážně na štramberském náměstí, kde byl následně během 18. století vybudován městský pivovar později doplněný o sladovnu. Když došlo v roce 1868 k jeho zbourání, znamenalo to na dlouhá léta konec pivovarské tradice.

Štramberk patří mezi novodobé pivní průkopníky
Současný pivovar stojí jak jinak než také na náměstí, kde v domě popisném číslo 5, na jehož místě stával jeden z původních právovárečných měšťanských domů, byla v roce 2005 po téměř 140 letech obnovena řemeslná výroba piva.

„Při rekonstrukci objektu byly ve sklepních prostorách objeveny studny, které původně sloužily jako zásobárna vody pro pivovar. Našly se však také keramické artefakty, které potvrdily, že pivo se tady opravdu vařilo už kdysi dávno,“ říká vrchní sládek Petr Krpec, se kterým jsme se setkali už při návštěvě pivovaru v Kozlovicích. Oba podniky totiž fungují pod hlavičkou jedné společnosti.

Vzhledem k charakteru historického místa byla před jedenácti lety pro nový minipivovar zvolena objemově menší 250 litrová varna s jednoduchou technologií, která vyžaduje velké penzum ruční práce.

„Byl to jeden z prvních minipivovarů na severní Moravě, takže i výrobní technologie je jedna z nejstarších. Nemáme počítače, jediné, co máme, jsou teplotní čidla pro varnu a bojlery, ve kterých ohříváme vodu. Vše ostatní se dělá ručně,“ vysvětluje sládek s tím, že jednou ze zvláštností je transport piva, které je po kvašení posíláno samospádem do ležáckého sklepa, kde dozrává do potřebné kvality.

Od počátků se ve Štramberku mohli pivaři těšit na dvě stálice, vařil se tady světlý a tmavý ležák. První z nich se jmenuje Trubač, který s určitými obměnami vaří dosud. „Původně to byla dvanáctka, ale zhruba čtvrtým rokem jsme upravili recepturu na jedenáctku plzeňského typu,“ doplňuje náš průvodce.

Kromě Ušáka vaří i speciály
Místo tmavého ležáku se však postupně uchytila úplně jiná receptura. Vzniklo pivo s názvem Ušák, což znalcům jistě mnohé napoví. „Je to pivo vařené s kořením ze Štramberských uší. Je to čtrnáctka, místní speciál, který se vaří celoročně. Má aromatickou chuť, která vychází ze složení tajné směsi šesti druhů koření,“ pokračuje Krpec.

Jak se zdá, ideální varianta pro čas adventu a Vánoc, kdy si mnozí rádi pochutnají na silnějším pivu. Co se ale ve Štramberku uvaří a čepuje v dalších ročních obdobích?

„Během posledních dvou let jsme začali vařit speciály. Ke květnovému výročí pivovaru připravujeme vídeňský ležák a na léto zase Ale jedenáctku, kterou jsme tady loni zkoušeli jako vůbec první svrchně kvašené pivo,“ upřesňuje sládek s tím, že toto zpestření budou nejspíše opakovat.

Stejně jako celé městečko patří logicky i pivovar k vyhledávaným turistickým cílům, který láká domácí i přespolní zákazníky. Ti chtějí ochutnat a poznat taky něco z historie. „Jsou tady kamenné sklepy, které lidé chtějí vidět, takže jim rádi uděláme exkurze, aby zjistili, že tady historie opravdu dýchá ze všech koutů,“ konstatuje Krpec, který se o štramberský pivovar stará společně se svým bratrem.

Za hlavní atribut považují to, že jde o skutečně malý pivovárek, s jehož pivy se setkáte vyloženě lokálně. A jinak tomu nebude ani v budoucnu. Úcta k tradici i omezené možnosti rozšíření výroby velí jasně, koncept „mini“ výroby a přímé konzumace ve stylovém hostinci zůstane ve Štramberku zachován.

„Cítíme kolem sebe historii sládků, kteří tady pivo vařili dávno před námi. Je to pro nás zavazující, a tak se snažíme, aby se pořád vařilo dobře a pivo chutnalo,“ dodává s úsměvem vrchní sládek.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Městský pivovar Štramberk
Místo: Náměstí č. 5, Štramberk
Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý ležák Trubač 11° a speciál Ušák 14°, dále jsou to během roku speciály – ležák vídeňského typu a svrchně kvašený Ale
Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy a pet lahve
Výstav: zhruba 150 hektolitrů za rok

Nejen na vánoční sváteční večery, ale vůbec na celé zimní období se může hodit novinka z varny Městského pivovaru Štramberk pivo Ušák s příchutí a vůní proslulých štramberských uší.

„Jde o polotmavý čtrnáctistupňový speciál," říká sládek pivovaru Petr Krpec.

Pivo vznikalo několik měsíců, než se sládkovi a jeho kolegům podařilo „vyladit" ho tak, aby byl nápoj lahodný a sladila se chuť piva s chutí a vůní koření.

„Použili jsme koření, které dává onu specifickou chuť štramberským uším, tedy badyán, skořici, anýz, hřebíček, nové koření a zázvor. Poměr přísad je ale tajemstvím," dodává sládek Petr Krpec.

Po několika zkušebních várkách je podle něj zjevné, že aromatickou novinku si velmi rychle oblíbili mladí milovníci piva a také ženy.

„Jde o méně chmelené pivo s dominantní příchutí koření a použili jsme dva druhy sladu," popisuje složení piva sládek. Ušák před čepem leží minimálně měsíc v tanku.