První listopadový den jsem na základě přívětivé předpovědi počasí s příslibem posledního teplého a také slunečného dne s nádechem babího léta vyrazil do Žďáru nad Sázavou.

Jelikož to byl po několika letech již druhý výlet do této lokality, plán putování byl již dopředu dán. Jedinou výjimkou byl prvotní cíl, a to návštěva nedávno založeného pivovaru Revolta, který má po mnoha letech navrátit tradici vaření piva v tomto městě. I když se pivovar nachází přímo na náměstí, podařilo se mi ho dohledat až po druhém kolečku kolem náměstí a to kvůli jeho nenápadnému umístění v průchodu dřívějšího hotelu Veliš.

Součástí pivovaru je i malá kavárna nacházející se naproti provozovně, kde se kromě kávy točí a také prodává v 1,5l PET lahvích pivo. Neváhal jsem a již tradičně se na výšlap vybavil místní dvanáctkou DACAN.ZR. Kromě toho jsem se hned posílil na cestu jednou točenou jedenáctkou REVOLTA. Jelikož obsluha byla velice ochotná, bez velkých obav jsem se optal na možnost prohlídky pivovaru. S úsměvem a ujištěním, že to není problém, jsem byl nasměrován přímo k spolumajiteli a sládkovi pivovaru v jedné osobě. A tak jsem zažil soukromou prohlídku minipivovaru za doprovodu ochotného pana Davida Dvořáka.

Po splnění tohoto pivního cíle výletu jsem již bez okolků vyrazil proti toku Sázavy dále. Kdo by to byl řekl, že tento potůček se po několika desítkách kilometrů dále stane mekkou českých vodáků. V těchto místech ji splouvalo akorát hejno místních kachen.

Na konec Ždáru k rekreačnímu středisku u Pilské vodní nádrže jsem dorazil po klidné pěší a cyklistické stezce kopírující tok Sázavy. Na blankytnou hladinu nádrže a pestrobarevný listový porost kolem ní byl z hráze úchvatný pohled. Zde, na jednom z břehů nádrže v areálu Pilák se nacházejí hraniční kameny ve formě soch českého lva a moravské orlice. I když ani v historickém kontextu tu žádná hranice neprochází, každé zvíře si hlídá pohledem tu svou pomyslnou domovinu.

Následující zastávkou se stal Santiniho „Malý Karlův” most. Proč se mu tak říká, jistě poznáte. Od tohoto „malého“ díla má cesta vedla již k vrcholu putování, na Zelenou horu. Nejedná se o Švandrlíkovu Zelenou horu z Černých baronů, ale o Zelenou horu s poutním kostelem Jana Nepomuckého, který se díky své unikátnosti a genialitě Santiniho dostal na seznam památek UNESCO. Co více k tomuto místu říci?

Sednul jsem si na lavičku, s hřejícím sluníčkem na tváři usrkával DACANa a kochal se úchvatnými panoramaty. Vždyť celý Ždár i s blízkým zámkem a Konventským rybníkem je odtud jako na dlani. A opět si říkám, jak krásně je na tom světě. Po půlhodině klidného a doslova božského rozjímání jsem odcházel ze Zelené hory, a bylo mě jedno, jestli tvarová jedinečnost každé stěny na kostelu jsou architektonickým výtvorem Santiniho nebo následkem opojení z DACANa místního pivovaru.

Následné kroky byly už jen ohraným koloritem každého výletu. Odměna, tentokrát gulášem s pivkem, a kromě toho jsem neopominul ještě krátkou ochutnávkou zbylého sortimentu pivovaru Revolta. Ač nejsem velkým příznivcem „svrchňáků“, dvanáctka APA 8EVŽENŮ byla exkluzivní. Kromě již uvedených piv je v létě k dostání i pšeničná Bílá dáma a na vánoce už prý zraje speciál Santus. Takže místní se mají na co těšit.

Co říci na závěr? Žďár je úžasné město. I pro mě, příznivce zapadlých hradů a zřícenin jsou zdejší památky a výhledy úchvatné. Celý okruh kolem města má asi 8 kilometrů, takže ho jistě zvládnou i největší hypochondři. V každém případě, stojí za to nevynechat ani pivovar, resp. kavárnu Revolta. Již příští rok je počítáno s letní zahrádkou a jistě i zevnějšek průčelí hotelu Veliš, jako vstupní brány k pivovaru, se dočká přívětivějšího vzhledu. Vzhledem k milému (i pěknému) personálu a vstřícnému přístupu majitelů, a v neposlední řadě i chuti zdejších piv, jistě nešlápnete vedle.

Fotky ZDE na našem Facebooku

Hotel Veliš býval jedním z nejhonosnějších domů na náměstí ve Žďáru nad Sázavou. Noví majitelé nyní chtějí z barů a hospod udělat atraktivní bydlení. Ze všeho nejdřív se však otevře kavárna a malý pivovar.

Bývalý slavný hotel Veliš čeká velká rekonstrukce. Největší od doby, kdy měšťanský dům na žďárském náměstí do secesní podoby upravil jeho tehdejší majitel Otokar Veliš, který zde hostil i profesora T. G. Masaryka.

Noví vlastníci mají po 110 letech velké plány - hospoda, bar i většina dalších provozoven už je zavřená, budoucnost bude víc nóbl. Majitelé lesnické firmy Ulrich-Šplíchal z Poličky, kteří koupili chátrající nemovitost před rokem a půl, v Rezidenci Veliš chtějí vybudovat čtrnáct bytů a jedno studio, v přízemí zůstanou komerční prostory. Ve hře je navíc využití velkých podkrovních prostor.

Stavební práce by měly začít ještě letos. „Máme architektonickou studii, stavební povolení i prováděcí dokumentaci, vybíráme dodavatele,“ řekl k aktuálnímu stavu spolumajitel Veliše Zdeněk Ulrich.

„Rádi bychom začali na podzim, přes zimu budeme pracovat uvnitř, celá rekonstrukce by měla trvat rok,“ nastínil. Příští podzim by se mohli stěhovat noví nájemníci.

Dům vyniká na první pohled fasádou, do které národovec Veliš promítl svůj politický názor. Na průčelí jsou vyobrazení Jan Amos Komenský, Petr Chelčický i Karel Havlíček Borovský a také Jan Hus na hranici. Štítu dominuje lev trhající řetězy jako symbol vzdoru proti rakousko-uherské monarchii.

„Víme, že omítka byla smetanově bílá, zdobné prvky byly okrové, okna měla secesní zelenou barvu a některé prvky byly pozlacené. Chceme se vrátit k původní barevnosti z roku 1906,“ řekl Ulrich.

Secesní prvky se v určitém množství obnoví také uvnitř. „Budeme například vracet identické zábradlí, jehož část se zachovala. V jedné plzeňské slévárně dokonce objevili původní formu, připadal jsem si, jako bychom našli poklad,“ podotkl majitel. Restaurovat se budou i vrata pasáže.

Dům je kulturní památkou, proto noví majitelé od začátku spolupracují s památkáři. „Hodně jsme probírali restaurování fasády, ještě řešíme nějaké interiérové dispozice v patře,“ uvedl Zdeněk Ulrich.

Majitele uchvátil příběh
Není to poprvé, co majitelé lesnické firmy investují do nemovitostí. Rekonstruovali například dům v Plzni.

Proč si vybrali zrovna žďárský Veliš? „Kromě podnikatelského záměru jsme tady viděli nadstavbu v historii domu. Je úžasná. Měli jsme vytipovaný měšťanský dům v Hradci Králové, ale to byl dům bez příběhu, ten žďárský nás uchvátil, má něco navíc,“ líčí nadšeně Ulrich.

Hodně času strávili majitelé v archivu, muzeu i sháněním historických fotografií. Další dokumenty získali od posledních majitelů - rodiny Pličžkovy a Karenovy.

Nový záměr zaujal i znalce místních dějin. „Asi každého historika potěší, pokud majitelé přistoupí k rekonstrukci s citem pro historii a zachovají ducha budovy,“ poznamenal Stanislav Mikule z Regionálního muzea.

Bar ani hospoda už nějaký čas nefungují. Co bude se zbývajícími nájemci?

„Dům jsme koupili i se závazky. Herna v přízemí má být v provozu do roku 2021. Jinak už je v provozu jen psí salon ve druhém patře. Když jsme objekt přebírali, byla většina prostor prázdná. Bývalí majitelé už na takový objekt neměli sílu a nájemci odcházeli,“ popisuje nový vlastník.

Ve městě platí sice zákaz hazardu, ale podle radnice jsou v klubu Rubi’s takzvané „kvízomaty“, na které se omezení nevztahuje.

Místo herny by mohla v budoucnu fungovat stylová restaurace, Velišovi v těch místech za první republiky provozovali oblíbenou výletní restauraci, před kterou měli „štafl“ taxikáři.

Prvně pivo a káva
Veliš však ožije mnohem dříve než po celkové rekonstrukci. První komerční prostory se oficiálně otevřou už letos. V zadním traktu za pasáží se dokončuje kavárna (naposledy tu byla cukrárna), nový minipivovar Revolta už dokonce jede ve zkušebním provozu.

Jeho zakladatel David Dvořák se snaží po devadesát let trvající pauze zařadit Žďár na mapu malých pivovarů. Na území dnešního Žďáru nad Sázavou bývaly v minulosti dokonce dva pivovary. „Jsem patriot a nechci, aby se nám v jiných městech smáli, že nemáme v Šakalově (hanlivé označení Žďáru – pozn. red.) vlastní pivo,“ říká s úsměvem David Dvořák.

Točit vlastní nefiltrované a nepasterizované pivo chce i v protější kavárně podle konceptu „beer café“.

Bydlení na náměstí přibývá
První nájemníci do bytů by se mohli stěhovat za rok na podzim. „Zatím registrujeme předběžný zájem, dělali jsme si předem průzkum, podle nás nebude problém s obsazeností,“ věří majitelé.

Na náměstí se vrací život. Nedávno vznikly byty také v bývalé první základní škole na horním konci náměstí. Rozlehlý objekt, který dlouho ležel ladem, koupil od města za 4,5 milionu korun brněnský podnikatel Marek Žák. Během dvou a půl roku jej postupně přestavěl na obchody, kanceláře a také byty. „Zájem byl velmi dobrý, všech čtrnáct bytů je obsazeno,“ řekl Žák, který objekt nedávno zkolaudoval. Obsazené jsou i všechny další prostory.

Na náměstí je ještě jedno problematické místo - „díra“ vzniklá zbouráním Bílého lva hned vedle Veliše. K demolici ruiny došlo na konci roku 2014. „Ještě letos se začne stavět,“ uvedl předseda představenstva VHS Bohemia Libor Havlík.

Podrobnosti prozradit nechtěl, takže není jasné, nakolik se změní původní záměr. V případě Lva se naposledy mluvilo o projektu podnikatelského inkubátoru s kancelářemi, restaurací či zasedací místností a terasou.