Knížecí pivovar Plasy produkuje ročně 2 000 hektolitrů piva. Výrobu, která k místu patřila stovky let, tu po padesátileté pauze rozjel nový majitel.
Jako malý kluk slíbil Petr Neuman svému dědečkovi, že jednou pomůže obnovit výrobu piva v jejich rodných Plasech. Zatímco dědeček chodil jako mladý na pivo právě do místního pivovaru, Petr Neuman ho znal jen jako chátrající opuštěnou budovu s tlustými kamennými zdmi. V jejích prostorách vařili vlastní pivo už mniši ve dvanáctém století a založili tím tradici, kterou po staletích přerušilo až znárodnění. Na další desítky let se tu pak zabydlela sodovkárna, sklady a kanceláře a objekt se pomalu rozpadal.

O padesát let později však místo pivovarnickým ruchem opět žije. Petr Neuman tu v roce 2015 společně s dalšími lidmi výrobu skutečně obnovil a ve stejných prostorách jako ve středověku teď znovu voní chmel a slad. Patří sem sladovna, varna, sklady i šenk, kde hosté mohou uvařená piva rovnou ochutnávat.

„Všechnu práci tu děláme ručně,“ vypráví sládek s úplnou náhodou podobným jménem jako majitel Petr Neumann. „Naše piva jsou nefiltrovaná a nepasterovaná, aby byla hustá a měla říz,“ dodává a kontroluje při tom čirost sladiny, která se právě vaří v nerezové kádi.

Za pár dní z ní v dalších výrobních procesech vznikne desetistupňový Vašnosta, jedenáctistupňový Vidlák, čtrnáctka Císařpán nebo další z patnácti druhů piv, které zde mají v nabídce. Možná i dvacetistupňový speciál Barley Wine, který tu dozrává v dubových sudech po francouzském víně odrůdy Chardonnay. Každé pivo má na etiketě vlastní příběh spjatý s historií. „Zatímco Metternich odkazuje na dávného majitele panství a Felčar na místní klášterní medicínu, Barley Wine je naší oslavou toho, co všechno jde s pivem vyzkoušet,“ doplňuje sládek.

Většina produkce se čepuje přímo v místním Pivovarském šenku nebo v Pivovarské krčmě v Plzni na náměstí Republiky, kterou pivovar vlastní. Menší část se pak plní do lahví a sudů pro další prodej v maloobchodní síti.

Vybrané druhy plaského piva tak stojí v regálech například v západočeských prodejnách Kauflandu. „Jsem rád, že Kaufland s malými regionálními zpracovateli spolupracuje a podporuje tak řemeslnou výrobu. Zákazníci si čím dál víc začínají uvědomovat, že je důležité, co jedí a pijí,“ komentuje spolupráci majitel podniku.

Na podpoře lokálních dodavatelů si ostatně Kaufland zakládá. Celkem v jeho regálech najdou zákazníci kolem osmdesáti značek minipivovarů. „Na Plzeňsku můžete narazit právě na Knížecí pivovar Plasy, když ale pojedete na dovolenou na druhý konec Česka, nabídneme vám zase pivo místní,“ vysvětluje strategii Renata Maierl, tisková mluvčí společnosti. Ať se jedná o sýry, marmelády nebo právě pivo, řetězec rozvíjí vztahy s lokálními výrobci.

„Jednak proto, že Češi čím dál více oceňují produkty ze svého domácího regionu, jsou na ně hrdí a my jim chceme představovat i další, které třeba zatím neměli možnost poznat. A také proto, že se tím zkracuje na minimum cesta výrobku od dodavatele na prodejnu,“ dodává s tím, že lokální výrobky ve většině případů necestují přes distribuční centra, ale firmy je zavážejí přímo do nasmlouvaných prodejen.

Cestováním po České republice tak mohou zákazníci u regionálních regálů, označených v Kauflandu hnědým srdcem a heslem Z lásky k regionům, ochutnat nabídku drobných výrobců každého kraje. Zatímco zákazníci se díky tomu mohu dostat ke své oblíbené značce, výrobci získají spoluprací větší stabilitu.

Pivovar v Plasích na Plzeňsku patřil na začátku minulého století k největším ve svém okolí. Svědčí o tom i rozsáhlý pivovarnický areál, jehož kompletní rekonstrukce byla dokončena před dvěma lety. V hlavní budově pivovaru vzniklo unikátní Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea, projekt ale počítal i s obnovou tradice vaření piva. V budově bývalých ležáckých skladů tak vznikl Knížecí minipivovar.

V dobách největší slávy ve dvacátých letech minulého století měl pivovar v Plasích výstav piva 33 000 hl za rok. Historie plaského pivovaru ale sahá mnohem dál. Jako klášterní pivovar fungoval zřejmě už od raného středověku, rozsáhlou modernizací a rozšířením prošel za rodu Metternichů v 19. století. Tehdy byl také vystavěn komplex pro tzv. ledové hospodářství pivovaru, zahrnující chladírnu, spilku a ležácké sklepy. Právě tyto prostory sehrají zásadní roli při obnově pivovarnické tradice o více než sto let později.

Ale nepředbíhejme. V roce 1946 přešel Zámecký pivovar Plasy pod národní správu a následně pod národní podnik Západočeské pivovary. Pivo se přestalo v Plasích vařit v šedesátých letech, kdy prostory pivovaru postupně přešly pod spotřební družstvo Jednota. Sloužily jako sodovkárna, sklady a kanceláře a značně zchátraly.

V průběhu první dekády 21. století se postupně podařilo všechny zmiňované budovy získat do vlastnictví státu a začalo se s přípravou jejich systematické památkové obnovy. Budovy tehdy převzalo do správy Národní technické muzeum, které hledalo vhodné prostory pro chystaný projekt Centra stavitelského dědictví. Pod taktovkou muzea byl pivovar ve dvou etapách úspěšně zrekonstruován. V novém multifunkčním areálu našly své místo netradiční muzejní expozice, depozitáře, přednáškové sály, řemeslné a zážitkové dílny či minipivovar.

Samotná výroba knížecího piva v Plasích byla slavnostně zahájena před dvěma lety, a sice zásluhou rodáka z Plas a znalce místní historie Petra Neumana. „Historie naší rodiny v Plasích sahá až do roku 1526, takže se jednalo o srdeční záležitost,“ vysvětluje pivovarník.

Národní technické muzeum novému pivovaru vyhradilo prostory již zmiňovaných ležáckých sklepů, které jsou mladší generaci známé jako „sodovkárna“. Jde o budovu postavenou kolem roku 1900, která za komunismu utrpěla stejně jako ostatní hospodářské objekty řadou nešetrných stavebních zásahů. „Záměrem investora bylo vrátit vše do původního stavu. V případě sodovkárny bylo především nutné odstranit ze střechy plechové šablony, které na ni byly umístěné v 70. letech. Místo toho se na střechu vrátila pálená taška typu bobrovka,“ vysvětluje Jaroslav Bartoš z firmy Ryta, s. r. o., která se na rekonstrukci podílela. A jak se pracovalo s vědomím, že opravují místo, kam budou lidé jezdit za přehlídkou stavebních řemesel? „Pro nás to byla zakázka jako každá jiná, nedá se říci, že bychom se cítili pod větším tlakem. Střecha byla poměrně komplikovaná a složitá na realizaci detailů. Z poloviny se musely měnit krokve a stropní trámy,“ vzpomíná Jaroslav Bartoš.

Realizační firmě se u památkářů podařilo prosadit keramickou, pálenou krytinu Bramac Opál v režné barvě, která je vhodná pro rekonstrukce památkově chráněných objektů. Firma Bramac je odborné veřejnosti známá především díky sortimentu betonových tašek, v jejím sortimentu však můžeme nalézt i osm modelů keramických, pálených tašek. „Technický poradce Bramacu mi tehdy dodal vzorky keramických tašek, které se nám velice zamlouvaly. Střep byl pravidelně zabarvený, tvrdost vynikající,“ vzpomíná pan Bartoš. Keramické, pálené tašky Bramac jsou vyráběné v německých závodech, kde se nachází prvotřídní surovinová naleziště. Kvalitní produkty jsou výsledkem mnohaletých zkušeností a know-how: „Výrobky Bramacu jsou velmi přesné, s minimálními tvarovými odchylkami a s dokonale hladkým povrchem. Práce na střeše sodovkárny proběhly v druhé půli roku 2014 a dosud jsme nezaznamenali žádnou reklamaci na popraskanou nebo jinak poškozenou krytinu,“ dodává pan Bartoš.

S citlivou rekonstrukcí bývalé sodovkárny korespondují i interiéry minipivovaru, které se nesou v secesním stylu. Jejich zařizování už měl na starosti nový nájemce a provozovatel pivovaru. „Nejprve bylo nutné vyřezat a odstranit všechny rezavé tanky,“ vzpomíná Petr Neuman. Stěny pod klenutým stropem zdobí malby, které zobrazují zjednodušený technologický postup výroby piva nebo věrné zobrazení loga Zámeckého pivovaru v Plasech, které se zachovalo na starých účtech. Autenticky působí i veškeré doplňky a komponenty – stylový šenk, dveře, obložky, umyvadla či dlažby.

Plasy jsou ideální zastávkou a tipem na výlet pro celou rodinu. Nachází se v krásné přírodě údolí řeky Střely. Zdejší expozice stavitelství je neotřelá a zábavná i pro nejmenší ratolesti. A konečně do třetice, v Knížecím minipivovaru můžete svůj kulturní program vyvážit příjemným posezením s degustací čtyř druhů piva.

Zavítali do jsme do malého pivovaru v Plasích za sládkem Milanem Pillerem.

Vašnosta, Metternich, Felčar, Řeholník anebo třeba Nachmelenec. Řeč je o pivech. O pivech, která v malém Knížecím pivovaru v Plasích na Plzeňsku vaří sládek Milan Piller, který se pivovarskému řemeslu vyučil už před čtyřiceti lety. I když od té doby vystřídal řadu profesí, k vaření piva se před časem vrátil a dnes s pokorou v hlase říká, že stát se sládkem je vlastně poslání.

„Člověka to hlavně musí bavit a pivo musí vařit s láskou," vysvětluje. Důležité je však podle něj stále sledovat trendy. Pouze s ležákem dnes prý malý pivovar neuspěje. „Nutnost je mít výčepní pivo, pak ležák plzeňského typu a nějaký speciál. To už lidé vyžadují běžně. Dále jsou zde piva typu ALE či IPA anebo různá ochucená, letní svěží či pšeničná piva a další. Lidé rádi objevují nové chutě a přiznám se, že já sám také," popisuje Piller s tím, že v Plasích už celkově uvařili asi třináct druhů piv. Speciální druhy piv vaří také na Vánoce či Velikonoce, naposledy to bylo zelené pivo s příchutí kopřiv.

Plaský minipivovar je otevřený krátce, teprve od roku 2015, za tu dobu už si však získal své stálé odběratele, a majitel se dokonce rozhodl rozšířit kapacity z původního výstavu šestnácti set na cirka dva tisíce hektolitrů ročně. „Aby dnes pivovar uspěl, musí mít kromě skvělého piva i dobře zajištěnou prodejní strategii," říká s tím, že on se dnes z velké části věnuje právě i obchodu.

Hlavní rozdíl mezi malým a velkokapacitním pivovarem je podle něj v technologii výroby.

„V malých pivovarech se vaří klasicky metodou: varna, spilka, zakvašení, sklep, ležení, samozřejmě při přečerpávání piva a dodržování hlavního kvašení a dozrávání v oddělených nádobách, což je podstatné. Ve velkovýrobě se to dělá všechno do cylindrokónických tanků. Někdo to dělá dvoufázově, někdo jednofázově," vysvětluje sládek.

Piva z velkých pivovarů však nehaní. „Nutné je říct, že oni potřebují pokrýt opravdu velké objemy na našem i zahraničním trhu, což by při takové technologii, jakou používáme my, nebylo možné," pokračuje. Piva z malých pivovarů však považuje za kvalitnější, i když výroba je finančně náročnější.

A jaké je vlastně nejlepší hodnocení pro sládka? „Samozřejmě když lidi pivo pochválí. Pak jsem spokojený," usmívá se.

U příležitosti tradiční letní slavnosti zažil premiéru nový Knížecí pivovar.

Kolotoče letos nebyly tím jediným, co se točilo při tradiční plaské pouti Na královnu. V sobotu se totiž velké premiéry dočkal tamní nový Knížecí pivovar a nutno říct, že o zákazníky neměl nouzi a pivo teklo bez nadsázky proudem. Desítku zvanou Vašnosta, jedenáctku Vidlák, dvanáctku Metternich, třináctku Felčara či svrchně kvašený Summer Ale si lidé mohli nechat natočit do džbánků či pet lahve nebo vychutnat přímo u výčepu. Kdo se k pivu posadil, cítil jen z několika metrů teplo a typickou vůni varen a mohl při práci sledovat také plaského sládka osobně.

"Je to dobrota. Těžko ho k něčemu přirovnat, ale to je asi pro sládka ta nejlepší vizitka, ne?" hodnotil svého oroseného metternicha Jaroslav Hába. Knížecí pivovar sídlí v areálu plaského kláštera mezi budoucím Centrem stavitelského dědictví a požární zbrojnicí.

Pouť Na královnu je událost, bez níž si obyvatelé Plas i širokého okolí nedovedou druhý prázdninový měsíc představit. Také letos atrakce i stánkaři po oba dva dny doslova obklíčili Velkou louku, na pódiu v tamním areálu se střídaly kapely, před konventem cisterciáckého kláštera se usídlili řemeslníci i divadelníci a uvnitř památky se konaly speciální prohlídky unikátního vodního systému.