Seriál Chalupáři označil kdysi jeho režisér František Filip za „jakési drobné spotřební zboží“. Český národ ho už pět dekád „spotřebovává“ s neutuchajícím nadšením. Někteří konzumenti televizní zábavy nelení a přijíždějí si ikonická filmová místa prohlédnout na vlastní oči i po bezmála půl století od jeho premiéry (v listopadu 1975). V seriálové Třešňové se od té doby leccos změnilo – fanoušci seriálu se o tom budou moci brzy přesvědčit na vlastní oči. Višňová plánuje velkolepé oslavy kulatého jubilea.

Záběry věže Kostela svaté Kateřiny Alexandrijské a hospody, kam Jiří Sovák, Josef Kemr a Jiřina Bohdalová chodívali na pivo, zná prakticky celý národ. Nejvíce reprízovaný český seriál, který se stal fenoménem, se odehrává v kulisách středočeské Višňové, obce se 711 obyvateli, vzdálené 12 kilometrů od Příbrami. Jedním z nich jsem i já.

Na rozdíl od zdejších místních, kteří si i zahráli v komparsu seriálu, znám původní podobu některých ikonických míst jen zprostředkovaně přes televizní obrazovku. Některá – jako například dům, který sdíleli hlavní hrdinové seriálu – byste dnes už nepoznali. Jiná vypadají na první pohled téměř totožně. Ale jen na ten první.

Potěmkinova hospoda a pivovar bez tradice
Z bývalé hospody, jejíž exteriéry televizní diváci důvěrně znají z Chalupářů, je již několik let výrobna BARF krmiva pro psy a kočky (tedy syrové stravy). Na pivo si ale ve Višňové zajít stále můžete. Prodejem hospody sice obec přišla o velký sál a například plesy tak musí pořádat v okolních obcích, ale menší bistro funguje hned vedle budovy bývalého zdravotního střediska na višňovské návsi.

A v neposlední řadě tu, v těsném sousedství hřbitova a ústřední seriálové chalupy, najdete i malý řemeslný pivovar Piviš. Produkty pojmenované jak jinak než „Evžen“ (světlý ležák 12°), „Bohouš“ (Summer Ale, 11°) nebo „Fuxie“ (Red IPA, 14°) rozhodně stojí za degustaci.

„Pivovar z Višňové má jeden (možná) unikát: nenavazujeme na žádnou tradici, tady prostě pivovar nebyl. Co tu bylo, jsou Chalupáři. Ve Višňové aka seriálové Třešňové se kolem nich točí kdeco a nás to baví,“ poznamenávají pivovarníci na svém webu.

Život Višňové ale neustrnul jen na odkazu Chalupářů. Kromě kulturních a sportovních událostí, jako je třeba populární letní běžecké klání pro všechny věkové kategorie „Chalupářský teréňák“, tu funguje fotbalový tým, který láká i malé fotbalisty a fotbalistky, nebo třeba skautský oddíl.

Co se změnilo k lepšímu i k horšímu?
Od natáčení Chalupářů přibylo ve Višňové zhruba 300 obyvatel. A dál se staví ostošest. Kromě řady soukromých domů tu vyrostla čistička odpadních vod, vodovod a kanalizace, samostatná budova mateřské školy, obchod s potravinami Coop (seriálová prodejna se „transformovala“ v rodinný dům). Nejnovějším počinem je pak multifunkční hřiště.

Co naopak zmizelo, je dostupnost lékařské péče. Dříve tu měli lidé na dosah ruky praktického i dětského lékaře, a dokonce i zubaře a gynekologa. Aktuálně odchází poslední praktický lékař do důchodu a nového se nedaří sehnat. „Nový trend je mít jen jednu ordinaci a lidé musí jezdit za doktorem, ne doktor za nimi,“ podotýká starostka Kateřina Barker.

Známá místa z Chalupářů, která odnesl čas
Chalupáři se ve Višňové natáčeli v roce 1974 a v první polovině roku 1975. „Višňová byla vybrána nejen pro svou polohu s malebným okolím, ale i pro výstavnost a estetickou úpravu obce. Zdejší obyvatelé měli možnost poznat zblízka – na vlastní oči a někdy na vlastní kůži (mnozí si ve filmu zahráli) – práci filmařské ‚kuchyně‘.

Seriál, jehož výroba stála více než 12 milionů Kčs, měl vynikající herecké obsazení a měl zábavnou formou ukázat na příběhu pražského penzisty Evžena Humla, že život v dnešní moderní vesnici má řadu předností před životem ve velkoměstě,“ hlásá zápis ve višňovské kronice.

„Děj se odehrává většinou v domku č.p. 107, který filmaři přizpůsobili starší chalupě. Ale také mnoho jiných domků višňovských se v seriálu objevilo,“ dokladuje dobový zápis i samotný seriál.

Višňová aktuálně pečuje nejen o své současné obyvatele, ale i o nostalgickou „chalupářskou tradici“. Koneckonců, fanoušci seriálu sem stále proudí. Hlavně v době, kdy se každoročně reprízuje. Turisté si mohou na zdejší matrice zakoupit turistické známky, upomínkové magnetky i mapku se všemi významnými místy. Délka trasy bez vyhlídky na Višňovou je 2,5 kilometru.

Z některých „filmových památek“ jsou ale rozčarovaní. O hospodě již byla řeč výše. Dalším filmovým místem, které by bez informační cedule nejspíš nepoznali, je rybník „Kapřín“, ze kterého Huml vylovil jediného kapra (prvního od dob husitů).

Dnes je Vojáčkův rybník, jak zní jeho oficiální název, téměř kompletně zarostlý vegetací. Obec měla dlouho svázané ruce. Nedávno se jí ale podařilo odkoupit většinový podíl. Nyní se chystá rekonstrukce a výhledově i altánek s posezením.

Kromě toho získala Višňová po dlouhých peripetiích do vlastnictví i budovu fary (v seriálu družstevní vejminek, kam se měl Bohouš přestěhovat) a kostela. Odkoupila je od pražského arcibiskupství, které památkově chráněnou pozdně barokní budovu fary nechávalo dlouhodobě chátrat. Obec se o obě budovy starala i před odkupem, nyní tak bude investovat do svého vlastního majetku.

V případě zřejmě nejikoničtějšího místa, tedy chalupy Evžena Humla, ale bohužel nic nezmůže. Soukromí majitelé ji za honorář z natáčení kompletně přestavěli do uniformní podoby. Navíc nejsou z těch, kdo by si své okolí hýčkali k dokonalosti.

„Ukázka nevkusu a lemplovství staré generace. Obrovská škola, že místo původní chalupy stojí tento paskvil,“ stojí v jedné z recenzí na webu mapy.cz. Rozčarování lze spláchnout prakticky naproti tomuto domu, kde ve výše zmiňovaném rodinném pivovaru nakoupíte řemeslné pivo inspirované seriálem.

To můžete ochutnat i čerstvě natočené. A zdaleka nejen to. Zanedlouho se totiž chystá velkolepá oslava kulatého výročí uvedení seriálu. Ten se poprvé objevil na televizních obrazovkách 30. listopadu 1975. Višňová jubileum oslaví ve velkém stylu.

Pokusila se oslovit i herce ze seriálu v čele s Jiřinou Bohdalovou. Ta si účast zatím ještě rozmýšlí, přihlížet bude hlavně ke svému zdravotnímu stavu. Spousta představitelů hlavních rolí bohužel již není naživu. Z doposud žijících herců oslovila obec například Mahulenu Bočanovou. Ta pozvání bohužel nepřijala.

Akce startuje v sobotu 7. června ve 13 hodin za obecním úřadem. Na své si přijdou příznivci rozličných hudebních žánrů. Zahrají kapely Doubravanka (dechovka), Waldemar Matuška Revival (retro), Nástroj snahy (school punk) a Kabát Revival (rock). Vystoupí i děti z višňovské základní a mateřské školy.

Součástí oslav budou pouťové atrakce a turistický vláček, který návštěvníky bude vozit mezi jednotlivými filmovými místy. Ta budou opatřena zbrusu novými informačními tabulemi. Kromě toho Višňová chystá i dobové překvapení a bohaté občerstvení.

V galerii výše si můžete prohlédnout, jak se notoricky známá filmová místa změnila za posledních 50 let.

Po týdenním pobytu doma už zase vyrážíme. Vloni jsme si řekli, že budeme vyjíždět jen na 2 - 3 týdny. Jenže nám to už zase nevychází. Mezicílů máme víc: festival v Trutnově, rozhledny v okolí Brna, k tomu ještě Ota školní sraz v Přerově a v České Třebové. Mezitím zajet domů se nám moc nehodí. Je to zbytečně daleko.

Původně jsme měli v plánu vyjet v neděli, ale ještě v sobotu jsme si nebyli jisti, zda to neposuneme. Předpověď počasí nebyla vůbec příznivá. Vlastně není ani teď. Jenže každý půlden to měnili. V pátek večer předpovídali nejsilnější déšť na sobotu, na neděli už jen přeháňky. V sobotu ráno byla předpověď výrazně lepší. To se nám líbilo.
Když jsem se večer koukla na předpověď, zděsila jsem se. Od nedělního rána by mělo pršet až do pondělního odpoledne, ani v úterý nemá být hezky. Jenže to bychom nevyjeli nikdy. Rozhodli jsme se počasí neřešit.

Neděle 18. 8. 2024
V noci nepršelo, dopoledne se to zatahuje. Honem stěhujeme věci do auta. Po 11. hodině odjíždíme - zatím neprší. Venku už je 26 stupňů a to slibovali max. 21. Nejdřív jedeme pro naftu. Před 12. hodinou opouštíme město směrem Rožmitál pod Třemšínem.
Ještě jsme nevyjeli z města, spustil se liják - takový, že to ani stěrače nebrali. Měla jsem skoro obavy, abychom vůbec poznali, kdy máme z hlavní silnice odbočit.
Naštěstí nepršelo dlouho. Dokonce se ochladilo a chvíli bylo příjemně.

Oběd máme s sebou. V Borovně odbočujeme vpravo, kde u obce Planiny jsme kdysi spali. Ale tak daleko nakonec nejedeme. Našli jsme šikovné místečko dřív. Nejdřív to v autě uklízím, ať tam máme zase pořádek. Vždy ten 1. den tam máme chaos. Zase už je vedro.
Počasí si skutečně dělá, co chce. Nádobí uklízíme se začínajícím deštěm. Zatím to však docela vychází.

První zastávku děláme v obci Višňová, kde se chceme zastavit v Chalupářském pivovaru PiVIŠ. Pavel i jeho žena Petra mají rádi pivo a rádi ho ochutnávají. Když jejich kamarádi dali Pavlovi kurz domovaření piva v pivovaru Slepý krtek, začal vařit pivo doma v kuchyni a současně snil o založení vlastního pivovaru. Povedlo se to v dubnu 2022 - zatím jako létající pivovar a stále doufá, že se mu podaří vařit pivo tady ve vlastním pivovaru. Zdejší pivovar nenavazuje na žádnou tradici. Tady se pivo nikdy nevařilo.
Pivovar jsme snadno našli, vítá nás cedule: pokud chcete pivo, zazvoňte nebo zavolejte. Zkoušíme obojí. Bohužel marně. Pivo tedy neochutnáme.
Na domě visí reklamní vlaječka, kde poznáváme herce Sováka, Bohdalovou a Kemra. To si uvědomujeme, že jsme v obci, která se proslavila jako Třešnová v seriálu Chalupáři. Toho využil majitel pivovaru. Podle seriálu nazval svůj pivovar, fotky herců má i na pivních etiketách.
Jen kousek od pivovaru je domek, který si v seriálu koupil pan Huml. Zde se natáčely exteriéry, ale dům byl trochu upraven. Tam jsme objevili 1. informační tabuli. Kromě obrázků zde je i citát ze zde natáčené scény. Interiéry se zde nenatáčely, stejně jako se nenatáčely v hospodě, která stojí nedaleko kostela a která od doby natáčení prošla velkou rekonstrukcí.
Zda se kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v seriálu objevil, to si neuvědomujeme, ani tu o něm v tom smyslu nic nepíšou. Původně raně gotický kostel byl postaven na přelomu 13. - 14. století - z té doby se dochoval presbytář. Okolo kostela býval hřbitov - zachovala se však jen kamenná ohradní zeď se dvěma klenutými branami. Kostel byl upraven na konci 17. a 18. století. Z té doby jsou i barokní přístavby.
Okolo kostela se dostáváme na starou náves a k informační tabuli. I tady jsou krátké citáty z filmu. Ve stodole v jednom z přilehlých domů byl ukryt automobil Laurin & Klement. Nedaleko stojící škola je již upravena, ale fara z období pozdního baroka je v původním stavu, zatím nevyužitá.

Dlouho jsme se zde nezdrželi. V půl čtvrté odjíždíme. Nejedeme však daleko. Směřujeme dál na východ. Přejíždíme přehradu Slapy a zajíždíme kousek na jih do obce Hojšín, kde si chceme udělat cca 5,5 km dlouhou procházku - okolo skal a přes vyhlídky. Je to malá obec. I když tudy vedou cyklotrasy a turistické trasy, parkoviště hledáme marně. Auto necháváme kdesi uprostřed na přehledné křižovatce 4 silnic.
Odcházíme po červené severozápadním směrem. Zatím neprší, ale je hrozné dusno. Sotva dýchám. I sebemenší kopeček mne ničí. Naštěstí cestu zpestřují hezké výhledy. Přicházíme ke skaliskům, označeným jako skalní útvar Roviště. Pod námi už vidíme Slapskou přehradu. Jdeme na vrchol, odkud je na Slapy nejhezčí vyhlídka. Je to tu moc hezké. Méně se nám líbí ty černé mraky. Nevěstí nic dobrého. Moc se nezdržujeme a pokračujeme podle skal, později po červené. Z prudkého kopce jsme došli do chatové osady. Červenou necháváme odbočit vpravo a pokračujeme k přehradě. To už začíná pršet, blíží se bouřka. Na chvíli se schováváme v garáži rozestavěného domku. Skutečně jen na chvíli. Otovi se zdá, že přestává, odcházíme. Moc se mi nechce, zdá se mi to brzy, ale následuji ho. Za chvilku jsme u vody. Přestává pršet, začíná lít. Na protějším břehu má být skalní město Velká, kde skály mají strmě padat do vody. Přes hustý déšť toho moc vidět není. Chvíli stojíme pod stromem. Pohled na ukotvené lodičky na deštivé hladině se nám líbí. Jenže po chvíli je po poezii. Strom nám už není nic platný. Platný nám není ani deštník. Prší všude. Navíc se bouřka blíží. Dávám se na ústup. Vracím se do garáže po cestě, která se mezitím proměnila v potok. Svlékám mokré tričko. Mám suchá jen ramena, na kříži se triko nechá ždímat. Ochladilo se, je mi zima. Naštěstí mám s sebou tenký svetr.
Ota přišel za mnou za chvilku. Voda teče už i do garáže, ale hlavní je, že tam neprší. Dorazili jsme v pravý čas. Déšť ještě zesílil, vypadá to, že bouřky se nad námi srazily. V jednom kuse se blýská, hřmí, samozřejmě i lije.
Po čase se bouřky vzdalují, marně říkám, aby si bouřka s sebou odnesla i ten déšť. Zbytečně. Konečně začíná pršet už normálně. Doufáme, že se vše nevrátí. Opouštíme náš úkryt a pokračujeme po trase. Jsou tu hezké chaty, je na co se dívat. Sice nejdeme přímo podle řeky, ale skály na protějším břehu trochu vidíme, i když jsou lehce v mlze. Jen až k té druhé vyhlídce už nejdeme. Skály bychom viděli i s vodou, bylo by to ještě hezčí, ale nám to stačí takhle. K autu to je ještě kus cesty, skoro 2,5 km, ať jsme tam co nejdřív.
Prokličkovali jsme po nějaké neznačené cestě, ale konečně jsme na silnici a po zelené jdeme k autu. Konečně nás čeká rovina a cesta z mírného kopečka. Posílám Otu napřed. Pořád na mne chudák čeká. Tady už nezabloudím. Já jdu pomalu za ním. Přestává pršet, stále je poměrně teplo a dusno. I teď se mi špatně dýchá.
Dorazila jsem na okraj vsi, Ota už jede. Je to akorát. Tady je místa dost, abychom mohli zastavit a nepřekáželi tu. Převlékám se do suchého, i boty mám promočené. Vracíme se kus zpátky přes přehradu a dáváme se na sever. Ještě voláme do pivovaru PiVIŠ, zda se náhodou nevrátili. Měli bychom to kousek. Nikdo to nezvedá, máme smůlu, tedy hlavně Ota. Nemá na večer pivo.

Projíždíme obcí Drevníky, kde Ota vidí otevřenou hospodu. Je spokojený, dokonce měli jeho oblíbeného Bernarda 11.
Teď už jen kde přespat. Máme 2 typy, snad jeden vyjde. Jenže narážíme na uzavřenou silnici. Zkoumáme mapu. Nakonec v Drevníkách odbočujeme vlevo a před autobusovou zastávkou Slovanská Lhota vpravo. Dostáváme se na zelenou turistickou trasu - tam na rozcestí tří cest zůstáváme. Nejsme pod stromy a vypadá to na klidné místo. Dokonce je stále docela teplo. I sluníčko na nás kouká přes mraky. Sušíme boty, mokré svršky, chystám večeři. Když jsme to venku vše rozložili, začíná pršet. Nadávám a jdeme to vše uklidit. Naštěstí prší už jen drobně.
Raději jsme zůstali už v autě a jsme spokojení. I přes ten liják se nám ta procházka líbila. Samozřejmě za sluníčka by to bylo hezčí. Jsme zvědavi, jak bude zítra. Rádi bychom si prošli Průhonický park. V dešti by to asi neblo to nejlepší.
Jdeme spát před 10. hodinou, neprší a je teplo. Dveře nezavíráme, v autě je skoro 22 stupňů. Snad nás to nevyplaví.