Lukáš Jirka náhodou objevil hospodu s craftovými pivy a to ho přivedlo na úplně jinou cestu podnikání, kterou si nemůže vynachválit.
Skoro dvacet let strávil ve farmaceutických firmách, prodával léky na spaní i na chřipku a nakonec vybudoval byznys, který koupil nadnárodní koncern. Dnes si Lukáš Jirka s manželkou plní úplně jiný sen: vaří pivo a staví vlastní pivovar u Pardubic. A zatímco on se stará o chmel a slad, jeho žena Michaela rozjela řemeslnou pekárnu v Hradci Králové, která letos vyhrála anketu o nejlepší chlebíček.

Lukáš Jirka vystudoval medicínu, promoval ale v době, kdy lékařů bylo v Česku přebytek a volných míst málo. Nastoupil proto jako obchodní zástupce do americké farmaceutické firmy, kde strávil pět let a postupně dostal na starost marketing a prodej jednoho ze specializovaných léků. „Pochopil jsem, že tohle je obří firma, kde budu vždycky jedno kolečko v soukolí. Hledal jsem něco, kde úspěch nebo neúspěch bude do značné míry patřit mně,“ vysvětluje Lukáš Jirka.

Příležitost přišla v podobě malé hradecké firmy, která balila a přebalovala léčiva. Jirka do ní nastoupil jako generální ředitel a začal prodávat generika, tedy kopie léků, kterým už vypršela patentová ochrana a smí je vyrábět i jiné firmy než ta, co lék vyvinula. S přípravkem na spaní se firma dostala mezi tři největší hráče na trhu, vyvinuli i vlastní lék, které později odkoupila síť lékáren Dr. Max. Firma expandovala do Polska, pobaltských zemí, na Slovensko a do Maďarska.

„Farmacie je ale hra s velkými penězi,“ popisuje Jirka. „Podepíšete smlouvu na dodávky a oni vám to nedodají. Vy v tom máte třeba pět milionů. Ve velké firmě se to přejde celkem bez úhony, ale v malém podniku vás to může ohrozit.“ V roce 2019 jeho značku i s celým portfoliem odkoupil španělský farmakologický koncern. Jirka podle dohody ve firmě zůstal ještě jako ředitel české pobočky, po pár letech se ale s novým majitelem rozešli a on z firmy odešel.

Ještě než ale z firmy úplně zmizel, začal z práce chodit pěšky, aby si vyčistil hlavu, protože starostí přibývalo. „Chtěl jsem se projít, trochu uklidnit nervy a jednou jsem náhodou objevil craftovou hospodu. Zjistil jsem, že existuje víc druhů piva než jen plzeň,“ popisuje Jirka. Začal tam chodit častěji. „Líbilo se mi, že si mě tu nikdo nevšímá a nikdo po mně nic nechce,“ doplňuje.

Postupně ochutnal víc craftových piv a sledoval, jak fungují malé pivovary. „Říkal jsem si, že by bylo fajn mít také takovou malou hospodu a sám rozhodovat o tom, co se tam bude čepovat,“ vzpomíná. A zrovna v té době se uvolnil podnik Na jedno v Hradci Králové. „Rozhodl jsem se, že do toho půjdu, podepsal jsem smlouvu o podnájmu. To bylo v pondělí v pátek zavřeli všechny hospody, protože byl covid,“ popisuje Jirka. Rok pak platil nájem za zavřený podnik.

Mezitím se ale u nich doma rodil ještě jiný podnik. Jeho žena Michaela Jirková zůstávala doma se třemi syny, se kterými jezdila do školy do Prahy, a právě na těchto cestách si oblíbila chléb z malých řemeslných pekáren. „V Hradci mi chyběl tradiční kváskový celozrnný chleba s krásně vypečenou kůrkou. Začala jsem si ho péct doma a pak přišel nápad na vlastní pekárnu,“ popisuje Michaela Jirková. K dispozici měli ideální prostor, přízemí hotelu na Velkém náměstí v Hradci Králové, který patří jejím rodičům.

Lukáš Jirka byl zpočátku k nápadu ženy skeptický. „Říkal jsem si, že uvidíme, jak to půjde a jestli lidé budou mít zájem koupit si chleba třeba za osmdesát korun. A že až budeme hodně krvácet, tak to zarazíme,“ vzpomíná Jirka a dodává, že jen počáteční investice do zařízení pekárny se pohybovala kolem pěti milionů korun.

Stal se ale pravý opak, zákazníci nepřestávali chodit, a zatímco jeho hospoda kvůli covidu zela prázdnotou, Michaela Jirková pekařství Pod Věží postavila na nohy. Oblibu si získaly chleby pojmenované Kardinál a Augustin, druhý s receptem na bázi vařené brambory, který si Michaela Jirková přivezla z pražské pekárny.

Po čase, kdy se k provozu pekárny přidal naplno i Lukáš Jirka, se rozhodli otevřít ještě lahůdkářství, pronajali si vedlejší prostor bývalé restaurace a otevřeli i stánek v hradeckém nákupním centru Aupark. Zboží se rozhodli nikam nedistribuovat, chtěli mít vždy kontrolu nad kvalitou a nesnažit se vyrobit co největší množství. V květnu 2026 vyhráli anketu Hradeckého deníku o nejlepší chlebíčky na Hradecku, hlasovalo pro ně přes tři tisíce lidí.

Po covidu se do hospody Na jedno vrátil život. Jirka tam začal čepovat piva menších pivovarů a nakonec se rozhodl vařit vlastní, zatím jako takzvaný létající pivovar, tedy bez vlastní varny, formou zakázkové výroby u jiných sládků. „Říkal jsem si, že lidé nejdřív musí ochutnat, co vaříme, musíme si získat reputaci,“ vysvětluje a dodává. Teď už ale pivovar budují.

Pro ten se Jirka rozhodl koupit nemovitost v Opatovicích nad Labem, obci mezi Hradcem a Pardubicemi, kterou prozatím rekonstruuje. Značka piva, tedy Opatovický poklad, vychází z místní Jiráskovy pověsti o pokladu opatovického kláštera, který v místě kdysi stál. Pivo, vařené prozatím v létajícím pivovaru, sbíralo různá ocenění, na degustační soutěži Zlatá pečeť získalo dvě první místa, v kategorii New England IPA a u kyselého piva stylu Sour Ale s příchutí mandarinka-kalamansi. Letos pivovar plánuje prodat kolem 400 hektolitrů piva.

Do byznysu, jehož obrat se momentálně pohybuje kolem patnácti milionů korun, se zapojují i děti. Nejmladší ze tří synů jde studovat na sládka na Vysokou školu chemicko-technologickou. „Doufám, že se bude jednou starat o náš pivovar. Někdo o rodinný byznys dbát musí,“ říká Jirka. Sám si na novou roli zvyká i jako manažer. „Baví mě budovat něco, co zůstane. Aby tam jednou lidi zastavili na kole a dali si u nás něco dobrého, dostali kus srdce,“ uzavírá.