Práce na zahradě jej dovedla k úsměvnému názvu pro pivovar. Marek Šindelář v něm spoléhá na klasické české ležáky, které se musí dobře pít. Kdyby hosty neuspokojily, bylo by něco špatně.

Pivo okouzlilo Šindeláře díky knihám. V jedné z nich se dočetl, že se dá vařit i doma. S kamarádem to vyzkoušeli na zahradě ve Velké Bystřici. Po radách odborníků na degustačních soutěžích vyladili recepturu i pracovní postup. Co pak navařili, nevypili sami. Ochutnávat dávali známým i cyklistům jedoucím po blízké cyklostezce. Za plotem zahrady poprvé zazněl také název pro nový minipivovar. Vedla k němu Šindelářova (ne)šikovnost při péči o ovocný strom. Stejně jako výrok strýčka jeho přítelkyně.

Letec bez létání
„Jednou se mi zdálo, že nám uschla meruňka. Snažil jsem se jí vyrýt ze země. Strejda zahrádkář namítl, že stačí ořezat větve a není potřeba zabíjet celý stromek. Řekl mi: ‚Ty všechno ničíš, jsi ničitel.‘,“ vybavuje si s úsměvem. Tak vznikl Ničitel.

Podobný příběh mají i názvy jednotlivých piv. Vymyslela je pro změnu Šindelářova partnerka. „Když se mi něco na zahrádce nepovedlo, párkrát jsem v nadsázce slyšel o jelimanovi, peciválovi a lenochovi,“ prozrazuje. Nejsilnější dvanáctku tak pojmenoval Lenoch, nejoblíbenější jedenáctku Pecivál a nejslabší desítku Jeliman. „Dělám si srandu sám ze sebe. Život musíte brát s humorem,“ nezastírá.

Na vaření nefiltrovaného a nepasterovaného piva používá chmel přímo z Hané a světlý plzeňský slad. Do desítky přidává i trochu žitného sladu, do dvanáctky zase slad mnichovský. Lenoch se tak od ostatních piv liší tmavší barvou. „Ať je pivo světlejší nebo tmavší, hostům musí hlavně chutnat. Když k nám lidé jezdí častěji, už poznají, co je dobré a co ne. Dobře pitelné pivo je základ,“ uvědomuje si Šindelář.
Ničitel patří mezi takzvané létající pivovary. Ty nemají vlastní varnu ani další vybavení, s jehož pomocí by pivo vařily. Využívají proto jiné pivovary s větší kapacitou. Šindelářovi poskytuje pomyslný azyl Hanácký pivovar z Olomouce.

„Se sládkem Pavlem Hanuštiakem se spolupracuje perfektně. Pivo si u něj vaříme sami. Poprvé jsme kvůli tomu vstávali ve čtyři ráno, abychom si všechno připravili,“ popisuje. „Jsme sice létající pivovar, ale nelétáme. Vaříme pořád na jednom místě,“ dodává.

Epidemie? Nevylili jsme jediné pivo
Předloni si ve Velké Bystřici pronajal hospůdku, aby měl vlastní pivo kde čepovat. Provozuje ji v bývalém drážním domku. Sotva půl kilometru od svého bydliště. „Uvnitř je to malé, maximálně pro pětadvacet lidí. Další si ale můžou sednout na venkovní zahrádku,“ ukazuje na částečně zastřešené posezení vedle malé budovy. Zájemci o řemeslné pivo se sem dostanou na kole i po železnici. Hned v sousedství se nachází vlaková zastávka. „Nemusíme si dělat velkou reklamu. Stačí dát ceduli k cyklostezce a lidé přijedou. Pivo jim zachutná a pak si o něm řeknou mezi sebou,“ pochvaluje si Šindelář, že oblíbenost jeho minipivovaru roste.

Nezbrzdil ji ani koronavirus. „Naopak nás nejvíc nakopl,“ hlásí pivovarník. „Po uzavření hospod v říjnu 2020 jsme většinu navařeného piva stočili do lahví. Ty jsem potom rozvezl lidem po republice – do Brna, Ostravy nebo Jihlavy. Nevylili jsme ani jedno pivo,“ konstatuje Marek Šindelář, majitel a sládek minipivovaru Ničitel z Velké Bystřice na Olomoucku.