Historie a současnost Pivovaru Hradec Králové

Hradec Králové se pyšní dlouhou historií pivovarnictví stejně jako další královská věnná města. Právovárečná práva udělil městu král Jan a téměř každý dům uvnitř hradeb, který na to měl vhodné prostory, směl vařit pivo. V roce 1297 to bylo 12 domů a o sto let později už 47. Zároveň platilo i právo mílové, které zakazovalo provozovat řemesla a obchod, která sídlila ve pivovarměstech, na míli od hradeb. Koruna si tak zajistila štědré příjmy a měšťané mohli vylepšovat kvalitu zlatavého moku.

První soukromé pivovary byly vlastně jen skromně vybavené varny se sklepením. Slad se tehdy šrotoval v mlýnech na Orlici a chmel dodávaly přilehlé chmelnice. Kde všude se chmel pěstoval dnes prozrazují místní názvy: v Lochenicích, v Plotištích, na Slezském i Pražské předměstí nebo ve Všestarech jsou dnes místa Na Chmelnici nebo U Chmelnice. Spotřeba piva byla v 15. a 16. století velká, a proto si měšťané zřídili na místě bývalého pivovaru společnou sladovnu: „Pravděpodobně byla tu dvě koryta, v jednom se pšenice či ječmen máčel a v druhém sušil (hvozdil) a to kouřem nebo horkými plyny ze spalovaného dříví. Tím slad i pivo nabyly kouřové příchutí, která nebyla právě odporná.“

Hradecké bílé pivo bylo náramně oblíbené a vyváželo se do Kolína, Kutné hory, Nymburka a polské Vratislavi. Místní šlechtici z toho nebyli vždy nadšeni, protože přicházeli o zisky z prodeje vlastních piv. Například Vojtěch z Pernštejna měl v roce 1525 vydat instrukci, která dovoz hradeckého piva pro panství potštejnské a pivovarlitické pod pokutou zakazovala. Zákazy dovozu, surovinové krize, války a řada dalších příčin vedly k postupnému omezování produkce v Hradci a malé soukromé pivovary mizely. Zatímco v roce 1542 jich bylo 37, v roce 1844 už jen tři: „Böhmův, v domě číslo 153 v Soukenické ulici, Valterův v domě č. 130 na Velkém náměstí a pivovar panský vzadu za radnicí.“

Městský pivovar se začal stavět v roce 1844 a tři roky později už Hradečáci i pocestní hasili žízeň hradeckým svrchně kvašeným pivem. Za zakladatele pivovaru jsou pokládáni Antonín Tobiš a jeho spolupracovník W. W. Walter, významným právovárečníkem byl A. R. Riedl. Pivovar rychle rostl, rozšiřoval sklepy, modernizoval výrobu a koncem 19. století zavedl i elektrické osvětlení. Prý to byla první zlatá doba pro vaření piva v Hradci Králové, výstav tehdy přesáhl 50 000 hektolitrů.

Útlum výroby přišel během první světové války. Výroba tehdy pro nedostatek surovin patřila šestistupňovému pivu a limonádám. A ve zmínkách o druhé světové válce se v pramenech dočteme o soudržnosti zaměstnanců pivovaru: „Naopak podporovali každou akci namířenou pivovarproti hitlerismu. Poslouchali v pivovaře nejen zahraniční rozhlas, aniž by se báli trestu smrti, který jim za poslech hrozil, ale rozmnožovali a rozšiřovali protifašistické letáky.“

Po druhé světové válce byl Pivovar právovárečného měšťanstva v Hradci Králové znárodněn a nadále rostl. Většinu 20. století patřil mezi největší pivovary v zemi s ročním výstavem v řádu stovek tisíc hektolitrů piva. Na trh putovala piva Královská desítka, Hradecký Votrok (11°), Hradecký Lev (12°), Hradecký Kalich (14°) a další speciální druhy. Na konci 90. let krachující podnik odkoupilo město a postupně jej další majitelé přebudovali na administrativní centrum a sídlo kraje.

Minipivovarskou kulturu přinesl do Hradce jako první Milan Rambousek, který dnes vaří v prostorách Pardubického pivovaru. V Hradci působí také Rodinný pivovar 713 a v do Bělče se sjíždějí nejen cyklisté na pivní speciály do hostince a pivovaru U Hušků. A další kapitolu historie hradeckého pivovarnictví začíná psát Hradecký Klenot. Po 17 let od krachu městského jsme začali na Velkém náměstí se stavbou nového moderního pivovaru a na začátku září 2017 královna Eliška při městských slavnostech potvrdila právo várečné. Hradečáci, už na podzim se opět dočkáme svého Hradeckého piva!
Zdroj:Pivovarské domy, 2018