Hořický pivovar JungBerg před dvěma lety úspěšně obnovil výrobu piva v původní historické budově Hořického pivovaru. Nyní se rozhodl propojit dvě místní tradice – vaření Hořického piva a slavné motocyklové závody 300 zatáček Gustava Havla a Česká Tourist Trophy. Bodem propojení se stane nové pivo s lehce provokativním, ne však hanlivým názvem - 300 KURVEN 10% (slovní německý překlad 300 zatáček)

Půjde o žateckým chmelem provoněnou desítku, klasické spodně kvašené pivo, které je dobře srozumitelné pro české pivaře. 300 KURVEN bude samozřejmě nepasterizované, nefiltrované a skvěle pitelné, tak jak to Hořický pivovar JungBerg umí.
Pivo bude dostupné v sudech a také ve skleněných lahvích o objemu 0,66l. První várka bude uvařena v březnu a pivo bude slavnostně představeno již na začátku května, ještě před samotnými závody.

Součástí originálního designu etiket, lahve a podtácků bude i propagace města, muzea motorek a pořadatele závodů AMK Hořice. Pivo 300 KURVEN 10% se bude čepovat nejen na Hořicku, ale také v mnoha hospodách v České republice včetně velkých měst jako je Praha a Brno. Hasí žízeň a zároveň vkládá do podvědomí pivařů náš slavný závodní okruh.

Do budovy bývalého pivovaru se po více jak čtyřiceti letech vrací výroba piva. Už v květnu by tu mohlo být uvařeno první pivo. A to díky dvěma nadšencům, kteří se dávnou hořickou tradici rozhodli po letech obnovit.

Tomáš Jung a Didi Hohberg se jednoho dne rozhodli, že si splní svůj sen a zkusí uvařit vlastní pivo. Bylo ho tehdy pouhých třicet litrů. Úspěch měli velký. Kladné reakce okolí jim byly motivací a dva kamarádi ve výrobě piva pokračovali. Stále ho ale bylo málo a muži chtěli, aby jejich zlatavý mok mohlo ochutnat více lidí. Jejich kroky tedy vedly k menším pivovarům, kde začali své pivo vařit ve větším množství a následně ho distribuovat do restaurací. „Chtěli jsme víc, svoji technologii, svoje prostory. Přeci jenom pak máte mnohem větší možnosti a volnost výroby. Proto jsme se rozhodli vybudovat vlastní pivovar," popisuje začátky Tomáš Jung, pro kterého byly Hořice jasnou volbou.

„Pocházím z Hořic, stejně tak jako má i kolegova manželka. Navíc jsme při pátrání v minulosti zjistili, že jeden z Didiho předků kdysi bojoval v bitvě u Sadové, kde přišel o ruku a poté byl hospitalizován ve zdejší nemocnici. Je to zvláštní souhra náhod, když si uvědomíte, že Didi pochází z Německa, ale jeho životní cesta ho zavedla právě do Hořic," říká s úsměvem Jung a prozrazuje, že původně chtěli postavit úplně nový pivovar. „Ano, uvažovali jsme nad výstavbou objektu, ale pak jsme si řekli proč, když už tady jeden je. Sešli jsme se s jeho majitelem a padli jsme si do oka. Prostory nás naprosto uchvátily. Vyzařují takovou zvláštní atmosféru," konstatuje Jung.

Soubor staveb pivovaru je od roku 2002 kulturní památkou, a tak bylo potřeba získat i posvěcení od památkářů. Ti kroky dvou nadšenců vítají. „Památkový ústav nám vyšel vstříc. Projekt vůbec nezasahuje do samotné stavby, nepřestavujeme ani nic nechceme měnit. Pivovar zjednodušeně řečeno vložíme do původních prostor, i když do jiného místa, než tomu bylo původně," vysvětluje podnikatel a upřesňuje, že nyní se bude nacházet v objektu bývalé tak zvané malé lednice, tedy místnosti o výšce něco okolo třinácti metrů, která byla v minulosti až po strop zaplněna ledem.

Tomáš Jung by v budoucnosti rád navázal spolupráci s hořickým muzeem, aby se lidé mohli seznámit s historií zdejšího pivovarnictví. Proto pátrá a sbírá informace především od lidí, kteří byli například v pivovaru před jeho uzavřením zaměstnáni. „V oblasti státního archívu v Zámrsku se nám podařilo dopátrat dokumenty jen do roku 1948, pak už jako by pivovar neexistoval. To, co se dělo poté už vědí jen pamětníci. Stále hledám osoby, které by nám pomohly poskládat střípky minulosti dohromady," prosí o pomoc pamětníky Jung.

I když nadšenci znají původní recepturu hořického piva přiznávají, že uvařit pivo jako před padesáti lety nebude vůbec snadné. „Technologie, jakou se vařilo pivo v minulosti a teď je velmi odlišná, stejně jako složení surovin. Myslím si, že těžko můžeme docílit úplně stejné receptury jako tenkrát, ale budeme se snažit," slibuje Jung.

Po znovu zprovoznění pivovaru se zájemci mohou těšit na tři druhy piva, jež budou postupně doplňovány o různé sezonní speciály, ale také na pravidelné exkurze.

HISTORIE
Pivo se v Hořicích vařilo už za císaře pána v době, kdy Česká republika ještě ani neexistovala. Místní na sebe tehdy byli velmi hrdí a české pivo patřilo k nejlepším. Proč se s jeho výrobou v roce 1976 přestalo není zcela jasné. Příčinou mohla být údajně špatná voda, za kterou prý mohla továrna stojící nad pivovarem. Podle místních povídaček z ní unikla chemikálie a došlo ke kontaminaci spodních vod. Svůj podíl na uzavření pivovaru má pravděpodobně i tehdejší režim.

S pivovarem je spojena i jedna tragická událost. Ve varní nádobě se tu údajně měl utopit sládek. A tak Jung pátral a snažil se zjistit pravdu. „Ano, opravdu tu v šedesátých letech došlo k nešťastnému úmrtí. Vařič uklouzl a bohužel spadl do nádoby s horkou mladinou, které tam bylo zhruba něco okolo půl metru. Ještě se dokázal dostat ven, dojít do kanceláře, kde pak zkolaboval. Následně byl převezen do nemocnice, kde svým těžkým zraněním podlehl," objasňuje záhadu pivovarník.

Pokud máte k historii pivovaru co říci, ukázat či zapůjčit, prosíme, kontaktujte hořický pivovar (kontakty dole v článku).

Na stopě minulosti hořického pivovaru
S obnovou výroby piva v objektu hořického pivovaru jsme od začátku toužili poznat jeho historii. Zajímali nás technické dokumentace zařízení, záznamy o várkách, receptury hořického piva a také lidé. Prahli jsme po příbězích lidí, kteří tento krásný pivovar postavili, provozovali a žili jím stejně tak intenzivně, jako jsme jím pohlceni v současné době my sami.

Z Hořic do Zámrsku
První cesta za poznáním vedla do hořického muzea, které nám ukázalo několik fyzických artefaktů jako dno původního sudu, originální lahve a další zajímavé předměty. Důležité však bylo, že nás ředitel muzea pan Horák nasměroval do Státního oblastního archívu v Zámrsku. Zde se měla, dle online dostupných seznamů, nacházet zajímavá část historických písemností v rozmezí let 1872 až 1948. Je s podivem a pro nás záhadou, proč se zachovalo jen toto historické období. Snad nějaký dobrodinec vzal co nejvíce dobové dokumentace a odnesl na bezpečné místo státního archívu ještě před znárodněním v únoru 1948.

Z věznice archívem
Obec Zámrsk je kouzelně klidné místo. Jakmile do ní odbočíte z rušné silnice E442, jste rázem v jiném světe. Možná se jako my zeptáte na cestu v liduprázdné prodejně smíšeného zboží, kde vás prodavačka navede tou správnou cestou až k zámku. Její úsměv berte sportovně, ono se v té obci ani jinam dojet nedá. Za chvilku se ocitnete u samotného zámku, který má za sebou bohatou, i když dosti ponurou historii. Několikrát měnil majitele, vyhořel a v padesátých letech minulého století se stal dokonce nápravně výchovným ústavem pro mladistvé, později i věznicí. Mám pocit, že té největší pocty se mu dostává právě teď, kdy slouží k zachování artefaktů z dob minulých. Vzhledem k nepřízni počasí jsme bohužel nenavštívili přilehlý zámecký park. O to více času nám zbylo na bádaní o pivovaru v Hořicích.

Receptura hořického piva
První věcí, která nás zajímala, byla receptura hořického piva. Nadějnou archiválií, kde by něco takového mohlo být, byly deníky výroby piva. Skutečně se nám podařilo najít složení surovin hořického ležáku, výčepního piva i spoustou zajímavostí. Třeba že v poválečných letech se pivo kromě sladu vyrábělo i z rýže, používané jako levnější a zřejmě dostupnější náhražka sladu. Především výčepní desítka si v roce 1925 nesla na 1280 kg sladu 150 kg rýže. Ležák se hořičtí pivovarníci snažili dělat čistší a rýže zde bylo zanedbatelné 2 kg na 1540 kg sladu. Také se ho vyrábělo jednou tolik. Nejsem historik pivovarnictví, ale použití rýže bylo zřejmě v té době běžnou praxí, jelikož hořické pivo proslulo svou kvalitou a chutí. Každá várka měla objem 90 hl, přičemž za říjen 1925 jich stihli udělat dvanáct. Celkový výstav pivovaru za rok 1925 pak byl úctyhodných 19024 hl.

Pokud bych si měl možnost dát pivečko z historie, sáhl bych do roku 1929, kdy se již vyrábělo vše čistě ze sladu, pivovar byl na rekordním výstavu přes 23 tis. hektolitrů za rok. Ležák uvařený ze 1750 kg sladu a 33 kg chmele deset dní kvasil a následně rovný měsíc zrál v ležáckých sudech. To je podobný postup výroby našeho piva v obnovovaném hořickém pivovaru JungBerg. Hořický ležák PP 12% vyrábíme ze dvou druhů sladu, dvou druhů žateckého chmele a za srovnatelných časových prodlev výroby.

Pamětníci, hlaste se
Zcela upřímně je nutné konstatovat, že i přes zjištěné informace není možné sestavit přesnou kopii receptury. K tomu chybí dochované biochemické rozbory sladu, chmele i kvasnic, více detailní popis výroby, například teploty při kvašení, způsob chlazení mladiny a teplota piva při ležení. Všechny tyto výrobní postupy značně ovlivňují výslednou chuť a kvalitu piva. Přestože Zámrsk nevydal v tomto směru zásadní svědectví, ještě není nic ztraceno. Rádi bychom se obrátili na veřejnost, na žijící pamětníky, kteří zde pracovali, či jejich příbuzné. Zkrátka na kohokoli, kdo vlastní části historické dokumentace, zejména od zmizelé dokumentace po roce 1948. Třeba se nám společně podaří sestavit technologickou tajenku výroby piva.

Dlužníci, schůze správní rady i soupisy majetků
Státní archív v Zámrsku nabízí útržky mnoha dalších informací, nad nimiž by se dalo bádat týdny. Sestavovat například jednotlivé roky provozu dle událostí v zápisech ze schůzí správní rady a valné hromady. Je zde spousta korespondence, abecední seznamy akcionářů i jména dlužníků. Z pohledu čepování piva je zajímavý inventární seznam věcí, které byly umístěny do restaurací v Ostroměři nebo Lázní Bělohrad. Jako Hořičáka mě zajímaly i smlouvy mezi pivovarem a současným domem kultury Koruna. Jistě by se na základě těchto archiválií daly sepsat poutavé studie. Také účetní knihy, seznamy dělníků nebo stavební výkresy, to vše by jistě stálo za průzkum. Možná se k tomu do Zámrsku vrátíme, ale ne dříve, dokud se znovu nerozběhne pivovarská technologie - srdce krásné a současným majitelem citlivě zrekonstruované budovy hořického pivovaru.

Sladák, pomahač i sklepmistr
Útržky osobních dokumentací poukazují i na jména lidí, kteří zde pracovali, vydávají svědectví o tom, jak byli placeni a jakou funkci zastávali. Lidské příběhy a osudy jsou vždy zajímavé a emočně plné, zejména pokud je možné je dovyprávět díky někomu z vás. Asi už neobjevíme nitku k příbuzným sladáka Ferdinanda Adamce z Hořovic, který zde (konkrétně v hořické sladovně) pracoval v roce 1898 a pobíral výplatu 35 zlatých měsíčně. Možná bychom ale mohli pomoci dovyprávět příběh sklepmistra Antonína Kašpara, který byl dle dochovaných dokumentů v roce 1946 jmenován titulem podstarší. Tím ho správní rada pivovaru odměnila za jeho schopnosti a věrnost. Ozve se nám jeho rodina či příbuzní?

Sládci
Rádi bychom také sestavili kompletní řadu všech sládků (v dokumentech jsou někteří zmiňováni, například pan Alois Kurz). Určitě chceme znát i podrobnosti o tragicky zemřelém sládkovi, jenž se dle řečených faktů utopil ve varní nádobě. Příhoda, kterou nám každý správný našinec připomíná. Ostatně celý tento článek je vlastně výzvou k Hořičákům, rodákům, pamětníkům a všem, kteří jsou schopni přispět ke složení rozbitého obrazu historie hořického pivovaru. Návštěva archívu v Zámrsku byla pouze startovní čárou celému bádání. Rádi bychom ve spolupráci s hořickým muzeem a současnými majiteli objektu pivovaru vytvořili všem artefaktům a informacím důstojné místo, které by bylo dostupné veřejnosti. Snad se nám to i díky vám povede.