Pivovar Hasič v Bruntále je jedním z mála regionálních pivovarů, který se specializuje na výrobu domácího piva. S využitím místní sladovny vaří nefiltrovaný a nepasterizovaný mok, který rozváží do několika restaurací. V budově bývalé textilní továrny, kde se pivovar nachází, je také pivní bar a vzorková prodejna.

První zmínka o pivovarnictví na území Bruntálu pochází z 13. století, kdy město s nejstarší zakládací listinou v českých zemích získalo právo vařit pivo. V této době zde bylo dokonce 109 právovárečných domů. Podle pověsti zřídil panský pivovar v Bruntále v letech 1556–1557 Jan starší z Vrbna.

Další pivovar byl založen v roce 1653 Řádem německých rytířů, jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Pivovar byl pak zmodernizován Evženem Habsburským, ale to až v roce 1911. Po druhé světové válce byl sloučen s lihovarem a v roce 1955 definitivně zrušen.

Nová kapitola bruntálského pivovarnictví se začala psát v roce 2015, kdy byl v prostorách bývalé textilní továrny v centru města otevřen minipivovar Hasič. Ten je vybaven moderní technologií pro vaření piva klasickým způsobem.

„Od průmyslových pivovarů se lišíme zejména kvalitou a dodržováním starých receptur na výrobu piva při použití klasické technologie otevřené spilky a ležáckých tanků, které jsou řízené počítačem. Místní pivo neprochází pasterizací, ani se nefiltruje,“ dušují se provozovatelé pivovaru.

A jaké pivo z Pivovaru Hasič můžete ochutnat? Dělají tu samozřejmě klasický světlý ležák, jehož vyšší hořkost je dosažena trojitým dávkováním chmele. Dalšími produkty hodnými pozornosti jsou výčepní desítka a polotmavý ležák. Místní černé pivo nese název Funebrák, svrchně kvašená piva typu ALE jsou například Kazbek, Amarillo, Zubatá žába nebo Žhář. Vaří tu i šestnáctistupňové belgické pivo nebo různé ovocné speciály.

Pavel Hančil se v hospodské kultuře pohybuje už od svých 18 let a za tu dobu založil a provozoval na 60 hospod po celém Česku. Před třemi lety se rozhodl, že jeho rodné město kromě wellness centra a zámku potřebuje také pořádný gastro svatostánek, a založil v Bruntálu minipivovar Hasič, ve které si vaří vlastní pivo.

„Přišly těžké časy, v hospodách se přestalo kouřit, přišel Babiš a EET a vesnické hospody se začaly zavírat. V ten moment mi došlo, že chci vytvořit něco, co nebude Babišovo a co třeba pozvedne lokální kulturu a místo, konkrétně v kraji, který je tak trochu zapomenutý,“ vysvětluje Hančil.

Ten studoval hotelovou školu v Opavě, a když si po vojně hledal práci a potřeboval peníze, dostal radu náměstka státního podniku Raj Bruntál, že jediná možnost, jak si vydělat peníze, je práce v těch nejhorších pivnicích a nálevnách.

„První hospoda, ve které jsem pracoval, se jmenovala Bruntálské Roští. Poté, co jsem se učil flambovat a kostit kuřata a pod jménem školy vyhrál několik soutěží, jsem najednou v osm ráno točil piva a naléval tuzemáky. Na druhou stranu jsem takových hospod prošel deset a díky tomu poznal všechny z Bruntálu i okolí,“ směje se Hančil, který si následně udělal pedagogické minimum a začal vyučovat na bruntálském učilišti.

Právě díky hospodským kontaktům se dozvěděl, že je v Brně volná hospoda, která hledá provozovatele. „Tak jsem si půjčil od maminky 30 tisíc, sbalil si jedny džíny a triko do igelitky, nastartoval starou Škodovku 105 L a odjel podnikat do Brna,“ vzpomíná.

Desítky barů a hospod pak otevřel a provozoval nejen v Brně, ale také v Praze a celém Česku. To byla mimo jiné i doba, kdy Česká republika v restauracích a hospodách zažívala boom výherních automatů, Hančil se tohoto dnes již nezákonného trendu chytil a odletěl do Las Vegas, aby zjistil, jak herní kultura funguje v Americe.

„Automaty byly samozřejmě zlatá doba, protože příjmy z provizí nám pomáhaly platit nájmy a náklady,“ vzpomíná Hančil, který kromě hospod a barů provozoval také dva kulturní domy, kde organizoval jazykové kurzy, školení, plesy, výstavy, cvičení pro ženy a další kulturní akce.

„Rád věci rozjíždím, dám je do latě, za čtyři roky vyhořím a chci jít zase dál a hospodu předám někomu dalšímu,“ vysvětluje množství otevřených podniků.

Pivovar Hasič vybudoval za jeden rok ve staré prvorepublikové textilní fabrice, kde nebyla voda, topení ani přípojky. Dnes je v přízemí stylová restaurace, v patře vaří starou klasickou metodou bez filtrace a pasterizace Hančil se svými sládky přibližně 10 tisíc hektolitrů piva měsíčně, dva druhy ležáků a čtyři druhy svrchně kvašených piv typu ale a IPA. Pivo vaří také pro místní bruntálskou značku Zubatá Žába, přičemž vyrábí dárková piva také pro Karlovu Studánku, Hotel Džbán a další restaurace a bary v kraji.

„V současnosti je využitých asi 30 procent celé budovy a představuju si, že by tady mohlo vzniknout třeba ještě ubytování nebo pivní lázně,“ přemýšlí o budoucnosti Hančil, který má tržbu v hospodě především díky turistům, kteří cestují do Jeseníků.

Pivo se učil vařit několik měsíců a dnes už podle vůně pozná, když pivo není dobré. „Je to neuvěřitelná dřina. Každé pivo, které uvaříte, je originál. I když máte stejnou vodu, chmel i slad, výsledek je pokaždé trochu jiný. Několikrát jsme museli vylít tank piva a přemýšleli jsme, co jsme udělali špatně,“ popisuje Hančil, jehož pivo koupíte také v opavské a ostravské pobočce.

Pivovar pojmenoval po svém tatínkovi, rodákovi z Bruntálu, který byl starostou třítisícové jednotky dobrovolných hasičů v celém okrese.

Aby Hančil pivovar finančně utáhl, podniká kromě toho s realitami. „Přesně k tomu je ideální hospoda. Odpradávna byla hospoda zdrojem informací, kde jste se všechno dozvěděli a všechno jste sehnali,“ směje se. Pak ale dodává, že pohostinství rozhodně není jednoduché podnikání. „Hostinský se buď upije, rozvede, nebo všechno prohraje. Rozhodně to ale musí dělat srdcem, jinak ať to vůbec nedělá,“ uzavírá.

Kdo to se zubatou žábou přežene, může mít ze žáby pěknou opičku. Tedy ale rozhodně ne pěknou princeznu.
Novodobý symbol Bruntálu, zubatá žába, se opět dostala na pivní etiketu. Pivo Zubatá žába už vzniklo před pěti roky, vařili ho v pivovaru ve středních Čechách.

Od letoška je ale pivo Zubatá žába skutečně bruntálské, vaří jej bruntálský pivovar Hasič. Ten má pivo také na čepu a nebo jej stáčí do lahví, ve skle je 0,75 litru a v plastu 1,5 litru.

Lahvové pivo je k mání i v bruntálském obchůdku se suvenýry se zubatou žábou.

„Zájem o pivo je veliký, lidé ho chtějí vyzkoušet a nebo si vzít jako suvenýr z Bruntálu," řekl Tomáš Koňařík, který se o propagaci zubatých žab v Bruntále stará.

V duchu hesla „Bruntál - drsný kraj, drsní lidé,“ je i pivo drsnější, je to šestnáctistupňový speciál, světlý z ječného sladu, svrchního kvašení. Přes léto je i lehčí letní speciál, s obsahem alkoholu minimálně 3,2 procent.

A protože cílem bruntálských zubatých žab je dobře pobavit, k pivu je i manuál. V malé knížečce je povídání o zubatých žabách, o vaření piva a také test pro konzumenty. Při vypití každého piva musí splnit jeden úkol, vyluštit hádanku, přečíst artikulační test a dotknout se kontrolního bodu.

Pivo Zubatá žába není jedinou novinkou mezi bruntálskými suvenýry s touto tematikou.

„Máme už nejen vzduch z Bruntálu v plechovkách, ale už i bahno. Průběžně doplňujeme a obměňujeme sortiment dárků. Hodně teď přes léto chodí turisté, mají zájem o tyhle suvenýry, o bruntálské zubaté žábě se ví, turisté to vyhledávají a chtějí si něco odvést. A taky chystáme nový kalendář,“ prozradil Tomáš Koňařík.

Motoristé také získají zdarma nálepku na auto se zubatou žábou. Podmínkou však je, že musí přijet i s autem, na které jim nálepku vylepí sami pracovníci z krámku se zubatými žábami.

Návštěvníci Karlovy Studánky se mohou napít nejen zdejší jedinečné minerální vody, ale také lázeňského piva.
Lázeňská jedenáctka, Lázeňská dvanáctka a Lázeňský speciál vznikly ve spolupráci s bruntálským Pivovarem Hasič. Lázně nabízí tyto pivní novinky od dubna.

„Pivo, s označením Jeseníky originální produkt, bude k dostání celoročně pro všechny návštěvníky Karlovy Studánky v 0,7 litrových lahvích s pákovým uzávěrem. Nebo si ho budou moci lidé objednat v restauraci Letní lázně v točené podobě. Koupit si ho budou moci také v Obchůdku na poště,” uvedl Jan Poštůlka, ředitel Horských lázní Karlova Studánka.

Jednotlivé druhy jsou rozlišeny originálními etiketami. Sortiment třech druhů lázeňského piva se vyrábí klasickým způsobem. Pivo není pasterizováno ani filtrováno a díky používání přírodního sladu, chmele a původní receptury, tak získává nezaměnitelnou chuť.

Pavel Hančil se v hospodské kultuře pohybuje už od svých osmnácti let a za tu dobu založil a provozoval na šedesát hospod po celém Česku. Před třemi lety se rozhodl, že jeho rodné město kromě wellness a zámku potřebuje také pořádné gastro místo a založil v Bruntále minipivovar a restauraci Hasič, ve kterém si vaří vlastní pivo.

Jak vás napadlo založit minipivovar a restauraci Hasič?
Přišly těžké časy, v hospodách se přestalo kouřit, přišel Babiš a EET a vesnické hospody se začaly zavírat. V ten moment mi došlo, že chci vytvořit něco, co nebude Babišovo a co třeba pozvedne lokální kulturu a místo, konkrétně v kraji, který je tak trochu zapomenutý.

Kdy jste vlastně začal pracovat v gastronomii?
Studoval jsem hotelovou školu v Opavě. Po vojně jsem hledal práci a potřeboval peníze, no a tehdy jsem dostal radu od starých kozáků, že abych si pořádně vydělal, musím pracovat v těch nejhorších pivnicích. (smích) První hospoda, ve které jsem dělal, se jmenovala Bruntálské Roští. Po tom, co jsem se učil flambovat a kostit kuřata a pod jménem školy vyhrál několik soutěží, jsem najednou v osm ráno točil piva a naléval tuzemáky. Když si ale projdete deseti hospodami, znáte všechny z Bruntálu i okolí.

Co vás vedlo k založení prvního podniku?
Byla to vlastně trochu náhoda, později jsem si totiž udělal pedagogické minimum a učil jsem odborné předměty na gastro školách v okolí. Tehdy jsem se dozvěděl, že je v Brně volná hospoda, která hledá provozovatele. Tak jsem si půjčil od maminky třicet tisíc, sbalil si jedny džíny a triko do igelitky, vzal starou Škodovku a odjel podnikat do Brna.

Kolik dalších podniků jste založil?
Otevřel jsem desítky barů a hospod nejen v Brně, ale také v Praze, třeba hospoda Ultramarín v hotelu Elit u Národní třídy, v Prostějově, v Ostravě, Frýdku Místku nebo na Valašsku. To byla doba, kdy Česko zažívalo boom výherních automatů a on si zajel speciálně do Las Vegas, aby zjistil, jak herní kultura funguje a jak udělat dobrý bar s automaty. Vždycky jsem chtěl, aby ten bar nebo hospoda vypadal dobře, aby to nebyla žádná díra. (smích) Kromě toho jsem provozoval také dva kulturní domy. Třeba kulturní dům Rybníček v Opavě jsem otevřel za dvacet dnů a organizoval v něm taneční kurzy pro 700 studentů, jazykové kurzy a pohybová cvičení….

Za 20 dní? Jde to vůbec?
Byla to moje nejrychleji postavená hospoda. Za dvacet dnů jsem tam postavil záchody, dláždění, vyrobil nábytek. Tak to ale mám. Rád něco rozjedu, postavím, dám všechno do latě a za čtyři roky vyhořím, chci jít zase dál a hospodu předám někomu dalšímu.

Jak dlouho vám trvalo otevření minipivovaru Hasič?
Otevřel jsem ho za za necelý rok ve čtyřpatrové budově kousek od bruntálského náměstí, ve které nebyla voda, topení, ani přípojky. Dnes je v prvním patře restaurace, varna piva. Společně se svými sládky uvaříme přibližně 10 000 litrů piva měsíčně, pořádámé kurzy vaření piva, pečeme pivní dorty nebo koláče a vaříme pivo také pro místní značku Zubatá žába. V současnosti je využitých asi třicet procent celé budovy a představuju si, že by tady mohlo vzniknout třeba ještě ubytování nebo pivní lázně.

Jak jste se naučil vařit pivo?
Bylo to samozřejmě dlouhá práce, ale dnes už podle vůně poznám, když pivo není dobré. Je to neuvěřitelná dřina. Každé pivo, které uvaříte, je originál. I když máte stejnou vodu, chmel i slad, výsledek je pokaždé jiný. Několikrát jsme museli vylít tank piva a přemýšleli jsme, co jsme udělali špatně.

Čím je inspirovaný název pivovaru?
Pojmenoval jsem ho po svém tatínkovi, rodákovi z Bruntálu, který byl starostou místních dobrovolných hasičů a šéfoval třítisícové jednotce. Abych pivovar utáhl, podnikám kromě toho i s realitami. Přesně k tomu je ideální hospoda. Od pradávna byla hospoda zdrojem informací, kde jste se všechno dozvěděli. (smích) Rozhodně to ale není jednoduché podnikání. Hostinský se buď upije, rozvede, nebo všechno prohraje. Rozhodně to ale musí dělat srdcem. (smích)

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Titulky našeho dnešního příběhu by mohly být opravdu pestré. Kromě toho, který už znáte, by se hodilo třeba „Provozování hospod vyměnil za pivovar“ nebo „Osobní vzpoura proti vazalství a EET“. To jako fakt, jo? Ano, tentokrát se chtě nechtě dostaneme i na tenký led politického dění.

Ono totiž všechno se vším souvisí, což potvrzují i zkušenosti jednoho ze zakladatelů pivovaru Hasič v Bruntále. Jmenuje se Pavel Hančil a se svým společníkem se před časem rozhodl, že zkusí své podnikání v pohostinství posunout o kus dál.

Rozvod zaručen aneb o rizicích podnikání
Od města si pronajali prostory v historické hale bývalé textilky situované kousek od náměstí, kde to několik posledních let zelo prázdnotou, a začali je měnit podle svých plánů. „Zpočátku jsem myslel, že bych pivo dodával do svých restaurací, ale nakonec jsem je všechny pustil a věnuju se jenom pivovaru,“ dává se do vyprávění náš průvodce pivovarem, který je v provozu od loňska.

Ke zvídavým otázkám se staví pozitivně, a tak přiznává, že za myšlenkou vybudovat vlastní minipivovar stálo několik faktorů. „Chystal jsem se na to v podstatě deset let, přece jen je to velká investice,“ říká Hančil a vzápětí pokračuje: „Po 25 letech v pohostinství jsem přemýšlel, jak se posunout dál. Nechtěl jsem dál být vazalem velkých pivovarů a trošku to bylo i kvůli EET.“

Možná se ptáte, jakou tahle horká „politická brambora“ hraje roli pro člověka, který se jednoho dne odhodlá vařit a prodávat svoje vlastní pivo?

„Budu mluvit přímo, takže říkám, že hospodští jsou lidé, kteří se často buď upijí, nebo hospodu prohrají. To, že se rozvedou, je automatické. Tohle podnikání je prostě řehole. Tam není prostor, aby vás někdo okrádal, jak to tvrdí pan Babiš. V malé hospodě vám to zkrátka nevychází finančně, což je hlavně o maržích, které jsou nízké,“ vysvětluje svůj postoj Hančil.

Mít vlastní pivovar je sice podle něj cesta také vcelku riziková, ale ekonomiku máte přece jen komplet pod svojí kontrolou, jste svým pánem a s EET neboli elektronickou evidencí tržeb se lépe vyrovnáte.

Pojďte, ukážu vám „showroom“
Jelikož z Bruntálu pochází, věří, že město má potenciál být branou do turisticky atraktivních Jeseníků. Pověsti zapomenuté periferie našeho regionu se nebál. „Jasně, jde to pomaličku, protože tady není taková kupní síla jako v Ostravě, Opavě nebo Olomouci, ale věřím, že se nám bude dařit. Strach nemám,“ doplňuje pivovarník.

S nadsázkou tvrdí, že se jim povedlo sestavit bruntálský „zlatý trojúhelník“, který tvoří zámek, lázně a nyní i pivovar. Ten chtěl od začátku koncipovat jako hostinský podnik v otevřeném stylu, což znamená, že si hosté mohou prohlédnout i samotnou výrobu. Fakticky nahlížejí pod ruce nejen sládkovi, ale i kuchařům.

„Říkám tomu showroom. Zákazníka tady usadím, provedu ho pivovarem a ukážu mu, jak se u nás pivo vaří. Má přímo před sebou celý model, a to včetně restaurace, která má otevřenou kuchyni,“ komentuje Hančil řešení, které díky velké skleněné stěně hostům umožňuje vidět nejen „klasiku“ v podobě varny, ale třeba také práci v zázemí kolem spilky a kvasných tanků.

Pivovar jako pocta tátovi
Když jsme se bavili o motivaci založit pivovar, vynechali jsme jeden důležitý prvek, který se skrývá v rodinné linii.

„Pivovar beru jako poctu tátovi, který byl starosta zdejších dobrovolných hasičů, takže proto takový název. Je v tom samozřejmě dvojsmysl, protože u nás taky s chutí hasíme žízeň,“ upozorňuje náš průvodce, který nechal do industriálního interiéru zakomponovat třeba staré hasičské přilby.

A chodí k nim vlastně hasiči na pivo? „Ano, musím říct, že pivovar berou tak trochu za svůj. Dokonce jsme tady měli zájezd z Pardubic, takže jsme hasičům udělali exkurzi a ochutnávku. Snažíme se, aby měli lidé možnost pivovar poznat včetně pivní kultury,“ podotýká Hančil.

Vaření piva v malém množství bere jako návrat do minulosti, který je patrný i v jiných oborech. „Lidé vyhledávají farmářské a domácí výrobky. Takový je i princip minipivovaru. Nemáme žádné umělé technologie, ale jenom vodu, slad, chmel a kvasnice. Výsledkem je zdravé, čisté a hlavně živé pivo,“ zdůrazňuje majitel pivovaru.

Přednost budou mít speciály
Pokud archivy neklamou, v Bruntále se pivo naposled vařilo v roce 1955, tak se pojďme podívat na to, jaké je v nabídce dneska. „Moje nejoblíbenější je polotmavá dvanáctka, ale chlapi mají samozřejmě nejradši klasiku, jedenáctku, tedy světlý ležák. Ale máme třeba taky svrchně kvašený Ale, pak vánoční pivo a chystáme i silný belgický speciál, který zraje šedesát dní,“ láká Hančil na jednu z novinek.

Pivovar, jehož realizaci si vzal na starost guru malých výrobců a bývalý plzeňský sládek Josef Krýsl, má za sebou sice teprve zhruba rok provozu, ale už přikoupil tři ležácké tanky a zrovna v den naší návštěvy mělo proběhnout rozšíření spilky. „Chceme jít více cestou speciálů. Raději budeme prodávat menší množství, ale v co nejlepší kvalitě,“ naznačuje vizi pivovárku jeden z jeho zakladatelů.

Jsou to paradoxy: Minipivovary rostou, pivní národ vymírá
Na hodnocení je podle něj po roce od otevření příliš brzo. Když začínali, počítali s výstavem kolem 750 hektolitrů, teď by čísla rádi zvyšovali. Ale znáte to, pivní scéna se mění a čísla jsou neúprosná. V hospodách se u nás podle nejčerstvějších údajů vypije necelých 40 % produkce, zbytek je domácí spotřeba čili lahváče a „petky“.

„Uvidíme. Tvrdí se, že rezerva pro minipivovary na trhu pořád je. Ale faktem je, že pivní národ vymírá. Chlapi, kteří vypili za večer deset piv, už tady nejsou. Dneska si každý dá dvě tři pivka a končí. Hlavně mladí jdou do kvality a rádi zkoušejí, to je trend, kterému chceme jít vstříc,“ uzavírá Hančil naše setkání a zároveň i 26. díl našeho seriálu.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.