Nemám rád slunečná odpoledne v Praze, ale mám rád slunečná odpoledne, kdy člověk po propracovaném dni dá Praze vale a vyrazí někam za humna, ideálně na pivo. Ideálně na nějaké nové, ještě neozkoušené pivo. Od letošního léta je jednou takovou možností využití příměstské železniční dopravy směr Beroun a krásným údolím Berounky zajet do skutečně nedaleké Zadní Třebaně, kde ve velkém objektu mlýna vznikl další z řady malých - tento jako sen dvou dlouholetých kamarádů, kteří v mládí snili o tom, že si jednou otevřou hospodu, ale pak přestali snít o hloupostech a otevřeli si pivovar.

Pivovar Bobr, jak se z mě neznámého důvodu jmenuje, je ukryt v zadním traktu bílé strohé budovy mlýna, ozdobené nepříliš vkusnými cedulemi. Mlýn na břehu Berounky stojí ve větším areálu, který zřejmě dříve sloužil jeho provozu. V jednom z objektů je dnes (respektive, předpokládám, již delší dobu) hostinec pojmenovaný jak jinak "U mlýna", který má na vývěsním štítu obrázek větrného mlýna (hahaha!) a který také zatím jako jediná destinace nabízí pivo Bobr v točené podobě (jinak je k dostání v pivovaře a porůznu v Praze v PET lahvích).

Vstup do pivovaru tvoří pouze malá plechová vrata s informační cedulí, bylo otevřeno a z provozu bylo slyšet charakteristické rány manipulovaných KEG sudů. Ač možná trochu zvědavý, nevstoupil jsem, v tomhle přicházejícím podvečeru jsem už neměl náladu se s nikým bavit, chtěl jsem co nejdříve sedět v oranžovém plášti jeho klesajícího slunce u (nejlépe) dobrého piva.

Hostinec U Mlýna má na čepu standardně nabídku velkopivovaru z pražského Smíchova, Bobr je na přítoči teprve od července, tak věřím, že se udrží a lidi ho budou pít (při včerejším zběžném pohledu do poloprázdné zetmělé pivnice to bylo tak půl na půl). Hostinec naštěstí disponuje i velkou zahrádkou naproti přes dvorek, skrytou v části v dřevěném zahradním domku. Chtělo by to trochu uklidit a upravit okolí a bude se jednat o skutečně příjemné místo.

Pivo Bobr, zatím nabízené pouze ve variantě světlý ležák (11°), mi bohužel moc nechutnalo. Na první napití jsem byl poměrně spokojený, ale postupem času se v něm něco projevovalo, že jsem neměl ani chuť si dát další. Netuším, co to bylo, těžko říci, každopádně pivovar je na začátku a recepturu a technologii bude asi ještě ladit.

A i kdyby ne, tak si nestěžuji. Právě naopak. Čím víc podobných příležitostí ochutnat něco jiného, než produkty velkopivovarů, čím víc přírůstků do mapy pivní rozmanitosti a čím víc možností poznat výsledek konkrétní práce lidí (v případě Třebaně navíc s vědomím, že se jedná o splnění životního snu) je pro mne pozitivní zkušeností, díky které dokážu přivřít oči a spokojit se i s nedokonalým výsledkem.

Vedle nás na zahrádce seděla skupina německy hovořících mužů. Měli mapy, zápisníky a všichni pili Bobra. Působili na mne, jako zahraniční pivní turisté na cestách za naší pivní nabídkou. Nevím, zda to nebyl jen můj pocit, ale právě díky takovým vím, že malé pivovary jako Bobr ze Zadní Třebaně mají smysl.