Obchodní řetězec Penny představuje nové logo, obaly a recepturu vlastní značky piva Staročech. Řada piv Staročech se vaří v Pivovaru Nymburk a jsou k dostání exkluzivně v Penny.

„Chtěli jsme této naší již tradiční značce dodat nový vzhled odpovídající moderní době. Nové logo je moderní, a současně odkazuje na tradici a historii českého piva. Věřím, že se našim zákazníkům bude líbit,“ říká Vít Vojtěch, vedoucí strategického marketingu Penny.

Nové etikety pak dostaly piva nejen ve skle, ale i v plechu. Řada Staročech nabízí 5,2% ležák, 3,7% originál či 4,3% polotmavé pivo, samozřejmostí jsou i nealkoholická piva, a všechna v obou typech balení.

Penny aktuálně nabízí velké množství produktů pod dvaceti vlastními značkami.

Sládek Bohumil Valenta věří, že české pivo přežije současnou krizi díky své velké tradici. O své práci si chce rozhodovat sám, proto se rozhodl vařit v českém nezávislém pivovaru, kde ještě platí, že sládek rozhoduje o všem ve výrobě a za kvalitu piva je také plně zodpovědný. Při vaření piva sice používá laboratoř s nejmodernější technologií, ale nejvíce spoléhá na svou vlastní chuť, čich a zkušený zrak.

Pivovar Nymburk je jedním z mála, který se v současné krizi z důvodu karanténních opatření snaží pomáhat českým hospodám a už během první jarní uzávěrky vykupoval zpět pivo, které hospodští nemohli prodávat. Je to i díky nadšení a přístupu sládka Bohumila Valenty, který se o místní Postřižinské pivo stará už přes 12 let. Pivo mu vždy chutnalo, a tak se rozhodl pro studia pivovarnictví a sladařství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

Věří, že české pivo současnou krizi přežije díky své velké tradici, a proto je pro něj také prioritou tuzemský trh do místních hospod. A doufá, že se lidé po karanténě do hospod zase vrátí a svým hospodským pomohou, aby vše zase fungovalo. Ostatně právě v Nymburce je tradice piva velká. Letos Pivovar Nymburk slaví 125 let od svého založení a proslavilo ho nejen Postřižinské pivo, ale především Bohumil Hrabal, který tu bydlel se svou matkou a otčímem. A už asi navždy bude nymburský pivovar spojován také s legendárním filmem Postřižiny.

Není pivo jako pivo. Bohumil Valenta chce mít za své pivo plnou odpovědnost
Důvod, proč si Bohumil Valenta pro vaření piva vybral právě Pivovar Nymburk, nebyla náhoda. Věděl, že se jedná o středně velký český nezávislý pivovar s velkou historií a že tu jako sládek bude mít volné ruce i možnost vše ovlivnit. A hlavně, nikdo mu z centrály nadnárodní společnosti nic nenařizuje a neurčuje, jaký chmel a ječmen kupovat. Vše je čistě na něm. Jak rád dodává: „Tady ještě sládek funguje tak, jak by to mělo být. Jako vedoucí výroby totiž ve výrobním procesu skutečně rozhoduje o všem.“ Vztahy s dodavateli tu také fungují zcela příkladně a mnohdy trvají již déle než deset let. Je to ještě místo, kde slovo i podání ruky platí a dodavatelé i pivovar si vzájemně pomáhají přečkat krize.

Když popíjení piva je součástí profese
I sládek má svou rutinu. Bohumil Valenta začíná každý den obchůzkou pivovaru, kdy provozy projde jeden po druhém, popovídá si s lidmi a vše zkontroluje. Nejdůležitějším místem je spilka, kde v kádích probíhá hlavní kvašení piva. Přestože i tento středně velký pivovar je vybaven nejmodernější technologií a laboratořemi s automatickými teploměry, nejvíce mu pro kontrolu piva pomáhají klasické vjemy a zkušenosti – pohled a vůně. Bohumil Valenta odhadne pohledem, v jaké fázi kvašení se pivo nachází. Zkušenému oku sládka to totiž prozradí především stav pěny v kvasných kádích. Prokvašení se ale samozřejmě na přístrojích měří každý den a sládek pak rozhoduje, ze které kádě už pivo půjde do sklepa, a která ještě počká.

Součástí sládkovy profese je i ochutnávání
I když je v pivovaru nejmodernější laboratoř, chuť a vůně se měřit nedá. Pivo je potřeba skutečně ochutnat, a tak je právě na sládkovi, aby ochutnal pivo z každého pivního tanku ještě před tím, než se uvolní do dalšího výrobního procesu – filtrace a stáčení. Za den postupně vypije přibližně množství „dvou piv“. Jestli je pivo v pořádku pozná pouze z malého množství. Ovšem vše má svá pravidla. Mezi ochutnáváním jednotlivých vzorků musí trochu počkat, protože u piva je důležitá i hořkost a jeho charakter. Právě hořkost totiž doznívá na jazyku až 20 sekund po napití, takže když che pivo posoudit komplexně, je potřeba chvilku počkat. A jak dodává, také přemýšlet.

Podruhé v rámci jediného roku se ocitají ve složité situaci pivovary, včetně toho nymburského. Jeho vedení zatím věří, že nedojde k podobným scénám jako v první půli roku, kdy navařené pivo teklo do místních kanálů. Pokud by i ke konci roku trvaly restrikce a restaurace stále nemohly nabízet zákazníkům točené Postřižinské, jsou připraveni operativně nahradit stáčení do sudů za stáčení do plechovek a lahví a pivo se pokusí prodat jinde.

Jinými slovy, současné pivo, které zraje v pivovarských nádobách, by se tentokrát vylívat nemělo. Podle manažera pivovaru Jana Benáka se v pivovaru aktuálně vaří pivo, které se k zákazníkům má dostat okolo Vánoc a Nového roku.

„Vaříme v rozsahu, který plně odpovídá době prodeje. Valná většina piva, které se prodá v sudech, je Postřižinská jedenáctka. Pokud ji nestočíme do sudů, poputuje do lahví, či plechovek. Pivo na varně, spilce, ani v ležáckém sklepě neví, jestli půjde do lahve, plechovky, či sudu a stejně tak neví, jestli se vypije v Nymburce, Budapešti nebo Bogotě,“ vysvětluje manažer pivovaru možná operativní řešení s navařeným pivem. „Neházíme flintu do žita a doufáme, že současná paralýza nebude trvat dlouho,“ doplnil Jan Benák.

Propouštět nechtějí
Uzavření restaurací a hospod vede podle Benáka v pivovaru ke dvěma zásadním potížím v provozu. Nefunguje stáčecí linka pro sudy a nefunguje rozvoz sudového piva. Co tedy se zaměstnanci z těchto pracovišť, pokud je pivovar nechce propustit? Bylo nutné pro ně najít náhradní činnosti.

„Za normálních okolností jezdí na rozvozu sudů čtyři rozvozové kamiony. Ty jsou nyní deponovány na transport lahvového a plechovkového piva do centrálních skladů řetězců, kam bychom za normálních okolností posílali externí nasmlouvanou dopravu. Pracovníci ze sudové plnící linky vypomáhají na lince plechovkové, lahvové, či při úklidových pracích,“ představuje řešení manažer firmy.

Těžké vzpomínky na jaro
Vylívání piva do kanálů je v každém pivovaru ekonomicky i emocionálně nepříjemná situace. V nymburském pivovaru věří, že se situace z jara nebude nyní opakovat. „Během jarního útlumu se vylívalo pivo především z exportů. Restaurace byly uzavřené a zpět se k nám dostávalo pivo již velice dlouho po expirační době a nedalo se dělat nic jiného, než vylít. Našim partnerům v zahraničí jsme se snažili vyjít vstříc a pivo jsme vyměňovali za čerstvé. To samozřejmě platilo i pro české hospodské a restauratéry,“ vysvětluje Jan Benák situaci před půl rokem.

Nyní je situace podle něj trochu jiná. „Jsme po hlavní sezóně a zásoby v hospodách jsou minimální. Počasí menším zásobám jen nahrává. Situace s vylíváním se doufejme opakovat nebude, nicméně s vyměňováním starého piva za čerstvé počítáme i nyní. Samozřejmě žijeme v naději, že nepůjde o stovky sudů piva jako na jaře,“ konstatoval manažer nymburského pivovaru.

Lahvové místo točeného
Už delší dobu se mění poměr piva prodaného v lahvích a plechovkách k množství piva prodaného v sudech. Ve prospěch prvně jmenovaných obalů. Trend je to nezvratný. Pozorují ho i výrobci Postřižinského piva. „Lidé bohužel přestávají chodit do hospod, méně se socializují, více svého volného času tráví v on-line světe. Ruku v ruce i malé venkovské hospody zavírají a důvodů proč nepokračovat mají hodně. Nesmí se v nich kouřit, EET, či odliv lidí z venkova do velkých měst. Kult české hospody pomalu mizí a zaniká,“ říká smutně Jan Benák.

Covidová pandemie tento smutný trend podle něj pouze urychluje. „Jako pivovar máme velké štěstí, že disponujeme linkami na stáčení jak lahví a sudů, tak plechovek. V posledních třech letech vidíme ohromný nárůst zájmu o plechovkové pivo. Dokážeme tedy velice pružně reagovat na změnu chování spotřebitele, kdy své pivo nevypije obsloužen v hospůdce, ale sám otevře ze své lednice doma u televize. Je to správně? Názor ať si udělá každý sám,“ krčí rameny manažer pivovaru. Vedení pivovaru dlouhodobě odmítá stáčet Postřižinské pivo do PET lahví, které nepovažuje za vhodný obal.

Stavba pivovarského hotelu a hospody pokračuje
Může mít stávající nepříznivý vývoj také na probíhající stavbu tolik let očekávaného hotelu, restaurace, pivnice a prodejny suvenýrů, která v posledních měsících doslova rostla před očima přímo v areálu pivovaru u silnice?

Podle Jana Benáka může. „Neinvestujeme pouze do hotelu, ale také do pivovarských technologií. Pokud by došlo na výrazné výpadky v tržbách, v investicích bude mít vždy prioritu investice do pivovarské technologie. Co se týče stavby hotelu, postupuje se podle plánu z letošního jara,“ říká manažer. Jinými slovy, stále platí to, že první provozy v nové budově včetně pivnice by mohly být pro návštěvníky otevřeny už během příštího roku.

Filmové Postřižiny na motiv povídky Bohumila Hrabala jsou úzce spjaty s nymburským pivovarem, byť se zde ale nenatáčely. Jak to? Nejen toto tajemství nám prozradí sládek Bohumil Valenta, který nás v Pivovaru Nymburk zasvětil do tajů tradičního českého pivovarnictví.

České pivo je pro svou kvalitu známé po celém světě a jeho vaření má u nás velmi dlouhou tradici. Na druhou stranu je v Česku už jen několik málo pivovarů, které stále ctí tradiční postup vaření piva. Jedním z nich je nezávislý regionální pivovar Nymburk, z jehož sklepů míří k pivním znalcům i pivo Staročech, které získává prestižní ocenění. Historie pivovarnictví v Nymburku sahá až do 14. století, nicméně novodobý pivovar založili měšťané v roce 1895, kdy už jim tehdejší pivovar v centru města nestačil a rozhodli se postavit nový a větší daleko za městem. Dnes je už pivovar nedílnou součástí Nymburku a byť zhruba čtvrtinu produkce vyváží i do zahraničí, stále si zakládá na tom, že se jedná o malý nezávislý regionální pivovar, kde se pivo vaří pořád stejně, jako v dobách, v nichž se odehrává film Postřižiny.

Jak to bylo s Postřižinami?
Není pochyb o tom, že právě tento film režiséra Jiřího Menzela patří do zlatého fondu české kinematografie a řadu hlášek z něj používáme dodnes. Ne každý ale ví, že to byl právě nymburský pivovar, který poskytl Bohumilu Hrabalovi inspiraci k sepsání příběhu, podle kterého byl legendární film natočen. Mladý Bohumil totiž v pivovaru vyrůstal a strávil tu mládí, přičemž jeho otčím František Hrabal zde správcoval, takže ho ve filmu poznáte jako Francina nezaměnitelně ztvárněného Jiřím Schmitzerem. Ve filmu byste však nymburský pivovar hledali marně, protože se režisérovi Menzelovi tehdy nepozdával, a tak potřebné dobové kulisy poskytl pivovar v Dalešicích. „Není pochyb, že nymburský pivovar nejvíce proslavil právě pan Hrabal, který nám dal rovněž souhlas s používáním názvu Postřižinské pivo, které zde vaříme,“ doplňuje informace jmenovec slavného autora sládek Bohumil Valenta.

Výroba jako za starých časů
V roce 1895 měl pivovar roční kapacitu 30 000 hektolitrů, dnes se zde vaří zhruba 200 000 hektolitrů – objem výroby sice vzrostl a technologie postoupila, stále se zde však pivo vaří tradičním klasickým způsobem. „Máme vlastní humnovou sladovnu, čtyřnádobovou varnu, otevřenou spilku a ležácké sklepy,“ vysvětluje Bohumil Valenta a dodává, „Unikátní je zejména humnová sladovna, kterých už je pouze několik na světě a je pro české země typická. Varný proces zase tak ojedinělý není, ale otevřená spilka se ve větších pivovarech už také moc nevidí.“ V celém pivovaru, v němž pracuje zhruba stovka zaměstnanců, je i dnes velký podíl ruční práce, třeba kádě a tanky se myjí ručně a automatizované jsou víceméně jen stáčecí linky.

Sládek je u nás stále pánem
Nymburský pivovar se hrdě hlásí k tomu, že je nezávislý a relativně malý, díky čemuž má dostatek volnosti. „Nikdo nám neurčuje, jaké suroviny máme používat a co máme vařit, nemusíme nic konzultovat a obhajovat před zahraniční centrálou, jednoduše se zde domluvíme u jednoho stolu, co a jak a co se řekne, to platí,“ říká spokojeně Bohumil Valenta a pokračuje, „Jako sládek tady mohu spoustu věcí ovlivnit, třeba výběr a poměr surovin a samozřejmě i všechny možné další parametry. Jsem také rád, že si občas mohu zkusit i nějaké nové pivo, které bych v nadnárodním pivovaru určitě dělat nemohl.“ Sládek Bohumil Valenta je ukázkovým příkladem toho, že by lidé měli dělat to, co je baví a k čemu mají vztah. I když nepochází z pivovarské rodiny, pivo ho zajímalo a bavilo natolik, že se jej rozhodl studovat a při vyprávění je na něm patrné, jak moc ho práce baví. „I když dnes umíme změřit spoustu parametrů, chuť měřit neumíme,“ říká a pokračuje, „Takže, když pivo z každého tanku před filtrací ochutnáváme, je to práce jen pro sládka, podsládka či sklepmistra.“

Chuť na další doušek
Pro pivo českého typu je nejlepší i český chmel „červeňák“, který patří k nejdražším chmelům na trhu. „V tomto směru nešetříme a jdeme jednoznačně cestou kvality, protože žatecký ‘červeňák’ má výjimečné aroma,“ říká Bohumil Valenta. Také další suroviny jsou výhradně tuzemské – třeba ječmen pivovar nakupuje v Polabí od místních pěstitelů v okruhu do 50 kilometrů. Právě díky jedinečnému mixu surovin a dlouhé tradici je české pivo plzeňského typu celosvětový fenomén a ve světě se konzumuje nejvíce. „Češi umí pivo vyrobit prostě nejlépe. České pivo má vyšší plnost, takovou ‘chlebnatost‘, která u zahraničních piv většinou chybí. Kromě toho má naše pivo i vysokou pitelnost, což je vlastnost související s charakterem hořkosti, která po napití vybízí k dalšímu lahodnému doušku,“ zasvěcuje nás do pivních tajů nymburský sládek. Pokud tedy budete chtít pivo degustovat, vězte, že se doušek musí na rozdíl od vína polknout a jeho hořkost doznívá třeba až dvacet sekund po napití.

Pivo Staročech sbírá ocenění
O tom, že poctivý přístup k vaření piva dokáží ocenit nejen zákazníci, ale i odborníci, svědčí i řada ocenění, která piva z Pivovaru Nymburk získala. „Na zahraniční soutěže nejezdíme, protože si nejvíce vážíme ocenění z tuzemských soutěží, z nichž je asi nejcennější českobudějovická Pivní pečeť,“ říká Bohumil Valenta. A právě zde získal ocenění jeden z nových produktů, kterým je polotmavý ležák Staročech. Jedná se o privátní značku společnosti PENNY Market, s níž nymburský pivovar spolupracuje už více jak 20 let, tedy od samého počátku, kdy PENNY vstoupilo na český trh a v žádné jiné síti tedy toto pivo nelze koupit. „Jsem moc rád, že se v poslední době podařilo řadu piva Staročech ještě rozšířit a aktuálně vyrábíme výčepní pivo, ležák, polotmavý ležák a nealkoholické pivo, přičemž koupit jej lze jak v lahvích, tak v plechovkách,“ vyjmenovává Bohumil Valenta.

Dej Bůh štěstí!
Srdcem pivovaru je varna, kde výroba piva začíná. Vyrobený slad se musí nejprve našrotovat a smíchat s vodou a probíhá tzv. rmutování, tedy přeměna škrobu ze sladu na jednodušší zkvasitelné cukry. Tento proces zabere nejvíce času a až na závěr tohoto zhruba desetihodinového cyklu, kdy „dílo“ projde všechny čtyři různé nádoby, se v té poslední přidá chmel a ze sladiny vzniká mladina. Zavedeným postupem je trojité chmelení, ale některá piva se chmelí i čtyřikrát – záleží na kombinaci různých odrůd chmele. Na konci chmelovaru je potřeba zkontrolovat lom sladiny, ke které sládek přivoní a zkušeným okem proti světlu zkontroluje, zdali je vše v pořádku. „Dříve sládek každé várce, která opouštěla varnu, žehnal ‘Dej Bůh štěstí’, protože se to kouzlo, které udělá z mladiny pivo, přisuzovalo vyšší moci. Mikroskop tehdy ještě nebyl vynalezen, takže se nevědělo, že existují nějaké kvasinky,“ uzavírá naše povídání Bohumil Valenta. Takže, Dej Bůh štěstí a na zdraví!

Pivo, které pění sice lákavě, avšak marně, protože si na něm nikdo nepochutná, teče do kanálu. Obrázky, které všem milovníkům zlatého moku trhají srdce, zveřejnili ve středu středočeští celníci. Pořídili je v Nymburce, kde pivovar v souvislosti s pandemií koronaviru zlikvidoval pod jejich dohledem přes 42 hektolitrů piva.

Přítomnost celníků byla nezbytná v souvislosti s tím, že jsou to právě oni, kdo dohlíží na výběr daní.

Středočeští celníci byli jako správci daně přítomni na přelomu června a července v nymburském pivovaru u ekologické likvidace 4230 litrů piva, informovala ve středu Yvona Matějková z Celního úřadu pro Středočeský kraj. „Podle novely zákona o spotřebních daních přijaté v dubnu v režimu legislativní nouze si pivovary u piva staženého z oběhu, které již nebude možné použít ke konzumaci, mohou požádat o vrácení spotřební daně,“ vysvětlila souvislosti.

Pro někoho jen bezcenný kousek papíru nalepený na lahvi s chmelovým mokem s údaji o výrobku. Pro jiné kus historie, vzpomínek a cenný artefakt. V dalším díle seriálu Retro, který vzniká ve spolupráci s Drahoslavem Brabcem, mají čtenáři možnost podívat se, jak v minulých letech vypadaly etikety pivovaru Nymburk.

Pivovar Nymburk vznikl v roce 1985, ovšem pivo se ve zdejších končinách vařilo už dávno před tím. První písemná zmínka pochází z roku 1327, kdy král Jan Lucemburský vydal listinu s privilegii, mezi nimiž bylo i mílové právo zaručující městu pivovarnický monopol.

Pivovar ve středočeském Nymburce proslavilo nejen skvělé pivo, ale především spisovatel Bohumil Hrabal, který v něm téměř třicet let bydlel. Pivovar letos slaví 125 let od svého založení. A pro zájemce připravil exkurze přímo do výroby. Při návštěvě budete mít pocit, že jste se vrátili v čase. Dodržuje se tu totiž tradiční výroba, ovšem v ideální kombinaci s nejnovějšími technologiemi. Na závěr exkurze můžete nefiltrované Postřižinské pivo ochutnat přímo z pivního tanku.

Bohumil Hrabal žil v nymburském pivovaru se svou matkou a otčímem v letech 1919 až 1947. A tak pivovar proslavilo nejen vynikající Postřižinské pivo, ale i Hrabalovy povídky. A nejspíš už navždy bude nymburský pivovar spojován s legendárním filmem Postřižiny. Na Hrabala se proto v pivovaře nezapomnělo. U vstupu do sladovny najdete pamětní desku, která plní Hrabalovo přání. Je umístěná velmi nízko, hned u země. Slavný spisovatel totiž prohlásil, že pokud má mít pamětní desku, tak pouze ve výšce, kam čurají psi. A to mu bylo splněno.

Exkurze pivovarem začíná ve sladovně. Dodnes se tu slad připravuje tradičně z ječmene, který tu leží a klíčí čtyři dny. Postřižínský pivovar je jedním z mála pivovarů, který vyrábí svůj slad humnovou technologií. Ječmen je vyrovnaně rozprostřený a musí se pravidelně několikrát za den ruční manipulací přeorávat.

Varna jako srdce celého pivovaru
Srdcem pivovaru je varna, kde se vaří mladina. Varné kádě jsou dnes samozřejmě po rekonstrukci a vše je řízeno zčásti automatizovaně. Při návštěvě je tak množné vidět pouze horní části všech čtyř varných kádí. V níže umístěném podvarní jsou varné kotle propojené a mladina se tu automaticky posouvá z jedné varny do druhé, aby prošla všemi procesy výroby. Během návštěvy lze do jedné z varných kádí přímo nahlédnout a k postřižínské mladině přivonět.

Zážitkem je také návštěva spilky, kde se již vyrábí samotné pivo. Při troše štěstí uvidíte i káď s pivovarskými kvasnicemi, kterými se každá várka piva zakvasí. Úchvatný pohled je i na kvasné kádě, ve kterých se horká mladina zchladí, přidají se pivovarské kvasinky a začíná kvasný proces. Pivo je při tomto procesu vychlazeno na 5 až 10 stupňů Celsia a přibližně po týdenním kvašení putuje do ležáckého sklepa. Tam ho čeká poslední dlouhá doba zrání a dokvášení.

Součástí exkurze je i ochutnávka nefiltrovaného Postřižinského piva přímo z pivního tanku. A kromě toho je možné si ho v pivních soudkách odnést také s sebou domů.

203 tisíc hektolitrů piva. Množství, které si asi málokdo umí v reálu představit. Právě tolik vyrobili za loňský rok piva v nymburském pivovaru. Překonali tak stávající rekord a podle ředitele a majitele Pavla Benáka už není další kapacita pro zvýšení objemu výroby. Pivovar jede na maximum a jeho rozšiřování se v dohledné době neplánuje.

Pivovar je na vrcholu svých možností v objemu výroby piva. V číslech kolem 200 tisíc hektolitrů za rok tak chce nějaký čas setrvat. „Zatím o rozšiřování výrobních prostor neuvažujeme,“ potvrdil Benák.

V nymburském pivovaru se pilně pracuje na základové desce. Konečně se začaly věci hýbat. Po letech plánů a odkladů se rýsuje pivovarská restaurace s hotelem. Do konce roku by měla být hrubá stavba pod střechou. Orientační rozpočet hovoří asi o 50 milionech korun.

„V přízemí bude pivnice s prodejnou a restaurace s kuchyní. V patře hotelové pokoje,“ potvrdil ředitel a majitel pivovaru v jedné osobě Pavel Benák.

O tom, kdy se otevře naostro, zatím nemluví. Podle jeho slov však chtějí stavbu letos dostat pod střechu.

Co se však stane s populárním kioskem, který se kvůli stavbě přestěhoval na druhou stranu při vjezdu do pivovaru? S legendárním kioskem se v nové době už nepočítá. „Kiosek je v současné době provizorium. Na pivnici bude navazovat zastřešená pergola. Celkově to zkulturníme. Na štamgasty určitě nezapomeneme,“ uklidňuje ředitel stálé hosty venkovního stánku.

Je pravda, že pivovar nemohl nabídnout například po exkurzi usednout společně u čepovaného piva. „S tím samozřejmě počítáme. Tisíce návštěvníkům, kteří přichází na exkurze, chybí prostor pro posezení,“ ví Benák.

Podle něj bude sortiment piva jiný v pivnici a jiný v restauraci. Tam budou více čepována piva prémiová a silnější.

Komplex zároveň nabídne hotelové standardní ubytování. U restaurace bude větší zastřešená pergola, která umožní například letní koncerty a grilování.

„Přeju si, aby se naše dílo podařilo ke spokojenosti návštěvníků co nejdříve,“ dodal s nadějí v hlase ředitel pivovaru.

Kde je stánek s levným lahvovým pivem? A kde prodejna se suvenýry Postřižinského pivovaru a řadou předmětů připomínajících Bohumila Hrabala? To se v posledních týdnech ptají místní i fanoušci nymburského piva z celé republiky, kteří si právě na tyto služby v posledních desítkách let zvykly. Na místě velkého objektu u silnice nyní nestojí nic.

Nezvyklý pohled na pivovar z Pražské ulice však nevydrží dlouho. Na půdorysu zbouraného stavení vyroste velmi brzy nové. Aktuální informace poskytl manažer pivovaru Jan Benák. „Především je nutné říci, že stánek je přesunut vlevo od vjezdu do pivovaru a funguje nadále. Na místě bývalé budovy u silnice začne růst už na jaře nový objekt, který bude mít hned několik využití,“ říká Benák a doplňuje, že stavba je rozdělena na tři etapy.

První stavební práce by se měly rozběhnout na jaře, až dovolí počasí. „V přízemí bude fungovat jednak prodejna se suvenýry. Zároveň vznikne pivnice, která bude doplněna o letní posezení směrem do Pivovarní ulice pro 30 až 50 lidí,“ řekl Jan Benák. Pokud vše půjde podle plánu, první půllitry Postřižinského piva by v nové formance měly být natočeny v roce 2020.

V následující sezóně by pak měla být zprovozněna klasická pivovarská restaurace, o níž se hovoří už dlouhá léta. Ředitel a majitel pivovaru Pavel Benák však dával jasně najevo, že přednost musí mít provozní záležitosti, jako bylo například rozšíření ležáckých sklepů nebo zprovoznění stáčecí linky pro plechovky. „Kromě toho se také čekalo na potřebnou změnu územního plánu, která nám na místě umožní vybudovat zařízení využívané i pro ubytování,“ doplnil manažer Jan Benák. Stylová Postřižinská restaurace pochopitelně bude mít řadu odkazů na legendární dílo Bohumila Hrabala i na autora samotného.

Závěrečná třetí etapa pak bude především o dobudování zmíněného ubytovacího zařízení. To bude využívané nejen při hojně navštěvovaných akcích pivovaru, jako jsou jarní Cyklootvírák, červnový Den piva nebo pozdně letní Dočesná. „Kapacita ubytování by měla být přibližně 40 lůžek,“ upřesnil Jan Benák.

Odhadované náklady na vybudování nové restaurace s ubytováním a dalšími službami se budou počítat v řádu „nižších desítek milionů“. Investorem bude pivovar, stavební povolení již získal.

ZAJÍMAVOSTI Z PIVOVARU
- se svým ročním výstavem přibližně 170 000 hektolitrů patří mezi středně velké pivovary
- během letošního dlouhého a parného léta jel na plný výkon
- na rozdíl od jiných pivovarů se jeho produkce stále mírně zvyšuje
- exportuje do řady evropských i zámořských zemí. Relativně nedávno byla Postřižinská restaurace otevřena i v Maďarsku
- na jedné z budov je pamětní deska věnovaná Bohumilu Hrabalovi, ovšem je až u země. Autor totiž žádnou desku pamětní desku nechtěl, a když, „tak jen ve výšce, kam čurají psi“
- v nymburském pivovaru se odehrává děj slavné novely Postřižiny. Neméně slavný film se známou scénou lezení na komín však byl natáčen v pivovaru v Dalešicích
- pivovar byl založen c. a k. výnosem 29. dubna 1895
- letos v březnu si v pivovaru připomněli 120 let od uvaření první várkyl