Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

V Radešíně vaří pivo počítač. Na celý pivovar stačí jediný člověk

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:MobilMania.czAutor:Filip KůželRadešín

Zastánci starého řemesla patrně úpí, ale je to tak, na Vysočině vaří pivo počítač. V Balonovém hotelu Radešín (okres Žďár nad Sázavou) byl oficiálně otevřen první chytrý pivovar v Evropě. Od dubna běžel v testovacím provozu, od minulého týdne jede naostro.

Je to plně automatizovaný pivovar, který kompletně monitoruje a reguluje počítač (jednotka UniPi, softwarová platforma Mervis), tedy bez zásahu člověka. A právě to je jeden z hlavních motivů – takřka nulové nároky na personál. Na provoz celého pivovaru stačí jediný člověk.

„Počítačové technologie jsou v pivovarech běžnou praxí. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco v ostatních převládá lidský faktor, který zadává příkazy do počítače, u nás je hlavou právě počítač a ten zadává práci lidem,“ říká Adam Škorpík ze společnosti UniPi Technology, která stojí za realizací chytrého řešení pro Balónový pivovar Radešín.

Majitel pivovaru má díky webovému rozhraní přístup ke svému pivovaru prakticky odkudkoliv, třeba i přes mobil. Data z jednotlivých senzorů jsou periodicky ukládána do databáze v cloudu. Jejich podrobnou analýzou lze proces vaření piva optimalizovat a hlavně snadno opakovat tak, aby dodávka piva měla stejné vlastnosti. Právě to je jedním z největších problémů minipivovarů. Přínosem je dokonalý přehled o spotřebě surovin, snáze se tak plánují a objednávají.

Tím spíš, že radešínský pivovar vaří hned 11 druhů piva (od klasického 11° světlého ležáku Samuel, až po 15° Indian Pale Ale). Maximální roční výrobní kapacita pivovaru je 2 000 hektolitrů a řadí se tak mezi minipivovary.

„Chytrý systém se stará také o opakované využití energie nejen v pivovaru, ale i v rámci celé hotelové budovy. Například teplo vzniklé při vaření piva odvádíme do ústředního topení a do sprch,“ doplňuje Škorpík.

Pivovar Litovel nabízí prohlídky varny i historických sklepů

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Parkam.czLitovel

Litovli se kvůli její poloze na šesti ramenech řeky Moravy říká hanácké Benátky. Královské město založené ve 13. století se může pochlubit dlouhou historií, která sahá hluboko do středověku, a také řadou významných památek. Město se nachází v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, takže je také významným turistickým centrem. Známé je i díky svému pivovaru. Když se totiž řekne Litovel, spousta lidí si vybaví právě tamní pivo. Litovelský pivovar, který vznikl v roce 1893, je živou historií pivovarnictví. Klasicky vařené české pivo se pod jeho střechou vaří stejně, jako tomu bylo před více než sto dvaceti lety. Kvalitu litovelského piva oceňují nejen milovníci zlatého moku v tuzemsku a po celé Evropě, ale i odborná veřejnost. V degustačních soutěžích bodují zejména Litovel Premium, Litovel Moravan, Litovel Dark nebo Litovel Free.

Ti, kteří mají zájem o hlubší poznání tajů výroby litovelského piva, mohou využít exkurze, které v pivovaru probíhají po celý rok. Součástí prohlídky je návštěva historické varny, ležáckých sklepů a degustace různých druhů piv. Tajemství poctivého pivovarnického řemesla je možné poznat každý všední den od 10 do 15 hodin. Exkurze probíhají po předchozí domluvě. Pro rezervaci kontaktujte Pivovar Litovel na telefonním čísle 724 776 392 nebo na e-mailové adrese navratilova@litovel.cz.

Sládci se snaží zmírnit ekologickou zátěž piva

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Deník.czAutor:ČTK

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou zátěž pro životní prostředí představuje obyčejné pivo? Zřejmě ne, pokud ho tedy sami nezkoušíte v malém či velkém objemu vařit. Pak si uvědomíte neradostnou skutečnost: že přeměna ječmene na fermentované pivo za sebou zanechává ekologickou stopu epických rozměrů. Pro představu: Na každou lahev piva se odhaduje průměrná spotřeba energie asi 0,2 kilowatthodiny, což je dost na zhruba tři a půl hodiny provozu televize s úhlopříčkou obrazovky 100 centimetrů.



Pokud jde o vodu, je poněkud složitější stanovit, kolik je jí potřeba na výrobu piva – od pěstování chmele a ječmene až po vymytí veškerého pivovarnického zařízení. Nedávné studie naznačují, že může být potřeba až 300 litrů vody na vznik jediného litru piva. A co hůř, většina ingrediencí používaných k výrobě piva se ve skutečnosti nekonzumuje, takže zbytky chmele a sladu je třeba někam vyhodit či zlikvidovat.

Milovníci řemeslných druhů piva, kteří se snaží myslet na životní prostředí, tohle asi neradi uslyší, ale vysokoalkoholická chmelová piva spojovaná s touto čím dál tím oblíbenější pivní scénou, mohou být pro životní prostředí ještě o něco horší.

Suché chmelení
Proč? Protože silnější aroma obvykle vyžaduje proces známý jako suché chmelení, což znamená, že se chmel přidává po vaření. V komerčním měřítku to obvykle vyžaduje energeticky náročný proces opakované cirkulace, plus pohyb piva mezi nádržemi, což znamená spotřebu většího množství energie na čerpání a více vody na čištění.

A co víc, chmelová, vysokostupňová piva obecně vyžadují více ingrediencí. U některých řemeslných sládků není výjimkou, že používají až dvakrát tolik sladu než při průmyslové výrobě piva, a o 25 procent víc chmele. Jen ve Skotsku se například odhaduje celkový každoroční objem odpadu v podobě vedlejších produktů z vaření piva na 53.682 tun, podotýká server listu The Guardian.

Dobrou zprávou je, že díky své podstatně menší velikosti takzvaní řemeslní sládci pravděpodobně zanechají menší ekologickou stopu než jejich mega-pivovarničtí kolegové. To všechno by se ale mohlo změnit s tím, jak velké pivovary ve snaze zvýšit odbyt začínají napodobovat řemeslné druhy piva i s jejich náročností na ingredience.

Pivo z odpadků
Najdou se ovšem i tací, kdo se vydávají opačným směrem. Například v Leedsu sídlící pivovar Northern Monk Brew právě uvedl na trh možná první pivo na světě nezanechávající žádné odpady – a chutná neuvěřitelně. Pivo, nazvané Wasted, je zlatavý světlý ležák s obsahem alkoholu 6,7 procenta a vzniklo ve spolupráci s charitativní skupinou Real Junk Food Project. Ta mimo jiné provozuje sérii podniků pod heslem „zaplať, kolik můžeš", kde servíruje pokrmy připravené z vyhozeného jídla ze supermarketů, jídelen, restaurací nebo třeba od fotografů jídla.

Pivo Wasted vzniklo s pomocí 120 kilogramů vyhozených hrušek, croissantů a briošek. A nejen že tvůrci piva zužitkovali vyhozené jídlo, ale ještě pivo naplnili do lahví ze stoprocentně recyklovatelného skla a všechny zbytky z chmelu a sladu darovali místnímu farmáři, aby je použil jako krmení a hnojivo.

Ekologická stopa obyčejného piva je až nečekaně velká

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Týden.czAutor:ČTK

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou zátěž pro životní prostředí představuje obyčejné pivo? Zřejmě ne, pokud ho tedy sami nezkoušíte v malém či velkém objemu vařit. Pak si uvědomíte neradostnou skutečnost: že přeměna ječmene na fermentované pivo za sebou zanechává ekologickou stopu epických rozměrů.

Pro představu: Na každou lahev piva se odhaduje průměrná spotřeba energie asi 0,2 kilowatthodiny, což je dost na zhruba tři a půl hodiny provozu televize s úhlopříčkou obrazovky 100 centimetrů.

Pokud jde o vodu, je poněkud složitější stanovit, kolik je jí potřeba na výrobu piva - od pěstování chmele a ječmene až po vymytí veškerého pivovarnického zařízení. Nedávné studie naznačují, že může být potřeba až 300 litrů vody na vznik jediného litru piva. A co hůř, většina ingrediencí používaných k výrobě piva se ve skutečnosti nekonzumuje, takže zbytky chmele a sladu je třeba někam vyhodit či zlikvidovat.

Milovníci řemeslných druhů piva, kteří se snaží myslet na životní prostředí, tohle asi neradi uslyší, ale vysokoalkoholická chmelová piva spojovaná s touto čím dál tím oblíbenější pivní scénou, mohou být pro životní prostředí ještě o něco horší.

Proč? Protože silnější aroma obvykle vyžaduje proces známý jako suché chmelení, což znamená, že se chmel přidává po vaření. V komerčním měřítku to obvykle vyžaduje energeticky náročný proces opakované cirkulace, plus pohyb piva mezi nádržemi, což znamená spotřebu většího množství energie na čerpání a více vody na čištění.

Pivo Wasted
A co víc, chmelová, vysokostupňová piva obecně vyžadují více ingrediencí. U některých řemeslných sládků není výjimkou, že používají až dvakrát tolik sladu než při průmyslové výrobě piva a o 25 procent víc chmele. Jen ve Skotsku se například odhaduje celkový každoroční objem odpadu v podobě vedlejších produktů z vaření piva na 53 682 tun.

Dobrou zprávou je, že díky své podstatně menší velikosti takzvaní řemeslní sládci pravděpodobně zanechají menší ekologickou stopu než jejich mega-pivovarničtí kolegové. To všechno by se ale mohlo změnit s tím, jak velké pivovary ve snaze zvýšit odbyt začínají napodobovat řemeslné druhy piva i s jejich náročností na ingredience.

Najdou se ovšem i tací, kdo se vydávají opačným směrem. Například v Leedsu sídlící pivovar Northern Monk Brew právě uvedl na trh možná první pivo na světě nezanechávající žádné odpady - a chutná neuvěřitelně. Pivo nazvané Wasted je zlatavý světlý ležák s obsahem alkoholu 6,7 procenta a vzniklo ve spolupráci s charitativní skupinou Real Junk Food Project. Ta mimo jiné provozuje sérii podniků pod heslem "zaplať, kolik můžeš", kde servíruje pokrmy připravené z vyhozeného jídla ze supermarketů, jídelen, restaurací nebo třeba od fotografů jídla.

Pivo Wasted vzniklo s pomocí 120 kilogramů vyhozených hrušek, croissantů a briošek. A nejenže tvůrci piva zužitkovali vyhozené jídlo, ale ještě pivo naplnili do lahví ze stoprocentně recyklovatelného skla a všechny zbytky z chmelu a sladu darovali místnímu farmáři, aby je použil jako krmení a hnojivo.

Co takhle ležák z českého chmele a libanonského koření?

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Rozhlas.czAutor:Štěpán Macháček

Blízký východ zažívá boom nových pivovarů, a to nejen v Izraeli, ale i v arabských zemích. Možná se vám tahle zpráva zdá jako pořádná novinářská kachna, náš zpravodaj Štěpán Macháček vás ale přesvědčí o opaku. A i když je výraz boom možná trochu nadnesený, v posledních letech vznikly nové pivovary v Palestině, Jordánsku, Izraeli i Libanonu. A jejich piva mají často pravou českou příchuť.

Sládek Emilio Hilál mi říká, že před deseti minutami zastavili plnící linku. Představa, že mi v reportáži bude chybět zvonění pivních lahví, zřejmě způsobila na mém obličeji velmi smutný výraz a provoz pivovaru 961 v kopcích nad Bejrútem se znovu na chvíli rozjíždí.

„Chmel bereme z České republiky, ze Spojených států, a z Německa. Záleží na odrůdě. Ale většina ho je z Česka,“ Zasvěcuje mě sládek Emilio nadšeně do své práce, ještě než mu říkám, odkud jsem.

„Zkoušeli jsme pěstovat chmel tady v Libanonu. Bylo to v údolí Biká. Chmel vyrostl dobře, ale nedosáhli jsme potřebného obsahu hořkosti. Teploty jsou tu prostě moc vysoké,“ vysvětluje.

Vymýšlí speciály k libanonské kuchyni
Dovážet se musí i slad a voda je z obecního vodovodu. Pivovar totiž vaří v pronajaté budově v průmyslové zóně a vlastní pramen nemá. Emilio mi teď hrdě ukazuje várny a spilky, které sám dával dohromady a říká mi, že musím ochutnat přímo z tanku.

„Tohle jsme nazvali LPA, světlé pivo libanonského typu. Je tam šest bylinek ze středomoří: divoký tymián, sumák, šalvěj, anýz, máta, a heřmánek. Nejlepší je při teplotě osmi až devíti stupňů,“ říká.

Jako sládkovi se mu prý podařilo skloubit západní pivovarskou tradici s chutí blízkovýchodních tržišť, a přestože osobně moc ochucená piva nemusím, tak tohle je opravdu zajímavé. Emilio Hilál je tu nenahraditelný. Dva roky dělal sládka ve známém belgickém pivovaru Chimay. A teď tu vymýšlí speciály, které jdou skvělé k libanonské kuchyni.

Vydávám se ještě nahoru za vedením pivovaru. „70 % Libanonců pije alkohol. Včetně muslimů, i když ti někdy nechtějí pít před jinými muslimy, takže pijí doma,“ říká asistentka ředitele Nady Tirádové, podle které je Libanon otevřená země, některá omezení ale existují. 200 metrů od mešity se například alkohol nesmí prodávat, ani podávat.

„Vyvážíme do světa i do sousedních zemí. Do Izraele to není možné, i když bychom rádi, ale exportujeme do Sýrie, a to dokonce i za současné situace,“ upozorňuje.

30 tisíc hektolitrů piva ročně
A ředitel Kamál Fajjád bere vaření piva jako koníček: „Já jsem žil v Londýně, pak v Dubaji. Pracoval jsem jako bankéř pro Deutsche Bank. Ale z těch obchodů na burze už jsem zešedivěl. Mám kamarády, kteří si na důchod zřídili vinařství, a já strávím důchod výrobou piva.“

Pivovar 961 roste, ročně teď vaří 30 tisíc hektolitrů. Už mu ale konkuruje několik dalších. A proč se vlastně jmenuje 961? To je telefonická předvolba Libanonu. Každý z miliónů Libanonců v diaspoře po celém světě tohle číslo dobře zná. A právě mezi nimi je odbyt největší.

Kolik vody a energie stojí jedno pivo?

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Reflex.czAutor:ČTK, The Guardian

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou zátěž pro životní prostředí představuje obyčejné pivo? Zřejmě ne, pokud ho tedy sami nezkoušíte vařit. Pak si uvědomíte neradostnou skutečnost: že přeměna ječmene na fermentované pivo za sebou zanechává ekologickou stopu epických rozměrů.

Pro představu: Na každou lahev piva se odhaduje průměrná spotřeba energie asi 0,2 kilowatthodiny, což je dost na zhruba tři a půl hodiny provozu metrové televize.

Pokud jde o vodu, je poněkud složitější stanovit, kolik je jí potřeba na výrobu piva - od pěstování chmele a ječmene až po vymytí veškerého pivovarnického zařízení. Nedávné studie naznačují, že může být potřeba až 300 litrů vody na vznik jediného litru piva. A co hůř, většina ingrediencí používaných k výrobě piva se ve skutečnosti nekonzumuje, takže zbytky chmele a sladu je třeba někam vyhodit či zlikvidovat.

Milovníci řemeslných druhů piva, kteří se snaží myslet na životní prostředí, tohle asi neradi uslyší, ale vysokoalkoholická chmelová piva spojovaná s touto čím dál tím oblíbenější pivní scénou, mohou být pro životní prostředí ještě o něco horší.

Proč? Protože silnější aroma obvykle vyžaduje proces známý jako suché chmelení, což znamená, že se chmel přidává po vaření. V komerčním měřítku to obvykle vyžaduje energeticky náročný proces opakované cirkulace, plus pohyb piva mezi nádržemi, což znamená spotřebu většího množství energie na čerpání a více vody na čištění.

A co víc, chmelová, vysokostupňová piva obecně vyžadují více ingrediencí. U některých řemeslných sládků není výjimkou, že používají až dvakrát tolik sladu než při průmyslové výrobě piva, a o 25 procent víc chmele. Jen ve Skotsku se například odhaduje celkový každoroční objem odpadu v podobě vedlejších produktů z vaření piva na 53.682 tun, podotýká server listu The Guardian.

Dobrou zprávou je, že díky své podstatně menší velikosti takzvaní řemeslní sládci pravděpodobně zanechají menší ekologickou stopu než jejich mega-pivovarničtí kolegové. To všechno by se ale mohlo změnit s tím, jak velké pivovary ve snaze zvýšit odbyt začínají napodobovat řemeslné druhy piva i s jejich náročností na ingredience.

Najdou se ovšem i tací, kdo se vydávají opačným směrem. Například v Leedsu sídlící pivovar Northern Monk Brew právě uvedl na trh možná první pivo na světě nezanechávající žádné odpady - a chutná neuvěřitelně. Pivo, nazvané Wasted, je zlatavý světlý ležák s obsahem alkoholu 6,7 procenta a vzniklo ve spolupráci s charitativní skupinou Real Junk Food Project. Ta mimo jiné provozuje sérii podniků pod heslem "zaplať, kolik můžeš", kde servíruje pokrmy připravené z vyhozeného jídla ze supermarketů, jídelen, restaurací nebo třeba od fotografů jídla.

Pivo Wasted vzniklo s pomocí 120 kilogramů vyhozených hrušek, croissantů a briošek. A nejen že tvůrci piva zužitkovali vyhozené jídlo, ale ještě pivo naplnili do lahví ze stoprocentně recyklovatelného skla a všechny zbytky z chmelu a sladu darovali místnímu farmáři, aby je použil jako krmení a hnojivo.

Pivu zaslíbený Salcburk

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:ZENAutor:Pavla Apostolaki

S úctou vařeno, s láskou servírováno, s nadšením popíjeno. Takovou filozofii vyznávají v Salcburku již šest set let. Tekutou pohodu si v sídle na řece Salzach lze vychutnat na zahrádkách, ve sklepeních, v hostincích i v samotných jedenácti pivovarech. Návštěvníci města tak mají šanci poznat rozmanité druhy hořkého moku včetně prvního bio piva na světě „Die Bio Weisse“.

Pivní kultura teče ve čtvrtém největším městě Rakouska již od čtrnáctého století, kdy právo pivovárečné udělili perle pod Alpami salcburští arcibiskupové.

Během jejich dlouhé vlády panovala pro vaření i pro stanovení ceny piva velmi přísná pravidla. Daň z alkoholu totiž tvořila slušný finanční příjem církevních hodnostářů. V přibližně stopadesátitisícové metropoli si hýčkají kvalitu piva i v současnosti.

Kvalita pod kontrolou
Zpravidla každý rok probíhá dvakrát anonymní testování v gastronomických zařízeních auditory. Ti prověřují nejen chuť zlatého nápoje, nýbrž i jeho čepování, výdej, čistotu sklenic, úroveň prostředí, obsluhy a sestavení pivního menu. Hospody a restaurace, které obstojí, pak odmění certifikátem „salcburské pivní kultury“.

Letos se titulem chlubí osmnáct z nich a vynikající doušky v půllitrech ocení i ti nejnáročnější milovníci piva. Ti mohou ostatně také zavítat na tematické prohlídky s diplomovanými znalci piva do pivovarů, na semináře, degustace nebo na výpravy do historie pivní kultury v Salcburku.

Nejdřív na pivo, pak do Ameriky
Jedním z výrobců, kteří salcburské hospody zásobují po několik staletí, je místní Stiegl. Největší soukromý pivovar v Rakousku se pyšní opravdu dlouhou historií – byl založen v roce 1492, tedy v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku. Ovšem jak s nadsázkou říkají jeho majitelé Heinrich Dieter a Alessandra Kienerovi, nejdřív vznikl pivovar a teprve poté došlo k objevení nového kontinentu.

Aby pivo mělo ten správný „šmak“, čerpá Stiegl pramenitou vodu z podzemí hory Untersberg. Vlakem pak dováží chmel z Horních Rakous, slad z Vídně. A to až přímo do areálu, kde jsou pro tyto účely nataženy koleje. Za den vyrobí pivovar šest a půl tisíc hektolitrů piva, které uskladňuje v osmnáctimetrových tancích. Z nich pak tekutina plná vitaminů skupiny B míří do plnicí linky. Když se rozjede v plném provozu, každou hodinu „políbí“ až devadesát tisíc lahví. Za odběrateli pak mimo jiné pivo putuje i koňským povozem, který pravidelně rozváží sudy do třiceti salcburských hospod a restaurací.

Roční speciál
Jednou za rok popustí sládci ve Stieglu uzdu své fantazie a vytvoří takzvané roční pivo zrající v sudech dvanáct měsíců. Pro loňského „Slunečního krále“ s koriandrem, mučenkou a s pomerančovou kůrou dokonce koupili tequilové bečky v Mexiku, aby nasál aroma drinku španělských kolonizátorů. Ale i během Velikonoc a Vánoc se mohou „příznivci krále Gambrina“ těšit na originální díla.

Skoro jako Češi
Země našich jižních sousedů je poseta dvěma sty deseti pivovary. A Rakušané jsou opravdu zdatnými konzumenty nápoje, který se vařil již v Mezopotámii pět tisíc let před Kristem.

V celosvětovém žebříčku drží se spotřebou sto čtyř litrů na osobu za rok bronzovou příčku za druhými Němci a prvními Čechy. Náš národ vypije o čtyřicet litrů více.

Únětické pivo dobylo Prahu, pivovarská restaurace jej míchá snad úplně do všeho

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:ekonom.czAutor:Libor BudinskýÚnětice

● V Úněticích nabízejí beerburger, pivovarský guláš či sladový chléb.
● V pivovarské restauraci se všechno točí kolem piva, pivo se míchá i do masa, ze kterého se připravuje domácí beerburger.
● Podívejte se, jak se v tamním pivovaru připravují pečená hovězí žebra.

Před pěti lety otevřený pivovar ve středočeských Úněticích vsadil na tradiční chuť českého piva a místo svrchně kvašených speciálů vaří tradiční desítku a dvanáctku, které dodává do devadesáti podniků v Praze a okolí.

Pivo se v Úněticích vařilo od 16. století, pivovar patřící svatovítské kapitule vznikl v roce 1710 a fungoval až do roku 1949. Obnoven byl po dlouhých šedesáti letech, konkrétně v roce 2011, a o rok později byla v zajímavém barokních interiéru otevřena také pivovarská restaurace, jejíž šéfkuchař Lukáš Nechyba se snaží při vaření využívat pestrou škálu pivovarnických produktů, od piva až po mláto a slad. Do restaurace se vejde zhruba sto hostů, dalších osmdesát míst je připraveno na venkovní zahrádce ve dvoře pivovaru.

Salát z utopenců
Stálá nabídka není příliš rozsáhlá, potěší chuťovky k pivu, ať už je to uleželý romadur naložený v oleji s bylinkami, škvarková pomazánka se sladovým chlebem či netradiční utopencový salát s cibulí a feferonkou. Nechybějí ani oblíbené vuřty pečené na pivu či studený česnekový bůček s jemnou meruňkovou hořčicí. Každý pátek se na pivu pečou vepřová kolena, která jsou k dispozici jen v omezeném množství (a všechna se během večera sní), stejně jako středeční pečená vepřová žebírka a čtvrteční hovězí žebra.

Kančí krk na pivu
Zhruba dvakrát do měsíce se připravují další pivní speciality, jako je třeba pivovarské kyselo s houbami a klobásou či kančí krk konfitovaný v únětické dvanáctce a servírovaný se špenátovým pyré a bramborovými noky ochucenými rozmarýnem. Prostě a jednoduše, v pivovarské restauraci se všechno točí kolem piva, pivo se míchá do masa, ze kterého se připravuje domácí beerburger, vepřová kotleta se nakládá do pivní marinády a guláš s uzenou paprikou se podlévá místní dvanáctkou. Pokud chcete mít pivo pouze v půllitru, a nikoliv na talíři, můžete si objednat jemné řízky z vepřové panenky obalené v parmazánové strouhance, které se servírují s lehkým bramborovým salátem, případně vsadit na telecí líčka připravená s kořenovou zeleninou na víně.

Pivní tvaroh
Pivo se ovšem používá také při přípravě dezertů, neboť v nabídce jsou domácí lívanečky s pivním tvarohem (tedy tvarohem našlehaným s pivem) a borůvkovým přelivem, kterým sekundují nugátové knedlíčky obalené v perníku a podávané se zakysanou smetanou.

Zvyknou si konzumenti piva na jejich nová značení?

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Blog iDNES.czAutor:Tomáš Pluháček

Stejně tak, jako vznikají pro výrobce potravin a nápojů komplikace při neustálých změnách zákonů a vyhlášek z hlediska výrobního procesu, vznikají pro spotřebitele komplikace při měnících se pravidlech označování výrobků.

A to nejen zaváděním nových značek kvality či původu potravin, ale zřejmě ještě více při změnách označování potravin nebo nápojů, a tedy i piv, na jejich obalech.

Na nejnovější změny v názvosloví piv dojde prostřednictvím jedné z prováděcích vyhlášek k zákonu o potravinách již od srpna letošního roku a spotřebitelé a konzumenti piva si tak budou muset zvyknout na pojmy jako „plné“ pivo, „silné“ pivo a celou řadu nově povinných pojmů, jako je APA, bock, porter, pils, stout, weizen, märzen a podobně. O tom, zdali pro běžného spotřebitele nové označování přinese více užitku než zmatku, se dá s úspěchem pochybovat.

Když už ke změnám dojít musí, měly by být takové, aby pro spotřebitele byly co nejméně matoucí. Je proto dobře, že byl zachován pojem „ležák“, kterým jsou označována piva jedenáctistupňová a dvanáctistupňová. Původně se jim mělo nově říkat „plná piva“. Toto označení se však bude týkat jen piv svrchně kvašených. Ty spodně kvašené zůstanou „ležáky“.

Chápu, že se legislativa musí přizpůsobovat vývoji doby a měnícímu se trhu, ovšem změny za každou cenu nejsou tím nejlepším řešením. To koneckonců uznal i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, když před nějakou dobou prohlásil, že různé směrnice a nařízení Evropské unie přílišně zasahují do života normálních občanů. Já bych k tomu dodal, že někdy je lepší řídit se selským rozumem a neměnit to, co funguje.

Spotřebitelé, a z nich možná ještě více konzumenti piva, jsou u nás velmi konzervativní. To je mimochodem nejen pro výrobce piva dobře, protože preferují ve velké většině kvalitní piva vařená tradičními postupy a z tradičních surovin. Tedy cesta, kterou jdeme i v našem pivovaru Zubr. Zároveň to ale znamená, že spotřebitelé operativně nepřijímají nové názvy jim dobře známých a oblíbených výrobků. Příklady známe i z nápojového průmyslu – ačkoli legislativa EU zakázala naší zemi používat název rum, který je nyní označován jako „Tuzemák“, přesto si chodí každý do obchodu pro „rum“. Něco podobného lze předpokládat i v případě nového názvosloví piv, navíc s rizikem, že se to může obrátit proti výrobcům skutečně českých piv – prostě proto, že jejich konzumenti nebudou z názvů piv vědět, o jaké pivo opravdu jde.

Osobně předpokládám, že i přes nová názvosloví a legislativní změny zůstane český zákazník věrný obvyklému a funkčnímu názvosloví a bude si vybírat hlavně podle kvality založené na mnohasetleté tradici našeho pivovarnictví. A to žádný byrokrat z Bruselu změnit nedokáže.

Primátoru se ve světě velmi daří

Publikováno:před 11 měsíciZdroj:Deník.czAutor:ČTKPrimátor

Pivovar Primátor Náchod loni zvýšil export o 6,7 procenta na dosud nejvyšších 35 159 hektolitrů piva. Zejména díky vývozu tak celkový výstav pivovaru vzrostl o 2,4 procenta na téměř 135 tisíc hektolitrů.

Primátor je největším pivovarem v Královéhradeckém kraji. „Pivo vyvážíme do 33 zemí, například do Brazílie, Číny, Koreje, Thajska, Indonésie," uvedl ředitel pivovaru Josef Hlavatý. Hlavními odbytišti jsou však evropské země, zejména Polsko, Rusko, Francie a Švédsko.

Nosným exportním artiklem je ležák Premium. Významný podíl však tvoří i speciální piva v čele se svrchně kvašeným pšeničným pivem Weizenbier.

Primátor, který má asi 80 zaměstnanců, se celkově profiluje jako výrobce speciálních piv.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.05.2017 07:374.983/4.983