Pivní novinky

Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů za poslední půlrok

Česká pivní válka

Publikováno:před 5 dnyZdroj:Česká pivní válka

Informace
Národně obrozenecký celovečerní film o pivu jako zhoubě i zachránci českého národa aneb pivo jako spojenec při stopování české identity

Popis
Ztratili jsme svoje pivo, aniž bychom si toho všimli? Jaký je rozdíl mezi "českým pivem" a “europivem”? Jak se pozná, že je pivo české? Co je to česká pivní chuť? Za kolik jsme ochotni své pivo prodat? Komu české pivo patří? Co nám vůbec ještě patří?
Existujeme vůbec?

Zápletka
Vyprávíme polistopadové pivní drama prostřednictvím tří hrdinů – padesátníků, kteří každý jinak a na vlastní kůži zakusili rozpuštění české pivovarnické tradice v globálním pivním oceánu náhražek, marketingu a technologických kompromisů. Nyní se vydávají do boje za její znovuzrození.

 

V Hanušovicích se vaří pivo už 140 let

Publikováno:před 3 hodinamiAutor:Aleš SpurnýZdroj:Rozhlas.czHolba

S dopolední reportáží Přímo z místa se vydáme do jesenického údolí Hanušovic. Tamní pivovar totiž za nedlouho oslaví významné jubileum.

„Bude to 140 let, kdy 28. prosince 1874 první sládek a jeden ze zakladatelů uvařil první várku zdejšího piva. Hned následující den s kolegy uvařil várku číslo dvě, a tím začala historie hanušovického piva“, říká ředitel pivovaru Vladimír Zika.

Tuto dobu připomíná nejen zdejší muzeum, jehož expozice je instalovaná v budově bývalé školy poblíž pivovaru. V areálu v němž se neustále pivo vaří, najdeme budovu ledovny a rybníky, které právě kvůli ledu kdysi k takovýmto provozům patřily.

Stejně jako u jiných historických pivovarů, je zdejší chloubou reprezentativní srdce komplexu – varna z roku …. obložená mramorem a blyštící se mosaznými korpusy dodnes využívaných kotlů.

Dnes ovšem pracovník, který je obsluhuje, nemusí ručně ovládat různé ventily a šoupata, ale dění se sleduje a řídí pomocí počítače. Proces vaření piva, který čerpá z novodobých poznatků i z tradičních postupů si ve stručnosti představíme při procházce specializovanými pracovišti.

Navštívíme spilku, kde v nerezových kádích mladé pivo, odcházející z varny přes vířivou káď a chladič, zraje. Prohlédneme si ležácké tanky a seznámíme se také s filtrací pomocí pozůstatků třetihorních rostlin.

 

Moravskoslezské minipivovary: Karviná

Publikováno:před 8 hodinamiAutor:Roman NedbalZdroj:BigBloger LidovkyKarvinský

V Karviné v současnosti existují tři minipivovary! Podíváme se do toho služebně nejstaršího.

V Karviné, v místní části Ráj, směrem na polskou hranici, stojí už přes 100 let hostinec Ovečka. Kdysi se jmenoval „U zastávky“, ale když se stalo zvykem, že místní hospodský svolával horníky, jdoucí z práce, slovy, „Pojďte, vy moje ovečky!“, začalo se pivnici říkat Ovečka, a tak tomu již zůstalo. Pro milovníky piva je zde dobrá zpráva, že od roku 2013 zde funguje také vlastní minipivovar.

Budova hostince je nenápadná, přízemní, žlutě natřená budova při silnici. Disponuje však dostatečně velkými vnitřními prostorami, z nichž v centrální, s výčepem, zařízené vkusným dřevěným nábytkem, se nachází na očích hostům varna piva. V místnostech není zakouřeno, v restauraci je možno se připojit k internetu prostřednictvím wifi. Objekt zahrnuje i venkovní posezení, od pivnice je oddělena místnost restaurace. Zajímavým nápadem je na zdi pivnice umístěný monitor s nabídkou podniku, včetně podrobné ilustrace výroby místního piva.

Obsluha je uctivá, pohotová a přesná. Vytknout je možno jen okamžitou zapomnětlivost při objednávce jídla.

Kuchyně nabízí bohatou nabídku chuťovek k pivu, bohatý jídelní lístek, přes týden menu s výběrem ze tří jídel. Ceny jsou mírně vyšší. Konzumované svíčkové s domácí šlehačkou a houskovým a karlovarským knedlíkem se nedalo nic vytknout, kromě ceny – 155 Kč.

V nabídcepivovaru jsou pravidelně 3 druhy vlastního nefiltrovaného a nepasterizovaného piva značky Larische. Larische 120 - světlý spodně kvašený ležák - přinesl vyváženost hořkosti a chuti (hodnocení: ***1/2, cena za 0,5 l: 26 Kč). Larische 130 - polotmavý speciál vídeňského typu zpočátku překvapil výraznou karamelovou chutí, která se později ustálila do přijatelného zážitku (hodnocení: ***1/2, cena za 0,3 l: 19 Kč). Aktuální speciál - Larische 120 medové pivo - bylo výrazné a přesto dobře sladěné hořkosladké chuti (hodnocení: ****, cena za 0,3 l: 16 Kč). V nabídce minipivovaru je kromě ochutnaných stabilně i světlý ležák Larische 110. Ceny piva jsou na příznivé úrovni, správné je i jejich ošetření.

Hostinec Ovečka s minipivovarem Larische byl pro mne velmi příjemným překvapením při mých toulkách po moravskoslezských minipivovarech. Rozhodně doporučuji!

 

Pivní plky a moudrosti v dokumentu Jana Látala

Publikováno:před 18 hodinamiAutor: Jakub KrásnýZdroj:Rozhlas.cz

„Do dokumentu jsem vstupoval s tím, že o pivu nevím vůbec nic,“ řekl na úvod režisér filmu sledujícího pivo jako národní klenot i životní poslání snímaných aktérů. Česká pivní válka dnes vstoupila do kin a společně s ní zástup lehce karikaturních postav, z nichž jedna o pivu píše knihy, dokonce i skládá muzikály.

„Jak už to tak bývá, když jedeme na obhlídku během prvního natáčecího dne, tak se náhodou stane, že se tam objeví nějaká zajímavá postava. A tak se stalo i tady,“ vypraví Jan Látal o prvním setkání s ostravským spisovatelem, cestovatelem a v první řadě celoživotním pivařem Martinem. Na konto ortodoxního fanouška, který k moku poprvé přičichl ve čtyřech letech, dodává, že „byl esencí piva i co se týče vizuálního vzhledu.“ Martin se od první chvíle stává hlavním průvodcem chmelového putování, které k překvapení diváků nekončí u těžce přetrpěné exkurze po pivovaru v Plzni, ale pokračuje až na daleký jih Afriky. Z pátrání po současném majiteli tradičního českého pivovaru vznikl tragikomický závěr, a jak jej popsal režisér: „obraz nějakého zámku, kam se malý český člověk nemůže dostat.“

Jan Látal kromě pivařské komunity v posledních měsících objevoval okem dokumentaristy další naprosto odlišné skupiny společnosti. V rámci dotazu na sérii České Televize Expremiéři nám prozradil více o překvapivém prozření a obratu k Bohu u kontroverzního politika Stanislava Grosse. Nalákal nás také ke sledování chystané dokumentární řady Kmeny, v rámci níž prozkoumával mimo jiné svůj vlastní vztah k hipsterům a neohippies.

 

Lobkowicz chce v Číně rozjet síť českých minipivovarů. První už funguje

Publikováno:před 21 hodinamiAutor:ČTKZdroj:Lidovky.cz

První český minipivovar otevřel v minulých dnech v Číně Steven Čang spolu s Pivovary Lobkowicz. V licenční smlouvě se česká strana zavázala, že zajistí sládka, domácí suroviny i potřebné know how. Pokud se spolupráce osvědčí, vznikne jich v nejlidnatější zemi světa celá síť. Serveru Lidovky.cz to prozradil manažer společnosti Petr Božoň.

V době návštěvy českých podnikatelů a prezidenta Zemana v Číně, byl ve městě Tchien-ťin otevřen první český minipivovar. „Na základě vyhodnocení této pilotní fáze bude rozhodnuto o dalším rozvoji projektu, obecně se ale bavíme o síti minipivovarů,“ řekl serveru Lidovky.cz manažer Pivovarů Lobkowicz Petr Božoň. Společnost proto uzavřela s čínským partnerem Stevenem Čangem licenční smlouvu. „Dodáme především know how, včetně českých surovin, v naší kompetenci je i technologie vaření piva, receptury a personální zajištění v osobě sládka,“ tvrdí manažer pivovaru.

„České pivo má v Číně velmi dobrý zvuk, mnoho z nich ho ochutnalo během návštěvy Česka a chtějí ho pít i doma,“ říká Božoň a dodává, že je v současnosti po kvalitním českém pivu v Číně velká poptávka. Podle něj se sice tuzemské pivo do asijské velmoci vyváží stále víc, kvůli dlouhé době transportu ho je ale nutné konzervovat, čímž ztrácí kvalitu.

Český sládek zaučí místní
Lobkowicz v rámci dohody uvolní minimálně na rok sládka z jednoho ze svých pivovarů, jeho úkolem pak bude nejen pivo vařit, ale i zaučovat místní personál. V první fázi se bude vařit český ležák, nemusí však zůstat pouze u něj. „Licenční smlouva nám umožňuje v případě zájmu rozšířit sortiment o další piva, která vyrábíme v našich pivovarech,“ dodává Petr Božoň.

Steven Čang chce v minipivovaru vařit pro místní zákazníky denně 500 litrů piva, řekl ČTK. Ten vybudoval společně s restaurací, která je zařízena ryze v českém stylu. Stěny zde ozdobí loutky Spejbla a Hurvínka, servírky zase budou obsluhovat ve slovanských krojích. Na jídelníčku pak zákazníci najdou třeba pečené koleno, žebra nebo výpečky.

Do piva se zamiloval v Česku
Čang se do českého piva zamiloval během svého dvouletého pobytu v České republice, kde pracoval v oblasti telekomunikací. „Pivo“ je také jedno z mála českých slovíček, které prý umí. „Když jsem odjížděl z Česka, říkal jsem si, že už nebudu moct pít tak dobré pivo. Už tehdy jsem proto přemýšlel o zřízení minipivovaru,“ řekl Čang.

 

Finský pivovar uvařil 70 let staré pivo z vraku lodi

Publikováno:včeraAutor:ČTKZdroj:Týden.cz

Finský pivovar uvařil belgické pivo podle toho, které se našlo v lahvích, jež se před 170 lety potopily společně s obchodní lodí v Baltském moři. A milovníci zlatého moku tak mají příležitost ochutnat, jakému pivu holdovali jejich pra-pra-pradědečci.

Pivo mohlo být napodobeno díky pečlivému výzkumu finských a belgických vědců, kteří se do tohoto úkolu pustili po nalezení vraku lodi u finských Alandských ostrovů v roce 2010.

Potápěči zkoumající v hloubce 12 metrů vrak lodi, našli jen pět lahví piva po boku 145 lahví šampaňského, které byly později potvrzeny jako nejstarší pitelný sekt na světě.

"Na rozdíl od šampaňského pivo nevypadalo, že by se dalo pít," uvedl tým vědců belgické Katolické univerzity v Lovani. Ovšem moderní chemie a trocha vynalézavosti jim dokázaly, že se mýlí.

Výsledek "nám dává šanci okusit, jak začátkem 19. století chutnalo luxusní pivo," řekl Jan Wennström, ředitel finského pivovaru Stallhagen. Tento proces nicméně vyžadoval práci téměř detektivní. Předpokládalo se, že se objevená loď potopila někdy po roce 1840, ale nikdo neznal její jméno, ani odkud plula. Což znamená, že záhadou byl také původ piva.

Odborníci ve finském výzkumném středisku VTT nedaleko Helsinek došli k závěru, že bylo pravděpodobně uvařeno v Belgii. A zapojili do zkoumání vědce z univerzity v Lovani, kteří dostali za úkol najít přesné přísady a zjistit, jak se dávné pivo vařilo.

"Největší výzvou bylo zjistit, jaký typ mikroorganismů se používal k výrobě tohoto druhu piva," řekl microbiolog Guido Aerts. Mnoho sládků se shodne na tom, že kvasnice jsou nejdůležitější přísadou, která rozhoduje o unikátní chuti piva. Ale kvasnic jsou tisíce variant a najít tu, která byla použita tehdy, bylo složitým úkolem.

"Kultura kvasnic použitá k výrobě tohoto piva byla 170 let stará a nebylo snadné ji identifikovat, protože byla kontaminována dalšími látkami," dodal Aerts. Vědci si nicméně byli jistí, že šlo o luxusnější pivo s ohledem na to, že se přepravovalo v lahvích a ne v úspornějších sudech.

Nyní je toto pivo dostupné v celé své dávné slávě. Je podstatně sladší než současná piva a jeho obsah alkoholu je 4,5 procenta. Finský pivovar uvařil 120 tisíc lahví piva nazvaného Stallhagen 1843, které je podle Wennströma "vytříbené a jemné".

Firma také vytvořila luxusní "speciální edici" v uměleckých lahvích, kterých původně vzniklo 1000, první z nich se v září na aukci vydražila za 850 eur (asi 23500 korun).

Část výtěžku půjde na další výzkum vraku lodi, který je stále na dně moře, a v němž se "nepochybně skrývají další poklady mimo těch, které už byly nalezeny", dodal Wennström.

 

Kina svedou válku, která je česká víc než ta dívčí. Povede se o pivo

Publikováno:včeraAutor:ČT24Zdroj:Česká televize

Látala, který večerní premiérou vstupuje do distribuce, sleduje hned tři příběhy "bojovníků za české pivo" a v lehkém, komediálním tónu zachycuje lásku ke zlatavému moku i tuzemský vzdor nadnárodním pivovarnickým koncernům.

Čtyřiatřicetiletý dokumentarista Jan Látal představil svůj první celovečerní snímek v předpremiéře na víkendovém festivalu v Jihlavě, nyní vstupuje do distribuce projekcí v letenském Bio Oko. Klade si ambici odlehčenou formou zachytit tuzemský, láskyplný boj za kvalitu českého piva.

"Mým záměrem bylo filmem Čechům trochu zvednout sebevědomí. Vaření piva k nám prostě neodmyslitelně patří, v ležáku jsme možná nejlepší na světě, a navzdory nadnárodním společnostem v sobě tenhle um znovu objevujeme," uvádí Látal. "Minipivovary u nás rostou jako houby po dešti, pivo se vaří v garážích v prádelních hrncích a postavy, které ve filmu sledujeme, každá po svém bojuje za svůj malý pivní poklad."

Tři pivní bojovníci
Česká pivní válka se prezentuje jako dokumentární komedie a sleduje tři vypravěčské linie: příběh bývalého sládka Josefa, který coby podnikatel vyráží budovat pivovar do Běloruska, milovníka piva Martina, který odjíždí do jižní Afriky napsat příběh toho, jak Česká republika "přišla o národní poklad" v podobě Plzeňského prazdroje; jeho vlastníkem je společnost SABMiller. Posledním hrdinou je moravský řezník Laďa, který se rozhodne vařit si pivo sám doma – ve svém uzenářském kotli.

"Mozaika složená z příběhů milovníků zlatavého moku se transformuje do metafory o hledání české identity, která se rozplývá v globalizaci všeho. Pivo jako symbol svobody a národního sebeurčení prožívá v Látalově dokumentu svoji renesanci," uvádějí tvůrci. Film vznikl ve spolupráci Evolution films, České televize, FAMU a za podpory Státního fondu kinematografie.

Jan Látal absolvoval Literární akademii a studoval na Katedře dokumentární tvorby na FAMU. Režíroval několik dokumentů s politickou tematikou, z nichž nejznámější, Paroubkové (2011), pojednává o původu negativního obrazu českého politika. Autorsky se podílel i na dokumentární sérii České televize Expremiéři, pro kterou portrétoval Stanislava Grosse, a připravuje i filmovou adaptaci knihy o tuzemských subkulturách Kmeny.

 

Jak se vaří pivo: nemusíte mít ani vlastní pivovar

Publikováno:před 3 dnyAutor:Radek KovandaZdroj:G.cz

Aby vzniklo něco nejen pitelného, ale i originálního, musí na tom pracovat desítky lidí. Nebo taky jenom pár.

Titulek článku je snad trochu zavádějící, jak už to u titulků bývá. Nemáme na mysli technologické způsoby výroby piva, které jsou v zásadě dva: infuze a dekokce.

V případě infuze se dílo – tedy sešrotovaný slad smíchaný s vodou – pozvolna povařuje v jedné nádobě. Je to způsob používaný zejména u svrchně kvašených piv.

Dekokce spočívá v tom, že se povařuje vždy jen část díla, zbytek stojí stranou v teple, a jednotlivé části se pak promíchávají a znovu opět určitá část (typicky 1/3) povařují). Dekokční způsob je typický pro spodně kvašená piva a obecně menší pivovary; výsledné pivo získává osobitější charakter a plnost a rovněž se při něm odpaří více nežádoucích látek.

Tenhle článek je ale o něčem úplně jiném – o různých fungujících způsobech, kterými mohou přicházet na svět jednotlivé značky piv.

Každému se zákonitě vybaví logický postup.
1. Pivovar s vlastními zaměstnanci a osvědčenými recepturami, vyrábějící pivo pod svými značkami

V tomhle případě nezáleží, zda se jedná o nadnárodní kolos nebo mikropivovar.

V celosvětovém měřítku je poměr velkých proti malým pivovarům, co se týče objemu výroby, přibližně 97 : 3 (co se týče počtu, je to obráceně).

Dnes ale mnoho značek vzniká i jiným, zajímavějším způsobem.
2. Fenomén zvaný „létající pivovary“

V Česku jej představuje například Honza Kočka a jeho pivovar s příznačným názvem Nomád, nebo ‚pražský pivní floutek‘ Prager Laffe.

V podstatě jde o to, že umíte vařit pivo, ale nemáte žádný vlastní pivovar. Disponujete recepturami, víte, kde sehnat ty správné ingredience, a jediné, co potřebujete, je místo, kde pivo vyrobit. To se zařídí u některého z pivovarů, který má volnou kapacitu, a pivo se zde vyrobí pod vaším dohledem. Takhle se můžete postupně přesunovat od pivovaru k pivovaru.

Není to sice úplně obvyklý a snadný způsob, ale máte-li dostatek zkušeností, času a energie se do toho pustit, vzniknou originální piva, kterými se nikoho jiný pochlubit nemůže.

Daleko obvyklejší je jiná cesta.
3. Pronájem pivovarnických kapacit a zaměstnanců

Zde ovšem záleží na tom, z jakého důvodu chcete pivo dělat, jaký je váš „byznys plán“.

Na první pohled ne příliš sympatická je varianta je ta, kdy chcete pouze vydělávat. Pak to provedete stejně, jako to dělají dnes běžně obchodní řetězce. Těm nezáleží na tom přinášet novinky či originální kvalitu, ale vyrábět pitelné pivo co možná ‚nejhospodárněji‘, tedy nejlevněji.

Zadají tedy své požadavky vybranému pivovaru s volnou kapacitou (a hlavně svolnému s touto formou spolupráce) a ten jim pivo vyrobí. Ačkoli sám z toho nic moc nemá – kdyby se chtěl daný pivovar živit pouze tímhle druhem metody „contract brewing“ (smluvní vaření), vydělal by maximálně na průměrné mzdy zaměstnanců, energie a zlevněné či podřadné suroviny. Z čeho by pak pořizoval nezbytné investice na opravy, vývoj a vylepšování, to babo raď.

Ale dnes není nic neobvyklého, že si tím různé pivovary minimálně ‚přivydělávají‘ – mimo jiné proto, že kde je poptávka, objeví se zákonitě i nabídka.

Na základě odvěké touhy autora zase někoho zbytečně nenaštvat se zde objevila tahle ilustrační fotka.

Další varianty „pivovarského pronájmu“ jsou však již z pohledu uvědomělejšího pivaře daleko zajímavější.
4. Oslovíte vybrané pivovary s požadavky na pivo dle vlastních, předem rozpracovaných představ

Podmínkou je, že se ve vaření piva vyznáte a víte, co chcete.

S pivovary posléze domlouváte, jak nejlépe to provést. Je to proces, který trvá delší dobu, ale výsledkem je pivo vaší vlastní značky, pod které se rád podepíše i pivovar, který ho pro vás uvařil.

Existují slavné značky, které takto zaangažovaly několik pivovarů, a protože se spolupráce osvědčila, už u nich zůstaly. Za všechny jmenujme třeba dnes ikonický dánský Mikkeller nebo newyorský Brooklyn Brewery.

Na první pohled by se zdálo, že jsou to ‚normální‘ malé pivovary vyrábějící tzv. craft beers. Česky se to dá přeložit jen poněkud krkoloměji jako „piva z rukodělných pivovarů“ – tedy ta, kde záleží zejména na kvalitě surovin a dodržování původních postupů.

Jenže to ve skutečnosti žádné „normální“ pivovary nejsou. Spolupracují pouze s osvědčenými výrobci, čímž mohou trochu připomínat již zmíněné létající pivovary, jen s tím rozdílem, že pravidelně ‚kočují’ po několika stabilních destinacích. Výstav, tedy objem výroby, se konkrétně u výše zmíněných dvou značek dostal až na 2 miliony hektolitrů ročně, což už v podstatě představuje velmi velký pivovar.
Mikkeller-Keeper-Pilsner

Kdysi malé, nadšenecké značky si zachovávají původní kvalitu a hravost, co se týče obsahu i etiket na obalech.

5. Nemusíte být expert, který přesně ví, co chce. Stačí jen rámcová představa a chuť do toho jít.

A v takovém případě si můžete nechat uvařit značkové pivo i třeba jen pro vlastní pohostinské zařízení. Jako se to daří třeba konkrétně pražskému podniku Prague Beer Museum a jeho značce Two Tales.

Na začátku před pár lety byli u zrodu dva kamarádi. Jeden vyrůstal v USA, druhý v Kanadě. A to ještě předtím, než zde nastal velký boom minipivovarů (který po pár letech následovala i Evropa včetně Česka). Jejich zkušenosti s pivní kulturou byly proto podobné jako u nás v devadesátých letech – převahu měly unifikované značky od velkých pivovarnických hráčů.

K nám se přestěhovali a setkali v době, kdy se i Češi začali vedle tradičních velkých desítkových piv pomalu ohlížet okolo a objevovat kouzlo řemeslných piv a nových stylů.

Řekli si, že zkusí tuhle dobu využít a nabídnout piva, která budou bavit české pivaře i je samotné; neměli ovšem za sebou tolik zkušeností a nechtěli kvůli tomu stavět zvláštní pivovar.

A tak se ‚rozhlíželi‘ a ‚přišli‘ na Ing. Jana Šuráně (viz náš dřívější rozhovor), kterému sdělili své požadavky – dělat nová, moderní řemeslná piva tradičními českými metodami. Jako kdysi, tedy kvašená v otevřených spilkách, pouze z poctivých základních surovin bez přidávání cukru a urychlování. Ale s novým nábojem, kdy tradiční postupy zapojují ‚nové‘ suroviny jako americké chmely a ejlové kvasinky.

Trvalo to více jak rok, než ve spolupráci se sládkem vycizelovali jednotlivé receptury tak, aby jejich výsledky odpovídaly původním představám. A dnes mají vedle klasického českého ležáku i americký nebo černý IPA (co je IPA?), a k tomu i zcela originální grapefruitové pivo, kam se přidává extrakt lisovaný z citrusové kůry.

Nyní více jak po roce, už mohou hodnotit. Češi nereagují na nové pivní styly úplně vstřícně, což asi není žádným překvapením. Jenže to například ani Němci ne. Zkrátka země se silnou pivní tradicí jsou hrdé na své pivní styly, a tudíž i velmi konzervativní, co se novinek týče. Navíc Češi jsou velmi ‚pozorní‘, co se ceny týče.

Ale v porovnání s podobnými českými „řemeslnými pivy“ si ta jejich stojí velmi dobře. Navíc si získává přízeň i v jiných zemích, zejména díky turistům, kteří jej zde ochutnali.
Takže ačkoli tohle pivo – a možná zatím ani tato strategie vaření – není úplně to pravé ořechové pro český trh, můžeme díky zájmu ze zahraničí dokázat světu, že umíme být na špici nejen svým pověstným českým ležákem, ale i jinými pivními styly.

Jestli jste došli až sem, bezpochyby jste dostali zálusk na některé z výše zmíněných piv.

Proto připomínáme, že až do konce listopadu máte v Praze (pivně nejpestřejším českém městě) možnost využít 37 speciálních pivních nabídek.

A protože zdolat více než 350 piv ve 150 místních klubech je nadlidský a veskrze dost nesmyslný úkol, nabízí program i akční ceny a slevy ve vybraných hotelích.

K tomu dostanete zdarma dva užitečné pomocníky – Pivního průvodce a Pivní kuponovou knížku.

 

Pivovar Velké Popovice a 9 sborů dobrovolných hasičů společně oslavily 140. výročí

Publikováno:před 3 dnyAutor:Lukáš KlapilZdroj:Regiony24.czVelké Popovice

Pivovar Velké Popovice hostil v sobotu 25. října netradiční a unikátní hasičské setkání. Pivovarští pozvali do svého areálu 9 sborů dobrovolných hasičů z celé České republiky, které letos slaví 140. výročí založení stejně jako středočeský pivovar. Hasiči se během dne utkali v požárním útoku, poté společně s obchodním sládkem pivovaru narazili 140litrový dřevěný sud nefiltrovaného Velkopopovického Kozla a připili si k výročí.

K uspořádání soutěže a pozvání 140letých sborů dobrovolných hasičů říká více manažer značky Velkopopovický Kozel Luděk Baumruk: „Tímto setkáním jsme chtěli nejen společně oslavit 140. výročí pivovaru a pozvaných sborů, ale také vzdát hold všem dobrovolným hasičům. Jsme vesnický pivovar a hasiči byli a jsou v mnoha obcích těmi, kteří nejen pomáhají, když je potřeba, ale také se starají o společenský život. Toho si vážíme, a proto je již 14 let podporujeme.“

Překvapením pro všechny nezasvěcené bylo, že hasičskou soutěž v požárním útoku, který je považován za „královskou disciplínu“ požárního sportu, vyhrálo družstvo složené výhradně z žen SDH Chodov časem 0:28:41. Druhé místo patřilo SDH Jirkov a na třetím místě skončil SDH Dvorce. Celkem se požárního útoku zúčastnilo 9 sborů dobrovolných hasičů, které letos slaví 140. výročí od svého založení.

Po ukončení soutěže narazil obchodní sládek pivovaru Vojtěch Homolka 140litrový dřevěný sud s nefiltrovaným Velkopopovickým Kozlem, společně s hasiči si připili a podepsali výroční list. Dobrovolní hasiči si pak vyzkoušeli správně načepovat tradiční české pivo a vyrazili na prohlídku pivovaru.

Základem dlouholeté spolupráce pivovaru Velké Popovice a dobrovolných hasičů je věrnostní program Hasičský rok s Kozlem, který odměňuje dobrovolné hasiče za jejich poctivou práci. V programu je registrovaných více než 1000 sborů a další se mohou kdykoliv přihlásit na webu www.hasicskyrokskozlem.cz.

 

V České Kamenici 
se zase bude vařit pivo

Publikováno:před 3 dnyAutor:Josef SukZdroj:Děčínský deníkČeská Kamenice

Zpočátku asi deset a postupně až padesát lidí najde uplatnění v bývalém panském pivovaru
v České Kamenici. Do jeho rekonstrukce se pustili manželé Radka a Jan Kotoučovi.

Tedy majitelé společnosti Palírna a moštárna Benátky, kteří jsou zároveň většinovými vlastníky historického areálu. Ten zachraňují s podporou evropských dotací.

„Už asi pět let uvažujeme
o vybudování ovocného lihovaru. V něm bychom dělali nejen pálenku a mošty z ovoce dodávaného zahrádkáři a dalšími pěstiteli, ale také destiláty k běžnému prodeji. Potřebné zázemí ke splnění tohoto záměru získáme právě rekonstrukcí pivovaru," tvrdí Jan Kotouč. S neskrývaným nadšením přitom ukazuje už prakticky zrekonstruované části areálu. Celkovou obnovu musí podle daných podmínek projektu dokončit k poslednímu červnu 2015.

„V červenci by se tady měli usadit první hosté," vysvětluje v prostorách, které se promění v restauraci. Popojde do míst, kde bude stát desetihektolitrová varna. Milovníci piva tak mohou během svého posezení pozorovat, jak se pěnivý mok vaří.

„Při úpravách veškerých prostor se podřizujeme požadavkům památkářů, abychom co nejvíce zachovali historický ráz areálu. Tady v restauraci bychom rádi zachovali původní cihlovou dlažbu. Jenže je neglazovaná a hygienici požadují její omyvatelnost. Takže s tím si musíme ještě poradit," připomíná Radka Kotoučová. Profesi kantorky dala sbohem před více než deseti lety.

„Manžel pochází z Moravy
a když hledal možnost nechat si pálit slivovici, zjistil, že 
v blízkém okolí žádná palírna není. Tak jsme se rozhodli, že si vybudujeme vlastní. Byla jsem v té době na mateřské 
a rozhodla se, že školu vyměním za podnikání v tomto oboru," dodává s úsměvem. Vzápětí ale poněkud zvážní. To když se řeč znovu stočí na probíhající rekonstrukci pivovaru.

„Musíme to zvládnout a obnovu zdárně v termínu dokončit. Jinak bychom se stěhovali do maringotky, protože bychom museli dotační peníze vracet a ručíme veškerým majetkem," připomíná.

Stávajícími úpravami obnova pivovarského areálu 
v České Kamenici neskončí. Rekonstrukce bude pokračovat ještě v příštích letech.

„Jsou tu prostory, které chceme postupně přebudovat na ubytování i jakési wellness pobyty. Bude to náš vklad pro oživení samotného areálu i turistického ruchu. A také zaměstnanosti v regionu, protože chceme nabídnout lidem nové pracovní příležitosti," dodává Jan Kotouč.

 
1-10 | 11-20 | 21-30 | 31-40 | 41-50 | | 591-599