Novinky a zajímavosti ze světa piva

zprávy ze všech pivovarů

Výletníky už tolik netáhnou hrady, zamíří raději do místního pivovaru

Publikováno:před 4 hodinamiZdroj:iDNES.czAutor:Martin Petříček

V Česku se objevil nový turistický hit. S tím, jak se v zemi neustále zvyšuje počet malých pivovarů, rychle roste i jejich obliba coby hlavního cíle výletu. Ukazuje to průzkum v rámci kampaně Rok venkova a potvrzují to i sami pivovarníci, které MF DNES oslovila. Podle nich prý není výjimečné, že za pivem do minipivovarů přijedou i turisté ze zahraničí.

Průzkum, který provedla agentura Ipsos spolu s Asociací malých a středních podniků (AMSP), ukazuje, že každý sedmý turista dokonce jako turistický cíl aktivně hledá pivovary či restaurace, kde točí vlastní značku piva. Dvě třetiny turistů sice malý pivovar cíleně nevyhledávají, ale narazí-li na něj, rády pivo ochutnají. Jen jedno procento tuzemských pivařů pivo z minipivovarů zásadně odmítá.

Počet malých pivovarů – tedy těch, kde se ročně uvaří méně než 10 tisíc hektolitrů piva – vystoupal dnes už téměř ke čtyřem stovkám. Jen za poslední rok vznikla padesátka nových provozů. Ačkoliv ještě před pár lety, kdy se pivo vařilo na polovině míst, lidé z oboru tvrdili, že trh se nasytil, dnes se řada z nich přiklání k tomu, že minipivovarů může vyrůst ještě spousta.

Pokud se tedy podaří vyřešit vznikající problém s nedostatkem sladovníků. Jednu ze tří škol, které tuto specializaci nabízejí, dokončí každý rok v průměru jen 15 absolventů. „Toto řemeslo nelze například nahradit cizinci na krátkodobý pobyt. Nejenže jde o dost specifickou profesi, ale sládek by měl mít ke svému produktu i osobní vztah,“ říká předseda AMSP Karel Havlíček.

Lokální pivovary táhnou
Byť nemohou v objemu výroby zdaleka konkurovat těm velkým (na celkovém výstavu pivovarů v Česku se podílejí zhruba dvěma procenty), právě minipivovary učí Čechy objevovat nové typy či chutě piva. A ti velcí se přizpůsobují, neboť častěji než dříve nyní vyrábějí speciální piva.

Právě testování lokálních piv či poznávání specifických a originálních chutí uvedli lidé v průzkumu jako hlavní důvod, proč si dát jedno z malého pivovaru. A 45 procent oslovených navíc říká, že je ochotno si za něj v porovnání s půllitrem z velkého pivovaru připlatit.

Jak se však shodují lidé z malých pivovarů, jejich klienti i přes širokou nabídku stále preferují klasické ležáky, u malých pivovarů jde obvykle o nefiltrovaná a nepasterizovaná piva. „Naše receptury odrážejí zejména klasické chutě českého ležáku a za osm let vaření se stále držíme této klasické koncepce,“ říká společník Šumavského pivovaru Vimperk Ivan Hojdar.

Vedle piva návštěvníky lákají také prohlídky pivovarů
„Naše nejoblíbenější pivo je světlý ležák Haštal 12°. Jsme v Čechách, kde jsou oblíbeny ležáky. Jiné druhy piva si zatím cestu k zákazníkům hledají,“ říká jednatel Želivského klášterního pivovaru František Marek. Premonstráti přitom nabízejí další druhy piv – od pšeničné dvanáctky až po nahořklý černý speciál – čtrnáctku.

„Nejprodávanější, stejně asi jako u většiny pivovarů, je naše jedenáctka. Pokud bych měl skutečně jedno pivo vyzdvihnout, tak to bude naše dvanáctapůlka Bitter, světlý ležák, která je velice oblíbená. A to pro svoji plnost a vyváženou vyšší hořkost,“ dodává jednatel zábřežského pivovaru Welzl Tomáš Kozák.

Minipivovary však nelákají pouze na konzumaci zlatavého moku. Prohlídka varny, spilky a dalších místností bývá samozřejmostí. Zvyšuje se také počet pivních lázní.

Varnsdorfský pivovar Kocour láká na výlet vlakem, který staví ve vlastní zastávce pivovaru. „Pokud přijedou návštěvníci autem, mohou se ubytovat ve spacím vagonu,“ dodává Monika Marenecová z pivovaru.

Veronika Mikésková: Sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá

Publikováno:včeraZdroj:Novinky.czAutor:Dana Sokolová

Narodila se v Lounech a měla velmi blízko k vínu, neboť pochází z vinařské rodiny, přesto svůj život Veronika Mikésková(30) zasvětila pivu a pivní kultuře. Dnes patří nejen mezi nejlepší výčepní plzeňského ležáku, ale také lektorky restauračního personálu a supervizorky kvality piva v Evropě.

Naučí se čepovat pivo opravdu každý?
Pokud má k sobě člověk někoho, kdo mu ukáže správný postup, jak se o pivo postarat, pak po technické stránce se to může naučit opravdu každý. Ale čepování piva není jen o tom, je zapotřebí mít k pivu vztah, ale také schopnost navázat kontakt se zákazníkem, dát do své práce lásku a to v sobě samozřejmě nemá každý a těžko se to i učí.

Jak by mělo vypadat správně načepované pivo?
Pivo by mělo mít krásnou krémovou, vysokou sněhobílou pěnu, zlatavou barvu a na stěnách půllitru by neměly být žádné znatelné bublinky. Pokud tam bublinky jsou, značí to, že ten půllitr je špinavý a při ostatních nedostatcích, že pivo bylo špatně ošetřené nebo načepované.

Co všechno ovlivňuje chuť piva a v čem výčepní nejvíce chybují?
Chuť piva ovlivňuje už samotné skladování nápoje, v jakých podmínkách se tak děje a při jakých teplotách. Dále je to čistota pivních trubek, výčepu, péče o sklo a samozřejmě také samotné čepování.

Hlavními nešvary výčepních je čepování piva do suchého a v podstatě špinavého půllitru, čepování na několikrát, z výšky či slívání z několika sklenic. To všechno se pak negativně odráží na chuti piva.

Proč nemáte rádi, když lidé říkají o čepovaném pivě, že je točené?
Máme výčepní takový slang, kdy říkáme, točí se tramvaje na konečné, točí se EKG, ale pivo se čepuje. Když se vrátíme zpět do historie, tak dříve aby lidé pivo dostali z kohoutu, používali mechanizmus točení tzn. točili takovým kolem. Dnes ale technologie pokročily, máme tlačné lahve, biogony, CO2 a pivo se z výčepního kohoutu získává čepováním. A hlavně máme krásné povolání výčepního, který stojí kde jinde než za výčepem.

Jak si jako žena získáváte respekt u mužského osazenstva?
Především svými znalostmi, praxí, ale i tím že jsem za klikama přirozená, a o pivo se umím správně postarat. Zároveň že se nebojím pánské konkurence, že zvládnu natočit pivo lépe než leckterý muž.

Stalo se vám, že by vám načepované pivo někdo reklamoval?
Ano, stalo, ale z toho důvodu, že mu chyběly znalosti. Nevěděl, že má být hladinka čepovaná na jeden zátah s tou krásnou sněhobílou krémovou pěnou, která postupně dochází v pivo. Pro mne to byl ale tenkrát impuls k tomu, že má smysl dál šířit povědomí o pivní kultuře a zákazníkům vysvětlovat, jak má správné čepované pivo vypadat, protože se to vždy odrazí v konečné chuti piva, což zjistí zákazník sám, pokud mu tu rozdílnost chutí i prakticky ukážete.

A nebyla v tom také někdy nedůvěra k vám, jako k ženě?
Samozřejmě se najdou muži, co ženě prvoplánově v tomto směru nevěří, ale pokud vy jako žena dokážete svou práci dobře prodat, pak si na svou stranu získáte i tyto lidi. Mám takovou zkušenost z letního festivalu. Čepovala jsem tam pivo s kolegou, který byl stejně zdatným výčepním jako já a několikrát se mi stalo, že nedůvěřivci šli nejprve ke kolegovi a až pro druhé pivo ke mně. A pak byli překvapeni, že pivo u mne chutná stejně dobře, ne-li lépe.

Patříte mezi milovnice piva nebo si dáte s přáteli raději lahev vína?
Pocházím z vinařské rodiny. Můj táta pochází z Moravy, má krásný vinohrad, stará se o víno, má sklípek, ale já jsem od určité doby, kdy jsem poprvé ochutnala pivo, pivař. S přáteli tedy chodíme určitě na pivo.

Jak jste se vůbec dostala ke svému zaměstnání?
Můj otec měl kdysi dávno hospodu, takže jsem mu tam vypomáhala a moc se mi líbil ten ruch a dění v hospodě, proto Střední hotelová škola byla jasná volba. V té době jsem ale pivo vůbec nepila. Při hledání práce po škole jsem narazila na Pivnici Konvikt, kde jsem se potkala s Lukášem Svobodou, který byl již v té době Mistrem světa v čepování Plzeňského piva a hledal výčepního. Chtěl, abych si to vyzkoušela, a mně to tenkrát chytlo. Zasvětil mne i do soutěží, což byl pro mne tenkrát taktéž výborný impulz a zároveň příležitost v životě něčeho dosáhnout.

Postupně, jak jsem procházela jednotlivými koly soutěže Pilsner Urquell Master Bartender, jsem si začala uvědomovat, že se za klikama cítím jako ryba ve vodě a ta práce mě začala maximálně naplňovat. Bavili mě lidé, co se kolem piva točí a pak také samotný příběh piva, který jsem měla možnost lidem předávat dál.

Jak moc bylo těžké soutěžit s nejlepšími výčepními v republice?
Při prvním regionálním kole to bylo velmi těžké, protože jsem ještě úplně nevěděla, co mě čeká, a byla jsem ve velkém stresu. Přes prvotní neúspěch mě to ale nakoplo k tomu, abych se přihlásila i do dalšího ročníku, ve kterém jsem potom i zvítězila a dostala se do národního finále soutěže Pilsner Urquell Master Bartender. To bylo pro mne obrovským obohacením. Když stojíte s dalšími 19 nejlepšími výčepními v jedné řadě, z čehož jsou jen tři ženy, uvědomujete si, že svou práci děláte skutečně dobře, což je tou nejlepší motivací. Navíc se od ostatních mnohé naučíte a získáte další dovednosti, ale i respekt k tomuto povolání.

Co všechno musíte umět, abyste uspěla v této soutěži?
Nejprve musíte uspět v písemných testech, které se týkají historie Plzeňského piva, ale i znalostí surovin, vaření, servírování apod. Poté je to o samotném čepování, a to jak veřejném, tak před porotou. Čepuje se pivo na hladinku do půllitru, z otočného kohoutu a třetinka z pákového kohoutu. Důležitá je ale i komunikace se zákazníky, jak dokážete pivo prodat a zákazníky si získat. Poté je tam pivní degustace, kde se vybírá ze šesti piv, a vy musíte podle barvy a chuti poznat o jaká piva se jedná.

Pomohlo vám nějak toto ocenění v kariéře?
Určitě. Jednak jsem v ten okamžik začala být na pracovním trhu žádanější. Mému zaměstnavateli to přineslo i více zákazníků a větší výtoč piva. Navíc jsem si mohla založit firmu, která se zaměřuje na školení personálu v oblasti čepování piva a pivní kultury a také se starat o kvalitu čepovaného piva v Plzeňských pivnicích.

Zároveň jsem dostala nabídku stát se součástí nově vzniklé skupiny Brewery Bartenders, která má na starosti šíření a předávání pivní kultury ve světě. Nyní tedy se čtyřmi dalšími kolegy jezdíme po světě, kde se čepuje Plzeňský Prazdroj, a školíme zdejší personál, auditujeme pivnice atd.

V čem podle vás spočívá přednost českého piva?
Pokud mohu mluvit o Plzeňském pivě, tak je to především jeho historie a jedinečná chuť. Vždyť je to ten pravý originál, podle kterého se vaří 2/3 světových piv. Je skvělé, že náš český výrobek takto rezonuje ve světě.

Je nějaký rozdíl mezi čepovaným pivem a lahvovým?
Kromě cenového, nijak velký. Jak do lahví, plechovek či tanků je plněno naprosto stejné pivo, v té nejlepší kondici, jak ho sládek uvaří. Vše ostatní záleží, jak je o pivo dál postaráno. Skladování u piva totiž sehrává velmi důležitou roli. Pokud si vezmete lahvové pivo z police, do které svítí slunce, a pak ho dáte do lednice, jeho chuť nikdy nebude taková, jako od výčepního, který se o sud či tank precizně stará a dodržuje veškerá skladovací pravidla.

Samozřejmě pokud se výčepní nebude o pivo dobře starat i on ho může zkazit. Stačí, když ho bude ho skladovat při 15 °C, nepostará se o čistotu trubek, pivo bude čepovat do suchého půllitru, a to hned na několikrát. Jak říkám, sládek je ten, co pivo vaří, ale je to výčepní, kdo pivo dělá.

Dokážou Češi ocenit kvalitu piva i kvalitu výčepního?
Ano. Česká pivní kultura jde obrovsky nahoru. Ještě před deseti lety byly po Praze jen 3-4 pivnice, kde se správně o pivo starali a dobře ho čepovali a dnes jich je nespočet.

A dokážou váš um ocenit majitelé a provozovatelé restaurací?
Stoprocentně. Už vidí, že za výtečnou chutí piva nestojí jen samotné pivo, ale že je to především o práci výčepního.

Zisk Carlsbergu vyšplhal na 14,5 miliardy. Dobře se prodávala drahá piva

Publikováno:včeraZdroj:Euro.czAutor:ČTK

Pololetní zisk pivovaru Carlsberg překonal očekávání především díky vyššímu objemu prodeje dražších piv. Provozní zisk bez zahrnutí mimořádných položek se meziročně zvýšil o téměř 20 procent na 4,13 miliardy dánských korun (14,5 miliardy korun). Analytici odhadovali pouze 3,92 miliardy dánských korun.

Pivo se dobře prodávalo především v Asii a ve východní Evropě, o pět procent se naopak snížil prodej v Rusku. Na ruských tržbách se projevil hlavně tamější zákaz PET lahví.

Carlsberg je třetím největším výrobcem piva na světě. Působí rovněž v České republice, kde v roce 2014 koupil jedenapadesátiprocentní podíl v Žateckém pivovaru. Podnik už také řadu let úzce spolupracuje s Budějovickým Budvarem.

Minipivovarů je na 400 a každý týden přibývají další. Rozmach může brzdit nedostatek sládků

Publikováno:včeraZdroj:iRozhlas.czAutor:Zuzana Švejdová

Boom minipivovarů v Česku nepolevuje. Stále platí, že v průměru každý týden vznikne jeden nový. Aktuálně jsou jich u nás už zhruba čtyři stovky. Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ale chybí sládci.

Ještě zhruba před třemi lety se mluvilo o tom, že počet malých pivovarů dosáhl svého maxima, přesto jich neustále přibývá. A podle asociace je tu prostor ještě pro desítky dalších.

Jejich popularita navíc mezi návštěvníky roste. Lokální pivovary se tak stávají důležitou součástí turistického ruchu v České republice. Cíleně je vyhledávají nejen domácí zákazníci, ale i ti zahraniční, kteří do Česka jezdí přímo za takzvanou pivní turistikou. I proto se jim majitelé pivovarů snaží přizpůsobit svoji nabídku.

„Jsou zajímavou atrakcí pro turisty. Oni dokážou vyrábět různá specifická piva, lokální piva. V současné době si uvědomují, že jsou vyhledávaným turistickým cílem, takže nejenom, že umožňují ochutnávky různých piv, ale spojují to i s návštěvou pivovaru, minimálně s prohlídkou sklepů a toho, jakým způsobem se pivo vaří. Snaží se rovněž nabízet i pokrmy, které do určité míry k tomu regionu, k lokalitě patří,“ vysvětlil Radiožurnálu předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček.

Řada pivovarů provozuje také svoji vlastní restauraci, součástí bývají i takzvané pivotéky - tedy specializované obchody s pivem. Kromě zakládání vlastních pivovarů jsou v Česku trendem i takzvané létající nebo taky kočovné pivovary. Což jsou podniky, které mají svoji recepturu piva, ale nemají technologii k jeho výrobě. Využívají proto volné kapacity jiných pivovarů, kde si pivo uvaří.

Pivovary přibývají hlavně v turisticky zajímavých místech - jako je Praha a celý Středočeský kraj. Pivovarnictví si ale našlo svoje místo i v typicky vinařském kraji. V posledních letech se totiž spousta malých pivovarů objevila i na jižní Moravě. Během pár let jich tam vyrostly na tři desítky a další se chystají.

Díky minipivovarům se také vrací výroba do míst, kde bývaly tradiční pivovary, které ale v minulých letech ukončily výrobu. To je třeba případ Litoměřic, Znojma nebo nedávno otevřeného pivovaru v Jarošově na Uherskohradišťsku.

Další rozmach pivovarského podnikání ale může brzdit nedostatek sládků. Podle Havlíčka je totiž řemeslo mezi studenty stále na okraji zájmu. „S ohledem na absolventy je to dneska na hraně. Je faktem, že jich každý rok přibývá přibližně 15. Na druhou stranu, současný trh, to znamená, kolik je dneska sladovníků v České republice, tak těch je 700 až 900. Takže je velkou otázkou, jestli bude stačit nové množství absolventů oboru Pivovarník - Sladovník tomu nástupu minipivovarů,“ dodal Havlíček.

Regionální piva ale bývají často dražší než ta od velkopivovarů. Za půllitr lokálního piva lidé zaplatí průměrně o pět korun víc. Záleží ale na regionu.

„Jsou ty rozdíly regionální. V Krumlově nebo v Praze nebo v hodně navštěvovaném místě to pivo bude podstatně dražší, řádově i za 50 korun se půllitr piva prodává. Samozřejmě jsou potom odlehlá místa nebo menší vesnice, kde se cena drží do 30 korun. V průměru o něco vyšší ta cena je, než z těch průmyslových pivovarů,“ doplňuje viceprezident Českomoravského svazu minipivovarů Radovan Koudelka.

Za vyšší cenovky může hlavně to, že pivovarníci vaří pivo „ručně“. Dražší je i kvůli vyšším cenám vstupních surovin. Malí výrobci je totiž nakupují mnohem dráž než průmyslové velkopivovary. Rozdíl je taky v nabídce - minipivovary si na rozdíl od svých velkých konkurentů můžou dovolit experimentovat. Nabízejí například piva s vysokým obsahem alkoholu nebo s příchutí - jako jsou kopřivová nebo taky banánová piva.

Založení minipivovaru ale není levná záležitost. Do rozjezdu musí podnikatelé investovat i miliony korun. Profesionální výrobna vyjde zhruba na šest až sedm milionů korun. Návratnost, pokud se byznysu daří, se v průměru pohybuje okolo osmi let.

Česká republika stále patří ke světové špičce v pití piva. Každý Čech vypije v průměru 143 litrů piva za rok. Co se týká konzumace, tak se Česká republika řadí na první příčku. Také tuzemské pivovary loni vyrobily nejvíc piva v historii. Dvacet a půl milionu hektolitrů.

Pivo teklo proudem. Dvě dámy zdolaly nefalšovaného tupláka

Publikováno:včeraZdroj:Blanenský deníkAutor:Jana Štégnerová

První ročník Blanenského tupláku mají za sebou milovníci piva. Konal se o víkendu v restauraci Myslivna u blanenské přehrady. Nakonec závodili i ti, kteří to vůbec neměli v úmyslu.

Areál se zaplnil, k registraci se ale lidé moc nehrnuli. Možná za to mohlo počasí. Teploměr neukazoval ani pětadvacet stupňů. Chyběla pořádná žízeň. Na druhou stranu mohl chladnější vánek zmírnit následky boje o vítězství. „Jdu do toho naplno," hlásil třeba Zdeněk Chlup.

Pak už byla odstartována první disciplína. Pití půllitru piva na čas. Vítěze Ivo Portl jej do sebe převrátil za 4,49 sekundy.

Na ženy čekala třetinka. Nejrychleji ji zvládla Soňa Kolářová, a to 6,9 vteřin. „Nejsem pivař, dám si pivo akorát v létě, když je vedro," řekla vítězka.

Na stole se objevila basa piv. Na řadě bylo otevření lahve čímkoliv kromě otvíráku. Muži otvírali piva o hranu stolu, svými zuby, zapalovačem nebo padesátikorunou. Výsledný nejlepší čas. Pan Miroslav to stihnul za 13,89 sekundy.

Následovaly smíšené štafety. Díky talentu moderátora do bojů nastoupily čtyři štafety. Blanenský drak, Hej debilové, Svijaňáci a Otíkův tým. Prázdné škopky bouchaly o stůl v rychlém tempu. „Nechala jsem se vyhecovat," prozradila Zlatka Ošlejšková, jak přišla k účasti ve vítězné štafetě Blanenských draků a třetímu místu v pití piva na čas. A utírala si polité tričko. „Jakýpak parfémy, teď mi budeš vonět," smál se její přítel.

V disciplíně pití piva brčkem zvítězil Radek Paděra s časem 8,2. V nejobsazenější disciplíně však muže pokořily ženy. Iva Skoupá byla o tři desetiny sekundy rychlejší než nejlepší muž.

Nakonec je vyhlášený absolutní vítěz prvního ročníku soutěže Blanenský tuplák. Stal se jím právě Paděra.

Zábava na blanenské přehradě pokračovala i po soutěžích, s hudbou a grilováním. Blanka Sekaninová byla s prvním ročníkem spokojená. „Na poprvé to dopadlo dobře," oddychla si po soutěži. A nezapomněla pochválit moderátora, který strhnul k závodění ty, kteří se přišli jenom podívat. Snad je v neděli nebolela hlava.

Dávný příběh pokračuje. Minipivovar Kolštejn oživil tradici starou 700 let!

Publikováno:včeraZdroj:Magazín PatriotAutor:Tomáš SvobodaKolštejn

Návštěvy regionálních minipivovarů se staly hlavní náplní seriálu „Pivní mapa“, ve kterém se Magazín PATRIOT soustředil výhradně na Moravskoslezský kraj. Nyní jsme se však v rámci volného pokračování podívali také za jeho hranice. A to do Jeseníků, kde byl naší další zastávkou minipivovar Kolštejn v Branné.

Což o to, na úctyhodnou tradici spojenou s udělováním práva vařit pivo se odkazují leckde. Jenže málokteré místo v celé republice má takovou historii jako Kolštejn. Mohli bychom napsat také Goldenstein, což byl původní německý název.

Dnes ovšem zavítáme do Branné. Právě tak se totiž obec s necelými třemi stovkami obyvatel od roku 1949 jmenuje. Mnozí turisté bezesporu znají její unikátní historické jádro, které je památkovou zónou a ve kterém se opět vaří pivo.

Více už nám řekne paní Soňa Demešová, provozní Relax centra Kolštejn, jehož součástí je i minipivovar, který sídlí v budově číslo popisné 56. Tady se celý příběh začal psát zřejmě již v roce 1325.

„Budovu dnešní restaurace dal tehdy postavit fojt. Byla jí udělena středověká výsada, právo vařit a čepovat pivo. Po celé období skoro 700 let sloužila i jako ubytovací zařízení. Přestože je dobových dokumentů kvůli požárům poměrně málo, našly se v archivech fragmenty, podle kterých to lze doložit,“ dává se do vyprávění naše průvodkyně.

Tradice vaření piva zde zanikla počátkem 20. století, kdy v celém regionu nezadržitelně sílil vliv velkých pivovarů z Hanušovic a Šumperka.

„Branná je turistické centrum, kde lidé chtějí mít kvalitní služby a zázemí. Proto se majitel, který od roku 2000 postupně kupoval budovy v centru obce, rozhodl navázat na tradici a v roce 2012 vybudoval malý pivovar,“ pokračuje Soňa Demešová.

Podle ní se tak uzavřel bezmála sedmisetletý koloběh historie a na Kolštejně se po slavnostním vysvěcení, které proběhlo v březnu roku 2013, opět začalo vařit pivo skoro tak jako kdysi.

Dvanáctka je na čepu stále
Aby vůbec mohli začít, museli nejprve prohloubit sklepy zhruba o metr. Jinak by se jim tam jen stěží vešlo šest ležáckých tanků a dvě otevřené spilky. Dvounádobovou varnu o objemu 500 litrů pak umístili o podlaží výše.

„Jako základní a zároveň i hlavní druh piva, které je na čepu stále, máme dvanáctku, klasický světlý ležák. Co se týče dalších piv, držíme se při vaření sezónnosti, takže aktuálně máme v nabídce dvě lehčí piva, polotmavou jedenáctku a světlou výčepní desítku,“ popisuje pivní menu paní provozní.

Všechna piva „postavili“ na vlastních recepturách a vyzkoušeli si už také experimenty v podobě svrchně kvašených speciálů. Teoreticky by je mohli vařit i častěji, musela by se ale navýšit kapacita ležáckého sklepa. Plány jsou hotové, zatím to však není aktuální téma.

Co naopak patří mezi žhavé trendové záležitosti, to je zájem lidí o jejich „živé pivo“, jak je Soňa Demešová nazývá. Turistům se snaží vyjít vstříc zejména celoročním provozem rozsáhlého wellness centra. Slabší období mezi zimní a letní sezónou tím prakticky odpadá.

„Naši zákazníci jsou převážně hoteloví hosté a turisté, takže 90 % produkce prodáme přímo v pivovarské restauraci. Jsme omezeni jedině kapacitou našeho ležáckého sklepa, kde máme šest tisícilitrových tanků. Více piva prostě navařit nemůžeme,“ upřesňuje naše hostitelka.

Kdo pivo miluje, rád si připlatí
Jelikož pochází ze Slovenska, ví, že Češi jsou jednoznačně větší pivaři. Tak je to historicky dáno a nic moc na tom nemění ani postupný boom malých pivovarů u našich východních sousedů.

Jako všímavá žena však vypozorovala, že navzdory tradicím se obecné pivařské preference významně mění podle skladby hostů. „Pokud tady máme ženské osazenstvo, pije se více polotmavá jedenáctka. Je trošku sladší díky karamelovému sladu, takže ženám více chutná. Jinak ale dominuje dvanáctka,“ podotýká zástupkyně pivovaru Kolštejn.

Není pochyb, že návštěvníky Jeseníků láká zejména jeho historie. Každého by ovšem měla zaujmout také kvalita piva, o kterou se každodenně starají s cílem držet se na nejvyšší úrovni. „Myslím si, že ne náhodou je právě v Česku rozvoj malých pivovarů. Ti, kteří pivo milují a chtějí kvalitu a tradici, si raději připlatí za živé pivo. Takovou máme odezvu od lidí,“ říká Soňa Demešová.

Přestože se sama neřadí mezi pivaře, našla si ke zlatavému moku cestu. Vždyť přiměřená konzumace nepasterizovaného a nefiltrovaného piva má blahodárné účinky na lidský organismus, což dokazují i vědecké studie.

Mýty i fakta o pivu si lze ostatně vyslechnout v rámci prohlídek minipivovaru přímo od paní provozní, která se přirozeně drží pohledu ženy. Jaké pivo jí vlastně chutná?

„Preferuji polotmavá a tmavá piva, zkrátka jako typická žena, kterou oslovuje jemně nasládlá a méně hořká chuť. Třetinku piva denně si dám,“ dodává s úsměvem.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase brzy na viděnou.

Minipivovar Kolštejn
Místo: Branná 56
Druhy piv: vaří spodně kvašená nefiltrovaná a nepasterizovaná piva, v nabídce je stabilně světlý ležák Bran 12°, podle sezóny jsou to další piva jako světlé výčepní Vogtey 10°, polotmavý ležák Dolmen 11° či tmavý speciál Menhir 15°

Zájem o pivo v plechovkách v Česku prudce roste, prodej lahvového neklesá

Publikováno:včeraZdroj:iRozhlas.czAutor:Ondřej Luštinec

Češi pijí stále méně piva v restauracích, naopak zájem o pivo v obchodech dlouhodobě roste. Aktuálně se to výrazně odráží na prodejích piva v plechovkách. Podle dat Českého svazu pivovarů a sladoven se letos v červnu prodalo o 73 procent plechovkového piva více než před rokem. Prodeje piva ve skle přitom neklesají.

Čísla pivovarského svazu potvrzují také prodeje ve velkých obchodech. Třeba řetězec Kaufland za prvních sedm měsíců letošního roku už prodal o třetinu plechovkového piva více než za celý rok 2016. O růstu, byť méně výrazném, mluví také řetězce Globus nebo Makro.

Vyšší zájem o plechovky už samozřejmě zaregistrovaly i pivovary, potvrzuje Pavel Barvík, mluvčí Pivovarů Staropramen, dvojky na českém trhu. „My jsme na tento trend reagovali již v roce 2015, kdy jsme investovali více než sto milionů korun do nové plechovkové linky ve Staropramenu. Tato investice nám jednak rozšířila kapacitu výroby. Zároveň jsme tím rozšířili možnosti našich balení, to znamená druhů plechovek i jejich velikostí," řekl Radiožurnálu Barvík.

Výrobní náklady pivovaru na pivo v lahvi a v plechovce jsou podle Barvíka podobné. „Co dělá vratnou lahev levnější, je samozřejmě ten fakt, že ji můžeme použít opakovaně. Proto je plechovkové pivo pořád trochu dražší než pivo ve vratných lahvích."

Podle Českého statistického úřadu byla průměrná cena světlého výčepního piva v lahvi v červenci 11,50 Kč. Stejné pivo v plechovce stálo 15 korun.

Jednička na českém trhu - Plzeňský Prazdroj - aktuálně v plechovkách prodává zhruba každé sedmé pivo, říká jeho mluvčí Jitka Němečková.

„Vzhledem k tomu, že se poptávka po plechovkovém pivu jak doma, tak i na zahraničních trzích neustále zvyšuje, rozhodli jsme se letos v červnu otevřít novou plechovkovou linku. Kapacita výroby plechovkového piva a dalších nápojů Plzeňského prazdroje se tak díky nové investici zvýšila téměř o tři čtvrtiny. Nová linka má kapacitu 40 tisíc plechovek za hodinu a umožňuje nám vyrábět nápoje v osmi různých variantách balení," vysvětluje.

Tedy nejen půllitrová balení, ale také třeba dvoudecová nebo litrová. Ačkoli roste prodej plechovek, neznamená to podle oslovených pivovarů a obchodů, že by kvůli tomu klesal prodej lahvového piva. Z podílu se ukrajuje jinde, a to v restauracích.

Jak ukazují data Českého svazu pivovarů a sladoven, dlouhodobě roste prodej baleného piva na úkor čepovaného piva v hospodách. To dříve tvořilo většinu prodaného piva v Česku, loni to ale už bylo méně než 40 procent.

„Pivo v plechovkách Češi preferují především kvůli jeho praktičnosti. Prim hraje skladnost, je snadno přenositelné, rychle se vychladí na správnou teplotu, pohodlně se otvírá, a co je také velký klad, že se obal nemusí vracet v místě prodeje," shrnuje důvody, proč roste obliba plechovkového piva, Martina Ferencová, výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.

I s recyklací plechovek od piva se ale počítá. Podle údajů společnosti EKO-KOM počet speciálních kontejnerů na kovy v Česku roste, ke konci loňského roku jich bylo přes 3800.

Navíc v některých obcích se sbírají plechovky společně s plasty do jedné nádoby, například kvůli omezenému prostoru. Nejvíc piva ale stále Češi kupují v lahvích. Loni měl tento obal podíl na trhu 42 procent, u plechovek šlo jenom o šest procent.

To byly Pivní slavnosti v Litoměřicích

Publikováno:před 3 dnyZdroj:První zprávy

Sobota byla v Litoměřicích ve znamení piva. Ochutnávku zlatavého moku si na Mírovém náměstí nenechalo ujít přes 5 tisíc návštěvníků.

„Mnoho lidí přišlo již na koncert skupiny Mandrage, který celou akci odstartoval velkolepě. Prostor slavností se postupně plnil až do večerních hodin, návštěvníci se mohli účastnit soutěží, stali se také porotou, když hodnotili nejlepší pivo či stánek, u kterého se nejlépe pije,“ sdělila ředitelka městských kulturních zařízení Věra Kmoníčková.

A kde, že se nejlépe pilo? V soutěži o „stánek, u kterého se nejlíp pije“, vyhrál pivovar Millenium, kde nalévaly krojované výčepní s plavými vlasy. Nejlepší pivo měl zase plzeňský pivovar Raven.

Chmel je naše zlato... ale nejen ten žatecký. Díky minipivovarům počet odrůd roste

Publikováno:před 3 dnyZdroj:Česká televizeAutor:ČT24

Už za necelé dva týdny začne sklizeň chmelu. Většině brigádníků sice projde pod rukama tradiční Žatecký poloraný červeňák, za posledních deset let se ale počet odrůd chmelu pěstovaných na tuzemských polích zdvojnásobil. Mohou za to i desítky nově vzniklých minipivovarů, které pro svá piva hledají méně tradiční chutě.

Aktuálně je v Česku zaregistrovaných dvanáct odrůd chmelu. Letos přibyly dvě nové – Gaia a Boomerang – a podle ředitele Chmelařského institutu v Žatci Josefa Patzaka se nabídka bude zvětšovat i v dalších letech.

„Příští rok to budou vůbec první odrůdy pro nízké konstrukce. Vychází z křížení českého a anglického zakrslého chmelu. Do roku 2021 chceme přijít s dalšími zhruba devíti odrůdami. Budou mezi nimi jak dvě odrůdy splňující chráněné označení České pivo, tak i voňavé odrůdy typu flavour, které se hodí pro piva chmelená za studena,“ popisuje Patzak plány institutu s tím, že šlechtění rychle rozvíjí po celém světě: „Za poslední dekádu vzniklo po světě šestkrát více odrůd než v té předchozí“.

Po nových odrůdách je hlad mezi malými pivovary
O nové odrůdy mají zájem hlavně minipivovary. Těch je v Česku už více než 370 a jen vloni jich podle údajů Českomoravského svazu minipivovarů vzniklo na padesát. České odrůdy využívají třeba v břeclavském minipivovaru Frankies, který funguje třetím rokem.

„Rádi zkoušíme, takže vaříme i z českých chmelů. Většina jich podle mě trochu supluje červeňák, hodí se na ležáky. Nejzajímavější je ale Kazbek, ten je unikátní v tom, že dokáže nahradit zahraniční hodně aromatické chmely. Z toho vaříme i svrchně kvašená piva anglického typu,“ popisuje svou zkušenost majitel pivovaru Štěpán Přikryl.

Minipivovary se ale na celkové místní produkci piva podílí méně než ze dvou procent. O zbytek se postará pětačtyřicet velkých pivovarů, které se do experimentů pouští pomaleji. Už zmíněný chmel Kazbek zkoušeli nedávno třeba v Plzeňském Prazdroji pro jeden ze svých speciálů.

„Tato odrůda je odlišná svým genetickým původem, neboť při jejím křížení vycestovali kolegové ze Žatce pro genetický materiál až na Kavkaz, odkud se do celého světa rozšířil původní divoký chmel,“ vysvětluje původ odlišeného aroma Jan Enge, hlavní sládek Prazdroje.

Zatím jen opatrně
Podle Zdeňka Rosy, předsedy Chmelařství, družstvo Žatec, které sdružuje většinu českých pěstitelů, jsou podobné pokusy jednou z cest, jak přiblížit většinovým pivařům a samotným pěstitelům nové odrůdy. Sám by je rád viděl na polích častěji.

„Nové chmelnice jsou ale velkou investicí, pěstitelé hledají návratnost a tu jim nejlépe zaručí dlouhodobé smlouvy s velkými pivovary. U červeňáku a dalších tradičních chmelů si jsou navíc jistější co do potřebných podmínek ochrany,“ vysvětluje Rosa důvody, proč se nové odrůdy pěstují zatím jen na malých plochách. Ostatně i oproti minulému roku se nejvíce navýšila pěstovaná plocha právě u Žateckého poloraného červeňáku. Celkově se chmelnice rozrostly o 170 hektarů, z čehož červeňáku patří celých 131 hektarů.

Pivo teklo proudem. Na Mikulovské Pivobraní zavítaly tisíce lidí

Publikováno:před 4 dnyZdroj:Břeclavský deníkAutor:Aneta Beránková

Téměř devadesát druhů piv, kapely jako Horkýže Slíže, Dymytry či Iné Kafe přilákaly do Mikulova tisíce lidí. V pátek a sobotu obsadilo tamní amfiteátr Mikulovské Pivobraní.

Na sedmý ročník pivního festivalu dorazili místní i lidé z širokého okolí. „Pivo máme rádi a líbí se nám, že se tady dá pít z těch dvoutinek. Máme tak šanci ochutnat daleko více druhů. Těšíme se i na kapely. To už budeme asi v náladě," smál se Tomáš Gabriel, který dorazil s partou do města pod Pálavou z Brna.

V programu mysleli pořadatelé i na děti. „Připravili jsme pro ně speciální zónu se zábavnými programy a bublinovou show," zmínila organizátorka festivalu Veronika Žuravlova.

Pozornost měla i show Marcela Ihnačáka, který před zraky účastníků vařil pokrmy vhodné právě k pivu. Zábava pokračovala až do sobotních večerních hodin.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.17.08.2017 07:355.314/5.314