Novinky a zajímavosti ze světa piva

Ukrajina se sice nemůže pochlubit tak silnou pivní tradicí, jakou mají jiné evropské státy, ale již před ruskou invazí se tamní sládci pokoušeli prosadit se svým vlastním pivním stylem jménem ukrajinský zlatavý ale. Jednačtyřicetiletá ukrajinská pivní odbornice Lana Svitanková se snaží, aby se tento styl zabydlel na světové pivní mapě. „Lidé si myslí, že jde o politiku, ale tak to není,“ říká.

Začátek války dodal úsilí ukrajinských pivovarníků i silnou symboliku. Na pípách tamních podniků se objevily speciály jako třeba Brew for Ukraine, Resist nebo Putin Huylo. Piva měla mezi zákazníky pomoci zvýšit povědomí o válce a získat i peníze na pomoc jejím obětem. V té době se také poprvé objevil termín ukrajinský zlatavý ale, resp. v anglické podobě Ukrainian golden ale, jak začali někteří sládci svá piva označovat.

Když se však o tomto pivním stylu chtěli jeho konzumenti dozvědět více, zjistili, že ukrajinské zlatavé pivo oficiálně neexistovalo. Zmínku nenalezli ani na stránkách respektované americké asociace pivovarů ani v certifikačních pravidlech pro porotce mezinárodních pivních soutěží, píše agentura Bloomberg.

Jednačtyřicetiletá Lana Svitanková se to poslední tři roky snaží změnit. Jako pivní odbornice spolupracuje s ukrajinskými pivovary a odborníky z oboru v USA, Velké Británii i zbytku Evropy. Jejím cílem je, aby získala pro tamní zlatavý ale celosvětové uznání.

Chybí pivní tradice
Ukrajina nemá valnou pivovarnickou tradici. Dlouho spoléhala na masově vyráběné světlé ležáky, jako je třeba Lvivske 1715 patřící dánskému megapivovaru Carlsberg či kyjevský Obolon Lager.

Teprve na svatební cestě v Praze v roce 2008 Svitanková objevila radost ze sladového českého tmavého spodně kvašeného piva – podle vzpomínek .z jejího blogu jí život změnila tmavá osmnáctka Master.

„Je to milostný příběh,“ říká Svitanková, když mluví o tomto okamžiku. „My nemáme žádnou specifickou pivní historii, nemáme se chuťově čeho chytit. Vychovali nás v tom, že pivo je jen jedno.“

Svitanková se proto rozhodla objevovat i jiná piva a začala psát o svých dobrodružstvích na blogu i pro různé pivní publikace. Zároveň problematiku studovala. Po složení zkoušek se stala první certifikovanou pivní porotkyní na Ukrajině.

Kouzlo koriandru
Mezitím začala ožívat i ukrajinská pivovarnická scéna. V roce 2009 vyslal dobrodružný majitel doněckého pivovaru Vasyl Mikulin svého sládka Dmytra Nekrasova do Belgie v naději, že si tam rozšíří pivní obzory.

„Vrátil se vrátil ochotný a dychtivý experimentovat s různými kvasnicemi, chmelem, a dokonce i s cukrem a kořením,“ tvrdí Svitanková. Jedním z výsledků jeho pokusů bylo silné nefiltrované pivo zlatavé barvy, které bylo mnohem chutnější a sladší než jeho belgické vzory. Sládek pak přidal pro citronový a pikantní závěr trochu koriandru, který je i jedním z hlavních ukrajinských vývozních artiklů.

Pitelné zlatavé pivo, zatím ještě bez přívlastku ukrajinské, se stalo hitem a recept se postupně rozšířil i do dalších pivovarů. V roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a napadlo Doněck, museli Nekrasov a Mikulin opustit region i svůj podnik a odejít jinam. Mikulin nakonec v Kyjevě založil pivovar Varvar, který se stal symbolem rozvíjejícího se ukrajinského řemeslného pivovarnictví.

Dostat Ukrajinu na pivní mapu
V roce 2016 nastoupila Svitanková do Varvaru jako koordinátorka akcí a ambasadorka. „Nebyla jsem nadšená,“ říká o své první ochutnávce ukrajinského zlatavého moku. „Mezi řemeslnými pivy jsem narazila na hodně podivných kousků a naučila jsem se je brát takové, jaké jsou.“

Nakonec, možná i pod vlivem rostoucí popularity tohoto piva připustila, že by na tomto stylu mohlo něco být a začala svou energii směřovat do oficiální kampaně za uznání ukrajinského zlatavého alu.

Neprve oslovila ukrajinské pivovarníky, aby zjistila, kdo tento styl vůbec vaří a jaké suroviny používá. Od všech, kteří byli ochotni spolupracovat, si vyžádala vzorky.

Napočítala asi čtyři desítky piv, která by se mohla klasifikovat jako ukrajinský golden ale, a dalších devatenáct pivovarů, které jej dříve vyráběly nebo měly v přípravě. Recepty vykazovaly podobnost v základních ingrediencích a obsahu alkoholu. Většina degustovaných vzorků chutnala relativně podobně.

Svitanková zjistila, že v roce 2021, posledním roce před plnou invazí Ruska, vypili Ukrajinci přibližně 1,25 milionu litrů svého národního zlatavého piva. To je asi 12 800 sudů, což odpovídá celému ročnímu výstavu některých menších pivovarů.

Po invazi Svitanková zdvojnásobila své úsilí a spojila se s dalšími americkými a evropskými pivovary, aby se ukrajinské zlatavé pivo dostalo ke spotřebitelům. „Začala jsem s úmyslem dostat svou zemi na pivovarskou mapu. Teď o to stojím ještě víc,“ říká.

Amerika stále váhá
V létě roku 2023 nové ukrajinské pivo Evropské sdružení pivních spotřebitelů (EBCU), které dbá o pivní rozmanitost, konečně zařadilo do seznamu pivních stylů. Loni rovněž po hlasování uživatelů nově přibylo v hodnotíci pivařské aplikaci Untappd. Americké asociace i pořadatelé mezinárodních soutěží se zatím k přijetí nové kategorie zviklat nenechaly.

„My pivní styly nevytváříme, jen reflektujeme to, co je na trhu,“ vysvětluje Chuck Skypeck, zástupce Brewer’s Association a člen výboru, který přezkoumává, vybírá a formalizuje pokyny pro pivní styly.

Svitanková ale zůstává pro svou věc přesvědčená. Na svých cestách stále rozváží plechovky s ukrajinským alem a doufá, že se jí podaří oslovit nové pivovary. Tento měsíc se plánuje zúčastnit výroční konference řemeslných pivovarů v Las Vegas, kde chce znovu oslovit sládky i porotce.

„Tohle je nejlepší i nejhorší doba, kdy to dělat,“ říká. Lidé si podle ní myslí, že jde o politiku, ale tak to není. Mladá odbornice chce, aby lidé uznávali pivní styl kvůli jemu samotnému. „Naše kultura řemeslného piva je mladá. Mít něco vlastního upevňuje naši pozici na světové scéně. Je to malý kousek naší ukrajinské identity,“ uzavírá Svitanková podle Bloombergu.

Kdyby se někdo v hospodách na Šumpersku a Jesenicku zeptal štamgastů, jaké pivo mají nejraději, dost možná by nejčastější odpověď zněla: Šerák. Jedenáctka z hanušovického pivovaru v letošním roce slaví čtyřicet let. Její historii připomíná jedna z nových expozic v pivovarském muzeu v Hanušovicích. Jejich slavnostní otevření spolu s návštěvnickým centrem se uskutečnilo v úterý 9. dubna.

„O Jeseníky roste zájem a o hanušovický pivovar dvojnásob. Dnes si ho projde více než osm tisíc návštěvníků ročně. Zároveň rozjíždíme řadu nových projektů v péči o kvalitu piva. Chceme mít naše zákazníky kde školit, učit je čepovat a pečovat o pivo, vytvářet tak pro ně konkurenční výhodu a zároveň se zasloužit se o renesanci pivní kultury v Česku. Také potřebujeme reprezentativní prostor, kde se budeme moci potkávat se zákazníky a veřejností obecně,“ objasnil marketingový ředitel firmy Pivovary CZ Group Petr Hermély investici za téměř čtyři miliony korun.

Návštěvnickému centru dominuje rozměrný výčepní pult se siluetou Jeseníků. Za ním je na stěně znázorněn varný postup piva. Akustiku zajišťují podhledy z chmelových šišek, které jsou i originální dekorací. Dominantním prvkem v recepci je světelná stěna složená z bezmála pěti set pivních lahví.

Obměnou a modernizací prošlo i přilehlé pivovarské muzeum. „Připravili jsme novou expozici ke sto padesáti letům pivovaru Holba, které v tomto roce slaví. Zároveň máme výročí čtyřiceti let Holby Šerák na trhu. V expozici je představen její vývoj za celou tuto dobu. Další nová expozice popisuje jednu z největších turistických akcí na Moravě, pochod Pivovarská čtvrtka, pořádanou pivovarem Holba. Čtvrtka letos slaví padesát let,“ zmínil Petr Hermély.

Hanušovický pivovar Holba spolu s pivovary Litovel a Zubr spadajícími pod společnost Pivovary CZ Group před nedávnem změnil majitele. Koupila je firma Pivovary Triangl, v níž drží majoritu skupina Kofola.

„Je to jednak byznys, který má blízko tomu, co děláme. Když jste v Česku nápojář, asi není nic lepšího, co byste mohl dělat, než pivo. Zároveň jsme z tohoto regionu, já pocházím z Opavy, v Jeseníkách jsem vyrůstal. Jsou to lokální značky, které mají vysokou kvalitu, nebyly zničeny jako spousta jiných. Jsme profíci v oboru a rozhodli jsme se podržet to, k čemu máme vztah v podstatě od dětství. Pro mě je odměna, když můžu jet do tohoto pivovaru. Je to určitě mnohem krásnější cesta než po D1 do Prahy,“ objasnil generální ředitel skupiny Kofola Jannis Samaras motivaci, která vedla skupinu Kofola ke vstupu do pivovarnického byznysu.

Koupě pivovarů není v regionu jedinou investicí Kofoly. Letos v lednu dokončila koupi Pragerových sadů v Libině, které tak zachránila před vykácením.

„Koupili jsme prvních šedesát hektarů a budeme je dál rozvíjet. Doufáme, že to není konečné číslo,“ poznamenal Jannis Samaras.

Skupina Kofola působí na pěti trzích ve střední Evropě. Ve čtrnácti výrobních závodech zaměstnává 2600 pracovníků. Tržby skupiny by letos měly přesáhnout deset miliard korun.

Češi pivo milují, na svůj ležák jsou hrdí. Ještě aby ne! Uznává ho celý svět. V posledních letech ale část pivařů našla zalíbení v nápojích netradičních, až trochu bizarních. Sotva jsme si zvykli na piva, jako je IPA, ale, stout či lambic, začal se strom pivních stylů ještě víc rozrůstat. Piva leží v barelech od vína, odpočívají v nádobách s malinami nebo kvasí s odrůdou obilí, která už je málem zapomenutá. Kam až sládci mohou v experimentech zajít? A kde cesta končí? Odpovědi nám pomohou hledat malé i velké pivovary. S úctou k tradici začíná naše téma rozhovorem se zastáncem „staré“ pivní školy Milanem Rambouskem.

Evoluce by měla trochu zvolnit
Máte před sebou opravdového znalce. Zkušeného odborníka z praxe. Jako redaktor ho chcete zaujmout už první otázkou. Ta musí být fundovaná a zároveň taková, že člověka hned rozpovídá... Sedím u stolu se sládkem Milanem Rambouskem. Vyučil se v budějovickém Budvaru, roky vařil pivo v Pardubicích. Spoustu let pracoval také v zahraničí. Nakonec před lety rozjel v domovském Hradci Králové minipivovar. Teď dělá hlavně pivní kurzy. Zlatavou dobrotu vám uvaří klidně ve vaší kuchyni.

Zapínám diktafon a předčítám recept, který vznikl díky kooperaci experimentálních pivovarů Barn a Crazy Clown: „Citron z předchozí várky jsme nahradili aromatičtější limetkou, přidali jsme víc ananasu, a hlavně hned dvojitou porci mrkvové šťávy! Vznikl tak chuťově plný, výrazný sour ale, kde opravdu ucítíte každou chuťovou složku... Pane Rambousku, povězte. Je tohle ještě pivo?“ Pivní znalec a velký vypravěč se jen usměje a na stůl začne vykládat listy s poznámkami a obrázkem stromu pivních stylů. „Máte hodinu nebo dvě?“ odpoví otázkou sládek. Když zjistí, že máme jen zhruba půl hodinky, nedá na sobě znát zklamání.

Geniální první otázka ztrácí šmrnc. V poznámkách mám připraveno ještě deset dalších. Během rozhovoru z nich ale nakonec padnou jen tři. Milan Rambousek vzpomíná na roky minulé a vyhlíží i pivní budoucnost. Občas ho přeruším otázkou improvizovanou. Snažím se zjistit, kdy je nápoj stále ještě pivem. Když zpětně poslouchám náš rozhovor v diktafonu, celé mi to dochází. Na moji otázku zkrátka odpověď není. Tedy alespoň nějaká jednoduchá. Ale zpět k úvodu rozhovoru. Za jeho počátek lze paradoxně považovat nikoli dotaz redaktora, ale respondenta. „O čem to moje povídání má být?“ vyzvídá sládek s úsměvem a šustí listy s poznámkami. Pro formu v textové podobě místo otázky tedy vykopávám větou oznamovací.

Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu přijal papež František při audienci celkem 2024 lahví plzeňského léžáku a k nim speciální dřevěný soudek. Jednalo se o velikonoční dar, který již po třinácté poslal papeži plzeňský pivovar. Plzeňský Prazdroj o tom informoval na sociální síti X.

"Posílání plzeňského ležáku do Vatikánu má svůj původ na přelomu 19. a 20. století, kdy si ho nechal dovážet na doporučení svých lékařů papež Lev XIII. Plzeňský Prazdroj na tuto tradici před lety navázal a letos už potřinácté věnuje papeži u příležitosti Velikonoc část várky plzeňského ležáku," uvedl již dříve mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář. V březnu před Velikonoci plzeňský biskup Tomáš Holub požehnal dar Vatikánu, kam ho poté zástupci odeslali. Ve středu jej osobně předali papežovi Františkovi.

Dar obsahoval 2024 lahví plzeňského ležáku, které připomínají aktuální letopočet. Spolu s nimi papež dostal také speciální dřevěný soudek s gravírovaným věnováním, který vyráběli prazdrojští bednáři. "Ti jsou pravděpodobně poslední bednářskou partou pracující přímo v pivovaru na světě," uvedl Kovář.

Nový podnik, jehož součástí je i malý pivovar, se rozprostírá na třech patrech a 1 400 metrech čtverečních. A až se otevře zahrádka, usadí až 520 lidí.
Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem – tak tahle pranostika letos rozhodně neplatí, protože duben nás přivítal počasím ryze letním. A zdá se, že s vysokými teplotami přišla do Česka i vlna gastronomických novinek a akcí, proto je čerstvé vydání newsletteru Deli nebývale tučné. Vyrazit můžete do barů, do nové kavárny, na degustační večeři i do nové restaurace, jejíž součástí je skleněná varna na pivo.

Fuze
V nepřehlédnutelné pražské Masaryčce, kde se to postupně zahušťuje rozličnými gastronomickými koncepty od kaváren až po cukrárny, nově otevřel podnik Fuze. A nejde o žádné ořezávátko, jelikož se rozprostírá na 1 400 metrech čtverečních na třech patrech a k sezení má 320 míst. Ta navíc co nevidět rozšíří i venkovní posezení, které restauraci rozšíří o dalších 200 míst. Za podnikem ale stojí gastronomická skupina Gare Restaurants, která má v portfoliu například restaurace La Gare nebo Les Moules – na velké provozy je tak vedení zvyklé.

Jak název Fuze napovídá, koncept nové restaurace vychází ze spojování různých přístupů. Zdejší kuchyni, do které mohou hosté nahlédnout, velí šéfkuchař Luděk Munzar. Na menu se rozhodl smísit lokální suroviny a asijské chutě, najdete na něm tak například hovězí tatarák se smaženou rýží, kachní kroketu s kimčchi, ale také dršťky, které tady oproti českému zvyku grilují. Na menu hrají důležitou roli také mušle, a to vzhledem ke spojitosti s již zmíněnou restaurací Les Moules. Polední menu je pak o něco střízlivější a z velké části ho tvoří české klasiky či chody s letmým asijským dotekem.

Specialitou je tady čtveřice hliněných pecí umístěná ve vrchní části restaurace, které se tradičně využívají v Indii. „Ty kombinují výhody otevřeného ohně a pece. Maso pečeme v celku podle principu od čumáčku po ocásek při teplotě 450 stupňů Celsia. Získává tak vůni ohně, ale zároveň zůstává šťavnaté,“ vysvětluje šéfkuchař. Větší skupiny hostů dostanou maso naservírované doprostřed stolu a budu ho moct sdílet.

Důležitým elementem, který zároveň padne do oka hned při vstupu do restaurace, je skleněná varna na pivo, jediná svého druhu v Česku. „Čepovat se bude místní ležák, tmavé i svrchně kvašené pivo a sezonní speciály,“ upřesňuje sládek Aleš Paik, který má zdejší pivovar na starosti. Výstav je plánovaný na 1 500 hektolitrů ročně. Kromě klasiky v podobě dvanáctistupňového ležáku si tady můžete dát i tmavou čtrnáctku nebo specialitu v podobě polotmavého uzeného piva. Nutno ale podotknout, že jeho uzená chuť je velmi decentní a příjemná.

Za odvážným interiérovým pojetím Fuze stojí pražské architektonické studio Pizingers Morix. Jeho tým pomocí různých stavebních materiálů a prvků prostor efektivně rozčlenil a zútulnil. Stěny zdobí výrazné kobercové tapiserie ze studia Masopust, ti všímavější neminou výzdobu na podlahách a stolech od Tomáše Javůrka a na zdech graffiti od Davida Strausse. Interiér v budoucnu oživí také výhled do přilehlého parku, který vznikne na střeše vlakového nástupiště.

Novinek na české gastronomické scéně je ale mnohem více. Pokud si chcete přečíst o těch dalších, podívejte se na poslední vydání newsletteru Deli.

Jedničkou v prodeji piva na Slovensku už není místní dcera Heinekenu, ale firma Plzeňský Prazdroj Slovensko z koncernu Asahi. Důvodem je mimo jiné rostoucí popularita českých značek na úkor slovenských.

Dceřiná firma nizozemského Heinekenu s pivovarem v jihoslovenském Hurbanově byla přes čtvrtstoletí nejsilnějším prodejcem piva na Slovensku. Ale loni ji poprvé přeskočil její největší konkurent, kterým je firma Plzeňský Prazdroj Slovensko v rukou japonského koncernu Asahi.

Donedávna tržní dvojka, která má pivovar ve východoslovenském Velkém Šariši, se tím pochlubila v tiskové zprávě. Podle ní prodej na Slovensku loni vzrostl o 1,3 procenta na 1,67 milionu hektolitrů piva. Celkově se přitom výroba piva v zemi snížila o více než šest procent na tři miliony hektolitrů, což souvisí s klesající spotřebou.

Za úspěchem Plzeňského Prazdroje stojí i to, že Slováci více sahají po českých pivech a prodej domácích značek klesá. A právě Plzeňský Prazdroj Slovensko stojí hlavně na prodeji českých značek, přestože některé vyrábí přes licenční dohody přímo v Šariši a v jeho portfoliu jsou i slovenská piva Smädný mních a Šariš.

Na převážně domácích slovenských značkách stojí naopak byznys dnes již druhého Heinekenu.

Změna na pozici tržní jedničky má však i další důvody, které Denníku N podrobněji popsal nejvýše postavený výkonný manažer slovenského Prazdroje Martin Grygařík.

V Česku v současnosti dle statistik celníků funguje 573 minipivovarů. V přepočtu na sto tisíc obyvatel vévodí s číslem 7,66 pivovaru statistikám Jihočeský kraj. Na nejvíce minipivovarů pak lidé při svých toulkách po Česku narazí v Jihomoravském a Středočeském kraji, kde jich je shodně 78.

Kdyby byl Karel Infeld Prácheňský z legendární hry Divadla Járy Cimrmana Záskok pivařem, jistě by si na větu „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý,“ odpustil repliku: „Tedy kromě mě.“ Právě okolí jihočeské metropole je totiž pro pivamilovné lidi místem zaslíbeným. Funguje zde 49 pivovarů, na 100 tisíc obyvatel jich tedy připadá hned 7,66.

A kdo by čekal, že na druhém místě se umístí Plzeňský kraj, který spolu s Jihočechy nechal zapsat pivní kulturu na seznam českých nemateriálních kulturních statků, byl by na omylu. Se svými 37 minipivovary, tedy v přepočtu 6,4 pivovaru na 100 tisíc obyvatel, se umístil „až“ na pátém místě.

Mezi dva zástupce zapsané pivní kultury se vmísil i kraj, který má člověk spíše spojený s vinicemi než humny a spilkou. Na třetím místě je jím Jihomoravský kraj (6,58 pivovaru na 100 tisíc lidí). Ostatně právě jižní Morava opanovala, spolu se středními Čechami, celkovou tabulku počtu minipivovarů na svém území. Oba regiony mají shodně 78 pivovarů.

„Když to trošku odlehčím, tak se u nás pije jeden den z tupláku a druhý z decáku. Oba nápoje se totiž krásně doplňují. A jak mi říkají sami vinaři, občas si musí tu kyselinku spláchnout pivem,“ osvětlil velký výskyt pivovarů na jižní Moravě Martin Vrba z jihomoravského pivovaru Mazák v Dolních Bojanovicích.

Na druhém místě se umístil Královéhradecký kraj, který má se svými 37 minipivovary v přepočtu 6,73 pivovaru na sto tisíc obyvatel.

Jak dopadla Praha?
Zajímavostí také je, že hlavní město Praha, kam na pivo míří spousta zahraničních turistů, je se svými 61 pivovary (4,61 na 100 tisíc lidí) až na osmém místě. „Určitě tak neplatí závislost, že s ekonomickou vyspělostí regionu roste počet minipivovarů,“ okomentoval tabulku pivovarský expert z České zemědělské univerzity v Praze Tomáš Maier.

Analytici z Celní správy České republiky spočítali i to, kde pivovarníci nejvíce přispívají do státního rozpočtu. „V loňském roce se na spotřební dani u piva vybralo takřka 300 milionů korun. Nejvíce, přes 70 milionů korun, vybral Celní úřad pro Středočeský kraj. Na druhém místě se s 52,5 miliony korun umístil Královéhradecký kraj a na třetím je Vysočina se 42 miliony,“ informovala mluvčí Generálního ředitelství cel Hana Prudičová.

Více jich vzniká, než zaniká
I když je v Česku již přes 500 minipivovarů, jejich boom v minulých letech mírně ochladl. Přesto více nových pivovarů vzniká, než jich zanikne. „Ještě před dvaceti lety si zasvěcenci mysleli, že hranice pěti set pivovarů bude i strop. Jenže tuto metu pivovary překročily před dvěma lety a v poslední době není nereálný ani počet tisíc pivovarů. Tím by se počtem přiblížily k situaci za první republiky, kdy na území dnešního Česka působilo asi 1400 pivovarů,“ konstatoval předseda Sdružení přátel piva Tomáš Erlich.

Staropramen je hrdým partnerem České fotbalové reprezentace. S nastupující pivní sezonou a blížícím se mistrovstvím Evropy ve fotbale spouští kampaň 12. hráč. Ta ukazuje, že fanoušci, kteří si rádi vychutnají kvalitní pivo, k fotbalu prostě neodmyslitelně patří. Značka při této příležitosti vydává i limitovanou fotbalovou edici plechovkového piva Staropramen 12. K dispozici bude v obchodech od druhé poloviny května a objeví se na ní zástupci fotbalové reprezentace.

Nový spot bude k vidění v TV i na sítích
Staropramen ke kampani natočil nový reklamní spot, který je o fotbale, pivu a české povaze. „Staropramen dlouhodobě prezentujeme jako značku oslavující českou náturu, není to jinak ani u nového spotu,“ říká David Zappe, marketingový ředitel společnosti Pivovary Staropramen. „Pracujeme s českou houževnatostí, jsme nad věcí, trošičku ironičtí sami k sobě. Důležité je zůstat pozitivní: ať už je to jakkoliv, my to zvládneme,“ popisuje Pavla Ličková, brand manager. Připomíná, že Češi se nevzdávají, ať už se zrovna daří nebo ne. A neplatí to jenom o fotbale.

Ve spotu jsou kromě hlavního aktéra Hynka Čermáka k vidění i fotbalové hvězdy Tomáš Souček, Jindřich Staněk a Tomáš Holeš nebo sládci Staropramenu – Jan Řehůřek, Jan Špaček, Rudolf Schaffer, Marek Hrdlička a Michal Meduna.

Reklamní spot je k vidění v televizi i na sociálních sítích od 8. dubna. Kampaň také poběží v online, tisku, rádiu, PR, directu, instore a AR/VR, a to až do srpna 2024.
Odkaz na spot na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=V4iWyMF8MGk

Mladí dospělí vyhledávají spíše nápoje s nižším obsahem alkoholu. V pivovaru Proud se tak rozhodli jít jim naproti a uvařili ležák na míru jejim chutím.
V Česku dlouhou dobu platilo tvrzení, že jsme národem pivařů. Ukazuje se však, že v případě mladší generace dospělých obliba klasického ležáku klesá. Pro mnohé je totiž překážkou vysoká hořkost piva nebo pocit plnosti po napití, raději tak sahají po sladších koktejlech nebo jiném ochuceném alkoholu. V experimentálním pivovaru Proud se tak zhostili inovátorské role a uvařili nový ležák, který má méně alkoholu, nižší hořkost a spíše lehkou, osvěžující chuť.

Stále platí, že tradiční ležák je u nás nejoblíbenějším typem piva. Z posledních dat Českého svazu pivovarů a sladoven vyplývá, že z roční celkové produkce 20,55 milionu hektolitrů piva tvořily právě ležáky 56 procent. Výzkum agentury Kantar ukázal, že jej v Česku preferuje 61 procent dospělých spotřebitelů. Zároveň ale naznačil, že roste skupina především mladých dospělých, kteří tradiční pivo pijí méně než dřív.

Zatímco v roce 2015 si ho alespoň jednou měsíčně dalo 56 procent spotřebitelů ve věku 18 až 30 let, v loňském roce to bylo 44 procent. Na důvod se blíže podívala kvalitativní studie společnosti Simply5, ze které vyplynulo, že tomuto typu lidí nevyhovuje často hořkost piva. Ze zahraničních průzkumů vyplývá, že mladí obecně holdují alkoholu méně a častěji vyhledávají i zcela nealkoholické alternativy nápojů.

„Zatímco u starších spotřebitelů vidíme, že stále více preferují hořká piva a speciály, u mladší generace dospělých sledujeme pravý opak. Tito spotřebitelé vyhledávají lehčí, méně hořké nápoje s nižším obsahem alkoholu. Zároveň si ale s konzumací spojují zážitky a očekávají, že to, co pijí a s čím se navenek ukazují, bude dobře vypadat,“ přibližuje Jakub Marek, marketingový manažer prémiových piv Plzeňského Prazdroje.

Pivní experti z Prazdroje tak uvařili pivo, které jde naproti preferencím mladší generace. Nepředstavujte si ale, že jde o pivo, které chutná jako limonáda s pivní příchutí. Při vývoji se totiž podařilo udržet plnou ležákovou chuť, která má oproti tradičnímu typu piva trošku výraznější sladkost. Hořkost má jen 18 IBU, přičemž obvykle ji mívají české ležáky vyšší než 30 IBU.

Díky nižšímu stupni prokvašení má také pouze 3,9 procenta alkoholu. Nutno ale podotknout, že úspěšně prošlo i ochutnáváním redakce CzechCrunche, která si potrpí právě na klasické ležáky. Pivo je chuťově velmi příjemné, „pitelné“ a v letních měsících se po něm hlava nebude točit tak rychle, což je také velká výhoda.

„Ležák Proud by se měl stát symbolem pivního trhu pro mladé dospělé. Novým proudem českého pivovarnictví. V blízké budoucnosti navážeme na tento nový ležák dalšími zajímavými stylovými pivy pod značkou Proud Experiment, jejichž chuťový profil bude stejně jako u nového ležáku lehký a dobře pitelný. Tato piva budou dostupná v čepované variantě ve vybraných podnicích a na festivalech,“ naznačuje plány značky Jakub Marek.

Ruku v ruce s novým pivem, které je nyní k dostání v řetězcích Tesco, Albert, Billa nebo Globus, v internetových obchodech Rohlík a Košík anebo čepované ve vybraných restauracích a dalších podnicích, jde ještě spolupráce Proudu a obuvnické firmy Botas. Obě značky – Plzeňský Prazdroj a Botas – mají totiž na českém trhu mnohaletou tradici. A stejně jako se nyní Prazdroj snaží přiblížit k mladší generaci, podařilo se i Vítovi Staňkovi, majiteli firmy Botas, oslovit slavnými botaskami mladé.

Obě značky tak našly společnou řeč a vytvořily kolekci moderního stylového oblečení a tenisek. „Pivovarský průmysl a ševcovina byly součástí novodobé historie naší republiky. My bychom byli rádi, kdybychom se dobrým pivem a dobrou obuví mohli pyšnit i v budoucnu. Proto nám tahle spolupráce dává smysl a rádi v ní budeme pokračovat,“ říká ke spolupráci Vít Staněk.

Jeden z vlastníků komplexu pivovaru v Rybářích je kontroverzní Rus. Podle opozičního zastupitele Adama Klsáka by bylo vhodnější, aby nejdříve došlo k demolici a až pak by město mělo vyjít investorovi vstříc.

Ostrá diskuse se strhla na jednání karlovarského zastupitelstva v úterý 9. dubna kolem situace se zchátralým areálem pivovaru v karlovarských Rybářích. Zastupitelé řešili žádost vlastníka komplexu, kterým je společnost AF Company, na změnu územního plánu pozemků, jež na nacházejí ve svahu nad Dolní Kamennou. Společnost se zavazuje, že k demolici dojde do 90 dnů a vedení města věří, že závazek dodrží.

Pivovar obývají bezdomovci a narkomani a nejen obyvatelé Rybář budou rádi, když půjde areál k zemi, což investor, který tam plánuje výstavbu Nového centra Rybáře, slibuje. Jenomže před pár týdny se teprve na veřejnost dostala podstatná informace, že padesátiprocentní podílník této společnosti Felix Ikonnikov nemá právě dobrou pověst. „Člověk jménem Felix Ikonnikov patřil mezi tvůrce finanční pyramidy MMM 2013 a dnes má dům naproti Mlýnské kolonádě,“ uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz ruský protikorupční aktivista Michail Maglov už na začátku roku 2017. „Felix Ikonnikov je Rus. Je to známý účastník ruské finanční pyramidy, je jejím předním členem, který organizoval podněcování vojenských operací v Doněcku a Lugansku,“ napsal někdejší student ČVUT Jan Matoušek, jenž se v roce 2018 zabýval ve své diplomové práci transformací pivovarského areálu.

Právě tyto okolnosti, které vyplavaly na povrch až nyní, jsou pro opozičního zastupitele Adama Klsáka (KOA) natolik závažné, že by město mělo mít v případu změny územního plánu ze zelené plochy na smíšenou centrální jisté záruky. Jeho argumenty ovšem nebyly při hlasování brány v potaz a změnu zastupitelstvo schválilo bez připomínek. Viktor Florián ze spolku Chraňme Vary navíc zastupitele upozornil, že aktivity tohoto Rusa už prověřuje policie. „Jak jsem se dozvěděl, vlastník má už vydaný demoliční výměr a připadá mi účelové, že ho ještě neuplatnil. Jeden z majitelů je kontroverzní osoba, která může být zařazena na sankční seznam. My mu změnou územního plánu vyjdeme vstříc, a on může následně pozemky někomu prodat, aniž by k demolici došlo. Proto navrhuji, udělejme změnu územního plánu až poté, co bude pivovar odstraněn,“ navrhoval Klsák. „Podařilo se nám získat čestné prohlášení od vlastníka, že k demolici dojde do 90 dnů od odsouhlasení změny územního plánu,“ reagovala primátorka Andrea Pfeffer Ferklová.

Radní Petr Bursík (ODS), který má územní plánování ve své gesci, uvedl, že se k problémům kolem Ikonnikova vyjadřovat nebude. Podle něho se danou změnou napraví chyby, které město způsobilo už v roce 2010, kdy byly pozemky označeny jako zeleň. „My jsme znehodnotili soukromému investorovi pozemky a nyní se snažíme tuto chybu odstranit. Z pohledu legislativy na tom nevidím nic špatného,“ konstatoval Bursík. „Pozemky byly převedeny jako zeleň bez toho, aniž by se k tomu vyjádřil. A já nemám důvod investorovi nevěřit, že lhůtu devadesáti dnů nedodrží,“ přidala se primátorka.

Na to se ozvali zastupitelé z řad ANO a SPD, kteří připomněli vážnost situace v Rybářích, za níž podle ní může právě pivovar. „Chápu, že situace je zde strašná. Ale, ale čestné prohlášení ještě neznamená, že to udělá. To mohl už dávno,“ kontroval Klsák.

Kontroverzní osobou se zabývala Česká televize v pořadu Reportéři. „Chtěla jsem od ní informace ohledně investora, ale dodnes nic nevím. My to neděláme pro investora, ale pro občany města,“ prohlásila Pfeffer Ferklová. Vedoucí stavebního úřadu Ladislav Vrbický pak zdůraznil, že pokud by se tato dílčí změna územního plánu vyňala z celé kompletní zprávy, celý proces se tak protáhne i o tři měsíce. „Doporučil bych, aby změna byla pozdržena aspoň do té doby, než budou kolem této osoby vyvráceny pochybnosti,“ uzavřel bouřlivou diskusi Florián ze spolku Chraňme Vary.

Za společnost AF Company vystupuje především projektový manažer Miroslav Příkop, který komunikuje i s redakcí Deníku. V úterý byl ale nedostupný. K Ikonnikovi na začátku únoru uvedl: „Neumím na to adekvátně reagovat, protože já toto jméno neznám. Nikdy jsem ho neslyšel, ani jsem tohoto člověka neviděl. Já jsem v kontaktu jen s panem Kasymovem (Alisher Kasymov je jednatel AF Company – poznámka redakce), který je oprávněnou osobou jednat za investora. Vím, že má nějakého společníka, ale nevím, kdo to je. Finanční prostředky použité na transformaci pivovaru budou standardního charakteru. Těmi by měly být bankovní úvěry. Pan Kasymov si už dělal průzkum. Nejdříve ale musíme mít stavební povolení, abychom mohli o úvěry požádat. Jde o klasický developerský projekt.“