Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

16. slavnosti Vratislavického piva byly úspěšné

Publikováno:před rokemZdroj:Pivovar KonradAutor:Ing. Pavel RegnerKonrad

V sobotu 27. června 2015 na 16. Slavnosti vratislavického piva přišly téměř čtyři tisíce návštěvníků a vypili 16 tisíc piv.

Nejvíce chutnal tradiční Konrad Vratislavický ležák a nejčerstvější novinka – svrchně kvašené pivo Vratislavický Ale. Všechny v pivovaru příjemně překvapil nečekaný zájem o tuto novinku mezi nestandardními pivy. Celkem se vypilo 158 sudů piva - od nealkoholického přes červené a zelené pivo až po řezanou 16°s názvem Svatopavelské.


Na slavnosti zavítal opět Martin Půta, hejtman Libereckého kraje. Spolu se sládkem Petrem Hostašem slavnostně zahájili letošní slavnosti.


Na slavnostech vystoupilo třináct kapel různých žánrů. Největší aplaus měl Vilém Čok a sličné dívky z kapely K2. Příjemný zpestřením bylo vystoupení houslového dua famme2fatale. Závěr patřil skupině Metallica revival z Berouna Také před vedlejší stageí byly po celou dobu davy fanoušků trvdé rockové hudby.


I přes nepříznivou předpověď bylo počasí téměř ideální: pod mrakem a bez vedra. Jen večer se jednou na okamžik rozpršelo. V tu chvíli všichni oceňovali kapacitu pivní haly. Celá akce se obešla bez potyček a zranění.


Pořadatelé již nyní přemýšlí nad tím, co a jak by se dalo ještě vylepšit do příštích ročníků.

U Stočesů nezůstalo v sobotu ráno ani smítko

Publikováno:před rokemZdroj:Rokycanský deníkAutor:Václav HavránekU Stočesů

Minipivovar U Stočesů v rokycanské čtvrti Rašínov slavil v závěru týdne čtyři roky existence. Tedy lépe řečeno přeměny z pivnice na proslulé restaurační zařízení.

Akce to byla náročná pro stovky hostů i obyvatele sousedních domů. „Vstávala jsme brzy ráno do práce, ale vždycky mne probraly dělové salvy i ohňostroj," durdila se mladá žena. Připustila ale, že v sobotu ráno byla ulice vzorně vyčištěná!

O zmíněné rány z kanonu se starali šermíři ze skupiny Harcíři. Poblahopřát dorazily i tři renomované hudební skupiny, takže personál měl od pátečního odpoledne do noci plné ruce práce. Kromě pultu uvnitř pivovaru bylo prozíravým tahem čepování z mobilní pípy před restaurací. Pitný režim štamgasti dodržovali zodpovědně a gurmáni neodolali nabídce krocanů nebo naloženého masa.

Dodejme, že majitelé populární osvěžovny chystají rozšíření služeb do centra Rokycan. Ale o tom podrobněji až za pár dnů..

Výzkumný ústav pokračuje v testování pitelnosti českého piva

Publikováno:před rokemZdroj:České novinyAutor:ČTK

Sérií pokusných workshopů pokračuje Výzkumný ústav pivovarský a sladařský ve zjišťování, zda je české pivo pitelnější než jeho zahraniční obdoby. Hodnotitelé na nich porovnávají, jaké pivo se jim pije lépe a snáze. Letos se již uskutečnila tři setkání. A nyní se uvažuje o zapojení zahraničních hodnotitelů, protože čeští mohou být na tuzemský mok více zvyklí, řekla ČTK tajemnice ústavu Věra Hönigová.

Výsledky pokusů chce výzkumná organizace podrobněji představit po prázdninách. Podobné testy byly již v roce 2013 kritizované Nejvyšším kontrolním úřadem, kdy získal ústav na projekt zkoumání pitelnosti podporu ze strany ministerstva zemědělství. Nyní již není samostatným projektem, vysvětlila Hönigová. Podle ní je součástí série zkoumání, ve kterých se zjišťují senzorické vlastnosti piva, testují se odrůdy sladovnického ječmene, které by mohly být výhodné pro pěstování v ČR. Ročně stojí projekty přibližně sedm milionů korun. Částečně jsou financovány pivovary a šlechtiteli, institucionální podporu mají od ministerstva zemědělství.

Podle dosavadních výsledků je české pivo skutečně pitelnější než zahraniční piva typu pils. Tedy více láká k dalšímu napití, ale zároveň také zabraňuje konzumentovi, aby se cítil přesycený, i když vypije větší objem tekutiny, uvedla Hönigová.

NKÚ na konci roku 2013 kritizoval projekt Vypracování optimální metody pro stanovení pitelnosti českého piva, v rámci kterého měl jeden příjemce za pět let získat dotaci 13 milionů korun. "Po dvou letech ministerstvo projekt přestalo podporovat, ale ve smlouvě o ukončení podpory zavázalo příjemce dotace jen k tomu, aby publikoval jeden článek v odborném tisku a sepsal metodiku na stejné téma," uvedl tehdy úřad. Za to dostal příjemce dotaci větší než pět milionů korun. Ministerstvo tvrdilo, že peníze poskytlo oprávněně. Výzkumníci nyní z tehdejší práce vyšli. "Metodiku máme certifikovanou, ministerstvo zemědělství ji uznalo," pravila Hönigová.

Výzkumný ústav je akciovou společností. Podle výroční zprávy za loňský rok drží největší podíl Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (32,93 procenta), pětinu akcií vlastní Plzeňský Prazdroj, následují Pivovary Staropramen (8,67 procenta) a další pivovary a sladovny.

Utajený (NE)klášterní pivovar

Publikováno:před rokemZdroj:Pivní PartyzánOssegg

Některé zprávy o nových pivovarech hovoří jasně už léta před jejich skutečným otevřením, o jiných je však získání nějakých informací cílem podrobného pátrání, zachytáváním nejasných zkazek a zjištění a jejich otevření je pak pro člověka velkým překvapením. O to větším a potěšujícím překvapením, pokud je nový pivovar otevřen v kraji, který často navštěvujete. Moc se mi tomu nechtělo do poslední chvíle věřit, ty zprávy byly skutečně spíš jen na úrovni šuškandy, ale nakonec Vám zprávu z otevření jednoho nového, respektive staronového, pivovaru mohu nyní přinést. Místo: Osek, čas: sobota 20. června 2015.

Přiznám se, že jistotu skutečného konání slavnostní otevření pro veřejnost, jsem měl až ve chvíli, kdy jsme přicházeli na osecké klášterní náměstí, přes nějž proudily davy lidí k jednomu z bočních vstupů zdejšího areálu cisterciáckého opatství při kostele Nanebevzetí Panny Marie. Přestože první zprávy o obnově pivovaru údajně probleskovaly již v roce 2009 a přestože obnova zchátralého klášterního areálu probíhá také již několik let, zatím její výsledky nejsou moc patrné, zejména pro obrovský počet budov a rozlehlost areálu a samozřejmě i z důvodu nedostatku financí. Areál je sice opět v rukou cisterciáckého řádu, o jeho obnovu, stejně jako o provoz nového pivovaru, se ale stará soukromá firma, respektive s ní personálně spřízněný Spolek přátel kláštera. Ty areál zatím bez přítomných členů řadu zároveň spravují.

Přestože je klášterní pivovar zmiňován poprvé až počátkem 18. století, zřejmě byla jeho historie mnohem delší, klášter samotný byl založen již někdy na přelomu 12. a 13. století. Jeho areál byl několikrát přestavován a rozšiřován, zejména do barokní podoby na přelomu 17. a 18. století. Právě tehdy, za opata Benedikta Littwerga, je v letech 1701-1703 zřízen zmiňovaný nový pivovar v severovýchodním křídle hospodářského zázemí kláštera. Pivovar s humnovou sladovnou byl později přestavován, dle dochovaných dobových fotografií zřejmě získal i parní pohon. Jeho výstav v letech kolísal mezi 7 až úctyhodnými 24 tisíci hektolitry uvařeného světlého a tmavého piva pod značkou Brauerei-Ossegg.

Pozdější doba už nebyla pivovaru ani klášteru nakloněná. Po druhé světové válce nejdříve v souvislosti s výměnou obyvatelstva, později se změnami politickými, byl pivovar zrušen, stejně jako později i klášter. Roku 1946 se tak s výrobou piva přestalo a po několika letech, kdy místo sloužilo jako stáčírna, byl pivovarský areál definitivně opuštěn. Klášter v alespoň provizorním podřadném využití chátral, což se bohužel projevilo nejvíce právě na objektech hospodářského zázemí, které stály stranou veškerého zájmu a za těch několik desítek let se proměnily v některých případech (např. sladovna) až v ruiny obvodových stěn, zarostlých náletovými dřevinami. Pivovar samotný ztratil svůj vysoký komín, Až návrat cisterciáckého řádu a aktivity současných správců areálu přinesly změnu a nezbývá skutečně než věřit, že jejich činnost bude úspěšná.

V sobotu 20. června se pak obnovený pivovar, vznikající v budovách toho dřívějšího, otevřel po přechodném provozu veřejnosti. Akce mi moc nepřipomínala, alespoň v čase naší odpolední návštěvy, podobné jiné slavnosti. Postrádala masovost, kulturní program byl připraven až na odpoledne a asi i díky jisté odlehlosti Oseka, nehledě na zmiňované obecné utajení, byla určena primárně místním a neviděl jsem na ní snad žádnou ze známých tváří, které obvykle na podobných akcích potkávám. Nic z toho, co jsem napsal, ale není kritika, právě naopak. Klid celého odpoledne mi vyhovoval, až mi dokonce chvílemi přišel až přehnaný (možná nějaká hudba nevtíravá na podkres by neuškodila).

Většina programu se odehrávala na pěkném nádvoří někdejších hospodářských provozů. Připraven byl výčep s rozšířeným krytým posezením, které ale nakonec stejně ani nedokázalo pobrat všechny návštěvníky. Ti tak posedávali či postávali na pěkném velkém prostranství pod velkými stromy kolem. Malé posezení bylo připraveno i v rozsáhlém prostoru provozu pivovaru, a tak byla i možnost si prohlédnout jeho technologii. Zda byly na programu i komentované prohlídky netuším, za času naší návštěvy zřejmě žádná neproběhla. Je ale pravdou, že prostor u varny toho dne sloužil spíš i jako zázemí programu venku, než jako regulérní místo k posezení.

Na čepu byla světlá 12° a tmavá 13°, na plakátu avizovaný světlý ležák 11° nakonec k mání nebyl, stejně jako silné speciály, plánované zejména k sezónním příležitostem. Pivo bylo nabízeno do logovaného skla, které bylo možné za zálohu půjčit, což kvituji s povděkem a potěšením. Stejné pěkné logo, názvem piva se odvolávající k tradiční značce Ossegg, bylo i na skleněných lahvích s patentním uzávěrem všech možných objemů, jež má pivovar také v nabídce. Pivo bude pak nabízeno i sudové, primárně pro vlastní pivovarskou restauraci, jinak na prodej zejména do "spřátelených" klášterů či pro partnery v zahraničí.

Světlý ležák výrazně zlatavé až opalizující barvy mi moc nechutnal. Byl podivně rozbitý, nevyvážený, sladově těžký. Naopak černý speciál mi vyhovoval. Opravdu černé pivo, suché a příjemně hořké, taková mám rád. Těším se, až budu nejen moci znova ochutnat, ale rozšířit si obzory i některým ze zdejších sezónních speciálů, myslím, že do Oseka se velice brzy vrátím a pivo tady v klidu ochutnám při posezení na terase s výhledem na klášterní kostel na straně jedné, na ruinu někdejší sladovny na straně druhé.

Otevření pivovaru v Oseku se, myslím vydařilo. Potěšilo mne, kolik místních si našlo cestu a věřím, že místo bude i díky velice příznivé ceně piva jejich návštěvou opětovně poctěno. Stejně tak ale věřím, že pivovar se může stát i důvodem, aby se krásný, ale trochu zapomenutý a nepoznaný Osek stal cílem výletů i přespolních a turistů. Vzhledem k blízkosti státní hranice i zajímavé historii místa i těch z druhé strany Krušných hor. Finance získané z prodeje piva by určitě podstatným způsobem mohly pomoci postupné opravě celého památkově i duchovně tolik významného komplexu.

Jen si na závěr dovolím takovou otázku či nabídku k polemice. Při vymýšlení nadpisu k tomuto příspěvku jsem si uvědomil, že nevím jak to vlastně je s těmi klášterními pivovary. Kláštery a jejich pivovary jsou u nás, vzhledem k jejich dlouhé dějinné tradici, vzhledem k jistému tajemnu, které vaření piva mnichy obestírá, a možná i vzhledem k síle pivovarského marketingu přinášejícím zprávy o starobylých klášterních pivovarech například v Belgii, vnímány jako něco, co automaticky budí důvěru, respektive přitahuje zájem. Formulka klášterního piva se tak objevuje v propagačních materiálech našich pivovarů často, přestože mnohdy ta piva a ani pivovary nemají s kláštery nic společného. Asi vzhledem k té devalvaci pojmu dnes jako klášterní pivovar vnímám a respektuji (z hlediska hospodářských dějin i z hlediska současnosti pivního světa) pouze takový, který je skutečně i přímo v rukou jeho řadu, nejen - alespoň - v jeho prostorách.

A to je právě osecký případ, přestože tady je to ještě trochu složitější. S tradiční rolí klášterních pivovarů, jejichž zisk sloužil provozu opatství, trochu souzní cíl majitele pivovaru začlenit jeho provoz do postupné obnovy kláštera. Neznám přesně vztahy mezi ním a cisterciáckým řádem, ale je klidně možné, že se mniši řádu do Oseka jednou vrátí a třeba tu jednou budou vařit i pivo. Potom už to bude jednodušší a nebudu zde muset podobné polemiky vést. No, uvidíme. Jedno je ale jisté již nyní: minulý týden přibyl na mapu českých pivovarů nový zajímavý provoz, který se nachází v areálu cisterciáckého kláštera v Oseku. Zajeďte se tam určitě podívat. To místo za to stojí, zaslouží si to a minimálně jako nástupní či cílová stanice nějakého pěkného výletu po východních Krušných horách bude zdejší pivovar sloužit určitě perfektně!

V Záhlinicích přes sto let vyrábějí slad tradičním humnovým způsobem

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Viktor ChrástZáhlinice

V Záhlinicích na Kroměřížsku funguje už od roku 1899 unikátní humnová sladovna. Slad dodává především do menších regionálních a restauračních pivovarů, každý měsíc jí přibývají další zákazníci.

Zářivě žlutá fasáda záhlinické sladovny je v hanácké rovině viditelná už z dálky. Slad, tedy jedna z nejdůležitějších surovin pro vznik piva, se v ní vyrábí nepřetržitě už od roku 1899, kdy vznikla zásluhou známého rolníka a národovce Františka Skopalíka.

Dříve končila většina produkce v sousedním pivovaru, který však v polovině 20. let ukončil výrobu. Slad, který v Záhlinicích vzniká tradičním humnovým způsobem, dnes odebírají především regionální a restaurační pivovary.

„Z těch větších jsou to Dalešice, Břeclav, Strakonice, Pelhřimov, Chotěboř, částečně dodáváme i do Svijan. Každý měsíc přibývají další zákazníci, za což jsme rádi,“ říká spolumajitel sladovny Aleš Přinosil.

Když ječmen kříduje, znamená to, že klíčení pokračuje dobře
Speciálně vyšlechtěný ječmen nebo pšenici, které v drtivé většině pocházejí přímo z Hané, dovážejí do Záhlinic nákladní auta.
Po složení a vyčištění míří obilí za pomoci dopravníků do prvního patra budovy, kde je máčírna. Menší místnosti dominují čtyři rozměrné kovové kotle, kterým sladaři říkají „náduvníky“. Do těch napustí vodu a následně nasypou obilí. Máčení trvá dva až tři dny, během nichž se musí voda několikrát obměnit.

Přinosil právě vystupuje po schůdcích k obrubě jednoho z náduvníků, který je teď bez vody. Do hrsti si nabírá obilky a zkouší je u ucha rozmáčknout.

„Když se ozve prasknutí, značí to, že je ječmen dobře domočený a připravený ke klíčení,“ vysvětluje.

Následně putuje obilí o patro níž do prostorné haly s navlhlou dlážděnou podlahou a klenutými stropy. Sloupy a nizoučké zídky ji rozdělují na čtyři podlouhlé kóje. Jsou to takzvaná „humna“, na nichž se namočený slad nechává klíčit.

Přestože se blíží konec letošní sladovnické kampaně, jsou plná ječných obilek. Ty jsou naskládány ve zhruba patnáct centimetrů vysoké vrstvě.

„Klíčící ječmen vydechuje kysličník uhličitý, který je těžší než vzduch a proto klesá zpět do hromady. Aby štěpení škrobů a aktivování enzymů, které jsou pro slad velmi významné, probíhalo optimálně, je třeba obilky čas od času okysličit,“ zasvěceně vypráví Přinosil.

V dávných dobách proto sladovníci ječmen na humnech „vydrovali“, tedy přehazovali dlouhými plochými lopatami ze dřeva. Nyní využívají malý traktůrek s bubnem, který klíčící slad promíchá.

Sladovník si roztírá jednu z obilek na ruce. Ta na jeho kůži zanechává znatelnou bílou šmouhu.

„Když ječmen kříduje, znamená to, že klíčení pokračuje dobře,“ líčí Přinosil, který vůni a vlhkost sladu kontroluje každý den.

Bavorský slad suší při vyšší teplotě než plzeňský
Po pěti až sedmi dnech klíčení vzniká takzvaný zelený slad. „Ten se pak ‚hvozdí‘, tedy dva dny suší,“ objasnil Přinosil.

Hvozdění, které odstraní ze sladu veškerou vodu, se dělá v horním patře budovy na dvou lískách. Jde o místnosti s nízkým stropem, na jejichž podlaze leží urovnaná vrstva naklíčeného obilí. Pomocí ventilátoru je do nich vháněn horký vzduch z kotelny.

Když otevřete dvířka spodní lísky, na tváři cítíte podobný pocit jako při kontrolování oběda před rozpálenou troubou.

„Máme tu teď plzeňský slad, který při dotahování potřebuje být tři hodiny sušen při teplotě vyšší než 80 stupňů Celsia. U bavorského sladu to bývá i 110 stupňů,“ usmívá se Přinosil.

„Dotahování“ je závěrečnou etapou hvozdění. Při té první se zmíněný plzeňský slad, který tvoří velkou část produkce záhlinické sladovny, předsouší na 50 stupňů a zhruba třináctiprocentní vlhkost.

„Po hvozdění ještě musíme vyrobený slad zbavit narostlých kořínků. Říkáme jim sladový květ. Mechanicky se omelou na bubnech a následně slad míří do sýpek, kde odleží minimálně měsíc až dva,“ dodává Přinosil.

Pod starobylým trámovým stropem a za vysokým dřevěným bedněním pak slad čeká na své zákazníky. Ještě před expedicí ho zaměstnanci, kterých ve sladovně pracuje celkem šestnáct, musejí vyčistit a naládovat do speciálních pytlů, které znemožňují přístup vlhkosti. Ve skladu jich na expedici vyčkávají desítky.

Ze sladu vaří na zkoušku sladinu
Sladovna má ve své administrativní části také laboratoř, kde vyrobený slad zkoumají odborníci. Na pultu je připraveno několik přístrojů, nálevek a zkumavek. V prosklené skříni pak v sáčcích s čísly leží různé druhy sladů.

„Vaříme tu sladinu a zkoumáme její vlastnosti, například barvu, čirost nebo obsah bílkovin. V pivovaru vzniká po svaření sladiny s chmelem mladina,‘ připomíná Přinosil.

Nažloutlý nápoj na jazyku připomíná slazený čaj, výrazně ale voní po obilí.

V Záhlinicích přes sto let vyrábějí slad tradičním humnovým způsobem

Publikováno:před rokemZdroj:Impuls.czAutor:Viktor Chrást

V Záhlinicích na Kroměřížsku funguje už od roku 1899 unikátní humnová sladovna. Slad dodává především do menších regionálních a restauračních pivovarů, každý měsíc jí přibývají další zákazníci.

Zářivě žlutá fasáda záhlinické sladovny je v hanácké rovině viditelná už z dálky. Slad, tedy jedna z nejdůležitějších surovin pro vznik piva, se v ní vyrábí nepřetržitě už od roku 1899, kdy vznikla zásluhou známého rolníka a národovce Františka Skopalíka.

Dříve končila většina produkce v sousedním pivovaru, který však v polovině 20. let ukončil výrobu. Slad, který v Záhlinicích vzniká tradičním humnovým způsobem, dnes odebírají především regionální a restaurační pivovary.

„Z těch větších jsou to Dalešice, Břeclav, Strakonice, Pelhřimov, Chotěboř, částečně dodáváme i do Svijan. Každý měsíc přibývají další zákazníci, za což jsme rádi,“ říká spolumajitel sladovny Aleš Přinosil.

Když ječmen kříduje, znamená to, že klíčení pokračuje dobře
Speciálně vyšlechtěný ječmen nebo pšenici, které v drtivé většině pocházejí přímo z Hané, dovážejí do Záhlinic nákladní auta.

Po složení a vyčištění míří obilí za pomoci dopravníků do prvního patra budovy, kde je máčírna. Menší místnosti dominují čtyři rozměrné kovové kotle, kterým sladaři říkají „náduvníky“. Do těch napustí vodu a následně nasypou obilí. Máčení trvá dva až tři dny, během nichž se musí voda několikrát obměnit.

Přinosil právě vystupuje po schůdcích k obrubě jednoho z náduvníků, který je teď bez vody. Do hrsti si nabírá obilky a zkouší je u ucha rozmáčknout.

„Když se ozve prasknutí, značí to, že je ječmen dobře domočený a připravený ke klíčení,“ vysvětluje.

Následně putuje obilí o patro níž do prostorné haly s navlhlou dlážděnou podlahou a klenutými stropy. Sloupy a nizoučké zídky ji rozdělují na čtyři podlouhlé kóje. Jsou to takzvaná „humna“, na nichž se namočený slad nechává klíčit.

Přestože se blíží konec letošní sladovnické kampaně, jsou plná ječných obilek. Ty jsou naskládány ve zhruba patnáct centimetrů vysoké vrstvě.

„Klíčící ječmen vydechuje kysličník uhličitý, který je těžší než vzduch a proto klesá zpět do hromady. Aby štěpení škrobů a aktivování enzymů, které jsou pro slad velmi významné, probíhalo optimálně, je třeba obilky čas od času okysličit,“ zasvěceně vypráví Přinosil.

V dávných dobách proto sladovníci ječmen na humnech „vydrovali“, tedy přehazovali dlouhými plochými lopatami ze dřeva. Nyní využívají malý traktůrek s bubnem, který klíčící slad promíchá.

Sladovník si roztírá jednu z obilek na ruce. Ta na jeho kůži zanechává znatelnou bílou šmouhu.

„Když ječmen kříduje, znamená to, že klíčení pokračuje dobře,“ líčí Přinosil, který vůni a vlhkost sladu kontroluje každý den.

Bavorský slad suší při vyšší teplotě než plzeňský
Po pěti až sedmi dnech klíčení vzniká takzvaný zelený slad. „Ten se pak ‚hvozdí‘, tedy dva dny suší,“ objasnil Přinosil.

Hvozdění, které odstraní ze sladu veškerou vodu, se dělá v horním patře budovy na dvou lískách. Jde o místnosti s nízkým stropem, na jejichž podlaze leží urovnaná vrstva naklíčeného obilí. Pomocí ventilátoru je do nich vháněn horký vzduch z kotelny.

Když otevřete dvířka spodní lísky, na tváři cítíte podobný pocit jako při kontrolování oběda před rozpálenou troubou.

„Máme tu teď plzeňský slad, který při dotahování potřebuje být tři hodiny sušen při teplotě vyšší než 80 stupňů Celsia. U bavorského sladu to bývá i 110 stupňů,“ usmívá se Přinosil.

„Dotahování“ je závěrečnou etapou hvozdění. Při té první se zmíněný plzeňský slad, který tvoří velkou část produkce záhlinické sladovny, předsouší na 50 stupňů a zhruba třináctiprocentní vlhkost.

„Po hvozdění ještě musíme vyrobený slad zbavit narostlých kořínků. Říkáme jim sladový květ. Mechanicky se omelou na bubnech a následně slad míří do sýpek, kde odleží minimálně měsíc až dva,“ dodává Přinosil.

Pod starobylým trámovým stropem a za vysokým dřevěným bedněním pak slad čeká na své zákazníky. Ještě před expedicí ho zaměstnanci, kterých ve sladovně pracuje celkem šestnáct, musejí vyčistit a naládovat do speciálních pytlů, které znemožňují přístup vlhkosti. Ve skladu jich na expedici vyčkávají desítky.

Ze sladu vaří na zkoušku sladinu
Sladovna má ve své administrativní části také laboratoř, kde vyrobený slad zkoumají odborníci. Na pultu je připraveno několik přístrojů, nálevek a zkumavek. V prosklené skříni pak v sáčcích s čísly leží různé druhy sladů.

„Vaříme tu sladinu a zkoumáme její vlastnosti, například barvu, čirost nebo obsah bílkovin. V pivovaru vzniká po svaření sladiny s chmelem mladina,‘ připomíná Přinosil.

Nažloutlý nápoj na jazyku připomíná slazený čaj, výrazně ale voní po obilí.

Mistrovství světa v koulení pivních sudů

Publikováno:před rokemZdroj:Plzeň.czChodovar

Tradiční závod pivovarských družstev v běhu na 600 metrů s dřevěným pivním sudem pořádá už zítra rodinný pivovar Chodovar Chodová Planá. Jedná se už o 18. mistrovství světa v koulení pivních sudů. Přihlásit se mohou družstva mužská, ženská i smíšená, každé pak závodí ve vlastní kategorii. Mistrovství sestává z rozběhů tří až čtyř družstev, z nichž vítězové postupují do čtvrtfinále, semifinále a nakonec do finále. To se odehraje kolem 17 hodin.

Mezitím ovšem na zájemce čeká bohatý program, například závody osobností s obřími ležáckými sudy nebo závody v jízdě na kolečkových bruslích Chodovar In-line. Zatímco do bruslařského klání se můžete přihlásit přímo na místě, do závodu v koulení pivních sudů se můžete přihlásit nejpozději v pátek 26. června do 17 hodin.

A pokud by pro vás snad sudy a brusle byly příliš extravagantní, můžete se zúčastnit Tour de Chodovar, cykloturistického závodu, který startuje v sobotu v 9 hodin ráno v Březové. Jeho účastníci mají vstup do areálu Chodovaru zdarma.

České pivo a české pivo – víte, jaký je v tom rozdíl?

Publikováno:před rokemZdroj:Vitalia.czAutor:Petr Havel

Desítky různých značek na obalech měly původně za cíl usnadnit orientaci spotřebitele. Leč nestalo se, ba právě naopak. České pivo je jen jeden z mnoha příkladů.

Velké množství značek na obalech potravin a nápojů vyústilo paradoxně v naprostý opak – totiž k ještě větší dezorientaci.

Většina nakupujících sice vnímá, že určitá značka na potravině znamená nějakou garanci, ať již tuzemského původu, regionality nebo třeba bio produkce, jasno o rozdílech mezi značkami ale v řadách spotřebitelů moc není. Paradoxem je také skutečnost, že ochranné značky respektované v rámci celé Evropské unie – tedy Chráněné zeměpisné označení (CHZO), Chráněné označení původu (CHOP) a Zaručená tradiční specialita (ZTS) jsou mezi spotřebiteli nejméně známé, ačkoli právě tato označení poskytují z pohledu použitých surovin, technologií, tradic a původu často největší garanci jedinečnosti a identifikace příslušných produktů v nekonečné houšti nějak označených potravin.

Mnoho soutěží, mnoho vítězných piv
To je vhodné uvědomit si zejména na příkladu světově zřejmě nejproslulejšího gastronomického produktu naší země – českého piva. Mezi českým pivem a Českým pivem je totiž velmi významný rozdíl.

Velké a malé písmeno ve stejném pojmu je přitom v tomto případě daleko srozumitelnějším odlišovacím prvkem než studium všech možných nápisů na obalech potravin včetně éček a áček. Přesto ale většinou spotřebiteli tímto způsobem piva rozlišována nejsou. Což je především dáno tím, že většina lidí v zásadě neví, jaký rozdíl velké a malé „č“ představuje.

Univerzálnost pojmu české pivo navíc ještě podporuje množství pivních festivalů a soutěží piv, na nichž se obvykle vyhlašuje nějaké vítězné pivo, takže prakticky každé pivo na našem trhu se pyšní nějakou palmou vítězství. Že by mělo být skutečně ceněné jen pivo, které zvítězí v kategoriích v soutěži pouze jedenkrát do roka vyhlašované Českým svazem pivovarů a sladoven, už přitom málokdo vnímá.

České pivo s velkým „Č“
Není proto na škodu si připomenout, že právě České pivo s velkým „Č“ je skutečně pravým českým pivem, neboť velké písmeno zároveň znamená, že jde o výše zmiňovanou známku EU – konkrétně o Chráněné označení původu. Ne každé české pivo je tak České pivo – v současné době používá CHZO v ČR jen sedmnáct pivovarů, takže většina druhů piv ve své podstatě klasickým českým pivem oceněným na úrovni EU není. Má to samozřejmě své důvody – k tomu, aby mohlo být nějaké pivo držitelem CHZO a mohlo tedy používat název „České pivo“, musí splnit celou řadu povinností, především pak použití vyjmenovaných surovin a technologií. Klíčovou technologií je přitom výroba takových piv spodním kvašením, pokud se týká senzorických vlastností Českého piva, pak takové pivo má například proti americkému Budweiseru více než dvojnásobný počet jednotek hořkosti a kromě toho je pravé České pivo kyselejší – rozpětí pH činí 4,2 až 4,6. Typickou a jedinečnou vlastností českých piv je také pitelnost způsobující opakovanou chuť pijáka piva na jeho další konzumaci.

Jedinečné senzorické (a také pro zdraví prospěšné) vlastnosti Českého piva jsou ovšem dosaženy za cenu vyšších nákladů. Právě proto se mnozí výrobci do označení CHZO nehrnou, protože výsledkem by byla výroba a prodej dražších produktů a v tomto smyslu nižší konkurenceschopnost na nabitém tuzemském pivním trhu.

Přesto prakticky každý pivovar v ČR označuje své výrobky jako české pivo s malým „č“, a svým způsobem tak tito výrobci zneužívají CHZO „České pivo“. Pokud bychom přitom rozdíl posuzovali čistě ze známkoprávního hlediska, nesměl by být pojem české pivo v případě, že existuje jasně definovaný pojem „České pivo“, v názvech výrobků, které definici nesplňují, používán. Praktické použití pojmu české pivo by tak mělo zůstat pouze v rovině hovoru. To by však u nás musely seriózně fungovat soudy specializované na známkoprávní problematiku, na což si ale ještě budeme muset počkat.

Podpora výrobců pravého Českého piva je tak, stejně jako v jiných případech, především na spotřebiteli. A ten by měl vědět, že pojem CHZO České pivo je na rozdíl od obecného pojmu české pivo garancí toho, co si pod tímto pojmem skutečně představuje, včetně toho, že jde o nepřímou podporu tuzemského zemědělství a našich pěstitelů chmele a ječmene. Za vyšší garance a vyšší kvalitu se ale logicky musí více zaplatit.

Jak se čachruje se značením potravin
Pečlivější sledování názvů potravin nebo nápojů je přitom v naší zemi obecně podceňovaný rozlišovací znak kvality, možného klamání, původu nebo technologie výroby potravin. Je to škoda, z názvu lze často vyčíst na první pohled více, než z povinně uváděného složení potravin.

Třeba v případě uzenářských výrobků. Klasickým příkladem je špekáček, který, pokud je vyráběn v ČR, musí splňovat podle špekáčkové vyhlášky minimální množství obsahu masa, což v případě podobných výrobků s jiným názvem (třeba opékáček) garantováno není.

Stejně tak je v případě pojmu „šunka nejvyšší kvality“ zaručen vyšší podíl masa a čisté svalové bílkoviny, než u „šunky standard“.

Skupina Queen chystá své pivo Bohemian Rhapsody. Vyrábět se bude v Česku

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTKPlatan

Britská rocková kapela Queen prý ke 40. výročí vzniku jednoho ze svých největších hitů Bohemian Rhapsody uvede na trh stejnojmenné pivo, informoval server Billboard. Pivo se bude vyrábět v České republice v protivínském pivovaru, který patří do skupiny Pivovary Lobkowicz, řekla mluvčí skupiny Renata Melíšková.



Ležák plzeňského typu od Queenů má být zlatavý a výrazné chmelové chuti. Na etiketě má být motiv z alba A Night at the Opera, který údajně za studií na londýnské umělecké škole Ealing College of Art vytvořil bývalý frontman skupiny Freddie Mercury.

Pivo se prý nejprve objeví na evropských trzích a poté by mělo být k dostání i jinde ve světě. Levné nebude: balení dvanácti třetinkových lahví údajně vyjde na 31 dolarů (755 korun).

Pivo pro skupinu chystá sládek protivínského pivovaru Michal Voldřich. „Když jsem byl malý, skupina Queen byla moje oblíbená kapela, a jsem moc rád, že mám příležitost vyrobit pivo právě pro ně. Je to fantastické. Rád bych se s nimi osobně setkal," řekl Voldřich.

Podle výkonného ředitele Českého svazu pivovarů a sladoven Vladimíra Balacha nové pivo podpoří význam českého piva a jeho vnímání v zahraničí. „Osobně mám radost z toho, že české pivovary dokážou reagovat na takové události. Podporuje to a dělá image českého piva," uvedl Balach. Sám si nevzpomíná, že by jiná hudební skupina někdy spojila své jméno s českou značkou piva.

Queen není jediná hudební formace s vlastním pivem. Americké poprockové trio přišla s pěnivým mokem Mmmhops a heavymetaloví Iron Maiden mají pivo Trooper.

Legendární britští rockeři už dříve na trh uvedli svou vodku Killer Queen, která byla rovněž vypálena ke 40. výročí vzniku stejnojmenné písně.

V protivínském pivovaru chystají pivo Bohemian Rhapsody pro kapelu Queen

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:ČTKPlatan

Britská rocková kapela Queen ke čtyřicátému výročí vzniku jednoho ze svých největších hitů Bohemian Rhapsody uvede na trh stejnojmenné pivo. Píše o tom americký hudební magazín Billboard. A kde jinde by se mělo takové pivo vyrábět než v Česku.

Ležák plzeňského typu od Queenů má být zlatavý a výrazné chmelové chuti. Na etiketě bude motiv z alba A Night at the Opera, který za studií na londýnské umělecké škole Ealing College of Art vytvořil bývalý frontman skupiny Freddie Mercury.

Vyrábět se bude v protivínském pivovaru. „Když jsem byl malý, Queen byli moje oblíbená kapela, a jsem moc rád, že mám příležitost vyrobit pivo právě pro ně,“ řekl ČTK sládek Michal Voldřich.

V létě se má pivo objevit na evropských trzích a poté by mělo být k dostání i jinde ve světě. Levné nebude – balení dvanácti třetinkových lahví údajně vyjde na 31 dolarů (755 korun).

Queen není jediná hudební formace s vlastním pivem. Americké poprockové trio Hanson přišlo s pěnivým mokem Mmmhops a heavymetaloví Iron Maiden mají pivo Trooper.

A nováčci ve výrobě alkoholických nápojů nejsou vlastně ani legendární britští rockeři. Už dříve totiž představili svou vodku Killer Queen, která byla rovněž připravena ke 40. výročí vzniku stejnojmenné písně.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.22.06.2017 11:195.119/5.119