Novinky a zajímavosti ze světa piva

Prestížna degustačná súťaž Zlatá pivná pečať 2020 v Českých Budejoviciach pozná svojich víťazov. Z podujatia, do ktorého sa každoročne zapájajú pivovary z celého sveta, si viacero ocenení odnieslo aj pivo z hurbanovského pivovaru. Značka Zlatý Bažant obhájila svoju silnú pozíciu na trhu a pivní experti jej udelili spolu tri pečate, z toho dve zlaté.

Počas jubilejného 30. ročníka Zlatej pivnej pečate v Českých Budejoviciach opäť bodovali pivá z portfólia spoločnosti HEINEKEN Slovensko. V náročnej konkurencii viac ako 240 pivovarov z celého sveta uspela značka Zlatý Bažant, ktorá si od českých susedov odváža tri pivné pečate, čím nadviazala na predchádzajúce úspešné ročníky. Renomovaní odborníci hodnotili na tradičnom pivnom festivale celkovo 1300 vzoriek v 35 kategóriách piva a cideru, čo je rekord v doterajšej histórii súťaže.

„Veľmi si vážime, že naše pivo potvrdilo v takej silnej a najmä celosvetovej konkurencii svoju kvalitu. Je to výsledok usilovnej, poctivej a zanietenej práce našich kolegýň a kolegov. Sme radi, že aj táto súťaž potvrdila, že prinášame na pulty to najlepšie z hurbanovského pivovaru. Ocenenie nás teší a zároveň ho vnímame ako záväzok do ďalšej práce a nasledujúceho roku, pretože obhájiť výsledky je vždy najťažšie,“ povedala Helena Windisch, manažérka korporátnych vzťahov HEINEKEN Slovensko.

Pivovar Hurbanovo so značkou Zlatý Bažant Tmavé zopakoval vlaňajšie prvenstvo v kategórii Tmavé výčapné pivo a odniesol si zlatú pivnú pečať. Rovnako sa darilo aj radlerom Zlatý Bažant, ktoré žali úspech v kategórii „Miešaný nápoj z piva“. Prvé miesto získal Zlatý Bažant Radler 0,0% Citrón – Baza - Mäta, tretiu priečku obsadil Zlatý Bažant Radler 0,0% Citrón – Baza - Mäta Light.

Spoločnosť HEINEKEN Slovensko si tak z najväčšej a najstaršej degustačnej súťaže v Českej republike odniesla tri ocenenia. Navyše mala zastúpenie aj medzi pivnými expertmi, členom hodnotiacej komisie bol obchodný sládok Karol France. „Každý rok vidíme, že súťaž je mimoriadne kvalitná a konkurencia pribúda. Svedčí o tom aj fakt, že do súťaže sa tento rok prihlásilo 1300 vzoriek z celého sveta. Bolo naozaj náročné vybrať najlepších. O to viac ma teší, že medzi víťaznými pivami sa objavili aj tie naše z Hurbanova,“ uviedol Karol France.

I letos desítky pivovarů bojovaly na XXX. Mezinárodním pivním festivalu o pivní pečetě. Dvě stříbrné získal právě pivovar ve Velkém Březně, a to v kategoriích výčepního světlého piva a světlého 11% ležáku. Na své konto si tak připsal další z řady ocenění.

Březňák je tradiční české pivo vyráběné v pivovaru Velké Březno už po více než 260 let. Jeho oblíbenost a kvalita boduje i dnes. Březňák světlý výčepní uspěl v konkurenci 46 vzorků a umístil se na druhém místě se stříbrnou pečetí. Druhou stříbrnou pečeť získal Březňák 11, který uspěl mezi 53 vzorky konkurenčních světlých ležáků 11%. „Březňák světlý výčepní je snadno pitelný a dobře zažene žízeň. Má nezaměnitelnou vůni, za kterou vděčí právě trojitému chmelení a Žateckému poloranému červeňáku. Druhý na stupni vítězů, Březňák 11, je světlý ležák zlatavé barvy a pyšní se plnější chutí. Ta mu ale na pitelnosti neubírá,“ říká ředitel velkobřezenského pivovaru Libor Doseděl.

Ocenění Zlatá pivní pečeť je největší soutěžní událostí svého druhu. Ceny jsou udělovany v rámci pivovarnické přehlídky International Beer Festival Budweis na Mezinárodním pivním festivalu v Českých Budějovicích. Letos se konal jeho již třicátý ročník. Ve dnech 17. až 22. února 2020 se soutěžním degustačním testům podrobilo 264 pivovarů z 22 zemí. Samotné hodnocení soutěžících pivovarů je striktně anonymní a probíhá několik degustačních kol. O vítězi rozhoduje například chuť piva, jeho plnost, hořkost nebo říz.

Jak Březňák světlý výčepní, tak Březňák 11 vyrábí velkobřezenský pivovar, který se stále snaží zachovat si tradiční postup výroby. Právě tradice v kombinaci s prvotřídními surovinami a zručností pivovarských mistrů pomáhá Březňáku pravidelně vítězit právě na pivních soutěžích.

Nejlepší lék na vyhoření je dělat věci, které člověka baví. Tahle s nadsázkou lze začít příběh, který vypráví Ondřej Hlaváček, provozovatel minipivovaru v Bubenči, tedy Pivovaru Bubeneč.

Ondřej Hlaváček je profesí projektant, jeho firma TechOrg se zabývá projektováním technických zařízení budov. Podniká v tomto oboru už dlouhá léta a před pár roky pocítil, že ho práce nenaplňuje, spíš vyčerpává. Přišlo klasické pomalé vyhoření. Náhoda tomu chtěla a on dostal šanci okusit úplně jiný obor. "Jeli jsme s obchodním partnerem z jednání a já jsem byl v takovém vyhořelém stavu. Říkal jsem mu, že už mě nebaví ta práce, co dělám. Nabídl mi, ať si koupím procenta v pivovaru, jako si koupil on. Bohužel jsem do toho bez jakéhokoli rozmyslu skočil a koupil jsem 4 procenta," popisuje svou prvotní minipivovarskou zkušenost Ondřej Hlaváček.

Všechno to vypadalo skoro pohádkově. Minipivovarům se daří, Praha 6 Bubeneč se zdá být jako skvělé místo, lokalita nádherná. Nadšení však vystřídalo tvrdé vystřízlivění. A to doslova. Pivovar jako takový v té době totiž ještě vůbec neexistoval. Původně tam byla pivotéka, která vedle sebe měla prostory, co by se daly využít. Jenže na jejich využití nebyly peníze. Parta, která celý projekt vymyslela, hledala investory, kteří by ten skvělý nápad v podobě minipivovaru zaplatili. Šlo o dva chlápky, co vlastnili více jak polovinu, k tomu našli asi 14 lidí, kteří se nechali přesvědčit, že je to skvělý nápad a nalili do toho peníze. "Když jsme do toho vstupovali, byla jen nájemní smlouva na prostor a objednaná technologie. Všichni akcionáři jsou inženýři, projektanti, vrcholoví manažeři, já dělám projektování vzduchotechniky. Všichni jsme inteligentní lidé. Doteď nechápu, jak na to všichni mohli přistoupit, ale stalo se," vypráví Ondřej.

Později dokonce jeden z původních majitelů z pivovaru odešel a Ondřej Hlaváček se nechal přesvědčit, aby si koupil jeho podíl. "Takže jsem z toho nic koupil za velké peníze další nic. Ze čtyřprocentního majitele jsem se tak stal největším podílníkem a zjistil jsem, že jsme finanční idiot," dodává s úsměvem.

Největším motivátorem byla a je chuť piva
V tu dobu pivovar fungoval jako tzv. létající, tedy vařil pivo v cizích pivovarech. Což je ale dost neekonomické. Stále se čekalo, až se pro vaření piva připraví prostory v Bubenči. Když se čekání zdálo být nekonečné, začal se Ondřej víc zajímat o to, jak to vlastně funguje, respektive nefunguje. "Pochopil jsem záhy, že se tam nic neděje, nikam se to neposouvá. My posíláme peníze, ale ony se vždycky někde rozkutálely," říká. Když si pak převzal veškerou dokumentaci, aby zjistil všechny podrobnosti, spadla mu brada. Odhalil totiž, že prodělávají mnohem víc, než je jim přiznáno v měsíčních reportech, které dostávali. "Jako největší spolumajitel toho nepořádku jsem si řekl, že je na čase do toho pořádně šlápnout," říká Ondřej.

Největším motivátorem proto, aby se pivovar posunul dál, byla chuť piva. Jak říká Ondřej Hlaváček, jestli má celý ten pofidérní obchod něco pozitivního, je to sládek, který je v pivovaru od samého začátku a na kterého nedá dopustit. Podle něj je chuť piva právě to, v co věří a co si zamiloval. "Když jsem to pivo poprvé ochutnal, tak jsem byl nadšený. Nechal jsem se nalákat na ten produkt," popisuje Ondřej.

Pivo dělá přístup sládka a poctivá práce
Receptura podle jeho slov není jako taková úplně důležitá. To, jak se vaří pivo, si člověk může najít třeba na internetu, Největší podíl na chuti piva má technologický postup. "Celé je to docela alchymie, vaření piva probíhá za přesně stanovených teplot, je to o tom, že ten sládek ví, co má dělat, a dělá to svědomitě. Stačí, že se zanesou bakterie do té technologie, a hned se to odrazí na chuti. A když chcete být perfektní, tak se to musí dělat poctivě a na maximum." vysvětluje Ondřej Hlaváček.

Pivovar Bubeneč je spojen s výčepem a restaurací, bez které by to podle Ondřeje nešlo. "Zkoušeli jsme to bez kuchyně, ale to se neosvědčilo. K dobrému pivu patří dobré jídlo a já můžu s hrdostí říct, že mi nabízíme obojí. A lidé si to chválí," dodává.

Největším kamenem úrazu jsou lidi
Co však za pochvalu příliš nestojí, je proces hledání lidí na plac. Situace na trhu práce je stále tristní a nedostatek lidí pociťuje právě nejvíc gastronomie. Pro Ondřeje Hlaváčka to ale na druhou stranu přineslo taky jedno pozitivní prozření. "V tom jsme si uvědomil, že vůbec nevím, co v té své původní firmě mám. U nás je to tak, že člověk napíše, přijde, dáte si pohovor a buď zůstane, nebo ne. V tomhle oboru se na inzerát ozve 10 lidí. Domluvíte se na termínech pohovorů, z těch deseti přijdou maximálně dva. Většinou se ten zbytek ani neomluví. Nakonec jsem měl ale štěstí a narazil na skvělého člověka, to je náš provozní. Od té doby jsem si řekl, že všechny ty peripetie přežiju," říká Ondřej Hlaváček.

EET není problém, právě naopak
Evidence tržeb dopadla na Pivovar Bubeneč hned v první vlně. Podle Ondřeje Hlaváčka to ale problémy nepřináší, dle jeho názoru spíše naopak. Stejně tak vidí jako správný krok zákaz kouření v restauracích. "Myslím si, že evidence tržeb narovnává poměry v podnikání a v souvislosti s tím zlepšuje kvalitu služeb. Jako příklad uvedu sebe ve firmě TechOrg, kde musím přiznávat veškeré příjmy, zatímco hostinský přiznával třeba jen desetinu. Stejně tak kvituji zákaz kouření. A to z jednoduchého důchodu, po skvěle stráveném čase v pivovaru na dobrém jídle a fantastickém pivě nezapácháte kouřem," říká Ondřej Hlaváček.

Bez propagace by to nešlo, lidem se musí dobré věci podsouvat
Velmi svědomitě se v Pivovaru Bubeneč věnují propagaci, jsou si totiž vědomi, že bez ní by to nešlo. Z velké části využívají sociální sítě jako Facebook, Instagram, ale i webové stránky. "Máme na to jednoho člověka, který vše obstarává. Je to jeden z investorů. markeťačka, která tomu všemu moc dobře rozumí a dělá to skvěle," říká Ondřej Hlaváček. Pivovar Bubeneč se prezentuje taky na trzích, nejčastěji na farmářských trzích na Kulaťáku v Praze 6, ale také například na Náplavce na Smíchově v Praze. "Do jiných restaurací zatím své produkty nenabízíme, s výjimkou jednoho podniku. Prodáváme pivo do Dim sum spotu, což je fastfood s asijskými knedlíčky, mají ho mladí kluci, kteří to s tím pivem hezky spojili. Sami si nás našli a oslovili. Protože mi byl jejich koncept sympatický, tak jsme na to kývli," vypráví Ondřej.

Další skvělou možností, jak se zviditelnit, jsou různé pivní soutěže. "Přihlašujeme se sami, ale většinou nás organizátoři oslovují. Chodíme zpravidla jen do těch soutěží, které jsou založeny na hodnocení anonymních vzorků," říká Ondřej. Pivovar Bubeneč získal první místo v soutěži pražských minipivovarů, a to ocenění za nejlepší Ležák Prahy roku 2018. "V druhé soutěži, kde byla i zahraniční porota, jsme se v konkurenci téměř 200 pivovarů dostali do prvních 27 nejlepších. A tady se utkávají téměř všechny pivovary, kromě těch největších," uzavírá s hrdostí Ondřej Hlaváček.

Plzeňský pivovar Beer Factory uspěl mezi nejlepšími pivovary v národní degustační soutěži.
Porota složená z tuzemských i zahraničních degustátorů hodnotila pivovary v soutěžích „České a moravské pivní koruny“ a „Golden Bohemia“. „V obou těchto prestižních kláních, kam se přihlásilo 132 pivovarů, se umístilo 27 nejlepších. Pivovary hodnotili znalci z řad českých profesionálů a renomovaná porota ze zástupců devíti zemí,“ řekl zakladatel výše zmíněných degustací Pavel Borowiec. Na snímku sládek Beer Factory Petr Krýsl.

Dny se prodlužují, rtuť ve venkovních teploměrech stoupá, sluneční paprsky hřejí vydatněji… nejvyšší čas začít plánovat sobotní výlet! Zaručeným tipem jsou Velké Popovice. V malebné obci nedaleko Prahy se už od 14. století vařilo pivo, a když tady baron František Ringhoffer v roce 1874 vybudoval opravdový pivovar, navždy spojil Velké Popovice s poctivě uvařeným velkopopovickým Kozlem. Pivovar je (nejen) na jaře dějištěm mnoha zajímavých akcí, které určitě stojí za návštěvu.

Vepřové hody se uskuteční v sobotu 14. března od 9 do 15 hodin, kdy pivovarský park zaplní stánky s jitrnicemi, prejtem, polévkami, sulcem, tlačenkami, gulášem, škvarky a dalšími neodolatelnými specialitami. Každou půlhodinu bude možné vyrazit na prohlídku pivovaru zpestřenou o školu čepování piva a chleba se škvarky.

Spojit zábavu, poznání a tradice můžete v sobotu 11. dubna, kdy se v areálu pivovaru Velké Popovice uskuteční Velikonoční jarmark. Celý den se ponese v duchu zvyklostí spojených s Velikonocemi, připraveno je také několik doprovodných aktivit. Průvodci vás pozvou na prohlídku pivovaru s mimořádně rozšířenou degustací piva, během níž se dozvíte mnoho zajímavého z minulosti i současnosti pivovaru, zjistíte, jak a z čeho se vaří poctivé velkopopovické pivo, uvidíte stáčírnu lahví a sudů, expozici pivních obalů… A na závěr pozdravíte i živého maskota pivovaru kozla Oldu.

Pěšky, na kole či na koloběžce, děti i dospělí, pomalu či rychle… Pochod krajinou barona Ringhoffera zkrátka může absolvovat kdokoliv a prakticky jakkoliv. Oblíbená akce odstartuje v sobotu 25. dubna. Dvacetikilometrová trasa vede po naučné stezce Krajinou barona Ringhoffera půvabným okolím Velkých Popovic a Kamenice, kde tento významný průmyslník a podnikatel v 19. století žil. Cestu svěží jarní přírodou tradičně zpestří několik zastavení, včetně prohlídky velkopopovického pivovaru.

Víte, kdy a kde slaví svátek Kozel? V sobotu 6. června v pivovaru Velké Popovice! Nenechte si ujít tradiční Den Kozla, den plný zábavy, řemesel, zážitků a samozřejmě skvělého piva – poctivého, čerstvého Kozla přímo od zdroje. Chybět nebudou vystoupení známých hudebních hostů, desítky stánků s občerstvením všeho druhu a řada atrakcí. Do zákulisí výroby piva můžete nahlédnout v rámci speciálních prohlídek pivovaru.

Chcete-li si dopřát ještě intenzivnější výletní zážitek, vydejte se do pivovaru Velké Popovice motoráčkem Kozel expres – od dubna každou sobotu přímo z pražského Hlavního nádraží a zase zpátky! Své místo v motorovém voze řady 810 v retro nátěru 80. let si můžete rezervovat předem online na stránkách pivovaru nebo v pokladnách Českých drah. Součástí jízdenky je i vstupenka na prohlídku pivovaru.

V minulosti to byl velký fenomén, minipivovary rostly jako houby po dešti, dnes je tento nárůst již pozvolnější. To dokládá situace z jihomoravské metropole, kde v loňském roce vznikly čtyři nové minipivovary, přičemž jeden zanikl.

Loni začaly na jižní Moravě vařit zlatavý mok čtyři nové pivovary, přičemž jeden z těch dosavadních zanikl. Ke konci roku 2019 tak bylo v regionu v provozu podle Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského a podle pivovarských webů celkem 56 minipivovarů, což je více než desetina celorepublikového počtu.

„Trh se začíná konsolidovat. Svědčí o tom nižší dynamika růstu počtu nových minipivovarů a také zánik některých podniků. Silný boom z roku 2015, kdy otevřelo celkem deset nových provozů, nebo z roku 2017, kdy přibylo dalších devět, tak máme zřejmě za sebou,“ uvedl Filip Vrána z Mendelovy univerzity v Brně, který minipivovary dlouhodobě sleduje.

V Brně se experimentuje
Nejvíce minipivovarů, a to jedenáct, je přímo v moravské metropoli. „Brno je specifické svou pivní kulturou. Podstatná je vyšší kupní síla obyvatel. Jde navíc o univerzitní město a studenti mají zájem experimentovat, takže počet minipivovarů v něm poroste,“ uvedl Vrána.

Příkladem je Pivovarský dům Poupě v Dominikánské ulici, který se má otevřít ještě letos a má vrátit výrobu do míst, kde byl v minulosti městský pivovar. „Návrat výroby do historických míst je celorepublikovým trendem,“ uvedl Vrána.

V Brně loni otevřel nový minipivovar, kdy skupina investorů obnovila výrobu piva v Předklášteří u Tišnova, vaří se nově i v Dubňanech a Prušánkách na Hodonínsku. Naopak zanikl minipivovar v Šatově.

„Okolnosti nás donutily zamyslet se nad budoucností našeho pivovaru a přiznat si, že prvotní nadšení bylo silnější než rozumné plánování do budoucna. Pivovar nelze dlouhodobě provozovat jako volnočasovou aktivitu po práci a o víkendech. Náš pivovar je příliš malý na to, aby nás uživil, ale zároveň příliš velký na to, abychom se mu věnovali při zaměstnání,“ uvedli před zavřením minipivovaru v Šatově jeho vlastníci na sociální síti.

I přes krachy některých podniků očekává další růst i sládek Petr Hauskrecht, který v Brně vede stejnojmenný pivovar. Předpokládá, že přibude takzvaných hostinských pivovarů, v nichž se vaří pivo především pro spotřebu ve vlastní restauraci. Také podle vrchního sládka skupiny Czech Craft Beers Jana Grmely má ještě trh kam růst, zejména v Brně.

Připustil, že růst zpomaluje, ale značně roste kvalita piva a zájem sládků o výsledný produkt. Trendem na příští roky bude rozšiřování kapacity zaběhlých pivovarů. Nejen na jižní Moravě lze očekávat, že se z několika úspěšných minipivovarů stanou malé průmyslové pivovary s výrobou nad 10 tisíc hektolitrů ročně.

Vlastní minipivovar má několik let i Mendelova univerzita v Brně. Tuto potravinářskou technologii provozuje v rámci kurzu Pivovarské a sladovnické práce. Ročně jej absolvuje kolem 75 studentů v bakalářském a 50 studentů v magisterském navazujícím studiu.

Dáte si rádi doušek výborného českého piva? V tom případě vás určitě bude zajímat, jaký vztah měli k pivu před několika staletími naši pradávní předci. Zprávu vám o tom podá článek z roku 1860.

Stesk na pivo z patnáctého století.
O pivích račte věděti, že bílá piva ta zlá a vodnatá nyní dělají, že nemocní lidé nemohú se obživiti v své žízni a mnozí nezdraví; neb příliš mnoho na var berú; tak praví že šest a dvaceti věrtelů na var berú, a prvé za pána Peška brali jedné šestnácte sudů na var.

I proto že mnozí lidé pitím živi jsou více, račte opatřiti, ať se dvojí pivo bílé vaří, totiž husté po dvou penězích půl pinty pro neduživé, a tenké pro chudinu a pro dítky, anebo jakby nalezli múdří lidé.

Nářek ze 16tého století.
Nechci tuto toho mnoho připomínati, kterak při šeňcích pro ozdobu pyšnou lid obecní se loupí; nebo tu musejí býti pěnky pro Blanky, připisování pro premování, slevky pro rukávky, nedolevky pro fertoušky; aby měli z čeho na frejíře nakládati, musí k vínu a k pivu vody přilévati.

Přitom aby mnohé své bryndy a vína zfalšovaná mohli s užitkem vydati, smějí sirou, vínem páleným a mnohými jinými ohavnými nečistotami nápoje nakaziti a lidu obecnímu ne bez ublížení jejich zdraví vydávati.

O pivech z téhož století
Piv rozličných a velmi dobrých v Praze hojnost; totiž pivo bílé, velmi zdravé, kteréž člověka nerozpaluje, ale podle complexí každého dobře živí v chladnosti. Item pivo staré; ale již nyní čtvrtého dílu se nevaří tak dobré jako prvé, a to všecko skrz veliké nepořády.

Nynější staré pivo pražské jakž málo některou neděli poleží, hned zvoctí; které před lety několika vařili, několik let ležeti mohlo a dokud takové vařívali, Gdánské mu nemnoho a neb nic snad nápřed dávalo, a mohloby místo lekařstv výborného býti.

Hradecké bílé pivo mohlo před lety Hamburskému vrovnáno býti, neb Gdánské a Hamburké nyní za nejlepší ve všem světě pokládají, a bílé Pražské také dobré pivo bývalo a chtějí tomu že lepší než nyní Hradecké; také Rakovnické a jiná piva v Čechách velmi jsau zlehčena.

Celková plocha skladu sa zdvojnásobila! Plzeňský Prazdroj Slovensko v stredu popoludní slávnostne otvoril nové priestory distribučného centa v Topoľčanoch. Nové administratívne priestory a sklad sú vybavené najmodernejším vybavením.

Od 3. februára 2020 došlo k zmene sídla obchodného distribučného centra (ODC) spoločnosti Plzeňský Prazdroj Slovensko, a. s. v Topoľčanoch. „Nové priestory budov skladu a administratívy presnejšie adresujú naše potreby a požiadavky a okrem moderného vybavenia prinesú aj väčšiu kapacitu skladu,“ vysvetľuje zmenu Martin Grygařík, obchodný riaditeľ Plzeňského Prazdroja Slovensko.

Celková plocha skladu sa oproti bývalým priestorom viac než zdvojnásobila. Celý proces od prípravy až po sťahovanie trval zhruba rok a štvrť.

Otvorenia nových a moderných priestorov sa v stredu 12. februára zúčastnilo niekoľko najvyšších predstaviteľov spoločnosti Plzeňský Prazdroj. Bol medzi nimi aj generálny riaditeľ Grant Liversage, finančný riaditeľ David Udal, riaditeľ ľudských zdrojov Rob Kenney, riaditeľka firemných vzťahov a komunikácie Pavlína Kalousová, obchodný riaditeľ Martin Grygařík, obchodný riaditeľ pre predaj v reštauráciách a pohostinstvách Branislav Kubiš a riaditeľ pre distribúciu a plánovanie Marek Prach. Všetci spoločne slávnostne prestrihli pásku nových priestorov.

Z pôvodnej adresy Krušovská cesta 2092, Topoľčany sa priestory presťahovali na novú neďalekú adresu Ulica Odbojárov 663, Tovarníky. „Pivo je špecifický tovar. Má krátku exspiráciu a na prepravu je veľké a ťažké. To znamená, že denne musíme manipulovať a doručiť k našim zákazníkom tisíce ton tovaru vo veľmi krátkom čase. A práve obchodné centrá, ako je aj to v Topoľčanoch, sú v tejto oblasti nenahraditeľné,“ dodáva Martin Grygařík.

Odberných distribučných centier má spoločnosť Plzeňský Prazdroj Slovensko, a. s. celkovo šesť, a to v Bratislave, Bytči, Zvolene, Veľkom Šariši, Spišskej Novej Vsi a Topoľčanoch.

Dosavadní manažer velkopopovického pivovaru Petr Kofroň změnil v rámci Plzeňského Prazdroje působiště. Od začátku února nastoupil na pozici šéfa pivovaru v Plzni.

Plzeňský pivovar má nového manažera závodu. Stal se jím Petr Kofroň, plzeňský rodák, který se do mateřského pivovaru vrací po 5 letech. Ve funkci nahradil Stanislava Hamaru, který po víc než sedmi letech přechází na novou pozici manažera rozvoje výroby všech pivovarů Plzeňského Prazdroje. V ní bude zodpovědný za rozvoj nových technologií ve výrobě a bude se starat o to, aby byla dlouhodobě udržitelná z pohledu vlivu na životní prostředí i kapacitu.

Petr Kofroň spojil s Prazdrojem celou svou dosavadní profesní kariéru. Připravoval zde svoji diplomovou práci při studiu na Vysoké škole chemicko-technologické, kde se věnoval oboru kvasné chemie, následně už jako absolvent nastoupil do tréninkového programu a později zde začal pracovat jako technolog. V roce 2009 se stal sládkem a postupně se vypracoval až na nejvyšší sládkovskou pozici. Jako vrchní sládek celého Prazdroje odpovídal více než čtyři roky za kvalitu výroby v pivovarech Plzni, Velkých Popovicích a Nošovicích. Posledních pět let pak spojil s velkopopovickým pivovarem, kde zastával pozici manažera závodu.

Za stěžejní projekt svého působení v čele pivovaru ve Velkých Popovicích považuje rozšíření kapacity varny. „Co mi ale dělá ještě větší radost, je to, že se nám podařilo v pivovaru vytvořit výborný tým lidí. Dali jsme prostor mladým talentům, kteří jsou zárukou budoucích úspěchů velkopopovického pivovaru. Bylo to krásné období. Teď se těším, že se potkám v jednom týmu s bývalými kolegy z Plzně, fachmany, kteří tu pracují třeba třicet, čtyřicet let,“ říká Petr Kofroň. Zároveň se – podobně jako ve Velkých Popovicích – těší na práci s talentovanými mladými lidmi, kteří přinášejí nové myšlenky a nápady.

Kromě VŠCHT Petr Kofroň vystudoval pivovarnictví na univerzitě v anglickém Nottinghamu. Ve volném čase se věnuje rodině a svým dvěma dcerám, rád běhá a lyžuje a čte knihy o pivu a pivovarnictví.

Alkohol je oblíbeným nápojem mnoha lidí a nedílnou součástí našich životů (omlouváme se všem abstinentům). Byl tady pochopitelně i v dřívějších dobách, ale co konkrétně se kdysi pilo? Pojďte si s námi ty nejoblíbenější drinky připomenout.

Stačí si připomenout známou lidovou píseň: „Co jste hasiči, co jste dělali…“ I v ní se zpívá o tom, co všechno Čechoslováci rádi pili. Náš národ měl k alkoholu vždy kladný vztah, vždyť například v konzumaci piva na obyvatele patříme ve světě mezi jedničky.

Dnes na každém rohu najdeme nejrůznější speciální bary, z nichž mnohé se specializují pouze na jeden druh alkoholu, kdysi jich tolik nebylo. Výběr byl omezenější a různé luxusní prémiové podniky nebyly až tak dostupné. Oblíbené byly především hospody a pivnice.

Žádným překvapením není ani to, že právě pivo bylo i v dobách minulých nejoblíbenějším alkoholickým nápojem. Nesmíme zapomenout ani na chmelové brigády, které byly oblíbenou letní aktivitou mládeže. I tehdy bylo pivo velmi důležitým vývozním artiklem, který se od nás exportoval do mnoha zemí světa.

V Československu se pila hlavně desítka, zatímco do zahraničí se ve velkém vyvážela dvanáctka. Kolik tehdy pivo stálo? Těsně před revolucí to byly zhruba dvě koruny a padesát haléřů. V tu dobu se však průměrná mzda pohybovala okolo 3 170 Kčs.

V závěsu za pivem bylo víno. Nejvíce šly na dračku litrové lahve. Pila se Hradní svíce či Sklepmistr. Chtěl-li někdo ochutnat lepší víno, musel se vydat na jižní Moravu do sklípku nebo městských vináren. Dnes jsou rozsáhlé vinotéky součástí i každého většího obchodu a sehnat tak víno z jakékoliv části světa není žádný problém.

Chybět nemohla samozřejmě také kořalka. Jednoznačně nejoblíbenější byl tuzemák a vodka. A když vodka, tak pochopitelně často z Ruska. Tak rozsáhlý výběr tuzemského, ale i zahraničního alkoholu jako známe dnes dříve nebyl, případně byl tak drahý, že si jej většina lidí nemohla dovolit.

Mnoho lidí mělo doma vlastní demižon s nějakým „omamným nápojem“. Výroba domácího alkoholu byla rozšířenější, ale mnoho nadšenců vyrábějících si své vlastní alkoholové nápoje najdeme i dnes.

Tvorba vlastních zajímavých koktejlů
Dnes známé a oblíbené míchané drinky dříve moc nefrčely, lidé si vytvářeli spíše nějaké vlastní koktejly. Nutno zmínit, že občas vymýšleli, co se dá. Mnohé z nich si dokonce vysloužily i politický podtext, jako třeba „utopený komunista“. Na dno sklenice se dala griotka, která se opatrně po skle dolila vodkou. K této míchačce se vázala legenda, že čím víc se této míchačky vypije, tím více bude „utopených komunistů“.

Hlavními ingrediencemi pro klasické české míchačky byly tři základní likéry. A to byl vaječňák, zelená a griotka. S těmi se pak míchal tvrdý alkohol, jako je vodka a rum a samozřejmě také pivo. Populární bylo třeba „magické oko“, což je panák zelené pozvolna spuštěný do sklenice piva. Klasikou bylo například i „vodníkovo sperma“ (zelená s mlékem). Na stolech často nechyběl ani tzv. „semafor“, který se míchal z vaječňáku, griotky a zelené. Někdo si může vzpomenout i na „mozek“ (griotka a vaječňák).

Nechyběla i celá řada long drinků, z nichž většina z nich se pije tradičně i dnes a některé hospody je mají dokonce i v menu, a to buď kvůli turistům, anebo proto, že je štamgasti mají v oblibě. Ukázkovým příkladem je „bavorák“, což je fernet s tonikem. Vzpomenete si jistě i na „beton“ – becherovka s tonikem. Úplnou klasikou je pak všem známá „houba“, což je červené víno s kolou.