Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

zprávy ze všech pivovarů

Český boom minipivovarů nekončí. Je jich už kolem tří set a nové stále přibývají

Publikováno:před rokemZdroj:HlídacíPes.orgAutor:Robert Břešťan

Česká pivní kultura a pivní nabídka se za posledních několik let změnila k nepoznání. Rozmach malých pivovarů, minipivovarů či restauračních pivovarů úspěšně pokračuje.

Potvrzuje to i rozhovor Janem Šuráněm, prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů pro HlídacíPes.org a pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Kde se ten boom minipivovarů v Česku zastaví?
To se opravdu nedá říct. Já jsme to před pár lety odhadoval na maximálně 250, teď jsme na počtu kolem 300, takže si už netroufám prognózovat.

Ale asi je nějaký tržní strop, kdy se už další minipivovary neuživí?
Samozřejmě, že když těch pivovarů bude už moc vedle sebe a jejich pivo přestane být zajímavé, asi ho lidé přestanou kupovat a růst se někde zastaví.

Je pravda, že se jde o investici s velmi slušnou návratností kolem pěti let?
Pohybuje se to trochu výše, zhruba šest sedm let, návratnost je kolem patnácti procent ročně. Záleží na tom, jak máte drahé peníze, kde pivovar máte a jak je postaven. Ale ta návratnost je slušná a 15 % vám žádná banka nedá.

Slyšel jsem i velmi optimistické tvrzení, že žádný z nových minipivovarů dosud nezkrachoval… Můžete to potvrdit?
I pivovary krachují, je to byznys jako každý jiný a pouští se do něj různí lidé za různých podmínek. Spíš jde o to, že žádný z těch minipivovarů nepřestal vařit a nepřestal stát, okamžitě se to zařízení přesouvá do jiného objektu a vaří se dál.

Možná se pak ale ukazuje tržní nedostatek, že není dost sládků…
Tenhle nedostatek je tu už několik let. Dobrý sládek dnes obsluhuje třeba dva tři pivovary.

Všiml jsem si, že na vybudování minipivovaru se běžně dají získat evropské dotace… Nezakládá to na trhu na značnou nerovnost?
Určitou nerovné tržní podmínky to zakládá. Ale přispívá to hlavně k rozvoji regionů, kde je vysoká nezaměstnanost. Protože většinou to nejsou dotace na minipivovar, ale obvykle na pracovní místa, různá rekreační zařízení a podobně. Ale samozřejmě jako každá dotace to křiví trh.

Jaká je konkurenční výhoda malých pivovarů?
Ve srovnání s těmi velkými a středními je v tom, že to pivo je vždycky čerstvé. Prodává se přímo v minipivovaru, nemá trvanlivost, je nefiltrované a určené k okamžité spotřebě. Ale v tom je právě ta výhoda. I když přijdete do velkého pivovaru a chtějí vás tam uctít, tak jdou a natočí pro vás to nejlepší pivo, co mají, tedy to čerstvě natočené přímo z ležáckého sklepa. V takové kondici ho prodáváme my. Což zase znamená, že nemůžeme jít kvůli trvanlivosti do obchodních sítí, ale zase máme výhodu té čerstvosti a chuťové zvláštnosti.

A pak je výhoda, kterou vám ti velcí asi závidějí mnohem víc a to je nižší zdanění…
To je samozřejmě výhoda. Doufáme, že nám to vydrží, protože nejde ani tak o daň na pivo, ale o konkurenceschopnost na trhu a o to, aby byla tradice a výroba piva v některých regionech zachována. Ale jinak se na nás s veškerou byrokracií pohlíží jako na velké pivovary. Určité zjednodušení bychom uvítali. Máme tu 47 velkých pivovarů, které dělají 99 % trhu a 300 malých, které dělají jedno procento.

Ale i to jedno procento dokázalo zamíchat českou pivní kulturou…
Ani bych neřekl že za to může top jedno procento jako spíše ten mediální obraz, který kolem toho je. Zároveň platí, že jsme pro velké pivovary taková laboratoř. Přicházíme s novými typy piv, s novými chutěmi, s chmely, se speciály, cizími styly… A když nám to jde, pustí se do toho i ti velcí. Vždyť se podívejte, co máte speciálů i z velkých pivovarů.

Do jakého množství produkce, takříkajíc výstavu, ještě můžeme mluvit o minipivovaru?
Je to dané daňovou sazbou, kde se nejnižší spotřební daň vztahuje na roční produkci do deseti tisíc hektolitrů. I když to už je docela velký pivovar, který už musí obhospodařit dejme tomu malé město.

Rozmach minipivovarnictví je patrný v Česku i ve světě… Není to ale svého druhu výstřelek – možná movitějších lidí, lidí ve větších městech s tím, že stejně nakonec většina lidí skončí u vyzkoušené desítky?
Tak jednoduché to není. Pivo z minipivovarů je relativně drahé a člověk by řekl, že se ho nejméně bude pít třeba na Ostravsku. Jenže právě na Ostravsku je minipivovarů nejvíce. A nakonec se může stát, že ten boom minipivovarů přetvoří celý pivní trh. V Americe před 40 lety nebyl žádný malý pivovar, takzvaný craft brewary, a dneska je jich tam kolem čtyř tisíc a pořád to pokračuje. A velcí tam pak skupují malé, aby nepřicházeli o trh. I když my jsme možná na takovou změnu příliš tradiční země.

Pivo je na štědrovečerním stole déle než kapr

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.cz

Tradice českých Vánoc. Bramborový salát, kapr a pivo. Pivo si ale ale své místo na štědrovečerním stole v českých zemích ostatně našlo ještě dříve, než samotný kapr.

Vánoce bez piva si mnozí lidé ani nevedou představit. Nejde pouze o samotné pití alkoholu, ale i o atmosféru klidu a pohody. Češi vypijí nejvíce piva na hlavu na světě a rádi pochutnají na svém oblíbeném pití v teple rodinného krbu.

Církev proti pivu
Cesta za pivem však nebyla tak přímočará a ve středověku byla jeho přítomnost na štědrovečerním stole dokonce zcela nežádoucí. Konzumace jakéhokoliv alkoholického nápoje během Vánoc totiž byla dříve zcela zakázána církví. Důvodem byl mimo jiné i fakt, že se odehrávají v období půstu. Češi se však svého piva nechtěli vzdát, a tak přišli na způsob, jak nařízení církve obejít hostinu na oslavu narození Ježíše Krista pořádali již o den dříve, tedy 23. prosince.

Teprve později se pivo stalo součástí hostiny i na samotný Štědrý den. Těžkého houbového kubu, původně nejčastější vánoční pokrm v českých zemích, totiž vychlazené pivo díky svým účinkům na trávení skvěle doplňovalo. S příchodem smažených rybích pokrmů a bramborového salátu v období první republiky se tato výhoda piva prokázala ještě víc a tak se dodnes jedná o jeden ze základních pilířů tradičních Vánoc.

Díky svým specifickým vlastnostem a obsahu hořkých chemických látek je pivo ideálním doplňkem ke každému jídlu. Ty totiž stimulují tvorbu trávících enzymů a urychlují i metabolismus tuků. Navíc se podílí na zlepšování trávení a pomáhají při pálení žáhy.

Neméně důležitou výhodou pití piva v mrazivém prosincovém počasí je i jeho protizánětlivý účinek. Pivo také obsahuje látky, které podporují tvorbu kladného cholesterolu a potlačují tvorbu záporně působícího cholesterolu. Vědci tak víceméně potvrdili to, co naši předci vědí už celá staletí, tedy že pivo je vhodným doplňkem k těžkým pokrmům a v přiměřené míře také utužuje lidský kořínek.

Pivo jako ingredience
Pivo si však lze o Vánocích vychutnat i jinak než v orosené sklenici. V rámci pivního požitkářství si totiž našlo cestu nejen do sklenic, půllitrů a džbánků, ale také na naši tabuli jako významná součást české gastronomie a ingredience do pokrmů, i jako přísada při pečení vánočního cukroví. Do pečiva je lepší používat pivo se sladkým nádechem. Pivo ale nevařte dlouho jinak zhořkne. Pokud tedy pečete maso, je nejlepší přelít ho pivem těsně před dokončením. Pivo se nejlépe hodí k tmavým masům, zejména tedy k vepřovým a hovězím a také k omáčkám.

Symbolem Vánoc bývalo více pivo než kapr

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:Vilém Janouš

Štědrovečerní tabule bez piva? To snad ani ne. Vždyť pivo bylo na vánočním stole mnohem dřív než kapr, který v průběhu 19. století zaujal místo tradičního houbového kuby. K tomuto těžkému pokrmu se vychlazené pivo velmi hodilo, neboť podporovalo trávení.

Jenomže to nebylo tak jednoduché, protože církev zprvu alkohol na štědrovečerním stole zakázala. Nicméně Češi našli způsob, jak se tomuto nařízení vyhnout. „Hostinu na oslavu narození Ježíše Krista pořádali již o den dříve, tedy 23. prosince," říká mluvčí Českého svazu pivovarů a sladoven Alžběta Králová.

Souboj o lásku Čechů později církev vzdala a pivo se dostalo na stůl i 24. prosince. Udělala dobře, protože díky obsahu hořkých chemických látek napomáhá lepšímu trávení smažených ryb a dalších pokrmů.

A když už jde o sváteční hostinu, nebudou Češi přece pít jen tak obyčejné pivo. „Preferují především prémiové světlé ležáky," zdůrazňuje Králová.
To potvrzuje i sládek Gambrinusu Pavel Zítek. Pivovary v prosinci prodají nejvíce ležáků ze všech měsíců v roce. Zatímco v létě tvoří ležáky přibližně 39 procent spotřeby piva v Česku, v prosinci toto číslo povyskočí na 48 procent.

Přestože Češi patří v popíjení piva ve světě k absolutní špičce, nedávný průzkum ukázal, že více než polovina z nich nevěděla, co to vlastně ležák vůbec je. Jedná se o piva se stupňovitostí 11° až 12,5°, přičemž číslo udává koncentraci rozpuštěných zkvasitelných látek v mladině před zkvašením, nikoliv objemové množství alkoholu v pivu.

Pivo by prostě na štědrovečerní tabuli chybět nemělo. I když by bylo třeba jen přísadou do jídla. S tím ovšem opatrně. „Pokud ho totiž budete vařit příliš dlouho, zhořkne. Děje se tak kvůli obsahu cukrů," uzavírá Králová.

Opravdové pivo se vyrábí poctivě, jako v Benešově

Publikováno:před rokemZdroj:ČtiDoma.czAutor:Michal ŠtinglFerdinand

Byli jsme se na vlastní oči přesvědčit, jak v Pivovaru Ferdinand dodržují postup výroby z roku 1897. Návštěva pivovaru má i tu výhodu, že čerstvější pivo už ochutnat nemůžete.

V benešovském pivovaru přijímají návštěvníky v hostinském sále zvaném myslivna. Stejně dobře slouží pro ochutnávky piva jako pro porady vedení. Kdysi tu míval pracovnu i zakladatel pivovaru František Ferdinand d´Este. Z okna měl dokonalý přehled o práci a pohybu na pivovarském dvoře.

Sladovna je velká vzácnost
Nejprve zamíříme do původní humnové sladovny z roku 1897. Její hodnotu zvyšuje fakt, že už existuje jen několik málo funkčních humnových sladoven v ČR. Ta benešovská vyprodukuje až 2300 tun sladu ročně. Teplota se tu udržuje mezi 10 a 15°C po jedenáct měsíců roku, jen v létě je při největších vedrech odstávka. Asi 70 % výroby sladu se přeprodává přes společnost Weyermann do celého světa. Sladovnický ječmen tu používají jemný dvouřadý od místních zemědělců, včetně rodu Šternberků. Nejprve se vymáčí v nádobách a pak se rozprostře na humna. Pro přepravu tu stále používají více než sto let staré vozíky, tzv. japonky. Klíčení trvá pět dnů a přitom se provlhčuje a přeorává po dvanácti hodinách. Když klíček vyroste jeden centimetr, dává se zrno sušit na hvozdech.

Hvozdění pro barvu a vůni
Podle teploty se dosahuje úrovně zabarvení pro světlá či tmavá piva. Světlý slad se suší při teplotě 30 - 83°C. Nic nepřijde nazmar. Klíčky (tzv. sladový květ) se dávají jako výživa závodním koním. Usušený slad se přepravuje původním dopravníkem do šrotovny nad varnou.

Žatecký chmel
Pivovar Ferdinand vlastní i svou chmelnici. Po Žatci je to druhá nejmenší dekorativní chmelnice u nás. Na dvoře pivovaru, ve sloupové drátěné chmelnici se suší Žatecký poloraný červeňák. "Český ležák je jeden z nejsložitějších způsobů vaření piva na světě," říká obchodní zástupce David Rýdl. Přesouváme se do srdce pivovaru, po schodech se železným kováním mezi čtyři varné nádoby.

Mladinu vaří mládek
Varna je původní z roku 1918. Šrotovaný slad se zde smíchá s vodou o teplotě 37°C, vymíchává se a po té zvedá na teplotu 52°C rychlostí 1°C za minutu. Pak probíhá rmutování ve rmutovací pánvi, kam se přečerpá třetina díla, zvýší se teplota na 63-72°C a smíchá se zpět. Upravuje se zde pH a probíhá štěpení škrobů na zkvasitelné cukry. Druhý rmut se provádí obdobně s ohřátím na 72-75°C. Následuje zcezování, čili vypouštění sladiny. Teprve nyní přichází na řadu chmelovar, kde se do scezené sladiny postupně přidává chmel. Chmel se přidává celkem 3x a vaří se dvě hodiny, čím vznikne tzv. horká mladina. První dvě dávky chmelu jsou drsnější odrůdy a Žatecký poloraný červeňák se přidává nakonec, aby pivo mělo příjemnou vůni.

Na spilce pracují kvasnice
Uvařená mladina se ochladí na 6°C a na spilce je smíchána s kvasnicemi. Tak vzniká oxid uhličitý a alkohol, kdy se na hladině vytváří tzv. pivní deka, která chrání oxid uhličitý, aby nepronikal dále do prostoru. Kvašení je tzv. spodní, kdy v rozmezí 6 až 10 dní kvasnice přemění vytěžené cukry, které vznikli rozštěpením škrobů na varně a dokončí se tak proces hlavního kvašení. Pak se obsah kádí přečerpává do ležáckého tanku.

Dobré pivo musí vyzrát
Ležácké tanky mají objem 250 hektolitrů a pivo tu zraje nejméně 40 dnů v případě desetistupňového piva. Ležáky zrají 70 dnů a pivní speciály až 100 dnů. V této fázi se bedlivě kontroluje kvalita piva.

Žádné zjednodušování!
Ve Ferdinandu si zakládají na dodržování původních postupů a snaží se odlišit od velkých pivovarů, které často zjednodušují výrobu. Zásadně tak nepoužívají cylindrokónické tanky, které spojují spilku a ležácký tank. Jejich pivo obsahuje pouze přirozeně vzniklý oxid uhličitý. Každý druh piva se vaří zvlášť. "Není dražší způsob jak uvařit pivo podle klasického výrobního postupu," říká obchodní zástupce David Rýdl.

Ferdinand si své lidi drží
Pivovar v současné době zaměstnává okolo třiceti lidí. "O dobrém zázemí vypovídá i minimální fluktuace zaměstnanců, kteří tu mnohdy slouží tři desítky let. Zkušení fachmani ve výrobě mají věkový průměr mezi 50 a 60 lety," uvádí David Rýdl. Jaroslav Lebeda nastoupil do benešovského pivovaru hned po dokončení střední pivovarské škole v Podskalské v Praze a dnes v pivovaru zastává funkci sládka a výrobního ředitele. Ten je také známý tím, že si sám objíždí kontrolovat čepování piva do hospod v okruhu sedmdesáti kilometrů.

Najděte si svého Ferdu
Na pivo z Ferdinanda můžete zajít ve sto třiceti restauracích v Praze a Středočeském kraji. Vyhlášená je například Babiččina zahrada v Průhonicích, kde z benešovského piva připravují i kulinářské speciality včetně jejich podávaného pečiva. Pražáci zase mohou využít rozvážkové služby Ferdadomu.cz.

Třicet milionů padlo do Pivovaru Vratislavice na jeho modernizaci

Publikováno:před rokemZdroj:Liberecký deníkAutor:ČTKKonrad

Více než 30 milionů korun investoval letos Pivovar Vratislavice do modernizace výroby. "Obměna zařízení už byla po více než deseti letech provozu nutná," řekl ředitel pivovaru Petr Hostaš.



Nákladná byla podle něj zejména modernizace kotelny, pro pivovar je důležitá hlavně modernizace linky na stáčení lahví. Stáčení v uzavřené monobloku je připravené na to, aby mohl pivovar po Novém roce začít na trhu nabízet i nepasterizované pivo v lahvích. Zatím dělal jen sudové.

Pasterace, tedy tepelné ošetření, prodlužuje dobu trvanlivosti piva. Pro zvýšení trvanlivosti se dělá i filtrace, během níž se z piva odstraňují kalící látky, zejména pivovarské kvasinky, a zvýší se tak čirost piva. Nepasterované pivo je podle odborníků vždy chuťově lepší, je živější a zákazníci ho více chtějí. Podle Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) přecházejí i velké pivovary z tepelné úpravy nápoje na filtraci a stále více jich nabízí nepasterizovaná piva. Oficiální údaje, zda se v Česku vypije více tepelně upraveného či neupravovaného piva, ale svaz nemá.

Ve Vratsilavicích nepočítají s tím, že by do lahví stáčeli jen pivo nepasterizované. „Exportní pivo, které jde daleko za moře, se pasterizovat musí, potřebuje delší trvanlivost. Budeme nabízet obě varianty. Ta možnost nabídnout zákazníkovi obě varianty je na tom nejlepší," vysvětlil Hostaš. U sudového piva si podle něj zákazník může vybrat už dnes. „Pivo do okolí nepasterizujeme, pokud chce ale sudové pivo někdo ve Španělsku, Portugalsku nebo třeba v Itálii, tak tam pasterizujeme," dodal ředitel. Do zahraničí dodává pivovar více než polovinu své produkce.

Pivovar Vratislavice byl slavnostně otevřen v lednu 1874. Ještě v 90. letech 20. století zaměstnával 400 lidí a ročně vyrobil téměř půl milionu hektolitrů piva. Dnes v něm pracuje zhruba 50 lidí. V roce 1997 se podnik stal součástí společnosti Pražské pivovary, a o rok později výroba ve Vratislavicích skončila. Tradiční pivo Vratislav se od té doby vaří v Praze. Když v roce 1999 budovy pivovaru koupila společnost HOLS a o rok později obnovila výrobu, musela vytvořit novou značku. Pivo pojmenovala po nástupci knížete Vratislava Konrad. O trh se pivovar dělí s mnohem silnějším Pivovarem Svijany a jeho dceřinou společností Pivovar Rohozec. Přesto se vratislavickým pivovarníkům daří, letos uvaří kolem 90.000 hektolitrů piva.

Bernard a jeho milý pinup kalendář vyvolává emoce. Doslova rozděluje národ.

Publikováno:před rokemZdroj:Pooh.czBernard

Svět se změnil, je hyperkorektní, úzkoprsý a dokáže být velmi hloupý. Nějak je v něm méně a méně prostoru pro pobavení, nadsázku a vtip.

Pivovar Bernard má kalendář na rok 2016. Je hezky ve stylu retro, tom americkém, pinupovém. A jedna jeho část v podobě "Černá 12" vyvolává zuřivé emoce sama o sobě, ještě větší emoce u příspěvku na Facebooku. Osobně jsem "Černou 12" sdílel někdy včera/předevčírem s tím, že se mi tato reklama líbí (a jako kalendář ještě více). A na tom stále trvám.

Bernard samotný to na Facebooku trpělivě (pořád dokola) vysvětluje: "Rozhodně se nejedná o rasistickou nebo sexistickou reklamu a už vůbec nijak nesouvisí se současnou velmi tragickou situací ve světě. Tuto reklamu používáme již dva roky, ovšem tento styl je známý již více než 80 let. Jedná se o retro reklamu ve stylu amerických pinups girls, která je ve světě velmi populární již mnoho desetiletí a využívají ji takové firmy, jako například Coca cola, Lucky Strike a podobně. Propagujeme v ní naše jednotlivé druhy piva přímo na provozovnách v našem projektu rotující pípa, při kterém se v restauraci střídají jednotlivé druhy po určitém období a každý druh piva má svoji „pinupku“." Ale jak už to tak bývá, nic platné jim to není.

Bernard má ještě případne shrnutí pro méně chápavé: "Tedy pokud to zrekapitulujeme – jedná se o retro reklamu ve stylu padesátých let, jednotlivé „dámy“ nejsou obnažené ale každá vyjadřuje určitý vtip, o rasismus se skutečně nejedná a co se týká nevkusu, plně respektujeme právo na názor každého jednotlivého zákazníka. Věříme, že v tomto komplexním pohledu tuto reklamu pochopíte a pakliže Vás i nadále uráží, je nám to líto a omlouváme se Vám. Děkujeme za pochopení a přejeme hezký den."

A za sebe dodávám, že mají obdiv v tom, že tohle vše dokáží řešit v klid a s nadhledem. Svět se změnil, je hyperkorektní, úzkoprsý a dokáže být velmi hloupý. Nějak je v něm méně a méně prostoru pro pobavení, nadsázku a vtip.

PS: Chápu a nemám problém s tím, že si někdo může myslet, že toto je nevkusné. Těžko se ale chápe, že tenhle souboj vkusu a názorů je ve finále v podobě sprostých a vulgárních útoků. Ale pokud to chcete zkusit stejně jako když jsem to komentoval pouze na Facebooku, tak máte možnost. Je dobré vědět kdo je kdo.

Bouře kolem reklamy na ,,černou dvanáctku" pokračuje. Vyjádřil se i sám Bernard

Publikováno:před rokemZdroj:Parlamentní listyBernard

Plakát, na němž kolem půllitru tančí kreslená polonahá černošská dívka, jímž pivovar Bernard láká ke koupi dvanáctistupňového černého piva, vzbudila na sociálních sítích rozruch. Má řadu zastánců, mnozí však považují reklamu za sexistickou a rasistickou. Na Facebooku dokonce už vznikla i skupina, která pivovar bojkotuje. Ten si ale za svou reklamou stojí a proti výtkám se důrazně ohrazuje.

„U nás umí ženy tančit nejen kolem plotny. Pánové volenka! Dámy, zadejte se! Naše ČERNÁ DVANÁCTKA čeká třeba právě na Vás!“ Tato slova společně s obrázkem spoře oděné slečny na reklamě rodinného pivovaru Bernard vyvolala na sociálních sítích bouřlivou diskuzi.

„Gratuluji, sexistické prasátečko par excellence, navíc s extra porcí rasismu a příchutí pedofilie. Na to se napijme – ale raději vína, po tomhle mě na Bernard přešla na dlouhou dobu chuť,“ dala uživatelka Facebooku Vendula Ha průchod svému znechucení. „Na svých stránkách píšete, že k hodnotám, které vyznáváte, patří spolupráce, odpovědnost a pozitivita. Já v téhle reklamě se silným rasistickým a sexistickým podtextem nevidím ani jedno,“ přidala se Klára Kolářová.

„Český sexismus a rasismus a další předsudky v akci, česká kultura a její morálně neomezené limity, hezky česky, škoda, že jste neudělali verzi s polopadlými trenkami, břichem vypouklým z pití piva, možná nějaký buran z vesnice, šikovně zachycený, jak mlátí manželku a děti... To jsou zase stereotypy o ‚pivařích‘, nad kterými bych se ráda zasmála... Hezký den... A pěkné sny, jelikož tohle už dávno není realita, zeptejte se těch, které tu tak primitivně zobrazujete, aniž byste si vlastně uvědomili, jak tím podporujete konzervativní a ne moc uvědomělou část konzumentu vašeho nápoje… Hodně štěstí a do nového roku trochu inteligence a sociálního vcítění pro vaše reklamní oddělení,“ nešetřila pivovar ani uživatelka Facebooku s přezdívkou Akkamiau Kočičí.

Šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka zase nadzdvihlo ze židle, že Lidové noviny daly ve svém článku do uvozovek slovo sexistická. Dle jeho názoru je to stejně absurdní jako napsat do uvozovek, že v koncentračním táboře v Osvětimi byli „vyhlazováni židé“, nebo kdyby napsali, že nacismus byl „rasistický“. Jsou někteří Češi, zejména ti v médiích, opravdu úplně mimo? Neuvěřitelná ostuda,“ myslí si.

Na Facebooku už dokonce vznikla i skupina s názvem „Bojkot piva Bernard“, ke které se do dnešního dne připojilo 210 lidí.

Aktivisté všech zemí, polibte si prdel

Našlo se ale i mnoho těch, kterým se reklama pivovaru Bernard líbí. „Pěkné, moc pěkné... A reklama funguje jen tehdy, vzbuzuje-li emoce... A když čtu předchozí komentáře, tak vám, Stando, musím zatleskat! Přeji všem pěkné svátky a nenasírejte se prosím kvůli maličkostem!“ vzkázal majiteli pivovaru Ivo Zoubek. „Super! Jdu si proto na prodejnu! A určitě si tam dám i tu černou dvanáctku (fuj, to jsem ale prase...),“ zveřejnil Michail Tsvetanov.

Petr Stříbrný si nebral servítky: „Každopádně Bernardu VELKEJ KLOBOUČEK, že se z těch uřvanejch aktivistek nepodělali jako spousta jinejch firem. Zaplať pánbůh Čechy jsou ještě svobodná země, zatím tady tuhle verbež fakujeme a vysmíváme se jim, doufám, že to tak zůstane ještě hodně dlouho. Takže na závěr bych rád vánočně vzkázal: ‚Aktivisté všech zemí, POLIBTE SI PRDEL!!!‘“

Neméně sarkastická byla i Jana Málková. „Tak vám nevím. Celý ten kalendář je hezký a mně osobně i příteli se líbí. Včetně té černé dvanáctky. Ale ono to je i o tom, jestli má někdo něco v hlavě. Je pravdou, že jisté dámy ji mají spíše na to, aby jim v dešti nezatékalo do krku,“ myslí si.

Nad negativními reakcemi lidí kroutí hlavou i mediální analytik a šéfredaktor týdeníku Marketing & Media Filip Rožánek. „Reakce jsou v tomto případě zbytečně vyhrocené. Bernard napodobuje konceptem i výtvarnou stránkou reklamní styl pin-up girls, který byl rozšířený hlavně v první polovině dvacátého století. Pro svou propagaci ho používá od února letošního roku, je to tedy dlouhodobý výtvarný záměr. Motiv černošky použil bez pobouření veřejnosti už v březnu u piva Černá lavina,“ vysvětlil pro Aktuálně.cz.

Dávám mravokárcům rok, maximálně dva
Pivovar nejprve zareagoval na kritiku nadsázkou. „DÁVÁM MRAVOKÁRKYNÍM A MRAVOKÁRCŮM ROK, MAXIMÁLNĚ DVA,“ zveřejnil v diskuzi pod reklamním plakátem. Následně ještě přidal obsáhlé vyjádření, v němž odmítl kritiku, že je reklama rasistická nebo sexistická. Poukázal na to, že se jedná o retro reklamu ve stylu amerických pin-up girls, která je ve světě velmi populární již mnoho desetiletí a využívají ji takové firmy jako například Coca cola, Lucky Strike a podobně. „Věříme, že v tomto komplexním pohledu tuto reklamu pochopíte. Pakliže vás i nadále uráží, je nám to líto a omlouváme se vám,“ vzkazuje Bernard.

LÉTAJÍCÍ SLÁDEK: Pivo má zatím image lůzra. Čeká nás rivalita s vinaři

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Zdeňka TrachtováNomád

Létá z místa na místo a v pivovarech vaří podle vlastních receptů pivní speciály. „Pivo má u nás zatím stále image lůzra, má nálepku levného alkoholu. Myslím, že během nějakých deseti let se to změní,“ říká kočovný sládek Jan Kočka. Špatná piva se podle něj nedělají, neměla by totiž šanci. Občas však várku zkazí chyby výčepních.

Jste v Česku průkopníkem takzvaných kočovných nebo také létajících pivovarů. Co to vlastně znamená a jak to funguje?
Princip je v podstatě velmi jednoduchý. Když člověk chce a umí vařit pivo, ale nemá na to, aby si koupil vlastní pivovar, tak se domluví s provozy, které mají volnou kapacitu. U nich pak podle svého receptu vaří pivo. Je to zkrátka o využívání volných kapacit různých pivovarských zařízení. Létám z místa na místo, občas si vozím i vlastní suroviny, zejména kvasnice a chmely. Z nich vařím vlastní speciály, které by samy o sobě celý pivovar neuživily. Proto je vařím touto cestou. Není to nic světoborného. Ve světě jsou kočovní sládkové už zcela běžnou záležitostí.

Jak jste se k vaření piva dostal?
Skoro dvacet let jsem pracoval jako stevard u Českých aerolinií (ČSA). Při létání do různých zemí jsem zjistil, že ve světě je úžasná pivní pestrost. Když jsem měl volný den třeba v New Yorku, tak jsem si místo běhání po obchodech obcházel hospody a bary a zkoušel různá piva. U nás v té době - na přelomu tisíciletí - lidé pili maximálně ležák. A člověk ani netušil, že existuje i něco jiného. Přitom jen základních pivních stylů je asi sto. V současné době má největší počet minipivovarů a pivních stylů na světě Amerika, která v tom udává směr.

Během práce u ČSA jsem se zajímal o pivní styly čím dál víc, chodil jsem na různé degustace, postupem času jsem o tom začal i psát na svůj server Svět piva. Poté se naskytla příležitost a podílel jsem se na založení pivovaru Kocour, později jsem začal vařit své pivo Nomád. Další pivovar, který jsem spoluzakládal, byl v Děčíně. A dnes provozuji „létající“ pivovar Nomád.

Vařil jste pivo i v zahraničí?
Ano, aby to byl létající pivovar se vším všudy. V Americe jsem při vaření zatím jen vypomáhal. Ale plánuji, že příští rok tam budu vařit své pivo. Teď mám rozjednané várky v Holandsku, Norsku a na Slovensku. Když jsem s kolegou založil ve Varnsdorfu svůj první pivovar Kocour, byli jsme první, kdo si pozvali sládky ze zahraničí. V té době jsme to tady tak dobře neuměli, a tak jsme si místo objevování slepých uliček nechali poradit. Když se dnes chcete naučit neobvyklé pivo, které u nás není, tak jezdíte do zahraničních pivovarů, na degustační soutěže a pivní festivaly. Stále ochutnáváte a pak se to snažíte vytvářet s ingrediencemi, které máte.

Máte své recepty, nebo vaříte „na přání“ pivovarů?
Mám své recepty na asi pětadvacet piv, které vařím v různých pivovarech. Tady (Libocký pivovar v Praze, pozn. red.) například vařím stout, což chutná trochu jako Guinness, ale je to hořčejší. Uvařili jsme také zimní porter speciál - svrchně kvašené, tmavé, 14,5stupňové pivo s přidanou skořicí, vanilkou a kávou.

Recepty si tedy vytváříte sám?
Ano, na základě neustálého ochutnávání a degustací na různých pivních festivalech, kde hledám inspiraci. Je to o zkušenosti. Například piva typu IPA se většinou vaří z amerických a anglických chmelů. I já chmely dovážím z ciziny, ale zkouším to i s českým chmelem.

Musí sládek vystudovat speciální školu nebo kurz?
Ano, já jsem si dálkově dodělal Střední průmyslovou školu potravinářských technologií v Praze, protože jsem o tom chtěl vědět co nejvíc.

V Česku se vaří stále víc piv typu IPA nebo „ale“ (čti ejl, pozn. red.), co na nich pivaře tak láká?
Já si myslím, že hlavně hořkost. Český pivař má rád hořká piva a zdejší ležák je spíše střídmě hořký. Jeho cena byla u nás vždy hodně lidová, takže jsme pili jako o život. Nachází se navíc v ideální zóně, co se týče obsahu alkoholu. Když pijete pivo IPA, tak většinou nevypijete deset kousků za večer. Ležák je ale pitelností úplně někde jinde, zvládnete ho vypít mnohem víc. Má ale jen náznak hořkosti. IPA je dvojnásobně, možná trojnásobně hořká. To českého pivaře láká. Je to hořkost z amerických chmelů, která je mnohem citrusovější, voňavější a intenzivnější.

Na tato piva se zaměřují zejména minipivovary. Myslíte, že se mohou časem prosadit také u velkých, mainstreamových pivovarů?
Myslím, že velké pivovary pod vlivem této vlny začnou také. Prazdroj už si teď nechává vařit Fénixe ve stylu pšeničného piva, velké pivovary zavádí i cidery. Zatím nechtějí soutěžit s minipivovary v pivech typu „ale“. Myslím ale, že na to určitě dojde. Řekl bych, že časem velké pivovary budou kupovat značky minipivovarů, které se právě zaměřují na IPA nebo „ale“. Zřejmě formou, že někdo koupí značku některého z minipivovarů. A některé minipivovary mají také dobře našlápnuto, aby samy dál rostly.

V současnosti jsou piva z minipivovarů hodně v módě. Což si uvědomil například Gambrinus, který si nechal udělat výzkum a zjistil, že má z velkých značek nejhorší image. Na jaře proto jeho lidé chodili po hospodách a pivních festivalech, kde rozdávali pivo, které se vydávalo za pivo z minipivovarů. A pak lidem řekli: „Nenene, my nejsme minipivovar, my jsme Gambrinus.“ Přišlo mi to jako celkem vtipná kampaň. Věřím tomu, že Gambrinus, Prazdroj, Lobkowicz a tak dále si brzy udělají divize a budou vařit „ale“. Trh těchto piv stále roste, což nemohou ignorovat navždy. V Americe minipivovary začínaly s jedním procentem trhu. V současné době jsou objemem na jedenácti, penězi na nějakých osmnácti procentech trhu. Je to vývoj.

Které pivo máte sám nejraději?
Na klasické popíjení ležák. IPA velmi často na zpestření.

V kolika pivovarech vaříte momentálně pivo?
Teď pravidelně ve dvou, nepravidelně v pěti.

Mají všechna vaše piva určitou společnou charakteristiku, něco co je odlišuje od piv jiných sládků?
Určitě jsou jiná. Nebo alespoň dříve bývala naprosto odlišná, od všeho, co se u nás vařilo. V dnešní době už máme v Česku celou řadu IPA. Ale pořád je co objevovat, stále se dá přicházet s něčím novým. Zaměřuji se na svrchně kvašené speciály a pivní speciály, které v Česku nejsou moc rozšířené, například černá verze piv IPA (Black IPA), Altbier, belgické pšeničné pivo typu Witt, nakuřované pšeničné pivo Grodziskie původem z Polska a tak dále.. Samozřejmě chystám další překvapení.

Jak dlouho trvá uvaření várky? Zvládáte to sám, nebo potřebujete pomocníky?
Várka trvá zhruba od devíti do čtrnácti hodin podle typu piva a stupňovitosti. Na začátku se slad našrotuje, poté se smíchá s různě teplou vodou podle typu piva. Následuje scezování, kdy se sladký roztok (sladina) oddělí od mláta. Aby výsledné dílo nebylo jen sladké, následuje chmelovar, kdy se v různých fázích přidává různý chmel podle pivního stylu. Po ukončení chmelovaru se mladina zchladí na zákvasnou teplotu a zakvasí kulturními kvasnicemi. Kvašení probíhá čtyři až deset dní podle pivního stylu, stupňovitosti a kmene kvasnic. Pak pivo zraje, načež je stáčeno do různých obalů a putuje ke konzumentovi. U ležáků je nutné zmínit rmutování, u speciálů chmelení za studena, staření piva v dubových sudech, vymražování, a v neposlední řadě ovocné kvašení se živým ovocem.

V jednom pivovaru jsem dostal klíč a vařím celé várky sám, jinde vařím pod dohledem majitele. V dalším pivovaru si pivo vaří sami, já jim jen dodávám recepty, případně suroviny. Celkem uvařím asi padesát hektolitrů měsíčně. Ročně to je nějakých pět set, šest set hektolitrů. Obvykle uvařím od dvou do šesti várek měsíčně, někdy i víc.

Dá se při vaření piva udělat tak fatální chyba, kvůli které se musí celá várka vylít?
Chyb můžete nasekat spoustu. Zapomenete zavřít kohout a pivo zředíte vodou víc, než chcete. Nenastavíte omezení chlazení - nejvyšší teploty při kvašení nebo na něco zapomenete. Většina věcí se dá nějakým způsobem napravit, i když vaření pak trvá déle a je komplikovanější. Riziko chyb je zejména, když sládek vaří v novém pivovaru, kde to nemá vyzkoušené. Každý pivovar je trochu jiný, má jiné čerpadlo a další nástroje. Proto je dobré první várky dělat s místním sládkem, aby člověk věděl, jak na to.

Dají se udělat i takové chyby, že se třeba přepočítáte při dávkování chmelu. I pak se s tím ale dají dělat kouzla. Tím nemyslím, že by se nějak podvádělo. Jednou se mi takto „omylem“ podařilo udělat nové pivo. Nebylo to úplně takové, jak jsem si představoval, ale další úpravou z toho pak vylezlo úplně nové pivo. Je to jako při jiném vaření - tu přidáte jedno koření, tu druhé.

Pozná běžný štamgast rozdíl, když pivo není uvařené přesně podle receptu?
Je rozdíl mezi minipivovary a velkými pivovary. Velké komerční pivovary míchají suroviny tak, aby je měly standardizované. Stejně tak míchají i jednotlivé várky, cílem je, aby byly všechny identické. U minipivovarů to tak není, tam jsou určité rozdíly mezi várkami, i když minimální. Myslím, že to je svým způsobem krásné. Když se létající sládek snaží uvařit pivo podle stejného receptu v různých pivovarech, tak tam určitý rozdíl vždycky bude, ačkoli recept je stále stejný. To se ani nesnažím zastírat.

Je pro silnou chuť důležitá vyšší stupňovitost piva?
Stupňovitost má určitě vliv, to je základ, ze kterého vycházíte. Jde ale také o to, z jakých sladů vycházíte, jak pivo prokvasíte a jaký máte typ chmele. Je to taková alchymie.

Pijete i pivo od konkurence?
Určitě, člověk musí vědět, co se kde vaří. Dlouhodobě mám rád pivovar Matuška. Z novějších pak Lucky Bastard z Brna, Clock, Břevnov. Ale když jsem s kamarády, kteří pijí Prazdroj, tak si dám klidně i ten.

Proč se při vaření „ale“ v Česku používají často americké chmely?
Jsou chuťově výraznější, ostřejší, úplně jiné než ty u nás. Proto se začaly dovážet. Některé “ale“se dělají i z českých chmelů. Taková perlička je, že když se pro zdejší pivovarské experty dělala ochutnávka nových českých chmelů, tak se chytali za hlavu: „Kdyby my jsme bývali věděli, že přijde boom IPA a “ale“, tak jsme dneska milionáři“. Protože tento typ chmelů se do devadesátých let vyřazoval, protože jim nepřišel pivní. Až teď, když přišla do Evropy vlna minipivovarů, tak se snaží tyto chmely naopak hledat.

Když jdete na sraz s přáteli, vybíráte si hospodu předem podle toho, jaké v ní točí pivo?
To ne. Párkrát jsem se je zkoušel vytáhnout někam do pubu, kde mají třeba dvacet píp. Ale když tomu člověk neholduje, tak s ním půjdu klidně i na Gambrinus. Nemám s tím problém. V dnešní době je už ale jednoduché jít do dobré hospody. V Praze je nějakých pětadvacet minipivovarů, spousta hospod s multi-pípami.

A zašel byste i do vinárny? Jaký máte vztah k vínu?
Určitě si dám i víno, někdy na něj má člověk chuť. Spousta mých kamarádů pije jenom víno. Na takovéto vychutnávání si dám raději červené. Rád u toho přemýšlím, co všechno v něm cítím za chutě. Nebráním se ani tomu ochutnávat cidery. Pivo se ale ve srovnání s vínem často podceňuje. Devadesát devět procent lidí vám například řekne, že k sýru se hodí víno, ačkoli je velmi dobrý i s pivem. Zúčastnil jsem se v zahraničí několika srovnávacích degustací, kde se kombinoval sýr s vínem i s pivem. Pivo má mnohem větší chuťovou škálu než víno.

Na druhou stranu vinařům závidím, že jedno víno - jeden produkt - vám dokážou prodat i čtyřikrát. Začínají burčákem, pokračují svatomartinským vínem a tak dále. My zkrátka prodáme jen jedno pivo. Vinaři se také dokázali spojit a vybudovali například vinařské stezky na Moravě. Konzumentovi dokázali vnuknout ten pocit, že víno je něco lepšího než pivo.

Je mezi pivaři a vinaři určitá rivalita?
Ještě ne, ale myslím, že to časem přijde. Časy se sice mění, ale pivo má u nás zatím stále image lůzra, má nálepku levného alkoholu. Myslím ale, že během nějakých deseti let se to změní. Dnes je v každé kavárně na konci nápojového lístku vinný lístek, pivo má tak dva řádky mezi nealko nápoji. Za deset let tam bude běžně také pivní lístek a bude se vymýšlet párování různých typů piv s pokrmy. Myslím, že vinaři pak budou dělat žárlivé scény. Ale zatím to tak není, zatím to jsou jen takové výstřelky. Rozmanité chutě nových piv jsou úžasné, ale lidé je nejprve musí vzít za své. Pro většinu lidí je u nás vrcholem rozmanitosti Oktoberfest.

Dělají se u nás ještě někde vyloženě špatná piva, nebo za průšvihy může většinou špatný výčep?
Myslím, že pokud se v dnešní době někdo snaží prodávat špatné pivo, tak je sebevrah. Výčep je samozřejmě kapitola sama o sobě, ale i ten se už v mnohém zlepšuje. Pivovary si nemohou dovolit žádné velké kiksy, jinak by skončily. Pokud jednou někomu přivezete špatné pivo, tak podruhé už si od vás neobjedná.

V čem dělají výčepní nejčastěji chyby?
V nedostatečné čistotě a sanitaci výčepních cest. Když každý večer odrazí sud, propláchnou výčepní cesty a jednou za týden sanitují, tak by to mělo být v pořádku. Ale ať si každý sáhne do svědomí, jestli to tak dělá.

Stane se, že pivo vrátíte prostě proto, že se nedá pít?
Ano. Ale v poměru ke všem těm vypitým a zaplaceným pivům to je minimum. Když už pivo vrátím, je zajímavé sledovat reakce obsluhy. Často řeknou: „Všichni to tu pijí a nikdo si nestěžoval“. V tom případě zaplatím a příště už tam nejdu. Jinde pivo odnesou a přinesou nové a ještě se přijdou zeptat, jestli už je v pořádku.

Podílel jste se na založení pivovaru ve Varnsdorfu a v Děčíně. Není vám líto opouštět „své děti“ - dobře zavedené podniky? Vracíte se tam někdy?
Docela mě to mrzelo u mého prvního pivovaru Kocoura ve Varnsdorfu, protože se jmenuje po mně. Nakonec jsme se ale s majitelem rozešli. Práce létajícího sládka mi vyhovuje. Na důchod bych si ale chtěl nějaký pivovárek koupit. Už mám u Děčína vyhlídnuté prostory, nakoupím si sudy ze zahraničí a budu dělat speciály. Chtěl bych dělat piva, která jsou ležená v dubových sudech po whisky nebo po bourbonu. Chtěl bych dělat něco úplně nového, možná i trochu ulítlého. To je ale budoucnost. Určitě bych nechtěl přímo hospodu, na to bych neměl nervy.

Dá se dobré pivo uvařit i doma na sporáku?
Je to pakárna, ale dá se uvařit. Místo čerpadel a různých přístrojů musíte ovšem dělat všechno ručně. V Česku je řada domovarníků, vaří si pivo pro radost. Někteří mají doma ve sklepě i celkem sofistikovaná zařízení. A někteří si dokonce časem založili i své malé pivovárky. Ve Spojených státech je spousta kluků, kteří začínali v garáži a dneska mají obrovské úspěšné pivovary. V Americe je skoro milion domovařičů, v Česku jich je několik tisíc.

Češi často považují sami sebe za pivní experty. Jak na tom podle vás reálně jsou?
My jsme si dlouho mysleli, že jsme v pivu mistři světa zkrátka proto, že toho piva vypijeme nejvíc. Ale ve skutečnosti to tak růžové nebylo. Každá hospoda měla jeden druh piva a nazdar. Myslím, že v dnešní době už je to lepší, lidé už vědí třeba, co to je „ale“. Když jsem psal před lety jeden ze svých prvních článků o „ale“, tak mi korektorky odpověděly, že asi neumím gramatiku, když nepíšu čárku před ale. Když se dříve řeklo „americké pivo“, tak vám lidé hned opáčili, že to je patok. Přitom v Americe jsou tisíce pivovarů, které mají úžasná piva, a od kterých bychom se mohli učit.

Pivo jako vkusný dárek? Možnosti tu jsou

Publikováno:před rokemZdroj:Lidovky.cz

Kromě toho, že většina minipivovarů a v posledních letech už i některé velké značky vyrábí na Vánoce speciální piva, nabízejí své produkty i v dárkových baleních. A nemusí jít o papírové krabice s obrázky vloček a přibaleným půllitrem.

Pivo v České republice za poslední roky urazilo dlouhou cestu. K lepšímu. Zbavilo se své pověsti „dělnického nápoje“ a stále víc sládků dbá na to, aby jeho pití přinášelo zážitek. Takový posun pak podtrhují i obaly. A protože pivo může pod stromečkem potěšit stejně jako víno či tvrdý alkohol, i v běžné obchodní síti jsou nyní k dostání povedené lahve, které můžou potešit. Tady jsou některé z nich.

Humpolecká značka Bernard už od loňska sbírá úspěchy se svým svrchně kvašeným pivem Bohemian Ale. Kromě „belgických“ třetinek a pro Bernard klasických půllitrů s patentem se pivo prodává i v 0,75litrových šampaňských lahvích. Bohemian Ale s 8,2 procenty alkoholu dostalo i korkový uzávěr.

Po loňské přestávce se letos na vánoční trh vrátilo i Starobrno. V sedmičkové lahvi zabalené do papírové krabice a uzavřené korkovým špuntem přináší Reservu. Polotmavý 18stupňový speciál v Brně uvařili ze tří druhů moravského sladu a tršického chmele.

Na Vánoce se jako už tradičně zaměřují i Svijany. Kromě nejrůznějších multipacků, skleněného džbánku a nově i dvoulitrové plachovky v obchodních řetězcích nabízí třináctistupňový nefiltrovaný Kvasničák v masivní skleněné lahvi o objemu jeden litr.

A pozadu nezůstává ani Plzeňský Prazdroj. Ten pokračuje ve spolupráci s designérem Rony Pleslem a do prodeje před Vánoci poslal celkem 70 tisíc litrových lahví s patentním uzávěrem. Povedené balení připomínající soudek zabalil pivovar do plechové dózy.

Pivo s nádechem vanilky i cukroví. Sládci uvařili vánoční speciály

Publikováno:před rokemZdroj:iDNES.czAutor:Ladislav Vaindl

Sládci pivovarů Karlovarského kraje ke konci roku popustili uzdu své fantazii a navařili vánoční speciály nejrůznějších příchutí. Piva jsou silná, hutná, s příchutí bylin či koření.

Hned čtyři sváteční druhy připravili v pivovaru Hastrman Velký Rybník. „Máme tu světlý dvanáctistupňový Sváteční ležák s přídavkem hřebíčku, skořice a medu. A ten není žádná náhražka, použili jsme poctivý domácí,“ říká sládek Luboš Vorel. Pivo, které se vyznačuje vyrovnanou chutí, uvařil z pěti druhů sladu.

„Je to příjemné pití s nádechem vánočního cukroví,“ dodává s úsměvem. Další tři speciály sází na vyšší obsah alkoholu. Platí to i o místní specialitě, kterou je Puškvorcová patnáctka. Ze známé léčivé byliny se do ní přidává kořen. Stejnou stupňovitost má i vánoční bock.

„Je to pivo německého typu, které se vyznačuje vyšší sladovostí a menší hořkostí,“ prozrazuje Luboš Vorel. Nejsilnější je sedmnáctistupňové pivo s názvem IPA Sedící býk. Jde o svrchně kvašený nápoj angloamerického typu takzvaný „ejl“. O podobné lahůdky je prý mezi pivaři velký zájem. „Už teď máme tři čtvrtiny vyprodány,“ dodává Vorel.

Že jsou sváteční piva opravdu hodně oblíbená, potvrzuje i sládek sokolovského Permona Jan Rada. Tady připravují speciály celoročně a výjimku neudělají ani o vánočních svátcích.

„Navařili jsme vanilkový třináctistupňový ‚ejl‘. Je o něj hodně velký zájem. Museli jsme přidávat další várku,“ konstatuje sládek.

Před svátky si zde přichystali také světlou spodně kvašenou třináctku. Od pátku mají vánoční pivo na čepu také v kraslickém Krušnohoru. „Jde o svrchně kvašený čtrnáctistupňový Mountain Ale. Jde o kořeněné pivo s použitím anglického chmele,“ říká Vlastimil Kopecký z pivovaru Krušnohor.

V jiných končinách hledali námět pro sváteční speciál v pivovaru Kynšperský zajíc. Navařili zde totiž Vídeňskou třináctku. „U ní je hlavní surovinou vídeňský slad. Jedná se o svěží pivo spíše vínové barvy s příjemnou hořkostí,“ informuje ředitel pivovaru Radek Vomočil.

Suverénně nejsilnější vánoční příspěvek si na Karlovarsku připravil zámecký pivovar v Chyši. Tady totiž předvánoční období zpestří černá dvaadvacítka s obsahem alkoholu devět procent.

Mnozí pivaři si také dopřávají na sklonku roku speciály z města piva, Plzně. „V chladnějším období je prostor pro piva s vyšším obsahem alkoholu, která v létě pít nejde,“ říká Petr Míč z plzeňského pivovaru Purkmistr.

Nabízejí tam patnáctistupňové svrchně kvašené pivo anglického typu india pale ale. K ochutnání je rovněž vídeňský speciál. „Vyznačuje se hebkou sladkostí s kořeněným dozníváním. Je sladší než ležák,“ popisuje speciál Petr Míč.

Ještě silnější je světlý vánoční speciál. Jedná se totiž o sedmnáctku. „Je to hodně silný speciál určený pro vánoční chvíle pohody a ne na žízeň,“ konstatuje. O vánoční piva je prý vždy takový zájem, že málokdy na čepu vydrží do Silvestra. Proto tu ještě mezi svátky budou moci pivaři vyzkoušet šestnáctku bock.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.23.06.2017 15:555.135/5.135