Novinky a zajímavosti ze světa piva

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Naší v pořadí už 25. zastávkou byl Štramberk. Malebné městečko v předhůří Beskyd proslulé krásnou památkovou rezervací, dominantou v podobě gotické věže zvané Trúba a cukrářskou pochoutkou z perníkového těsta, které se dle dávné pověsti o krutých Tatarech říká Štramberské uši.

Nejsou to však zdaleka jediné stopy historie, na které tam můžete narazit. Jako správný pivní národ často mluvíme o tradici, která sahá stovky let zpět a která nám připomíná, že vaření piva je obor existující snad od nepaměti.

Právě Štramberk a jeho Městský pivovar je toho důkazem.

Na začátku našeho dnešního příběhu se totiž musíme vrátit až k datu 4. prosince 1359, kdy moravský markrabí Jan Jindřich Lucemburský, tedy bratra Karla IV., povýšil Štramberk z podhradí na město s rozsáhlými právy, k čemuž náleželo i právo vařit zlatavý mok.

Patřilo přitom pouze přibližně dvacítce tzv. šenkovních domů, které stály převážně na štramberském náměstí, kde byl následně během 18. století vybudován městský pivovar později doplněný o sladovnu. Když došlo v roce 1868 k jeho zbourání, znamenalo to na dlouhá léta konec pivovarské tradice.

Štramberk patří mezi novodobé pivní průkopníky
Současný pivovar stojí jak jinak než také na náměstí, kde v domě popisném číslo 5, na jehož místě stával jeden z původních právovárečných měšťanských domů, byla v roce 2005 po téměř 140 letech obnovena řemeslná výroba piva.

„Při rekonstrukci objektu byly ve sklepních prostorách objeveny studny, které původně sloužily jako zásobárna vody pro pivovar. Našly se však také keramické artefakty, které potvrdily, že pivo se tady opravdu vařilo už kdysi dávno,“ říká vrchní sládek Petr Krpec, se kterým jsme se setkali už při návštěvě pivovaru v Kozlovicích. Oba podniky totiž fungují pod hlavičkou jedné společnosti.

Vzhledem k charakteru historického místa byla před jedenácti lety pro nový minipivovar zvolena objemově menší 250 litrová varna s jednoduchou technologií, která vyžaduje velké penzum ruční práce.

„Byl to jeden z prvních minipivovarů na severní Moravě, takže i výrobní technologie je jedna z nejstarších. Nemáme počítače, jediné, co máme, jsou teplotní čidla pro varnu a bojlery, ve kterých ohříváme vodu. Vše ostatní se dělá ručně,“ vysvětluje sládek s tím, že jednou ze zvláštností je transport piva, které je po kvašení posíláno samospádem do ležáckého sklepa, kde dozrává do potřebné kvality.

Od počátků se ve Štramberku mohli pivaři těšit na dvě stálice, vařil se tady světlý a tmavý ležák. První z nich se jmenuje Trubač, který s určitými obměnami vaří dosud. „Původně to byla dvanáctka, ale zhruba čtvrtým rokem jsme upravili recepturu na jedenáctku plzeňského typu,“ doplňuje náš průvodce.

Kromě Ušáka vaří i speciály
Místo tmavého ležáku se však postupně uchytila úplně jiná receptura. Vzniklo pivo s názvem Ušák, což znalcům jistě mnohé napoví. „Je to pivo vařené s kořením ze Štramberských uší. Je to čtrnáctka, místní speciál, který se vaří celoročně. Má aromatickou chuť, která vychází ze složení tajné směsi šesti druhů koření,“ pokračuje Krpec.

Jak se zdá, ideální varianta pro čas adventu a Vánoc, kdy si mnozí rádi pochutnají na silnějším pivu. Co se ale ve Štramberku uvaří a čepuje v dalších ročních obdobích?

„Během posledních dvou let jsme začali vařit speciály. Ke květnovému výročí pivovaru připravujeme vídeňský ležák a na léto zase Ale jedenáctku, kterou jsme tady loni zkoušeli jako vůbec první svrchně kvašené pivo,“ upřesňuje sládek s tím, že toto zpestření budou nejspíše opakovat.

Stejně jako celé městečko patří logicky i pivovar k vyhledávaným turistickým cílům, který láká domácí i přespolní zákazníky. Ti chtějí ochutnat a poznat taky něco z historie. „Jsou tady kamenné sklepy, které lidé chtějí vidět, takže jim rádi uděláme exkurze, aby zjistili, že tady historie opravdu dýchá ze všech koutů,“ konstatuje Krpec, který se o štramberský pivovar stará společně se svým bratrem.

Za hlavní atribut považují to, že jde o skutečně malý pivovárek, s jehož pivy se setkáte vyloženě lokálně. A jinak tomu nebude ani v budoucnu. Úcta k tradici i omezené možnosti rozšíření výroby velí jasně, koncept „mini“ výroby a přímé konzumace ve stylovém hostinci zůstane ve Štramberku zachován.

„Cítíme kolem sebe historii sládků, kteří tady pivo vařili dávno před námi. Je to pro nás zavazující, a tak se snažíme, aby se pořád vařilo dobře a pivo chutnalo,“ dodává s úsměvem vrchní sládek.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a za týden u piva zase na shledanou.

Městský pivovar Štramberk
Místo: Náměstí č. 5, Štramberk
Druhy piv: celoročně je v nabídce světlý ležák Trubač 11° a speciál Ušák 14°, dále jsou to během roku speciály – ležák vídeňského typu a svrchně kvašený Ale
Stáčení a prodej: v pivovarském hostinci čepují čerstvé pivo přímo z tanků, dále plní KEG sudy a pet lahve
Výstav: zhruba 150 hektolitrů za rok

● V malebném prostředí Malé Skály na okraji Českého ráje vznikla před několika měsíci moderní restaurace s malým pivovarem, které sázejí na místní a regionální produkty.
● A představují velkou konkurenci slavnému, ale obvykle přeplněnému Boučkovu statku.

Maloskalský pivovar s restaurací stojí přímo pod romantickým Pantheonem, známou dominantou maloskalského údolí. Z jeho velkých oken je navíc nádherný výhled na Suché skály, tedy další přírodní klenot malebné obce, a patriotismus čiší také z kulinární nabídky.

Čeští pivaři letos vypili o zhruba půl piva týdně méně. Týdenní spotřeba se snížila na 7,7 velkých piv, ženy vypily 2,2 piva týdně. Vyplývá to ze zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.

Dlouhodobě spotřeba piva u mužů klesá, ještě roce 2007 činila 9,5 piva týdně. U žen naopak mírně roste. Češi jsou podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven ve světě stále první v konzumaci piva, loni ho vypili 143 litrů na hlavu.

Pivo v ČR pije dlouhodobě devět z deseti mužů a nadpoloviční většina žen. Pro největší podíl konzumentů je při výběru piva důležitá chuť, pro více než polovinu cena. Skupina lidí, která deklaruje, že chuť je důležitější než cena, podle Vinopala roste.

Největšími konzumenty jsou muži mezi 30 a 59 lety, v posledních dvou letech se jim přiblížila skupina mužů nad 60 let. "U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve ve věku 18-29 let," řekl sociolog Jiří Vinopal.

Ve chvíli, kdy si nemůžou dát Češi normální pivo, po nealkoholické variantě sáhne 48 procent mužů a pětina žen.

I když od začátku tisíciletí spotřeba piva v ČR klesá, snížení je podle Vinopala proti růstu v 50. letech minulého století minimální. Konzumace je tak podle něj přibližně stejná od roku 1970.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen. Hrdost se podle Vinopala v národě zvyšuje ve chvílích, kdy je ve společnosti odpor vůči evropské nebo světové integraci.

Čeští muži týdně v průměru vypijí takřka osm půllitrů piva, ženy více než dva
Český svaz pivovarů a sladoven představil letošní výsledky dlouhodobého výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR týkající se vztahu Čechů k pivu. Z něj vyplývá, že pivo v České republice pije téměř devět z deseti mužů a více než polovina žen. Nejčastějším motivem Čechů a Češek k návštěvě pohostinských zařízení je setkávání se s přáteli a známými, dále pak chuť se pobavit a zlepšit si náladu.

Pivo v české společnosti 2016 - kompletní infografiku naleznete ZDE

Češi i nadále zůstávají národem pivařů. Jak vyplývá z aktuálního průzkumu*, podíl lidí, kteří pijí pivo, se v České republice dlouhodobě výrazně nemění, pije jej 88 procent mužů a 57 procent žen. Největšími konzumenty zůstávají muži mezi 30 – 59 lety, přičemž v posledních dvou letech se jim přiblížila i skupina mužů nad 60 let. „U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve věku 18 – 29 let,“ upřesňuje autor průzkumu Jiří Vinopal z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

Frekvence a množství piva: Výzkum ukázal, že zásadně se nemění ani frekvence a množství konzumovaného piva. Muži si zlatavý mok dopřávají přibližně třikrát týdně, ženy pak dvakrát. Za týden muži vypijí zhruba osm půllitrů, u žen se toto množství pohybuje kolem dvou půllitrů. Letošní rok také ukazuje, že i nadále ubývá náruživých pijáků piva, tedy těch, kteří vypijí více než čtrnáct půllitrů za týden.

Výběr piva: Při výběru piva muži i ženy zmiňují jako nejčastější kritérium chuť. Z dlouhodobého pohledu je důležitá i stupňovitost, zvyk a preference značky. Cena, kterou zohledňuje nadpoloviční většina mužů a žen, za uvedenými faktory mírně zaostává, ale rovněž hraje významnou roli. Dle vlastních vyjádření si konzumenti zcela minimálně připouštějí účinek reklamy.

Velká část českých konzumentů dokáže jmenovat svou oblíbenou značku piva, konkrétně devět z deseti mužů a tři čtvrtiny žen. „Mezi deseti českými konzumenty bychom našli přibližně jen jednoho, který se většinou nezajímá o značku a typ piva, které si kupuje, a téměř žádného, který by se o to nezajímal vůbec,“ shrnuje Jiří Vinopal.

Tradiční hospoda: Muži chodí do svého oblíbeného podniku v průměru šestkrát za měsíc, ženy zhruba třikrát měsíčně. Muži tak navštěvují své oblíbené podniky přibližně dvakrát častěji než ženy.

„Mužům, kteří mají hospody za své nejoblíbenější podniky, se frekvence jejich návštěv pomalu, ale jistě snižuje. Z 9,6 návštěv za měsíc v roce 2004 na 7,3 návštěv letos. U žen žádná takováto systematická a déletrvající změna patrná není,“ komentuje Jiří Vinopal.

Průzkum tak znovu potvrdil klesající trend v četnosti návštěv hospod. „Již několik let prodeje piva v restauracích klesají, v současnosti se zde vypijí pouze čtyři z deseti piv. Situace se v tomto směru prudce zhoršila před šesti lety v době ekonomické krize, kdy navíc byla zvýšena spotřební daň na pivo. Od té doby se lidé do hospod zatím nevrátili,“ dodává předseda Českého svazu pivovarů a sladoven František Šámal.

Zatímco tradiční hospody a pivnice jsou výrazně preferovány především muži (39 %), ženy za svůj nejoblíbenější podnik nejčastěji uvádějí restaurace (21 %). „Letošní nejvýraznější změnou za posledních dvanáct let je úbytek žen, které nechodí vůbec nikam. Je to pokles z 32 procent na 22 procent. Týká se to zejména žen nad 45 let,“ říká Jiří Vinopal.

Když si jdou lidé posedět s přáteli, přes tři čtvrtiny mužů si nejraději objednává pivo. U žen je skladba oblíbených nápojů rozmanitější, což odpovídá i jejich pestřejším preferencím podniků.

Průzkum se zabýval i důvody, proč se hosté do podniků vracejí. Nejčastějším motivem k návštěvě pohostinských zařízení je setkávání se s přáteli a známými, druhým je pak chuť pobavit se, zlepšit si náladu.

České prvenství: Hrdost na české dlouhodobé prvenství na špičce celosvětového žebříčku konzumace piva vyjadřuje třetina mužů a jen jedna z deseti žen. Naopak, tímto prvenstvím by se raději vůbec nechlubila čtvrtina něžného pohlaví a pouze zhruba jeden z deseti mužů. Třetině mužů a dvěma z pěti žen je to pak jedno. Zbytek zažívá při zmínkách o spotřebě piva v České republice smíšené pocity. Pro muže i ženy platí, že s množstvím konzumovaného piva u nich narůstají pocity hrdosti a ubývá pocitů studu.

Nealkoholické pivo: Pravidelně od roku 2007 je rovněž zjišťováno, do jaké míry je, či není nealkoholické pivo samozřejmou alternativou piva běžného. Podle průzkumu v situaci, kdy si normální pivo dát nemůže (například před jízdou autem), automaticky zvolí nealkoholické pivo přibližně polovina mužů a zhruba dvacet procent žen. Zbytek v těchto okamžicích preferuje jiný nealkoholický nápoj, zejména pak lidé, kteří jsou méně pravidelnými konzumenty piva.


* Autorem výzkumného projektu s názvem „Pivo v české společnosti v roce 2016“ je Jiří Vinopal, termín terénního šetření 5. – 19. 9. 2016 na 999 respondentech starších 15 let. Analýzy týkající se piva a pohostinských zařízení jsou prováděny na respondentech ve věku 18 let a více (N = 959).

V Česku v posledních letech opět přibývá žen, které se rády napijí piva. Občas jej konzumuje 57 procent Češek. Ženy častěji než dříve zavítají do hospody, zatímco u mužů frekvence návštěv klesá. Za růstem stojí kultivace hospod i fakt, že pivo ztrácí pověst „chlapáckého“ nápoje.

Sledovat vývoj pití piva mezi muži není příliš zábavné. Češi mají pivo dlouhodobě rádi, jeho spotřeba je stabilní a rozdíly mezi jednotlivými lety jsou jen zanedbatelné.

Jinak je tomu u Češek. Z průzkumu Sociologického ústavu Akademie věd vyplývá, že sice hořký mok vychutnávají ve výrazně menší míře než muži, jeho obliba se ovšem u žen v posledních letech zvýšila.

„Někdy kolem roku 2010, 2011 začal narůstat podíl žen, které pivo konzumují. Stojí za tím skupiny žen ve věku od 30 do 44 let následované ženami 45 až 59 let. U mladších žen tedy začal nástup o něco dříve, u starších až později,“ uvedl autor průzkumu Jiří Vinopal.

Zatímco u nejmladší generace žen obliba piva spíš kolísá, u starších lze vypozorovat i mírný, ovšem plynulý nárůst počtu vypitých piv. V průměru vypijí ženy 2,2 půllitru piva týdně, zatímco muži 7,7. Trend se týká i nealkoholických piv, které konzumuje pětina žen.

Mezi občasné pivařky se dnes řadí zhruba 57 procent žen, před osmi lety to byla jen polovina populace. Je však třeba dodat, že spíše než nárůst je to návrat na původní úroveň. V letech 2001 až 2005 byl podíl pivařek i šedesátiprocentní.

Ženy vyrazí do hospody třikrát do měsíce, muži šestkrát
Devatenáct procent respondentek uvedlo, že si při návštěvě gastronomického zařízení nejčastěji objednají pivo. U téměř třetiny žen sice převládá víno, podíl odpovědí preferujících pivo však v posledních letech znatelně narostl.

Vinopal také upozorňuje, že lze vysledovat i růst spotřeby piva mezi nejvzdělanějšími pivařkami. To je opačný trend než u vzdělaných mužů, u nichž obliba piva naopak poklesla.

S tím souvisí i příčina, proč podíl pivařek roste. Podle Vinopala je za tím postupná kultivace hospodského prostředí. Zatímco do zakouřené pivnice chodily ženy většinou nerady, stylové restaurace či pivní bary je lákají. „Zvýšila se psychologická přístupnost piva ženám a zároveň se zvýšila jeho prestiž,“ míní Vinopal.

Frekvence návštěv hospod ženami loni narostla na tři v měsíci. Muži sice vyrazí na pivo dvakrát častěji, na rozdíl od žen ale toto číslo klesá. Lze také vysledovat postupný pokles žen, které uvádí, že nikam do společnosti nechodí.

Trend posílila i skutečnost, že se zhruba před pěti lety začaly pivovary na ženy více zaměřovat. Podle výkonné ředitelky Českého svazu pivovarů a sladoven Martiny Ferencové pivovary už necílí na nejsilnější pijáky, což vede ke zlepšení pověsti piva ve společnosti.

„Pivo bylo dlouho mužskou, chlapáckou doménou. Pivovary se ale zaměřily jinam a je vidět, že masivní pijáci už dnes nejsou podporováni reklamní kampaní. Pivovary chtějí, aby jejich konzument chodil dvakrát týdně do hospody a aby byl dlouho živ a zdráv tak, aby peníze z konzumace přinášel co nejdéle. Pivovary nestojí o to, aby se někdo pravidelně opíjel,“ říká Ferencová.

Spotřeba piva v Česku zůstává stabilní – člověk vypije v průměru 143 litrů za rok. Na rekordně nízkou úroveň ale klesl podíl připadající na restaurace a hospody. Lidé pijí čím dál více doma. Průzkum také ukázal, že pro dvě třetiny Čechů je chuť důležitější než cena.

Podíl piva, které Češi pijí hospodách či restauracích, klesl na rekordně nízkou úroveň 38 procent. Ukazují to údaje z letošního průzkumu Českého svazu pivovarů s sladoven, který každoročně připravuje společně s Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

Zatímco loni a předloni připadalo na spotřebu mimo hospody či restaurace téměř 60 procent, letos už se podíl piva vypitého doma zvýšil na 62 procent.

“Mužům, kteří mají hospody za své nejoblíbenější podniky, se frekvence jejich návštěv pomalu, ale jistě snižuje. V roce 2004 uskutečnili v průměru 9,6 návštěvy za měsíc, letos už jen 7,3 návštěvy. U žen žádná takováto systematická a déletrvající změna není vidět,” říká Jiří Vinopal z Centra pro průzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR.

I v rámci této kategorie jsou ovšem výjimky: Zatímco návštěva běžných pivnic klesá, mírně roste popularita pivních barů a restaurací – v roce 2004 do nich lidé zašli třikrát měsíčně, letos více než čtyřikrát.

Průzkum, jehož se zúčastnil vzorek téměř tisíce lidí, také ukázal, že pro dvě třetiny Čechů je chuť piva důležitější než cena. Zůstávají také věrní oblíbené značce.

Celková spotřeba zůstává podle průzkumu stabilní – v průměru 143 litrů na hlavu. "Stále se u nás pije nejvíce piva v Evropě. Přestože v poslední době spotřeba mírně klesla, tak pokud se na ni podíváme v delším horizontu, je tomu jinak. Od 50. let minulého století došlo k dramatickému nárůstu konzumace piva," říká Vinopal.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos podle průzkumu přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen.

Poslední dobou však klesá počet „náruživých pijáků“, kteří si dají více než čtrnáct piv týdně. Muži vypijí 7,7 půllitru týdně (minulý rok to bylo 8,3 půllitru) a ženy 2,2 půllitru (o 0,3 půllitru méně než loni).

Spotřeba piva u žen začala pomalu růst od roku 2008, kdy na ně začaly pivovary více cílit. “Pivo přestalo být pouze mužskou doménou a začaly se objevovat podniky zaměřené i na ženy,” vysvětluje Martina Ferencová, pověřená výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven.

Nealkoholické pivo před jinými nealkoholickými nápoji preferuje 48 procent mužů a 20 procent žen.

Čeští pivaři letos vypili o zhruba půl piva týdně méně. Týdenní spotřeba se snížila na 7,7 velkých piv, ženy vypily 2,2 piva týdně. Vyplývá to ze zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.

Dlouhodobě spotřeba piva u mužů klesá, ještě roce 2007 činila 9,5 piva týdně. U žen naopak mírně roste. Češi jsou podle údajů Českého svazu pivovarů a sladoven ve světě stále první v konzumaci piva, loni ho vypili 143 litrů na hlavu.

Pivo v Česku pije dlouhodobě devět z deseti mužů a nadpoloviční většina žen. Pro největší podíl konzumentů je při výběru piva důležitá chuť, pro více než polovinu cena. Skupina lidí, která deklaruje, že chuť je důležitější než cena, podle sociologa Jiřího Vinopala roste.

Mladé ženy začínají pít pivo
Největšími konzumenty jsou muži mezi 30 a 59 lety, v posledních dvou letech se jim přiblížila skupina mužů nad 60 let. "U žen najdeme nejvíce konzumentek rovněž ve středním věku, ale již třetím rokem sledujeme patrný nárůst množství piva konzumovaného nejmladšími ženami ve ve věku 18-29 let," řekl Vinopal.

Ve chvíli, kdy si nemůžou dát Češi normální pivo, po nealkoholické variantě sáhne 48 procent mužů a pětina žen.

Od roku 1970 přibližně se konzumace příliš nemění
I když od začátku tisíciletí spotřeba piva v Česku klesá, snížení je podle Vinopala proti růstu v 50. letech minulého století minimální. Konzumace je tak podle něj přibližně stejná od roku 1970.

Hrdost na to, že Češi vypijí nejvíc piva na světě, cítila letos přibližně třetina mužů a desetina žen. Naopak stud cítí desetina mužů a čtvrtina žen. Hrdost se podle Vinopala v národě zvyšuje ve chvílích, kdy je ve společnosti odpor vůči evropské nebo světové integraci.

V průzkumu odpovídalo 959 lidí starších 18 let.

V jubilejním 25. ročníku soutěže o Zlatý pohár Pivex 2017 bude soutěžit 15 pivovarů. Letos přihlásily celkem 40 značek, o pět méně než v loňském roce. Novinářům to řekli pořadatelé. V Brně dnes začalo první kolo hodnocení. Soutěží se tradičně v pěti hlavních kategoriích, kterými jsou světlý ležák, světlé výčepní pivo, nealkoholické pivo, tmavé pivo a poslední kategorií jsou míchaná piva.

Podle Jiřího Morávka z agentury SNIP je Zlatý pohár Pivex nejstarší odbornou soutěží na území České republiky. "Soutěž se za ty roky nezměnila a zůstává stejná," uvedl Morávek. Druhé kolo hodnocení bude v únoru. Odborníci hodnotí piva anonymně. Hlavními kritérii jsou chuť, plnost, vůně, říz nebo hořkost. Konečný výsledek bude určen součtem bodového hodnocení z obou kol.

Vyhlášení výsledků se chystá do Brna na 1. března jako součást galavečera pivovarníků a sladovníků. V tomto termínu se uskuteční i soutěž Zlatý soudek Pivex určená pro sudovou produkci. Letos jsou v ní dvě kategorie - světlé výčepní pivo a světlé ležáky. Minipivovary budou hodnoceny samostatně v sekci ležáků. Uzávěrka přihlášek do této části soutěže je v půlce ledna. Na galavečeru organizátoři vyhlásí i pivovar čtvrtstoletí. Agentura SNIP uvažuje o tom, že připraví i hodnocení výrobců nejlepších ciderů. Zatím sonduje trh, podle Morávka je v ČR více než desítka firem, které se výrobou tohoto nápoje zabývají.

Loni vyhrál Zlatý pohár Pivex Zubr premium z pivovaru v Přerově. Stejné pivo vyhrálo i mezi světlými ležáky. Zubr za svůj Gold získal navíc pro stejnou značku i primát v kategorii světlé výčepní pivo. Sesterský podnik v Litovli ovládl kategorii tmavých piv za Dark tmavé výčepní. Dařilo se i hanušovickému pivovaru, který je třetím podnikem skupiny středomoravských pivovarů PMS. České pivovary přihlásily 45 značek.

Letos jsou v soutěži především velké pivovary jako Velkopopovický Kozel, Krušovice, Radegast nebo Staropramen. Z pivovarských skupin jsou zastoupeny PMS, skupina Plzeňského Prazdroje, Heinekenu nebo Pivovary Lobkowicz.

Tradice Pivexu pochází z 90. let minulého století, kdy se na brněnském výstavišti konal i stejnojmenný veletrh. Soutěže se v devadesátých letech účastnilo i přes sto značek, vstup na akci měly ale jako součást poplatku za veletrh. Nyní musí platit poplatky za každé přihlášené pivo. Pivex jako veletrh skončil v roce 2000. Velké pivovarské skupiny a výrobci technologií už o něj neměli zájem.

Jak se během let změnila poptávka po pivu na vesnicích? „Lidé pijí pivo méně, ale stále vedou regionální značky," říká hospodský Jan Čepelka z podkrkonošských Havlovic.

Kde není hospoda, tam umřel pes. Osvědčené vesnické pořekadlo platí stále. A pivo patří i ve 21. století k nejvyhledávanějšímu sortimentu v hospodských nabídkách.

Také Královéhradecký kraj se pyšní vyhlášenými regionálními pivy. Přednost jim většinou dávají lidé právě z okolí místních pivovarů, které přetrvávají už desítky let. To potvrzuje i Jan Čepelka z Havlovic. Od roku 1991 tu vede hostinec Amerika a navazuje na rodinnou hospodskou tradici, která sahá až do roku 1910. „Hospody si svoje osvědčené značky drží, protože jsou oblíbené taky u lidí. Aby se prosadil nový pivovar v sousedním regionu, to je hodně těžké," potvrzuje Jan Čepelka.

Ve svém podniku nabízí dvě regionální piva. Ve stálé nabídce pak má ještě jednu osvědčenou značku. „Regionální piva jsou ale absolutně nejoblíbenější," říká Čepelka. „Náročnost pivařů se určitě během let změnit musela, je otázka, jakým způsobem. Určitě se pije méně, než v 90. letech, což způsobila doba jako taková. Je to spojené i s tím, že se lidé bojí o řidičský průkaz. Dřív si někdo s nějakou zbytkovou hladinou alkoholu v krvi ráno nedělal hlavu. Kdekdo si dal deset piv, poseděl, poklábosil. Teď si dá pět a spěchá domů. Celkově žijeme v uspěchanější době. Takové to sdružování lidí u piva, to už dávno není takové, a lepší to nebude," přidává zajímavý poznatek. „Dalším faktorem může být i stoupající oblíbenost vína. Poptávka po něm se určitě zvyšuje. Na rozdíl od piva," myslí si majitel havlovického rodinného hostince.

Nabídka piv se během dvaceti let razantně změnila. Vznikají minipivovary, osvědčené značky vaří speciály. „Ty nasazujeme často. Místní si je ochutnají, někteří přijdou vyloženě na ně. Pivních značek je hodně, někdy ale na úkor kvality," upozorňuje Jan Čepelka. Podle něho je konzumace piva vnímána tak nějak tradičně. „Jestli existuje pivní kultura? Já nevím. Člověk se snaží lidem občas vysvětlit, jak má správně načepované pivo vypadat, snaží se jim o tom něco říct. Ale upřímně málokoho to zajímá," směje se. „Jiné je to třeba u jídla. Tam mám vysledované, že lidé chodí vyloženě za tím, co znají a o čem vědí. Hodně dají na televizní pořady. Jde jim i o to, aby bylo jídlo zdravé," doplňuje Jan Čepelka, hospodský z Havlovic na Úpicku.

Do naší hospůdky, vedou jen tři schůdky… a zhruba 750 kroků, dalo by se dodat ke známému popěvku dua Svěrák a Uhlíř.

Do oblíbeného lokálu to mají Češi zhruba 500 metrů, pokud žijí na vesnici, a 600 metrů ve městě, vyplývá z průzkumu mezi tisícovkou pijáků, který pro Budějovický Budvar provedla agentura Perfect Crowd.

Když už do své restaurace zamíří na „jedno", většinou zvládnou něco přes litr a půl. Muži většinou čtyři „kousky" a ženy tři.

MĚSTO JE „HOCH"
Z průzkumu mezi respondenty, kteří chodí do hospody alespoň jednou za dva týdny, vyplývají zajímavé rozdíly mezi pitím ve městech a na vesnicích.

Kupříkladu ten, že ve městech jsou zákazníci více vybíraví. Chtějí speciální piva, různorodější jídlo, klimatizaci nebo pivo z tanku.

To na vesnici požadují především univerzální hospodu se zahrádkou, televizí, ideálně poblíž hřiště. A aby tam potkali známé.

Což je logické i z důvodu, proč lidé „na jedno" chodí.

Na vesnici je výčep i místem, kde lze sehnat práci nebo naopak najít zaměstnance. A hospoda slouží jako důležitý zdroj informací tři čtvrtiny štamgastů tvrdí, že se tam dozvědí vše potřebné.

Zatímco na vesnici logicky znají návštěvníci svého výčepního a častěji mu tykají, ve městě nikoli.

DÁMY: ABY BYLO ČISTO
Rozdíly logicky panují i mezi pohlavími. Páni chtějí oblíbenou značku piva, potkat kamarády, sledovat sportovní zápasy. A koukat po ženách.

To dámy požadují věci, na kterých mužům příliš nesejde: kupříkladu čisté sklo i záchody, velký výběr nealko nápojů či speciální nepivní alkoholické drinky.

Co se týče rychlosti pití, průměrná „průtočnost" návštěvníka hospody je 0,84 litru za hodinu.

Na vesnicích, kde se obecně zavírá dříve, musejí spěchat. Tamější štamgast do sebe pivo dostává rychlostí 0,98 litru za hodinu. Jeho městský kolega či kolegyně tolik nepospíchají podle průzkumu pijí průměrnou rychlostí 0,8 litru za hodinu.

Průzkum řešil i otázku, co nás od návštěvy hospody odrazuje.

Lidé tvrdí, že hlavním důvodem „nechození do hospody" je obecně nedostatek času (28 procent) a fakt, že se dotyčný musí věnovat rodině (23 procent). Peníze jsou paradoxně problémem „jen" pro desetinu štamgastů a tři procenta lidí přiznávají, že návštěvu hospody musejí omezovat kvůli vlivu manželky či manžela.

S „LAHVÁČEM" VEN?
Otázka je, zda finance nebudou překážkou v blízké budoucnosti. Od 1. prosince začnou restaurace povinně vydávat účtenky v rámci elektronické evidence tržeb, což nese náklady pro jejich majitele.

„Evidence nás stála zhruba padesát tisíc korun. To je pro nás hodně. Abychom to ustáli, budeme muset asi trochu zvýšit ceny, nebo snížit platy zaměstnancům. Ani jedna možnost se mi samozřejmě nelíbí," popsal v Deníku Václav Cikán, majitel boskovické Kafírny Dogvill.

Postupný odchod štamgastů z hospod by pak mohl podpořit i trend, kdy lidé kupují lahvové pivo a popíjejí ho venku.

„Lidé, kteří mají méně peněz, pijí spíše desítku. Kdo má ještě méně, pije jen desítku lahvovou," uvádí psycholog Jiří Kovářík z Ústí nad Labem. Na severu Čech změny pozoruje už posledních pět let.

„Třeba na vesnici vidím, že kdo nemá moc peněz, posedává kolem vietnamské večerky, ačkoliv poblíž je hospoda s pivem za dvacet korun. Totéž jsem viděl třeba v Ústí nad Labem v Krásném Březně. U jedné hospody u provizorního stolu pijí lidé lahvové pivo z blízké večerky. Přitom o pět metrů dál je hospoda s desítkou za 19 korun," líčí psycholog.

Do života nejmenších vesnických hospod zasáhne i chystaný zákaz kouření. Poslanci o něm budou hlasovat do konce letošního roku. Podle průzkumu to však nebude tak fatální: 65 procent štamgastů tvrdí, že hospodu kvůli zákazu kouření neopustí.

V posledních letech jsme svědky toho, jak zejména z venkovských oblastí mizí hospody a restaurace, které dlouhé roky fungovaly. Jaké je možné řešení?

Majitelé objektů, v mnoha případech jsou to i samy obce, mají problém najít nájemce, pronajímatelé se často střídají a majitelé nemají záruky dlouhodobého seriózního fungování.

S blížícím se ostrým startem elektronické evidence tržeb (EET), chystaným zákazem kouření či stále se zpřísňujícími hygienickými normami rostou obavy dalších provozovatelů a majitelů restauračních zařízení v naší zemi, zda tyto změny v praxi zvládnou a zda nebudou mít fatální dopady do jejich ekonomiky a provozu.

Restaurace, zvláště v menších městech a na vesnicích, vnímám jako tradiční společenská a kulturní centra, bez nichž by byl život v takových lokalitách ochuzen. Velmi nám záleží na tom, aby tato zařízení mohla i nadále fungovat, a to zdaleka nejen kvůli odbytu našich piv.

Zavedli jsme proto model, kdy si pivovar Zubr od majitelů nemovitostí pronajímá prostory restaurací a ty pak poskytuje prověřeným podnikatelům. Ty naši pracovníci zaškolí a poskytnou jim řadu praktických informací týkající se péče o pivo, hygieny provozu a obecně veškeré odborné zázemí. Formu nájemních restaurací považuji za jeden ze způsobů, jak pomoci udržet hospody otevřené. V praxi se ukazuje, že se jedná o fungující cestu, protože nabídku našeho pivovaru využilo už více než 40 hospod a já očekávám, že jich do budoucna bude dále přibývat.

Nájemní hospody jsou navíc také výhodné pro majitele nemovitostí, v nichž se nachází. Pivovar je pro majitele garantem řádného placení nájmu a kvalitních služeb už jen proto, že pivovar si nemůže dovolit hazardovat se svým dobrým jménem. Záruka kvality se pak samozřejmě promítne i do návštěvnosti. Forma nájemních hospod je tedy řešením jak pro majitele hospod a nemovitostí, tak zejména pro zákazníky.