Novinky a zajímavosti ze světa piva

Na fasádě starého domu v Kaškově ulici dodnes visí letitý nápis Straropramen. Vznikl už za Antonína Černého, pradědečka Hany Křenkové. Zdejší zbraslavská pivní historie sahá do roku 1936. „Pradědeček pracoval jako bednář ve Staropramenu a rozhodl se pro vlastní hospůdku a stáčírnu piva,“ popisuje Křenková. „Prodej piva jsem po revoluci obnovila a s jednou kratší pauzou se mu vhrnuji mnoho let. K vlastní značce byl v době létajících pivovarů už jenom krůček. Nebo řekněme krok,“ pokračuje Křenková. V roce 2017 totiž společně s dcerou rozjely značku Zbraslavská koza.

Hana ani Dominika pivovarské vzdělání nemají, tvrdí o sobě, že jsou samoučky, obdivovatelky a tak trochu i kaskadérky. A vztah k výrobkům malých a regionálních značek byl tím, co v Křenkových vzbudilo touhu po vlastním pivu. „Jde o splněný sen. I když jsou za tím probdělé noci plné pochybností, zda do toho jít, zda obstojíme v konkurenci, zda se vám renomovaní pivaři nevysmějí. Vlastně ani nevím, kde jsem vzala odvahu či drzost přivést na svět Zbraslavskou kozu,“ přemítá Hana Křenková ve své pivotéce.
¨
Jejich produkt je zajímavý i tím, že jde o rodinnou záležitost, že za každým pivem stojí matka a její dcera. Což prý ale někdy nedělá dobrotu. „Sem tam to trochu zajiskří, jedna druhou občas trkne, ale pak nás naštěstí zase trkne to, že kvůli malichernostem přece nebudeme takové kozy,“ směje se Křenková.

Z chladícího boxu v pivotéce jsme ochutnali aktuálně prodávaný světlý ležák Zbraslavská koza 11. Pivo se 4,6 procenta alkoholu. Křenkovy vaří ve spřáteleném pivovaru Zichovec 2 v Lounech.
Silná svěží vůně rezonuje po sladu, podobně jasná je i chuť. V ní dostává nejvíce prostoru výrazná hořkost, s lehkostí jedenáctky dobře souzní i velice příjemný říz, který je v současných pivech znát čím dál méně.
Pitelnost tohoto ležáku je velmi dobrá, jde skutečně o správnou craftovou jedenáctku.

Dnes potěšíme všechny milovníky piva. Máte rádi pestrý výběr? Milujete objevování a rozhodně se na výletě neobejdete bez toho správného oroseného půllitru? Zamiřte do Beskyd, které si pro vás připravily jedno z největší lákadel svého druhu u nás.

K mání je opravdu pestrá škála piv celkem od 14 různých pivovarů. Pochutnáte si na klasice, ale také třeba na ovocných a medových speciálech. A co je pro to třeba udělat? Zamířit do Beskyd a navštívit zbrusu novou pivní stezku!

Beskydská pivní stezka má v součtu jen těžko uvěřitelných 686 kilometrů
Turistickou oblast Beskydy – Valašsko máme obvykle spojenou s vínem, dlouhými tůrami zvlněnou krajinou a samozřejmě také s krásnou přírodou. Ale od letošní sezóny to už rozhodně neplatí. Zážitková gastronomie v čele s legendárním umem beskydských sládků? Ano, přesně tohle na vás čeká.

Celkem 14 pivovarů, které se do celé stezky zapojily, však jen stěží obejdete za jeden den. A to rozhodně nenarážíme na nutnost nejrůznějších ochutnávek po cestě. Celá trasa je se všemi odbočkami totiž dosti dlouhá – naměřili byste 686 kilometrů a to už je pořádná túra. Naštěstí ji nemusíte absolvovat jen pěšky, pomoci si můžete i jízdou na kole. Ale to největší pozitivum vás ještě čeká.

Cestování na celý měsíc, pokud budete chtít
Aby vše probíhalo maximálně komfortně a s důrazem právě na onu zážitkovou gastronomii, je téměř sedmisetkilometrová stezka rozdělena do 25 tras. Ta nejmenší měří jen čtyři kilometry. U té největší do toho musíte šlápnout téměř 6x více. Když si tedy na každý den naplánujete jednu trasu, vystačí vám nabízený program skoro na celý měsíc.

Ve svém oblíbeném pivovaru se můžete i ubytovat
Ovšem autoři stezky mysleli na všechno. Pokud vám totiž někde orosené pivo opravdu zachutná a vy zjistíte, že už se na kole (a leckdy ani na vlastních nohou) jednoduše neudržíte, můžete vsadit i na šikovné a zejména pohodlné ubytování, které se na mnoha místech nabízí. Pro jistotu se však vyplatí informovat předem, v těch nejlepších totiž bývá zvláště o víkendu obsazeno.

Extra zážitky vás čekají i v samotných pivovarech
Ale ve hře není jen dubový stůl v hospodě, i když většinu turistů sem láká právě on. Řada pivovarů si pro své návštěvníky připravila i něco navíc v podobě zajímavých exkurzí. A tento benefit se netýká jen malých rodinných podniků, užít si ho můžete třeba ve známém pivovaru Radegast v Nošovicích. Protože proč se omezovat jen na setkání s bohem Radegastem na beskydském Radhošti, když můžete nakouknout přímo do jeho alchymistické dílny?

Na podzim pak ještě dobíhají ochutnávky nejrůznějších letních speciálů a zároveň se připravují nové. Neexistuje období, které by si pro vás na Beskydské pivní stezce nepřipravilo něco speciálního

Poznávat můžete nejenom krásy zlatého moku…
Ale není to jen o pivu. Klidně vezměte na výlet celou rodinku, bude to totiž rozhodně stát za to. Jednotlivé úseky stezky mnohdy vedou i přes kulturně nebo historicky zajímavé oblasti. Pobavíte se, poučíte a na závěr zamíříte na jedno vychlazené. Nezní to dobře? Také si myslíme. A tady je krátký seznam cílů, které se na stezce nacházejí:
●historie kloboučnictví v Novém Jičíně
●Žerotínský zámek
●Štramberská trúba další lákadla tohoto města
●dům generála Laudona v Novém Jičíně
●Muzeum Sigmunda Freuda v Příboře
●hrad Hukvaldy a jeho oboru s vysokou zvěří
●chráněné peřeje v Ostravici
●zámek a bazilika ve Frýdku – Místku
●cyrilometodějská poutní místa
●romantické vyhlídky…

Stačí si jen vybrat a užít si opravdu nezapomenutelný výlet po Beskydech. Tedy ne jeden, ale rovnou 25! Díky různé délce části stezky si vybere opravdu každý. To zaručujeme.

Lidová moudrost praví, že kvalita piva závisí na receptuře – a na zručnosti hostinského. Popíjení i jinak neodolatelného moku se totiž může pod rukama nezkušeného výčepního rázem změnit v nepříjemný zážitek. Jak pivo správně natočit? A jaké způsoby čepování jsou u nás nejznámější?

A přece se točí… Nebo čepuje?
Stejně jako se lidé po staletí trápí záhadou, zda bylo dříve vejce, nebo slepice, debatují pivaři donekonečna o jiné otázce: jak vlastně vznikl název pro oblíbené točené (chcete-li, čepované), po kterém rádi sáhneme v horkém létě nebo když nás zrovna přemůže žízeň?

Hledání odpovědi přitom není o nic jednodušší, než se pokoušet vyřešit zmiňovaný slepičí rébus. Čepování piva má tradici hluboké minulosti, kdy se pivo uskladňovalo v dubových sudech se zátkou, které se říkalo čep.

Změny přinesla až průmyslová éra. V 19. století se v pivovarnictví rozšířily tlakostroje s ručním pohonem. Hostinský musel nejprve otáčet kolem, kterým stroj natlakoval předtím, než mohl pivo podávat žíznivým zákazníkům. Točit, nebo čepovat? Patálie s názvoslovím nejspíš jen tak neskončí.

Možná bude tedy nejlepší přenechat diskuzi odborníkům a povědět si, co zajímá nejednoho zapáleného pivaře: jak na to, aby mělo pivo ve sklenici prvotřídní chuť?

Správně načepované pivo lahodí oku i jazyku
Vychlazené tak akorát, s bohatou a nadýchanou pěnou. O kvalitě načepovaného piva nerozhoduje jenom vzhled, ale i další, nenápadnější detaily. Které by vám neměly uniknout?

1. Čisté sklo
Základem je dobře umytá sklenice, vychlazená na teplotu piva. Pokud se po načepování objevují na stěnách půllitru bublinky, je to znamení, že sklo není čisté. Bublinky mají na svědomí částice prachu, které se usazují po okrajích sklenice.

Studená voda potom zajistí, že se pivo nezačne vlivem vyšší teploty ohřívat. Na zteplalé točené si asi potrpí málokdo.

2. Krémová pěna
Pivní pěna musí být hustá a mokrá. Pokud vám pověstný „pivní čepec“ po chvíli spadne, může být na vině neumyté sklo nebo špatná teplota piva.

Poctivá pěna přitom nezaručuje jenom chuťový požitek. Zároveň chrání pivo před zvětráním a dodává mu lahodnou chuť. Po upití pěna ve sklenici kroužkuje a na stěnách zanechává „pivní mapky“. Jestli je ve sklenici hledáte marně, možná je sklo příliš mastné a pěna po něm jednoduše sklouzla.

3. „Podmírák“
Nedotočené pivo štamgasty nepotěší. Někdy načepované pivo dosáhne na rysku až poté, co vám je obsluha přinese. V takových případech se hladinka může zvednout asi o centimetr. Ideálně má mít ale pivo správnou míru už v okamžiku, kdy jej dostanete na stůl.

BONUS: Pivní slovníček. Víte, jaké způsoby čepování existují?
Hladinka – nečastější druh čepování. Hostinský zadělá na pěnu a potom pivo dočepuje na jeden zátah. Čepování probíhá pod úhlem 45° a pěna nesmí přesahovat přes okraj sklenice.

Šnyt – pivo s větším množstvím pěny a jemnější chutí. Pokud chcete okoštovat nová pivečka nebo si chcete dát ještě poslední na cestu, ale klasické pivo už nestíháte, vsaďte na šnyt.

Mlíko – oproti hladince je nasládlejší, proto jej mají v oblibě spíše ženy. Sklenice je plná husté, krémové pěny, která připomíná mléko. Když ji ale vypijete včas, o chuť piva vás nepřipraví.

Čochtan – pivo téměř bez pěny, zato s vysokým obsahem oxidu uhličitého. Pokud si chcete vychutnat dosyta vychutnat jeho říz, musíte pít opravdu rychle. Tip pro opravdové pivní fajnšmerky.

V posledních letech u nás vzniklo mnoho malých pivovarů, které vaří pivo takříkajíc v garáži. Podobný trend je vařit si pivo doma.
Není to zas tak složité, potřebné suroviny jsou čtyři: chmel (šišky nebo granule), slad (naklíčený a usušený ječmen zbavený klíčků), pivovarské kvasnice a voda. Všechny jsou celkem snadno dostupné (chmel, slad a kvasnice vám věnují nebo prodají v každém pivovaru). Pokud jde o vodu, dobrá je ta studniční, ne příliš tvrdá voda, ale je možné použít i kvalitní vodu z veřejné vodovodní sítě.

Vybavení a prostor
Budete potřebovat hrnec odpovídajícího objemu (jen nerez nebo smalt), další nádoby na manipulaci s meziprodukty, potravinářskou hadici na stáčení, zdroj tepla (kamna, sporák), přesný teploměr schopný měřit do 100 stupňů Celsia, vhodný nástroj na míchání (nekovový, např. velká dřevěná vařečka) a mlýnek na slad.

Také budete potřebovat prostornější místnost (garáž, větší sklep, ale i větší kuchyni) a chladné místo na kvašení a ležení (zrání).

Postup výroby
Pivo vzniká tak, že ze sladu vyluhované cukry se povaří s chmelem, kvasnice z cukrů vytvoří alkohol a vykvašený nápoj pak ještě několik týdnů zraje. Tedy žádná velká věda, jen je třeba pečlivě dodržovat správný postup a dbát na čistotu. Následující postup platí pro výrobu světlého ležáku plzeňského typu (spodní kvašení).

Na 10 litrů piva dejte 2 kg sladu, který nahrubo umelete, a tím získáme tzv. šrot. Ten nasypte do hrnce s vodou. Voda se během výroby vypařuje, dejte jí tedy více – z 15 l vody zůstane asi 10 l piva.

Za pravidelného míchání (aby se na dně hrnce nepřipalovaly cukry) směs vody a sladu (břečku) zvolna zahřejte na 64 stupňů a 15 minut teplotu nezvyšujte. Břečku poté zahřejte na 75 až 77 stupňů a tuto teplotu udržujte další půlhodinu. Získáte tak sladinu, ze které odfiltrujte vyluhovaný šrot (tzv. mláto) přes husté drátěné síto, nebo sladinu stočte hadičkou z mláta usazeného. Mláto můžete ještě propláchnout vodou teplou 80 stupňů Celsia, kterou pak přidejte do přefiltrované sladiny.

Do hotové sladiny přidejte chmelové šišky nebo chmelové granule. Na 10 l piva dejte asi 40 g šišek nebo 12 g granulí. Sladinu uveďte do varu a vařte asi hodinu. Poté odfiltrujte chmel a nádobu s takto vzniklou mladinou nechte vychladnout. Při vaření můžete na začátku přidat do sladiny jen polovinu chmele a zbytek až asi 15 minut před ukončením varu.

V menším množství mladiny rozmíchejte kvasnice (na 10 l piva asi 150 ml kvasnic) a vmíchejte je do zbytku mladiny. Mladinu pak nechte v hrnci v temnu a chladu (při 5 až 10 stupních Celsia) 7 až 10 dní. Na povrchu se vytvoří hustá pěna, tzv. deka.

Čím více sladu použijete k přípravě sladiny a čím déle trvá kvašení mladiny, tím více má pivo alkoholu. V průběhu kvašení klesnou kvasnice na dno, vykvašené mladé pivo pak z hrnce stáčejte nejlépe hadičkou do uzavřených nádob. Vhodné jsou skleněné láhve s patentní zátkou, plechové pětilitrové soudky, ale třeba i PET láhve. Mladinu v nádobách pak nechte dozrát v chladu (při 5 – 10 stupních Celsia) a temnu 3 – 4 týdny. Během ležení klesnou zbytky kvasnic na dno, pivo se vyčeří a před pitím již není třeba filtrovat.

Na konci devadesátých let stačilo už jen velmi málo k demolici nefungujícího dalešického pivovaru. Kdyby si v roce 1980 režisér Jiří Menzel, který minulou sobotu zemřel, se svým štábem vybral pro natáčení Postřižin jiný areál, nebo film zapadl v archivu, mohlo být všechno jinak.

Protože ale film existuje a diváci si ho zamilovali, pomohla zásadně jeho pozitivní síla k rekonstrukci areálu, který je dnes jedním z nejoblíbenějších cílů turistů na Vysočině.

Jako teenager viděl v kině Postřižiny i budoucí architekt Marek Tichý. Tehdy ještě nemohl vědět, jak mu jednou tento film vstoupí do života. „Vzpomínám si, že právě tehdy jsem začal měnit preference směrem k venkovu, kráse a poetice. Určitě i pod vlivem Postřižin,“ vzpomíná.

Právě on byl o několik let později jedním z hlavních hybatelů rekonstrukce pivovaru. A rozhodně by se do ní nepustil, nebýt Menzelova filmu podle předlohy Bohumila Hrabala. „Asi bych se tam s kolegou ani nešel podívat,“ popisuje dnes architekt.

Poetická komedie podle něj k záchraně pivovaru jednoznačně přispěla. „A to zásadně. Podívejte se, kolik stejně krásných areálů namísto obnovy zaniklo. Nebyly totiž postřižinové,“ vysvětluje.

V ruině nefungovala kanalizace ani vodovod
Dodnes si velmi dobře pamatuje, jak poničený pivovar poprvé poznal v devadesátých letech. Tehdy se tam už více než dvacet let nevařilo pivo a zhruba stejná doba uplynula od natáčení.

„Vidím vše, jako by to bylo včera. Pivovar byl částečně beze střech, díry místo oken, skládka kam jsme se podívali. Čtvrtina budov chyběla úplně,“ popisuje architekt.

V ruině už nefungovala ani kanalizace s vodovodem. Zahrada tehdy nebyla dlouho udržovaná, to ostatně ani v době vzniku filmu. Těsně před natáčením proto přijeli zahradníci, kteří ji přizpůsobili Postřižinám.

Když po letech Marek Tichý s kolegy vrátili areálu jeho dávný půvab a náplň, pozvali do Dalešic i režiséra Menzela. „Byl na úrovni a uměl ocenit, když se něco dokázalo. Nepůsobil jako mistr světa. Byl u nás vícekráte a vždy upřímně nadšený,“ zapamatoval si Marek Tichý, který má rád kromě Postřižin i Menzelovy a Hrabalovy Slavnosti sněženek.

A těší jej, že zájem turistů o dalešický areál je trvalý a neutuchající. „Myslím, že nyní už nežijeme jen z Postřižin, lidé se vracejí za pivem, atmosférou,“ doplňuje.

Turistů, kteří do pivovaru jezdí, neustále přibývá
I podle starosty Dalešic Jiřího Loukoty přinesl film Postřižiny a opravený pivovar městysi spoustu turistů. „A je to stále vzrůstající trend. Lidí, kteří sem jezdí z tohoto důvodu, každým rokem přibývá,“ potvrzuje Jiří Loukota.

Sám jako kluk v roce 1980 přihlížel natáčení. Viděl, jak na pivovarský komín lezli místo herců kaskadéři. „A dole pod nimi byl fukar z místního zemědělského družstva, který dělal vítr, aby kaskadérům vlasy vlály,“ popisuje starosta.

„Scéna nahoře se točila na sádrovém komíně, který byl vysoký jen asi metr a půl. Filmaři ho umístili na rovnou střechu JZD Vesmír Dalešice. Tam byli paní Vášáryová s panem Hanzlíkem,“ pamatuje si Jiří Loukota.

Mimochodem, kaskadérkou zaskakující za představitelku Maryšky byla tehdy Hana Forejtová. Jaromíra Hanzlíka zastoupil Miroslav Lahoda a za Petra Čepka jeden z nejznámějších českých kaskadérů Ladislav Lahoda.

Konec kvůli nemožnosti zvyšování výroby
V pivovaru Dalešice dnes funguje restaurace i hotel. Lidé si mohou projít historickou část areálu včetně místa natáčení slavné koupací scény z filmu. Přístupná je i současná výroba.

Pivovar před svým dočasným uzavřením v srpnu roku 1977 vařil světlou výčepní desítku, světlý ležák dvanáctku a černý granát patnáctku. Provoz byl tehdy před 43 lety ukončen kvůli nemožnosti dalšího zvyšování výroby. A to zejména z důvodu nedostatku vody a poškození technologie varny. Dnešní dalešická piva jsou vařena na stupňovitost, nejsou filtrována ani pasterována.

Jiří Menzel ukázal v Postřižinách i krásu náměstí v Počátkách na Vysočině. Točil i v Kožichovicích a Lipníku na Třebíčsku. Pivovarský sklep s dřevěnými sudy nepochází z Dalešic, nýbrž z pivovaru ve Studené.

Natáčení v Počátkách narušil obdivovatel
Karel Štefl, starosta Počátků na Pelhřimovsku, kde rovněž vzniklo několik záběrů Postřižin, film viděl hned, když se poprvé promítal v místním kině. „Zapůsobil na mě velice pozitivně, protože mám rád humor pana Menzela. Většina Počáteckých se těšila na celý film, protože někteří byli u natáčení buď jako komparsisti anebo jenom jako přihlížející natáčení na Palackého náměstí a před hotelem U Modré hvězdy,“ popsal starosta.

A živě si vybavuje červnový den v roce 1980, kdy jako dvanáctiletý kluk sledoval natáčení záběrů před holičstvím. „Pan Vízner s knírem jako holič musel paní Vášáryové jako sládkové ustřihnout krásné dlouhé vlasy. Ty jí při odchodu připnul na nosič jízdního kola. Viděl jsem i jiné záběry, ale tento mi utkvěl v mysli, protože se musel opakovat nikoliv pro špatný herecký výkon, ale z důvodu narušení přihlížejícím počáteckým občanem. Ten v inkriminovanou dobu vstoupil do záběru a s nadšením chtěl osobně pozdravit paní Vášáryovou. Samozřejmě to se nelíbilo panu režisérovi, který se začal čertit a musel pokažený záběr opakovat,“ zavzpomínal s úsměvem Karel Štefl.

Film podle něj přispěl významnou měrou ke zviditelnění města. Turisté se stále zastavují na Palackého náměstí a vedle hotelu U Modré hvězdy. „Často se ptají, zda opravdu jsou ve stejných Počátkách, kde se natáčel tento kultovní film. Naše město se od té doby stále prezentuje jako „filmové“ s tím, že se zde následně natáčely i film Jízda a seriál Návštěvníci. Přesto pro většinu Počáteckých jsou na prvním místě Postřižiny,“ dodal starosta.

S režisérem Menzelem se setkal od památného natáčení ještě jednou, a to při slavnostním otevření nově zrekonstruovaného Palackého náměstí v říjnu 2015. „Dovolil jsem si ho pozvat, protože kdo jiný by měl přestřihnout pásku k novým prostorám, kde se odehrálo tolik záběrů z Postřižin. Jeho vystoupení u nás bylo velice milé a vstřícné. Při slavnostním projevu vzpomenul mimo jiné i na humorné historky z natáčení filmu. Sám vyhodnotil Postřižiny jako jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Nezapomněl ani na úspěšnou spolupráci s městem a jeho občany při natáčení,“ dodal Karel Štefl.

Sám starosta je milovníkem specifického humoru ve filmech, jež režíroval Jiří Menzel. Proto mu jeho snímky ještě nemohly zevšednět. „Vždy po nějaké době si je rád připomenu. Samozřejmě nejraději se dívám Postřižiny,“ popsal.

A jak je to dnes s objekty v Počátkách, které se ve filmu objevily? Hotel U Modré hvězdy byl původním majitelem prodán a nový vlastník ho po deseti letech zrekonstruoval. „Poté byla v přízemí otevřena kavárna, která je v těchto dnech z neznámých důvodů uzavřena. V současné době je hotel využíván pouze k trvalému bydlení pro vlastníka a jeho rodinu. Filmové holičství z Postřižin, které se nachází pod náměstím, je dlouhodobě opuštěné a stále chátrá. Město prostřednictvím stavebního úřadu opakovaně vyzývá současného majitele k rekonstrukci objektu,“ dodal Karel Štefl. Vlastník vždy podle něj udělá jen nezbytné opravy, pak objekt zase nechá být.

Víte, proč se nejlepší chmel sklízí na Žatecku a proč se musel už od středověku chránit před napodobeninami? Dozvíte se to v Chmelařském muzeu v Žatci, které je největší expozicí svého druhu na světě.

Možná se vám bude zdát, že tu skutečně cítíte chmel. Máte pravdu, občas ho v muzeu vysypou, aby byl dojem dokonalý. Na 4000 metrech čtverečních se dozvíte vše o pivu a chmelu od středověku po současnost.

Chmel se pěstoval na kůlech
Památkou je i samotná budova muzea, která dřív sloužila jako sklady a balírna chmele. O tom, že se na Žatecku pěstoval chmel už v 11. století, vypovídají zápisy hanzovních měst, kam se český chmel vozil po Labi.

"To byla doba, kdy se chmel sbíral z planě rostoucích rostlin. Nedá se mluvit o pěstování chmele, spíš o sbírání planého chmele," připomíná ředitel Chmelařského muzea v Žatci Vladimír Valeš.

"My tvrdíme, že se ten chmel začal kulturně pěstovat zhruba od 13. či 14. století, ale nemáme to ničím doloženo. V minulosti totiž vůbec neoddělovali sbíraný chmel od pěstovaného. Lidé sbírali všechen chmel. Zajímavostí je, že od středověku se chmel pěstoval na tyčích, které tu máme znázorněné na vedutě z roku 1611. Je to pro nás doklad, že se chmel pěstoval v oplocených zahradách, kterým se říkalo lupuleta a musel být oplocen, protože ho ožírala domácí i divoká zvířata. Chmelnicová konstrukce, začalo se jí říkat žatecká drátěnka, se objevila v roce 1890. Neměřila ještě šest metrů, ale pouze tři. Konstrukce tak, jak ji známe, byla kolem roku 1905. Výhoda drátěné konstrukce byla v tom, že byla stavěná na celou délku životnosti té rostliny. Chmel je rostlina víceletá a vydrží na jednom místě klidně i 40 let."

Chmel znamenal pro město obrovské příjmy. Plavil se po řece Ohři do Labe a potom dál do Německa. Vybíralo se z něho clo a město začalo z obchodu bohatnout. Ze Žatce se postupně stala chmelová metropole a většina firem, které tu sídlily, měly pobočky v New Yorku nebo v Norimberku. V Žatci se určovaly i ceny chmele. K úpadku došlo po první světové válce.

Žatecký chmel dodá pivu aroma
Žatec je však stále městem chmelu a piva. Za kvalitu českého chmele vděčíme řadě vynikajících odborníků a šlechtitelů, mimo jiné Karlu Osvaldovi (1899 - 1948). Vyšlechtil několik odrůd a tři z nich dodnes zaujímají převážnou část chmelnic v Česku.

"Žatecký poloraný červeňák, to je chmel, který má výjimečné vlastnosti. Má vyvážené jak hořké látky, tak i látky aromatické. Na rozdíl od chmelů hořkých, které se pěstují na západ od nás. Mají významnou část hořčin, alfa pryskyřic, ale nemají to aroma. Žatecký chmel od nepaměti byl vnímán jako jeden z mála chmelů, které dokáží tomu pivu dát chuť."

Chmel se zpočátku šlapal, protože neměli lisy. Lisoval se až od roku 1900 a některé žoky vážily až 200 kilogramů. Už od středověku dávali purkmistři královských měst obchodníkům ověření, že chmel skutečně koupili v této oblasti.

"Postupně, hlavně za Marie Terezie začala vznikat Známkovna chmele, úřad, který chránil chmel před falšováním. A chránil ho i před nepoctivými obchodníky, kteří byli schopni, aby docílili zisku, nasypat do kvalitního chmele cokoliv. Máme v muzeu fotografii pána v placaté čepici, to byl inspektor Známkovny a ten kontroloval, aby se tu pracovalo jenom s tím chmelem, který pochází z těchto vesnic. Na konci celého procesu se každému chmelu vydávala ověřovací listina. Dřív se ještě dávaly na žoky krásné pečetě, ale to už se dneska nedělá."

Síření chmele připomínají po celém Žatci komíny
V muzeu se dochovalo i zajímavé zařízení, kterému se říkalo sirná komora. Chmel se totiž sirným kouřem konzervoval. Zabíjely se tak choroboplodné zárodky a zárodky plísní. Začalo se s tím zhruba v roce 1850. Komíny, které sloužily k odvedení sirných zplodin, uvidíte nad celým Žatcem. Na střechu jsme vystoupali i s ředitelem Chmelařského muzea Vladimírem Valešem.

"Tady je vidět, čím je Žatec jedinečný, a to je množství komínů. Sloužily k odtahu sirných zplodin z těch komor. Protože okolo žili lidé, tak nutili obchodníky, aby komíny na ten odtah byly vysoké, aby síra šla jinam, než na jejich domy. Takže šla na vedlejší vesnice. Dneska těch komínů máme 40, určitě jich tady bylo dřív ještě o dvacet víc a když se sířilo, tak nesměly sířit dvě sířírny vedle sebe. Na to byl městem vydaný speciální sirný řád a ten museli obchodníci dodržet."

A co by to bylo za Chmelařské muzeum bez minipivovaru. Ten je tu už od 50. let 20. století.

"Máme tady krásný minipivovárek padesátilitrový. To byl tak zvaný ověřovací zkušební pivovar, kdy si mohly pivovary objednat zkušební várky s různým typem chmelení, s různými typy odrůd chmele, proto má jen kapacitu 50 litrů."

Chmelařské muzeum má i svého maskota. V roce 2009 se jím stal chmelový skřítek Hop. Do muzea zavítají návštěvníci z celého světa a také chmelaři ze zahraničních pěstitelských oblastí. Kousek od Chmelařského muzea najdete i Chrám chmele a piva. Na vyhlídkovou věž můžete vyjet výtahem s 3D projekcí.

Češi jsou přeborníky v konzumaci piva. Nebojí se experimentovat, takže od klasických ležáků pomalu přecházejí k neobvyklejším typům převážně vyráběným v malých pivovarech. Jaké lahůdky byste měli zkusit, pokud velkovýrobě mnoho nedáte?

Spotřeba piva
Ke zmínce v úvodu tohoto článku je třeba dodat, že odborníci se shodují na tom, že spotřeba piva v Česku dále neporoste. Dosáhla svého vrcholu a prostor pro další prodeje je právě v oblasti experimentálních piv. Také došlo ke změně poměru prodávaného a konzumovaného piva sudového a lahvového, kdy lahve již vedou nad pivem stáčeným. Lidé si rádi hledají cestu k pivním speciálům, objevují se módní vlny pití piva, ale vyšší spotřeba nás už zkrátka asi nečeká.

Doby, kdy bylo možno popíjet světlé, černé nebo řezané pivo jsou nenávratně pryč. Dnes už je variant opravdu nespočet, tak se v nich pojďme trochu zorientovat. Něco teorie na začátek – vševědoucí wikipedie má pro pivo jasnou definici. Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a (nikoli nezbytně, ale většinou) chmele pomocí pivovarských kvasinek (eventuálně divokých kvasinek), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí.

Malé pivovary, velké chutě
Ovšem není pivo jako pivo a liší se jak produkce velkých, tak malých pivovarů. Především chuťově. V současnosti najdete na trhu nejen klasické značky, ale také produkty řemeslných pivovarů, neboli craft beer. Ty většinou ve stylu IPA, Pale Ale, ležák, stout, porter, belgickém stylu… Dále se rozlišuje chuťově mezi klasickými nachmelenými pivy a pšeničnými. Oblíbená jsou nealkoholická piva, radlery, ale také nealko pivní limonády. Jen v Česku můžete nakoupit a ochutnat více než sto produktů, které se označují samolepkou pivo, ale chuťově jsou velmi rozdílné.

V malých pivovarech můžete ochutnat piva ovocná, tedy například třešňová, jahodová či meruňková, ale také s příměsí bylin. Případně puškvorcové, mechové, kokosové a další. Vždy záleží na invenci sládka a provozovatele minipivovaru. Některé typy piv zákazníci již vyžadují a stávají se z nich tradice. To znamená, že jsou vyráběny například pro vánoční trh (tedy se skořicí, badyánem, hřebíčkem) i pro další příležitosti (zde se chutě a ingredience zase mění tak, aby chuť tematicky oslovila).

Počet pivovarů
V Česku k dnešnímu dni najdete 511 minipivovarů. Některé jsou součástí restaurace, jiné stojí a fungují samostatně. Všechny ale mají jedno společné. Lásku k pivu a snahu vytvořit tu nejneočkávanější a přitom nejlahodnější kombinaci chutí, za kterou se budou zákazníci rádi vracet.

Dvě piva do skla
Zajímavostí také je, že se při výrobě a stáčení piv upouští od půllitrových lahví a na oblibě získávají tzv. sedmičky. Ty vypadají stejně jako lahve vína a pivní gurmáni dokonce potvrzují, že mají ochutnávku lokálních produktů spojenou s jakousi noblesou, ke které se právě objem této lahve velmi hodí. S tím souvisí také čepování piva v malých pivovarech, kde půllitry pomalu střídají pivní poháry nebo vyšších úzké sklenice, ve kterých je krásně vidět perlivost nápoje.

Pivní zajímavosti a lákadla
●Nejvýše položený pivovar najdete na Luční boudě v Krkonoších. Tam si vaří vlastní pivo Paroháč.
●Nejsilnější české pivo se jmenuje X Beer. Obsahuje 11,8 % alkoholu.
●Mezi labužníky je oblíbený Zichovecký pivovar a jeho Neipa Sabro.
●Na Horské Kvildě si můžete dát turisty oblíbený ležák s názvem Desaterák.
●Pivovar Vítek z Prčice nabízí specialitu: Vídeňské červené pivo.
●V Detěnicích si můžete pochutnat na Pivu lásky.
●V Krásné Lípě pak na Falknštejnovi, tmavé 14.
●Do Chříče se vám vyplatí zajet za pCh!

Hořké, sladké, ovocné – na výsledné chuti piva se podílí mnoho proměnných. Hlavní slovo má následující čtveřice surovin, které samy o sobě nechutnají nic moc, ale pod dohledem šikovného sládka se změní v tekutou slast.

Slad
Slad jsou naklíčená a usušená obilná zrna. Obiloviny obsahují škrob a tím i cukry, které se působením kvasinek přeměňují na alkohol a oxid uhličitý. Pro výrobu piva se nejčastěji používá ječmen, v menší míře také pšenice, výjimečně oves, proso či žito. A jsou zde i exotické výjimky. Například v asijských zemích se můžete setkat s pivem rýžovým.

Ječmen dodává pivu jemnou, nasládlou chuť. Sládci mají na výběr z různých druhů této obiloviny. Každé odrůda má svou specifickou chuť, jež ovlivňuje výsledek. Zrno se nejprve nechá naklíčit, poté se usuší. A právě při sušení vznikají další chuťové rozdíly.

●Slad sušený při nízkých teplotách je vhodný pro klasické ležáky.
●Sušením při vyšších teplotách se získává slad s tóny do karamelova. Při nejvyšších teplotách, které lze přirovnat k pražení, vzniká slad, který pivu dodává silnou, hutnou chuť s kávovými tóny a sytou barvu.
●U pivních speciálů se také můžeme setkat s použitím sladu nakuřovaného bukovým dřevem.

Voda
Bez vody není pivo, každá láhev ho obsahuje víc jak 90 %. Složení vody ovlivňuje proces vaření piva a má na svědomí, zda je pivo jemnější, tvrdší, nebo sladší. Pivovary mají různé zdroje vody. Někde vaří pivo s vodou z vlastní studny, jinde používají vodu z řeky, samozřejmě řádně upravenou, v dalších pivovarech se spoléhají na vodu z běžného městského vodovodu. A která je nejlepší? Údajně ta z hlubinných vrtů, která nepotřebuje nijak upravovat. Zkrátka voda ve své čisté a přirozené podobě.

Kvasinky
Pro výrobu piva se používají kvasinky pivovarské, kterých existuje mnoho různých druhů. Jejich výběr se řídí typem kvašení piva – jiné kvasinky pomáhají spodnímu kvašení (takto se vaří např. tradiční český ležák), jiné pak dají vzniknou pivu svrchně kvašenému (piva typu IPA, pšeničná piva či stout). Více se dozvíte v článku níže.

Chmel
Chmel můžeme bez nadsázky nazvat pivním kořením. Poprvé se začal používat zhruba kolem 10. století našeho letopočtu a údajně za jeho objev vděčíme mnichům cisterciáckých klášterů, kteří svou neúnavnou pílí a pečlivým přístupem výrazně přispěli k vylepšení technologie vaření piva (kam na pivo z kláštera si přečtěte tady). Než pivovarníci chmel objevili, ochucovali pivo různými bylinami.

Chmel zmírňuje sladkost piva, dodává mu onu charakteristickou hořkost a navíc působí jako účinný konzervant.

Chmelu dnes existuje bezpočet šlechtěných odrůd. Některé se vyznačují opravdu výraznou hořkostí, jiné silně ovocnou vůní. Proto si sládci vybírají odrůdu chmele podle toho, čeho u výsledného nápoje chtějí dosáhnout. U nás je velmi oblíbený Žatecký poloraný červeňák, který dodává tu správnou hořkost českým ležákům.

Nachmelená opice. Kdo už někdy slyšel název tohoto pivovaru, nejspíš si ho dobře zapamatoval. Přečtěte si příběh pivovaru, který vznikl v areálu bývalé textilky v malém městě, které leží téměř na hranicích s Polskem. Kdo vymyslel název Nachmelená opice a jaké pivo se bude pít v budoucnosti? I o tom byla řeč se spolumajitelem a vrchním sládkem Michalem Kuřecem.

Pivovar z bývalé textilky
Nachmelená opice je nezávislý řemeslný pivovar, který v roce 2015 založila rodina Valentů z Krnova spolu s rodinou Kuřeců zastoupenou sládkem Michalem Kuřecem z nedalekého Města Albrechtic. Rodina Valentů vlastnila objekt haly v bývalé textilce Karnola v Krnově a Michal Kuřec přispěl tím, že pivovarství studoval a měl zkušenosti z Pivovarů Lobkowicz, kde pracoval jako technolog.

„Pracoval jsem ve velkém pivovaru, ale měl jsem sen dělat pivo ve vlastním pivovaru. Nakonec mě a kolegy společníky seznámil jeden společný kamarád, přesvědčil jsem je, že jsem ten správný člověk, se kterým do toho půjdou a koncem roku 2014 jsme si plácli,“ popisuje začátky spolumajitel a vrchní sládek pivovaru Nachmelená opice Michal Kuřec.

Michal Kuřec už od malička tíhl k matematice a chemii, v pubertě tyto záliby spojil s láskou k pivu a později začal studovat pivovarnictví v Praze. Jaké to je být spolumajitelem malého pivovaru? „Jednoznačně mi vyhovuje být tady v menším pivovaru. Jsem spíš pragmatický člověk, nemám rád politikaření a přetvářky, což práce ve velkých firmách často vyžaduje,“ odpovídá.

Výborně zvládnutý marketing
Velkou výhodou Nachmelené opice je výborně zvládnutý marketing, což je věc, kterou se minipivovary často chlubit rozhodně nemůžou. „Aby nápady fungovaly, musejí jít ze srdce. Název i logo pivovaru jsem vymyslel s manželkou. Celý příběh stylizuju já a kolegové do toho přidávají nápady. Se svou invencí se přidávají taky přímo kamarádi, kteří se nám starají o grafiku,“ říká Michal Kuřec a dodává, že cílem bylo vyrábět pivo z minipivovaru ve velkém, nikoliv, jak sám říká, jen kolem komína.

V dnešní době jsou v podstatě tři cesty, jak pojmenovat pivovar. První způsob je podle toho, kde se nachází, druhý způsob je často spojený s tradicí, ale krnovský pivovar šel třetí cestou. „Ta třetí cesta je něco trochu ustřeleného nebo bláznivého. V zahraničí, například v USA, je scéna řemeslných pivovarů o desítky let před námi, takže jsem se tam inspiroval,“ prozrazuje Michal svou inspiraci a dodává, že mu přece jen chvíli trvalo, než přesvědčil kolegy o tom, že pojmenovat pivovar Nachmelená opice, je dobrý nápad.

„S opicí se dá krásně hrát, můžeme jí dát emoce. Tím, že je opice hodně blízká člověku, tak se nám s ní krásně marketingově hraje,“ popisuje. Název Nachmelená opice tedy rozhodně není nic vystřeleného od pasu. „Dneska je z toho velká přednost, když někam jdu nebo někam volám a představím se jako Nachmelená opice. Hledali jsme zkrátka název, který si každý bude hned pamatovat, což se určitě povedlo.“

Nejoblíbenějším "obalem" zůstane orosený půllitr v hospodě
Vládní opatření vydaná v souvislosti s pandemií koronaviru pivovar zasáhla relativně citelně. „Pokles tržeb byl velký, veškerou výrobu jsme přemístili do lahví. Skoro měsíc jsme nevařili pivo,“ říká sládek. Žádné pivo v krnovském pivovaru však vylít nemuseli. „Všechno jsme stočili do lahví a do sudů. Mezi zákazníky máme dost velkoobchodů. Kdybychom měli vlastní hospodu a měli se spoléhat jen na příjem z hospody, byl by to určitě větší zásah,“ dodává s tím, že nakonec se prodeje zase rozjely.

Nachmelená opice navenek působí jako pivovar pro mladé. Takové pivovary se často věnují vaření svrchně kvašených piv. „V rámci svojí předešlé praxe ve velkém pivovaru jsem měl téměř stoprocentní zkušenost pouze se spodně kvašenými pivy, ale tady jsme se vrhli do svrchňáků a po pěti letech si troufnu říct, že s těmito recepturami máme bohatou zkušenost. Přesto nás pivo stále překvapuje.“ Dnes Nachmelená opice prodává třicet procent ležáků a zbytek výroby tvoří svrchně kvašená piva.

85 procent celé výroby jde do sudů, zbytek tvoří lahve. „Před pěti lety bylo běžné, že pivo z minipivovaru bylo v PET lahvi, od toho jsme upustili loni a nahradili jsme plast sklem. Každý pivovar však nejraději prodává pivo v sudech, takže nejoblíbenějším obalem zůstane orosený půllitr v hospodě. Pokud bych měl říct, který z obalů na pivo domů bude nejvíc in za pět let, bude to asi plechovka. Stále však chceme, aby nás živily hospody a chceme se udržet na objemu 80 procent piva v sudech,“ říká Michal Kuřec. „Tím, že jsem technolog, tak přenáším praxe z velkého pivovaru do malého a myslím si, že na kvalitě našeho piva se to projevuje velmi pozitivně.“

Lidi chtějí poznávat nové styly, ale ležák tady bude vždycky
Jaké pivo se bude pít v budoucnosti? „Lidi chtějí poznávat nové styly, naši zákazníci jsou mladá a střední generace, která se zaobírá spíš kvalitou než kvantitou, radši ochutnají pět druhů piv, než aby vypili deset stejných desítek. Na druhou stranu ležák tady bude vždycky, nemyslím si, že by u nás ejly někdy převálcovaly ležák.“

V krnovském pivovaru přesto rádi experimentují. „Byla tu éra ejlů, pak frčela New England IPA, což jsou zakalené ejly, teď se dělají kyseláče. My rádi zkoušíme nové věci a osobně rád inovuji, protože člověk by neměl zůstat na stejném místě,“ vysvětluje Michal.

A proč vlastně Nachmelená opice? Odpověď je jednoduchá. Člověk pochází z opice a po pivu je nachmelený, proto Nachmelená opice.

Hudební rádio Evropa 2 slaví 30 let a Plzeňský Prazdroj uvařil na oslavu speciální várku piva. Nápad uvařit narozeninové pivo jako dárek pro posluchače vznikl v Ranní show. Název a typ piva vybrali sami posluchači Evropy 2. Všichni milovníci piva mohou E-dvojku ochutnat v rámci zářijové Volby sládků ve více než 1 300 hospodách po celé ČR. Základ tohoto „hudebního“ piva tvoří slady s názvy Jazz a Harmonie.

„Nápad uvařit narozeninové pivo Evropy 2 vznikl naprosto spontánně. Naši moderátoři Ranní show Leoš Mareš a Patrik Hezucký přemýšleli nad dárkem pro naše posluchače k 30. narozeninám Evropy 2. Z čeho by tak mohli mít největší radost. A napadlo je, že posluchače nejvíce potěšíme právě pivem. Jsme rádi, že se náš nápad Plzeňskému Prazdroji líbil a se speciální várkou piva nám vyšel vstříc,“ prozradila Martina Říhová, výkonná ředitelka společnosti Active Radio. Přímo z vysílání zavolali emeritnímu sládkovi Plzeňského Prazdroje Václavu Berkovi s dotazem, zda by bylo možné jejich plán realizovat. Ten na nápad kývl a zorganizoval speciální vaření piva v rámci Volby sládků.

Pro chuť i název piva hlasovali posluchači Evropy 2 v průběhu léta. Zvítězil světlý nefiltrovaný ležák 12°, který vyniká svou intenzivní vůní s výraznými chmelovými tóny a je chmelený za studena. Ze zaslaných návrhů pak porota Evropy 2 vybrala název piva „E-dvojka“.

Na vaření E-dvojky se jela podívat i moderátorská dvojice Ondra Urban a Petr Říbal. A co je nejvíce zaujalo? Na to nám odpověděl Ondra Urban: „S Petrem jsme byli v pivovaru při vaření našeho piva a pan sládek nám prozradil, že základ tvoří slady s hudebními názvy Jazz a Harmonie. Je tedy jasný, že po naší E-dvojce budou lidi zpívat".

Slavnostní naražení sudu proběhlo 1. září v hospodě Pilsnerka Národní za přítomnosti moderátorů Evropy 2 Ondry Urbana a Petra Říbala a Daniela Urbana, sládka Prazdroje. „Byla to pro nás čest zúčastnit se celé cesty narozeninového piva Evropy 2. Začali jsme v podstatě u česání chmele, přes kvašení, vaření, kdy jsme byli prodlouženou rukou našich posluchačů a přidávali do varny chmel. Hlavně doufám, že ze stáčení budeme mít požitek všichni a že všem bude "naše vaše" pivo chutnat. Je to výjimečné pivo - hudební, první svého druhu,“ doplňuje Petr Říbal.

Tak na zdraví a vše nejlepší k narozeninám, Evropo 2!