Novinky a zajímavosti ze světa piva

Výborného výsledku dosáhl Měšťanský pivovar Dudák Strakonice v celostátní soutěži, kterou organizuje Spolek přátel piva. V jediné celorepublikové anketě, kde o vítězích rozhodují samotní spotřebitelé, obsadil stříbrnou příčku v prestižní kategorii Pivovar roku, která celistvě hodnotí činnost celého podniku. „Výborná zpráva, která nás těší o to více, v jak těžké době přichází. Důležité je pro nás především to, že nás ohodnotili samotní pivaři," uvedl ředitel pivovaru Dušan Krankus.

V anketní části hlasovalo 756 členů spolku pro různých 338 značek piva. Pivní sněm následně nominuje deset pivovarů, o kterých teprve hlasuje členská základna v rámci celé ČR. Podle hlavního organizátora soutěže Tomáše Erlicha si hlasující nejvíce pochvalovali kvalitu strakonických piv a také ocenili tradiční výrobu.

„Vážíme si fortelné práce vašich zaměstnanců a víme o přínosu ředitele Dušana Krankuse pro pivovar," shrnul Erlich s tím, že ocenění také směřuje všem strakonickým zastupitelům. „Město jistě vidí, že má smysl mít svůj pivovar. Škoda, že ve Spolku přátel piva není více Jihočechů. Možná je teď správný čas se mezi nás přidat právě nyní," dodal.

V soutěži zvítězil pivovar Únětice, který leží nedaleko Prahy. Anonymní degustace se konala stejně jako v minulých letech 30. září v neveřejných prostorách břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha.

Jediný pivovar v republice, který patří městu, v této nejstarší novodobé pivovarské soutěži bodoval v minulosti již několikrát, většinou s pivem Klostermann. Nikdy ale nezískal ocenění v té nejdůležitější kategorii Pivovar.

"Unikátní je náš systém hodnocení, který kombinuje anketní i degustační část, kdy piva s nejvyšším počtem získaných hlasů v rámci ankety, postupují do anonymní degustace, z které vyjde konečné pořadí na prvních místech. Historicky patří pivovar Dudák v naší soutěži k těm úspěšnějším, bohužel často končil těsně pod stupni vítězů. Ale například polotmavý speciál Klosterman se několikrát v naší soutěži umístil, naposledy v roce 2017 skončil třetí v kategorii polotmavých piv," uzavřel Erlich.

Rekordní pivní náklad 256 kg vynesl Zdeněk Pácha z Bašky u Frýdku-Místku z Pusteven až k soše Radegasta. Trasu dlouhou přes 1200 metrů zdolal za 3 hodiny a 5 minut. Svůj rekordní zápis věnoval pivovaru Radegast, který v tomto roce slaví 50 let od uvaření první várky piva.

Úspěšnému pokusu předcházel tvrdý trénink a poctivá příprava dvaapadesátiletého beskydského šerpy. „Nejtěžší bylo, abych se vždy nějak rozešel, pak už to šlo. Nebylo to jednoduché, proto jsem moc rád, že jsem k soše Radegasta došel. Tento rekord bych chtěl věnovat pivovaru Radegastu, který letos slaví 50 let od svého založení,“ říká Zdeněk Pácha, šerpa z Bašky na Frýdecko-Místecku.

Rekordman nakonec zvládl odnést na zádech 227 kilogramů plechovkového piva Radegast Ratar na speciální téměř třímetrové dřevěné konstrukci vážicí dalších 29 kilogramů. Celkem vynesl na 1250metrové trase s 90metrovým převýšením náklad 256 kilogramů. Rekordní počin „Vynesení nejtěžšího nákladu k soše Radegasta“ bude zapsán i do České knihy rekordů, kterou spravuje Agentura Dobrý den.

„Vydat se s takovým nákladem piva na zádech k soše Radegasta je něco, co zvládne jen ten největší bojovník. Mimořádný počin si zaslouží mimořádně hořkou odměnu, takže panu Páchovi za jeho skvělý výkon dáme pivo Radegast Ratar ve stejné hmotnosti, jakou k soše vynesl,“ říká Marek Grabovský, manažer značky Radegast.

Bývalý pivovar je barokně klasicistním stavbou z roku 1742. Původní panský pivovar v Kostelci nad Černými lesy však stával u zámku. Během rozvoje vrchnostenského velkostatku byl přemístěn od panského sídla do současné Českobrodské ulice.

Ve své době to byl jeden z největších pivovarů na našem území vůbec. V roce 1836 však pivovar vyhořel a pro výstavbu nového výrobního areálu byla určena tak zvaná zelená louka. Výstavba na tehdejší dobu velkorysého výrobního areálu pivovaru se sladovnou odpovídala tehdejšímu významnému společenskému postavení majitelů, rodu Lichtenštejnů. Současný stav výrobních objektů pochází z konce 19. století, kdy byl pivovar přestavěn na parní pohon.

Významnou součástí dnes už historické stavby jsou unikátní technologická zařízení původního provozu, která spolu s dokumenty Černokosteleckého pivovarského muzea a archivu dávají nahlížet do historie našeho nejvýznamnějšího výrobního odvětví.

Památkově chráněná je v černokosteleckém pivovaru osmiboká budova žentourového mlýniště s naprosto unikátním systémem krovu. Díky tomu je zřejmě největší stavbou svého druhu v Evropě. Vnitřní průměr žentourového kola byl sedmnáct metrů a původní pohon zajišťovali koně či voli.

„Žena má být elegantní a reprezentativní,“ říká podnikatelka Martina Rozenberg Šmíra, která vytvořila prémiové pivo pro ženy. „To pivo jsme ale nikdy nevymysleli a neprezentovali tak, že by žena nemohla pít žádné jiné. Jenom dáváme světu novou alternativu,“ vysvětluje.

Martina Rozenberg Šmíra studovala v Itálii marketing luxusních značek. V roce 2013 dokončila bakalářskou práci, kterou psala právě na téma „Projekt ženské pivo, pivo pro ženy„. Po dvou letech pak přivedla na svět značku Aurosa. „V listopadu slavíme pět let. Firmu jsem založila ve svých 23 letech,“ říká podnikatelka.

Začátky prý ale nebyly snadné. „Bylo těžké se prosadit a ukázat lidem, že na to mám,“ říká. Svému projektu přesto věřila. Pivo pochází z rodinného minipivovaru v Beskydech. Vaří dva druhy, světlou desítku a méně hořkou polotmavou jedenáctku. Lahev je stylově potažená mramorem. Zákazníky má především z Itálie.

„Vyrábíme okolo tisíce lahví měsíčně s tím, že jsme od založení značky zdvojnásobili výrobu. Tu bychom nechtěli moc zvyšovat, aby pivo zůstalo stále exkluzivní,“ popisuje podnikatelka. Odbyt mají z řad restaurací a pořadatelů různých akcí, lidé je také kupují jako dárky. „Ročně pokryjeme zhruba třicet akcí, jako jsou svatby, módní přehlídky, golfové turnaje a jiné sešlosti,“ dodává.

V roce 2017 byli v Anglii s pivem Aurosa pozváni na veletrh Czech Beer Day. „Šly okolo i feministky, kterým to vadilo. Novinář z Daily Mail mi druhý den zavolal, že by o nás chtěl napsat článek, ale byl dost negativní, protože jej komentovaly převážně ženy, kterým se koncept piva pro ženy zdál sexistický a urážlivý. To pivo jsme nikdy nevymysleli a neprezentovali tak, že by žena nemohla pít žádné jiné. Jenom dáváme světu novou alternativu,“ vysvětluje. „Hrozně mě to tehdy srazilo dolů,“ vzpomíná Rozenberg Šmíra.

Byla to dle ní doba, kdy se i v metru začalo zdravit „good morning everybody“ místo „good morning, ladies and gentlemen“, tedy dobrý den „všem“ namísto „dámy a pánové“.

„Maminka mě vždycky učila, že žena má být elegantní a reprezentativní. A z toho je myšlenka toho piva. Že i když jde žena na pivo, tak může vypadat elegantně a něžně, a nemusí být jenom s tím půllitrem,“ popisuje.

Publicita spojená s akcí z doby před třemi lety nakonec značce pomohla. O Aurose se mluvilo v ABC News, Daily Telegraphu, Hindu Times i v arabských médiích.

Na trhu podle ní není příliš konkurence. Ví pouze o jedné firmě v Německu, která má podobný koncept. „Jde mi o luxusní životní styl. Pivo je standardně bráno jenom jako hospodský drink a jako pití, které si koupíte tady v první sámošce, vezmete si plechovku a jdete dál,“ zamýšlí se. „Přitom má ale v Česku velkou tradici. Miluju kombinovat různé světy. Říkala jsem si, proč pivo nemůže také vypadat dobře?“

K budování značky Rozenberg Šmíra postupně kromě piva přidala další sortiment včetně oblečení. Její rodina také spravuje zámek v Rychvaldu. Výhledově se plánuje přestavba na hotel a pivovar.

Jak vypadá česká pivní kultura převedená do čísel? Průměrný obyvatel Česka vypije každý týden pět a půl velkého piva. To však není zdaleka jediný údaj, který o zlatavém moku zveřejnili statistici.

V roce 1948 byla roční spotřeba piva u nás zhruba 70 litrů za rok. Pak průběžně stoupala, v sedmdesátých letech se dostala na 300 velkých piv ročně. Od té doby se drží na zhruba stejné úrovni, i když třeba v roce 2005 to bylo rekordních 327 piv ročně. Od té doby spotřeba poklesla, ale ne moc výrazně.

Od vzniku samostatného Česka se jen v letech 1999 až 2008 prodalo více piva v restauracích než v obchodech. Loni už byl poměr restaurace vs. obchody 3:7. Letos bude ještě výraznější, protože kvůli epidemii koronaviru si řadu týdnů nemohli lidé zajít „na jedno“ točené a tento stav trvá i nyní.

Nicméně nutno podotknout, že od roku 2009 se každým rokem množství prodaného piva v hospodách, barech, restauracích a dalších stravovacích zařízeních postupně snižuje.

V průběhu let se měnily i další návyky pivařů. Zatímco ještě před deseti lety se pilo nejvíce slabší pivo výčepní, klasická desítka, v poslední době dominují ležáky, kterých se prodá zhruba 60 procent.

Češi vyhledávají pivo z minipivovarů, jejichž počet posledních deset let strmě roste. Zatímco v roce 2010 bylo v Česku 100 minipivovarů, v roce 2015 se toto číslo již ztrojnásobilo a letos je v zemi zhruba pět stovek funkčních minipivovarů.

Výstav piva všech pivovarů v zemi každoročně stoupá, v posledních dvou letech překročil 20 milionů hektolitrů.

„V Evropě v pivu patříme ke špičce, ať už jde o produkci chmele či objem produkce. V produkci chmele je Česko na starém kontinentě hned za Německem, ve světě jsou před námi jen USA,“ uvádí Český statistický úřad.

Loni se ve Spojených státech amerických sklidilo 51 tisíc tun chmele, v Německu to bylo 48,5 tisíce tun. Jak dále uvedlo ve své statistice Mezinárodní sdružení pěstitelů chmele, loni se v Česku sklidilo 7 145 tun „zeleného zlata“, na paty nám šlapala ze čtvrté pozice Čína se 7 044 tunami chmele. Na pátém místě bylo Polsko s 2 900 tunami, dále pak Slovinsko, Anglie a Austrálie.

Více než polovina české produkce se vyveze, už přes sto let je náš chmel exportován například do Japonska. K tradičním exportním artiklům patří žatecký poloraný červeňák. První zmínky o pěstování chmele na našem území jsou už z osmého století.

rchní sládek Rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra vypěstoval na vlastní zahradě nedaleko Humpolce chmel a uvařil z něj pivo. Plodině typické pro klimaticky zcela odlišné regiony se na Vysočině zadařilo, nová pivní specialita už je v limitovaném množství k dostání ve značkových prodejnách pivovaru a v e-shopu.

„Ano, i na Vysočině může růst a urodit se kvalitní chmel. Roste v nadmořské výšce 580 metrů v katastru obce Jiřice, v osadě Radostín. Chmel jsme očesali a hned druhý den z něj uvařili čtyřikrát chmelený ležák,“ neotálel s použitím čerstvě sklizené úrody vrchní sládek a generální ředitel pivovaru Josef Vávra.

Podle analyticko-provozních ukazatelů je novinka humpoleckého pivovaru 11% světlý ležák s 4,5 % alkoholu, hořkostí 37 MJH a jemným chmelovým aroma. Pokud jde o vlastnosti piva, které čísly popsat nelze, Josef Vávra si vypůjčil slova básníka: „Plné tělo, dlouhý vlas, hluboký hlas, úzký pas a ňadra dmoucí, to pivo je prostě slast“.

Nový lahodný ležák s chmelem z Vysočiny, kterého uvařil Rodinný pivovar Bernard pouhých 110 hektolitrů, je dodávaný na trh ve stylových lahvích s patentním uzávěrem. Pivo je od 6. listopadu k dostání ve Značkových prodejnách Bernard a v e-shopu.

Žaneta, Tomáš a já sedíme u stolu. Degustujeme pivo. Já jsem u sebe v obýváku. Tomáš se Žanetou jsou v monitoru mého notebooku. Objednal jsem si zážitek a teď si ho vychutnávám. Až do dna!

Ti, kteří mě znají, vědí, že jsem pivní degustátor amatér. Dokonce si i vedu on-line pivní deník. Dalo by se říct, že ochutnávání zlatavého moku je můj velký koníček. Proto když ke mně doputovala nabídka na domácí degustaci pivních lahůdek, neváhal jsem. Okoštuji pár kousků, které zatím v deníčku nemám, a navíc vznikne netradiční text. Přece jen reportáž z vlastního obýváku jsem ještě nedělal.

Na první pohled se leckomu může zdát, že jsem si jen otevřel pár piv a trochu se přiopil. Bylo to ale trochu jinak. Věřte mi to, nebo ne, na chvíli mě tenhle chutný úkol i trošku vystresoval. Ve finále to ale byla příjemná akcička. Snad vám zachutná také tento text.

Cink! Reportáž začíná už ve chvíli, kdy mi od Zážitky.cz dorazila zásilka. Třicet centimetrů vysoká cinkající krabice plná pokladů od nepomuckého pivovaru Zlatá Kráva naznačuje, že mě po reportáži bude nejspíš bolet hlava. No řekněte sami. Čtyři lahve o velikosti 0,75 litru. Desítka, dvanáctka, ale i polotmavý speciál. Místo piv jsem se právě orosil já. (Klid, Máro, už jsi něco vypil. Tyhle tři litry budou brnkačka.)

Materiál k článku ukládám do chladničky. A jdu ženě oznámit, že dnes budu pracovat dlouho do noci. (Máro, neboj, zítra si to vyžehlíš. Doslova.) Než sáhnu po poznámkovém bloku a otvíráku, jdu zjistit, kolik mi dnešní reportáž zabere času. V mailu zjistím heslo. Celé ho neprozradím, ale jeho součásti je slovo Bejk. To se mi líbí! Má to fór. Heslo zadám a pouštím video, které je součástí balíčku a má mě pivní degustací provést. (Aj! Trošku mi právě vyschlo v krku. Za tu půlhodinku mám stihnout všechny čtyři piva? Jo, Máro, tak to opravdu nebude sranda!) Začínám taktizovat. Mám nejdřív otevřít desítku? Nebo rovnou dvanáctku? Mám si dělat poznámky rovnou? Nebo to sepíšu až po degustaci? Asi spíš až ráno... (A pak mi to došlo. Bejku, klid. Tohle má být zážitek. Nač ten stres. Otevři si pivko. Udělej si pohodu.)

Pokud se rozhodnete pro domácí pivní degustaci, klidně si pozvěte kámoše. O zrzky se podělte. Pěně těžko poručíte, aby neopadla. Video jde ale kdykoli stopnout.

Pořád váháte, zda si domácí degustaci dopřát? Tak pro vás máme pár tipů. Z videa se totiž dozvíte několik vychytávek, díky kterým budete u kámošů za frajera. Možná už jste narazili například na to, zda se pivo točí, nebo čepuje. „Točí se sprosté filmy nebo kolo u vozu, pivo se čepuje,“ říká šibalsky Tomáš ze Zlaté Krávy. Tenhle sympaťák se v rodinném pivovaru stará o obchod a marketing a je jedním z dvojice, která mě degustací provází. Druhá u stolu je sládková Žaneta. Punkerka s fialovými vlasy se původně učila na cukrářku, ale víc ji to táhlo k pivu. (A já se jí nedivím!)

A víte třeba, které pivo patří do jaké sklenice? „Ušák je na ležák. Silné sklo vám udrží teplotu. Vysoká sklenice, která se nahoře rozšiřuje, je super na pšenici. Mám v ní krásně vysokou pěnu. A sklenice na stopce je ideální na svrchně kvašená piva, stouty, portery nebo kyseláče. Krásně vám vynikne barva,“ vypráví Tomáš. Kdyby jen tušil, že jsem právě dopil desítku z ušaté třídecky. Je to ale jeho chyba. Výběrem skla mělo video začít. Čert to vem, pijem dál! Alespoň jsem trefil pivo, kterým degustace začíná.

Tomáš se Žanetou si už také otevřeli desítku a pokec u piva pokračuje. „V malých pivovarech se moc nedělá, je totiž těžké ji uvařit. Hodně lidí proto říká, že podle desítky se pozná kvalitní minipivovar,“ vysvětluje Tomáš. Žanetu jeho vyprávění namlsalo a právě si dala tři pořádné loky. Jen to mlasklo. Tom se teď věnuje barvě. „Desítka ji má světlejší než ležák,“ říká a prohlíží si nalitý vzorek. Je na něm vidět, že už se na něj těší. Právě dvanáctka je druhá v pořadí, kterou si moji průvodci otevřeli. „Je chutnější, plnější a musím říct, že má krásnej říz. K její výrobě používáme ryze české suroviny, takže žatecké chmele Premiant a Poloraný červeňák,“ vypráví sládková a netrpělivě hladí sklenici...

Víc už ale neprozradím. Však si degustaci dokoukejte sami. Balíček šesti litrů dobrého piva stojí 599 korun. Chcete-li ho dovézt mimo Prahu, něco si připlatíte.

Na své zahradě nedaleko Humpolce, v nadmořské výšce 580 metrů si vrchní sládek Rodinného pivovaru Bernard Josef Vávra vypěstoval chmel, očesal jej a uvařil z něj 110 hektolitrů čtyřikrát chmeleného ležáku.

Chmel je sice typický pro klimaticky jiné regiony, nicméně i na Vysočině se mu podle Vávry zadařilo. „Ano, i na Vysočině může růst a urodit se kvalitní chmel,“ uvedl v tiskové zprávě vrchní sládek a zároveň generální ředitel humpolecného pivovaru Vávra.
Jedenáctistupňový pivní speciál, který je v limitované edici na trhu, Vávra popsal slovy: „Plné tělo, dlouhý vlas, hluboký hlas, úzký pas a ňadra dmoucí, to pivo je prostě slast“. Pivovar o tom informoval v tiskové zprávě.
V letošním prvním pololetí pivovar Bernard prodal 170 147 hektolitrů piva, meziročně o 12 procent méně. Za propadem stálo jarní uzavření gastronomických provozů nařízené kvůli šíření koronaviru. Humpolecký pivovar kvůli nižšímu odbytu zbrzdil nebo zastavil investice a nákupy, například nových sudů nebo vozidel. Zaměstnance udržel.

Nefiltrovaný ležák Rychtář Natur patřící do skupiny Pivovary Lobkowicz Group uspěl v tradiční soutěži MLS Pardubického kraje.
Letošní 14. ročník o nejlepší potravinu Pardubického kraje vyhlašovaný společností Agrovenkov se tradičně nesl v duchu motta: Podporujeme potravinářské výrobky a výrobce Pardubického kraje. Hlinecký Rychtář Natur uspěl v konkurenci 96 výrobků hodnocených ve 4 kategoriích.

„Naše piva získala certifikáty již v předchozích třech ročnících této soutěže. Rychtář Premium uspěl v roce 2019, Rychtář Fojt ještě o rok dříve a Rychtář Grunt zabodoval před třemi lety. Kromě toho pivovar Rychtář ve své novodobé historii získal dalších 79 ocenění,“ říká Milan Morávek, sládek a výrobní ředitel pivovaru Rychtář v Hlinsku a dodává: „U nás v pivovaru dbáme na tradice a poctivé řemeslo. Vaříme z českého sladu, chmelíme žateckým hlávkovým chmelem, kvasíme v otevřených spilkách a necháváme pivo ležet ve sklepě tak dlouho, jak je třeba. Na chuti našeho piva je to znát.“

Pivo přímo ze sklepa
Rychtář Natur je přírodní pivo přímo ze sklepa. Díky absenci procesu filtrace obsahuje množství pivovarských kvasinek, které pivu dodávají na plnosti a svojí chutí vhodně doplňují příjemnou chmelovou hořkost. Nefiltrovaný Rychtář Natur má 4,8 % alkoholu, extrakt původní mladiny 11,7 % a 30 jednotek hořkosti podle stupnice IBU,“ doplňuje sládek Milan Morávek.

Oceněné výrobky obdrží certifikát MLS Pardubického kraje, který uděluje hejtman Pardubického kraje a předseda správní rady Agrovenkov o. p. s. Tuto ochrannou známku může výrobce u oceněného výrobku používat po dobu 3 let.

Do soutěže se mohli přihlásit výrobci potravin, kteří splňovali stanovené podmínky, mimo jiné mají své sídlo na území Pardubického kraje, hlavní použitá surovina je tuzemského původu, své výrobky dodávají do maloobchodní sítě anebo prodávají ze dvora a splňují podmínku malého či středního podniku s počtem zaměstnanců do 250 osob.

Rychtář Natur si mohou lidé zakoupit v sudovém balení 15 l, 30 l a 50 l přímo v pivovarské prodejně, nebo si objednat pro další prodej přes zákaznické centrum.

Zavřené restaurace a vyschlé pípy jsou jedním ze symbolů ekonomických dopadů koronavirové pandemie. Po smutném jaru přišlo nadějné léto následované depresivním podzimem. „Není vidět konce,“ posteskl si ředitel cvikovského pivovaru Viktor Tkadlec v pořadu Rozstřel na iDNES.cz.

V průběhu jara a teď znovu od poloviny října se tržby pivovaru propadly proti loňsku zhruba na polovinu. Restaurace v Praze i Cvikově sice provozují výdejová okénka, přesto jsou podle Tkadlece na nějakých deseti až patnácti procentech běžných prodejů. A hotel, který je součástí cvikovského pivovarského areálu, je zavřený úplně.

„Likvidační to doufejme není, ale na jaře bylo jiné. Měli jsme před letní sezonou, která je asi pro všechny pivovary ta hlavní, zvlášť pro nás umístěné v rekreační oblasti Lužických hor. Léto proběhlo řekl bych dobře, ale teď přichází období, které je z hlediska prodeje nejhorší. A hlavně není vidět konec, nikdo neví kdy to skončí. Ten výhled už není tak optimistický jako na jaře,“ posteskl si Tkadlec.

Pivovar se snaží výpadek odbytu z restaurací krýt prodejem v maloobchodu přes eshop, to se však daří jen částečně. „Poptávka z obchodů a e-shopu stoupá, ale nemůže to být stoprocentní náhrada. Toho piva se prostě vypije méně, než když jsou otevřené hospody a prodává se pivo točené,“ shrnul Tkadlec.

Přesto je právě prodej piva v lahvích či plechovkách jedinou šancí, jak do budoucna udržet výrobu na předkrizových objemech, nebo se jim alespoň přiblížit.

„Část hospod buď už neotevře, nebo otevře jen v nějakém omezeném režimu, takže budeme muset částečně přejít do výroby baleného piva. Předpokládáme investice do kvality stáčení, produktivity, to je cesta, kterou budeme muset jít, abychom našemu čerstvému pivu byli schopní zajistit lepší a delší trvanlivost a distribuovat ho v lahvích nebo v plechovkách,“ plánuje ředitel pivovaru.

Tomu v uplynulých dnech odpadl i poslední způsob, jak udat alespoň část produkce v sudech. Sousední Německo, kam se sudové pivo exportovalo, totiž rovněž vyhlásilo omezení pro gastronomii. V současnosti tak pivo ve Cvikově stáčejí jen do malých spotřebitelských balení.

K razantnímu propouštění zatím v pivovaru přistoupit nemuseli, ovšem pouze kvůli státní pomoci z programu Antivirus, kterou teď využívá většina zaměstnanců, jak z restaurací, tak z hotelu. „Kdyby však současná omezení pokračovala ještě v řádu měsíců, museli bychom zredukovat počet zaměstnanců i výrobu,“ obává se Tkadlec.