Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Plzeňské pivo Pilsner Urquell představuje sérii plechovek s hokejovou tématikou

Publikováno:před rokemZdroj:Nice MagazineAutor:M. VaněkPrazdroj

Plzeňské pivo Pilsner Urquell a český hokej k sobě neodmyslitelně patří. Proto generální partner hokejové reprezentace pro nadcházející šampionát v Rusku představuje limitovanou sérii plechovek s hokejovou tématikou.

Obsah plechovek byl připraven pod dohledem hokejových legend Milana Hniličky, Petra Čáslavy a Jaroslava Špačka, kteří pivo Pilsner Urquell pomyslně obohatili o špetku národní hrdosti a vyslali k fanouškům.

Hokejisté zlaté generace, úspěšní hokejoví reprezentanti Milan Hnilička, Petr Čáslava a Jaroslav Špaček dokončili s Václavem Berkou, starším obchodním sládkem Pilsner Urquell, várku určenou pro české fanoušky doma i v Moskvě, aby jim zpříjemnila chvilky napětí při Mistrovství světa v hokeji v Moskvě. „Vždy, když jsem se dostal při svém angažmá v NHL k našemu plzeňskému pivu, zažíval jsem taky pocit sounáležitosti a hrdosti, že pocházím z České republiky a z Plzně,“ komentoval svou přítomnost Jaroslav Špaček, hrdina olympijského Nagana.

Nový Jarošovský ležák si pivaři vyberou sami!

Publikováno:před rokemZdroj:Dobrý DenAutor:Petr ČechJarošovský

Zakroužkujte si v kalendáři datum 30. září. Když všechno poběží jako na drátkách, zapíše se do historie Uherského Hradiště. Společnost Jarošovský pivovar totiž poslední zářijový pátek na adrese Pivovarská 303 slavnostně otevře nový pivovar, který ročně vyrobí až 20 tisíc hektolitrů piva. Ještě předtím navaří testovací várku Jarošovského ležáku!

„Začátkem května uvaříme podle originálních receptur dvě varianty Jarošovského ležáku, který po „uzrání“ v ležáckých sklepích nabídneme k ochutnání. Věříme, že najdeme společnou řeč s městem a v Uherském Hradišti uspořádáme malý pivní festival,“ prozradil horkou novinku Miroslav Harašta, ředitel Jarošovského pivovaru. Dva druhy ležáku společnost uvaří ve Znojemském pivovaru a při červnovém pivním festivalu si jednoduchým hlasováním u pivařů ověří, který jim chutná víc. „Hradišťáci tak dostanou výjimečnou šanci vybrat, která z receptur je ta pravá pro jejich „mlsné jazyky",“ usmívá se Harašta.

I když na adrese Pivovarská 303 měly už podle původních prognóz probíhat stavební práce, v budově bývalé dřevovýroby je stále klid. Klid před bouří?! „Žádný zásadní problém neřešíme, jen zkrátka dochází ke kumulaci různých drobných zdržení oproti plánu. Aktuálně máme v ruce demoliční výměr, bagr se do nepotřebného komínu „zakousne“ ještě v květnu, a požádali jsme o stavební povolení na rekonstrukci,“ prozradil Harašta, který počítá, že stavební úřad posvětí rekonstrukci nejpozději koncem června. To však měla být původně zahájena výroba piva… „Byli jsme příliš optimističtí a moc jsme chtěli všechno stihnout v létě, bohužel realita je o něco pomalejší. Alespoň máme více času na přípravu, vyladění receptur, zdokonalení celého projektu, sestavení týmu a zaběhnutí nutných procesů. Všechno zlé je pro něco dobré,“ říká ředitel.

Kdo se v Jarošově chopí veledůležité role sládka, zůstává stále tajemstvím. Jisté je pouze jméno emeritního sládka, kterým je Josef Brauner, poslední ředitel pivovaru Jarošov. Jeho podpis ostatně ponese testovací várka Jarošovského ležáku. „Zanedlouho se k němu přidá náš výkonný sládek, jeho jméno ale zatím neprozradíme,“ nevyložil karty na stůl Benda, který ještě neodkryl ani plánované náklady na rekonstrukci. „Ještě neproběhlo výběrové řízení na dodavatele. Jen technologie však přijde na zhruba šestnáct milionů korun,“ podotkl Harašta.

Stavaři prakticky nenechají kámen na kameni, zůstanou jen obvodové zdi. „Za oříšek považujeme kompletní rekonstrukci vnitřních rozvodů elektřiny, vody i plynu a samozřejmě podlahy. Kvalitní podlaha je totiž základem pro každý pivovar, vzhledem k jejím speciálním vlastnostem proti mechanickému a chemickému poškození,“ uvědomuje si Harašta. Jestli se neobjeví nečekané překážky, slavnostního otevření pivovaru se milovníci zlatavého moku dočkají 30. září. „Co je čeká kromě piva? Exkurze do pivovaru, která je pro návštěvníky vždy zajímavá a inspirující, dobré jídlo a skvělá muzika. Jednáme o termínu s cimbálovou muzikou Harafica,“ prozradil ředitel společnosti Jarošovský pivovar, která zahájí výrobu piva v Uherském Hradišti po dlouhých 19 letech.

Pivo pro speciální okamžiky

Publikováno:před rokemZdroj:JenProŽeny.cz

Určitě souhlasíte, že výjimečné události je potřeba přivítat a oslavit něčím výjimečným. Vrací se hokejový SAAZ LATE ležák, který skvěle podtrhne nevšednost zážitků.

Mimořádnou událostí je blížící se Mistrovství světa v ledním hokeji, které tentokrát vypukne v Moskvě a Petrohradě a opět po roce přiláká na stadiony, před televizní obrazovky i do restaurací zástupy fanoušků a fanynek.

Vzrušující zápasy dokáží diváky dokonale stmelit a přímo vyzývají k oslavám. Vyrazte na hokej se svým partnerem a užijte si společně neopakovatelnou atmosféru a radost z výkonů našeho týmu! A čím jiným si během utkání připít než lahodným pěnivým mokem?

Hokejový ležák
Pivo ke sportu a obzvlášť k hokeji jednoduše patří. Jak ale bylo řečeno, mistrovství světa není ledajaká událost, a jako taková si žádá, aby si fanoušci vychutnávali něco netradičního. Toho jsou si vědomi i sládci pivovaru Krušovice. Značka Krušovice je i letos sponzorem Mistrovství, a k této příležitosti uvařili zdejší sládci speciální hokejové pivo SAAZ LATE.

Limitovaná edice ležáku získala jméno podle specifické odrůdy pozdního žateckého chmele SAAZ LATE, která pivu dodává osobitost i příjemnou chmelovou vůni a chuť. Neobvykle výrazné chmelové aroma podporuje také technologie studeného chmelení.

Král ví, že mistroství je krásnější se ženou
Milovníci piva si tento hokejový ležák oblíbili již během loňského mistrovství a jeho návratu do restaurací a hospod se nemohou dočkat. K dostání ho letos bude téměř 400 hektolitrů.

Užijte si sportovní přenosy plnými doušky a až se vás partner zeptá, co vám může přinést od baru, vsaďte na královské pivo, které bylo přímo stvořené ke sledování zápasů a prožívání jedinečné hokejové atmosféry.

Zisk pivovaru AB InBev prudce klesl kvůli vývoji měnových kurzů

Publikováno:před rokemZdroj:E15.czAutor:ČTK

Čistý zisk největšího světového pivovaru Anheuser-Busch InBev v prvním čtvrtletí prudce klesl na 844 milionů dolarů (20 miliard korun) z loňských srovnatelných 2,3 miliardy dolarů. Důvodem byl vývoj směnných kurzů a slabý výkon v Brazílii, která je jedním z největších trhů firmy. Společnost je v procesu převzetí druhého největšího pivovaru světa SABMiller.

Příjmy se snížily o deset procent na 9,4 miliardy dolarů. Bez zahrnutí vlivu změn směnných kurzů a akvizic se příjmy naopak zvýšily o 3,1 procenta, zaostaly však za odhady analytiků. Silně rostl prodej v Mexiku a zlepšil se i prodej ve Spojených státech, avšak prodej v Brazílii klesl kvůli zhoršení spotřebitelské nálady a nejhorší recesi za několik desetiletí. Objem prodeje piva se snížil o deset procent.

Hrubý provozní zisk bez zahrnutí mimořádných položek a vývoje směnných kurzů se ve čtvrtletí mírně zvýšil o 2,5 procenta na 3,46 miliardy dolarů. Analytici dotazovaní agenturou Reuters však čekalo zisk až 3,73 miliardy. „Pro naše operace v Brazílii to bylo jedno z nejnáročnějších čtvrtletí za mnoho let,“ uvedla společnost. Trendy prodeje v dubnu jsou však podle firmy povzbudivé a výrazně lepší ve srovnání s prvním čtvrtletím.

Dokončení v druhé polovině roku
AB InBev se dohodl v polovině října s konkurenčním pivovarem SABMiller na vytvoření kolosu, který bude vařit téměř třetinu světové produkce piva. Akvizici musí ještě schválit regulátoři a AB InBev doufá, že jí podaří dokončit v druhé polovině letošního roku. Kvůli udělení jejich souhlasu se pivovar rozhodl prodat značky pivovaru SABMiller ve střední a východní Evropě, mezi které patří i Plzeňský Prazdroj.

Skupina AB InBev vznikla v roce 2008, kdy belgický pivovar InBev převzal za 52 miliard dolarů amerického konkurenta Anheuser-Busch. Ve svém portfoliu má asi 200 značek z celého světa a patří jí také budějovický pivovar Samson.

Zisk pivovaru AB InBev kvůli vývoji kurzů a Brazílii prudce klesl

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czAutor:ČTK

Čistý zisk největšího světového pivovaru Anheuser-Busch InBev v prvním čtvrtletí prudce klesl na 844 milionů USD (20 miliard Kč) z loňských srovnatelných 2,3 miliardy USD. Důvodem byl vývoj směnných kurzů a slabý výkon v Brazílii, která je jedním z největších trhů firmy. Oznámila to dnes společnost, která je v procesu převzetí druhého největšího pivovaru světa SABMiller



Příjmy se snížily o deset procent na 9,4 miliardy USD. Bez zahrnutí vlivu změn směnných kurzů a akvizic se příjmy naopak zvýšily o 3,1 procenta, zaostaly však za odhady analytiků. Silně rostl prodej v Mexiku a zlepšil se i prodej v USA, avšak prodej v Brazílii klesl kvůli zhoršení spotřebitelské nálady a nejhorší recesi za několik desetiletí. Objem prodeje piva se snížil o deset procent.

Hrubý provozní zisk bez zahrnutí mimořádných položek a vývoje směnných kurzů se ve čtvrtletí mírně zvýšil o 2,5 procenta na 3,46 miliardy USD. Analytici dotazovaní agenturou Reuters však čekalo zisk až 3,73 miliardy USD.

"Pro naše operace v Brazílii to bylo jedno z nejnáročnějších čtvrtletí za mnoho let," uvedla společnost. Trendy prodeje v dubnu jsou však podle firmy povzbudivé a výrazně lepší ve srovnání s prvním čtvrtletím.

AB InBev se dohodl v polovině října s konkurenčním pivovarem SABMiller na vytvoření kolosu, který bude vařit téměř třetinu světové produkce piva. Akvizici musí ještě schválit regulátoři a AB InBev doufá, že jí podaří dokončit v druhé polovině letošního roku. Kvůli udělení jejich souhlasu se pivovar rozhodl prodat značky pivovaru SABMiller ve střední a východní Evropě, mezi které patří i Plzeňský Prazdroj.

Skupina AB InBev vznikla v roce 2008, kdy belgický pivovar InBev převzal za 52 miliard dolarů amerického konkurenta Anheuser-Busch. Ve svém portfoliu má asi 200 značek z celého světa a patří jí také budějovický pivovar Samson.

Kvalitu piva 12 let garantuje chráněné zeměpisné označení

Publikováno:před rokemZdroj:Deník.czBudvar

V neděli uplynulo již 12 let od okamžiku, kdy se na etiketách piva značky Budweiser Budvar objevilo logo Chráněné zeměpisné označení (CHZO).

Toto označení dává zákazníkům garanci, že produkt byl vyroben předepsaným způsobem z přesně definovaných surovin 
a v jednoznačně určeném místě výroby. Budějovický Budvar byl prvním uživatelem CHZO v České republice a později pomáhal i při získání CHZO „České pivo". V Unii je evidováno 1341 označení původu a dalších 169 je ve fázi registrace.

Pilsner letos půjde s hokejem #Společněprozlato

Publikováno:před rokemZdroj:Mediář.czAutor:Ondřej AustPrazdroj

Výraznou roli v komunikaci pivní značky Pilsner Urquell k nadcházejícímu mistrovství světa v ledním hokeji bude hrát digitál. Společně s hashtagem #Společněprozlato značka využije sítě YouTube, Facebook a Instagram a na obsahových webech pak programatické bannery, které jednak budou obsahem reagovat na výsledky jednotlivých zápasů, jednak je půjde sdílet na Facebooku. Tam se také budou publikovat obrazové a textové příspěvky v závislosti na výsledcích. YouTube bude šířit videospoty a Instagram má přinášet záběry momentálního dění v hospodách a také z místa šampionátu v ruské Moskvě. Pořizovat je tam bude Lucie Pazderská, juniorní manažerka značky Pilsner Urquell, hlavní tvůrkyně kampaně.

„Lucka byla jediný člověk, kterého se hokejisti báli,“ podotkli zástupci zástupci Plzeňského Prazdroje a agentury Triad Advertising, která celou kampaň vytvořila, dnes komunikaci představili v pražském Kině pilotů. Prazdroj sponzoruje český národní hokejový tým tři roky, letos se kreativně spolehl právě na Triad. Mediální plánování zajistila agentura MEC. Kromě digitálu zahrne komunikační mix ještě televizi (poběží tam spoty), pak aktivity ontrade a offtrade a také dílčí akce a soutěže v prostoru. Kampaň začíná v úterý 3. května dopoledne a potrvá do doby, než český tým vypadne z turnaje. Hokejový šampionát letos probíhá od pátku 6. do neděle 22. května.

„Digitál je čím dál důležitější součástí naší komunikace. Online videa se kvalitou vyrovnávají tomu, co se točí pro televizi,“ prohlásil marketingový manažer Plzeňského Prazdroje Luděk Baumruk. Snahou letošní „hokejové“ kampaně plzeňského piva je sjednotit fanoušky, aby národní tým, v němž už chybí jména jako Jaromír Jágr či Vladimír Růžička, povzbuzovali k mistrovským výkonům jako před lety. To vše má symbolizovat hlavní slogan kampaně „co všechno my Češi dokážeme, když držíme při sobě“.

Ve vztahu ke značce, firmě a pivu bereme práci vážně a srdcařsky

Publikováno:před rokemZdroj:Budějcká DrbnaAutor:Lukáš DvořákBudvar

Když před pětadvaceti lety usedal do křesla Budějovického Budvaru, nečekal, že v něm stráví čtvrt století. Pro úspěšného absolventa studia výroby technologie piva Jiřího Bočka bylo řízení pivovaru po revoluci obrovskou školou. Přesto se dokázal poprat s nejrůznějšími nástrahami. O tom svědčí i výsledky Budějovického Budvaru, který během tohoto období navýšil téměř čtyřnásobně svou roční produkci. Více už v rozhovoru, který je rozdělen na dvě části.

Pětadvacet let ve funkci ředitele je natolik dlouhá doba, abych vám mohl položit otázku: Co přineslo spojení Jiří Boček a Budějovický Budvar?
Dostal jsem se k této funkci velmi zvláštním způsobem. Když jsem přišel domů a sdělil jsem manželce, že budu tři měsíce dělat ředitele, tak se mi docela vysmála. A teď se mi posmívá, že ty tři měsíce se nějak protáhly. (úsměv) Já jsem se v Budvaru vyučil, dělal zde můj otec, takže jsem měl vždycky k Budvaru jako značce, firmě a pivu velmi kladný vztah. Připadalo mi úplně normální jít po základní škole na střední potravinářskou školu, kde se vyučovala pivovarská technologie. Po jejím skončení jsem pokračoval dál ve studiu výroby technologie piva na vysoké škole. Vrátil jsem se do Budvaru po skončené základní vojenské službě a moje představa byla taková, že se budu především věnovat výrobě a kvalitě piva.

Život se mnou trochu zamíchal, v roce 1991 jsem se stal ředitelem, což bylo hodně brzo, protože mi bylo třiatřicet let. Byla to pro mě obrovská škola a řešil jsem nové záležitosti. Na škole jsem tohle nestudoval, ale musel jsem se s tím popasovat. Česká a moravská pivovarnická akademie mi udělila ocenění a vyhodnotila moji činnost, nicméně já to pořád beru, že ocenění je sice individuální, ale vnímám ho jako kolektivní. Tak jako ředitel bez týmu je úplně zbytečný, tak tým bez ředitele je také zbytečný. Jsou to úzce spojené nádoby. Nás může těšit všechno, co jsme za tu dobu dosáhli, protože pivovar udělal za těch pětadvacet let významný obchodní i hospodářský pokrok. Ale také v šíření slávy, protože my kromě slávy originálního budějovického piva šíříme slávu města, kraje a v neposlední řadě celé České republiky.

Vy jste to zmínil. Ve třiatřiceti letech jít do čela Budvaru nebylo jednoduché. Jaké byly začátky?
Těžké, protože se všechno měnilo. Politická situace, ekonomická situace, rozpadl se systém maloobchodu, rozpadl se systém gastronomie... Všechno se to vytvářelo úplně znovu. K tomu najednou začala diskuse ohledně privatizací. Do toho přijel náš konkurent Anheuser-Busch z Ameriky a řekl, že si chce s Budvarem rozdělit svět z obchodního hlediska. Pak ještě projevil zájem, že by Budějovický Budvar chtěl koupit. Minimálně tedy v prvním kroku třicet procent s následnou opcí až na sedmašedesát procent. Skutečně ta devadesátá léta byla plná neskutečných změn. Rozpadl se třeba i systém exportu piva do zahraničí, protože dřív jsme museli vyvážet přes státní akciovou společnost Koospol. Neměli jsme přímý kontakt se zahraničními partnery. Nově to tak pro nás znamenalo budovat obchodní vztahy v České republice, jak v oblasti gastronomie, tak v oblasti nově se vytvářejícího maloobchodu. Zároveň i v zahraničí s importéry bez nějakých prostředníků. V neposlední řadě bylo potřeba vyměnit technické a technologické zařízení tak, abychom uspokojili zvyšující se poptávku po značce. Když jsem totiž začínal, pivovar vyráběl nějakých 413 tisíc hektolitrů piva, což jsme v roce 2015 téměř čtyřikrát překročili, jelikož jsme prodali 1,6 milionu hektolitrů piva. To je obrovský růst, za kterým je spousta práce. Ve vztahu ke značce, firmě a pivu to bereme hodně vážně a srdcařsky.

Za čtvrtstoletí jste čelil i nespočtu problémů, ať už to byl konec hokeje v Budějcích či mimořádný audit v roce 2012 zahájený tehdejším ministrem zemědělství Petrem Bendlem. Co bylo pro vás nejtěžší?
Takových záležitostí byla celá řada. Já si myslím, že když se daří, tak člověk negativní věci zapomene. A dál se tím nezabývá. Má si z nich odnést ponaučení pro budoucnost a soustředit se na to, co je jeho hlavním předmětem podnikání. Pro nás je to výroba a prodej piva. Naštěstí je obchod s pivem hodně liberální, takže nejsme závislí na nějakých státních dotacích nebo na příspěvcích z Evropské unie. Vůbec ne! Ta obchodní činnost je skutečně nezávislá. Soustřeďujeme se na značku, pivo, rozvoj pivovaru a hledáme cesty pro organický růst. Toho se musíme držet.

Přesto nemůžu vynechat samotný spor o ochrannou známku se společností Anheuser-Busch. Vyčerpávat to musí jak vás, tak i Budějovický Budvar...
Hlavně na začátku to bylo komplikované. Neměl jsem žádné manažerské studium ekonomického charakteru nebo v oblasti ochranných známek. Tehdy na to v České republice bylo jen pár specialistů. Měli jsme štěstí, že jsme se spojili s těmi nejkvalitnějšími. Od těch jsme získali přehled, co je známka, k čemu slouží, na co je potřeba a tak dále. Na začátku devadesátých let jsme pak měli dvě možnosti. Buď si jít vlastní cestou bez strategického partnera, nebo nás nemusely zajímat věci jako ochranná známka, export, zahraniční obchod a čekali bychom na převzetí strategickým partnerem. Šli jsme tou první cestou a ukázalo se, že to byla správná volba. A přesto, že je ta konkurence v pivu obrovská, tak se pivovar úspěšně rozvíjí.

Soudní spory opravdu nebyly lehkou záležitostí. Byla to celá řada náročných vyjednávání o tom, zda jim někde pustíme ochrannou známku. Cíl Anheuser-Busch byl totiž jednoznačný: získat exkluzivní postavení pro značku Budweiser na celém světě. Tomu požadavku jsme nechtěli ustoupit, nakonec jsme se ani nedohodli na žádném rozdělení světa. Společnost Anheuser-Busch se tak v roce 1996 rozhodla, že nás usoudí v soudních sporech. A co nepůjde dohodou, si vymůže soudně. To se nepodařilo. Je pravdou, že jsme v letech 1997 až 2005 absolvovali celou řadu soudních sporů. Minimálně jich bylo přes 120. To je velký objem práce. Přesto nás to nezlomilo, protože někdy v roce 1997 jsme v archivu Spojených států amerických našli místopřísežná prohlášení zakladatele společnosti Anheuser-Busch, kde před soudem přísahal, že myšlenka vyrábět americký Budweiser v Čechách byla velmi jednoduchá: kopírovat pivo z Českých Budějovic. Z tohoto hlediska je českobudějovické pivo originál, a to bez diskuse.

Momentálně vede Budějovický Budvar ještě nějaké spory?
Ještě máme nějaké soudní spory a správní řízení, ale už to není taková intenzita, kterou jsem zmínil v letech 1997 až 2005. Teď jsme ale rozšířili počet zemí, kam vyvážíme pivo, protože v roce 1991 jsme vyváželi do osmnácti států, dnes vyvážíme do dvaasedmdesáti zemí.

Takže platí, že export je pro Budějovický Budvar významnou složkou?
Je to polovina naší produkce.

Za posledních deset let také došlo k navýšení celkové produkce o čtyřicet procent. Čemu takový nárůst přisuzujete?
Značce, systematické a dlouhodobé práci a hlavně bylo důležité neztratit směr a nedělat skoky zleva doprava. Člověk si musí udržet vlastní názor a vlastní směr, protože dnes nabízí svět strašně moc možností. Otázkou jenom je, jakou si vyberete. Dokonce to už má pro lidi lékařskou diagnózu. Někteří jsou skutečně nemocní z toho, že nevyužijí všechny možnosti, které se nabízejí. To samé jsou firmy. Ty mají také celou řadu možností, ale musí si vybrat, co je správné, co zapadá do předmětu podnikání a co je bude posouvat dopředu. Jednoduše se to řekne, hůř se to dělá.

Mohou mít na zvyšování produkce vliv i unikátní postupy, které Budějovický Budvar při výrobě piva využívá?
Určitě. Za originalitou značky Budějovický Budvar se skrývá výrobek a práce v pivovaru. Do toho patří zaprvé to, že nenahrazujeme původní suroviny. To je pro nás alfa omega. Používáme naši měkkou vodu z artéského vrtu Českobudějovické pánve. Výlučně využíváme jen moravský slad, který pochází z oblasti Hané a vyrábí se z české odrůdy ječmenu. Vyloženě používáme i český hlávkový chmel - poloraný žatecký. A pořád dodržujeme, přestože jsme vyměnili technické zařízení, osvědčené technologické postupy, které jsou ověřeny léty a praxí. Zadruhé se veškeré pivo vyrábí jen v Českých Budějovicích, protože náš produkt má chráněná zeměpisná označení Budějovické pivo a Českobudějovické pivo. To je garance pro spotřebitele, že neděláme pivo pod nějakou licencí. Když se piva napije, tak ví, že je z Českých Budějovic. Třetí záležitostí je, že trváme na značce Budweiser Budvar, a to je věc, o kterou se musí denně pečovat. To, co je na naší výrobě de facto unikátní, jsme si zanesli i do registru pro chráněná zeměpisná označení, kde je popsán náš technologický postup včetně surovin, které se používají. Jestli je vše dodržováno, kontroluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Ještě nad tím mají dohled evropské orgány.

Jak bylo těžké získat před dvanácti lety chráněné zeměpisné označení?
To bylo hodně zajímavé. Když začala Česká republika přistupovat k Evropské unii, tak jsme věděli o tom, že tam ten institut existuje a chtěli jsme ho využít vlastně od samotného začátku. Začali jsme na tom pracovat už v roce 1999, tedy pět let před vstupem do Evropské unie. Bylo to za velmi účinné podpory tehdejší politické reprezentace. Naše chráněné zeměpisné označení se dostalo přímo do přístupové dohody mezi Českou republikou a Evropskou unií.

Za dobu vašeho řízení podnik uvedl Budějovický Budvar na trh několik novinek. Na který produkt jste nejvíce pyšný?
Pýcha předchází pád. (smích) Je pravdou, že jsme uvedli hodně novinek, ale pořád je pro nás klíčový světlý ležák. To je naše vlajková loď. Přesto jsme k tomuto výrobku postupně přidali tmavý ležák, nealkoholické pivo nebo tmavý ležák s višní. V roce 2007 jsme vyvinuli značku Pardál a také Pardál Echt. A to je krátký výčet. Ona je inovace v pivovarech úplně standardní proces. Musí se sledovat vývoj chuťových preferencí generací. Nedá se proto říct, že se v pivovaru bude vyrábět jenom jedno pivo. Takhle to nefunguje. Je jasné, že člověk musí mít definovanou značku, definovaný produkt a kolem toho se skládají portfolia výrobků. To jsme vlastně udělali nejenom značkou Pardál, ale také rozšířením sortimentu značkami Carlsberg a Somersby z dánského pivovaru Carlsberg.

A chystá v současné době Budějovický Budvar nějaký nový produkt, který by stál za zmínku?
Chystá, ale já vám to neřeknu. (smích) To by bylo nespravedlivé. Jsou rozpracované inovační záležitosti, ale v současné době to skutečně není k uveřejnění.

Tip na výlet: Vydejte se tam, kde pivo dělají s láskou

Publikováno:před rokemZdroj:Novinky.cz

Regionální, rukodělná piva jsou v Německu čím dál oblíbenější, a jezdit se za nimi nemusí jen do Bavorska. Třeba v malém pivovaru v braniborské Postupimi ho v bývalé hájovně dva nadšení sládci Jörg a Thomas vaří již přes deset let. Za tu dobu se jejich pivní zahrádka na břehu jezera Templiner See stala oblíbeným místem k ochutnávání pivních specialit všeho druhu.

„Potsdamer Stange“ – postupimská pivní specialita
Trend řemeslně vyráběných piv se začal nejvíce rozvíjet řekněme přede dvěma třemi lety. Jörg Kirchhoff a Thomas Köhler, vyučení sládci, ale především kamarádi se ale do díla pustili mnohem dříve, už v roce 2003. V Postupimi začali vařit pivní speciály podle starých receptur. Jedním z nich je i pivo s názvem Potsdamer Stange. Zdejší pivovar se ale může pyšnit další zvláštností: pivo se tu vaří výhradně z bio surovin. A co je hlavní, zákazníkům chutná.

Vyučeni ještě za minulého režimu, zkušenosti si ale přivezli z ciziny
Jörg a Thomas se poznali kdysi v postupimském městském pivovaru. Oba jsou vyučení sládci. Zároveň jsou také posledními, kdo prošli pivovarským vzděláním ještě za časů NDR. Po studiu se ale oba dva odstěhovali do zahraničí, kde nabírali zkušenosti, aby se na přelomu tisíciletí mohli vrátit a ve své rodné Postupimi založit vlastní rukodělný pivovar. Do rukou se jim dostala bývalá hájovna – Forsthaus Templin. Tak se dnes jmenuje i pivovar samotný, jen do názvu přibylo ještě slůvko „Braumanufaktur“.

Regionální a bio piva táhnou
S ročním výstavem 5000 hektolitrů je Braumanufaktur Forsthaus Templin mezi malými pivovary v Braniborsku jedním z největších. Zároveň je ale jediným ryze bio pivovarem. Toho, že obliba regionálních piv stoupá, si všimli i sami sládkové: „Regionální, bio a ručně vyrobené se u zákazníků jednoduše setkává s velkou odezvou.“ Kdo by si chtěl udělat o víkendu výlet a dozvědět se něco více o pivech jako Märzen a lokálních specialitách Werdersches či Potsdamer Stange, může popadnout kolo nebo naskočit na postupimské vodní taxi, které staví přímo na pláži Templin. Odtud je to doslova jen pár kroků k pivní zahrádce ve stínu letitých kaštanů. Prostě taková ta víkendová idylka.

Speciality putují i z kuchyně
Pivo se v templinské hájovně kromě pití také hojně využívá v kuchyni. Místní šéfkuchař Stefan Schreiber ho přidává třeba do knedlíků nebo kysaného zelí podávaného k pečenému kolenu. Má také jednu svoji specialitu: sladový chléb zvaný Treberbrot. Nezkoušejte z něj ovšem dostat recept, ten je totiž tajný.

Jsme národ piva, ale s xenofobní pivní kulturou

Publikováno:před rokemZdroj:T-UNIAutor:Radek Pirkl

ROZHOVOR S NAŠÍM ABSOLVENTEM. Pivo považuje za součást české národní kultury, o českých pivařích se ale vyjadřuje často s despektem. Naopak velký respekt chová k vodě. U šéfa korporátní komunikace pivovaru Heineken možná nečekané. Jiří Hauptmann, absolvent naší ekonomické fakulty, v rozhovoru otvírá témata, která možná ani nechceme poslouchat. I když bychom měli.

Patřil jste asi k těm aktivnějším studentům?
Jako student na vysoké jsem si říkal, že období, kdy největší frajeři byli flákači, skončilo se střední školou a teď je potřeba něco dělat. Účastnil jsem se proto studentských a talentových soutěží, díky jedné z nich si mě vyhlédli ve Škodovce, kam jsem pak nastoupil na praxi. Automobilový průmysl mě lákal už jako studenta, takže to pro mě byla šance. Pomáhal jsem ve vývojářském centru Škoda v Česaně v Mladé Boleslavi s marketingovými koncepcemi pro nové výrobky. Ve Škodovce jsem se pak dostal do kontaktu s šéfem marketingu společnosti Audi, kam jsem později v posledním ročníku studia nastoupil.

Studentům bych i dnes doporučil, aby byli aktivní a brali studium jako výzvu k rozšíření obzorů a osobnímu růstu. Navíc je to dnes v mnoha ohledech jednodušší. Třeba jim závidím, že mohou vyjíždět na Erasmus. Za nás zahraniční výjezdy teprve začínaly a počty studentů, kteří mohli vyjet, byly velmi omezené. Na Erasmus jsem chtěl, ale nedostalo se na mě, to se dnešním studentům nestane.

Může se i dnes student nebo začínající absolvent dostat tak rychle nahoru u světové značky?
Tu šanci má, i díky tomu, že firmy si už uvědomují, že talentované lidi potřebují a že je dobré si je vychovat v různých trainee a talent programech. Šikovné lidi z těchto programů pak umí firma katapultovat relativně rychle do vysokých pozic. Doba, kdy člověk nastoupil do firmy a za dva roky byl šéfem marketingu, je sice asi pryč, ale šance rychle růst ve firmě je, pokud člověk maká, má zájem a dává tomu něco ze sebe. Bohužel se na pohovorech dnes a denně setkávám s uchazeči s extrémním sebevědomím, které ale jejich reálným schopnostem neodpovídá.

Dělal jste v technicky zaměřených firmách, výroba piva je také náročný technologický proces, nechybělo vám v práci technické vzdělání?
Já jsem paralelně kromě ekonomky studoval i strojařinu, ale po třech letech jsem studium na fakultě strojní ukončil, protože jsem se tam nenaučil nic nového. Zajímaly mě nejmodernější technologie a materiály, ale k těm se tehdy student dostal asi až ve vyšších ročnících. Založením jsem však stále spíš technik, a to se mi v marketingu vždycky hodilo.

Vnímáte despekt českých pivařů vůči globálním pivním značkám?
V oblasti piva existuje řada mýtů: například, že velké pivovary vaří pivo z náhražek a chemie, nebo že dobré pivo umí uvařit jen v malých pivovarech. To je naprostý nesmysl! Vždycky tam musí být ty základní čtyři suroviny a nelze to nijak obejít! A malé pivovary dokážou do trhu přinést pestrost a díky tomu se jim daří rozbíjet českou pivní xenofobii, což je velmi dobře, ale na druhou stranu jejich problém je, že často neumějí udržet stabilní kvalitu. V Česku je asi tři sta malých pivovarů, každý týden vzniká jeden a je velký problém do nich najít odborníky, kteří se nedostávají ani velkým pivovarům. Přitom uvařit pivo tak, aby bylo vždycky dobré, není samozřejmost, je to obrovská výzva. Velké pivovary to umí a jejich kvalita je trvale na vysoké úrovni.

Jak se projevuje česká pivní xenofobie, kterou jste zmínil?
Češi se považují za velké znalce piva. Nejsou jimi. V konzumaci piva sice vedeme, ale naše pivní kultura je naprosto tragická. Jediné dobré pivo je pro českého konzumenta většinou ležák českého (plzeňského) typu a cokoliv jiného se podle něj nedá pít. Vždycky říkám lidem, zbavte se těchto předsudků. Typický Čech podle mě vůbec nepozná dobré pivo. Na světě je asi 2000 pivních stylů a je velmi inspirativní ta piva ochutnávat. Z pohledu pestrosti chutí bych nejsilnější pivní kulturu hledal v Belgii, v Holandsku a v Anglii.

Paradox je, že Češi si zároveň pivo strašně haní. Kolegové ze zahraničí si naše pivo pochvalují a vždycky se diví, proč lidi stále frflají, že to pivo nechutná dobře a že dřív bylo lepší.

Heineken má ambici být nejzodpovědnějším výrobcem piva na světě, jak toho chce dosáhnout?
To je cesta trvale udržitelného rozvoje a společenské odpovědnosti firmy. V těchto oblastech se Heineken v ČR dlouhodobě drží v TOP 10 v rámci interního světového žebříčku. Dbát na udržitelnost je pro podnikání zásadní, znamená to zařídit výrobu tak, abych mohl produkovat donekonečna, aniž bych vyčerpal své zdroje.

Heineken je v Česku totální lídr, co se týče udržitelnosti vody a zodpovědné konzumace alkoholu. Nechceme vypotřebovat všechnu vodu. Celosvětově je jí málo a za několik desítek let pocítíme citelně i my v České republice, že neumíme vodu v krajině udržet a hospodařit s ní. Také chceme mít nízké emise CO2. Šetříme tím životní prostředí, ale i naše náklady. Když mám tenčí obaly, ušetřím. Vždy je třeba investice, ale ta se vrátí.

Stejně tak nechceme, aby lidi pili jako zvířata. Jsme kupříkladu, pokud vím, první pivovar, který propaguje ve svých spotech střízlivý přístup k alkoholu a třeba i pití vody. V Česku je však CSR – Corporate Social Responsibility – stále spíš taková chudinka, na kterou zatím moc neslyší profesionálové ve firmách ani studenti a která se často zaměňuje za charitu, kdy se management firmy sebere a jde někam natírat ploty.

Jak se tato šetrnost porovná se vzrůstající oblibou plechovek, jejichž výroba je velmi energeticky náročná?
Hliník se sice špatně vyrábí, ale zase nejlíp recykluje. I kolem obalů panují mýty, například, že nejšetrnější obal k životnímu prostředí je sklo. Není to tak. Sklo je těžké, takže převážíte těžké obaly, ale jen malý objem nápoje a hlavně vratnou skleněnou láhev pak musíte odvézt, setřídit, setříděné láhve vrátit do pivovaru, pak vymýt, k tomu se používají louhy, kyseliny a voda. Když se to sečte všechno dohromady, tak nejšetrnější obal je PET lahev. Plechovky jsou na tom také hodně dobře, navíc plech je obal, který je k pivu nejšetrnější. Když ho uchováte v chladu, tak v něm pivo vydrží hodně dlouho dobré.

Pijete pivo?
Tím, že hodně cestuju, hodně poznávám a snažím se piva ochutnávat. Narazil jsem na piva, která by byla pro českého konzumenta nepochopitelná. Pivo, které je skoro jako šampaňské, nebo lambiky kyselé skoro jako ocet. Rauchbiery, které napoprvé chutnají jako když v pivu vymácháte uzený. Ale když si to pivo dáte s tím správným pokrmem, zjistíte, že to dohromady výborně pasuje. Problém totiž je, že u nás není pivo vnímané jako gastronomicky silný nápoj, nese si spíš stále punc socialistického, dělnicko-rolnického nápoje. Pije se masově. Za společenský nápoj se u nás považuje víno.

Nejenže pivo v Česku těžko hledá opravdové znalce, navíc je podle vás i zneuznaným nápojem?
Je to tak. Jsme národ piva, pivo je snad naším nejtradičnějším produktem, přesto mnohem víc podpory má víno. Vinaři neplatí spotřební daň, pivovary ji platí: 32 korun z každého hektolitru a z každého stupně Plato. To je koruna padesát u výčepního piva a u dvanáctky skoro dvě koruny za půllitr, které každý z nás dá státu, když si koupí v hospodě pivo. Jenom Heineken odvádí do státní pokladny každý rok skoro miliardu korun na spořební dani, DPH, daních z příjmů apod. Vinaři mají také vinařský fond, každý rok dostanou od státu milionové podpory na komunikaci, pivovarníci nemají nic. Přitom pivovarníci investují peníze do hospod, dávají jim sklo, vývěsní štíty, výčepní techniku a další zařízení, leckdy i peníze. Doslova drží gastronomii nad vodou. Pivovary dělají pro tuto společnost hodně, ta si to ale často vůbec neuvědomuje a bere to jako naprostou samozřejmost.

Děkuji za rozhovor.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.17.08.2017 07:355.314/5.314