Novinky a zajímavosti ze světa piva

Sommelierství se obvykle spojuje s vínem. Petr Hána se však sommelierství a související znalosti a dovednosti snaží prosadit i v pivní kultuře. Jak se k tomu dostal a jak se mu to daří v zemi, kde pivu všichni „rozumí“?

Dlouhá léta jsme byli zvyklí na omezenou a chuťově poměrně uniformní nabídku piv. V dnešním boomu minipivovarů se otevírá solidní výběr. Jenže dokážeme se něm spolehlivě orientovat? „Mnohokrát jsem zažil, jak si lidé pochvalují řemeslné či minipivo, přitom z něj šlo na první lok poznat, že se něco nepovedlo,“ vysvětluje Petr Hána, spoluzakladatel projektu Sládkova akademie zaměřeného na pivní edukaci. „Teď nehodnotím produkci malo či velko pivovarů, jen chci říct, že pivo je obestřeno mohutným marketingem a spotřebitelé často víc vnímají reklamní teze než samotné vlastnosti a kvality piva. V našem konceptu pivního sommelierství rozhodně nechceme radit, jakou značku či pivní styl si vybrat, to je čistě osobní preference. Chceme ale milovníky naučit, jak pivo objektivně zhodnotit a jak o něm přemýšlet v souvislostech.“

Od domovnictví k edukaci
S myšlenkou organizovat pivní sommelierské a degustátorské kurzy pro veřejnost si Hána pohrával delší čas, jelikož si nebyl jistý, zda o ně bude zájem. Nakonec podle něj rozhodly pitovéky: „Přesvědčilo nás, kolik se nově otevírá pivoték. Je tu stále víc a víc konzumentů, kteří hledají kvalitu, raději si dají jedno dvě dobrá piva, než aby jich urvali metr.“ Kurzy jsou nastaveny pro různé okruhy milovníků piva. V nabídce najdete vše o českém pivu, což není obyčejný úvod do piva a pivovarnictví, ale „degustační“ pohled na pivo v souvislostech. Pokračovat můžete kurzem zaměřeným na komplexnost a původ chutí v pivu, což zahrnuje i nové pivní styly. Pro zkušené, kteří si chtějí potrénovat degustační schopnosti, je připravena senzorická analýza, během níž se rozbírá chuť piva do nejmenších detailů a zároveň je kurz vhledem do toho, jak by mělo fungovat objektivní a nezávislé degustování na pivních soutěžích. Společně dohromady pak kurzy tvoří studijní program příznačně nazvaný Pivní sommelier. „Chceme vychovávat sebevědomé konzumenty, aby si uvědomovali a chápali, co pijí, případně co pivu schází či přebývá. Nejlíp se učí praxí, proto na kurzech hodně degustujeme,“ popisuje Hána.

V nabídce kurzů neschází ani domácí vaření piva, tedy disciplína, která Hánu přivedla ke studiu piva. „Člověk se o pivo začne zajímat mnohem víc, když si ho chce sám uvařit. Ani já nebyl výjimkou a nejvíc jsem se naučil na vlastních chybách. Těšíte se na hotovou várku a pak se to nedá pít. Nezbývá než si sednout k literatuře a přemýšlet, kde se stala chyba.“ Přesto se sám za experta nepovažuje a v kurzech Sládkovy akademie nevyučuje. Lektoři jsou například z řad odborníků z Vysoké školy chemicko-technologické, kde se pivovarnictví vyučuje jako vysokoškolský obor. „Považujeme za důležité vystupovat objektivně a odborně,“ uzavírá Hána.

Společně se svatomartinskými vína můžete na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti ochutnat svatomartinský speciál Jarošovského pivovaru. Světlý ležák Jarošovský Martin 11% se začne prodávat ve stejný čas, tedy ve čtvrtek 11. 11. v 11.11.

Kdo dostání bude jak v podnikové prodejně v Jarošově, tak na čepu ve vybraných restauracích našeho regionu jako Burgers and Brothers, Mozaika, vinárně Pod kopcem nebo Resortu Rybníček Blatnice.

Jarošovský Martin 11% je spodně kvašený, nefiltrovaný, nepasterizovaný speciál se sladovou vůni s chmelovými a lehce ovocnými tóny. "Vyšší hořkost s pozdějším nástupem, která příjemně doznívá po napití do chmelově kořeněné chuti s podtónem citrusové kůry, a to vše doprovázeno středním řízem," představil Martina sládek Milan Esender a prozradil, že tohoto lahodného mku navařil čtyřicet hektolitrů, jako v roce minulém.

"Pivu dáváme ještě větší lokálnost chmelem, který pěstujeme přímo v Jarošovském pivovaru. Úroda se letos opravdu vydařila," přiblížil Esender.

Jarošovský Martin 11% podle ředitelky Veroniky Mandové patří ke každému dobrému jídlu. "Jeho pitelnost, stejně jako u jiných ležáků, se hodí k mastnějším pokrmům, jako je např. pečená kachna, kuře, vepřové výpečky, guláš, losos a tučné ryby..."

První dáma Jarošovského pivovaru nám potvrdila, že podzim je z hlediska speciálů opravdu nabitý. V září se objevil 16% Rochus, v říjnu 18% Doppelbock. Tyto speciály byly uvařeny pro každoroční Jarošovský Oktoberfest. Po 11% Martinovi se do konce roku můžete těšit na Čertovskou 12% a Adventní medovou 14%.

Pivovar Samson v Českých Budějovicích, který patří do belgicko-brazilské společnosti AB InBev (ABI), zdražil od 1. listopadu půllitr sudového piva o korunu. O zdražení lahvového vyjednává s řetězci. Pivovar tak reaguje na rostoucí ceny vstupů, řekl na dotaz ČTK ředitel pivovaru Daniel Dřevikovský. Některé restaurace zdražily točený Samson o tři koruny na 30 Kč, zjistila ČTK.

Náklady Samsonu stouply meziročně od pěti po několik desítek procent, podle druhu komodity. Zdražením reaguje Samson na to, že vzrostly ceny prakticky všech nákladových položek. "O několik desítek procent narostla cena elektřiny, skokově narostly ceny přepravy, zdražily základní suroviny včetně kvalitního českého sladu. Bezprecedentně rostou ceny obalových materiálů," uvedl ředitel.

Rostou i náklady na údržbu technologií. Na trhu podle ředitele navíc chybí dostatek materiálu pro výrobu palet či nerezových zařízení. "Inflace pak tlačí na nárůst ceny práce," doplnil Dřevikovský.

Na podzim zvedly ceny i jiné pivovary. Plzeňský Prazdroj zdražil od října pivo v průměru o tři procenta. Dotklo se to většiny produktů, v průměru šlo o 46 haléřů na půllitr. Poprvé po třech letech se to týkalo také čepovaných piv. Pivovary Staropramen, které jsou druhým největším producentem piva v ČR, zdražovaly vybraná sudová a tanková piva v průměru o 2,9 procenta. Budějovický Budvar letos postupně zdražuje exportním zákazníkům. Zdražit bude muset i v ČR, zatím řeší, o kolik to bude, řekl ČTK v říjnu ředitel Budvaru Petr Dvořák.

Samson měl loni výstav přes 91.000 hektolitrů. V roce 2019 měl pivovar s 80 zaměstnanci tržby 98,7 milionu Kč a skončil ve ztrátě po zdanění 72,1 milionu. Ke konci roku 2019 dosáhla ztráta za všechna minulá období 357,4 milionu. Vyplývá to z výroční zprávy. Loňské výsledky zatím nezveřejnil. Letos plánoval Samson tržby 101,9 milionu a ztrátu 71,1 milionu.

AB InBev koupila pivovar v roce 2014 od společnosti Taurus One Limited se sídlem na Kypru. ABI dosud do Samsonu investovala téměř půl miliardy korun. Samson vyváží téměř do 20 zemí, asi polovinu produkce. Skupina AB InBev vyrábí piva Budweiser, Stella Artois, Corona, Foster's, Leffe či Löwenbräu. Na globální produkci piva se podílí téměř čtvrtinou.

České pivovary zpravidla vedou muži. A ti také převažují na pozicích sládků, tedy těch, kdo nápoj vaří. Ve vzdálené minulosti, už kolem roku 970, to neplatilo, sládkové byly většinou ženy. Ale v posledních letech se v pivovarnictví opět začínají hlásit o slovo. I na to upozorňuje Martina Ferencová, která šéfuje Českému svazu pivovarů a sladoven.

Vjedné z pivnic pražského Karlína už čeká Martina Ferencová. Jako domluvené poznávací znamení má sloužit červené pivo, které bude popíjet. Najít výkonnou ředitelku Českého svazu pivovarů a sladoven ale není obtížné. V hospodě sedí téměř sama. A přitom to je podnik, který byl podle Ferencové vždy našlapaný a rezervovat si zde místo bylo třeba několik dní dopředu. Pivovarský trh postižený pandemií je potřeba nakopnout a hospodské podpořit, říká. „Nechceme, aby si lidé jen nakoupili deset lahváčů domů, ale aby chodili do hospod, povídali si tam a rozvíjela se pivní kultura,“ upozorňuje na jeden z trendů, který s sebou covid přinesl – lidé více popíjejí pivo doma a do hospody už se některým nechce.

HN: Jaké máte ráda pivo?
Nejvíc mi chutnají pšeničná, na kterých „ujíždím“. Během pandemie, kdy malé pivovary vymýšlely nejrůznější speciály, jsem ale zjistila, že piv je hodně druhů a baví mě všechny.

HN: Začala jste tedy objevovat rozmanitost piv?
Mám spoustu známých z pivovarů, a když se nemohlo chodit do hospod, posílali mi své výrobky, takže jsem se dostala k zajímavým pivům. Překvapilo mě, jak dobře jsou udělaná. V posledních deseti letech vznikla spousta pivovarů, je mnoho inovativních sládků. Kvalita českého pivovarnictví hodně stoupla.

Už čtyři ocenění získalo černé pivo z Rodinného pivovaru Chodovar v Chodové Plané na mezinárodní degustační soutěži piv European Beer Star. V letošním ročníku si chodovoplánské tmavé pivo vybojovalo zlatou pivní hvězdu.

„Tři předchozí ocenění byla v podobě bronzové medaile, teď naše Černé Zámecké konečně získalo zlato. To už není náhoda, ale potvrzení vysoké a stabilní kvality piva z rodinného pivovaru v Chodové Plané,“ okomentoval ředitel pivovaru Jiří Plevka.

Mezinárodní degustační festival se koná pravidelně v bavorské metropoli Mnichově.

Ocenění z tohoto festivalu je pro pivovary tak prestižní, že je považováno za jakéhosi Pivního Oscara. Letošního ročníku této největší evropské soutěže se zúčastnilo i přes všechny potíže spojené s koronavirovými opatřeními 2395 pivních značek ze 44 zemí celého světa. Chodovoplánský pivovar vozí medaile pravidelně, například z mezinárodního festivalu piva, který se koná v Českých Budějovicích, předloni bodoval se čtyřmi výrobky a zlatou získalo pivo Chodovar Prezident. V roce 2018 získal pivovar na stejné soutěži dokonce dvě zlaté.

V našich zeměpisných šířkách je pivo poprvé zmiňováno roku 1088. Právo jeho výroby (a výroby lihovin) bylo vyhrazeno šlechtě, měšťanům a duchovním, protože jim přinášelo velké zisky.

Od 13. století bylo právo várečné udělováno i obcím. V této době se setkáváme i s právem mílovým, což znamenalo, že do 1 míle nesměl být jiný výčep ani výroba piva a sladu. Toto právo bylo udělováno královským městům. Roku 1517 bylo ukotveno ve Svatováclavské smlouvě.

Pivo bylo skutečně součástí života našich předků, jeho spotřeba v 16. století je odhadována na 200 litrů na osobu ročně, a to včetně dětí. Vaření piva se dále rozvíjelo, na počátku 17. století bylo v Čechách kolem tří tisícovek pivovarů, kromě úpadku v období třicetileté války tento trend neopadal (zprvu se vařilo v malých pivovarech, po roce 1620 ve větších provozech).

V 18. století došlo ke zrušení mílového práva a pivovarnictví se dále rozvíjelo. Tento již průmyslový obor však potřeboval odborníky. Proto byla v roce 1869 v Praze založena Střední škola pivovarská.

Pivo v Kostelci nad Labem
V Kostelci nad Labem bylo pivovarnictví provozováno už ve 14. století. První pivovar byl vybudován u Fořtovny (tvrz). Stál v místě zahrady domu čp. 298 ve Staromlýnské (Lafkově) ulici a jezdilo se k němu mezi domy čp. 298 a 299. Výroba v panském pivovaru zanikla po vykoupení města brandýským panstvím roku 1586.

Dle dochovaných informací se v kosteleckém pivovaru ještě roku 1584 vařilo 40 várek ročně (18 640 l ročně, 1 553 l měsíčně). Na základě „šacuňku“, který měl za úkol zjistit, jaké finanční zdroje by po výkupu města plynuly do pokladny, bylo zjištěno, že 45 % příjmu obce tvoří příjem z pivovaru a mlýna. Po připojení města k brandýskému panství bylo první starostí konšelů rozšíření prodeje piva i do okolí, což jim zamítl brandýský hejtman.

Po roce 1600 byl panský pivovar zrušen a obec si zřídila novou výrobnu piva v místě bývalého obecního dvora v domech čp. 293 a 294. V roce 1592 se již neuvádí výnos panského pivovaru. V písemnostech je pak ale pivovar zmíněn zase r. 1665.

Obecní pivovar byl pronajímán a v roce 1788 měl 70 várečníků. V roce 1820 byl nájemcem pan Kohout z mělnického Podolí. Přivedl s sebou neteř Aničku Chadimovou, se kterou je zase zmiňován vznik rozšířeného tance polky.

V roce 1898 koupila pivovar Marie Jonáková, která také skoupila drobné várky ve městě. Do té doby měli pivovar v držení Josef a Otýlie Jonákovi. Roku 1899 koupil pivovar Karel Vondráček a přední část domu byla přestavěna. Bohužel roku 1909 pan Vondráček zemřel a jeho manželka pronajala výrobu F. Šulcovi. Pivo se zde vyrábělo do roku 1928. Potom se v domě už jen skladovalo nuselské pivo.

Ve třicátých letech byl pivovar definitivně zrušen. V roce 1934 koupil dům Karel Adam, obchodník z Prahy. Celé zařízení bylo prodáno do Krušovic a kotelna zbourána. Tím se ukončila jedna důležitá kapitola kostelecké historie – pivovarnictví.

Minipivovary v kraji se v produkci piva a tržbách jen pomalu dostávají na předcovidová čísla. Potýkají se i se změnou chování zákazníků, kteří si odvykli chodit do hospod. Z šesti minipivovarů, které v Česku skončily během pandemie koronaviru, je z Moravskoslezského kraje pouze jeden. Nejspíš ale budou následovat další.

„Dominový efekt teprve nastane. V případě, že vláda přistupuje k omezování podmínek podnikání, musí svá rozhodnutí postiženým kompenzovat. Bez kompenzací hrozí obrovské a nevratné škody,“ řekl prezident Českomoravského svazu minipivovarů Michal Voldřich.

„Momentálně je produkce piva na úrovni loňského roku, to znamená nižší než v roce 2019. Letošní léto bylo srovnatelné s loňským, jen více pršelo a sezonní restaurace ukončily provoz dříve. V místech tuzemské turistiky bylo léto uspokojující, velký problém se zopakoval v oblastech se zahraničními turisty.“

Ve srovnání se začátkem roku je však růst tržeb podle pivovarníků patrný. „Odbyt pozvolna stoupá. Teď jsme asi na 80 procentech předpandemických tržeb. V lednu jsme byli na dvaceti a do konce roku snad dáme sto procent,“ sdělil majitel Pivovarského domu v Ostravě Jiří Štverka.

Lidé si začali zvykat na domácí konzumaci
Minipivovary však projevují obavy z budoucnosti, především z proticovidových opatření. „Nová omezení se určitě projeví. To, že do hospod smí lidé jen s potvrzením, se na množství zákazníků projeví. A to se odrazí v množství prodaného výčepního piva,“ uvedl majitel minipivovaru Dejf ve Studénce David Hanzelka.

„Teď to vypadá tak, že se spotřebitel začíná orientovat spíše na domácí konzumaci. Část lidí se bojí chodit mezi jiné, část si zvykla na piva na zahradě se sousedem. A my nevíme, zda to bude jen chvilkový jev, nebo si spotřebitel tak zvykl, že to bude napořád,“ zmínil jednatel Beskydského pivovárku Dušan Holý.

Protiepidemická opatření podle pivovarníků nejvíce zasahují hlavně ty minipivovary, které se orientovaly na prodej sudového piva do hospod. Aby byly schopny dále fungovat, začaly dávat pivo do lahví, našly také nové distribuční kanály.

„Naší filozofií vždy bylo dodávat pivo pouze do hospod. Když mohly hospody fungovat jen jako výdejní okénka, výdělek nám klesl. Byli jsme okolnostmi donuceni část výroby přesunout do menších balení. Stále však máme asi 80 procent piva v sudech, nechceme se úplně měnit,“ říká Holý. Pivovary se snaží lahve prodávat i na nových místech a zvýšit tak svůj dosah.

Pivo v lahvích se prodává dráž
Na prodej v lahvích se začal více zaměřovat i minipivovar Hoppy Dog z Ostravy-Vítkovic. „Díky tomu zůstala naše tržba zhruba na stejných číslech. Oproti stáčení piva do sudu je to pracnější a dražší, ale taky se dráž prodává, takže se to vyrovná. Horší je to s větším objemem práce,“ poznamenal majitel pivovaru Hoppy Dog Luboš Petr.

I pro Pivovarský dům v Ostravě znamenal prodej lahví nemalou finanční vzpruhu. „Štamgasti nás opravdu podrželi a pivo v lahvích si nakupovali, nenechali nás lehnout,“ zmínil Štverka.

Ne všechny minipivovary však měly existenční problémy. „My prodáváme hlavně speciály v lahvích. V sudech jsme měli jen část produkce a tu jsme v době opatření omezili. Jsme opravdu malý provoz, to je naše výhoda, dotace jsme ani nežádali,“ říká David Hanzelka.

S dotacemi nepočítali ani v Hoppy Dog. „Pro udržení provozu jsme se zbavovali větších položek v rozpočtu, jako jsou pronájmy, leasingy, abychom nebyli vázáni splátkami. Taky všechno děláme v rámci rodiny, tak jsme neměli starost o zaměstnance,“ doplnil Petr.

„Lidé změnili návyky, všechno závisí na vnějších vlivech a my tedy nemůžeme nic plánovat. Máme však už nějaké modely, jak se se vším vyrovnat. Víme, že se díky přesouvání do lahvového piva dá přežít.“

Zakotvení ochrany vody v ústavě, rozsáhlejší monitoring vod a dalších složek životního prostředí v praxi či přísnější postihy pro viníky ekologických havárií slibuje ve svém koaličním programu nově vznikající vláda Spolu (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a Pirátů se Starosty a nezávislými. Strany také chtějí třeba snížení produkce odpadu a provedení dopadových studií pro návrhy Evropské unie v ekologii, dále chtějí zálohovat nápoje, které jsou ve skle či v plechovkách.

Budoucí vláda chce snížit produkci odpadu skrze oběhové hospodářství, omezení využívání jednorázových obalů a podpory systémů zálohování skleněných a hliníkových obalů. Program slibuje rozvoj technologií pro třídění a opětovné využití odpadů. V praxi by to tak znamenalo, že by se v Česku zálohovaly například plechovky od piva či nápoje ve skle.

„Při vyjednávání konkrétních opatření bude vláda na půdě EU zohledňovat možné sociální dopady a specifické podmínky České republiky. Vláda urychleně připraví dopadové studie pro jednotlivé návrhy a totéž bude iniciovat i vůči Evropské komisi,“ uvádí také program. Dokument zároveň uvádí, že Česko bude „konstruktivním partnerem“ v globálních snahách o ochranu klimatu. Zelenou dohodu pro Evropu označuje jako příležitost jak investicemi modernizovat tuzemskou ekonomiku a zlepšit životní prostředí.

Koaliční program označuje ochranu vod za národní zájem a počítá s její ústavní ochranou a sjednocením pravidel a kompetencí týkajících se vod v rámci ministerstva životního prostředí i ministerstva zemědělství. Strany také slibují ochranu vod před znečištěním z průmyslu, skládek a zemědělství, vznik digitálního monitoringu kvality toků v rizikových oblastech i veřejně přístupný monitoring stavu všech dalších klíčových složek životního prostředí.

Ochranu vod ve svém programu slibovala i dosavadní vláda, stejně jako ochranu půdy. Zatímco dosavadní vláda plánovala program pro ochranu půd před erozí, ta vznikající slibuje zpřísnění protierozní vyhlášky, platné od letošního července, jejíž podobu kritizují ekologové a někteří odborníci jako nedostatečnou. Shodným tématem obou vlád jsou úpravy pro zadržení vody v krajině pomocí přírodě blízkých opatření.

Vznikající vláda se podle programu staví výrazně zdrženlivě k budování nových vodárenských nádrží, chce je dovolit jen výjimečně a pro účely zásobování obyvatel pitnou vodou. Počítá také se zpracováním dokumentu o nakládání s pitnou vodou a metodiky pro obce k šetrnému hospodaření s ní. Program se zmiňuje také o posílení dotací na budování nových zdrojů pitné vody, vodovodů, systémů pro čištění odpadních vod či využití dešťovky.

Nově vznikající vláda slibuje i přísnější postih viníků ekologických havárií. „Zavedeme funkční systém likvidace starých ekologických zátěží a řešení ekologických havárií neznámých původců. Revidujeme současné právní předpisy (zákon o ekologické újmě). Zpřísníme podmínky a kontroly nakládání s toxickými a nebezpečnými látkami. Zpřísníme pokuty za poškozování životního prostředí, aby vycházely z potenciální škody,“ uvádí také dokument.

Program počítá také s podporou adaptačních opatření na změnu klimatu v městech, obcích a na budovách, zdvojnásobení plochy nejpřísněji chráněných území či zrychlení přípravy záchranných programů pro nejvzácnější druhy zvířat a rostlin.

Tekutý chleba – naplněný sen každého milovníka piva. Pivo z minipivovaru vyrobené z chleba upečeného v karlínské restauraci Eska – naplněný sen každého hipstera. Teď už zbývá si ho jen načepovat do vlastnoručně vyrobeného půllitrů.

Na začátku je chléb. Spoustu chleba. Ale ne obyčejný. Zhruba tři čtvrtě kilový ručně dělaný bochník za víc než stovku, který má vlastní název Chleba 33. Třicet tři proto, že přesně tolik procent je v něm žitné bio mouky. Ale taky šedesát procent pšeničné chlebové biomouky a sedm procent vařených brambor. A pak ještě sůl a kmín.

V pekárně Esky denně upečou kolem šesti stovek bochníků. Ale ne vždycky se všechny povedou. Může za to biomouka. „Každá jejší šarže má trochu jiné parametry a někdy nám chvíli trvá, než vyladíme, jak s ní pracovat, aby byl chleba dokonalý,” vysvětluje šéfkuchař Esky Martin Štangl.

Když se tohle přihodí, chléb neodpovídající interním pravidlům nejde do prodeje. Až doteď většinou končil v rukou farmářů, respektive v tlamách jejich hospodářských zvířat. Jenže Martin Štangl narazil na pivovar Zichovec, který založil Ivan Husák, spolumajitel Linetu, miliardové firmy na výrobu nemocničních lůžek. A zvířata mají utrum.

„Sledoval jsem Zichovec na Instagramu a viděl jsem, že dělají spoustu speciálních piv, což mi přišlo fajn,” říká Štangl. Piva Zichovec se tak objevila v nabídce Esky, ale to byl jen začátek. Další pokračování přišlo letos před prázdninami.

Štangla totiž napadlo, že když se starý chleba používá jako takzvaný startér na kvašení, mohl by klidně skončit i v pivu. A tak s touhle myšlenkou zajel na okraj Loun za Ondřejem Husákem, který je jedním ze spolumajitelů rodinného pivovaru. Nápad ho zaujal a před létem tak na svět přišla první várky Tekutého chleba.

„Uvařili jsme tři tisíce litrů a za dva dny byly pryč. Na Esku se skoro ani nedostalo,” přiznává Husák junior, který na první várku piva z kategorie žitná IPA spotřeboval padesát kilogramů suchého chleba. Co ho trochu překvapilo, byl ve chebu obsažený kmín.

„Pěkně se nám v pivovaru rozvoněl, ale ve výsledném pivu znát není,” říká Husák. Co ale naopak znát je, je použití chmelů a režimu chmelení typické pro západní pobřeží USA. Výsledkem jsou proto citrusové, ovocné a pryskyřičné tóny a vyšší hořkost, která díky žitu opravdu vynikne.

V Esce od té doby nastřádali další metrák suchého chleba, který skončil v druhé várce dvojnásobného objemu. Tentokrát ale nadrcený, protože velké kusy bochníků, které v pivovaru do takzvané vystírky sypali v létě, dělaly při výrobě problémy.

Aktuální várka ale nezlobila, a proto po měsíci a půl zrání v tancích v těchto dnech putuje do lahví, plechovek a sudů, které vedle e-shopu pivovaru zamíří do pivoték, hospod a restaurací, a to i včetně Esky.

Zákazníci se v karlínském podniku s Tekutým chlebem setkají nejenom v plechovkách, ale také v rámci jídelníčku. Štangl totiž hodlá navázat na letní praxi, kdy část piva nechali zkvasit, aby z něj vznikl například k zelenině ideální pivní ocet. Navíc je dost pravděpodobné, že se Tekutý chléb v karlínském podniku objeví i přímo na čepu.

Šestnáct verzí, než se povedlo vyladit tu finální. Takovou historii má letošní jubilejní aukční lahev Pilsner Urquell. Její design má na svědomí Lucie Koldová, umělecká ředitelka české firmy Brokis, která je součástí společnosti Janštejn Glass Group.

Lahví vzniklo deset, všechny putují do charitativní dražby. Peníze z ní pak pomohou neziskové organizaci Centrum Paraple, která pečuje o lidi s postižením míchy. Aukci pořádá největší pivovar v zemi už od roku 2012 a za tu dobu vybral pro Paraple přes třináct a půl milionu korun.

Každý rok se na designu aukční lahve podílí jiný umělec a vyrábí se v jiné sklárně. V minulosti to byl například Bořek Šípek, podle jehož návrhu vznikla lahev ve sklárně Ajeto na Českolipsku, jedním z autorů byl i hlavní designér Lasvitu Maxim Velčovský. Loni ji podle designéra Michala Froňka, zakladatele studia Olgoj Chorchoj, foukali skláři z Moseru.

Letos se výroby ujala sklárna Janštejn v Horních Dubenkách na Vysočině. Než spatřila nová lahev svět, trvalo to od prvních návrhů až po realizaci půl roku. Lucii Koldovou při inspirovala ženská tajemnost, vyzývavost a jemné tvary.

Člověk nemusí mít ani velkou představivost, aby zjistil, že tak trochu připomíná lahvičku dámského parfému. Výjimečná je i tím, že je schovaná pod skleněnou „košilkou“, která má zatím tři barvy – olivově zelenou, zlatou a pastelově jahodovou červenou.

„Chtěla jsem po sklářích, aby rozfoukli barevnou tyčinku do křišťálu tak, aby u hrdla byla nejintenzivnější a postupem směrem dolů mizela. Podpořili jsme ji i vnitřním pískováním. Barvy jsem vybírala tak, aby v nich pivo krásně vyniklo,“ říká designérka.

Právě tvarování bylo pro skláře trochu náročné. „Hlavně u krčku záleží na každém milimetru. Bylo také důležité rovnoměrně rozvrstvit barvu. Ale hrát si nás baví, zvlášť, když víme, že to šlo na dobrou věc,“ vysvětluje sklář Milan Vlach. A přiznává, že pár lahví se ze začátku nepovedlo a zbyly z nich jen střepy. „To je ale normální, vždy, když se něco nového učíme, musí se s tím počítat.“

Lucie Koldová vycházela i z toho, že jde o umělecký sběratelský artefakt a snažila se, aby byla lahev jednoduchá, a přesto výjimečná. „Začínala jsem analýzou předchozích ročníků a zvažovala, čím bych mohla přispět letos. Inspirovala mě ženská elegance, smyslnost, nic vás na té lahvi neosloví víc než právě její jemnost,“ dodává Lucie Koldová, pro kterou to byla první příležitost podílet se na charitativní akci. Věnuje se především komerčním projektům. V tomto případě byl její honorář pouze symbolický, aby pokryl práci sklářů.

Jako art direktorka Brokisu pečlivě sleduje českou i zahraniční designérskou scénu. A líbí se jí, jak pracují se sklem například ve Finsku. „Třeba tamní tradiční značka Iittala nabízí krásné, čisté a jednoduché věci. Pracuje i s litým sklem do pevných forem. Ale svou kvalitu si rovněž drží české sklo, které jde stále dopředu a v zahraničí se hodně líbí,“ říká designérka.

Tu firma Pilsner Urquell oslovila i proto, že tématem letošní aukční dražby jsou úspěšné a inspirativní ženy. Každá z deseti lahví má svou ambasadorku. Patří mezi ně třeba herečka Magda Vašáryová, zpěvačka Barbora Poláková, dokumentaristka Helena Třeštíková, sportovkyně Bára Špotáková nebo výčepní Martina Navrátilová.

Lahve vznikaly v české sklárně Janštejn, která má více než dvousetletou tradici. Známá je svou rukodělnou výrobou designového osvětlení i těles z recyklovaného skla, od míchání barev po tavení a foukání skloviny. Před pětadvaceti lety ji koupil Jan Rabell a platí za největší manufakturní sklárnu v zemi i ve střední Evropě.

„Sklo a pivo vždy patřily k sobě a tento charitativní projekt v sobě spojuje to nejlepší, co v naší zemi máme,“ zdůrazňuje majitel sklárny. Ta spolu s firmou Brokis, Brokis Glass, Brokis Solutions a Syrovátka tvoří společnost Janštejn Glass Group s obratem kolem dvou set milionů korun.

„Firma Brokis vyrábí svítidla, která vyváží do více než 110 zemí světa, Brokis Glass byla založená pro výrobu panelů ze zbytkového skla. A společnost Syrovátka je naše truhlárna, kterou jsme koupili před čtyřmi lety,“ vysvětluje Rabell.

Letošní jubilejní dražba aukční lahve proběhne online na Mall TV 9. prosince. Projekt navazuje na dlouholetou pivovarskou tradici, kdy s dobročinností začali v pivovaru už jeho zakladatelé. „Plzeňský Prazdroj, který byl založen a první várku piva uvařil v roce 1842, se od samého počátku spojoval s dobročinnými aktivitami. Podílel se například na dostavbě Chrámu svatého Víta a obnově Národního divadla. A od samého začátku bylo důležité i spojení se sklem, které pivo dotváří,“ doplňuje dlouholetý sládek pivovaru Václav Berka.