Novinky a zajímavosti ze světa piva

Strakonický pivovar Dudák loni uvařil přibližně 55.500 hektolitrů piva. Je to zhruba o osm procent více než v roce 2021. V tiskové zprávě o tom informoval ředitel pivovaru Dušan Krankus. Strakonický Dudák je jediný český pivovar, který vlastní město.

Od 1. ledna navíc podnik změnil název a jmenuje se Pivovar Strakonice 1649. "Přesné hospodářské výsledky ještě nemáme, ale prodejně byl rok 2022 úspěšnější, než roky 2020 a 2021. Po covidu přišly úplně jiné problémy, a to ve formě vysoké inflace a vysokých cen za energie," uvedl Krankus. Dodal, že loni provoz ukončily například pivovary v Žatci a Pardubicích, což byly podobně velké podniky jako strakonický. "V tomto ohledu lze tudíž náš prodejní rok hodnotit jednoznačně jako pozitivní. V dnešní turbulentní době dát jednoznačnou odpověď, jak se bude oboru pivovarnictví a gastronomie dařit, není úplně jednoduché. Náklady rostou, ale zdražovat donekonečna není možné," uvedl.

Počátky strakonického piva spadají do roku 1308. Várečné právo pak získali obyvatelé 8. prosince 1367 listinou Bavora IV. Pivovar vznikl v roce 1649. V roce 2004 město koupilo pivovar od státu za 69,2 milionu korun.

Pivovar od prvního ledna změnil název i logo. Podle Krankuse tím podnik poukazuje na tradici. "Změnou názvu, novým logem a sloganem chceme zdůraznit dlouhou a zejména nepřetržitou historii výroby našeho piva, jeho řemeslný charakter a tradiční technologie. Zase taková samozřejmost to dnes být nemusí. Dudák jako značka nadále zůstává. V rodině našich piv také najdete značky Klostermann, Král Šumavy a Otavský zlatý," řekl Krankus.

Ve Strakonicích si zakládají na tom, že vaří nepasterizované pivo. Liší se tím od většiny pivovarů. Podnik chce letos mimo jiné investovat do výstavby vlastní fotovoltaické elektrárny. "Umožní nám to být nezávislými na budoucích cenách za elektřinu. O dalších investicích jako například do stavebních úprav bude rozhodnuto během února," řekl Krankus.

V České republice se strakonický pivovar zaměřuje dodávkami hlavně na Pootaví, Šumavu, Prahu a Brno. Malou část produkce vyváží do okolních států.

Majitel zchátralého areálu zahájil jednání s dotčenými orgány ohledně možné přestavby.
Záměry a představy společnosti AF Company, která vlastní zchátralý areál pivovaru v karlovarských Rybářích a chce ho přestavět na nové bytové centrum se službami, během posledních dvou let doznaly většího skluzu. Nyní ale to vypadá, že se plány nakonec změní v realitu a nezůstanou, jak tomu u podobných projektů bývá, jen na papíře. Jak totiž tento týden potvrdil Deníku projektový manažer společnosti Miroslav Příkop, majiteli se opravdu podařilo už v prosinci zahájit jednání s dotčenými orgány ohledně výstavby. Tuto zprávu uvítají nejen obyvatelé přilehlé Sokolovské ulice, ale i strážníci městské policie a také hasiči, protože pivovar obývají bezdomovci a narkomani, kteří dělají z Rybářů jedno z nejméně bezpečných míst ve městě.

"Dokončili jsme projektovou dokumentaci, kterou jsme v prosinci předali orgánům. Ty nyní mají zákonné lhůty, aby se k nim vyjádřily. Pokud nenastanou komplikace, v únoru bychom mohli požádat o územní řízení," konstatoval manažer společnosti. Jak dodal, znamená to tedy, že v únoru by do areálu mohly najet už buldozery, které zchátralé objekty srovnají se zemí. Vize AF Company z konce roku 2020 přitom byla, že územní řízení chtěli zahájit už v létě roku 2021.

Současná doba s sebou nese problémy. Nejdříve přišel covid, který plány majitelů pivovaru zpomalil. Pandemii vystřídala další krize doprovázená rekordní inflací. Podle Příkopa ovšem projekt není ohrožen kvůli financím. "Někdy na podzim bychom mohli začít s přípravnými pracemi, jako jsou například přípojky," dodal.

Přestavba areálu, jejímž smyslem je vytvořit nové městské centrum v Rybářích, má být rozdělena do několika etap. V rámci té první by mělo být postaveno 140 bytů. V komplexu, který se nazývá Nové centrum Rybáře, se počítá i se službami, supermarketem či parkovištěm. Má tam vzniknout i náměstíčko. Investoři také uvažují o propojení centra komunikací s Dolní kamennou, na což by mohl navázat i nově plánovaný most do Charkovské ulice.

Nelegální obyvatelé pivovaru ale tomu, že by se s rozpadlým areálem mělo začít něco dít, příliš nevěří. "Bydlím v pivovaru asi dva a půl roku. Bydlet se tam dá. Tady žádný majitel není, nevěřím tomu, že to půjde k zemi. Deset let už to bourají. A pokud by na to skutečně došlo, kam půjdu? Kamkoliv," řekl Deníku vloni v říjnu jeden z obyvatel pivovaru.

"Už bylo na čase. S demolicí se mělo začít už dávno. Vadí nám, že tam opakovaně hoří, že tam jsou bezdomovci. Co se denně děje na té Sokolovské ulici, je prostě katastrofa," komentovala situaci místní obyvatelka a zaměstnankyně trafiky.

Strakonický pivovar Dudák loni uvařil přibližně 55.500 hektolitrů piva. Je to zhruba o osm procent více než v roce 2021. V tiskové zprávě o tom informoval ředitel pivovaru Dušan Krankus. Strakonický Dudák je jediný český pivovar, který vlastní město. Od 1. ledna navíc podnik změnil název a jmenuje se Pivovar Strakonice 1649.

„Přesné hospodářské výsledky ještě nemáme, ale prodejně byl rok 2022 úspěšnější, než roky 2020 a 2021. Po covidu přišly úplně jiné problémy, a to ve formě vysoké inflace a vysokých cen za energie,“ uvedl Krankus. Dodal, že loni provoz ukončily například pivovary v Žatci a Pardubicích, což byly podobně velké podniky jako strakonický. „V tomto ohledu lze tudíž náš prodejní rok hodnotit jednoznačně jako pozitivní. V dnešní turbulentní době dát jednoznačnou odpověď, jak se bude oboru pivovarnictví a gastronomie dařit, není úplně jednoduché. Náklady rostou, ale zdražovat donekonečna není možné,“ uvedl.

Počátky strakonického piva spadají do roku 1308. Várečné právo pak získali obyvatelé 8. prosince 1367 listinou Bavora IV. Pivovar vznikl v roce 1649. V roce 2004 město koupilo pivovar od státu za 69,2 milionu korun.

Pivovar od prvního ledna změnil název i logo. Podle Krankuse tím podnik poukazuje na tradici. „Změnou názvu, novým logem a sloganem chceme zdůraznit dlouhou a zejména nepřetržitou historii výroby našeho piva, jeho řemeslný charakter a tradiční technologie. Zase taková samozřejmost to dnes být nemusí. Dudák jako značka nadále zůstává. V rodině našich piv také najdete značky Klostermann, Král Šumavy a Otavský zlatý,“ řekl Krankus.

Ve Strakonicích si zakládají na tom, že vaří nepasterizované pivo. Liší se tím od většiny pivovarů. Podnik chce letos mimo jiné investovat do výstavby vlastní fotovoltaické elektrárny. „Umožní nám to být nezávislými na budoucích cenách za elektřinu. O dalších investicích jako například do stavebních úprav bude rozhodnuto během února,“ řekl Krankus.

V České republice se strakonický pivovar zaměřuje dodávkami hlavně na Pootaví, Šumavu, Prahu a Brno. Malou část produkce vyváží do okolních států.

Strakonický pivovar, kde se vaří pivo od roku 1649, což z něj činní jeden z nejstarších pivovarů v Čechách, má od prvního ledna nový název. Pivovar na břehu Otavy se nyní jmenuje Pivovar Strakonice 1649, a.s. Ke změně došlo po dvanácti letech.

Podle ředitele Dušana Krankuse je nový název jasný a na rozdíl od toho minulého, také lehce zapamatovatelný. Pivovar má rovněž nové logo, jehož součástí je slogan Řemeslo s pěnou.

„Změnou názvu, novým logem a sloganem, chceme zdůraznit dlouhou a zejména nepřetržitou historii výroby našeho piva, jeho řemeslný charakter a tradiční technologie. Zase taková samozřejmost to dnes být nemusí. Dudák jako značka nadále zůstává. V rodině našich piv také najdete značky Klostermann, Král Šumavy a Otavský zlatý,“ vysvětluje zdejší ředitel Dušan Krankus.

Od roku 2011 se pivovar jmenoval DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice, a.s. Dudák tak měl v názvu nejen samotný pivovar, ale také jednu z jeho značek. Právě to byl jeden z důvodů, proč se pivovar ke změně odhodlal.

„Občas jsme zaznamenali, že v tom naši zákazníci měli trochu zmatek. To ale nebyl ten hlavní důvod, proč jsme se pro změnu rozhodli. Novým názvem chceme zdůraznit dlouhou historii našeho pivovaru. Jeho sounáležitost s majoritním vlastníkem, tedy městem Strakonice. Nové logo v neposlední řadě poukazuje na historický vzhled pivovaru, který se podařilo zachovat dodnes,“ uvádí ředitel.

S ekonomickými výsledky uplynulého roku je ředitel Krankus spokojený. Podařilo se mu pivovar provést nedobrým obdobím covidové pandemie, které vystřídala válka na Ukrajině a s ní spojená energetická krize.

„Přesné výsledky ještě nemáme, ale prodejně byl rok 2022 úspěšnější, než roky 2020 a 2021. Po covidu přišly úplně jiné problémy, ve formě vysoké inflace a vysokých cen za energie. Ekonomický blahobyt zkrátka skončil. To se muselo zákonitě projevit na kupní síle lidí,“ shrnuje ředitel.

Také poukázal na to, že majitelé uzavřeli během tohoto roku pivovary v Žatci a v Pardubicích, což byly podobně velké pivovary jako je ten ve Strakonicích.

„V tomto ohledu lze tudíž náš prodejní rok hodnotit jednoznačně jako pozitivní. V dnešní turbulentní době dát jednoznačnou odpověď, jak se bude oboru pivovarnictví a gastronomie dařit, není úplně jednoduché. Náklady rostou, ale zdražovat donekonečna není možné,“ uvádí Krankus s tím, že se svými zaměstnanci udělá vše proto, aby z české pivní mapy nikdy nezmizeli. „Zároveň chci poděkovat naším zákazníkům za přízeň, kterou vyjadřují tím, že si kupují naše piva. Dnes je na trhu obrovský výběr různých druhů a my si ceníme toho, že o naše produkty je pořád zájem,“ uvádí Krankus.

V příštím roce chtějí v pivovaru vybudovat fotovoltaickou elektrárnu. „To nám umožní být nezávislými na budoucích cenách za elektřinu. O dalších investicích, například do stavebních úprav bude rozhodnuto během února,“ uvádí Krankus.

Jedno je ale jisté už nyní. Také v tomto roce uvaří sládek pivovaru Vlastimil Matej se svým týmem čtyři pivní speciály – Velikonoční zelené pivo, následovat bude Letní pivo, dále Svatováclavský speciál a Sváteční pivo pro vánoční čas.

„Zatímco Velikonoční zelené a Letní pivo mají recepturu stálou, u Svatováclavského speciálu plánuji opět tradičně vyzkoušet novou chmelovou odrůdu a u Svátečního zase nové typy sladů. Věřím, že tím našim fanouškům opět uděláme radost,“ uzavírá sládek pivovaru Vlastimil Matej.

Pivovar bude také pokračovat v projektu „Řemeslo s pěnou“ kdy upozorňuje na skvělou práci vybraných řemeslníků. Takto již získal ocenění spojené s roční konzumací piv zdarma varhanář Peter Nožina, který v roce 2022 zakončil dva roky trvající rekonstrukci varhan v kostele svatého Prokopa.

„Daří se nám pravidelně umísťovat na předních místech v degustačních soutěžích, za což jsme upřímně rádi. Sami víme, že uvařit pivo je opravdu náročné řemeslo, a proto jsme se rozhodli, že budeme v budoucnu oceňovat i jiná řemesla, respektive řemeslníky. Především ty, kterých v jejich oboru činnosti není mnoho, nebo ty, kteří udržují při životě ta řemesla, která by jinak již dávno zanikla,“ uzavřel Krankus.

Legendární českobudějovická pivnice v prosinci oslavila patnáct let od znovuotevření. Po celou dobu tam hostům čepuje pivo i Roman Dvořák.
Pivo se točí, nebo čepuje? A na jeden zátah či na dvakrát třikrát? Proč Budvar štamgastům tolik chutná? Kolik takový číšník nachodí kilometrů za jeden den po celé restauraci?

Kdo jiný by měl znát odpovědi nejen na tyto otázky než jeden z nejpovolanějších – 48letý výčepní a číšník Roman Dvořák, který do Masných krámů nastoupil jen pár hodin před jejich znovuotevřením 5. prosince 2007.

Legendární restaurace slaví 15 let této nové éry. „Lidé se za tu dobu změnili. Dnes jsou náročnější,“ ví výčepní a doplňuje, že oproti době před patnácti lety si dnes zákazníci potrpí na lepší služby i kvalitu jídla či pití.

Předtím, než Masné krámy v českobudějovické Krajinské ulici uzavřeli hygienici po povodních v roce 2002, pracoval Roman Dvořák v jiných restauracích. Celorepublikově známou pivnici znal jen jako host. Pak se však naskytla příležitost a Dvořákovi začala nová životní etapa. Na ten den, kdy se po pěti letech Masné krámy znovu otevřely veřejnosti, se zapomenout nedá.

„To bylo hrozné, šílené,“ usmívá se a naráží na davy lidí. Sednout si nebylo kam a fronty stály až ven na chodník. „K Budějovicím Masné patří a lidé byli rádi, že se zase otevřely. Bylo to opravdu jak přívalová vlna. Za výčepem tu ještě stáli jiní kluci, spustili ho ráno a vypnuli, až když jim došel tank,“ vzpomíná Dvořák na své tehdejší kolegy.

Za patnáct let v jedné z nejnavštěvovanějších restaurací na jihu Čech toho zažil Roman Dvořák s kolegy spoustu. Strkanice, zpěv, slavné návštěvy, bujaré oslavy volejbalových titulů i útěky bez placení a podobně. „To se občas stane, hlavně je to tím, jak teď lidé chodí ven kouřit.“

Málokdy se mu však stalo, že by toho měl v Masných plné zuby, jak se říká. Jedné zásady se však snaží držet. Když má v práci volno, na pivo tam nechodí. Za prvé je to mezi výčepními nepsané pravidlo, za druhé to pak „doma“ člověku ani moc nechutná. „Nedělalo by to dobrotu,“ usměje se.

Na jedné věci se však s kolegy shoduje. Na tom, že je fajn si po dlouhém týdnu, kdy máte za sebou pět pracovních dní včetně víkendu, jen tak zajít na pivo. „Ale do jiné restaurace a tam se nechat na oplátku obsluhovat. To je pro mě takový balzám,“ líčí Dvořák, který rád zajde ochutnat ke „konkurenci“ do Juvelu, Perly či do Vatikánu.

Vraťme se však do Krajinské ulice. O restauraci naproti bankovnímu domu mluví nejeden českobudějovický turistický průvodce. I sám Roman Dvořák potvrzuje jedno z hesel, které říká, že kdo nebyl v Masných, jako by ani nebyl v Budějovicích.

V době před covidovou pandemií hojně navštěvovali pivnici turisté z Asie. Ti už dneska statistikám nedominují. „Pomalinku se k nám vracejí, i když tehdy už jich bylo opravdu hodně. Teď třeba přijede jedna skupinka jednou za dva týdny. Hodně k nám zase jezdí Němci a Rakušané,“ zmiňuje.

Od roku 1336 k povodním v roce 2002
Poprvé kroniky o masných krámech hovoří už v roce 1336. Bylo to dřevěné stavení s řeznickými krámky, které stálo přímo na dnešním náměstí Přemysla Otakara II. V roce 1364 nařídil Karel IV. tyto masné krámy z hygienických důvodů zbourat.

Jako nejvhodnější místo pro zřízení náhradního objektu vybrali tehdejší stavitelé Krajinskou ulici. Základy současné zděné budovy bazilikového půdorysu pocházejí ze 16. století. V postranních nižších halách byly řeznické krámky, přístupné veřejnosti z prostřední vysoké haly a zvenčí pro zásobování.

Po roce 1945 se vážně uvažovalo i o demolici objektu. To už dávno fungovala jatka na Pražské třídě. Nakonec prostor v roce 1953 přestavěli na restauraci Masné krámy. Pro veřejnost ji slavnostně otevřeli 1. října 1954.

V roce 2002 se však ani tomuto místu nevyhnula povodeň. Pět let pak byly Masné zavřené, kompletní přestavbu protahovaly i majetkoprávní spory radnice, pivovaru Budvar a majitelů jednotlivých „krámků“, dnešních boxů. Zajít si tam na pivo lidé znovu mohli od 5. prosince roku 2007.

Točí, nebo čepuje? Mně je to jedno, říká
Poměrně velké prostory Masných krámů občas dají servírkám i číšníkům zabrat. Roman Dvořák si však nachozenou vzdálenost za dvanáctihodinovou směnu neměří.

„Určitě to je hodně, právě když jsou například velké kšefty v prosinci. Před lety tu s námi na place byl novinář, byl k ruce a psal z toho reportáž. A on krokoměr měl a večer nám říkal, že mu to snad naměřilo okolo deseti kilometrů? Byl z toho hodně překvapený. A to ani neobsluhoval, kolegové, co chodí od stolu ke stolu, mají daleko více. Já už teď v práci moc nenachodím,“ říká Dvořák, který převážně jen čepuje.

„Sice si za ty roky tělo zvykne, ale kolikrát je horší celý den stát na místě než chodit,“ ví výčepní, jehož práce ve známé budějovické restauraci pořád baví. I proto, že mají dobrý kolektiv, který spolu například slaví i narozeniny.

Kolik načepoval za 15 let půllitrů, už sotva spočítá. Ale dobře ví jak na to, aby pivo opravdu chutnalo. „Kroužek, naše vlajková loď a suverénně nejprodávanější pivo, se točí nadvakrát, ale někdy i natřikrát, když je čas si s tím trošku hrát a není plná hospoda. A jestli se pivo točí, nebo čepuje? Mně je to jedno, říkám obojí,“ usmívá se Roman Dvořák.

Ač je kuřák, tak ze své profese je hodně rád, že se v restauracích nesmí kouřit. „To jednoznačně podporuju. Dýchá se vám lépe, když přijdete domů, nesmrdíte a podobně. Je to určitě lepší, i když je mi jasné, že ty menší vesnické hospody tím asi trpí víc,“ říká jasně.

Češi a Slováci si letos připomínají 30. výročí vytvoření samostatných států. Sládci z Plzeňského Prazdroje a Pivovaru Matuška při této příležitosti uvařili speciál „MY“. Výroční ležák uvařený z českého chmele a slovenského ječmene připomíná dlouholeté přátelství a spojenectví obou národů, které přetrvalo i 30 let od rozdělení společného státu. „MY“ bude během ledna na čepu více než tisícovky hospod a restaurací po celém Česku a Slovensku.

Plzeňský Prazdroj už podruhé spolupracuje při vaření piva s Pivovarem Matuška, aby společně vzdali hold dlouhé společné historii Čechů a Slováků a zejména jejich přátelství, které přetrvává i po osamostatnění obou států. Při vaření výjimečného piva byly použity české i slovenské suroviny.

„V roce 2018 jsme společně s Pivovarem Matuška vařili pivo „První“, kterým jsme slavili 100. výročí založení Československa. Jednalo se o vůbec první spolupráci malého a velkého pivovaru v Česku při vaření piva,“ říká manažer programu Volba sládků Tomáš Drahoňovský. „Na tuto spolupráci dnes navazujeme ležákem MY, kterým chceme oslavit 30. výročí samostatnosti Čechů a Slováků. Rozešli jsme se, a přesto zůstali nejlepšími přáteli a nejbližšími spojenci. MY si i přes rozdílné pohledy budeme vždycky nejlépe rozumět,“ dodává Drahoňovský 

Speciál MY je spodně kvašený světlý ležák založený na světlém sladu ze slovenského ječmene, k chmelení sládci vybrali české druhy chmele Žatecký poloraný červeňák a Saaz Special. Pivo obsahuje 5,2 % alkoholu a je středně hořké, IBU je symbolických 30 jednotek. Barva je světlá a jiskřivá (12 EBC), v chuti je pivo plné a dobře pitelné. Unikátnost piva podtrhuje i jeho etiketa, kterou vytvořilo Studio Najbrt.

„Sládci Tomáš Pokorný z Prazdroje a Jan Najbrt z Pivovaru Matuška společně vytvořili ležák zlaté barvy s vyváženou sladkostí a plností, kterou následuje příjemná hořkost. Vařili jsme jej z českých chmelů a sladu ze slovenského ječmene,“ přibližuje vznik piva Adam Matuška, spolumajitel rodinného Pivovaru Matuška. „Se Slováky toho máme společného mnoho, historicky, kulturně i jazykově jsme si velmi blízcí, lidi obou zemí k sobě poutá osobní přátelství, ale i rodinné vazby. Máme však společnou také jednu výjimečnou věc, a tou je láska k dobrému pivu. Pevně věřím, že chuť speciálu MY osloví Čechy i Slováky a budeme mít zase o jeden důvod k setkávání víc,“ doplňuje Matuška.

Ležák MY se podle stejné receptury vařil jak v kapacitách Plzeňského Prazdroje, tak v Pivovaru Matuška v Broumech. Čepovanou verzi z Prazdroje si hosté mohou v lednu vychutnat ve více než 1000 hospodách a restauracích po celé České republice i na Slovensku. Konkrétní podniky lze snadno najít na webu volbasladku.cz.  Čepovaná verze z pivovaru Matuška bude k dostání u stálých odběratelů tohoto pivovaru, mezi kterými je například nově otevřený Automat Matuška. Lahvovou verzi z Broum pak lze zakoupit na e-shopu Pivovaru Matuška a ve vybraných pivotékách. Seznam odběratelů je přístupný na webu pivovarmatuska.cz.

V tuzemsku existuje zhruba pět set malých pivovarů. Tedy takových, jejichž roční výstav nepřevyšuje hranici deset tisíc hektolitrů za rok. Je to počet nízký, nebo naopak vysoký? Sousední Bavorsko s obdobným počtem obyvatel vykazuje malých pivovarů třikrát více, z čehož lze usuzovat, že potenciál růstu v tomto ohledu stále existuje také v České republice.

Zhruba tímto způsobem uvažoval v roce 2009 i Martin Matuška, dnes dvaašedesátiletý pivovarník srdcem, duší i celým životem.

Vyučil se sladovníkem v Plzeňském Prazdroji a později pracoval i ve Staropramenu a ve slavném pražském pivovaru U Fleků, abychom uvedli alespoň dvě pracovní zastávky. Pak následovala cestovatelská fáze jeho života – jezdil po světě takříkajíc jako nefalšovaný pivovarský misionář, šíře slávu české pivovarské školy, když pomáhal budovat malé pivovary v různých zemích, ať už to bylo Japonsko, Dánsko, Tunisko nebo Jižní Korea.


Až dokud v roce 2009 nezaložil pivovar vlastní. Značka? Bez delšího uvažování zvolil svoje příjmení… pivovarnický fenomén Matuška byl na světě. Jak už to bývá, začátky nebyly lehké. I když formálně byla sídlem společnosti Praha, samotný pivovar vznikl v obci Broumy.

Tam Matuškovi vlastnili vesnický domek, což bylo jediné místo, kde se myšlenka dala uskutečnit bez velkých nákladů. Navíc je tam v hloubce 80 metrů kvalitní pitná voda a obec leží blízko hlavního města. Investiční náročnost nebyla malá, za těch třináct let existence jsou to desetimiliony korun. Kapitál pocházel částečně z vlastních zdrojů, částečně z úvěrů.

Druhým do partie se brzy stal syn Adam, roč. 1989, který otcovy zkušenosti doplnil o dravost a nápaditost mládí. Zrovna před měsícem otevřel v Dejvicích první vlastní restauraci v hlavním městě, a to pod názvem Automat, s konceptem „pro pivo k výčepu, s tácem pro jídlo k pultu“.

Na podnikání Matuškových je výjimečných hned několik věcí, počínaje mimořádnou jakostí nápoje (čemuž odpovídá i cena, lahev o objemu 0,7 l pod sto korun k mání není), ale my poukažme ještě na jinou stránku – totiž na spolupráci s tuzemským obrem, Plzeňským Prazdrojem, což se každému „malému“ podnikateli jen tak nepodaří.

Nejbližší plány
Před lety se zdálo, že velké pivovary vztah k menším nenajdou a že konkurenční boj mírové tržní spolužití ani neumožní. Vývoj však šel jinou cestou. A jednou z konkrétních novinek v této spolupráci je součinnost Matuškových s Prazdrojem při vaření výročního piva My, které bude fajnšmekrům k dispozici v lednu příštího roku. Specialitu nabídne více než tisíc hospod a restaurací v ČR i SR. Tentokrát půjde o připomínku třiceti let samostatné existence obou států, takže jako symbol bude v receptu použitý český i slovenský slad.

Pro lepší představu o činnosti obou podnikatelů ještě zmiňme, že na Vánoce již tradičně připravují i speciální várky – a sice dva druhy devátenáctistupňového piva s přívlastkem „vánoční“. Kromě toho koncem roku každoročně uvádějí na trh i pivo, které dozrává v dřevěných sudech, ať už jsou po whisky nebo rumu.

A víte, jak nevelký kolektiv zaměstnanců oslavuje na konci roku dobrou ekonomickou bilanci? Přece stylově, putováním po slavných pražských pivních hospodách.

Ale zpět k podnikatelským nápadům, o které u Matuškových není nouze. V rámci popularizace pivní kultury nabízejí zájemcům například i možnost uvařit si pivo doma. Za 3200 Kč zákazník dostává veškeré nutné ingredience (slad, chmel, kvasnice…) plus detailní návod, podle kterého by měl „postup zvládnout i člověk, který pivo nikdy nevařil“. Balíček stačí na 24 lahví o objemu 0,7 l.

A co vzkazuje Adam Matuška lidem, kteří by chtěli rovněž samostatně podnikat? Toto: „Jděte do toho, ale připravte se, že úsilí bude i bolet. Svět však patří lidem, kteří se nebojí.“

Poslední den v roce se blíží. A mnozí si jistě dají rádi pivo. My jsme se vydali do pivovaru Bernard v Humpolci, který se před třiceti roky blížil krachu. Dnes je z něj jedna z nejzajímavějších značek v Česku.

Počátek pivovarnictví v Humpolci se datuje do roku 1597. Panství tehdy koupil pán z Herálce a založil tu měšťanský pivovar. Už před tím měli právo várečné jednotliví měšťané. Začátkem 90. let 20. století na tom byl pivovar po technologické stránce velmi špatně a pověst piva byla žalostná. Dnes nejúspěšnější pivo - černý ležák - po světě posbíralo stovky ocenění.

Majitelé s pivem obcházeli hospody
Jak začal novodobý příběh pivovaru, prozradil jeho mluvčí Radek Tulis.
"Tak, jak vypadá pivovar dnes, to je úplně jiná podoba než před těmi 31 lety. Pánové Stanislav Bernard a Josef Vávra tehdy ještě s třetím společníkem koupili pivovar, který byl v krachu. My říkáme, že tento pivovar povstal z popela jako fénix, protože tady bylo všechno už krachující, ať jde o technologie, ať jde o kvalitu piva, což se podařilo za těch 30 let naprosto zásadně změnit. Dnes se pivo vyváží do třech desítek zemí. Patří mezi nejzajímavější značky u nás."

Měli pánové Bernard a Vávra k pivu nějaký vztah už před tím?
"Určitě měli nějaký vztah k pivu. Pan Vávra je sládek, je to jeho profese a vždycky v tomto oboru pracoval. Takže on se dál věnoval svému řemeslu, ale tady mohl naplno rozvinout svůj talent. Podle mého názoru je to jeden z nejlepších sládků. Nemyslím jenom na českém území, myslím v evropském a světovém měřítku, protože naše piva a opravdu už se mohou pyšnit uznáními, a nejvyššími cenami ze světových soutěží."

Když se podívám na ten areál, tak je poměrně rozsáhlý. I když říkáte, že jste malý pivovar a rostete spíš do výšky, než do šířky. Jak je ten areál velký?
"Náš pivovar nemá ani jeden hektar. Je to opravdu malý pivovar, byť tím výstavem, který je dnes už vyšší, tak nepatříme mezi minipivovary, ale opravdu nejsme velkým pivovarem."

S jakým pivem jste začínali? První, co jste uvařili a co bylo dobré pivo?
"To je otázka spíš na pana Vávru. To my jako jiná generace už nepamatujeme. Ta změna byla razantní. Je to vidět ve filmu, který tady našim návštěvníkům promítáme.

Pan Bernard tam vzpomíná na to, když objížděl hospody s novým pivem, které už hovořil pan Vávra. Přijel do hospody, nechal ochutnat hospodské to pivo a oni řekli: To pivo je dobré, to bych mohl prodávat. Ptali se, odkud to je, a pan Bernard řekl, že to přivezl z humpoleckého pivovaru. Oni řekli: No tak tedy z Humpolce ne. Taková byla pověst toho piva. Takže z toho vyplývá, že pan Vávra opravdu od počátku uměl to pivo uvařit dobré."

Kolik piv dneska vaříte?
"Dneska vaříme 16 druhů piva a zatím pokud jde o množství, tak nejúspěšnějším rokem nebo rokem, kdy jsme vystavili největší množství piva, byl rok 2019. To byl poslední rok před covidovým obdobím, kdy jsme vystavili víc než 400.000 hektolitrů."

Sládek si pěstuje chmel i na zahrádce na Vysočině

Jak se podepsal covid na pivovaru?
"Minimálně. My jsme měli to štěstí, že firma vstupovala do toho období v dobré ekonomické kondici, což neznamená, že by to bylo jednoduché období. Management firmy musel přijmout řadu opatření. Podařilo se to, že pivovar po celou dobu udržel plnou zaměstnanost.

A dokonce to byla doba, kdy jsme se dostali k věcem, které majitelé nosili v hlavě, ale nebyl na ně prostor. Začali jsme v tu dobu třeba vyrábět unikátní pivní pálenku. Ve spojení s panem Syrovátkou, mistrem svého řemesla, se podařilo vyrobit nápoj, který už má ocenění ze světových soutěží."

Pro vás jsou typické lahve. Kdo je autorem?
"To byl opět velký risk. Nikdo nevěděl, jak to dopadne, když se s touto lahví přijde na trh. Ale měla velký úspěch. V době, kdy pivovar Bernard začal prodávat pivo v těch retro lahvích s patentním uzávěrem, tak nikdo nevěděl, jak to dopadne. Ale reakce trhu byla úžasná.

Tehdejší německý dodavatel ani nestíhal vyrábět nové lahve a dovážet je do Humpolce. Navíc to přišlo na trh před Vánoci, tak to byl krásný dárek. Dodnes vlastně si třeba lidé pořizují ty dřevěné přepravky, protože jsou krásné domů jako dekorace. No a ta lahev po těch letech je vlastně signifikantní pro nás jako pro pivovar."

Základní atributy dobrého piva jsou voda, slad, chmel, kvasnice. Odkud berete vodu? Každý říká, že voda je základ.
"Voda je samozřejmě základ piva a všechny základní ingredience kromě chmelu, i když i ten už si děláme občas sami, jsou naše. Máme vlastní hlubinné vrty s kvalitní měkkou vodou, která je ideální pro vaření piva. Slad, od roku 2000 vlastníme humnovou sladovnu v Rajhradě u Brna, což je dost důležité pro pivo. Pro typické české pivo je nejvhodnější humnový slad. Jsou sladovny, které vyrábí průmyslovým způsobem, ale ta tradiční, velmi náročná a nákladná cesta k výrobě sladu je pro to naše pivo nejvhodnější.

Chmel nakupujeme většinou žatecký, ale náš pan vrchní sládek Josef Vávra na svém vlastním pozemku pěstuje chmel a jednou ročně vaří sezónní speciál, ležák s chmelem z Vysočiny. Vždycky je to jenom jedna várka. Piva není mnoho, ale je velmi dobré."

Pivovar Protivín skončil předloni v zisku po zdanění 9,1 milionu korun. V roce 2019 vykázal ztrátu 10,8 milionu. Tržby z prodeje výrobků a služeb předloni klesly v meziročním srovnání o 3,3 procenta na 285,4 milionu Kč.

Vyplývá to z výroční zprávy, kterou pivovar zveřejnil ve Sbírce listin. Výsledky za loňský rok pivovar dosud nezveřejnil. Pivovar patří do skupiny Pivovary Lobkowicz Group (PLG), kterou ovládá čínská společnost Citic.

Pivovar se dostal do zisku díky tomu, že zaúčtoval opravnou položku k dlouhodobému majetku v roce 2019 a částečně ji rozpustil v roce 2020, uvedli ve zprávě členové představenstva. »Společnost Pivovary Lobkowicz Group bude i v budoucnu dbát na to, aby si piva z protivínského pivovaru udržela svůj osobitý styl a jakost,« stojí ve výroční zprávě podniku, jenž vaří pivo značky Platan.

Pivovar se 79 zaměstnanci vyrobí ročně podle starších dat kolem 230 000 hektolitrů piva. Výstav od roku 2017 pivovar nezveřejňuje, v roce 2016 uvařil 232 000 hektolitrů.

Pivovar Protivín býval největší na Prácheňsku. Existoval již v 16. století, od roku 1711 patřil Schwarzenbergům. Firma uvádí, že nejslavnější období zažil na přelomu 19. a 20. století, v roce 1902 vyrobil pivovar 147 745 hektolitrů. Pivo vyvážel i do zámoří. Pivovar měl tehdy vlastní sklady v Praze, Vídni, Terstu, Záhřebu, Berlíně i New Yorku. V roce 1948 byl pivovar znárodněn, v červnu 2000 ho prodala společnost Jihočeské pivovary městu Protivín. Od roku 2008 patří pod PLG.

PLG je jedna z největších pivovarských skupin v ČR, měla v roce 2019 tržby 1,16 miliardy Kč a skončila ve ztrátě 199 milionů. Novější výsledky skupina dosud nezveřejnila. Vaří piva pod značkami Lobkowicz, Platan, Klášter, Rychtář, Černá Hora, Ježek či Uherský Brod. PLG zaměstnává přes 450 lidí a vyváží do víc než 30 zemí. Pivo vaří pivovary skupiny Protivín, Jihlava, Hlinsko a Černá Hora.

Pardubický pivovar ukončí výrobu piva k 31. březnu 2023. Její část patrně přesune do pivovaru Ostravar. Rozhodla o tom valná hromada. Majoritním vlastníkem je od roku 2019 skupina Pivovary Staropramen. O ukončení výroby rozhodla proto, že v důsledku pandemie a vypuknutí války na Ukrajině nemohla uskutečnit své plány na rozšíření nabídky regionálních značek i navýšení produkce skupiny. 

Pro 46 pracovníků firma připravila podpůrný program. Pivovar oslovuje místní podniky, které hledají zaměstnance, a spolupracuje s úřadem práce. V lednu se na setkání zaměstnanci dozvědí, jak si připravit životopis, jak se připravit na pohovor, řekla předsedkyně představenstva Pardubického pivovaru Petra Chovancová.

„Spousta zaměstnanců je u nás zaměstnána delší dobu a nemají s hledáním místa zkušenosti. K 31. březnu bude odcházet 32 lidí, další budou zůstávat déle, protože je pivovar potřeba konzervovat,“ dodala Chovancová.

Ukončení výroby automaticky neznamená zánik všech značek. Pivovar naopak zvažuje, že vybrané z nich zachová. Pokračovat chce také v existujících partnerstvích v regionu, uvedla skupina. „Uvažujeme o zahájení výroby v jednom z pivovarů, které vlastní Pivovary Staropramen, je více pravděpodobný Ostravar z důvodu blízkosti technologie a všech postupů,“ upřesnila Chovancová.

Představenstvo se bude zabývat dalším směřováním pivovaru, což zahrnuje další využití budov a areálu v Pardubicích. Pivovar vyrábí pivo desítky let, loni slavil 150. výročí existence. Nad koncem výroby vyslovilo zklamání například vedení města.

„Město Pardubice nemá v pardubickém pivovaru žádný majetkový podíl, a tudíž žádný vliv na chování a rozhodování majitele. Nicméně rozhodnutí o ukončení výroby nás mrzí. Jak z hlediska tradice, tak z hlediska pracovních míst, která zaniknou. Nicméně je nabíledni, že apel nebo žádost města nezpůsobí, že by představenstvo pivovaru svůj záměr přehodnotilo,“ řekl primátor Jan Nadrchal (ANO).

„Rozumíme tomu, že zastupitelům města není lhostejný osud pardubického piva ani další případné využití areálu pivovaru. Jsme připraveni se s nimi znovu setkat a prodiskutovat další strategické směřování,“ slíbila Chovancová.

Skupina uvedla, že za tři roky investovala do pivovaru více než sto milionů korun, chtěla posílit jeho pozici na tuzemském i zahraničních trzích. Investice putovaly jak do výrobních technologií, tak do samotných značek.

Pivovar vyráběl v době před pandemií kolem 80 tisíc hektolitrů piva ročně, v roce 2021 podrobné výsledky nezveřejnil. Vyrábí například řadu značky Pernštejn, čtrnáctistupňový Taxis nebo Porter, což je tmavé devatenáctistupňové pivo.