Novinky a zajímavosti ze světa piva

Třiadvacátého září roku 2022 se v areálu švihovského rodinného pivovaru konala akce, na které mělo slavnostně zaznít jméno nového majitele. Ovšem místo něho byla na večírku přítomna pouze jeho podobizna. „Je to opravdu bizarní příběh, ale ten člověk se vypařil,“ říká majitelka pivovaru Anna van der Weerden. Po půl roce je podnik stále na prodej a beze změny mu velí neúnavná právnička.

Rodinný pivovar Švihov v Němčicích, který se nachází nedaleko stejnojmenné vodní nádrže Želivka, od léta hledá nového majitele. Dnes již bývalí manželé Anna a Martijn van der Weerden, kteří ho otevřeli v roce 2020, se totiž rozhodli ho před půl rokem prodat. Velmi záhy dokonce našli potenciálního kupce. Uspořádali velkolepý večírek, kde chtěli představit nového majitele a také novou koncepci fungování a dostavby.

„Život osobní i podnikatelský se občas vyvine jinak, než bychom čekali. Ti z vás, kteří sledovali příběhu pivovaru Švihov, vědí, že se hledal srdcař, nový majitel pivovaru, který ho bude rozvíjet. Bude hrdý na to, co je již vybudováno a areál dobuduje tak, aby sloužil i slavnostním a firemním akcím. Tak on se našel,“ stálo v pozvánce na zářijovou akci.

Ovšem potenciální kupec se nakonec na večírku ani neukázal, a dokonce úplně zmizel a již se majitelům nikdy neozval. „To je neskutečný bizár, podnikatelské poučení,“ svěřila se majitelka.

Po půl roce je areál minipivovaru Švihov stále na prodej, ovšem provoz neskončil a jede dál. „Pivovar nechceme zavřít, naopak, chceme plynule navázat a někomu ho předat v plném provozu. Někomu, kdo bude mít sílu, odvahu a hlavně ekonomické zázemí,“ dodala podnikatelka.

S novým týmem
„Už jsem se smířila s tím, že další sezonu opět povedu já a naopak se teď snažím, aby šel pivovar kupředu,“ svěřila se redakci iDNES.cz Anna van der Weerden. Novou sezonu tak rozjíždí hned se dvěma novými sládky: Čechem a Američanem, a jakmile se zapracují, začnou vařit pivo. „Americký sládek bude navíc mít v areálu pražírnu kávy,“ říká podnikatelka a dodává, že přijala také úplně nový tým, aby se mohla věnovat právnické činnosti a advokacii, ke které se vrátila.

„Budeme se letos věnovat hlavně kombinaci velkoobchodního prodeje, dále prodávat nejen na pivních festivalech a pokračovat v akcích přímo v našem pivovaru,“ vyjmenovává.

Zaměřit se nyní chtějí hlavně na prodej plechovkových piv v obchodních řetězcích. „Momentálně jednáme také s letištěm. Všech osm našich belgických, holandských piv typu ale a speciálů bychom mohli prodávat i tam. To je neskutečný posun,“ pochvaluje se majitelka minipivovaru.

Součástí pivovaru je i pivní klub, který se od dubna opět otevře, nejdříve pouze o víkendu, v letních měsících kromě pondělí každý den. Součástí areálu je i stodola, ve které lze vybudovat ubytování nebo zázemí pro svatby, to vše ovšem stále čeká na nového majitele.

„Stálou kuchyni neplánujeme a zkusíme se spojit s některým z řetězců, které nedávno vybudovaly na exitu 66,“ plánuje van der Weerden a připouští, že jí takové řešení připadá schůdnější než zaměstnat další personál.

Rodinný pivovar Švihov má do nové sezony dobře našlápnuto, čeká už jen na nového majitele. Případný zájemce by si měl na koupi kompletního areálu minipivovaru připravit bezmála třicet milionů, v nabídce realitní kanceláře u něj svítí cenovka 29 980 000 Kč.

„Otevřeno denně 16–20.“ Na ceduli je přimalovaná šipka. Otevíráme mřížovanou branku a za chvilku už bereme za kliku prosklených dveří. Dýchne na nás směsice sladu, klasické hospody i pankáčského klubu. Podlaha z černých dlaždic a dřevotřísky, na ní stojí několik židlí a stolů, u nich asi deset lidí. Barevné žárovky na šňůře osvěcují varnu. Jeden z nejnověji otevřených pivovarů v Praze má ve znaku blesk. Stejně energicky působí Hanz, místní šéf.

Honza Charvát, spoluzakladatel pivovaru Bad Flash a sympaťák, který v Praze před sedmnácti lety rozjel pivní kulturu, když otevřel legendární hospodu Zlý časy v Nuslích. Vítá nás hned u baru. „Bad Flash byl původně létající pivovar, v roce 2021 jsme se tady Na Pecích v Kobylisích usadili natrvalo. Značku jsem před deseti lety založil s parťákem Liborem Kultem, který má hospodu Kulový blesk. Původně pro dovoz piv, ale pak jsme v pronajatém pivovaru uvařili várku svého vlastního. No a aby tehdy náš sládek Chris Baerwaldt, Američan z obce Zhůř u Plzně, dokázal název vyslovit, museli jsme vymyslet Bad Flash, tedy překlad mateřských hospod: Zlý časy a Kulový blesk,“ směje se Hanz.

Rodinné hospody
Pivovarský výčep, kam se dostanete vchodem z Chaberské ulice a který je v těsné blízkosti sportoviště Admira, ale není jediným podnikem Zlýho blesku. První Bad Flash bar otevřel už dříve v Krymské ulici, nyní jde o jedno ze společenských center hipsterských Vršovic. Druhý bar otevřel v Karlíně a i tady značka žije svým životem. Hanz si ovšem připomíná i svoje „starý dobrý“ Zlý časy v Nuslích. „Nezapomínám ovšem ani na časy v Broukovi,“ dodává. Kultovní smíchovská ratejna totiž dříve také patřila jemu. „Brouk byl v roce 1997 opravdový punk. Byl jsem úplný nováček v gastru. Hospody jsem znal jen z pozice zákazníka. Přišlo mi skvělé otevřít si hospodu, která byla kombinací klubu, baru a pivnice. Na čepu Brouček z Nové Paky spousta druhů kořalek, šipky, fotbálek a muzika nahlas jak v rockovém klubu,“ směje se.

Bez zkušeností byli s parťáky hned od otevření v černých číslech. „Malý zázrak. Vracet do té doby bych se asi nechtěl, ale vzpomínám na to rád. Moje žena Marie už méně.“

Ve stejné době, kdy v květnu 2021 uvařili v Kobylisích první várku, otevřel Hanzův syn Martin v Krymské netradiční bistro s vysokou gastronomií. Rodinné geny.

Ale zpátky do Kobylis, kde Bad Flash loni už se sládkem Martinem Vávrou uvařil 1650 hektolitrů piva asi dvaceti druhů. Právě pijeme Red India Pale Ale s názvem Red Shorts 15°. Chuť je výrazná, plná, ovocitá. Tohle není unylé pivo, které bohužel vaří mnohé malé pivovary a myslí si, že když si budou hrát na „punk“, vždycky jim to někdo zbaští.

Pivní kolaboranti
„Pivovarská scéna se u nás za posledních deset let posunula neuvěřitelně dopředu. Je to díku tomu, že výrobci v zahraničí se netají recepturami a spousta našich pivovarníků vyrazí do zahraničí na festivaly a také je hodně kolaboračních várek. Jsem fakt spokojený s tím, co se na české scéně děje, a jsem si jistý, že dobrý ležák se v naší zemi nikdy z pivní scény neztratí,“ říká Hanz.

Nejraději pije právě ležáky. „Ale rád ochutnám i složitější kousky, kyseláče či spontánně kvašená piva, neipu i silné imperiální portery a stouty. Když si chci posedět a pokecat, tak ale piji ležáky,“ říká. Špičkou jsou podle něj značky Sibeeria, Zichovec, Clock, Matuška i Volt. „Teď je zhruba stovka velmi dobrých pivovarů. Takže nerad bych někoho vynechal,“ dodává.

Varna místo umývárek
Objekt, ve kterém nový pivovar našel útočiště, dříve sloužil jako zázemí sportovního klubu, který je všude kolem. „Objekt prošel kompletní rekonstrukcí s přeložením veškeré kanalizace a vybudováním nových rozvodů vody i elektřiny včetně dvou přípojek plynu a elektřiny, které vedeme ze vzdálenosti asi 500 metrů. Nepředpokládali jsme, že v budově nebude dost proudu a plynu,“ zmiňuje Hanz.

A můžeme se v létě těšit na zahrádku? „V současné době máme jen omezené možnosti venkovního posezení. Maximálně šestnáct osob a rozšiřovat sezení není ve stávajícím prostoru kam. Naše plány jsou teď především v tom, dostat naše pivo i mimo síť vlastních hospod. Navýšit výrobní kapacitu můžeme téměř trojnásobně. Pokud tedy bude odbyt a kačáky,“ usmívá se na závěr. Tak si dáme ještě jedno. Na kačáky!

Psal se 7. únor 1873, když soud do rejstříku zapsal novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek. Právě oni nechali v Brně na úpatí Žlutého kopce hned vedle cisterciáckého kláštera postavit pivovar – dnešní Starobrno, kolem něhož tak lidé v ulici Hlinky chodí už 150 let.

„Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50 tisíc hektolitrů piva, realita však nakonec překonala očekávání. Vždyť už na počátku 20. století se tu ročně uvařil více než pětinásobek, tedy nejvíc na Moravě,“ říká Ludmila Čechová, mluvčí Starobrna, jež je od roku 2013 součástí skupiny Heineken.

Další zajímavostí je, že se při výrobě piva nepočítalo s vodou ze studní, jak tomu bývalo zvykem. Používal se vodovod z právě dokončené moderní úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách.

Zdejší pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska, a dokonce ve Vídni, kam se každý den dopravovalo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že alkoholický nápoj z Brna si oblíbil i císař František Josef I.

Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Dohromady měl pivovar na čtyřicet povozů a vagonů. Kočí v té době zapřahali čtyřiadvacet párů koní. Někteří z nich byli ustájeni přímo v pivovaru. Rozvoz piva začínal už ve čtyři hodiny ráno a některé z vozů se vracely až pozdě večer. Nejexponovanějším dnem pro zásobování byla sobota, protože v neděli si řada Brňanů užívala výlety.

A jak pracovali předchůdci dnešních pivovarníků před více než sto lety? „Tvrdě a velmi namáhavě. Například ve sladovně jen ručně s lopatou a ve špatně větratelném prostředí. Na sobě měli pouze spodky a pot si utírali ručníkem. Denně museli do pytlů nasypat až 150 metráků sladu,“ popisuje Čechová.

Dřinu zažívali také dělníci u sudů, které se vymývaly, vypařovaly a vyplachovaly. Mimořádná byla rovněž pracovní doba – začínala denně ve čtyři hodiny ráno a trvala do osmi do večera.

Obchodní vztahy Plzeňského Prazdroje s hospodami a restauracemi řídí od začátku letošního roku Jiří Klabzuba. Přebírá tím zodpovědnost za obchodní strategii pivovaru vůči zákazníkům v gastronomii, a to nejen za prodeje piva, ale i za rozsáhlé podpůrné a rozvojové programy, kterými se Prazdroj snaží tuzemským podnikům dlouhodobě pomáhat.

„Za poslední více než dekádu jsme se z dodavatele piva stali partnerem hospod a restaurací, kterým se snažíme pomáhat a rozvíjet jejich byznys. Jiří má s prací pro gastro segment bohaté zkušenosti, proto věřím, že je využije právě v době, kdy je situace v této části trhu velmi složitá. Restaurace poté, co přečkaly nucená omezení v době covidu, čelí růstu nákladů, především energií, nedostatku personálu a bojují s odlivem hostů. A my se společně budeme snažit jim všemi dostupnými prostředky s jejich podnikání pomoci, aby se vrátily do předcovidové kondice,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

Jiří Klabzuba nastoupil do Prazdroje v roce 2009, od té doby prošel různými obchodními pozicemi zaměřenými jak na zákazníky v gastronomii, tak na retail. Do konce loňského roku působil na pozici obchodního ředitele pro obchody a obchodní řetězce. S rychloobrátkovým zbožím je spojena jeho celá dosavadní pracovní kariéra. Ještě před nástupem do Prazdroje pracoval pro značky Poděbradka nebo Energizer.

„Do gastro segmentu se vracím po pěti letech. Obrovskou výzvou a motivací je pro mě možnost ovlivňovat budoucnost HORECA byznysu a být u toho v době, kdy celý segment prochází výraznými změnami. Mojí prioritou je formovat obchodní oddělení pro hospody a restaurace jako moderního partnera s tradicí, který se dívá dopředu a zároveň rozumí individuálním potřebám a situaci našich zákazníků,“ komentuje svoji novou roli Jiří Klabzuba.

Do června 2022 zastával pozici obchodního ředitele pro hospody a restaurace Jan Krafka, který se poté přesunul na místo oblastního ředitele pro Německo a Rakousko. V mezičase pozici dočasně řídil obchodní ředitel Tomáš Mráz, který zastřešuje celé obchodní oddělení Plzeňského Prazdroje.

Historie dnešního Pivovaru Starobrno se začala psát ještě předtím, než soud 7. února 1873 zapsal do rejstříku novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek.

Stavba nového pivovaru v ulici V hlinkách byla dokončena už během předchozího roku, z podniku se brzy stal největší brněnský výrobce piva. A je jím na stejném místě dodnes, poslední dvě dekády patří koncernu Heineken.

Mandel a Hayek původně provozovali starý klášterní pivovar, doba průmyslového rozvoje i otevírání společnosti pro židovské podnikatele je ale přivedla k rozhodnutí vyrábět pivo nově. Od šlechtice Eduarda Schönburga-Hartensteina koupili v roce 1871 v Pisárkách pozemek, kde se dříve těžila hlína, a rychle se pustili do stavby. Zvolená lokalita byla výhodná nejen tím, že ležela v těsném sousedství centra města, ale díky vytěženým jámám se zrychlila a zlevnila stavba sklepů.

Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50.000 hektolitrů piva, realita ale nakonec překonala očekávání. Bylo to i díky spojení s pivovarem v Ivanovicích, pod který se podnik Mandela a Hayeka koncem 80. let 19. století přesunul (výroba se přesunula do Starého Brna, v Ivanovicích zůstala sladovna). Erste Brünner Actien-Brauerei und Malzfabrik - tedy První brněnský akciový pivovar a sladovna - na počátku 20. století už ročně uvařila přes čtvrt milionu hektolitrů, nejvíc na Moravě.

Starobrněnské pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska a dokonce ve Vídni, kam se každý den vozilo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že si ho oblíbil i císař František Josef I. Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Podobně jako značná část brněnských podniků patřil i pivovar německy mluvícím podnikatelům, což někdy vyvolávalo národnostní třenice mezi vedením a zaměstnanci. Na veřejnosti se objevily i výzvy k bojkotu "německého piva". A třeba první etikety v češtině se začaly používat až v roce 1904, a to až po tlaku českých zákazníků. Na druhou stranu propojení s místní elitou umožňovalo jednodušší získání povolení k provozování výčepu, když tedy hostinský souhlasil s čepováním Starobrna.

Situace se změnila po vzniku Československa, kdy starobrněnský pivovar ovládla pozdější Moravská banka, která mimo jiné skupovala malé pivovary v okolí Brna a vytvořila tak podmínky pro rozšíření výroby na Starém Brně. V důsledku hospodářské krize na začátku 30. let pivovar dokonce převzal oslabený podniku Moravia, v té době druhý největší pivovar na jižní Moravě. Za války pivovar ovládli Němci, hned na podzim 1945 byl znárodněn.

V roce 1960 se stalo Starobrno na tři dekády součástí národního podniku Jihomoravské pivovary, do kterého se sloučily Horácké, Slovácké a Středomoravské pivovary. Už krátce po listopadu 1989 se brněnský výrobce osamostatnil a v roce 1992 se ze státního podniku stala akciová společnost, zařazená do kupónové privatizace. V polovině 90. let se majoritním vlastníkem Starobrna stala rakouská skupina BBAG, kterou v roce 2003 pohltil Heineken.

Češi na pivo nezanevřeli ani po velkém útlumu trhu způsobeném pandemií a lockdowny. V loňském roce se do hospod vrátili a spotřeba piva v celé zemi vzrostla. Bohužel současně vzrostla ale i jeho cena.

Spotřeba piva roste podle dat společnosti SharpGrid ve všech zařízeních, jakými jsou hospody, bary nebo kavárny, a to ve všech regionech České republiky.

Spotřeba takzvaného tekutého chleba vzrostla v posledních třech měsících loňského roku meziročně asi o 39 procent. Oproti 845.198 hektolitrům v roce 2021 se v říjnu, listopadu a prosinci roku 2022 vypilo po hospodách celkem 1.175.055 hektolitrů.

Za tak velkým meziročním nárůstem je samozřejmě pandemie, která na konci roku 2021 uzavírala podniky už ve 22 hodin a zakázány byly také hromadné akce jako vánoční trhy, večírky a podobně. Čísla se tak pomalu vrací na předcovidový standard.

Se spotřebou roste i cena
Kromě spotřeby ale roste také cena oblíbeného nápoje. Ještě loni zaplatili spotřebitelé v průměru 47 korun za půllitr. Dnes už je to 52 korun. Meziročně tak cena vzrostla asi o 11 procent.

Pivo je průměrně nejdražší v kavárnách, cukrárnách, vinárnách a bistrech, kde stojí půllitr shodně asi 58 korun. Je to hlavně z důvodu, že se nejedná o zařízení ke konzumaci piva přímo určená, což je vyváženo vyšší cenou. Naopak nejméně, asi 48 korun, stojí pivo v hospodách.

Nejvíce si meziročně připlatí konzumenti v Pardubickém kraji, asi o 13 procent. Druhou a třetí příčku pak obsadily kraje Jihomoravský a Karlovarský se shodným růstem cen o 12 procent.

Nejvíce pijí Středočeši, nejméně pak Zlíňané
Ani to ale Čechy nezastavilo a do hospod a restaurací se vracejí. Nejvyšší nárůst spotřeby piva zaznamenali hostinští ve Středočeském kraji, a to o 53 procent. Následoval kraj Jihočeský se 48 procenty a Ústecký se 42 procenty.

Na opačné straně žebříčku pak stojí kraj Zlínský, kde se loni vytočilo jen o 20 procent piva více, než v roce předchozím.

Praha se umístila asi uprostřed. Na její spotřebě, která je na jednoho obyvatele nejvyšší ze všech krajů, se totiž výrazně podepisují kromě místních také turisté. Za poslední tři měsíce loňského roku tak vypil každý Pražan v průměru 4,9 půllitrů piva. Například v pivem vyhlášené Plzni to bylo pouze 3,8 půllitru.

Češi jsou už 30 let "Best in pivo"
Česká republika se dlouhodobě drží na přední příčce spotřeby piva v přepočtu na jednoho obyvatele. Žebříčku drtivě kralujeme v kuse už 30 let. V roce 2020 vypil každý Čech 181 litrů piva. Takové číslo může závidět i na druhém místě umístěné Rakousko, se svojí spotřebou 97 litrů na obyvatele.

Nejoblíbenějším druhem je dlouhodobě klasický ležák, tedy jedenácti nebo dvanáctistupňové spodně kvašené pivo. V tuzemské produkci tvoří ležáky asi 55 procent a jejich výčepní podíl je asi 42 procent. Na popularitě získávají také nealkoholická piva a takzvané beer mixy. Těch se v Česku vyrábí asi 2 miliony hektolitrů.

V obecním pivovaru se v Liberci začalo pivo vařit už v roce 1599. Stával s místech dnešního Fóra. Jen kousek dál, v Rumunské ulici, vybudoval Albrecht z Valdštejna pivovar panský a ve Vratislavicích se začalo pivo vařit v roce 1872. Dnes se v Liberci zlatavý mok vaří hned na několika místech.

„I dnes si milovníci piva najdou to své. Ať už pivo, které vyrábí velký pivovar nebo řemeslná piva z minipivovarů. Kromě níže uvedených je i v okolí Liberce řada dalších minipivovarů, jejichž pivo si můžete v libereckých restauracích nebo obchodech koupit,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Namátkou lze jmenovat třeba piva z pivovarů Albrecht ve Frýdlantu, ze Cvikova, ze Zásady pocházející piva Rezek a známý je i pivovar na Malé Skále. V Liberci je k dostání i českodubské pivo z Beranova pivovaru, pivo z Rohozce, z harrachovského pivovaru Novosad a syn a zapomenout rozhodně nelze ani na největší pivovar Svijany. Svoje pivo vaří také v Příchovicích U čápa.

„Ochutnávám piva rád a těší mě, že jsou v Liberci k dostání, ať už v pivotékách nebo nápojkách. Člověk může ochutnt nejen piva místních pivovarů, ale i třeba z Krkonoš nebo Českého ráje," říká milovník piva Pavel Smutný.

Vlajkovou lodí v moři piva přímo v Liberci je právě vratislavický Pivovar Konrad ve Vratislavicích. Nabízí 17 druhů piv, světlé i tmavé, klasiku i speciály. Vyzkoušet lze třeba tmavého Kapucína, světlý jedenáctistupňový velmi hořký ALE Gepard, v nabídce nechybí citronový Chytrón, Svatopavelská šestnáctka anebo lehké pivo Reichenberger.

Na tramvajové trase k Ještědu vznikl Pivovar Warehouse. Zde čepují klasiku v podobě světlé ležácké jedenáctky, polotmavou dvanáctku, ale chybět samozřejmě nebudou ani kvašené speciály ALE a IPA. Známé jsou pod označením Kousek piva.

V Harcově vítá všechny žíznivé Rodinný minipivovar Vendelín, který servíruje vlastní světlý nebo polotmavý kvasnicový ležák. V roce 2001 Vendelín získal ocenění Minipivovar roku.

Další minipivovar, tentokráte s poetickým názvem Studánka, láká na kvasnicové pivo vyráběné tradiční českou recepturou bez pasterizace. Pivo uvařené tímto způsobem neztrácí významné přírodní prvky, jakými jsou minerály a vitamín B, a získává lehkost a příjemnou nahořklost. Vaří ho v Krásné Studánce.

Také podnik Kulečník U Hrocha má svůj malý domácí pivovar v areálu univerzitních kolejí na Harcově v bloku F. Je tu možno ochutnat světlý nebo polotmavý ležák a zahrát si kulečník nebo šipky.

Spořiví Češi na pivo nezanevřeli, alespoň tedy podle nejnovějších dat společnosti SharpGrid, která právě zveřejnila. V posledním kvartálu roku 2022 vzrostla spotřeba čepovaného piva v gastropodnicích ve všech krajích Česka. Děje se tak i navzdory faktu, že jeho průměrná cena neustále roste.

Rok 2021 se nesl ve znamení protipandemických opatření a lockdownů. Ještě na konci roku 2021 platilo omezení provozní doby podniků do 22:00 i zákaz hromadných akcí. Nárůst spotřeby piva v roce 2022 tedy odráží pozvolný návrat na předcovidová čísla.

V celém Česku vzrostla spotřeba piva v posledním kvartálu roku 2022 proti stejnému období v roce 2021 o 3,9 procenta. V roce 2022 se za tyto tři měsíce vypilo celkem 1 175 055 hektolitrů piva, v roce 2021 to bylo jen 845 198 hektolitrů.

Vzrostla ovšem taky konečná cena pro spotřebitele. V roce 2021 byla v průměru na celou zemi 47 Kč za půllitr piva, v roce 2022 už 52 Kč, což je meziroční nárůst o téměř 11 procent. Zatímco během roku 2021 ceny stagnovaly, hned od druhého kvartálu roku 2022 začaly růst.

Jelikož průměrná spotřeba vzrostla více než trojnásobně proti cenám, lze říci, že Češi na svůj oblíbená nápoj nezanevřeli a vrací se díky němu zpátky do hospod a restaurací.

Velké regionální rozdíly
Největší nárůst spotřeby piva zaznamenaly především tři kraje: Středočeský, 53 procent, Jihočeský, 48 procent a Ústecký, 42 procent. Zdaleka nejnižší nárůst byl v kraji Zlínském, kde šlo o 20 procent.

„Praha rostla spíše průměrně, to by se dalo vysvětlit už tak dost vysokou spotřebou 4,9 půllitrů na jednoho obyvatele, na kterou mají velký vliv kromě místních obyvatel i turisté,“ vysvětluje Martin Müller z společnosti Sharpgrid.

Nejvíce zdražovaly tři kraje: Pardubický o 13 procent, Jihomoravský a Karlovarský o 12 procent. Naopak nejnižší nárůst cen zaznamenali v Královéhradeckém kraji, pivo tam podražilo o 7 procent.

Nejvíce nyní stojí pivo v průměru v kavárnách, cukrárnách, vinárnách a bistrech – shodně 58 korun. „Vyšší cenu lze vysvětlit tím, že v těchto zařízeních se pivo tradičně nekonzumuje. Naopak suverénně nejlevnější pivo je v hospodách, kde stojí průměrně 48 korun. Opět je to dáno spotřebou, která je v hospodách druhá nejvyšší hned po restauracích,“ vysvětluje Müller.

Do hospody na pivo
Podle nasbíraných dat si Češi svůj oblíbený nápoj stále nejraději vychutnávají v hospodě, v průměru se měsíčně v jednom podniku vypilo 789 půllitrů, naopak nejméně pak ve vinárně, pouhých 116 půllitrů.

Index dostupnosti piva společnosti Sharpgrid poměřuje průměrnou cenu piva vůči průměrné mzdě podle Českého statistického úřadu (ČSÚ). Výsledkem je počet půllitrů piva (cena vychází z průměrné ceny na daný kraj), které si z průměrného platu může obyvatel daného kraje za měsíc teoreticky koupit.

Tři z pěti krajů s nejnižší dostupností piva zaznamenaly nejvyšší zvýšení průměrné ceny piva, to jeho dostupnost bude ještě více snižovat. Naopak kraje Středočeský, Ústecký, Jihomoravský a Praha, které patří v oblasti dostupnosti piva k premiantům, zaznamenaly jedny z nejnižších vzrůstů cen.

„Zajímavý je taky fakt, že co se týče dostupnosti, hlavní město Praha skončilo až na třetím místě. Je tedy vidět, že ačkoli vede ve výši průměrných platů, vyvažuje to mnohem vyšší průměrná cena piva,“ uzavírá Martin Müller z společnosti Sharpgrid.

Drahé energie trápí taky minipivovary v Karlovarském kraji. Většina z nich dnes nakupuje elektřinu a plyn za zhruba trojnásobně vyšší ceny než loni.

Některé minipivovary v Karlovarském kraji už proto musely zdražit. Provoz ale omezovat nechtějí. Například v Kynšperku nad Ohří se ceny za energie za poslední rok zvýšily víc než dvojnásobně. Nejvíc energie spotřebují na vaření a chlazení piva. „Dostali jsme se s celkovými náklady na jeden půl litr piva jen díky zvýšení cen elektřiny a plynu na zvýšení o zhruba dvě až dvě a půl koruny,“ říká sládek kynšperského pivovaru Petr Bednář.

Výrobní postupy ale změnit nejde a není proto možné zásadním způsobem spotřebu omezit. „Tato výroba piva je daná jak postupem, tak energií. Moc není, kde šetřit. Spíš zkoumáme možnosti obnovitelných zdrojů. Investice toho obnovitelného zdroje je pro nás v tuto dobu ale nemyslitelná finančně,“ potvrzuje manažer prodeje sokolovského pivovaru Permon Michal Sás.

Většina minipivovarů v kraji už kvůli drahým energiím pivo zdražila v průměru o 10 až 15 procent.

Volba sládků vrací k milovníkům silných piv Hutnou 15 z nošovického pivovaru. Inspirací pro recepturu tohoto speciálu se stalo hutnické řemeslo, které je s regionem piva Radegast úzce spjato. Nošovičtí sládci připravili spodně kvašený, třikrát chmelený speciál s plnou, bohatou chutí a výraznou hořkostí, která je pro piva Radegast tak charakteristická.

Speciální program Volba sládků Plzeňského Prazdroje přináší již 7. rokem milovníkům piva nové pivní zážitky. Každý měsíc nabízí piva nejrůznějších pivních stylů a chutí. Pro měsíc únor naši sládci vytvořili hořkou novinku Radegast Hutná 15.

Inspiraci pro recepturu tohoto piva našli nošovičtí sládci v domácím regionu. Pivovar Radegast vaří již od svého založení pivo pro tvrdé chlapy zdejší průmyslové oblasti, horaly nebo jen prostě správné chlapy. „Hutníci patří mezi místní patrioty, kteří jsou stejně jako my hrdí na svůj kraj i hořké pivo Radegast. Hutná 15 proto představuje hold jejich tvrdému řemeslu. Je to pivo podobně silné, plné, hořké a bez kompromisu. Jsem přesvědčen, že bude chutnat nejen jim, ale všem milovníkům dobrého piva po celém Česku,“ říká za nošovické autor receptu, hlavní sládek pivovaru Radegast Petr Kwaczek.

Hutná 15 je charakteristická svým intenzivním chmelovým aroma, které mu dodává třetí dávka chmele. Od svého někdejšího předobrazu, Radegastu Extra Hořké 15, se tento speciál liší kromě chmelení také větší dávkou barevného sladu, která mu přidala na intenzitě barvy. Vznikl tak silný speciál s 6,5 % alkoholu. Jeho hořkost pak dosahuje 50 jednotek IBU. „Chuť piva je bohatá. Vysoký obsah sladových látek i karamelové tóny chuti, které pivu dává velká dávka karamelového sladu, vyvažují výraznou chmelovou hořkost, takže výsledný dojem z napití je příjemný a harmonický,“ přibližuje únorový speciál manažer Volby sládků Tomáš Drahoňovský.

Pro všechny, kteří rádi ochutnávají nová piva a dávají přednost plným hořkým pivům, bude Hutná 15 připravena na čepu tisícovky hospod a restaurací po celém Česku, ale i Slovensku již od začátku února. Konkrétní podniky lze snadno najít na webu volbasladku.cz.