Novinky a zajímavosti ze světa piva

na 1.stranu

Počet minipivovarů vzrostl na 400, trendem je výroba piv typu Ale

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Průmyslová automatizaceAutor:ČTK

Počet minipivovarů loni v ČR vzrostl zhruba o 50 na přibližně 400, většinou ve výstavu do 1000 hektolitrů. Přibližně každý týden se tak objeví nový pivovar. Dnes to na tiskové konferenci uvedl prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Podle svazu tak jde přibližně o dvě procenta výstavu na českém trhu. Svaz by si přál, aby se do budoucna zjednodušily administrativní podmínky pro toto podnikání, zejména aby byla možnost platit spotřební daň paušálně po měsíci a aby minipivovary nemusely každoročně prokazovat ekonomickou stabilitu firmy.

Trendem u minipivovarů je podle Šuráně výroba svrchně kvašených piv typu Ale, zejména Indian Pale Ale a American Pale Ale, kolem 50 až 60 pivovarů pak podle něj nechávají vyzrávat piva v sudech po jiném alkoholu, například po koňaku. Objevují se také kyselá piva, tzv. sour beer. Stejně jako v minulosti pak některé minipivovary přesáhly výrobu 10.000 hektolitrů piva, od které již nejsou označovány jako minipivovary. Příkladem je pivovar Koníček ve Vojkovicích. "Rosteme jako každý rok. Z čísel, které jsou kolem nás v Evropě odhadujeme, že budeme růst ještě deset let. Celoevropský a celosvětový trend je zřejmý - "craft" pivovarů bude přibývat, přibývat a přibývat," řekl svazový prezident.

Dosáhnout zjednodušení administrativy se snaží svaz dlouhodobě, už před několika lety uváděl, že administrativní povinnosti podle analýzy svazu zaberou pracovníku minipivovaru 42 dní ročně.

"Je tady ze strany ANO a pana (premiéra v demisi Andreje) Babiše verbálně velký zájem zjednodušit administrativu, státní správu a podobně," řekl Šuráň, podle kterého se svaz chystá jednat o zjednodušení s celní správou, která by mohla paušální výši spotřební daně určit, pokud by došlo k legislativní změně. Za loňský rok zaplatily minipivovary na spotřební dani 57,6 milionu korun.

Předloni spotřeba piva v Česku stagnovala na 143 litrech na hlavu a jeho export do zahraničí meziročně vzrostl o 4,5 procenta. Tehdejší výroba českých pivovarů byla rekordní, meziročně stoupla o 1,9 procenta na 20,5 milionu hektolitrů piva a nealka. Z hlediska exportu se nejvíce piva vyvezlo na Slovensko, do Německa a Polska. Ze zemí mimo Evropskou unii do Ruska, Koreje a Spojených států. Finální výsledky za loňský rok pivovarský svaz ještě nezveřejnil.

Do hodonínské Tabačky se opět vrátí výroba piva

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Týden.czAutor:ČTKHodonínský vojáček

Po roční pauze se zřejmě už na konci února vrátí výroba piva do průmyslového areálu hodonínské Tabačky. Po zkrachovalé značce Hodonínský Vojáček výrobu převezme jiný hodonínský minipivovar Křikloun. Cílit chce zejména na větší města, řekl spolumajitel pivovaru Karel Zykmund.

Hodonínský Vojáček je jedním z mála jihomoravských minipivovarů, který zkrachoval a skončil v insolvenci. Na jihu Moravy je už zhruba 50 minipivovarů a jejich počet se každým rokem zvyšuje. Vojáček skončil v konkurzu loni.

Zykmund v té době teprve začínal ve spíše skromných poměrech na dvorku rodinného domu. Výrobní prostory mu brzy přestaly stačit. Koupit vybavení po dřívějšímu konkurentovi mu umožnila insolvence krachujícího podniku a také vstup investora, kterého Zykmund získal.

"V nových prostorách chceme rozjet výrobu do konce měsíce. První pivo tak lidé ochutnají patrně už na jaře," uvedl Zykmund, který chce dodávat především do velkých měst, jako je Brno, Ostrava nebo Bratislava.

Množství minipivovarů v regionu se Zykmund nebojí. "Mám pocit, že mezi námi nevzniká nepříjemné konkurenční prostředí, s většinou se navštěvujeme, tykáme si. Trh je zřejmě ještě poměrně dost veliký na to, abychom si nevyčítali, kdo jaké množství trhu ukrojil," uvedl Zykmund. Jen na Hodonínsku je minipivovarů hned několik, většinou jde ale o restaurační provozy, jako je hodonínský Švihák nebo minipivovar v Ratíškovicích.

Češi přestávají chodit do hospod. Učarovaly jim plechovky...

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Hospodářské NovinyAutor:Michal Šenk

● Velké pivovary budou nejvíce investovat do exportu, doma pak do podpory hospod a plechovek.
● Spotřeba piva v plechovkách loni skokově vzrostla.
● Český svaz pivovarů a sladoven čeká pokračování boomu minipivovarů.

Státní pivovar Budějovický Budvar je nyní v zásadní fázi rozvoje, která na investicích spolyká stovky milionů korun. Loni podnik na více než 700 milionů korun přišlo nové logistické centrum a začala výstavba nového ležáckého sklepa. Letos půjde dalších celkem 600 milionů korun do nové budovy cylindrokonických tanků pro kvašení piva a také do nové linky na plnění lahví či do zvýšení kapacity stáčírny plechovek.

To, do čeho Budvar investuje, dobře ilustruje, jaké trendy nyní pivním trhem hýbou. Spotřeba piva zásadně neroste, u čepovaného piva dokonce klesá. Budvar ale sází na rostoucí export. Proto se zvyšuje celková výrobní kapacita. V roce 2019 by měl mít budějovický pivovar výstav dva miliony hektolitrů piva, o čtvrtinu vyšší, než je nyní.
Co se plechovek týče, v těch je Budvar na domácím trhu lídrem, když do nich stáčí celkem asi pětinu své produkce a čeká další růst.

Země plechovkového piva?
Pití nikoliv v hospodě, ale doma je trendem několika posledních let − platí to v Česku i ve světě. V tuzemsku k tomu dílem ještě přispěl náběh povinnosti EET a zákaz kouření v restauracích, který na hospody, bary a restaurace dopadl loni.

Ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) Martina Ferencová to před časem glosovala následovně: "Z národa s tradiční hospodskou pivní kulturou se stáváme spíše zemí plechovkového piva." Jeho spotřeba podle statistik, které má svaz k dispozici, vzrostla loni meziročně téměř o 50 procent. V průměru každé desáté v Česku vypité pivo už je z plechovky. Jako hlavní důvod obliby plechovek se uvádí to, že jsou lehké a zákazník na rozdíl od lahví nemusí řešit vracení prázdných obalů.

HN oslovily největší pivovarnické firmy v Česku s dotazem, kam míří jejich hlavní investice.

Na zájem o plechovkové pivo reaguje nejen Budvar, ale i domácí jednička − skupina Plzeňský Prazdroj. V plechovkách prodává přes deset procent svojí produkce. Společnost proto loni investovala do nové stáčecí linky přes 300 milionů korun. Za podobnou sumu firma právě rozšiřuje výrobu prémiového ležáku Pilsner Urquell. Důvodem jsou hlavně exportní ambice značky v západní Evropě a v Asii.

Také v největším pivovaru skupiny Heineken v Česku − v Krušovicích − sázejí na plechovky. "Jednou z hlavních investic roku bude nový plnič plechovek," potvrzuje mluvčí Heinekenu Jana Austová Pikardová. Třetím rokem se tu plní do plechu i produkty dalších pivovarů skupiny, do níž patří značky Starobrno, Březňák či Zlatopramen. "Naše pivovary se jinak letos zaměří hlavně na zvýšení efektivity a bude pokračovat obměna zastaralého majetku. To se týká zejména budov ve výrobních závodech," dodává Austová Pikardová s tím, že dohromady půjde řádově o desítky milionů.

Skupina Pivovary Staropramen jmenuje jako dvě největší oblasti investic podporu exportu a podporu návštěvnosti hospod v Česku. "Negativní dopad regulačních opatření v čele se zákazem kouření na hospody a restaurace očekáváme také v celé první polovině tohoto roku," poznamenává mluvčí Pivovarů Staropramen Pavel Barvík.

Jak dostat lidi do hospod
Staropramen, který rozvíjí populární pub koncept Potrefená husa, pak loni celkem investoval vyšší desítky milionů korun, stejnou sumu má firma na celkové investice připravenou i letos. "Oživili jsme značku Staropramen, vrátili se k jejímu tradičnímu logu, s tím jsou spojeny investice do nových sklenic a dalších obalů. Pití piva v hospodách pak podporujeme hlavně speciálními várkami, které zákazník v obchodech nenajde," popisuje Barvík s tím, že v tomto hodlá firma pokračovat.

Podle ředitelky ČSPS Ferencové může "návratu lidí do hospod" pomoci aktivita pivovarů a provozovatelů restaurací. "Ať už je to pivní gastronomie, nabídky pivních speciálů, setkávání se sládky v hospodách," vyjmenovává. Prodávat víc piva v hospodách je věc, kterou si pivovary přirozeně přejí. Marže z lahví a plechovek prodaných v obchodě se pohybuje spíše v jednotkách procent, u čepovaného piva to mohou být desítky procent.

Pokračovat má i boom minipivovarů. "Aktuálně tvoří asi dvě procenta celkové domácí produkce piva, mohly by se přiblížit třem procentům," odhaduje Ferencová.

V Litoměřicích zajděte do hospody staré školy v barvách Březňáku

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:České nápojeVelké Březno

Litoměřická hospoda U Kapličky prošla kompletní rekonstrukcí a znovu se otevírá veřejnosti. Tento prostor s jedinečným geniem loci byl odpradávna místem, kde nacházeli útočiště milovníci dobrého piva a vyznavači pravých hodnot staré školy, jakými jsou poctivost, lidská práce a tradice prověřených věcí. Právě tyto hodnoty uznává i pivovar Velké Březno, za jehož podpory proběhla celková rekonstrukce.

Hospoda U Kapličky v Pokratické ulici v Litoměřicích je místem téměř mystickým. Historie domu sahá až do roku 1738 a po celou dobu jeho existence zde, až na krátké přestávky, nalézali azyl příznivci zlatavého moku. Hospoda je neměnnou součástí budovy a provází ji celými věky. Mezi místními koluje historka, že sem chodil na pivo i slavný loupežník Babinský.

S citem k budově samotné, jejímu vzdorování zubu času, prostorům nasáklým příběhy místních štamgastů a navázáním především na prvorepublikovou tradici, tak si přál vést renovaci nový majitel pan Šedina. Přestavba litoměřické hospody U Kapličky podle návrhu známého architekta Igora Valachoviče je přesně taková: interiér byl provzdušněn odstraněním příček, dominuje mu nový výčep a bar, některým stěnám pak páskované tapety ve stylu 30.let. Interiér kombinuje mobiliář značky TON a zakázkově vyrobený nábytek. „Snažili jsme se navázat na období první republiky, ponechána byla například původní štuková výzdoba stropu. Použili jsme i další pro tuto dobu typické prvky, jako například dřevěný obklad stěn. Prostor si zachoval eleganci,“ komentoval úpravy architekt Valachovič.

Hosté si mohou vychutnat nejen orosenou sklenici Březňáka, ale také pochoutky z české kuchyně. Šéfkuchař Michal Jirsák dohlíží na používání surovin z místních zdrojů a poctivou přípravu každého pokrmu. Pivní guláš, žebra nebo vepřové koleno jsou U Kapličky naprosto delikátní. Velice silná komunita štamgastů vedená panem Stanislavem Číhalem plánuje v hospodě pořádat pravidelná hudební vystoupení nebo vyrážet na pivo v dobových kostýmech z 18. století.

Značka Březňák věří v trpělivost nejen při vaření piva, ale i v budování mezilidských vztahů. V reklamním spotu velkobřezenského pivovaru je reflektována síla i křehkost vztahu otce a syna. Je tedy více než příhodné, že příběh pana Šediny a hospody U Kapličky se začal psát, už když byl malý kluk a chodil sem tátovi pro pivo do džbánku.

NÁZOR: Češi pijí méně piva, Češky si ho dají rády

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Zprávy extraAutor:Alena Novotná

Česko – Čeští muži se začínají odvracet od piva. Sociologové zjistili, že papírově pijí méně než dříve. Naopak českým ženám začalo pivo více chutnat. A to je jen část problému se zrzavou vodou.

Máte rádi pivo? Chutná vám? Tak si ještě dejte. Spotřeba piva v České republice u mužů mírně ale jistě klesá, zachraňují to ženy. Ty opět pijí více než dřív. Vyplývá to z čerstvého sociologického průzkumu. Ruku na srdce, to je trochu hanba.

Jak to vidí experti na veřejné mínění? Data získaná za poslední roky vložili do grafu a ukázalo se, že méně pijí obě věkové skupiny mužů: solidní pánové ve věku 30-44 let a zdatní pivní sommiliéři ve věku 45-59 let. Shodně totiž tvrdí, že pivo pije 87 procent z nich. Před 14 lety ale pilo tekutý chléb 93 procent Čechů.

Co ženy? Těm pivo v posledních letech chutná stále více. V posledních několika letech u nich dochází k mírnému nárůstu podílu takových, které pivo alespoň někdy pijí. Stabilně se tento nárůst týká už od roku 2010 žen mezi 45. a 59. rokem věku (z 56 na 61 procent), v posledních dvou letech se pak objevuje i ve skupině žen nejmladších (z 53 na 62 procent) a zároveň nejstarších (z 47 na 52 procent). Asi nám ta pivní kultura zraje. Celkově si pivo dá 59 procent Češek.

Ne, nebojte se, není to ofenziva ovocného piva, odborně nazývaného radler nebo limonádový výplach pivní bečky. V situaci, kdy si normální pivo Čech dát nemůže, automaticky zvolí pivo nealkoholické přibližně polovina mužů (49 %), mezi ženami, které pijí pivo, by tak v roce 2017 podle svých slov činilo 22 %. Ostatní si namísto nealkoholického piva dají raději jiný nealkoholický nápoj, přičemž podíl těchto lidí je vcelku pochopitelně vyšší zejména mezi méně pravidelnými konzumenty piva.

Máme také čísla o týdenní spotřebě. Když se to tak spočítá, každý Čech mužského pohlaví týdně vypije 8,8 půllitrů piva. Češky vypijí skromných 2,3 půllitry pěnivého moku. Přičemž průměrný počet dnů v týdnu, kdy si Češi dají pivo, není závratný. Muži pijí bezmála 4 dny v týdnu, ženy skromně skoro dva.

Sociologické zjištění má jednu zvláštnost. Ukazuje, že v roce 2016, muži pili údajně o celý litr piva méně než dnes. Čím to je? Dalo by se to vysvětlit tím, že se dotazovaní chlubili sociologům vypitými pivy. To však stejně nesedí. Experti se domnívají, že za větší spotřebou stojí i to, že lidé pijí pivo více doma.

Přesně! Vážený čtenář ví, kam míříme. Není to o tom, že by lahváče byly v módě a chutnaly lépe než poctivě natočené. Cena také není určujícím aspektem. Věc má legislativní rozměr. Češi začali pít pivo doma ve větším množství, protože je v jejich hospodách začali utiskovat politici.

Před rokem prezident Miloš Zeman podepsal zákon zakazující kouření v hospodách, restauracích, kavárnách a barech bez rozdílu. Kritici vyhlášky poukazovali na to, že zdraví máme jen jedno, ale cigárko je věc každého z nás a hospody by si měly regulovat kuřácké a nekuřácké zóny samy. Politici nám vnutili přísný zákaz, a proto část štamgastů pije doma, protože si k tomu hezky zakouří.

Situace si všimly také velké pivovary. Podle některých odhadů výrobců pěnivého moku je poměr spotřeby ve prospěch baleného piva v obchodech oproti prodeji v hospodách 60:40.

Myslíte, že to jsou jen povídačky? Stav věci potvrzují názory pivařů na internetu:

„Já do hospody už nechodim. Koupím basu a dám si pivo doma v kotelně a k tomu cigo,“ píše Martin Buri.

„Když člověk chodil do pajzlu, kde se nevařilo a mají tam max utopence, v životě tam nebyla maminka s dítětem a chlapi tam každý u deseti a více piv dali minimálně krabičku cigaret každý. Celoplošný zákaz je omezování. Do září to celkem šlo, pilo se venku i s cigaretou, ale dnes tam sedí dva důchodci a je to na zavření. EET je v poho, to nikoho nepoloží. Hospodu položí, když nebude mít lidi. My se sejdeme v garáži, pivo za třetinu a kouříme bez keců,“ myslí si Tomáš Brisuda.

„Za cenu jednoho v hospodě mám 3 patnácky Argusu z Lidlu, je to nášup. Po pátém Argusu radši nepíšu,“ nestydí se přiznat František Rumiček.

Ústup lahváčů? Piva v plechovce ukrojila skoro desetinu trhu

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Mostecký deníkAutor:Jan Klička

Český pivař v posledních letech nejspíše zlenivěl. Chodí méně do hospody, zřejmě se mu nechce vracet prázdné lahve a naopak čím dál častěji kupuje pivo v plechovém obalu.

Trend, který započal zhruba před pěti lety, ještě více zesílil loni. Potvrzují to první předběžná data za rok 2017.

Zatímco v roce 2016 plechovky činily necelých šest procent spotřeby piva v ČR (podle obalu), loni už to bylo devět procent celého trhu.

„Meziroční nárůst prodeje plechovkového piva byl loni 43 procent,“ uvedla na dotaz Deníku výkonná ředitelka Českého svazu pivovarů a sladoven Martina Ferencová.

V ÉŘE HLINÍKU
Přestože detailní data bude mít svaz k dispozici až na konci dubna, vzestup hliníkových obalů je podle ní zřejmý. „Růst plechovek je dlouhodobější jev,“ konstatuje Ferencová.

Dílem je to na úkor skla, částečně i na úkor točeného piva v hospodách, ve kterých se teď konzumuje méně než 40 procent piva. Přitom ještě v roce 2010 se v restauracích vypila polovina pěnivého moku.

Pivovarníci teď napjatě čekají na výsledky zimní sezony, definitivně se totiž ukážou dopady loni zavedeného zákazu kouření, který postihl hlavně vesnické hospody.

Nic to ale nemění na faktu, že nastává doba hliníková. Mezi roky 2015 a 2016 meziročně plechovkové pivo rostlo „jen“ o 12 procent. Mezitím ale pivovary mohutně investovaly do nových stáčecích linek na plechovky a zvýšily kapacitu.

Třeba největší tuzemský producent, Plzeňský Prazdroj, loni utratil za novou linku 340 milionů korun. Více než sto milionů korun utratily pivovar Svijany, pivovary Lobkowicz a velkou investici letos plánuje i Budějovický Budvar.

VYCHLADIT, ZMAČKAT
Oslovené pivovary se shodují na tom, že zájem zákazníků roste.

„Zvyšující se obliba plechovkového piva souvisí se změnou životního stylu obyvatel, který se více zaměřuje na aktivní trávení volného času. Plechovka je pro spotřebitele praktické balení, které umožňuje rychlé vychlazení a samozřejmě nižší váhu a jednoduchou manipulaci,“ říká mluvčí Prazdroje Jitka Němečková s tím, že data za loňský rok se ještě finalizují, už předloni se však v plechu prodalo 14 procent veškeré produkce Plzeňského Prazdroje.

Oblibu hliníku potvrzují i střední a menší producenti. Podle šéfa Pivovaru Litovel Lumíra Hynečka se prodej plechovek v jejich případě loni zvýšil o 16 procent. „Popularita jednotlivých typů piva, ať už v cestovním balení, nebo třeba ve skle, obecně souvisí se sezonou,“ podotýká Hyneček. Plechovky, včetně různých pivních mixů, hrají prim hlavně v létě. V zimě lidé akceptují silnější piva a sklo.

Pivovary se přitom dušují, že v přípravě piva pro lahve, sud či plechovky kvalitativní rozdíly nedělají. „Produkt se neliší dle typu obalu, je vždy stejný. I trvanlivost piva v plechovce a lahvi je stejně dlouhá. Plechovka chrání pivo lépe před světlem a lahev zase lépe chrání obsah před případnými teplotními výkyvy okolí,“ popisuje mluvčí Prazdroje Němečková.

Mimochodem plzeňský pivovar byl jedním z prvních, kdo u nás začal budovat stáčecí linku na plechovky. Bylo to v roce 1991 a tehdejší piva v hliníkovém obalu putovala téměř výhradně na export, doma šlo spíše o raritu.

LIDÉ, TŘIĎTE!
V Evropě se dnes v plechu prodá v průměru 25 procent piva, podíl v Česku tak zřejmě ještě dále poroste. S tím však souvisí i vyšší důraz na recyklaci. „Hliník je surovinou, která je obchodovatelná na světových trzích. Ke stabilizaci cen plechovek mohou přispět výrazným podílem samotní konzumenti, když budou správně recyklovat samotné plechovky,“ podotýká Hyneček.

Náklady na obal – plechovku a sklo – jsou pro výrobce téměř stejné, kolem tří korun za kus.

Láhev lze samozřejmě použít opakovaně, nicméně i plechovka je recyklovatelná. Tedy za předpokladu, že ji lidé nevyhodí do směsného odpadu, ale vytřídí do speciálního kontejneru, pytle, či odnesou do sběrného dvora.

Povinnost nabídnout občanům separované třídění kovů, včetně plechovek, mají česká města od roku 2015. Podle posledních dat společnosti EKO-KOM (za rok 2016) každý Čech ročně průměrně vytřídí 44,8 kilogramu různých druhů odpadů, přibližně pět procent z toho jsou kovy (včetně plechovek). K dispozici jsou čtyři tisíce „kovových“ kontejnerů.

Dívejte na tu pěnu, libovali si pivaři. Pivní korbel lákal na domácí speciály

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:Znojemský deníkAutor:Martin Moštěk

Parketem hodonického kulturního domu se skoro nedá projít, hloučky lidí jsou i v předsálí a pokuřující skupinky podupávají ve studeném pátečním večeru i před vchodem. Pokud nemají v ruce elegantní degustační sklenku, tak si alespoň o pivu povídají. Šestý hodonický Pivní korbel totiž přilákal stovky milovníků jedinečných, většinou doma vařených piv.

Na okraji sálu stojí mezi ostatními návštěvníky rozprávějícími nad sklenkami s ležáky, speciály a všelijakými dalšími pivy i skupina děvčat, které na hodonickou ochutnávku přijely poprvé. „Pozvala nás kamarádka, tak jsme si řekly, že to vyzkoušíme. A dobře jsme udělaly, piva jsou zajímavá, stihla jsem ochutnat čtyři a všechny byly fajn,“ pochvaluje si výlet do Hodonic Andrea Růžičková.

Do rodné vesnice se po čase přijel podívat Pavel Kačal. „Už přes dva roky žiju a pracuju v Liverpoolu v Anglii, a když jsem se teď přiletěl podívat domů, rád jsem se zašel podívat. Jsem příjemně překvapený, velmi příjemná akce. A zajímavá piva,“ pochvaloval si rodák Kačal.

Naproti tomu Miroslav Chytil je už na Pivním korbelu pravidelným hostem. „Jsem tady už potřetí, protože je to zajímavé setkání. Domácí sládci vaří výborná piva, jen se podívejte na tu pěnu, to je úplně jiná kvalita. Myslím si, že úroveň stoupá. Jenom letos trochu smutně vzpomínáme na Rosťu Lattnera, který tuhle akci vymyslel a od loňska už tu s námi není,“ podotýká Chytil.

Svá piva nabízí hostům vedle dalších i Marcel Loun, který má k výrobě piva docela blízko. „Dělám ve sladovně, chlapi mi už léta říkali, že bych proto měl taky vařit pivo. Vařím tři roky, hlavně pro rodinu. Mně moje piva chutnají, doufám, že i návštěvníkům,“ usmívá se Loun.

Plný sál si spokojeně prohlíží hlavní organizátor František Latr. „Pivní korbel vymyslel bývalý předseda naší TJ Rostislav Lattner, který bohužel loni zemřel. Chtěli jsme ve vinařské obci udělat taky něco pro pivaře a za šest let se Pivní korbel dobře ujal. Loni jsme měli rekordních šest set návštěvníků, i letos jich je přes pět set. Ochutnávají pětatřicet piv od třinácti domácích sládků z blízkého i vzdálenějšího okolí a ze znojemského Městského pivovaru,“ popisuje Latr.

Raduji se ze života a respektuji rady lékařů, říká bývalý ředitel Budvaru

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:iDNES.czAutor:Petr KubátBudvar

Čtvrtstoletí stál Jiří Boček v čele Budějovického Budvaru. Předloni kvůli vážné nemoci rezignoval. Nedávno byl na lékařské kontrole, kde se dozvěděl tuto zprávu: bez nálezu. Co dnes dělá? A na jaké koníčky si opět našel čas?

Narodil se ve znamení Vah. Mísí se v něm introvert s extrovertem. Dokáže najít kompromisy, umí naslouchat, ale i tvrdě vyjednávat, po otci zdědil zdravou tvrdohlavost. Všechny tyhle vlastnosti pomáhaly Jiřímu Bočkovi v čele Budějovického Budvaru. A především díky jeho osobnosti se podařilo z národního podniku za 25 let vybudovat moderní a celosvětově uznávanou společnost.

Před více než rokem však pozici ředitele ze zdravotních důvodů opustil a stáhl se z veřejného života (psali jsme zde). Naordinoval si klid, žádný stres, soustředil se jen na své uzdravení.

„Respektuju všechna doporučení lékařů. Věnuju se koníčkům, které mi zdravotní stav dovolí. Jezdím na kole, hraju squash, lední hokej, chodím na pěší výlety. Nemám povolené dlouhé lety letadlem a nesmím měnit zimu za léto. Za více než rok, co nejsem v práci, jsem si vystačil s cyklostezkami u nás. Jen jednou jsem si odskočil na hranice Rakouska a Slovinska, kde jsem si vyjel svůj první horský průsmyk na kole. Jezdím sám, mám svůj režim. Připravuju se ale už na výpravu s kamarádem na kole z Prahy do Vídně,“ líčí 60letý Jiří Boček.

Říká, že se hlavně raduje ze života. „Když je člověk onkologicky nemocný, tak je to život na vlnách. Před každou kontrolou máte stažená křídla. Když to dopadne dobře, tak se naopak křídla roztáhnou. Já vše přizpůsobuju svému zdravotnímu stavu,“ podotýká.

I proto neřeší svou profesní budoucnost. I když už nějaké návrhy padly, vůbec se jimi nezabýval. „Když máte za sebou tři operace s recidivou onemocnění, tak si života vážíte daleko více než nějaké profesní kariéry. Veškeré ambice jdou stranou. Stejně tak mi nechybí společenský život, který patří k vrcholné manažerské pozici. Pro někoho to může být zajímavé, ale má to i své negativní stránky, jako třeba pokrytectví a podrazy,“ míní.

A naprosto kategoricky odmítá vstup do politiky. I když už dříve nějaké nabídky přišly, Jiří Boček říká, že tohle prostředí pro něj není.

Jeden z největších odborníků v českém pivovarnictví prožil dětství a mládí na Pražském předměstí v Českých Budějovicích. Tehdy tam ještě bylo staré město, které postupně nahradily paneláky.

„Měl jsem pohodové dětství v harmonické rodině. Největší dobrodružství jsme venku s klukama zažívali, když se stavělo tehdejší sídliště Pařížské komuny. Bydleli jsme kousek od severní zastávky směr Budějovice – Plzeň. Na koleje jsme dávali hřebíky a vyráběli si hroty do šípů. Válčili jsme na stavebních hromadách. Tenkrát letěl Vinnetou, tak jsme si hráli na indiány a kovboje. Později jsme na velkých parkovištích, která tehdy byla úplně prázdná, hrávali v zimě hokej a v létě zase fotbal,“ vypráví.

Hrál na housle v orchestru
Chodil na Základní školu v Nerudově ulici a přiznává, že nebyl úplný svatoušek. „Respektoval jsem přísné učitele, kteří mě něco naučili. U těch ostatních jsem trochu zlobil,“ usmívá se.

Zatímco od otce, který pracoval na vysokých pozicích v Budvaru, získával odmalička vztah k pivu, maminka ho zase vedla k hudbě. Od první třídy chodil do Lidové školy umění na housle. Dokonce hrál i v orchestru.

Piva se prý poprvé napil už v předškolním věku. „U jídla jsem si doma vždycky mohl trochu cucnout. Nepamatuju si, jestli mi tehdy chutnalo. Táta mě moudře vedl k tomu, že alkohol se má požívat rozumně a v malé míře. Když na mě potom přišla puberta a já mohl později pít alkohol oficiálně, tak mě to vůbec nelákalo. Přišlo mi to jako samozřejmost,“ vzpomíná vysoký muž.

Jaké má pivo barvu, chuť nebo říz, už se musel začít odborně učit v patnácti letech. Šel do učení na sladovníka v Budějovicích. První pololetí chodil na praxi do Budvaru, ve druhém zase do Samsonu.

„Zjistil jsem, že pivovarské řemeslo je pěkná dřina. Ve sladovně jsem musel přehazovat ječmen, vytahovat kvasnice na spilce, umývat tanky ve sklepě, nakládat vagony s lahvovým pivem. Já to měl složitější, protože táta mi dělal takovou škodolibost. Když jsem praktikoval na různých střediscích v Budvaru, tak vždycky přišel za mistrem a řekl mu: Na toho mého kluka budeš dvakrát přísnější než na ostatní. Já jsem si to ale užil se vším všudy, vždycky tam bylo i dost času na pubertální hlouposti, na které občas vzpomínáme se svými kamarády z učení.“

Po roce v Budějovicích šel na Střední potravinářskou školu do Prahy, kde byl velký důraz na praxi. „Já se od té doby dívám na pivo dvojím pohledem. První je spotřebitelský – mám pivo rád, beru ho jako skvělý zdroj zahnání žízně, vitaminů, podporu trávení. Pak je odborný pohled, kdy se dívám, jakou má barvu, jaká je struktura pěny, vůně, chuť, plnost, hořkost a tak dále. Tenhle pohled mi, bohužel, občas zabrání některé pivo dopít.“

Otec Karel Boček ho vedl k praktickým znalostem a naučil ho cílevědomosti. „Zdělil jsem po něm také zdravou tvrdohlavost, což se mi později jako řediteli Budvaru hodilo při tvrdých vyjednáváních,“ míní Jiří Boček.

„Manažer je jako dirigent“
Po studiích na vysoké škole nastoupil v roce 1983 do Budvaru na pozici technologa. Dodnes na toto období vzpomíná nejraději. „Funkce technologa je samostatná odborná činnost. Vymýšlíte něco ve výrobě a máte ve spolupráci s laboratoří možnost uvádět aplikovaný výzkum do praxe. To mě neskutečně bavilo,“ vypráví.

Po třech letech se stal podsládkem. Život se mu zcela změnil v roce 1991, kdy se stal ředitelem Budějovického Budvaru a musel provést pivovar nejsložitějším obdobím v jeho více než stodvacetileté historii. Podnik skoro čtyřnásobně zvýšil svoji produkci, uspěl i v desítkách sporů o ochranné známky s pivovarnickým gigantem Anheuser-Busch.

Boček jako vrcholný manažer vždy vyznával týmový výkon jako ve sportu. „Kolegům jsem to často vysvětloval i na své zkušenosti z hudby. Jeden dirigent nám říkal velmi moudrou věc, která se dá vztáhnout i na pracovní prostředí. Jakmile je orchestr složený ze silných individualit a každý si hraje podle svého, tak vždycky hraje falešně. Nejlepší je, když je složený z lidí, kteří umí velmi dobře hrát, zároveň se vnímají a poslouchají. A nad nimi stojí dirigent. Takhle jsem se snažil v přeneseném slova smyslu pivovar řídit,“ vysvětluje.

Dodává, že lídr musí mít vizi a stanovit cestu, jak se k ní dostat. „Někdy vás prostředí láká jít po lehčí cestě, ale to bývá většinou špatně a je to krátkodobé. Vedoucí pracovník má také fungovat jako svorník. Neměl by týmy štěpit. Na firemní kulturu platí staré dobré pravidlo, že ryba smrdí od hlavy,“ popisuje.

Prvních deset let jako ředitel prý skoro vůbec nespal. „Měnily se politické poměry v republice, celkové prostředí, nastalo převzetí samostatného obchodu, rozvoj obchodní činnosti, soudní spory s Anheuser-Busch. Pokud jsem nespal, tak jsem stejně přemýšlel nad prací,“ vypráví Boček.

V čele národního podniku ustál nespočet ministrů zemědělství i tlaky na své odvolání. Nejznámější je jeho spor z roku 2012 s ministrem Petrem Bendlem, který nechal udělat v Budvaru audit. Dnes Boček bez obalu říká, že cílem bylo jeho odstranění a nahrazení někým, kdo podepíše s Anheuserem nevýhodnou dohodu pro Budvar (o kauze jsme psali zde).

„Tam to bylo jednoznačné, to byla rvačka bez pravidel. Mně nevadí se o něco porvat. Ze sportu je člověk zvyklý bojovat. Rychle jsem jejich hru prohlédl. Celou řadu kroků jsem diskutoval s kolegy a právníky, byli jsme na všechno dobře připravení a obstáli jsme. Je to sice mediálně nejznámější kauza, ale byli i horší ministři. Když víte, co chcete dělat a jak, tak si to musíte umět před každým ministrem obhájit. Nejhorší je bát se o židli ředitele. To pak politici zajásají, protože vás mají a jste pro ně snadno zmanipulovatelný,“ přemýšlí.

Upozorňuje, že celou dobu za ním stála rodina. „Jsem spokojený, jakou jsem si vybral manželku a že si ona vybrala mě. Vzorně se starala o rodinu, nikdy mi nic nevyčítala. Spíš to brala s velkým nadhledem a ohleduplností. Nikdy jsme neměli rozpravu typu, že by na mě tlačila, abych ředitelování nechal,“ říká Boček.

A jaký pocit dnes zažívá, když jede po Pražské třídě kolem pivovaru? „Snažím se to brát s nadhledem. Moje role skončila. Nemá cenu, abych se snažil nějakým způsobem komentovat věci kolem Budvaru a hodnotit vývoj. Když potkám kolegy z práce, tak to mají se mnou složité. Říkám jim, pojďme se bavit o všem možném, ale ne o práci.“

Láska k pivu mu ale zůstala. Rád si dá lahvové doma, ale i čepované. Vždy ale upřednostňuje světlý ležák. Rád chodí do budějovických Masných krámů nebo do Budvarky.

„Při cestách po Čechách vidím celé spektrum hospod. Od těch nejmenších po vsích až po velké pivnice. Tam, kde je větší konkurenční prostředí, tak se o to starají dobře. Tam, kde není, bývá úroveň nižší. Zajímavý je i postřeh, že gastronomie v regionech, které přiléhají k Rakousku nebo k Německu, má lepší úroveň,“ míní.

Sleduje také minipivovary, kterých stále přibývá. „Já ale nerozděluju pivovary na velké a malé. Jen na dobré a špatné. Je mi jedno, jestli někdo vaří sto milionů, nebo deset tisíc hektolitrů. Pro mě je důležité, jestli vyrábí kvalitní pivo.“





Zlaté pivní pečetě získaly Bernard, Heineken, Černá Hora i Budvar

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:České novinyAutor:ČTK

Ceny Zlatá pivní pečeť získalo na Mezinárodním pivním festivalu v Českých Budějovicích 65 pivovarů. Nejvíc Bernard, Heineken i Rodinný pivovar Zichovec, dále Černá Hora, Starobrno, Holba, Budvar, Poutník, Litovel, Primátor, Protivín, Dalešice, Staropramen či Pivovar Jadrníček z Náměšti na Hané. Vyplývá to z výsledků soutěží, které ČTK předal Alois Srb z pořadatelské agentury Revel. Festival skončí v sobotu.

Soutěžilo víc než 250 pivovarů, 603 degustátorů posoudilo kvalitu 1200 vzorků. Ocenění ve 32 pivovarských kategoriích včetně ciderů předají pořadatelé v sobotu v českobudějovickém kulturním domě Gerbera. Ceny dostanou pivovary, které skončily na prvních třech místech. Soupeřily nadnárodní koncerny, středně velké tuzemské pivovary i minipivovary.

Mezi světlými desítkami zvítězil TAS z Pivovaru Černá Hora, v kategorii světlý ležák obsadil první tři místa Bernard z Humpolce s jedenáctkou Humpoleckou, Třebíčskou a Břeclavskou. V kategorii kvasnicové pivo má zlato s dvanáctistupňovým Svátečním ležákem, získal v ní i třetí místo.

"Je to vysokou kvalitou všech výrobků, které Bernard má, většina jich je stále na špici. Takových pivovarů je tady více. Je třeba vzít v úvahu Černou Horu, která tu získala několik ocenění, je tu velký podíl Heinekenu, jak České republiky, tak Slovensko. Je vidět, že v těchto firmách mají stále nastavenou vysokou laťku," řekl Srb.

Pivovar Černá Hora získal s Velenem druhé místo v sekci pšeničných piv, v níž vyhrál Primátor, a druhé místo s Black Hill Ciderem v kategorii tradiční cider. Heineken získal druhá místa se světlým Starobrnem i světlým prémiovým ležákem Drak, bodoval také s tmavým Zlatým Bažantem, první místo obsadil s jeho nealko verzí, zvítězil rovněž v ochucených ciderech.

Dvě třetí místa, s tmavým ležákem B: Dark a s bezovým Pardálem, obsadil národní podnik Budějovický Budvar. "Tyto dva produkty získaly ocenění i v minulém roce a je vidět, že jsou to nadstandardní výrobky," řekl Srb.

Mezi prémiovými světlými ležáky vyhrál Pivovar Holba, ve světlých speciálech pelhřimovský Poutník, v polotmavých pivech Démon z Vysokého Chlumce. Nejlepším tmavým ležákem je Lobkowicz z Pivovaru Protivín. Rodinný pivovar Zichovec z Loun bodoval čtyřikrát, vyhrál s černou sedmnáctistupňovou ipou Baby Revolution a dvacetistupňovou ipou Ježíšek.

Poprvé se degustací na 28. ročníku účastnily pivovary z Chile a Mexika, nejvíce zahraničních výrobců bylo ze Slovenska. Festival nabízí 200 druhů piv. Rozpočet akce, kam loni přišlo 5000 lidí, je 1,5 milionu korun.

Plzeňský Prazdroj volí na PR značek Bison & Rose

Publikováno:před 2 měsíciZdroj:MediaGuruPrazdroj

Komunikaci všech značek Plzeňského Prazdroje zajistí agentura Bison & Rose.
Plzeňský Prazdroj si na komunikaci všech svých značek vybral Bison & Rose. Agentura má od ledna na starosti public relations pro piva Pilsner Urquell, Gambrinus, Velkopopovický Kozel, Radegast, nealkoholické pivo Birell a cidery Kingswood a Frisco. Ve své pozici střídá dosavadní AMI Communications.

Kreativní koncepty pro aktivace vybraných značek Prazdroje dodá agentura Cream. Korporátní komunikaci nadále zajišťuje agentura Svengali Communications.

„Nabídka Bison & Rose nejlépe splňovala požadavky na efektivní integrovanou komunikaci našich značek,“ řekla Pauline Newman, která vede integrovanou marketingovou komunikaci Plzeňského Prazdroje.

Kromě změny agentury došlo také k personální změně v komunikačním týmu společnosti. Na pozici manažerky PR jednotlivých značek vystřídala Silvie Škábová Vladimíra Jurinu. Silvie Škábová má zkušenosti z médií, kde začínala jako novinářka a v posledních letech pracovala v oblasti PR. Do týmu Plzeňského Prazdroje přišla z Newton Media, předtím působila v tiskovém oddělení vydavatelství Mafra.

Zprávy z veřejně přístupných zdrojů nebo od zástupců pivovarů.24.04.2018 21:206.172/6.172