Novinky a zajímavosti ze světa piva

S rouškou přes ústa a dezinfekcí na rukou složili v litovelském pivovaru praktickou část závěrečných zkoušek budoucí pivovarníci a sladovníci ze Střední odborné školy Litovel. Uspěli, i když epidemie koronaviru učňům zkomplikovala přípravu. Nemohla se uskutečnit praktická výuka ani konzultace na pracovištích či v laboratořích.

„Epidemie koronaviru nám velice zkomplikovala život. Byly naplánované konzultace v laboratoři, na filtraci, v mikrobiologické laboratoři. Vše padlo,“ popisovala Eva Straková, odborný pedagog z litovelské školy.

Pivovar ve středočeských Velkých Popovicích má nového manažera. Stal se jím Václav Šimek (44), který doposud zastával pozici manažera stáčení v plzeňském pivovaru. Ve funkci střídá Petra Kofroně, který zamířil opačným směrem a nyní vede plzeňský závod Prazdroje.

Václav Šimek začal pracovat v Prazdroji již při studiu na Vysoké škole technologické v rámci tréninkového programu. Po škole nastoupil do plzeňského pivovaru na pozici technologa výroby piva a následně zde prošel několika pozicemi v rámci klíčových oddělení pivovaru. Pracoval jako manažer výroby, hlavní inženýr starající se o energetiku, údržbu a investice a posledních osm let zastával pozici manažera stáčení.

Zkušenosti z řízení výroby chce uplatnit na novém působišti.

„Dlouhodobě mě fascinují nové možnosti snižování spotřeby vody a energií, neuvěřitelně se vyvíjí i udržitelné obaly. A právě těmto oblastem se chci věnovat i v Popovicích. A samozřejmě se těším na lidi, vím, že je v pivovaru skvělý a zkušený tým. Chtěl bych přilákat taky nové talenty, abychom společně mohli pivovar ještě více rozvíjet, byť vím, že situace v tomto regionu je složitá,“ říká Václav Šimek, nový manažer velkopopovického pivovaru.

Václav Šimek absolvoval kromě oboru pivovarství a sladařství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze ještě MBA program na The Open University Business School ve Velké Británii a nyní dokončuje na michiganské státní univerzitě v USA dálkové studium obalových materiálů a technologií.

Pivo je pro Václava Šimka nejen pracovní náplní, ale i koníčkem. Mimo to se věnuje cyklistice a turistice a má rád rockovou muziku. „Můj syn má vlastní rockovou kapelu. Jsem jejich fanoušek, řidič, bedňák i sponzor,“ dodává Václav Šimek.

Ne, že by nám v žilách proudil ječmen a chmel, ale pivo máme v Extroverts moc rádi - a protože nejlepší nápady vznikají právě u piva, dali jsme piva dohromady a shodli se, že by si věhlasná česká pivní scéna zasloužila trochu “refresh”.

Nešlo o zcela nový nápad, se sládkem jsem se znali již dříve a vyrábět své vlastní pivo bylo tak trochu firemním snem, jen na něj zatím nebyl prostor. Proto jsme využili příležitosti, kterou přineslo období karantény - že měli všichni větší žízeň a my více času.

A jak nás už znáte - věříme v zážitkový marketing a brand experience - takže ingredience byly jasné - emoce, zážitky, zábava a hravý design, … prostě pivo, co má šťávu, která nám v pivním prostředí chyběla.

Výsledkem je EX beer lab, malá česká laboratoř na speciální pivo, která chce pozvednout kulturu pití piva. V první řadě svým líbivým designem a skvělou chutí, ale také objemem - naše EX pivo zakoupíte v 0,75 litrových lahvích, takže ho můžete sdílet s přáteli, ať již u Vás doma, v kavárně nebo restauraci. Není to jen o tom “jít na jedno”, je to o zážitku nejen pro oči a chuť, ale pro všechny smysly :-)!

Ne, na chmelovou brigádu jsme nemuseli, ale i tak každý z členů Extroverts týmu přispěl svým nápadem ke vzniku jednoho ze zážitkových pivních speciálů, který slibuje jiný zážitek pro jinou příležitost:

Osvěžující, letní a aromatická Ipa 13° CortEX
Lehčí, svrchně kvašená IPA typu ALE z novozélandského chmele s vůní maracuji, broskve a meruňky, doprovázená vyšší hořkostí.

Pivo pro sportovce a k pracovnímu obědu - Lehká 8° Na EX
Lehké světlé spodně kvašené pivo s příjemnou jemnou hořkou chutí a květinovým aroma, které neunaví, ale osvěží díky nižšímu obsahu alkoholu. A netěžknou po něm nohy na kole :-)!

EXtrovert 11° - Pivo sytě zlaté barvy s příjemnou sladovou vůní a plnou chutí
Poctivý český ležák vyrobený tradičním českým dvourmutovým postupem z českého chmele. I přes tradici s výjimečnou a originální chutí!

Naše piva spojuje to, že jsou hravá, pobaví, chutnají a budete se na ně těšit. A navíc - a to protože jsou speciální/ řemeslná - jsou všechna nefiltrovaná a nepasterizovaná, takže se k zákazníkům dostávají v té nejlepší kondici.

Zatím vaříme 3 druhy, ale plánujeme další, jako třeba extra hořkou EXwife nebo EXplozi, silné pivo s výraznou chutí.

Náš EX beer sládek Daniel Müller je mistrem ve svém oboru, který pivo vaří s láskou a s nadšením.

Má za nebo zkušenosti z 8 pivovarů, 3 roky vařil pivo U Medvídků a rozjížděl výrobu piva v ruském pivovaru Craft. Ex beer vaří tradičním postupem z českých surovin, ale pro pár si odskočil až na Nový Zéland. Pivo potom kvasí v otevřených kvasných kádích a zraje v ležáckém sklepě.

Abychom potěšili naše blízké, kamarády a klienty, začal již v době karantény brázdit ulice Prahy náš EX beer kurýr který dovážel pivo až před dveře. A feedback byl skvělý! Proto vaříme dál a víc! Naše EX beer zaujalo i např. zábavní park Futurento, kde ke hře nabízí lehčí pivo, ale vyhrát se dají i další, zážitkovější druhy!

A dalších EX beer nápadů máme spoustu, protože pivo spojuje a kdo neskáče není Čech!

Zatím pouze v pronajaté části pivovaru, ale pokud bude naše pivo chutnat dál, rozšíříme výrobu a začneme vařit v EX svém a rozjedeme to naplno. Piva je stále dost, takže kdykoliv s námi budete chtít na jedno, dejte vědět!

V prostorách bývalé elektrárny Plzeňského Prazdroje vyrůstá experimentální minipivovar. Návštěvníci se mohou kromě zrekonstruovaných prostor těšit také na nové druhy piva. Pivovar se totiž zaměří na pokusy s pivními styly, surovinami i technologickými postupy. Areál by se měl zároveň stát místem setkávání s českými a zahraničními sládky, experty i milovníky pivních speciálů. Pokud vše půjde podle plánu, otevře pivovar už letos na podzim.

Nový pivovar vzniká v budově bývalé elektrárny Plzeňského Prazdroje na soutoku řek Mže a Radbuzy. Pro název stačilo spojit energii elektrického proudu a sílu proudu řeky – a Pivovar Proud byl na světě.

O návrh rekonstrukce zachovalé cihlové stavby se postarali architekti z ateliéru Mimosa. Zajímavé je také logo – pražské designové studio Art Bureau ho vytvořilo ve formě ambigramu. Výrobu speciálních varen si vzaly na starost Pacovské strojírny, a.s.

V bývalé elektrárně, měnící se na víceúčelovou budovu, nebude chybět restaurace s výčepem i kulturní centrum. V první etapě, která bude dokončena letos na podzim, bude zprovozněn pouze pivovar. V dalších fázích v příštích letech je naplánováno rozšíření provozu o výčep a multifunkční sál.

Srdcem celého projektu je Michal Škoda a Lenka Straková, které svedla dohromady společná láska k našemu národnímu moku, když se potkali před několika lety v rámci populárního programu Volba sládků. Škoda projekt spoluvytvářel a Straková byla jedním z jeho sládků. Oba jsou i nadále součástí Plzeňského Prazdroje. Při vaření piva bude tedy dvojice čerpat ze svých letitých zkušeností a především z lásky k pivu. Duo má v plánu při vaření vyzkoušet i

Autenticita i duch místa zachovány
„Lepší budovu jsme si nemohli přát. Hodláme jí dát druhou šanci a chceme tady psát naši historii“, říká Michal Škoda. V novém pivovaru chtějí představitelé projektu zachovat mnoho původního – například historickou rozvodnu. V rámci rekonstrukce, která začala loni v září, bude využita i část kachlů s kresbami chmele, jež zdobily původní interiér budovy. Tyto kachlíky se vyráběly ve městečku Horní Bříza u Plzně, kde sídlila světově proslulá keramická a kaolinová továrna. Budova elektrárny z roku 1907, kde se pivovar rodí, dokázala ve své době napájet v areálu Plzeňského Prazdroje 134 motorů, 120 obloukových lamp a 6200 žárovek! Elektrárna dodávala energii i do celého města.

Stabilní zázemí
Pivovar Proud má být součástí Plzeňského Prazdroje, ačkoliv na něm nebude přímo závislý. Experimentální pivovar bude mít vlastní vedení, sládky a další zaměstnance. Leč Michal Škoda věří, že právě silné zázemí jim dává volnost prozkoumávat hranice a nenechat se svazovat konvencemi. Na sociálních sítích zveřejňují Michal Škoda s Lenkou Strakovou pravidelně fotografie z rekonstrukce, díky které si plní svůj životní sen. Pokud vše půjde podle plánu, budou si moci první návštěvníci zajít na pivo z plzeňské „elektrárny“ již letos na podzim.

Pivovar Radegast nabízí od minulého měsíce svým zákazníkům novinku - pivo s vůbec nejvyšší hořkostí, jaké kdy během své padesátileté existence uvařil. Nový produkt označuje za pivní revoluci. Pozadu nezůstal ani konkurenční Budějovický Budvar, jenž na trh uvedl ležák Budvar 33, který taktéž vyčnívá svou hořkostí. Podle Budvaru i Radegastu je u Čechů už několik let zájem právě o piva takové chuti.

"Je pravda, že čeští konzumenti piva v posledních letech obecně preferují piva s vyšší hořkostí. I proto má hořký ležák v našem širokém portfoliu své důležité místo," uvedl pro Aktuálně.cz generální ředitel Budvaru Petr Dvořák.

Budvar 33 je k dostání v čepované verzi ve vybraných hospodách v Česku už od loňského roku. Po kladném ohlasu od zákazníků ho pivovar od tohoto jara prodává i v lahvích a plechovkách.

Číslice 33 v názvu nového ležáku značí stupeň hořkosti piva, která se měří v jednotkách IBU (z anglického originálu International Bittering Unit). Jedna IBU jednotka se rovná jednomu miligramu takzvaných iso-alfa hořkých kyselin na litr piva. Hořkost Budvaru 33 dosahuje například jen o několik méně stupňů než ležák konkurenčního pivovaru Pilsner Urquell (38 IBU). IBU je původem americká jednotka, v Evropě se můžeme setkat i s jednotkou EBU (European Bittering Unit), která se stanovuje sice odlišně, avšak výsledné hodnoty se od IBU v realitě příliš neliší.

"Ohlasy máme jen pozitivní. Díky hořkému chuťovému profilu nového ležáku jsme zaujali i zaryté 'nepijáky' Budvaru," doplnil Dvořák.

Poptávku Čechů po hořkých pivech potvrzuje i Ivo Kaňák, manažer pivovaru Radegast, který patří pod Plzeňský prazdroj. "V posledních letech je mezi spotřebiteli a milovníky piv velký zájem o piva s vysokou hořkostí," přikyvuje Kaňák.

Radegast nové výčepní pivo nejprve v průběhu loňského roku testoval v obchodech Globus a COOP Beskydy. "Prodejní výsledky nám potvrdily správný směr, kterým jsme se touto novinkou vydali. V případě řetězce Globus se jednalo o nejlepší inovaci loňského roku. Rovněž reakce spotřebitelů byly nad očekávání, což dokazují i reakce lidí na sociálních sítích," vysvětlil manažer značky Radegast Marek Grabovský, proč teď nošovický pivovar novinku uvedl celoplošně do dalších obchodních řetězců.

Radegast Ratar je tak od května dostupný ve skleněných lahvích a plechovkách. Od července se objeví na čepu v několika stovkách hospod.

Trh proměnily i minipivovary
Podle prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Jana Šuráně sehrály v oblibě piv s hořkou chutí významnou roli také minipivovary.

"Před časem velké pivovary myšlenku hořkého piva opouštěly, částečně pod ekonomickým tlakem. Vzhledem k nástupu minipivovarů a jejich opravdu hořkých piv to ale přehodnotily. Myšlenku hořkého piva vzaly za svou, což je pro zákazníka určitě dobře, protože pivo opravdu má být hořké. Minipivovary tento trend příznivě ovlivnily," je přesvědčený Šuráň.

Minipivovary v tuzemsku dlouhodobě zažívají boom a řada z nich sází na svrchně kvašená piva typu "ale", která do Česka přišla především z anglosaských zemí a pro něž je často příznačná hořká chuť mísící se s ovocnou. Zatímco české ležáky mají kolem 30 jednotek hořkosti, IPA (Indian Pale Ale, jeden z druhů "ale") většinou dosahuje přibližně dvojnásobného množství.

Vliv menších pivovarů na popularitu zlatavého moku s vyšší hořkostí připouští i sládek plzeňského minipivovaru Raven Filip Miller. Podnik, který spoluvlastní, vaří například pivo Gunslinger, nápoj s hodnotou IBU 80. Jedná se o "ipu", kterých minipivovar vyrábí hned několik desítek druhů.

"To, že lidé od piva očekávají trochu více než úplný standard, možná může být vlivem minipivovarů. Lidé zkrátka žádají zajímavější piva," domnívá se Miller a dodává, že zatímco u dobře vařeného, čistého ležáku je hlavní cíl pitelnost, u piva typu IPA a podobných jde kromě toho také o zážitek.

A liší se také chuť. "Chuťový dojem u 'ip' a ležáků je trochu jiný. IPA má v sobě mnohem více chmelu na studeno, což znamená, že je vyšší aroma. Aroma pak způsobuje to, že hořkost není tolik znát. Hlavně zpočátku je cítit ovocná chuť a až koncem i hořkost. Naopak u ležáků je hořkost cítit dost rychle po napití," dodal Miller.

Vyšší nároky českých pivařů vnímá i Grabovský. Podle něj vyžadují například vyšší stupňovitost, plnější chuť nebo vyšší hořkost či lepší pitelnost. Grabovský ale vyloučil, že by Radegast nový druh piva představil částečně pod vlivem současných pivních trendů. Podle něj jde o pokračování tradice nošovického pivovaru, který letos slaví padesát let od založení.

"Piva Radegast se již od uvaření první várky v roce 1970 vyznačují charakteristickou hořkostí, kterou jim vdechl první sládek pivovaru Jaromír Franzl. V sedmdesátých letech byla v ostravském regionu typická spíše sladší piva, Radegast ale šel proti zvyklostem a zaujal v regionu 'revolučním' chuťovým profilem piva, který byl výrazně hořčejší, než bylo zvykem," doplnil Grabovský.

Velkopopovický pivovar, který je součástí společnosti Plzeňský Prazdroj, nově povede čtyřiačtyřicetiletý Václav Šimek, který dosud působil jako manažer stáčení v plzeňském pivovaru. Petr Kofroň, který vedl pivovar ve Velkých Popovicích dosud, naopak odchází do Plzně, kde vede závod Prazdroje, informoval ČTK v tiskové zprávě mediální zástupce Marek Pražák.

Václav Šimek v Prazdroji pracoval jako manažer výroby, hlavní inženýr starající se o energetiku, údržbu a investice a posledních osm let zastával pozici manažera stáčení. “Dlouhodobě mě fascinují nové možnosti snižování spotřeby vody a energií, neuvěřitelně se vyvíjí i udržitelné obaly. A právě těmto oblastem se chci věnovat i v Popovicích,” řekl Šimek.

Plzeňský Prazdroj, pod který pivovar ve Velkých Popovicích spadá, loni prodal v Česku 7,23 milionu hektolitrů piva, o necelé procento víc než v rekordním roce 2018. Celkové výsledky s exportem a licenční výrobou zveřejní největší česká pivovarnická skupina do měsíce.

Existence velkopopovického pivovaru se datuje již od 16. století, první várka v nově vybudovaných či výrazně zmodernizovaných budovách byla však uvařena až v prosinci 1874. Následující rok bylo vystaveno 18.000 hektolitrů piva a obliba Velkopopovického Kozla, jehož emblém vytvořil potulný francouzský malíř jako výraz díků za pohostinství, kterého se mu v Popovicích dostalo, rostla. Proslulá byla zejména výroba silného tmavého piva.

Fanoušci hořkého piva se dočkali. Radegast Ratar, výčepní speciál z nošovického pivovaru, dorazil v čepované variantě do hospod a restaurací. Pro všechny záchranáře a zdravotníky je navíc během června první pivo zdarma jako poděkování za jejich tvrdou práci.

Radegast Ratar je na čepu ve více než 2 500 provozovnách jako mimořádně hořká Volba sládků až do konce června 2020. Poté tato revoluční novinka v segmentu výčepních piv obsadí výčepní kohouty v několika stovkách vybraných hospod.

„Jako poděkování za jejich obětavou a tvrdou práci, a to nejen v náročném období posledních měsíců, bude pro všechny zdravotníky a záchranáře první čepovaný Ratar zdarma a půjde tak na náš účet,“ říká Marek Grabovský, manažer značky Radegast, a doplňuje: „Rád bych pozval na dobré pivo nejen všechny „z první linie“, ale i všechny ostatní spotřebitele, aby na chvíli vypnuli a ty „mimořádně hořké časy“ spláchly mimořádně hořkým pivem.“

Tento výčepní speciál z Nošovic se vyznačuje plnou chutí, vysokou pitelností a mimořádnou hořkostí díky použití prémiového chmele Polaris. Radegast Ratar je nejvíce hořké pivo v historii pivovaru Radegast, který letos slaví 50. výročí od uvaření první várky piva.
Název piva je inspirovaný starodávným slovanským kmenem Ratarů, jejichž nejvyšším bohem byl právě Radegast.

V minulém století se na Mělnicku nacházelo více než 32 nejrůznějších druhů pivovarů, od měšťanských, přes panské, až po soukromé nebo státní. Většina z nich byla dříve či později zrušena a jediným místem, kde se nyní zlatavý mok vaří, je Lobeč u Mělníka. Taktéž v Kralupech nad Vltavou se nacházel soukromý pivovar, jehož budova stojí na Palackého náměstí dodnes. Pivo se zde sice přestalo vyrábět již koncem 70. let 20. století, ovšem nyní to vypadá, že tradice kralupského pivovarnictví by mohla být obnovena.

Po dlouhá léta byly Kralupy jen malou a bezvýznamnou obcí. Z okolních vesnic patřily mezi nejmenší. Jejich pánem byla církevní vrchnost, konkrétně řád Křížovníků s červenou hvězdou a jedinou hospodářskou jednotkou vodní mlýn.

Úplně jiná situace však panovala v okolních obcích, kde docházelo k daleko většímu hospodářskému rozvoji. Jedním z takových příkladů mohou být Mikovice, dnes součást Kralup nad Vltavou, kde se nacházel vůbec nejstarší pivovar na území města.

Nejstarší pivovar se nacházel v Mikovicích
První písemná zmínka o Mikovicích pochází z roku 1318. Na rozdíl od sousedních Kralup se na zdejším panství vystřídala celá řada majitelů, ovšem nejznámějším byl rod Boryňů ze Lhoty. Právě jim patřily kromě Mikovic, které si zvolili za sídlo, v podstatě všechny městské části Kralup nad Vltavou. Boryňové ze Lhoty navíc během několika mála let proměnili malou obec v údolí Svatojiřského potoka ve významné panství se zámkem, vinicemi a pivovarem.

Kralupy proslavila nejen průmyslová chemie
Jiné poměry však panovaly v samotných Kralupech, jež se díky stavbě železniční trati z Prahy do Podmokel v roce 1851 otevřely světu a v následujících letech se postupně proměnily v průmyslovou aglomeraci. Přestože město proslavila především chemická výroba, vznikaly také závody strojírenské, dřevozpracující a dařilo se i potravinářskému průmyslu. Kralupy se mohly pochlubit třeba moderními mlýny, ale jedno jim však stále chybělo – vlastní pivovar.

S příchodem sládka Josefa Fischera se ale celá situace mění a v roce 1872 dochází k založení Parostrojního pivovaru a sladovny v Kralupech nad Vltavou. Hned v prvním roce se nově otevřený podnik prezentoval 10 000 hektolitry svařeného piva, nicméně poptávka byla veliká a přestože byl pivovar moderně zařízen, již v roce 1879 muselo dojít k jeho rozšíření. Od samého počátku se zde navíc vyráběl výtečný slad, který se později začal vyvážet do ciziny.
V případě panského pivovaru v Mikovicích je nutné přiznat, že se o něm mnoho neví, tedy kromě toho, že byl založen již zmíněným šlechtickým rodem. Nacházel se v údolí potoka, poblíž dnešní čerpací stanice a patřily k němu i do skály tesané sklepy určené pro uchování piva a vína. V pozdějších letech však celé panství upadalo a samotný pivovar byl v roce 1772 zrušen. Jeho budova se v Mikovicích nicméně nachází dodnes. Je ovšem již dlouhou dobu prázdná, postupně chátrá a nemá reálné využití.

Pivovar patřil mezi důležité podniky ve městě
Již v roce 1889 sice původní zakladatel pivovaru Josef Fischer umírá, rozvoj podniku to ale v žádném případě nezastaví a především díky šikovnému sládkovi Pavlu Novotnému se celý podnik dostává do ještě úspěšnějšího období. Na konci 19. století již produkce stoupla na více než 24 000 hektolitrů piva ročně a zaměření celého pivovaru se postupně stávalo převážně exportním. Díky tomu mohla být v areálu otevřena restaurace a dochází k dalšímu rozkvětu.

Vznik první republiky a změna poměrů v novém státě přinesla také další modernizaci celého areálu. Postupně byla zrenovována strojovna, dále byl postaven nový zimotvor, opatřen nový sprchový kondenzátor, generátor na výrobu 7 500 kg ledu za 24 hodin, a do kotelny byly nainstalovány dva kouřové Tischbeinovy parní kotele. Postavena byla i nová spilka vybavená moderními kvasnými nádobami a renovací prošla také stáčírna piva nebo ležácké sklepy.

Na rozdíl od státu se pivovar z krize dostal
Krach na newyorské burze předznamenal krizi, která rychle zasáhla Československo, a v téže době si menší krizí procházel také pivovar. V roce 1929 totiž došlo k velikému požáru sladovny, který způsobil podniku značné škody. Nicméně jeho majitel dokázal tuto pohromu obrátit ve svůj prospěch. Vybudoval novou sladovnu vybavenou tím nejúčinnějším zařízením, jejíž součástí byla moderní čisticí stanice ječmene a nechybělo ani automatické pytlování sladu.

Zatímco mladá republika se tak v první polovině třicátých let musela potýkat s potížemi způsobenými krizí, což nakonec vedlo k jejímu zániku, kralupský parostrojní pivovar prosperoval tak jako nikdy předtím. Výtečný kralupský slad se v této době používal nejen u nás, ale vyvážel se především do zahraničí, zejména do Belgie, Švýcarska či Německa. Vedle toho se dařilo i nadále zvyšovat produkci, jež dosáhla roku 1944 rekordní výše 50 999 hl piva.

Válka nepřinesla zánik, ten nastal až po ní
V průběhu okupace se pivovar dostal do nucené árijské správy, nicméně jeho zdárný vývoj pokračoval i nadále. K největší zkáze v jeho dějinách, stejně jako v dějinách města, došlo až při náletu na Kralupy 22. března 1945. Během bombardování byla silně poškozena zejména spilka, stáčírna láhví a umývárna sudů. Pivovar se tak na několik měsíců ocitl mimo provoz, než se ho podařilo původní majitelce, která se mezitím vrátila do Kralup z ciziny, obnovit.

Rok 1948 znamenal konec soukromého podnikání, a tak se parostrojní pivovar, podobně jako mnoho jiných podniků ve městě, stal součástí národního hospodářství. Nejprve spadal pod Berounsko-rakovnické, později pod Rakovnicko-kladenské pivovary. V roce 1961 byl včleněn do národního podniku Středočeské pivovary a nově se zde kromě piva začaly vyrábět a stáčet také limonády. Produkce nicméně stoupala i nadále a podnik měl více než sto zaměstnanců.

Nevyužitý objekt se změní
Na začátku 70. let minulého století se za rok podařilo uvařit okolo 65 000 hektolitrů piva, přičemž se zde vyrábělo 7, 10 i 12stupňové pivo pod značkami Bohemia a Vltavan. Také bylo stočeno okolo 35 000 hektolitrů limonád, ovšem později přišel náhlý zlom. Po roce 1979 se vyroba zastavila a podnik již nadále sloužil jen jako stačírna Velkých Popovic a Ústeckých pivovarů. Nic na tom nezměnil ani začátek 21. století, kdy se zde střídaly nejrůznější firmy.

V současné době je sice budova pivovaru prázdná, ovšem v souvislosti s rekonstrukcí centra Kralup se počítá s tím, že dojde k její adaptaci na multifunkční centrum, kde bude sídlit knihovna, dům dětí a mládeže a základní umělecká škola. Stejně tak se ale počítá i s tím, že ve sklepě by se mohl nacházet minipivovar, kde by návštěvníci měli možnost osvěžit se zlatavým mokem. Pivovarnická tradice se tak po delší přestávce do Kralup možná přeci jen vrátí…

Rodina, harmonie, vlastní pivo, zdravá a poctivá farmářská strava, stylové ubytování… to je Rodinný pivovar Švihov v Němčicích u Lokte. Umístil se na předních příčkách v regionálních T-Mobile Rozjezdech. Navštivte a uvidíte. Hlavně nezapomeňte ochutnat pivo, které je vařeno podle originální holandské receptury.

O čem váš projekt je?
Koncept rodinného pivovaru Švihov v sobě zahrnuje jak samotnou výrobu kvalitního řemeslného piva a jeho distribuci a propagaci, tak též spojení piva a kvalitních surovin a z nich podávaných pokrmů, zcela bazálních jako grilované maso a klobásy, a v neposlední řadě ubytování se snídaní ve venkovské stodole. Pivovar bude mít v rámci areálu vlastní chmelnici a vlastní zeleninovou zahradu a záhony.
Dobré pivo potěší každého rodiče, pro děti bude na zahradě vybudováno dřevěné dětské hřiště, kamenná vodní atrakce a nabídneme dětské menu, svačinky s sebou a točenou zmrzlinu.
Přirozeně budeme využívat surovin od farmářů, s nimiž budeme mít navázán osobní vztah, a ideální by bylo, kdyby byli místní. Vyhledáváme spolupráci s řezníkem, jenž nám připraví na míru klobásy a špízy na gril, a s pekařem, jenž nám každé ráno doveze, nebo ideálně u nás napeče čerstvý chléb.
Rádi budeme spolupracovat s místními řemeslníky a výrobci a jejich výrobky nabídneme v rámci našeho farmářského obchodu, který bude součástí areálu pivovaru. Přejeme si zapojit místní obyvatele a vytvořit živou vesnici, kde jsou nové pracovní příležitosti.
V neposlední řadě budeme pěstovat houby na mlátě, abychom tak znovu využili odpadní produkt z výroby piva, a zajišťovat čerstvé dodávky do restaurací v regionu, čímž si též otevřeme cestu k představení našeho piva a navážeme osobní kontakty.

V čem jsme inovativní:
• Naše výroba piva je řemeslná a s příběhem.
• Naše holandské kořeny se prolínají pivními styly a precizností při výrobě.
• Jsme multikulturní, a tudíž přilákáme i zahraniční hosty.
• Zaměřujeme se na původní receptury piv, které jinde neochutnáte.
• Zbudujeme i vlastní chmelnici dle původních podblanických záznamů z archivu.
• Budeme unikátním způsobem párovat pivo a tradiční místní i zahraniční pokrmy.
• Najdete u nás delikatesy z Holandska i Belgie, a to vždy čerstvé.
• Pivo spojuje. Vytvoříme komunitu. Nebudeme jen produkčním pivovarem. U nás to bude žít.

Kdo všechno patřil do vašeho týmu?
Celá rodina, každý pomáhá, jak je to každému vlastní, a už máme domluvené dámy do kuchyně, na obsluhu a do farmářské prodejny.

Jakým způsobem jste na takový nápad přišli?
Anna je Češka, která studovala v Holandsku právo. Martijn je Holanďan, jenž zrovna přijel zpět do Holandska z Indie, a oba se ubytovali náhodou ve stejném bývalém sirotčinci v lese kousek od Utrechtu. Martijn vyráběl vlastní likéry, ale vzdal se své práce, aby odjel s Annou do Prahy, protože potřebovala dostudovat.
Práce se mu nehledala snadno. Když Anna dostudovala, věřila, že jim v Holandsku bude líp, oba si najdou dobrou práci a našetří na dům. Přáli si bydlet na venkově, pěstovat vlastní zeleninu, chovat zvířata a nesedět za obrazovkou.
Vzali se a jeli do Nizozemí, ale Anna tam žít nemohla, pochopila, co na Čechách miluje a co jí tak chybí. Martijn to měl v Čechách obecně rád. A tak se zase po roce a půl stěhovali zpátky do Čech.
Začali budovat život v Čechách, a jak tak chodili do kaváren a restaurací, cítili, že to pořád není ono, že nenachází místo, kde by se cítili uvolněně, kde by byla milá atmosféra, popovídali si s personálem, což je obecně vždycky bavilo. Dozvědět se, co je to za místo, co je to za lidi, prostě poznat příběh toho místa a jídla, které mají na talíři. Už tehdy Anna ráda vařila a zajímala se o zdravější podobu stravování a Martijn dělal lahodné jemné destiláty a likéry.
Měli sen, byť se z Anny stala advokátka a Martijn pracoval jako softwarový inženýr, přáli si mít rodinnou restauraci, kde vládne svoboda projevu pro rodiče i děti, kde si to všichni užijí a nikdo se nezabývá rozlitým džusem nebo špinavými koleny. Ale realizace haprovala. Několikrát už to vypadalo, že našli vhodné místo.
Když se jim narodila Růženka, začali se na restaurace a ubytování dívat očima rodičů, což byl ještě zcela jiný level. Mysleli na to, aby se Růženka v klidu vyspala, aby proklouzli do pokoje a nevzbudili ji, aby do restaurace stačil signál chůvičky z pokoje. Anně bylo záhadou, proč jsou na dětském menu jen smažená jídla, proč proboha nemají dětské příbory a nerozbitné talíře.

Do toho oba pracovali a pracovali, až už Anna dále ze zdravotních důvodů takto pracovat nemohla.
Martijn se do toho pustil zhurta, se základní znalostí češtiny se vrhl na kurz sládka. A uspěl. Což Annu inspirovalo natolik, že se vrhla na kurz kuchaře. Uspěla. Jejich dosavadní znalosti a zkušenosti vůbec nepřišli k zahození, ba naopak, všechno se zužitkovalo. Co ale ani jeden z nich netušil, bylo, jak moc jejich nápad nadchne kamarády a kolik lidí s nimi bude chtít pracovat, pomáhat a ochutnávat pivo.

Anna si přála zajistit své rodině a nejbližším stabilní práci, kam budou chodit s úsměvem a kde se budou moci realizovat. A tak si řekla, že až její táta pivovar dostaví, bylo by skvělé, kdyby zajišťoval distribuci. A pak Martijnův táta řekl, že jde do důchodu, ale rád by tu s nimi trávil víc času a pomáhal, takže dostal na starost mikrobiologickou analýzu a pěstování bio hub na mlátě. Růženka byla nadšená, nejdřív prakticky ani jednoho dědu nevídala a najednou si s nimi může často hrát. Kamarádka Evča je obecně velmi akční a aktivní, se třemi dětmi a koňmi zvládá s klidem organizovat nemožné.

Co bylo při přípravě projektu nejtěžší?
Na přípravě jsou nejtěžší věci, které neovlivníte, takže stavební, potažmo vodoprávní řízení, lidský faktor a koronakrize. Procházíme druhou vlnou zpoždění, je to opravdu velká lekce. Vše, co bylo naplánováno, je ve výsledku jinak a my jedeme na vlně a jakžtakž to kočírujeme, hlavně aby se vše řádně dokončilo a my nepropásli letní sezónu. Na druhou stranu můžeme jen doufat, že skončí omezení v souvislosti s koronavirem a v lidech se rozproudí zvědavost a touha si to užít.

Co byste doporučili ostatním, pokud chtějí realizovat svůj nápad?
Podnikatelský plán pomáhá zformovat myšlenky a naučí myslet prakticky, ale ve výsledku je vše jinak. Je třeba počítat s tím, že bude třeba jednat flexibilně a využít každou šanci, byť to nebude podle plánu. Situace usnadní, máte-li vlastní zdroje, záložní řešení a finanční rezervu.

Na čem pracujete teď?
Dokončujeme budovu pivovaru, budujeme pivní klub a farmářskou prodejnu. Hledáme farmáře ke spolupráci, vymýšlíme koncept zahrad a rozvozové trasy.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Z nejhoršího jsme snad venku, věří po nucené pauze majitelé hanáckých minipivovarů a rodinných pivovárků. Těší se na stálé zákazníky a radost mají i z těch nových, kteří se o nich díky internetu a sociálním sítím dozvěděli až během nouzového stavu a podpořili je objednávkou s rozvozem domů nebo si pro pivo přijeli k výdejnímu okénku až do pivovaru.

Oblíbený pivovar Jadrníček přežíval v posledních týdnech podle spolumajitele Luboše Jadrníčka díky prodeji lahvového piva z výdejních okének. V druhé polovině března měli v Náměšti na Hané nucenou odstávku.