Právovárečníci
Složité a nákladné výrobní zařízení na vaření piva mělo za následek, že stále větší počet pravovárečných měšťanů své oprávnění přenechávalo za peníze majitelům domů pro tento účel speciálně zbudovaných a vybavených. Těchto soukromých pivovarů v Opavě bylo několik, z nichž připomeňme v prostoru dnešního Horního náměstí alespoň Velký Gillerův, Spachovský a Svatou Trojici.

Taberna
Samotné město Opava na své náklady provozovalo pivovar Taberna, který se nacházel na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny na dnešním náměstí Republiky, neboť do městské pokladny přinášel největší příjmy. V písemných pramenech je o pivovaru první zmínka k roku 1495. Víme, že se zde vařilo bílé pšeničné pivo, jež se čepovalo nejen ve vlastní pivnici, ale také v radničních sklepech na Horním náměstí. V pobělohorském období se snížil počet měšťanů, kteří pivovar spravovali, ze tří na jednoho, což mělo za následek snížení prosperity. Nakonec jej město přenechalo společnosti pravovárečného měšťanstva.
Jednotlivé várky piva měšťané vařili v určitém pořadí, aby se všichni vystřídali a zásoby piva ve městě přitom ani nevyschly ani nepřebývaly. Po zrušení pořadového vaření piva v roce 1786 se pravováreční měšťané dali dohromady a založili Pivovarsko a vinopalnou měšťanskou společnost (Bier und Brandwein berechtigte Bürgerschaft). Ta převzala správu všech soukromých pivovarů ve městě, ale pro jejich velkou zastaralost je postupně rozprodávala k jiným účelům, především k výrobě lihovin. Tak zůstal na počátku 19. století jediný pivovar, nesoucí název Pod lipami; stál v centru města na nynější Popské ulici.

Kvalita opavského piva
Opavské pivo mělo dobrou kvalitu a vyváželo se do dalekého okolí, do Ratiboře, Hlubčic, Kozlí, Hlivic, Moravského Berouna, Budišova, Nového Jičína, Olomouce a dokonce i do Vídně... jenže pivovar Pod lipami se zastaralým zařízením již nestačil plnit požadavky co se týče kvality a tak se udržet v situaci sílící konkurence. A právě v tu dobu prozíravý opavský purkmistr Johann Joseph Kaspar Schössler, který v rámci dalšího rozvoje města například prosadil zbourání hradeb, přišel s iniciativou výstavby nového pivovaru, a to za někdejším hradebním obvodem. Na základě smlouvy mezi Měšťanskou pivovarskou společností a městskou radou z 11. srpna 1824 na podzim téhož roku byl položen jeho základní kámen.

Počátky a rozvoj v 19. století
Poptávka po vynikajícím opavském pivu byla tak obrovská, že ještě nový pivovar nebyl dostavěn a již začal vařit zlatý mok. V roce 1825 vyprodukoval 12 tisíc věder, tedy více než sedm tisíc hektolitrů piva, i když až v listopadu následujícího roku byla stavba pivovarského objektu dokončena. A roční výstav piva tak mohl neustále stoupat. Již v roce 1833 činil téměř 44 tisíc hektolitrů a mezi stem pivovarů ve Slezsku rázem náležel spolu s arcivévodským pivovarem v Těšíně k největším. Neustále vzestupnou tendenci produkce piva dokládá skutečnost, že v roce 1902 činil výstav piva 70 tisíc hektolitrů.

Dodávky piva do širokého okolí
Na tradici proslulého opavského Březňáku navázal opavský pivovar výrobou oblíbených značek Zlatovar 10° a 12°, Bavorské mnišské 14°, Vánoční 18°, Velikonoční 18°, Kozel tmavý a další. Pro úspěšnou expedici budoval sklady a lednice v blízkém okolí i na vzdálených místech. Připomeňme alespoň sklady v Horním Benešově a Zlatých Horách, lednice v Bílovci, Bohumíně, Dvorcích na Moravě, Městě Albrechticích, Novém Jičíně, Raškovicích a Supíkovicích u Šumperku. Dále provozoval ve vlastní režii hostince v Brance, Hlubočci, Kozmicích, Supíkovicích a samozřejmě také v Opavě v ulici Na rybníčku 8. Pivovar Zlatovar dodával pivo mimo uvedené lokality také do Budišova nad Budiškovkou, Jeseníku, Krnova, Mikulovic, Olomouce, Osoblahy, Ostravy, Velkých Heraltic, Velké Polomi, Českých Budějovic a opět do Vídně.

Rozšiřování pivovaru
Na opavský pivovar kladla náročné požadavky jak rozsáhlá expedice piva, tak také stoupající konkurence jiných pivovarů. Do Opavy dovážely k čepování svůj zlatý mok zejména mladší, ale velmi razantní pivovary z Plzně, z Karviné a později také z Moravské Ostravy. Není proto divu, že správní rada rozhodla v roce 1871 pivovar zcela přebudovat firmou Augusta Bartela. Zároveň s novými budovami se změnila technická stránka provozu, když energii vody nahradila pára. Dosud totiž ke svému provozu využíval energii vody z přilehlého městského náhonu a když byl v pivovaru instalován první parní kotel, nebyl náhon již nadále potřebný, a proto v roce 1878 provedli jeho přeložku. Získala se tím potřebná stavební plocha pro další tolik potřebné extenzivní rozšiřování pivovaru. A tak v letech 1878 - 1880 mohly být zbudovány objekty velké sladovny a sušárny ječmene. Zároveň Opavská pivovarská společnost v roce 1874 přestala vyrábět pálenku a soustředila se pouze na produkci piva.

První polovina 20. století: vzestupy a pády
V devatenáctém století tvořil areál pivovaru komplex čtyř objektů kolem malého dvora, který byl přístupný z dnešní ulice Pivovarské. Prostorová sevřenost neumožňovala další jeho přístavbu, proto se správní rada rozhodla zdokonalit technické vybavení závodu. Úpravy pivovaru vyvrcholily v letech 1910 – 1912: modernizovala se varna, sladovna a umyvárna sudů, v roce 1924 přibyla rekonstruovaná strojovna a o pár let později nové bednářské dílny s rozšířeným provozem na vysmolování sudů.
Investiční prostředky věnované na modernizaci technologického vybavení se pivovaru vyplatily, neboť v roce 1931 dosáhla jeho produkce 93.876 hektolitrů piva a při vyexponování výroby z důvodu válečné spotřeby v roce 1944 dokonce rekordních 150.127 hektolitrů piva. Ale potom přišla největší tragédie v dějinách pivovaru - letecké nálety na Opavu v dubnu 1945 způsobily pivovaru pohromu: v sutiny se proměnily sladovna i varna, navíc ostatní provozy byly vydrancovány.

Po roce 1945: znovuvzkříšení a nová tradice
Po rozsáhlých válečných škodách a vydrancování již téměř nikdo nevěřil, že se v Opavě bude ještě vařit pivo. Škody se odhadovaly na neuvěřitelných 14.239.690 Kč. A přece se to podařilo díky hrstce nadšenců z řad jeho bývalých zaměstnanců. Ze zrušených pivovarů v širokém okolí se získalo potřebné technologické zařízení a již od září 1945 pivovar zahájil výrobu. První poválečný výstav piva se uskutečnil na začátku října 1945. Národním výborem v Opavě pivovar byl zestátněn a do jeho čela byla postavena národní správa. Tím se zahájilo období několik desetiletí trvající etapy pivovaru jako socialistického výrobního podniku; kvalita piva byla vždy odvislá od schopnosti pracovníků, zejména sládků kvalitní a oceňované pivo uvařit. Ačkoliv nemohlo konkurovat známým značkám už proto, že bylo omezeno na lokální trh, mělo své věrné po celé padesátá, šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta minulého století. K městu Opavě patřilo a bude patřit i nadále.
Zdroj:Stránky Pivovaru Zlatovar


Počátky pivovarnictví v Opavě
Opavě bylo uděleno várečné právo zároveň s dalšími městskými právy Přemyslem Otakarem I. v roce 1224. Po 300 letech bylo ve městě plných 279 domů, kde se vařilo pivo. Kvůli náročnosti várenské technologie se začaly jednotlivé soukromé varny spojovat a to vedlo k vytvoření takzvaných soukromých pivovarů, které lépe mohly odolávat konkurenci i rizikům, která výrobu provázela. Lukrativnost pivovarnictví vedla tehdejší magistrát k založení městského pivovaru, který od 15. století stával na dnešním náměstí Republiky, poblíž konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie, v místech dnešní budovy České spořitelny. Tento pivovar, nazývaný Taberna, produkoval pšeničné pivo a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1495.

Městský pivovar
V roce 1786 vznikla Pivovarská a vinopalná měšťanská společnost (Bier und Brandwein berechtigte Bürgerschaft), která spravovala veškeré soukromé pivovary ve městě a postupně je rozprodala k jiným účelům, především k výrobě lihovin. Na počátku 19. století zůstal ve městě jediný pivovar – Pod Lipami – v dnešní Popské ulici.
V roce 1824 bylo pro výstavbu nového pivovaru vybráno místo na okraji starého města, v blízkosti náhonu a dalších průmyslových objektů na místě bývalého židovského hřbitova. Rok na to se v novém pivovaru Bürgerliche Troppauer Bierbrau začalo vařit pivo. Za prvních 10 let existence stoupla produkce o neuvěřitelných 350%, což vedlo k častým přestavbám varny a ke změně pohonu z vodního na parní v roce 1871. V letech 1878–1879 přibyla k současné vybavenosti pivovaru (sklepní zásobník ledu a výrobna) i sušárna ječmene a sladovna.

Období růstu
Současnou podobu získal pivovar, který byl v té době největším v Rakouském Slezsku, roku 1899, kdy došlo po rozsáhlém požáru k modernizaci všech částí provozu. Další dílčí rekonstrukce proběhly v letech 1924 (strojovna), 1926–1927 (sladovna) a 1931 (varna). Po druhé světové válce se uvažovalo o dalším rozšíření pivovaru, ze všech plánů však sešlo.
Kolem roku 1900 byly kvůli snaze konkurovat větším pivovarům (Plzeň, Karwiná, Moravská Ostrava) vybudovány nové sklady piva (Horní Benešov a Zlaté Hory) a lednice, kterých bylo vícero od Bohumína až po Nový Jičín. V této době také existovalo množství pivnic, které byly provozovány pivovarem ve vlastní režii. Takto se již koncem 19. století mohli s opavským pivem Troppauer Bier setkat zákazníci v Jeseníku, Krnově, Budišově nad Budišovkou, Osoblaze, ale i v Ostravě, Českých Budějovicích a dokonce i ve Vídni.

Poválečné období
Po druhé světové válce se pivovar v Opavě podařilo obnovit jen díky hrstce nadšenců z řad zaměstnanců – válečné škody tehdy dosahovaly astronomických 14 239 690 Kčs. Tehdy nikdo nevěřil, že se v Opavě ještě někdy bude vařit pivo, ale po dovezení potřebné technologie ze zrušených pivovarů v okolí, se první výstav piva uskutečnil už v říjnu 1945. Poté byl pivovar národním výborem zestátněn a začalo období pivovaru coby socialistického výrobního podniku.

90. léta
V roce 1994 patřil Pivovar Zlatovar a.s. do skupiny Moravskoslezských pivovarů, která odprodejem opavského pivovaru pokryla své dluhy. V roce 1995 slavil pivovar na Zimním stadionu 170 let od vzniku. V roce 1998 se stal majoritním vlastníkem opavský podnikatel Kamil Kolek a došlo ke změně etiket u lahvových piv, kde již nebylo uvedeno, o kolikastupňové pivo se jedná, ale pouze obsah alkoholu. O rok později došlo ke zlevnění piva, personálním změnám v managementu, a celkové změně koncepce a obchodní politiky. V září 1999 také došlo rozšíření produkce o polotmavý ležák Braun a v listopadu o světlý ležák Max. Do té doby se vařila pouze světlá desítka (Classic) a dvanáctka (Premium). O Vánocích se nabídka rozšířila ještě o sezónní speciál Černý mnich. Rok 2000 byl ve znamení stabilizace nabídky a meziročního zvýšení produkce o 40% na 49 000 hl. Také se v tomto roce začala vařit tmavá desítka a došlo ke sjednocení vzhledu etiket. U příležitosti 175. výročí byl uvařen bylinný, polotmavý, nepasterizovaný ležák Rubín.

Úpadek
V lednu 2001 došlo k prodeji akcií pivovaru neznámému majiteli, a další léta se nesla ve znamení nevyjasněných vlastnických vztahů. Zároveň došlo k poklesu produkce a pivovar přestal zavážet levná piva Atlet a Trumfové eso do vzdálenějších oblastí a začal se zaměřovat na posilování pozice v oblasti Opavy a okolí. Na počátku roku 2002 pivovar vařil osm druhů piva. V té době se začal pivovar potýkat s problémy a byla na něj uvalena exekuce. Krátce poté začala pivo dodávat jiná společnost – Opavská pivovarská společnost Zlatovar a.s. Společnost dále měnila své názvy a majitele a celkově upadala. V roce 2003 bylo v plánu speciální pivo pro ženy Dark Lady, které mělo díky vinným kvasinkám chutnat po sektu a mít vyšší obsah alkoholu, avšak po uvaření první várky z výroby sešlo.

Od roku 2005 se v pivovaru nevaří pivo a po více než 180 letech existence ukončil pivovar v roce 2006 činnost úplně. V roce 2007 Ministerstvo kultury neuznalo objekt pivovaru za kulturní památku a v roce 2010 začala demolice areálu. Dnes stojí na místě pivovaru nákupní centrum Breda & Weinstein, uvnitř něhož je zachován původní pivovarský komín. Pivo pod značkou Zlatovar se vařilo v Přerově, Litovli a dnes se Zlatovar vaří údajně v uherskobrodském pivovaru Janáček.
Zlatovar je ochranná známka vlastněná původně akciovou společností Pivovar Zlatovar, která byla jako první použita u světlého ležáku Opavský Zlatovar v roce 1960. Od roku 1994 se objevuje také v názvu samotného pivovaru. Ochrannou známku v současné době vlastní Tomáš Kolek.
Zdroj:Wikipedia.org, 2018