V areálu bývalého dolu Heřmanice vznikl pivovar s duší i příběhem. Místo uhlí tady dnes „kutají“ poctivé pivo.
„Lidé se stále více zajímají o původ surovin, způsob vaření nebo kvašení, což nás těší, protože to ukazuje, že se pivo začíná vnímat podobně jako víno, tedy jako nápoj s charakterem a příběhem,“ říká majitel pivovaru Troll Petr Mutina.

Vysvětlete, jak název souvisí s dolem Heřmanice, tedy sídlem pivovaru?!
Nad názvem jsme tehdy dlouho přemýšleli, padaly návrhy jako Heřman, ale ten už existoval, nebo třeba Bachař, vzhledem k blízkosti heřmanické věznice. Nakonec jsme se rozhodli pro jméno TROLL, což je skřítek, který kope v zemi, takže symbolicky odkazuje na důlní prostředí, a zároveň jde o slovo mezinárodní, které se dá marketingově dobře využít. Navíc se s ním dá hezky pracovat i v češtině, třeba „zatrolit“ nebo „vytrolit“ a to nám přišlo, že k Ostravě i k našemu pivu patří.

Základem vaší nabídky je ležák. Je u lidí stále nejoblíbenější?
Zákazníkům dlouhodobě nejvíc chutná ležák TROLL 11°, který tvoří více než 85 % naší produkce. K tomu ale přidáváme různé speciály, od svrchně kvašených piv jako IPA, ALE nebo APA, až po tmavé styly typu Stout. Pro ležák používáme české chmely, pro svrchně kvašená piva rádi experimentujeme s různými odrůdami, například z USA, Slovinska nebo Nového Zélandu.

V posledních letech vidíme, že povědomí o pivu i chuť objevovat nové styly mezi lidmi výrazně roste. Zákazníci už nehledají jen klasický ležák, ale chtějí ochutnat něco jiného a zvyšuje se poptávka po speciálech.

Je těžké uspět v konkurenci?
Minipivovarů je dnes hodně a konkurence je zdravá, nutí nás všechny být lepší. My jsme se už na začátku rozhodli jít trochu jinou, pro minipivovar netypickou, cestou. Oslovili jsme partnerské hospody s nabídkou, zda by nechtěly zkusit čepovat naše pivo z nerezových pivních tanků o objemu 450 litrů, tedy způsobem, který běžně využívají velké pivovary, ale mezi minipivovary byl do té doby neznámý.

Máte v nabídce nějaký vánoční speciál?
Uvařili jsme náš osvědčený vánoční hit, Vanilla Milk Stout, černé pivo s jemným karamelovým a vanilkovým tónem, které si lidé v minulých letech hodně oblíbili. Letos jsme ale přidali i novinku, nealkoholickou IPU, po které v poslední době rychle roste poptávka.

Vystudoval vysokou školu v rodné Brazílii v oboru IT, brzy však zjistil, že ho to moc nenaplňuje. Giovani Caruso MacDonalda (39) bavilo doma vařit pivo. Z koníčka si chtěl udělat své celoživotní zaměstnání a stát se sládkem v pivovaru. To se mu splnilo, cesta k tomu však trvala několik let.

„Pivo je v Brazílii buď ne moc chutné, nebo drahé, to když si lidé chtějí dát osvědčené zahraniční značky,“ vypráví Giovani. „Proto hodně lidí prostě vaří pivo doma a to byl i můj případ.“

Po třech letech domácího „kuchtění“ chtěl mladý Brazilec své umění posunout dále. „Chtěl jsem získat práci v pivovaru, jenomže tam nemůžete přijít s tím, že tři roky vaříte doma a teď chcete začít profesionálně. Chtělo to nějaký ‚papír‘,“ říká.

V roce 2011 absolvoval měsíční kurz vaření piva v americkém Chicagu. „Pak jsem si našel půlroční kurz na berlínské technické univerzitě v Německu, a pak jsem tři měsíce absolvoval praxi v pivovaru v Lipsku,“ popisuje Giovani.

Jak se dostal do Česka?
„Když jsem ještě studoval na střední škole, měl jsem možnost v rámci výměnných pobytů rok studovat v jiné zemi,“ říká. „Nabízely se mi tři: Honduras, Rusko a Česká republika. Honduras mi přišel moc blízko, z Ruska jsem měl obavy kvůli azbuce, tak jsem si vybral Česko.“

To bylo v roce 1996, kdy jako šestnáctiletý strávil rok v rodině v Havířově a učil se na místním gymnáziu. Tam také pochytil první česká slovíčka.

Práci našel, kde jinde než v hospodě
„Takže když jsem dokončil kurz a praxi v Německu, dostal jsem nabídku od rodiny z Havířova, že u nich můžu pár měsíců zůstat a třeba si zkusit hledat práci,“ popisuje Giovani.

„Jednou v hospodě jsem dostal kontakt na majitele minipivovaru v Ostravě. Že prý hledá sládka. Tak jsem mu zavolal a nakonec jsme se domluvili. Měl nejdříve obavy, zda tam vydržím déle než rok a nebudu se chtít vrátit do Brazílie. Už je to ale nakonec šest let,“ dodává s úsměvem.

Stal se sládkem i otcem
I tak cítil, že je načase se posunout dále. Nedávno vzal práci sládka v novém minipivovaru v nedalekých Heřmanicích a díky menšímu podílu je i jeho spolumajitelem. V Česku stihl založit i rodinu a má ročního synka.

„Na chuti piva ještě budeme pracovat, první várka ale nebyla špatná. Lidé jsou tady holt zvyklí na dost hořké pivo,“ dodává slušnou češtinou Giovani. „Vím ale, že dělám chyby ve skloňování, měl bych se více učit. Moc času na to však nezbývá…,“ dodává s úsměvem.

Dlouhá cesta předků světem
Jak naznačuje jméno Giovani Caruso MacDonald, rodina má kořeny ve Skotsku i Itálii. Jeden z předků opustil před pěti sty lety Skotsko jako královský vojenský doprovod a zamířil před útoky Britů do Francie. Rodina měla dlouhou vojenskou tradici, jeden z příbuzných bojoval v napoleonských válkách a za zásluhy dostal pozemky v severní Itálii. Rodina se pak postupně přesouvala až na Sicílii. Dědeček Giovaniho pak zamířil do Brazílie.