S náskokem více než šesti stovek hlasů zvítězil v anketě Deníku o nejlepší minipivovar na Zlínsku Pivovar Malenovice, známý pod značkou Zlínský švec. Na „bedně“ se za ním umístil Podřevnický pivovar a Pivovar Misionář.

Podpořit svého favorita a dát hlas pivovaru, který čtenáře zaujal svou poctivou výrobou, řemeslným přístupem či chutí, mohli lidé hned deset dní - tak dlouho trvala anketa Deníku o nejlepší minipivovar na Zlínsku. Svůj hlas mohli dát některému z celkem devíti malých pivovarů. Celkem bylo v anketě uděleno 12 522 hlasů.

O konečném pořadí se nakonec rozhodlo v neděli 8. června minutu před půlnocí. Třetí místo s 1955 hlasy obsadil Pivovar Misionář - mladý řemeslný minipivovar založený v roce 2024 ve Zlíně-Mladcové, který se zaměřuje na výrobu nefiltrovaných a nepasterizovaných piv, vařených tradičními metodami s důrazem na kvalitu surovin.

Druhé místo se ziskem 3039 hlasů patří Podřevnickému pivovaru. Také tento minipivovar sídlí v krajském městě. Vznikl v roce 2017 a specializuje se na pivní speciály, které vaří podle vlastních receptur.

S náskokem více než šesti stovek hlasů anketu Deníku ovládl Pivovar Malenovice, který je známý pod značkou Zlínský švec. Pivovar, který sídlí v historických prostorách bývalého šternberského pivovaru v Malenovicích, si od čtenářů vysloužil přesně 3692 hlasů. V Malenovicích vaří pivo od roku 2012.

Nabízí široký sortiment spodně i svrchně kvašených piv, včetně světlých, polotmavých a tmavých ležáků. Pivovar je držitelem několika ocenění, například Zlaté pivní pečeti za polotmavý ležák 11° v roce 2018.

Tyto tři nejúspěšnější malé pivovary ze Zlínska tak nyní postupují do krajského kola. Tam se utkají s nejúspěšnějšími minipivovary z dalších regionů Zlínského kraje.

Prostor ve sklepení Pivovaru Malenovice, který ukrývá pivnici, je během dopoledne opuštěný. O víkendu tady otvírají v poledne, ve všední dny od patnácti hodin. Zato vzadu za lokálem pilně kvasí další várka piva, ležácké tanky se starají o zrání té předchozí a všechny technologie jedou naplno.

Pivovar Malenovice, od výroby po obsluhu ve dvou pivnicích, tvoří čtrnáct lidí.

Starší z pivnic je přímo v historickém sídle pivovaru v Malenovicích, na dohled od zdejšího hradu. Dřevěné lavice pod klenutým stropem, i tlusté zdi staré budovy, tvoří příjemnou atmosféru. Na čepu je vždy několik druhů místního piva, někdy i produkce z minipivovarů v okolí.

Celoročně šest druhů piva
„Celoročně vaříme šest druhů piv a potom máme piva, která vaříme dvakrát, třikrát do roka. Třeba zelené pivo,“ říká vedoucí provozu Pivovaru Malenovice Pavel Samohýl. A protože už na tu otázku odpověděl mnohokrát, rovnou vysvětluje, že zelené pivo se nedá uvařit. „Je to naše jedenáctka, dobarvená přírodním barvivem,“ usmívá se. „Barvivo je extrémně drahé, na jeden půllitr je to několik korun, takže se to pak projevuje v ceně,“ dodává.

V pivnici nevedou jídelní lístek, návštěvníka ale o hladu nenechají.

„Máme nakládaný hermelín a utopence, ty si děláme sami,“ popisuje Samohýl. Kromě toho nabízejí zvěřinovou paštiku, kterou jim dodává firma z Míškovic, nebo pizzu. Je zmražená, ale vyrábějí ji v Lukově. „Všechno jsou to lokální produkty,“ potvrzuje Samohýl a začíná vyprávění o výrobě piva.

V kádích, kde během kvašení vzniká alkohol, je budoucí pivo sedm až deset dnů. Podle toho, jak se kvasnice činí. Potom putuje do tanků. „Tam je tři týdny nebo i dva měsíce, záleží na tom, o jaký druh piva jde,“ vysvětluje.

70 let dlouhá pauza
Ve stejné budově ho vyráběli do roku 1942. Pak následovala sedmdesát let dlouhá pauza, než se tady v roce 2012 znovu rozvoněl slad. I ten je z regionu, pivovar ho kupuje ve sladovnách v Kroměříži a Záhlinicích.

Dnes už je výroba na svém maximu, ročně uvaří na čtyři tisíce hektolitrů piva a loni zaznamenali rekordní výstav. „To znamená rekordní produkci,“ vysvětluje vedoucí. „Letos bude zřejmě podobná“.

Mimo Malenovic čepují své pivo taky na Vršavě. V prostorách restaurace kousek od točny trolejbusu je Pivovar Malenovice zhruba dva roky. Kromě toho se dá Zlínský švec koupit zhruba na desítce prodejních míst ve Zlínském kraji, hlavně tam, kde se specializují na lokální produkci. „Pravidelně ale zavážíme i Prahu, Brno a Ostravu,“ dodává Samohýl

V konkurenci téměř 250 pivovarů z celého světa uspěl Pivovar Malenovice ze Zlína v neprestižnější české soutěži Zlatá pivní pečeť.

Významné ocenění si ze soutěže odnesl za svůj polotmavý jedenáctistupňový ležák v kategorii „Polotmavé pivo z minipivovaru“, který má roční kapacitu výstavu piva do deseti tisíc hektolitrů.

V této kategorii soutěžili sládci se vzorky piv vyrobených převážně z ječných sladů s extraktem původní mladiny od 7,00 do 12,99 % hmotnostních. Zlínský pivovar uspěl v nebývalé konkurenci. Komise při Zlaté pivní pečeti hodnotily ve 32 kategoriích celkem 1200 vzorků piv.

„Ocenění nás překvapilo, přihlásili jsme se na poslední chvíli. Je to nejprestižnější degustační soutěž v České republice. Moc si toho vážíme,“ přiznal sládek malenovického pivovaru Martin Velísek. Letos se přitom Pivovar Malenovice Zlaté pivní pečetě účastnil poprvé.

Polotmavý ležák Pivovaru Malenovice chutnal nejen porotcům, už roky patří k nejoblíbenějším produktům pivovaru. Podle Velíska je nejvíce vyráběným typem piva v Malenovicích. „Možná, že ze všech našich druhů už máme této polotmavé jedenáctky během těch let skutečně nejvíc navařeno,“ podotkl sládek. Hospodští si ji podle něj do restaurací berou jako doplněk ke standardnímu sortimentu piv.

„Ve skrytu duše jsem vždycky doufal, že když něco od nás vyhraje něco významnějšího, bude to právě polotmavá jedenáctka. Hodně se pije a je fakt dobrá. Je charakteristická tím, že není příliš hořká. Ale ani sladká. Má vyváženou chuť. Je to pivo přijatelné pro dámy i pro chlapy. K nám do pivovarské hospody chodí hned několik štamgastů, kteří pijí jen polotmavou jedenáctku,“ přiblížil Velísek.

K výrobě používá sládek tři druhy sladu, a to plzeňský, mnichovský a karamelový. „Do něj přidáváme dva druhy žateckého chmele, hořký Premiant a aromatický Sládek,“ prozradil s tím, že od jeho prvopočátku se snaží polotmavý ležák vařit podle stejné receptury.

Kromě úspěšné polotmavé jedenáctky má pivovar v nabídce několik spodně kvašených piv plzeňského typu, a to 10% světlé výčepní, 11% světlý ležák, 12% světlý ležák, 13% světlý speciál Citra, 13% tmavý speciál a nově též vídeňský ležák. „Čas od času uvaříme i další speciály, například medovou dvanáctku nebo v létě osmistupňové pivo pro cyklisty,“ dodal sládek.

Zlínský švec se řadí mezi malé pivovary. Za loňský rok uvařil přibližně tři tisíce hektolitrů piva. Letos hodlá výstav zvýšit o dalších dvě stě hektolitrů.

Vyrazili jsme pro změnu do Malenovic. Ochutnat místní pivo a vyzvědět něco málo o historii pivovaru Zlínský švec. Dozvěděli jsme se třeba, že se tu vařilo pivo už před 600 lety. No vážně! Povídání s majitelem pivovaru Martinem Velískem rozhodně stálo za to.

Budova, ve které dnes působí malenovický pivovar, byla opravdu postavena pro vaření piva. V 16. století patřila ke šternberskému hradu, který se tyčí na návrší přímo nad pivovarem. A až do roku 1942 se tu opravdu vařilo pivo.

„Prozkoumali jsme archiv na Klečůvce, v Brně i Šternberský archiv a pátrali jsme po tom, jak to tu bylo dřív. Zjistili jsme třeba, že v šedesátých letech tu proběhla velká přestavba na sklad zeleniny, která zásadně změnila dispozice budovy a zničila také řadu historických prvků, které by se asi jinak dochovaly,“ popisuje historii Martin Velísek. „Na druhou stranu je to ale možná dobře, protože v budově, kde dnes sídlíme, byla dřevěná střecha, která by asi do dnešních dní vzala za své.“

Ve své době však měla střecha ze dřeva zásadní význam. Pivo se chladilo tak, že se čerpalo na půdu, kde leželo v mělkých nádobách a ochlazovalo se vzduchem, který proudil pod speciální konstrukcí střechy. Dnes už je něco takového nepředstavitelné, ale dřív to fungovalo docela dobře. Až na nějaké ty plísně a jiné chuťovky.

Jinak se také pivo chladilo ledem. Kdybyste se šli podívat do místní chladírny, najdete místnost se stěnami širokými jeden a půl metru. Právě sem se v zimě a na jaře ukládal led z nedalekého pivovarského rybníka, který byl tam, kde jsou dnes pozůstatky koupaliště Riviéra. Led z tohoto rybníka tu díky silným stěnám vydržel celý rok.

A jak se vůbec sládek a majitel pivovaru dostal k vaření piva? „V roce 2003 jsem jel na služební cestu do Berlína a chtěli jsme se s mou, tehdy budoucí, manželkou někde zastavit na oběd. Kamarád mi poradil, abych se zastavil v Chýni u Prahy, že tam vaří pivo a že se tam i dobře najíme. Přijeli jsme tam a nadchlo mě to natolik, že jsme nakonec do Berlína dorazili až o den později. Vůbec se mi nechtělo odtamtud odjíždět. V té době bylo minipivovarů v Čechách jenom pár, ale se mnou se to od té doby veze.“ Začal jako teoretik, pročetl snad všechnu dostupnou literaturu a začal pivo vařit v rodinném domku v Sazovicích. Když už pivovárek zabíral polovinu domu, přestěhoval se do bývalého malenovického pivovaru a začal pracovat na tom, aby místo zase získalo svoji tehdejší slávu.

V pivovaru se dnes běžně vaří 5 druhů piv a sezónně se k nim přidávají různé další. V létě třeba osmička pro cyklisty, v zimě zase silnější piva, teď na podzim filtrované pivo. „Zkoušíme ale také americké chmely, které mohou mít různé ovocné příchutě,“ upřesňuje Martin Velísek. „Nejsme úplně malý pivovar, ve kterém se pivo vaří přímo v hospodě a jenom pro tu hospodu. My dodáváme do řady hospod po celém kraji, a také do farmářských prodejen. Sami si pivo zavážíme, protože je to nefiltr a je potřeba, aby se k lidem dostávalo co nejčerstvější. Raději jedeme k zákazníkům dvakrát týdně, než aby točili špatně skladované pivo.“

My zlínští už Švece dobře známe. Kdo ho ale ještě nezkusil, měl by ho přijet ochutnat právě sem. V zimě pod klenutými stropy hospůdky, v létě na zahrádku na některé z hudebních odpolední. Řekněte, že už teď se vám nesbíhají sliny na pěkně orosený půllitr s bílou pěnou.

Produkce zlínského pivovaru Zlínský švec roste. Loni uvařil asi 3000 hektolitrů piva, letos by se měl výstav zvýšit o dalších 200 hektolitrů, řekl dnes ČTK Jaroslav Kučera z obchodního oddělení pivovaru. Zájem o malé pivovary podle něj stále roste. "Lidé to zkouší. Byť malých pivovarů stále přibývá, pěstuje se takzvaná pivní turistika. Lidé cestují po minipivovarech a ochutnávají," uvedl Kučera.

Zlínský švec nabízí sedm druhů piv, nyní uvařil sládek Martin Velísek spodně kvašený vídeňský ležák. "Nový ležák má 11 stupňů a je charakteristický svou polotmavě rudou barvou a jemně nahořklou kořeněnou chutí. Napoprvé jsme uvařili tisíc litrů vídeňského ležáku," řekl Velísek. Barvu i specifickou chuť tvoří z větší části vídeňský slad, který v pivovaru smíchali s klasickým světlejším plzeňským sladem. "Převažuje vídeňský slad, ale konkrétnější nebudu. Každý pivovar má svou tajnou recepturu a i my jsme poměr víceméně odhadli," uvedl sládek. K hořkosti přispěl chmel odrůdy žateckého poloraného červeňáku. "Tento máme nejoblíbenější a využíváme jej k vaření většiny našich piv," řekl Velísek.

K nejoblíbenějším pivům pivovaru patří podle Kučery jedenáctistupňový světlý ležák a jedenáctistupňový polotmavý ležák, který získal loni ocenění Regionální potravina Zlínského kraje. "Čas od času uvaříme i další speciály, například medovou dvanáctku nebo v létě osmistupňové pivo pro cyklisty," řekl sládek. Asi 40 procent produkce se vypije v pivnici pivovaru v podhradí ve Zlíně-Malenovicích. "Zbytek dodáváme do pivnic od Vizovic po Uherské Hradiště," řekl Kučera. Lidé si mohou koupit také sudy či pivo v plastových lahvích.

Zlínský švec navázal na původní domovarnickou zkušenost Martina Velíska, který začal vařit pivo v Sazovicích u Zlína. "Od začátku jsme byli rozhodnuti soustředit se pouze na vaření ze základních surovin a neexperimentovat s koncentráty nebo sladovými výtažky," řekl Velísek. Ve Zlínském kraji je několik minipivovarů, funguje například pivovar Maxmilian v Kroměříži, Karlovský minipivovar Pod Pralesem ve Velkých Karlovicích na Vsetínsku či vsetínský minipivovar Valášek.

Město Zlín se prezentovalo v německém městečku Limbach-Oberfrohna na tradičních Saských dnech, které navštěvují stovky tisíc lidí. Němci tak měli možnost například ochutnat pivo z produkce malenovického pivovaru Zlínský švec nebo se zaposlouchat do muziky v podání Big Bandu Zín Lubomíra Morávka. Serveru Zlin.cz to řekl mluvčí magistrátu Zdeněk Dvořák.

Městečko Limbach-Oberfrohna je mnoho let partnerským městem Zlína. Kromě ochutnávky zlínského piva a poslechu zlínské kapely mohli Sasové také obdivovat ukázky psovodů zlínských strážníků či prštenských hasičů. "Všichni si vysloužili velký obdiv. Výkony a výcvik zlínských služebních psů dokonce vysoce ocenili i přítomní němečtí státní policisté," poznamenal Dvořák.

Samotný Zlín se pak prezentoval informačním stánkem v takzvané Míli partnerských měst. Návštěvníci Saských dnů se tak dozvěděli, kde leží druhá nejnavštěvovanější česká zoo či si mohli udělat představu o unikátní zlínské architektuře. "Ve zlínském stánku nechyběly ani ochutnávky toho nejlepšího, co u nás umíme. Sasové se například rozplývali nad vynikajícími škvarky ze zlínského Kudlova, ochutnali tradiční vlčnovské Hochzeitkuchen, tedy svatební koláčky, a nemohla chybět ani Sliwowitz z Vizovic," dodal mluvčí města.

Na zlínskou stopu lze v Limbachu narazit často. "Kromě Zlínské ulice tu mají na radnici i jednací salónek pojmenovaný Zlín. Před radnicí je také vzrostlý dub, který tam zasadil v roce 1998 primátor města Zlína Zdeněk Dostál," sdělila Kateřina Francová, náměstkyně zlínského primátora.

Dny Saska jsou největším festivalem v této spolkové zemi. Akce se koná každý rok první víkend v září a vždy v jiném saském městě. Přijíždějí i stovky tisíc návštěvníků. Pro letošní ročník bylo jako pořadatel vybráno město Limbach-Oberfrohna a akci navštívilo podle odhadů 300 tisíc lidí.

Pivo začal vařit s kamarády v rodinném domku. Po osmi letech je pivovar Zlínský švec jedním z nejstarších v tomto regionu. Loni v něm uvařili více než 2 600 hektolitrů piva. „Tlačit víc na kvantitu už nechceme,“ říká majitel Martin Velísek.

Pivovar Zlínský švec původně sídlil v Sazovicích u Zlína, nyní Velísek své pivo vaří pár kilometrů odsud ve zlínské části Malenovice.

Jak se změnil trh s pivem za osm let?
Tehdy nebyla taková poptávka a minipivovarů bylo v republice jen pár desítek. Teď velmi roste zájem o regionální potraviny, což s oblibou malých pivovarů souvisí. Boom minipivovarů tady sice byl už na začátku devadesátých let, ale málokterý přežil, protože piva z malého pivovaru byla dražší.

Proč?
Protože v malém pivovaru jde o ruční výrobu. Proces je sice stejný a stejně dlouhý, ale je to náročné na lidskou sílu. Velký pivovar má podmínky k tomu, aby pivo vyrobil za pětinovou cenu oproti malému. Na druhou stranu má zase náklady na distribuci a lidi. Ale teď už piva stojí zhruba stejně, navíc po roce 2008 jsme překonali krizi a společnost zbohatla.

Měl jste na začátku nějakou strategii, třeba že budete vařit jen ležák?
Ne. Tehdy jsem vůbec neuvažoval, že bych pivo prodával oficiálně, že bych se tím mohl živit, natož abych zaměstnával další lidi. A co se týče druhu piva, já jsem konzervativní člověk a takový je i náš pivovar. Proto jsme nikdy nic jiného než tradiční český ležák nedělali. Až na výjimky.

Ale chutě zákazníků se přece změnily, ne?
Osobně si myslím, že třeba Zlín je pořád konzervativní. Na druhou stranu jsem hrdý na to, že nám řada zákazníků říká, že je dobře, že tady fungujeme.

Kupodivu jim nevadí ani pivo v PET lahvi?
Určitě ne, protože zjistili, že je z ní pivo často lepší než v hospodě. Protože je v ochranné atmosféře, petka nepropouští světlo, má správnou barvu a dobře se skladuje. Proto i prodej v lahvích stoupá.