Jak pivovarník Pavel Štulc a majitel statku Jan Látal hledají cestu z pasti drahé elektřiny.
Cesta z Plzně do Chudenic trvá autem přibližně pětačtyřicet minut a pro Pavla Štulce dlouho znamenala trasu z práce do práce: v městysu u Klatov čítajícím něco přes sedm set obyvatel si v roce 2010 otevřel hospodu a o dva roky později k ní přidal také pivovar. Původem Pražan se tehdy domluvil se svou partnerkou, že chtějí vychovávat dítě více v přírodě, a rozhodli se zkusit štěstí právě v Chudenicích. Po letech – jak říká – relativně klidného podnikání si otevřel další pivnici, tentokrát v Plzni, kam své vlastní pivo dovážel. Od léta už ovšem podniká pouze na jedné adrese. Plzeňskou pivnici kvůli obavám z rostoucích energií zavřel.

„Uvidíme po zimě. Třeba v té Plzni půjde sehnat lepší hospoda, úspornější a na lepším místě. Nebo už nebudu na trhu,“ uvažuje dnes v chudenické hospodě pan Štulc. Plzeňskou provozovnu vytápěl plynem a obával se, že suroviny nebude přes zimu dostatek nebo bude drahá. Mnohem více začal platit i za elektřinu. Po dvou hubených sezonách s covidem-19 se tedy rozhodl neriskovat a nájem ukončit.

Když to všechno poslední srpnový den vypráví, vrásky mu dělá hlavně podnik, který mu zbyl a který určí, zda zůstane na trhu: jeho pivovar. Ten odebíral elektřinu do loňského podzimu od Bohemia Energy a platil za ni 13 tisíc korun měsíčně. Po krachu přešel Štulc k dodavateli poslední instance, kde vydržel přibližně měsíc a půl. Kilowatthodina jej tehdy vyšla asi na sedm korun s tím, že měsíční účet dělal 30 tisíc. „Pak se ukázalo, že to je ještě dobrý,“ říká po tři čtvrtě roce.

Není divu. Když se pivovarník po krachu začal poohlížet po novém dodavateli, vzpomněl si, že mu před časem někdo doporučil společnost Šetříme občanům. Té tedy svěřil plnou moc na zajištění dodávek elektřiny a místo šetření skončil se smlouvou na tři roky na spotovém trhu, kde se nakupuje za okamžité tržní ceny. Jak Štulc vzpomíná, mohl si tehdy klidně cenu zafixovat. Platil by sice více než dosud, ale před extrémně vysokými výkyvy by byl uchráněn. „Média to ale tehdy prezentovala tak, že ceny musejí jít dolů,“ vzpomíná, podle čeho se rozhodoval, a dodává: „Byl to kalkul, že když to spadne, nebudu mít proud za bůra, ale třeba za 3,5o koruny za kilowatthodinu, což se nestalo.“

Z oněch 13 tisíc za měsíc, respektive 30 z doby, kdy byl u dodavatele poslední instance, se částka za energie začala šplhat výš. Nejdřív naskočilo 40, pak 48 a poslední dva měsíce 60 tisíc měsíčně. I tehdy měl možnost najít si dodavatele, který by ho ze spotového trhu vysvobodil. Bylo by to ale vysvobození vykoupené velkou cenou. Nabídky, které dostával, se rovnaly tehdejším cenám spotového trhu plus 30 procent. „A ještě na dlouhou dobu,“ dodává. „Nejlepší řešení by bývalo bylo vystát fronty v ČEZ a zafixovat cenu za 3,50 koruny za kilowatthodinu na tři roky, což bylo třikrát tak drahé, než kolik jsem platil vloni. V současnosti se to zdá ale levné.“

Hospodu připojenou k pivovaru už nějaký čas pronajímá a z podnikání mu tak zbyl pivovar, ve kterém jsou jen dva pracující: on a sládek. K tomu, aby vaření piva nemusel ukončit, zavedl úsporná opatření. Za deset tisíc si pořídil lepší elektroměr, který dokáže odečítat čtvrthodiny. Na internetu pak vidí, kolik proud zrovna stojí a ve kterém čase se mu tedy vyplatí spotřebovat nejvíc energie – tedy vařit pivo.

Fantom, Bubák, Houwárek. To jsou druhy piva, které od poloviny července nabízí k ochutnání nový minipivovar Stará škola v Chudenicích na Klatovsku. Podnik se pyšní mottem Pivo s duchem, tak trochu i proto, že v bývalé škole straší.

První pivovar v Chudenicích byl postaven ale už v roce 1564, a to pod záštitou rodu Černínů z Chudenic. "Dvanáctka Houwárek je naše hlavní pivo. To budeme mít na čepu vždycky. K němu bude ještě navíc další jedno až dvě piva," láká Oldřich Vlasák, který je spolumajitelem restaurace a pivovaru.

"Klasický český ležák je určitě pivo, které by měl český sládek zvládat nejlépe. Já jsem ale nakloněn všem netradičním pivním stylům a zajímají mě různé technologické postupy," konstatuje sládek Jan Ilgner, jehož otec provozuje minipivovar Radouš ve Šťáhlavech na Plzeňsku.

Podle Ilgnera se tak mohou návštěvníci těšit i na svrchně kvašená piva typu Ale, pšeničná piva, ale i nejrůznější speciály.

Restauraci Stará škola začal provozovat Oldřich Vlasák s Pavlem Štulcem před dvěma lety, kdy se do Chudenic přestěhovali z Prahy. "Ani jeden jsme neměli s pohostinstvím žádné zkušenosti. Já jsem dělal profesionálně trenéra volejbalu, Olda byl a stále je zástupcem firmy vyrábějící dráty do betonu. Nicméně postupně jsme získávali zkušenosti, i když to někdy bylo dost bolestné," líčí Štulc začátky.

O tom, že by restauraci oživili ještě minipivovarem, začali uvažovat loni na podzim. "Já jsem si pořídil domácí pivovárek, ve kterém se vaří pivo z koncentrátu. Ten se smíchá s vodou, přidají se kvasnice a vše se nechá kvasit. Překvapilo mě, jak se první várka podařila," popisuje Oldřich Vlasák. Napadlo jej tedy, že by pravidelně speciální pivo připravoval i pro restauraci.

Základní vybavení pivovaru stálo dva miliony korun
Když začal pátrat na internetu, zjistil, že minipivovarů je spousta a že by možná stálo za to, ubírat se spíš tímhle směrem. "Minipivovary jsou dnes opravdu v oblibě. Lidé o ně mají zájem. I přesto, že jejich pivo často nepatří k těm nejlevnějším," přibližuje situaci Vlasák.

V současné době jich je v Česku na sto padesát. "A podle odhadů jich může ještě další padesátka přibýt. Pak už si ale začnou vzájemně konkurovat," nastínil Vlasák a dodal, že do té doby si chce pivovar v Chudenicích získat své jméno a stálou klientelu, aby obstál i poté. Ročně by rádi dosáhli výtoče kolem tří set hektolitrů.

Základní vybavení pivovaru vyšlo majitele na dva miliony korun, mají ale příslib dotace z Evropské unie. Stavební úpravy začaly ve Staré škole na začátku února, v polovině července byla uvařena první várka piva a minipivovar mohl slavnostně otevřít.

A proč zvítězilo jako jméno právě Pivo s duchem? Vysvětlení je více. "Každé pivo z minipivovaru má mít své specifické vlastnosti, svého ducha," říká sládek Jan Ilgner. Oldřich Vlasák dodává, že mají zkušenosti s tím, že v budově straší.

Půdorys školy zasahuje do bývalého hřbitova a i předchozí obyvatelé hovořili o nevysvětlitelných záhadách. "Ty zážitky tady máme všichni. Já jsem třeba šel narazit první várku dvanáctky a v ten moment začalo najednou blikat světlo. Během chvilky zase přestalo," popisuje Vlasák.

"Vymyslet zajímavé jméno pro minipivovar není navíc jednoduché. Duchařská tematika je ale poměrně široká, a snadno tedy vymyslíme jména i pro naše speciály," konstatuje Oldřich Vlasák.