Křídelník našeho celku Pepino SKP Frýdek-Místek Zbyněk Bureš mimo házené a studia pomáhá svému otci, který provozuje Panský pivovar v Paskově. V rozhovoru mluví o tom, co všechno taková práce obnáší. Zamýšlí se také nad tím, v čem spočívá přednost menších pivovarů a poodhaluje, kteří lidé patří mezi jejich největší příznivce.

V Česku se házenou uživí málo hráčů. Většina ještě studuje nebo už pracuje. Vaše rodina provozuje Panský pivovar v Paskově. Jak moc otci v jeho podnikání pomáháte? Dovedete si představit, že byste se v budoucnu takové práci věnoval naplno?
Když mám volno, tak rád mu s něčím pomůžu, ale je to náročné skloubit to se školou a tréninky. A jestli si dovedu představit práci v pivovaru? Teď to nedokážu říct takhle z hlavy. Mám nějaké své cíle a těch chci dosáhnout.

Co všechno taková práce obnáší a jak moc vás baví?
Pivovar je pořád v procesu a je tam práce jako na kostele. Práce je tam všeho druhu. Ať už to je malování, stavění, vyrábění nebo uklízení. Je to práce zábavná.

Češi jsou národem pivařů. Považujete se také za jednoho z nich? Vzhledem k tomu, že rodina provozuje pivovar, určitě se v pivu vyznáte, je to tak?
Ano, Češi jsou na špici s konzumací piva. Já si taky občas dám pivo, ale za pivaře se určitě nepovažuju. Něco o pivě vím, ale žádná sláva to není (směje se).

Co říkáte tomu, že existuje spousta menších pivovarů? V čem je podle vás jejich největší přednost oproti těm velikým, které už existují na trhu spoustu let?
U velkých pivovarů už jde podle mého jen o byznys, ale malí pivovarníci to dělají srdcem a poctivě. Taťka do toho dává všechno a myslím, že mu to jde na výbornou.

A co spoluhráči? Musíte jim občas nosit vzorky? Zvlášť, když třeba uvaříte nějakou novinku nebo speciál?
Spoluhráči si taky vychvalují, ale žádné vzorky jim nenosím. Oni si zajdou sami (směje se).

Kdo patří mezi největší příznivce vašeho pivovaru? Co si na vašem pivu lidé nejvíce pochvalují?
Taťka to směřoval hlavně na cyklisty, protože kousek od pivovaru vede cyklostezka. Ale každopádně to je pro všechny příznivce, kdo milují dobré pivo, dobrou atmosféru a skvělé prostředí.

Pomalu se blíží jaro, kdy lidé určitě pijí více pivo než v zimě. Chystáte pro ně nějaké novinky nebo akce ve vašem pivovaru? Na co je budete chtít hlavně nalákat v nadcházející sezoně?
Určitě ano. Budou zase nějaké pivní speciály, koncerty a akce různého druhu. Takže se mají všichni na co těšit.

Zbyňku Burešovi mohou nejen obyvatelé Paskova být vděční za to, že po více než sto letech obnovil tradici vaření piva v tomto městě. Vaří Obecní desítku, dvanáctku nazvanou Borloch a třináctku Perkajst. V období Vánoc nabízel také speciál, a sice jedenáctistupňovou Vánoční kometu.

„Dříve jsem si vařil pivo v garáži a říkal jsem si, že bych si jednou chtěl postavit minipivovar. Z dnešního pohledu to vidím jako nejhorší rozhodnutí v životě,“ poznamenal Zbyněk Bureš, který momentálně zažívá nejkrušnější období.

Kvůli vládním nařízením, která mají bránit šíření nákazy koronavirem mu spadly příjmy na méně než deset procent. „Přitom stále musím platit odvody za zaměstnance a také hypotéku, kterou jsem si vzal na budovu. Technologie pivovaru jsem nakoupil za peníze, které jsem měl našetřené,“ přiblížil.

Koupí Panského pivovaru Zbyněk Bureš obnovil tradici vaření piva v Paskově. „U náměstí jsem měl malý objekt, ale ten se mi pro potřeby pivovaru příliš nezamlouval, a tak jsem se poohlížel po něčem jiném,“ vysvětlil.

Práce starých mistrů
„Líbí se mi historické budovy, staré věci, práce starých mistrů. To, co dělali, mělo hlavu a patu. Shodou okolností jsem se dostal tady do tohoto prostoru a padlo mi to tu do oka. Jsou tady nádherné klenby a líbí se mi i to, jak je celý objekt členěný,“ pokračoval s tím, že až následně se dozvěděl, že tento objekt už kdysi sloužil jako pivovar. „Poslední pivo se tu uvařilo v roce 1913, takže dneska těžko najdeme nějaké pamětníky.“

Ještě před koupí pivovaru si Zbyněk Bureš udělal pivovarnickou školu, následně se mohl pustit do vaření piva.

„Vaříme Obecní desítku, což je historický název. Kdysi se tady vařil Paskovský kozel, ale ten je profláknutý, dneska se pojí spíše s Velkými Popovicemi. Vzhledem k tomu, že Paskov byl hornické město, tak vaříme dvanáctistupňového Borlocha, což je v překladu první vyhloubená jáma při zakládání, zřizování šachty. Do každé díry patří skřítek, což je u nás třináctistupňový Perkajst. Na Vánoce jsme dělali polotmavou Vánoční kometu s nádechem skořice, která lidem poměrně chutnala,“ přiblížil paskovský sládek a dodal, že vaří klasickým způsobem z kvalitních surovin bez příměsí, pasterizace a filtrace.

V poslední době vzniklo nejen ve zdejším regionu mnoho pivovarů. Zbyněk Bureš však upozorňuje na to, že produkují pouze dvě nebo tři procenta spotřeby v celé republice.

„Není jednoduché lidi přesvědčit, že pivo z malého pivovaru je zdravější než z velkého. Odvětví ale rozhodně není k zahození. Sem tam se podaří někde uchytit. Velké pivovary už nás začínají vnímat. Kupříkladu Plzeň si udělala vlastní minipivovar, aby mohla jezdit po soutěžích,“ poodhalil Bureš.

Skalní fanušci pivovaru
A kteří lidé patří mezi skalní příznivce Panského pivovaru? „V létě k nám jezdí hodně cyklistů, protože jsme kousek od cyklostezky z Ostravy do Beskyd. Pravidelně nás navštěvují členové Cykloklubu Hrabová. Lidé pak pivo hodnotí kladně a vrací se k nám,“ řekl Bureš.

„Černé pivo všem hodně chutná, protože není moc sladké. Desítku každý hodnotí jinak. Pro někoho je moc hořká, pro jiného zase sladká. Každý si musí najít svou chuť. Někteří, kteří začali pít Borlocha, pak říkají, že už jiné pivo nepijí.“

V budoucnu by pak Zbyněk Bureš chtěl výrobu rozšířit o svrchně kvašená piva, ale v současné situaci na to nemá ani pomyšlení. „Finanční situace je tristní,“ pokrčil rameny.

„Přitom máme smělé plány. Chtěli bychom vytvořit i pokoje pro hosty a také pivní lázně či kádě. Ovšem momentálně na to nemáme peníze. Nezbývá nám nic jiného než doufat, že se situace co nejdříve zlepší,“ uzavřel Bureš.

Dalším novým místem na Pivní mapě Moravskoslezského kraje bude již brzy Paskov. V historické tradici vaření „panského“ piva tam chce pokračovat rodina Burešových. Tátovi Zbyňkovi s obnovou pivovaru pomáhají synové Václav a Zbyněk i dcera Klára.

Jako správní nadšenci měli plán na stavbu vlastního pivovaru už „dávno“ v šuplíku. Reálnější obrysy ovšem začal dostávat poté, co na Nádražní ulici v Paskově objevili opuštěný průmyslový areál.

Když jej v roce 2017 koupili, věděli o jeho minulosti málo. Na první pohled bylo zřejmé hlavně to, že objekt, který sloužil několik desítek let jako sklad, dostal od předchozích majitelů pořádně zabrat.

„Budova se nám přesto líbila. Ale až když jsme ji koupili, dozvěděli jsme se od místních, že pivovar už tam kdysi byl. Tak jsme si řekli, že jdeme správnou cestou a že opravdu máme tradici vaření piva obnovit,“ říká Zbyněk Bureš starší.

Následně se jim podařilo zjistit, že první písemná zmínka o objektu pivovaru v Paskově se datuje do roku 1518. V dalších staletích byl pivovar různě přestavován a nakonec fungoval až do roku 1913.

Posléze jej hrabě Otto Stolberg, kterému patřilo celé panství včetně nedalekého zámku, prodal konkurenčnímu pivovaru v Moravské Ostravě. To byl předchůdce dnešního Ostravaru, který areál přeměnil v sýpku a sklady.

Z bývalého pivovaru, ke kterému údajně patřila i palírna, zbyla jen část především kvůli demolici v 50. letech a výstavbě sousedního bytového domu. V dochovaném objektu noví majitelé našli už jen pár dobových pivních lahví a podle senzibila tam s nimi „bydlí“ i dvě neznámé duše.

„K pivovaru patřily i další objekty jako kanceláře a sladovna. Zjistili jsme také, že kolem Ostravice byly chmelnice a že se z Paskova chmel vyvážel. Ve své době to byl jeden z největších pivovarů v okolí s výstavem 36 tisíc hektolitrů,“ pokračuje hlava rodiny.

V obnoveném Panském pivovaru se chtějí dostat na roční výstav kolem 2 tisíc hektolitrů, což je ve srovnání s historií jen zlomek. Mezi současnými minipivovary ovšem budou patřit k těm větším.

Do objektu, který zvenčí působí nenápadně, ale uvnitř skrývá prostorné místnosti s vysokými klenbovými stropy, už nainstalovali kompletní pivovarskou technologii. Varna má kapacitu tisíc litrů a každý z osmi ležáckých tanků pojme dva tisíce litrů piva.

S rekonstrukcí prostor začali loni v lednu a doteď pobaveně vzpomínají na to, jak jim dodavatel technologie slíbil, že vařit budou v květnu. Jen zapomněl upřesnit, kterého roku.

„Řešili jsme různé problémy s dodacími lhůtami a potom i požadavky úřadů. Kvůli tomu se termín dokončení prodlužuje, ale věříme, že teď na jaře už všechno klapne a že před létem začneme vařit,“ přeje si Václav Bureš.

(Nejen) místní už se těší
Cílem nového pivovárku je přivést na trh regionální značku s tradicí a originálním příběhem. Vařit chtějí stabilně čtyři druhy piva, především klasické ležáky, a k tomu během roku sezónní speciály.

Sládkem bude nejstarší z rodiny Burešů. Pan Zbyněk si doplnil vzdělání i praxi v pivovarské škole, aby rozšířil své zkušenosti z domácího vaření.

„Na začátku jsme si říkali, že postavíme pivovar, uvaříme pivo a bude nám fajn. Realita je ale trochu jiná. Ruce máme vytahané až na zem a bojujeme na všech frontách,“ pousměje se jeden z našich průvodců s tím, že v pivovaru využívá nejen svoji profesi elektrikáře, ale zvládá i další řemesla.

Zatímco teď stíhá ještě také práci v domovské Ostravě v oblasti dopravního značení, časem bude prioritou výhradně pivovar.

S jakým očekáváním vstoupí na trh minipivovarů, kterých je v kraji více než čtyřicet? „Vnímáme, že laťka je v regionu celkem vysoko, ale nevím, zda je na trhu konkurence. Spíše si myslím, že lidé si navzájem vyměňují zkušenosti a že prostor pro nové pivovary pořád je,“ odpovídá pan Zbyněk.

Dosavadní ohlasy lidí naznačují, že nový pivovar v Paskově bude vítaným zpestřením. Lehce dostupný bude nejen pro místní, ale i pro cyklisty z frekventované trasy podél řeky Ostravice.

„Už teď sledujeme, že se lidé z okolí těší. Obnovit pivovar je pro nás závazek. Věříme, že výsledek bude stát za to a že se toho zhostíme se ctí,“ dodává na závěr Václav Bureš.

Tak „Dej Bůh štěstí!“ a u piva zase někdy na viděnou.