Minipivovaru v Lomnici nad Popelkou klesl kvůli omezením vyhlášeným vládou prodej piva o 80 procent. Část piva ležícího v tancích půjde pryč. Zda lze za to žádat odškodné, se přou politici a právníci.

Minipivovar v Lomnici nad Popelkou má teď v tancích asi 10 tisíc litrů piva. V normálním provozu by se už stáčelo do sudů, kvůli mimořádným opatřením se ale pivo do uzavřených restaurací neprodá. Za dva až tři měsíce se přitom zkazí.

„Prodeje piva nám klesly o osmdesát procent. Největší část je přitom v sudech, pro které není kvůli uzavření hospod odbyt. Pokud se pivo během dvou nebo tří měsíců nerozprodá, tak ho budeme vylévat,“ říká ředitel minipivovaru Jan Pazderský.

I kdyby se začalo sudovat hned po znovuotevření restaurací, stejně se velká část produkce zkazí. Právě v takových případech by ale měl podnikatelům podle názoru řady právníků vyjít vstříc stát.

„Podle zákona o krizovém řízení nahradí stát škody. Společně s dalšími advokáty teď řešíme, zda se bude hradit i ušlý zisk,“ popsal už dříve Seznam Zprávám právník Jakub Dohnal z advokátní kanceláře Arrows.

Týkat by se to mělo nejen restaurací nebo pivovarů, ale všech firem, které prokážou příčinnou spojitost škod s opatřením vlády. To znamená, že by se měly proplácet zásoby, které se zkazily, ale i náklady na jejich neočekávané uskladnění například kvůli omezením prodeje nebo úroky z úvěrů, které si podnikatel musel kvůli pandemii koronaviru nabrat. Dokonce by se mohly fyzické i právnické osoby podle některých právníků dožadovat ušlého zisku.

Stát se z toho nevykroutí
Jak ale včera upozornily Seznam Zprávy, vláda se rozhodla se z této povinnosti vyvázat. Nechala proto vypršet původní mimořádné opatření o omezení pohybu osob a maloobchodu podle krizového zákona a vzala na vědomí nové opatření Ministerstva zdravotnictví vydané na základě zákona o ochraně veřejného zdraví. O náhradu škody by se tedy mohlo žádat jen za období 12. až 24. března, kdy se mimořádné opatření řídilo krizovým zákonem..

Ani tak se ale vláda nemůže zbavit povinnosti odškodňovat živnostníky a podnikatele, které svým nařízením omezila. Seznam Zprávám to řekla advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

„Stát se nemůže vykroutit z odpovědnosti za škody, které vznikly v souvislosti s nouzovým stavem,“ zdůraznila v rozhovoru pro Seznam Zprávy Kovářová.

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) má ale úplně odlišný názor. Podle ní nemají dotčené podniky a živnostníci nárok na odškodnění ani podle krizového zákona.

„Ten výklad, jestli je to podle krizového zákona, nebo podle zdravotního zákona, je úplně stejný. Výklad je takový, že ta přímá jasná náhrada škody je v případě, že zabíráte někomu majetek nebo mu přikazujete nějakou činnost. Nic takového nenastalo,“ uvedla ve středu v České televizi Schillerová a podobný výklad použila i na dnešní tiskové konferenci po mimořádném jednání vlády.

Jenže to nemusí být pravda. Ministryně financí totiž krizový zákon vykládá podle právníků dost striktně. V jeho paragrafu 36 se přitom mluví o tom, že „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními“. Tedy ne jenom za zabavené nebo zničené věci.

Bude tak ve výsledku záležet hlavně na názoru soudů, pokud se tedy na ně podnikatelé obrátí.

Je totiž otázkou, zda se zvlášť malí podnikatelé a živnostníci budou chtít po dlouho vyhlíženém uvolnění mimořádných opatření pouštět ještě do nákladných a časově náročných soudních sporů se státem. Zvlášť v okamžiku, kdy je jednotliví členové vlády a krizového štábu varují, že právo na náhradu škody nemají.

„Obávám se, že spousta poškozených podnikatelů si soudní spor nebude moci dovolit,“ říká právník Daniel Zinrák. „Jednak z důvodu poměrně vysokých nákladů, které jim soudní řízení přinese, navíc s velmi nejistým výsledkem. Druhým důvodem je obava, aby si na ně neposvítily státní orgány s šikanózními kontrolami,“ dodává.

Minipivovar v Lomnici nad Popelkou proto ani nepočítá s nějakou výraznější podporou od vlády.

Bude se snažit pandemii koronaviru prostě nějak přečkat. Zároveň začal své pivo rozvážet a zapojil se i do iniciativy Zachraň pivo. Ta sdružuje minipivovary, které se snaží nabídnout zásoby nepasterizovaného a nefiltrovaného, tedy rychle se kazícího piva zákazníkům na internetu. Na webových stránkách si ho mohou objednat a do pivovaru si pro něj dojet.

„O nějakých podporách se sice hlasuje, ale stejně si myslím, že si každý bude muset pomoct nakonec sám,“ dodává Pazderka.

Komunisté zavřeli pivovar v Lomnici nad Popelkou čtyři roky předtím, než by oslavil pětistovku. Loni ho obnovila parta lomnických patriotů. V bývalé pekárně uvaří skoro 15 tisíc piv měsíčně.

Města bez várečného práva se ve středověku brala jako druhořadá. V podkrkonošské Lomnici nad Popelkou se chlubí, že první písemná zmínka o městském pivovaru pochází z roku 1462. Jeho pět století dlouhá sláva však skončila po Vítězném únoru 1948, kdy se moci ujala KSČ.

O deset let později lomnický pivovar zcela zanikl. Teď ho vzkřísila parta kamarádů ve složení Jan Pazderský, Miroslav Vaníček, Viktor Mastník a Antonín Sahula.

„Máme obrovskou výhodu, že lidé v Lomnici a okolí jsou velcí srdcaři,“ tvrdí Pazderský. „Pivovaru dělají reklamu na sociálních sítích a někteří vozí Lomnické pivo jako dárek svým známým po celé republice nebo ho berou s sebou na výlety do zahraničí. Naposledy nám kamarád poslat fotky Lomnického piva z mongolských jurt .“ Pazderský dělá v pivovaru ředitele, Vaníček sládka.

„Práce v pivovaru pro nás není práce, ale životní styl,“ shodují se. „Pivovar jsme v Lomnici udělali, když jsme si ve čtyřiceti letech řekli, že přišel čas v našich životech něco změnit.“ Pazderský pracoval dvacet let jako obchodní zástupce, Vaníček sloužil deset let u policie a deset let ve věznici ve Valdicích.

Pivo začínal vařit v hrncích
Jan Luštinec, jilemnický historik a znalec Krkonoš a Podkrkonoší, považuje pivovary za něco, co městům odjakživa prospívalo. „Jen si vezměme, jaký zvuk měl v historii díky pivu Rakovník,“ upozorňuje Luštinec.

„Malé pivovary nyní nabízejí obrovskou škálu chutí a v drtivé většině případů nezklamou. Výborný je například harrachovský František, pil jsem také pivo v dalším hraběcím městě, ve Velkém Meziříčí. Tam se vaří přímo značka Harrach.“

Lomnické pivo se jmenuje podle města, kde se vaří. V současné době se tady dělá polotmavá desítka, světlá jedenáctka a dvanáctka. Na Velikonoce chystají v pivovaru svrchně kvašené pivo neboli „ale“.

Počátek novodobého lomnického pivovaru sahá do roku 2012, kdy Vaníček začal vařit pivo podomácku. „Dělal jsem ho v takových větších hrncích,“ vzpomíná. „Pak ho kluci začali vařit se mnou. Naše pivo vzbudilo u známých zájem. Z jejich ohlasů šlo tolik energie, že jsme se rozhodli založit minipivovar.“ Ředitel se sládkem pro něj vybrali bývalou pekárnu za náměstím. Místo pecí tam dnes spočívá osm ležáckých tanků.

„Zbytky lomnického pivovaru se dají vidět tam, kde dříve stával. Tedy u hráze bývalého rybníka. Je už ale zasypaný a na jeho místě se rozkládá autobusové nádraží,“ říká Vaníček. „Z pivovaru zůstala sladovna. Rekonstrukce by vyšla na strašné peníze, tak jsme rádi za bývalou pekárnu.“

Lomničtí pivovarníci ji museli přestavět. K dílu se připojili jejich přátelé a známí. „Pivo v sobě obsahuje úžasný kladný náboj,“ podotýká Pazderský. „Když nám spadla střecha, zavolali jsme řemeslníkům, že děláme pivovar. Všeho nechali a do týdne byla střecha hotová.“

Pivovar chystá exkurze
Loni vařili Pazderský s Vaníčkem pivo v jiných malých pivovarech, aby si vyzkoušeli, co dovedou. „Prošlapali jsme hodně slepých cestiček. V archivu jsme našli třeba původní recepturu Lomnického piva a uvařili ho podle ní,“ prohlašuje Vaníček.

„Teď ale Lomnické pivo vaříme podle naší receptury. Technologie a suroviny se přece jen změnily.“

Pivovar nemá vlastní restauraci, její roli ovšem zvládá nedaleký hostinec Babylon. „V pivovaru vzniká naše prodejna, kde návštěvníkům nabídneme, aby piva ochutnali,“ konstatuje Vaníček. „Brzy začneme v pivovaru s exkurzemi.“
Při pátrání po dějinách lomnického pivovaru narazili Pazderský s Vaníčkem na Jiřího Novotného. „Před uzavřením pivovaru v roce 1958 se tady učil a pracoval,“ poznamenává Vaníček. „Pomáhal nám uvařit první pivo a stal se jakýmsi naším guru.“