Na počátku všeho byly buráky. To když si Josef Šusta koupil starý náklaďák a začal je rozvážet zákazníkům pro firmu Balírny obchodu. Psal se rok 1989 a rodák z Varnsdorfu, syn taxikáře a fanda do aut, stál u zrodu svého budoucího podnikání. Aniž by to tušil.

Teď je leden, rok 2024 a my stojíme před železnými vraty, nad nimiž se vyjímá nápis Pivovar Kocour s nezaměnitelným logem malé šelmy.

V rozhlehlém areálu, ve kterém kdysi stávala keramická továrna bratří Böttcherů, je dnes vkusně zrekonstruovaná budova s restaurací, pivovarem a apartmány. Před ní stojí červené a modré vagony.

Ve Varnsdorfu, nejsevernějším městě Česka, které je ze tří stran obklopeno Německem, zná tenhle kout snad každý. Pivo Kocour tu vaří už od roku 2008 a jezdí k nim lidé z celé země i ze zahraničí. Kdo může, jede vlakem, protože Kocour má i svou vlastní zastávku.

Loni v prosinci to bylo deset let, co se Josef Šusta stal prvním soukromým vlastníkem železniční stanice. Vybudoval pro ni peron a architekti ze studia Domy Jinak jí vtiskli originální podobu. Zastavují na ní všechny vlaky mezi Libercem a saským Seifhennersdorfem.

„Tak pojďte dál,“ vítá nás Josef Šusta. „Co si dáte? Jste autem, tak vyzkoušejte našeho nealkoholického Samuraie. Ten vám bude chutnat,“ odhaduje majitel jednoho z prvních severočeských minipivovarů. Nemýlí se.

A proč Samurai? „To je na počest jednoho japonského sládka, který u nás uvařil vůbec jedno z prvních svrchně kvašených piv v Česku. A Samurai je dodnes jedním z nejoblíbenějších, a proto děláme nealko s podobnou chutí,“ vysvětluje majitel pivovaru.

Sedíme v restauraci, do které se vejde zhruba 130 hostů, dorazili jsme v době oběda, a tak je tu čilý ruch. Na jídlo přijíždějí hlavně místní. Každá židle má na opěradlo vtisknuté logo pivovaru a místnosti dominuje krb, z něhož v mrazivých dnech sálá příjemné teplo. Nad starým nákladním výtahem visí orloj, kde se místo apoštolů střídají pivní lahve. Když odbíjí celá, ukáže se i půllitr. „Je to taková blbůstka, ale lidi to baví,“ krčí rameny Josef Šusta.

Vraťme se ale ještě na chvíli na úplný začátek, k autu, které vozilo buráky. Bez něj by totiž pivovar nikdy nestál.

„V té Balírně tehdy pracoval můj švagr a my si tam šli do garáží nalakovat ten náš náklaďák, abychom v něm mohli vozit žigulika na závody. No, a tam za námi přišel náměstek firmy a nabídnul nám práci. Líbilo se mu auto, prý ideální na převoz buráků. A že nám bude platit za každý kilometr 12,20 koruny. Nakonec jsme pro něj jezdili asi tři roky, přikoupili další auta a rozváželi různé zboží,“ popisuje.

A tak vznikla Autodoprava Josef Šusta, která se později rozdělila ještě na firmu Noprosu, kterou podnikatel předal před čtyřmi lety svému synovi. Naplno se tak může věnovat minipivovaru.

„Tak v téhle místnosti jsme začínali,“ ukazuje podnikatel. „Budova tehdy fungovala jako sklad pro autodopravu a my si tady s kamarády zřídili takovou malou varničku, kde jsme vařili pivo zprvu jen pro známé a hosty restaurace, kterou jsme v té době už vedle autodopravy provozovali. Jenže všechno, co jsme na víkend vždy navařili, se do poslední decky vypilo a v pondělí nebylo nic. Lidem pivo chutnalo,“ přibližuje.

Ostatně i jeho k pivu přivedla chuť. To když se byl podívat v Harrachově, kde pracoval kamarád sklář, který je zavedl do minipivovaru Novosad. „To pivo úplně jinak chutnalo a od té chvíle jsem věděl, že už jiné nechci. A říkal jsem si, že když to dokážou v Harrachově, zvládneme si uvařit vlastní i my.“

Zkušenosti sice chyběly, nadšení ale měla parta z Varnsdorfu více než dost. O velký kus je posunulo setkání se stevardem Janem Kočkou, který díky své práci u aerolinek sbíral pivní speciály z celého světa a vozil je kamarádům ochutnat.

Jan Kočka je pak také propojil s Janem Šuráňem. který se později stal prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů. Pomohl jim získat povolení na vaření piva a poradil i s technologií. Většinou šlo o zařízení z druhé ruky, něco sehnali na skládce, něco si nechali vyrobit. „Myslím, že kdyby se pivovar nejmenoval Kocour, zcela jistě by to byl Sekáč,“ podotýká s úsměvem Josef Šusta.

Jan Šuráň doporučil také sládka, tedy přesněji sládkovou. A ne ledajakou. „Nikol Krmenčíková byla tehdy ještě studentka a dojížděla k nám po dva roky, vždy o víkendu vařit pivo. Od ní jsem se všechno naučil,“ vzpomíná. Kocour byl jedním z průkopníků nového pohledu na pivo, ukázal, že je víc než český ležák, že to není jen chlazená desítka v lednici.

Pro samotné jméno pivovaru bylo inspirací příjmení kamaráda Jana Kočky a pak také logo, které získali za tři sudy piva. „Nám tehdy moc chutnalo skotské pivo Brewdog, které má zubatého psa ve znaku. Takže když jsme uviděli toho našeho kocoura, věděli jsme, že to je přesně ono, co chceme,“ prozrazuje Josef Šusta.

Dnes vaří v pivovaru ležáky i svrchně kvašená piva, jako je ale, saison nebo weizen. V principu jde o stejnou technologii, hlavní rozdíl je ale v použití odlišných kvasničných kmenů a vyšších teplot kvašení a zrání u svrchně kvašených piv.

Pro česká piva používají český chmel ze žatecké oblasti a český slad. K vaření speciálů pak třeba nakuřovaný slad ze sladovny Weyermann z Bamberku v Bavorsku, anglický chmel Fuggels, Northern Brewer nebo Challanger. Pro piva typu IPA jde zase o americké chmely.

Ročně uvaří kolem čtyř tisíc hektolitrů piva. Většina se stáčí do lahví, jak plastových, tak i do skla. Právě ve skleněných lahvích by chtěl Josef Šusta prodávat pivo nejvíce, protože si myslí, že do nich patří.

„Ještě před covidem jsme hodně prodávali pivo v sudech. Jenže pandemie restaurace zavřela a sudy nikdo nechtěl. Lidé se naučili pít doma. A i když covid skončil, ty objednávky už se na tu dobu před ním nevrátily. Takže tak osmdesát procent produkce dnes prodáváme v lahvích,“ přibližuje pivovarník. Roční obrat minipivovaru v uplynulém roce přesáhl pětačtyřicet milionů korun.

Jenže do varnsdorfského Kocoura nepřijíždějí hosté jen za pivem. Majitel jim nabízí i nově vybudované pokoje s kapacitou dvaatřiceti lůžek, z nichž každý nese jméno po pivu, které tady vaří. Mohou se vyspat třeba v Mezulánovi, v pokoji číslo devět, protože tolikastupňové je i tamní pivo s tímto názvem. Anebo v jedenáctce – v Sumečkovi. Pokoje se nacházejí na půdě, kde se dříve sušily cihly.

S její přestavbou pomohli opět architekti ze studia Domy Jinak a Josef Šusta si spolupráci s nimi nemůže vynachválit. „Kdokoli tady byl před nimi, tak chtěl ten prostor uzavřít, ty dřevěné, masivní trámy schovat. Ale Petr Šikola a jeho tým z nich naopak udělali dominantu pokojů,“ zmiňuje.

Od apartmánů se pak dá venkovním schodištěm sejít k odstaveným vagonům. Ty červené zatím slouží jako úschovna kol nebo venkovního nábytku, ty modré jsou pak součástí ubytování. „Tenhle vlak je z roku 1982 a jezdil do Moskvy. A stále pojízdný je, naším snem bylo vyrazit s ním po kolejích do Řecka,“ prozrazuje Josef Šusta.

Uvnitř každého vagonu je možné ubytovat třicet lidí, každé kupé má tři postele a umyvadlo. Toalety a sprchy jsou společné na peroně.

„Když se mi nabídla možnost ten vlak koupit, neměl okna a musel jsem ho celý opravit. Naštěstí ty vagony vyráběli v Görlitz, v Německu. Tak jsem tam zavolal s tím, že ho dávám dohromady, a jestli tam náhodou nemají nějaké náhradní díly. A měli, všechna těsnění i okna.“

I s druhým vagonem měl štěstí. O to větší, že jde o bývalý prezidentský vlak. Jednoho dne mu zavolali z Českých drah, že jim tam jeden vagon zbyl, protože měl putovat do muzea na Slovensko, ale nikdo si pro něj nepřijel. „Hrál dokonce i v nějakém filmu, a ještě v něm zůstalo i povlečení,“ říká Josef Šusta.

Kromě apartmánů je hostům k dispozici i nový sál o kapacitě 250 lidí, kde se konají nejrůznější společenské akce, třeba plesy, svatby nebo tu lze uspořádat i teambuilding. Do něj umístili architekti ze studia Domy Jinak netradiční bary. V útrobách spodního je nekonečné pole ječmene, horní bar zase jakýmsi digitálním displejem z pivních lahví nabízí výhled do pivovarské spilky. Na podhledech obou barů jsou pak zavěšené pivní tácky s logem kocoura.

Plánů, jak své podnikání ještě zpestřit, má Josef Šusta stále dost. Nedávno přikoupil statek, kde bude chovat kolem osmdesáti kusů dobytka a jeho masem zásobovat i vlastní restauraci.

Časem by se chtěl věnovat rovněž agroturistice. Ostatně už teď mohou hosté několik zvířat při své návštěvě obdivovat.

Třeba pivovarské koně, osla nebo vznešené pávy, kteří se v létě procházejí mezi návštěvníky na terase. Kromě toho staví ještě na místě bývalé jídelny v areálu kasáren dům pro své zaměstnance.

„Já jsem se ve Varnsdorfu narodil a žiju tu, a v každém ročním období je tu krásně. Ale pro nás pivovarníky ta pravá sezona začíná Velikonocemi a končí v říjnu. To je tady rušno a veselo, a to mám rád. Tak určitě přijeďte. A vlakem,“ loučí se majitel minipivovaru Kocour.

Že pivo není jen chlazená desítka či dvanáctka v lednici, ale významný společenský nápoj, který se skvěle doplňuje s gastronomií, dokazuje už 15 let pivovar Kocour ve Varnsdorfu. Nabízí pestrou paletu různých pivních speciálů. Areál se nachází přímo na hranici s Německem a pivovar jako jediný v Česku disponuje i vlastní železniční zastávkou.

Zakladatelem pivovaru Kocour je Josef Šusta. Jeho také napadlo, že by zde mohlo vzniknout nádraží.

„Kdysi tady bývala velká továrna, ve které se vyráběly trubky, a bylo tady železniční spojení. Jednou, když magistrát plánoval znovu zřídit stanici Varnsdorf - staré nádraží, dneska to je Varnsdorf - město, jsem šel za starostou. Řekl jsem mu, že chceme také mít svoji zastávku, abychom měli spojení se zbytkem světa – s Libercem a s německou Žitavou. Slovo dalo slovo, ale samozřejmě nádraží nikdo nepostaví. Tak jsme si řekli, že si to uděláme sami.“

A tak se stalo. Stanice byla zřízena před deseti lety a dodnes je to jediné soukromé nádraží v celé České republice. Samotný pivovar byl založen před 15 lety. Nápad prý dostal Josef Šusta v Harrachově, kam vyjel s rodinou na lyžovačku.

„Jistý pan Novosad si tam otevřel vlastní pivovar. Obdivovali jsme, jaké je tam malé zařízení a nadchlo nás to. Navíc pivo nám tam opravdu moc chutnalo,“ vzpomíná.

Hotelový pokoj nebo vagón
Když pak Josef Šusta svému okolí oznámil, že chce otevřít pivovar ve Varnsdorfu, v tomto zapadlém koutě České republiky, mnoho lidí ho přesvědčovalo, aby se s takovým projektem poohlédl jinde.

„Řekli, že Varnsdorfu žije málo lidí, že pivovar potřebuje být v místě, kde je alespoň 60 tisíc lidí, aby se uživil, aby měl dostatek zákazníků. Ale odpověděl jsem jen, že jsem odsud a rád bych si otevřel i svůj pivovar ve Varnsdorfu,“ prozrazuje Josef Šusta, jak si svůj sen nenechal rozmluvit. Začátky nebyly jednoduché. Bylo potřeba nakoupit vybavení. Například prvních šest tanků se dříve používalo na víno a pocházelo z Maďarska.

Pivo se Josef Šusta naučil vařit od Jana Kočky, kterého si do svého týmu přivedl.

„Honza Kočka byl povoláním víceméně stevard. Procestoval celý svět a všude navštívil pivovary. Ze svých cest si vždy přinášel nové nápady. Vařili jsme například svrchně kvašené pivo. Vlastně jsme byli první v České republice, kdo toto pivo vyrobil – nebo alespoň první, kdo z něj zaplatil spotřební daň. Tedy jedni z prvních jsme dělali pivní styl „ALE“. Dnes je to už všude rozšířené, má je skoro každý pivovar.“

Jako specialista na speciály se pivovar Kocour hned na začátku rychle prosadil. Někdy zásobovali dokonce až 50 restaurací v Praze. Pivovar a také jeho areál se postupem času rozrostl. Nedávno byl otevřen nový sál pro více než 200 lidí. K dispozici je v areálu nejen několik hotelových pokojů, ale také několik nepoužívaných železničních vagónů.

„Často přicházejí otcové se svými dětmi. Nabízíme jim hotelový pokoj k přenocování. Ale oni odmítají a raději spí v jednom z lehátkových vozů,“ směje se Šusta.

V další místnosti malého pivovaru stojí u lesklých stříbrných tanků sládkové Jiří Macháč a Michal Vostatek. Práce je prý oba moc baví. „Pracuji tady 13 let, skoro od začátku. Hlavně nás to baví oba. Jsme vlastně u zdroje ...,“ vtipkují.

Němečtí zákazníci jsou důležití
Mezi návštěvníky pivovaru je často slyšet němčina. Blízkost hranic totiž láká i lidi ze sousední země, jak potvrzuje německý pár.

„V pivovaru jsme poprvé, ale jinak je toho v okolí hodně… Tip na pivovar Kocour vzešel od dětí, které žijí v pohraničí a často sem vozí lidi. Líbí se mi tady také ten velký orloj, který odbíjí celou hodinu a poté odhalí pivní sklenici,“ usmívá se pan Eberhard.

Z Německa je také pan Jan a jeho rodina. Sedí u nedalekého stolu a právě dojedli a dopili. „Pivo bylo výborné a jídlo fantastické. Byl i guláš. V pivovaru jsme poprvé a dozvěděli jsme se o něm díky internetovému průzkumu,“ říká pan Jan.

Josef Šusta ví, že němečtí zákazníci jsou pro firmu důležití. „Zahrada pivovaru je vlastně přímo hranice do Německa. Takový pivovar má většinou hosty ze vzdálenosti 15 kilometrů, tedy všechny lidi, kteří bez problémů přijedou autem nebo na kole. Takže tady máme polovinu klientely, která pochází z Německa a druhá polovina z Česka.“

České pivo z německé vody
Pivovar Josefa Šusty pořádá také akce s česko-německou účastí. A také úzce spolupracuje i s pivovarem Bergquell v Löbau, kde se vaří známé tmavé pivo, které bývá i s příchutí třešní nebo jahod. Zejména v počátcích byli podle Šusty pro český pivovar kolegové ze Saska důležitým partnerem.

„Spolupráce vznikla přes pana Dittmara, který vlastní pivovar v Löbau. Ze začátku nám hodně poradil ve věcech, jak například správně mýt sudy nebo kdo na to vyrábí vybavení. Občas jsme k němu také zajížděli, abychom si tam vyčistili sudy a podobně.“

Ze známosti se vyvinula spolupráce, která trvá dodnes. Blízkost pivovaru u hranic má ještě jednu zvláštnost. Josef Šusta přiznává, že ani neví, ze které země voda na jeho pivo pochází.

„Za vodu platíme v České republice. Ale asi to pochází z německých pramenů, opravdu člověk neví, když je na hranicích. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Bylo by to zajímavé, kdybychom vařili české pivo z německé vody,“ směje se majitel pivovaru Kocour ve Varnsdorfu Josef Šusta.

Objekt se nachází v bývalé továrně na kameninové a šamotové zboží. Areál ze severní strany vymezuje státní hranice ČR-SRN, z východní strany železniční trať Liberec – Hrádek n/N – Zittau - Varnsdorf – Seifhennersdorf, z jižní strany rozptýlená zástavba a na západní straně přechod do volné krajiny. Areál pivovaru má trojúhelníkový tvar, hlavní vstup je z ulice Rumburská, poblíž se nachází nová železniční zastávka Varnsdorf-Pivovar Kocour (první vlaková zastávka v soukromé správě v ČR). Dnes slouží areál pro provoz pivovaru Kocour s doprovodnými prostory pro turismus, gastronomii a kulturu, ubytování a skladové prostory. Řešený objekt slouží jako víceúčelový objekt – provoz gastronomického zařízení (restaurace), provoz výroby a skladování piva.

Z historie
Roku 1912 dokončil městský stavitel Anton Möller továrnu na kameninové a šamotové zboží coby pobočku firmy bratří Johannese, Paula a Alfreda Böttcherů, založené v Žitavě roku 1901 a od roku 1909 provozující také továrnu v Drážďanech. Budova má progresivní železobetonovou konstrukci, byla elektrifikovaná a napojená na železniční vlečku. O výrobním programu svědčí dodnes kameninové roury, zakomponované do čelní fasády. Strojní zařízení vyrobila nejspíše varnsdorfská továrna Raupach. Po roce 1948 firma ukončila svou činnost, v dalších letech zde byly sklady. Roku 2004 areál koupil místní podnikatel Josef Šusta a vytvořil zde sídlo své spediční firmy. Roku 2007 se v bývalé keramičce začalo vařit pivo na varně maďarské provenience. Ta však nesplňovala požadavky náročného pivovarníka a tak byla na přelomu roku 2010 a 2011 zprovozněna unikátní varna z bývalého výzkumného pivovaru v Braníku. Tento technologický unikát z počátku 50. let 20. století byl posledním výrobkem podobné řady varen plzeňské škodovky. Pivovarská restaurace byla dennímu provozu otevřena začátkem roku 2011.

Stav objektu před rekonstrukcí
Hlavní budova areálu má obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s hřebenovými světlíky. Hlavní hmota je rozšířena severním směrem o rovnoběžnou jednopodlažní halu s pultovou střechou s provozem pivovaru a jižním směrem o kolmou sestavu montovaných skladovacích hal se sedlovými a pultovými střechami. Hlavní hmota je průmyslovou stavbou univerzálního typu s méně obvyklým uspořádáním – kombinace halového objektu a univerzální etážovky. 1. NP tvoří hala bývalého výrobního provozu o výšce 5,5 m. Na svou dobu má progresivní železobetonovou nosnou konstrukci a vestavěnou galerií v části půdorysu. V západní partii půdorysu je vestavěn provoz pivovarské restaurace včetně výčepu, hygienického zázemí, a restauračního zázemí. Východní partii půdorysu pak tvoří prostor víceúčelové haly. Druhé podlaží (řešený prostor) představuje typickou ukázku dispozičního řešení etážových výrobních či skladových objektů – masivní obvodovou obálku a vnitřní kontinuální prostor členěný rastrem dřevěného nosného skeletu. V západní partii půdorysu (cca 1/10) je situována část provozu restaurační kuchyně, zbývající část je využívána pouze utilitárně, jako sklad.

Architektonické řešení
Hlavní ideou řešení byla rehabilitace technické památky a její představení v nové technické a provozní funkci. Předmětem návrhu byla konverze prostorů na společenský sál s ubytovací kapacitou.
V původním nevyužitém prostoru v přízemí objektu, původně sloužícímu k umístění keramických pecí a následně pro skladování zboží, se nacházela dvojice poškozených „H“ sloupů. Prostor nového společenského sálu vznikl odstraněním těchto sloupů a vynesením navazujících konstrukcí táhly. Sál je dvoupodlažní s vloženou galerií, tanečním parketem, prostorem pro hudební produkci a přednášky, se společenským, hygienickým a technickým zázemím malého pivovaru.
Sál je přístupný přes předsálí, kterým v patře prochází ocelová lávka ze sklobetonových tvárnic se světelnou rampou, osvětlující stěnu z lahví s logem Kocoura. Předsálí je provozně propojeno s pivovarskou restaurací. Interiér sálu je materiálově navržen v industriální atmosféře – betonové konstrukce doplňují černé železo galerií, zábradlí z drátěných sítí, schodiště s perforovaným logem Kocoura. Podlaha je tvořena spárořezem ze šamotových cihel, hlazeným betonem a dubovým parketem, na galeriích ze slzičkového a hladkého plechu. V prostoru je dvojice barů s rozdílnou atmosférou – výčep je akcentovaný „nekonečným polem ječmene“, horní bar je digitálním displejem z pivních lahví s výhledem do pivovarské spilky. Podhledy barů tvoří zavěšené pivní tácky místního piva. Pro orientační systém byl vybrán motiv industriální žlutočerné šrafy.
Sál osvětlují fabrická okna, hlavní osvětlení je zajištěno repasovanými továrními svítidly, zavěšenými ze stropu. Prostory pro sezení hostů jsou nasvětleny světelnými rampami s flexibilně uspořádanými svítidly. LED pásky doplňují schodiště, výčep a horní bar.

Ubytování
Jedná se o vestavba penzionu do 3. NP pivovaru. Koncept řešení se opírá o vestavbu kontrastních boxů do prostor původního skladu v podkroví keramičky. Vložené boxy nově organizují podkrovní prostory, definují společná prostranství a hotelové pokoje. Vložené boxy respektují stavební strukturu objektu, vstupují v dialog s dřevěnou konstrukcí krovu a střeše dominujícími světlíky, v bílé barvě boxy plují po rezavé podlaze. Sloupy krovu byly ponechány v prostoru jako jakési sochy-objekty. Společnému komunikačnímu prostoru dominuje výhled na tovární komín a ocelové schodiště.
Materiálové řešení odkazuje na industriální atmosféru místa – obvodové stěny tvoří cihelné zdivo, podlaha byla řešena v barevném odstínu rzi, stěny v betonové šedé, přístupové schodiště s povrchem ze slzičkových plechů, vstupní část objektu pak v cortenovém plechu a dlažbě z původních keramických cihel. Interiér pokojů je jednoduchý s atypickým dřevěným nábytkem, boxy koupelen jsou s důsledně bílým interiérem a dřevěnými umyvadlovými deskami, někde dřevěným sloupem. Součástí návrhu je orientační systém, koncept označení pokojů se opírá a sortiment v pivovaru vyráběných piv, každý pokoj má název a číslo odpovídající typu a stupni piva, doplněný o jeho charakteristiku.

Stavební řešení
Vstupní partie byla upravena: snížen terén, navrženo nové schodiště, ztrácející se v dlážděné rampě. Vstupy do objektu jsou akcentovány lokálními pororoštovými plochami.
Při rekonstrukci se zasahovalo do stávajících nosných konstrukcí, železobetonovou konstrukci bylo třeba sanovat Na základě průzkumů byly odstraněny a nahrazeny vybrané sloupy, zbylé sloupy se zpevňovaly ocelovými příložkami. Největším zásahem bylo odstranění vnitřních H sloupů, jejichž funkci převzala nová konstrukce vyvěšení stávajících stropů objektu, nad nimiž se nachází stávající hotel. Odstraněny byly také nepůvodní konstrukce podlah a stěn.
Stávající stropní konstrukce je tvořena železobetonovým trámovým stropem. Do prostoru sálu byly vloženy nové galerie s ocelovou žebrovou konstrukcí, kotvenou k monolitické železobetonové konstrukci. Pochozí plochu galerií tvoří ocelový hladký i slzičkový plech, který funguje zároveň jako táhlo – zajišťuje spolupůsobení konstrukci galerie a stávající konstrukce.
Krov objektu byl v minulosti nově vystavěn.
V prostoru sálu je nové přímé schodiště z ocelové konstrukce, tvořené příhradovým nosníkem. Příhradový nosník je opláštěn černým plechem s funkci zábradlí, do kterého je umístěno perforované logo Kocoura. V severní části je druhé železobetonové schodiště na samostatném základu. Jeho konstrukce byla vložena do obvodové stěny. Stávající vnitřní schodiště při jižní fasádě slouží jako hlavní vertikální komunikace. Propojuje zádveří s předsálím a střední halou ubytování v podkroví. Jedná se o schodnicové schodiště s železobetonovou schodnicí a železobetonovými stupni. Byla odstraněna dvojice stávajících ramen a nově nahrazena vhodnějším tvarem. Nově se realizovaly povrchy schodišťových stupňů a podest – slzičkový plech. Kovové zábradlí bylo repasováno.
Nepůvodní okenní výplně jižní fasády (luxfery) byly vyměněny za nová okna s dělením v průmyslovém vzoru, s hliníkovými rámy v antracitové barvě. Do výklenků na severní stěně sálu byla symetricky umístěna ocelová fabrická „okna“ s podsvětlením, ukrývající vzduchotechnické výústky. Okna v podkroví do části ubytování zůstala stávající.
V předsálí byly pro finální podlahu využity původní šamotové cihly, které byly nalezeny pod konstrukcí nepůvodních podlah. Cihly byly očištěny, nařezány, obroušeny a nalakovány do výsledné podoby souvislé podlahy. V sálu byla podlaha řešena betonovým hlazeným povrchem s vloženým parketem ze světlého dřeva. Podlahy jsou členěny černým rastrem dilatací, navazujících na rastr sloupů.
Vnitřní povrchy stávajících stěn byly očištěny od omítky, poškození cihel byla vyspravena a cihly nyní tvoří pohledové povrchy stěn sálu. Ostatní povrchy jsou řešeny omítkou s výmalbou, obkladem antracitovým plechem.
Ocelové galerie jsou opatřeny zábradlím, jehož výplň tvoří pletivo z krepovaného drátu v černé barvě. Zábradlí nad předsálím tvoří skleněné desky, usazené v zámečnické konstrukci.

Nad předsálím je nový ocelový most s podlahou ze skleněných tvárnic – luxfer, recyklovaných z rekonstruované stavby.
Zdrojem tepla je odpadní technologické teplo z provozu pivovaru, které se distribuuje do deskových otopných těles po obvodu sálu. V podkroví je podlahové topení. Systém je doplněn o stávající tepelné čerpadlo vzduch/voda a plynové kotle. Ohřev teplé vody zajišťuje kombinace stávající zásobník a akumulační nádoba. Větrání sálu je nucené, pro přívod a odvod vzduchu slouží vzduchotechnická jednotka s rotačním rekuperátorem pro zpětné získávání tepla.

Od roku 2007 sídlí v bývalé pobočce bratří Böttcherů ve Varnsdorfu na Ústecku pivovar Kocour. Přestože stojí na odlehlém místě, vede k němu železnice, u které si majitel nechal postavit soukromou zastávku. Před dvěma lety se rozhodl rozšířit kapacitu prostoru rekonstrukcí bývalého skladu. Vzniklo v něm sezení, výčep a společenský sál. Mezi stěny z roku 1912 se po pandemii vejde až 250 lidí.

Autorem sálu s výčepem a hospodou je ateliér DomyJinak, který s přestavbou soutěží v šestém ročníku ceny Interiér roku od Institutu bytového designu. Ten každoročně vybírá nejlepší soukromé i veřejné interiéry od českých a slovenských architektů.

S nejzajímavějšími soutěžícími čtenáře i letos seznamujeme na webu Aktuálně.cz, který je hlavním mediálním partnerem ceny. Stavby a interiéry vytvořené v roce 2020 mohou autoři přihlašovat až do konce února.

Venku se čepýří páv, kolem plotu se líně protahuje kočka, uvnitř Pivovaru Kocour se ale čile pracuje. V restauraci obsluhují servírky německé turisty, kterých přijel celý autobus, a v další části budovy dělníci staví sál. "Vejde se sem asi 300 lidí. Do konce roku bychom to chtěli mít hotové," říká Josef Šusta, spoluzakladatel a šéf Pivovaru Kocour, na místě, kde právě rachotí vrtačky a práší se ze všech koutů.

Minipivovaru ve Varnsdorfu takový prostor, třeba pro pořádání velkých svateb, zatím chyběl. Když před 11 lety Šusta spolu s kamarády pivovar zakládal, měl jen malou degustační místnost, kam se stěží vešlo 30 lidí. "Jenže pořád chodili další, tak jsme vybudovali restauraci a neustále ji zvětšovali. Pak jsme udělali ubytování ve vagonech a loni otevřeli hotel," popisuje Šusta.

Pivovar Kocour ve Varnsdorfu chystá novou akci s názvem Pivní masopust. Ta bude spojena s masopustem města Varnsdorf.
Varnsdorfský masopust se uskuteční v sobotu 2. března. Na zabijačkové hody se lidé mohou těšit už od osmi hodin na nádvoří před Střelnicí. Maškary se sejdou o hodinu později na nádvoří základní umělecké školy. Po masopustní maškarádě a naražení starostenského sudu piva obsadí sál Střelnice dětský masopustní rej.

Nebude chybět ani vyhlášení nejlepších masek. Zahraje kapela Pavla Zelenky a zatančí soubor Dykyta. Od 13 hodin bude pokračovat masopust v areálu pivovaru. Tradičně se chystá přehlídka silných a ochucených piv a zabijačkových specialit. Hudební doprovod zajistí skupiny P.R.T, U Práži v garáži a Krleš. Po celou dobu akce se budou konat tematické pivní soutěže. Vstupné je 50 korun.

Pivovar Kocour je umístěn na severním okraji Varnsdorfu v blízkosti silnice II/265 a železniční tratě 828, kde jezdí vlakové spoje trilex. Provozovatelem vlaků je společnost Vogtlandbahn-GmbH, která má sídlo v Neumarku v Sasku. Od prosince 2010 jezdí vlaky trilex na lince L7 Seifhennersdorf –/Rybniště – Zittau – Liberec.

Zastávka je unikátní svým designem, na kterém spolupracovala architektonická kancelář Domyjinak, která navrhla její výjimečnou výzdobu. Autorem návrhu zastávky jsou Ing.arch. Petr ŠIKOLA, Ph.D. , Ing.arch. Jan ČERNOCH, Ing. Jan PUSTĚJOVSKÝ, Ing.arch. Hana STAROŇOVÁ . Investorem stavby byl majitel pivovaru Kocour, pan Josef Šusta. Stavbu nástupiště zajistila firma Chládek a Tintěra a nástupištní objekt vznikl svépomocí.

Zastávka je nápaditá a zeleň kolem je udržovaná. Že se zastávka vyplatí, to ocení patrně majitel pivovaru, protože hosté z Německa jezdí často a rádi. Čepuje se tu několik druhů piv a je tu veselo. K pivovaru je možné dojet autem i na kole. Parkovací plochy jsou nezpevněné, ale je zde dostatek místa. Cyklisté jsou vítáni. Více o pivovaru http://www.pivovar-kocour.cz/cs/o-pivovaru

Nové lákadlo na turisty by mohl mít 
v brzké době Varnsdorf. 
V tamním pivovaru Kocour by totiž mohly vyrůst pivní lázně.

Hrádek, několik kostelů a pak dlouho nic. Největšímu městu Šluknovského výběžku s přibližně šestnácti tisíci obyvateli chybí velký tahák pro turisty. Například v Rumburku je mohou přitáhnout na Loretu nebo historické náměstí. Ale i ve Varnsdorfu by se to brzy mohlo změnit.

„Chceme zde vybudovat pivní lázně. Jde to ale pomalu, financujeme to jen ze svých peněz, z toho, co vyděláme. Nemáme na to žádné dotace," říká majitel pivovaru Kocour Josef Šusta, který si pro inspiraci jezdí do jiných podobných zařízení, například do Chodové Plané. Právě v pivovaru, kde je možné se již dnes ubytovat, by pivní lázně měly vyrůst.

Podle Šustových představ by měly pivní lázně ve Varnsdorfu nabízet několik procedur. Nabízí se i další propojení s pivovarem a restaurací.

„V pivních lázních se lidé samozřejmě nekoupou přímo v pivu. Ale v pivním roztoku. Pivo dává lázni vůni a řadu pro tělo zdravých látek," vysvětluje Josef Šusta s tím, že přesný termín otevření lázní zatím jasný není.

PIVNÍ ORLOJ
Již nyní se ale mohou návštěvníci pivovaru pokochat pivním orlojem, který je v Kocourovi v provozu několik měsíců.

„Podobnou věc jsem měl 
v plánu už delší dobu. Dělal jsem ho asi rok a čtvrt. Spolu s Josefem nás to napadlo, jak jinak, u piva. V pivovaru byl takový prázdný roh. A já si říkal, že by to tam něco chtělo," popisuje vznik pivního orloje jeho tvůrce Josef Kestler.

Ten celý orloj, s výjimkou elektronického modulu řízení, který mu udělal kamarád, dělal sám.

Každých patnáct minut se orloj rozsvítí a rozehraje. Každou celou hodinu z něj vyjede půllitr plný piva.

„Lidé vykřikovali: Vyjel bůh! Je bezvadné vidět reakce lidí, kterým se orloj líbí," říká Josef Kestler.

Ten chce pivní orloj ještě vylepšit. Navíc by rád varnsdorfský pivovar vyzdobil dalším podobným strojem. Tentokrát by se mělo jednat o symbol pivovaru, kocoura, na létajícím kole.

Milovníci dobrého, svrchně kvašeného piva by měli zbystřit. Areál pivovaru Kocour ve Varnsdorfu v sobotu 25. října totiž pořádá již 5. ročník Ale Festivale.

„Čeká nás soutěžní festival svrchně kvašených piv, hojná účast minipivovarů a pivovarníků, více než padesátka svrchně kvašených speciálů 
a samozřejmě bohatý kulturní program.

Postupně vystoupí hudební formace Broky Františka Kanečka, Cosmomolitan, Surovej Stefan a celou akci uzavře Replay band Prague," láká návštěvníky majitel pivovaru 
a organizátor Josef Šusta na akci, která startuje od 14.00 hodin. Vstupné vyjde na 50 korun.

K dobrému pivu patří také vybrané kulinářské pochutiny. Návštěvníci budou moci ochutnat mimo jiné z bohatého menu zabíjačkových hodů, jako například poctivou prdelačku, lahodnou tlačenku, chutné jitrničky, skvělý gulášek a chybět nebude ani tradiční prejt a ovárek.
„Chybět nebude ani volba nejlepšího piva, do které se může zapojit opravdu každý. Opět k nám bude vypraven speciální vlak," dodává Šusta.

Vlak pojede z Prahy přes Českou Lípu a staví přímo 
u pivovarské zastávky. Jednotná cena zpáteční jízdenky je 380 korun. V ceně je vstup na celý festival a také dvě piva, která budou k dispozici přímo ve vlaku.

Přesný seznam zastávek 
a další podrobnosti k akci najdete na webové stránce www.vlakemzakocourem.cz.

Jízdenky na speciální Ale Festivale vlak můžou zájemci také objednávat na telefonním čísle 605 233 934, anebo zakoupit v restauracích Kulový Blesk (Sokolovská 13, Praha 2) a Zlý časy (Čestmírova 5, Praha 4).

A na jaké pivní speciality se můžou návštěvníci celé akce těšit?

Primátor, Křinický pivovar, Benedikt, Antoš, Kocour Varnsdorf nebo Zvíkov. Chybět nebudou ani pivotéky Čerstvé pivo, Zlý časy, nebo Kulový blesk.

Varnsdorfský pivovar Kocour sází na české ležáky i na pivní exotiku. Na receptech spolupracuje se sládky z celého světa.

Mám rád pivo a potkal jsem správné lidi, kteří mi na začátku pomohli. A také jsem chtěl najít nové využití pro opuštěný areál keramičky. Takové jsou hlavní důvody, proč se Josef Šusta rozhodl v severočeském Varnsdorfu založit minipivovar Kocour.

Nejsevernější český pivovar se nachází na okraji města vedle železniční tratě, hned za výrobnou je česko-německá hranice. Kromě vaření piva nabízí také ubytování v odstavených lůžkových vagonech, nechybí zde ani prostorná restaurace.