Pivovar na Jablonecku začal budovat tehdejší majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. Čerstvou zprávou je, že polovinu v současnosti zchátralého areálu pivovaru v Jablonci koupila liberecká společnost LIF. Jak dnes areál vypadá, se můžete podívat na fotografiích Evy Svobodové.

Společnost LIF, která je mimo jiné vlastníkem Pivovaru Svijany, Pivovaru Rohozec a také náchodského Primátora, zakoupila polovinu objektu, druhou polovinu má sladovna. Společnost zatím teprve uvažuje o účelu využití objektu, ale obnovit výrobu piva zde prý nehodlá.

V dobách slávy byla kapacita zdejší varny tři várky po 100 hektolitrech denně. Dále tu byla sladovna, chladírna se dvěma chladícími boxy a zavlažovacím chladičem, sklep se skladištěm pro 18 000 hektolitrů piva, bednářství a kovářská dílna. Pivovar zaměstnával v té době ředitele, čtyři účetní, pět agentů na prodej piva, sládka a podsládka, vrchního bednáře a 20 bednářů, 30 pivovarských chasníků, 18 kočích, 2 strojníky a kováře.

V roce 1981 se dokonce uvažovalo o ukončení výroby. Nakonec však bylo rozhodnuto o rekonstrukci. V roce 1986 došlo k modernizaci chlazení - byly dodány chladící věže a nové rozvody. Ležácký sklep se dočkal rozšíření o 6-7 000 hektolitru. Pivovar byl uzavřen v roce 1991.

Firma LIF, která vlastní pivovary Svijany, Rohozec a náchodský Primátor, koupila polovinu chátrajícího pivovaru v Jablonci nad Nisou. Naposledy se tu vařilo v roce 1991.

„Konkrétně se jedná o ideální polovinu objektu, druhou polovinu vlastní sladovna, od které naše pivovary odebírají slad. V tuto chvíli uvažujeme o tom, jak s nově nabytým majetkem naložíme,“ popisuje nákup Tomáš Kučera z představenstva společnosti LIF. Obnovit výrobu piva prý ale nyní nechtějí. „V našich úvahách je i další prodej celého areálu,“ dodává.

Pivovar začal budovat majitel maloskalského panství statkář Johann Romisch v roce 1833. První várka byla z podniku expedována o dva roky později a koncem 19. století už tam vařili až 70 000 hektolitrů piva ročně. V roce 1905 pivovar vyhořel, už o rok později byl ale obnoven.

V roce 1908 pak vznikla společnost Liberecko - Vratislavické a Jablonecké pivovary, která se po únoru 1948 stala národním podnikem Severočeské pivovary. V té době se v Jablonci vařilo 140 000 hektolitrů piva ročně. V 80. letech minulého století sice prošel pivovar částečnou modernizací, v roce 1991 byl ale uzavřen. Dnes tam funguje jen sladovna.

Nová svijanská pivnice
Jablonec nad Nisou je očividně pro majitele pivovaru Svijany zajímavým místem, poslední únorový den tam otevřeli další podnikovou restauraci Radnice. Nekuřácká hospoda prošla před zahájením provozu více než půlroční rekonstrukcí.

Přestavba stála 12 milionů korun, nová pivnice navazuje na koncept svijanských značkových restaurací. Architektonicky se na proměně podílelo studio VAXO, jehož rukopis nese i nedávno znovuotevřená svijanská pivnice v Praze U Rokytky. Ze sedmi píp v Jablonci teče Svijanský Máz, 450, Rytíř, Kvasničák, Kněžna, pšeničný Weizen a nealkoholický Vozka.

Od 14 let žil s pivem. Od roku 1958 byl jeho život spjat s osudem třeba legendárního Jantaru. Bývalý dlouholetý sklepmistr Jabloneckého pivovaru Jiří Novotný.

Pana Novotného znám několik let a tak nějak mi stále unikalo, že onen žoviální pán zasvětil život pivovaru, z něhož dnes zbyly v podstatě jen ruiny. Ano, Pivovaru Jablonec, druhdy čtvrtému největšímu pivovaru v celé republice.

Nejprve si ve vzpomínkách Jiřího Novotného projděme pivovar v dobách, kdy se tu vařilo pivo.

Od sladovny
Začněme popořádku, od zrodu piva po jeho expedici. Putování začínáme tedy ve sladovně. Už tady narážíme na raritu. „Toho času byla jablonecká humno-skříňová sladovna jedinou v republice. Jezdili se na ní podívat z pivovarů z celé republiky."

Pojďme do varny. Jablonecké pivo se tu vařilo ve čtyřech nádobách po dvou stech hektolitrech. Vařilo se klasicky na dva rmuty.

Měď nebo železo?
I další zastavení spilka chránila raritu evropských rozměrů. Měděný chladící štok o obsahu 450 hektolitrů. „Když za války Němci sbírali měď, došli i do pivovaru. Tehdejší sládek ale štok natřel černou barvou. Když esesáci přišli, lidé z pivovaru je nejdříve opili a až pak je vzali dovnitř. Opilí vojáci si mysleli, že štok je železný," usmívá se Novotný.

Jsme ve sklepě. Ten se nacházel v horní části areálu, proto se trošku paradoxně říkávalo „jdu nahoru do sklepa." Ležácké tanky pojmuly 18480 hektolitrů, ve své době tu zrálo pivo sedmi a osmi stupňová, desítka světlá a tmavá, jedenáctka časem známá jako Jantar a konečně dvanáctka.

Sudy za náklaďák
Jako první zaniklo pracoviště bednářů, kteří do roku 1970 vyráběli a opravovali dřevěné sudy na pivo. V uvedeném roce přešly všechny pivovary na sudy hliníkové. „Někdy v letech 1955 58 bylo v ležáckém sklepě i asi čtyřicet již nepoužívaných obřích ležáckých sudů. Byly poslány do plzeňského Prazdroje výměnou za starší Pragu V3S."

Pivo nám za tu dobu již uzrálo, vyčistilo se a tak můžeme do stáčírny. Ta byla rekonstruována v osmdesátých letech minulého století a nová kolona měla kapacitu osm tisíc lahví za hodinu.

Pivo máme stočené a začíná rozvoz. „V letech 1956 až 1960 se také jablonecké pivo vozilo na Slovensko, tak třikrát týdně po vagonu," vzpomíná Novotný.

Elektřinu byl schopen pivovar získávat z páry. Byly tu dva parní kotle. Dva parní stroje takzvaná pomaloběžka a modernější rychloběžka. „Vím, že svého času měl jablonecký pivovar nejmodernější regulační stanici na převod páry. V roce 1949 jí mermomocí chtěli do Staropramenu."

A co se skrývalo v oné snad nejvíce rozbořené budově směrem k někdejším pivovarským rybníkům? „To byla lednice. Tam se kdysi ukládal právě led z rybníků."

Historky a legendy
Ke starému jabloneckému pivovaru se váže spousta historek, či spíše legend a výmyslů. Tím nejznámějším a nejrozšířenějším, jež se vypráví po celém Jablonecku ještě dnes, je historka o „cikánovi, který utopil v pivě." Jiří Novotný se tomu jen směje. „Napište tam, že tohle se nikdy nestalo. Už jsem to říkal tolika lidem a slýchávám to pořád. Nikdo se nikdy v jabloneckém pivovaru neutopil."

Za největší havárii z dob svého působení v Jabloneckém pivovaru považuje Jiří Novotný vydutí mladinového kotle. „To bylo v roce 1961. Kotel dostal moc velký tlak páry a nafoukl se. Po opravě se v něm pak vařilo ne dvě stě, ale dvě stě padesát hektolitrů mladiny."

Když ale přijde na skutečné historky, bývalý sklepmistr se brání. „To víte, že se užilo. Ale to snad není k publikování, to vám fakt nebudu vyprávět."

Myslíte si, že takový sklepmistr musí pít pivo po hektolitrech? Jiří Novotný byl prý za celý život opilý tolikrát, že by mu na počítání stačily prsty jedné ruky.

Ani pivařem není, ani nebyl. „Já spíš tak na košt. Ale můžu říct, že dnešní piva se podobají pivům ze Západu."

Dnes jeho bývalé působiště chátrá, z pivovaru se stal vřed na tváři Jablonce. Co s ním dál? Zřejmě nic.