Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Jeden z vůbec nejstarších minipivovarů našeho kraje stojí v Hukvaldech. Je pěkně „schovaný“ pod kopcem v podhradí a tak trochu stranou od turistického ruchu, který plní proslulý hradní komplex i přilehlou oboru tisícovkami návštěvníků.

Znalci piva však dobře vědí, že rodná obec skladatele Leoše Janáčka už od roku 2003 skýtá také možnost zastavení v malém pivovaru, kde zlatavý mok čepují pod lokálním názvem Hukvaldské pivo.

Připravte se, čtrnáctý díl našeho seriálu právě začíná…

Inspiraci dalo kvasnicové pivo
Na začátku bylo svým způsobem náhodné setkání s pivem, které zaujalo svojí odlišností od tehdejšího průměru. „Jel jsem jednou přes Prostějov, kde v jedné hospodě měli kvasnicové pivo. To bylo někdy v roce 2000. Zkusil jsem a strašně mě to nadchlo, protože to bylo na tu dobu něco úplně jiného,“ vybavuje si majitel hukvaldského minipivovaru Vít Lanča.

Tato zkušenost jej inspirovala k hlubšímu zájmu o pivovarnictví, a když se zanedlouho naskytla možnost postavit vlastní varnu, neváhal. Koupil starší technologii a uzpůsobil ji podmínkám v prostorách hospody, která v Hukvaldech stojí „od nepaměti“.

„Během roku se postavila menší varna o objemu zhruba 250 litrů. Ze začátku jsme měli čtyři spilky, později dvanáct a dvacet čtyři ležáckých tanků. Tak jsme to drželi dvanáct let. Loni jsme šli do rekonstrukce. Už to chtělo technologickou výměnu a taky spilka nebyla na ideálním místě,“ popisuje ve zkratce vývoj pivovaru jeho zakladatel.

Zůstaňme však ještě chvíli u samých kořenů. „Tehdy byla jiná doba. Bylo to ještě tak trochu o pokusech, kdy se každý snažil hlavně udělat levně technologii. Prostě divočejší časy, kdy i cyklisti popíjeli více, teď už mají strach,“ nabízí s úsměvem svůj pohled na proměny posledních let.

Dlužno dodat, že Hukvaldy docela dobře zapadly do okruhu malých pivovarů, kterých se shodou okolností v regionu Frýdecko-Místecka vyskytuje větší množství.

„U nás byl hned zpočátku zájem. Lidi mohli jet nejen k nám, ale i do Štramberku, Příboru, pak se začalo vařit ve Vojkovicích. Objeli tři čtyři pivovárky a mohli porovnávat. To platí i dneska, kdy sice přibývá pivovarů, ale i zájemců o pivo od malých výrobců,“ myslí si Lanča.

Věří klasice, ochucená piva neuznává
Na jaký sortiment zlatavého moku vlastně pivní turista, štamgast či náhodný kolemjdoucí v hukvaldském pivovaru narazí? „Držíme se ležáků, nic jiného nás moc neláká. A už vůbec ne ochucená piva, ta neuznávám. Jediné, co občas uvaříme, je medové pivo, ale to je vždy s domácím medem od včelaře,“ vysvětluje náš průvodce.

Tak to bychom měli. Vzápětí zjišťujeme také, že láska k ležákům, české klasice, se neobejde bez tuzemských chmelů, sladu, kvasnic a kvalitní vody. Víc pro nefiltrované a nepasterizované pivo není třeba.

V Hukvaldech měli a mají tradičně na čepu dvanáctku a polotmavou čtrnáctku, ale letos přišla novinka. „Na to pozor, máme deset a půlku, která je o něco silnější než běžná desítka. Jinak už se pomalu chystáme na speciály. Na podzim chci uvařit vídeňský ležák, na 17. listopadu pak bude sedmnáctka a na Vánoce rumová desítka,“ upřesňuje Lanča, jaké jsou plány.

Renovace byla správným impulsem
S hukvaldským pivem se pravidelně účastní různých slavností a festivalů. Jeden také sám už šestým rokem pořádá přímo v Hukvaldech. S kolegy z lokálních minipivovarů si udělají pohodovou atmosféru, během které se dobře ochutnává i debatuje o nových zkušenostech.

Pro majitele hukvaldského minipivovaru byla zásadní loňská renovace technologie, která vedla k navýšení kapacity i k nové vlně zájmu o pivo. Vychutnávají si je jak štamgasti, jejichž fotky netradičně zdobí interiér hlavního hospodského sálu, tak přespolní, což jsou hlavně cyklisté a pivní turisté.

„Varna má teď pět set litrů, k tomu jsme instalovali pět tisícilitrových spilek a dvanáct tanků o objemu tisíc litrů. Takže máme dvakrát větší kapacitu. Po roce, co vaříme v novém, bych řekl, že se to celkem rapidně zvedlo. Výtoč jde nahoru,“ pochvaluje si pivovarník z Hukvald, odkud pivem zásobuje pouze jednu ostravskou hospodu, jinak se vše vypije „doma“.

S novým provozem ubylo starostí o výrobu, která je teď o něco jednodušší. „Někdy se mi zdá, že se z vaření piva dělá moc velká věda. Když k tomu máte potřebné přístroje a podmínky, tak to není žádné obrovské umění. Abych přiznal, my si ani neříkáme sládci. To je moc honosné, jsme spíše vařiči,“ potvrzuje humorný nadhled Lanča, který podobně jako řada dalších pivovarníků není přímo z oboru.

Jak je vidět, máme tady další příklad toho, že důležitá je především chuť a touha se v pivním světě zaučit a pochopit jeho principy. Pod dohledem odborníka samozřejmě.

„Dej Bůh štěstí!“ A za týden u piva zase na shledanou.

Minipivovar Hukvaldy
Místo: Dolní Sklenov 19, Hukvaldy
Druhy piv: Hukvaldské pivo světlý ležák 12°, polotmavé 14° a světlé výčepní 10,5°, další piva – speciály jsou v nabídce dle sezóny
Stáčení: pivo čepují přímo z ležáckých tanků, nabízí také prodej v sudech a pet lahvích
Výstav: odhadem 750 hektolitrů za rok

S naší nabídkou pivní turistiky se tentokrát podíváme do Podbeskydí, do Janáčkových Hukvald.
Minipivovar Dolní Sklenov

Na dohled od hradu Hukvaldy, v místní části Dolní Sklenov, se v hostinci Na zastávce vaří už od roku 2003 vlastní hukvaldské pivo.
Hostinec Na zastávce je nenápadná budova při hlavní silnici od Brušperku na Hukvaldy a jen bannery na jejích zdech hlásají, že se zde dá očekávat i něco jiného, než je klasická venkovská „čtyřka“. Uvnitř hospody vlevo je velký výčep s fotografiemi štamgastů podél stěn, kulečníkem a malým sálečkem místního fotbalového klubu. Vpravo pak jsou menší nekuřácké prostory s oddělenými boxy. V letní sezóně zejména cyklista nepohrdne posezením na rozlehlé zahradě, kde je i malý fotbalový plácek. K zahradě patří i sezónně otevřená bouda s výčepem. Toalety v hostinci jsou v pořádku.
Pokud si objednáte pivo u výčepu a jdete s ním pak ven, platíte předem a pivo si sami odnesete. V případě fungování sezónní výčepní boudy vám bude pivo bez prodlení přineseno ke stolu. Oba výčepy pracují rychle a spolehlivě.Standardně hospoda k jídlu nic nepodává, ledaže byste nepohrdli sýrovými tyčinkami či brambůrkami. V letní sezóně zde někdy funguje venkovní udírna.

Hukvaldské kvasnicové pivo je hlavním tahákem hospody. Dlouhodobě jsou na čepu dva ležáky českého typu. Světlý ležák 120 je příjemné světlé barvy s velmi mírným zákalem, mírně hořký a lehký (hodnocení: ***1/2, cena za 0,5 l: 23 Kč). Polotmavý speciál 140 má sametově plnou chuť, poněkud výraznější zákal a větší sílu (hodnocení: ****, cena za 0,5 l: 25 Kč). Aktuálně byla na čepu (konec června) černobílá 120 medová, barvy polotmavé, chuti překvapivě silné a poměrně hořké, bez znatelné přítomnosti umělých přísad (hodnocení: ****, cena za 0,3 l: 15 Kč). Všechna čepovaná piva byla správně ošetřena.

Hlavní devízou hospůdky je bezesporu výborné pivo, na které stojí za to se zastavit. Je jen škoda, že podnik rezignoval na důstojnější prostředí a na nabídku jídla. Pak by to v Dolním Sklenově nemělo chybu.