ROZHOVOR: „To je hrůza. Pět set korun. Za jedno pivo.“ Hlášky z legendárního filmu Vrchní, prchni netřeba připomínat. PrahaIN.cz zjišťovala, jak si v současnosti vede hospoda U dvou koček, hostinec, kde falešný číšník Dalibor Vrána okradl zákazníky.

Interiér se samozřejmě oproti filmu z roku 1980 trochu liší, ale i tak se při návštěvě nelze zbavit dojmu, že tohle je ono, typická staročeská hospoda, kterých je méně a méně. Provozní Roman Pohonka si je historie vědom.

„Dům jako takový pochází ze třináctého století, kdy zde byl šenk, pak kavárny, vinárny a restaurace, tedy pivnice je tady až po znárodnění někdy kolem padesátého pátého. Ale stejně skoro sedmdesát let historie je hodně důležitých, s tím jménem chceme pracovat. Je to pro nás opravdu hodně důležité,“ vypráví pro PrahaIN.cz.

„Nájmy v centru jsou vyšší. Budova patří magistrátu, jemu tedy platíme nájem a někdo říká, že je to strašná částka. Další, že je to zase ještě dobré. Ale jako jedni z mála v centru se snažíme dělat polední menu v ceně kolem 44 za polévku, cirka 150 jídlo. Snažíme se to držet pro ty poslední, co tady ještě bydlí a pracují, aby měli kam zajít. Ceny se snažíme držet v normálu, aby se náš Češi nebáli navštěvovat. To je pro nás stěžejní. Já tady pracuji dvacet let a mohu říct, že jsme jedna z mála pivnic v centru, která vydržela a je jak pro turisty, kteří nás mají ve všech prospektech, tak i pro Čechy,“ má jasno Pohonka.

Dalibor Vrána stále láká. Nejen on
Stěžovat si na jakýkoliv propad návštěvnosti si podle jeho slov rozhodně nemůžou. Pokud se jedná o všední den, nepočítáme svátky, je U dvou koček v poledne kolem sedmdesáti procent Čechů, třicet procent cizinců. Pak se to prý všechno otočí. „Všechno se to ale samozřejmě odráží od situace ve světě, svátků, prázdnin.“

V rozhovoru s provozním legendární hospody probíráme také zmiňovaný film od Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Respektive souvislosti, které kvůli němu hospodu provázejí. U dvou koček jsou hrdí, prý se stále jedná o skvělou reklamu, ačkoli knihkupec Dalibor Vrána není jediným, na koho se čeští zákazníci ptají.

„Myslím, že v roce 2010 bylo třicetileté výročí filmu Vrchní, prchni, tak jsem dělal rozhovor do Práva právě o tom. Polovina lidí se ptá na Vrchní, prchni, druhá půlka se ptá na brutální vraždu kuchaře. Ta se stala krátce po natáčení filmu a v posledních pěti letech prošla médii, mluvilo se o ní v televizi, četlo se o ní v knihách. Takže to jsou dvě věci, které lidi znají a stále se na ně ptají,“ říká Pohonka.

„Ve výklenku máme fotku pana Abrháma, cizina to samozřejmě nezná. Chodí sem ale taky hodně lidí, co tady dřív studovali jako mladí, dnes se sem vrací s rodinou a vypráví: Sem jsem chodil na pivo, tady se stalo tohle... My s tím pracujeme a pomáhá to reklamě hospody, alespoň z mého pohledu,“ přidává.

Hlavně vydržet
A hovoří také o plánech do budoucna. Štamgasti se nemusí bát, že zde nastanou velké experimenty. Přes to nejede vlak. Ačkoli provozní samozřejmě plány na případné zlepšení mají.

„Co plánujeme s majitelem, co je tady v nájmu pod magistrátem přes třicet let a já jsem jeho pravá ruka, tak je to tak, že s interiérem neuděláte nic, jenom ho udržujete. Můžete zmodernizovat kuchyň. Po prodloužení smlouvy pak plánujeme rekonstrukci pivního zařízení. A dál? Můžeme dělat jen první a poslední pro to, abychom zachovali českou kuchyni v kvalitě, která lidi baví. Tady nemá cenu hrát si na nějaké burgery nebo míchané saláty, na to jsou jiné podniky,“ říká přesvědčeně.

„Zbývá nám zkrátka jen brát kvalitní suroviny a udržet tu kvalitu, aby se klientela do typické staré hospody vracela. Vymýšlet nic moc nejde. Jsou samozřejmě drobnosti. Před lety by mě nenapadlo, že tady budeme mít ochucená piva, cidery a tak dále. Ale to si jen přidáte k tomu základu,“ uzavírá provozní legendární hospody U dvou koček.