V kotli pod měděnou varnou praská dřevo, kolem se povalují pytle se sladem a na stěně visí velký dřevěný kříž. V Pivovaru Chříč s tradicí sahající do roku 1567 vaří pivo postaru. Dnes již málo využívaný dřevní otop zvolili i kvůli tomu, že vytváří pracovní místa navíc. Pivovar obnovený v roce 2015 funguje jako chráněná dílna a zaměstnává lidi s mentálním i fyzickým handicapem. Stojí za ním skupina přátel, kteří se soustřeďují kolem sdružení Propolis a kteří v Chříči založili také malotřídní Základní školu Pivoňka.

"Většina z nás je původem z Prahy. V minulosti jsme pracovali v různých neziskových organizacích, a tak nás napadlo založit si sociální podnik. Hledali jsme vhodné místo, až jsme na Plzeňsku narazili na barokní objekt bývalého pivovaru v Chříči, který nás okamžitě nadchl," vypráví správce pivovaru Petr Jakubíček. S přáteli se snažili vymyslet podnikatelský záměr, který by mohli skloubit s chráněnou dílnou. Finanční manažer ale postupně všechny nápady smetl ze stolu. Až je napadlo, že by mohli navázat na zdejší tradici vaření piva.

Nejstarší zmínka o chříčském pivovaru pochází z roku 1567. Patřil místnímu panství, v 18. století přešel do rukou Ústavu šlechtičen u svatého Anděla v Praze a na začátku 20. století jej koupila rodina Konopáskových. Později objekt zabralo JZD, které v roce 1949 ukončilo výrobu piva a budovy používalo jako sklady. Po sametové revoluci získala pivovar rodina Konopáskových zpět. Objekt ale byl ve velmi špatném stavu a v silách rodiny nebylo jej udržovat. A tak se rozhodla ho prodat.

Když jej sdružení v roce 2009 odkoupilo, začalo zchátralé budovy svépomocí opravovat. Část nákladů na rekonstrukci a vybavení pokryla dotace 5,5 milionu korun z Evropské unie a zbytek úvěr v podobné výši od České spořitelny z programu pro sociální podniky. Později pivovar získal ještě další evropskou dotaci ve výši čtyř milionu korun na rozšíření výroby a nabídky produktů.

Vaření piva tady nakonec obnovili v roce 2015. "Původně jsme chtěli zaměstnávat jen lidi s mentálním postižením, ale ukázalo se, že práci v okolí shání i řada lidí s fyzickým handicapem. Začali jsme je tedy nabírat také a dnes se skvěle doplňují. Například na závoz piva máme dva řidiče s tělesným postižením, kteří neuzvednou sud, ale mohou řídit. A s nimi jezdí jeden nebo dva kluci z ústavu pro mentálně handicapované, kteří mají na tahání sudů spoustu síly, ale papíry na auto by nikdy nedostali," popisuje Jakubíček.

V současnosti v pivovaru pracuje 27 lidí s handicapem, většina z nich na zkrácený úvazek. "Náš obchodní model na tom ale nestavíme. Lidé nebudou pít pivo jen proto, že je z chráněné dílny. Nicméně pomáhá nám to budovat si lepší vztah s odběrateli. Je to velmi konkurenční prostředí, kde se pivovary neustále předhánějí v nabídkách a hospody často mění dodavatele. Naši odběratelé jsou ale poměrně stálí, protože náš příběh posiluje jejich vazbu k nám," líčí správce pivovaru.

Většina piva z Chříče putuje právě do restaurací a kaváren. Lahvové pivo tvoří jen 17 procent produkce. Vloni tady uvařili 1300 hektolitrů piva. "Zájem odběratelů zdaleka převyšoval naše výrobní kapacity, a tak jsme díky dotaci z Evropské unie v loňském roce zdvojnásobili možnosti produkce a rozšířili sortiment," uvádí Jakubíček. Vlajkovou lodí je jedenáctistupňový ležák Pazdrát, který doplňují různé sezonní speciály a svrchně kvašená piva.

Pivoňka od slova pivo
V areálu je také hospoda, která zároveň slouží jako školní jídelna pro nedalekou základní školu. Tu před dvěma lety otevřelo právě sdružení Propolis, které stojí i za Pivovarem Chříč. Od roku 2007 totiž ve vesnici žádná škola nebyla. "Začaly nám dorůstat děti, a tak jsme přemýšleli, kam je pošleme do školy. Nabídka v okolí nám ale nevyhovovala. Navíc spolu s pivovarem sem začali přicházet i další ‘kolonisté‘ z Prahy a Plzeňska, kteří řešili podobný problém," líčí Jakubíček, zatímco nás vede k nízké budově školy, nad kterou vlaje tibetská vlajka.

Nápis na areálu hlásá Základní škola Pivoňka, což je jméno vtipně odvozené od činnosti pivovaru. Malotřídku vede Jakubíčkova žena Jana. Ve výuce škola využívá mimo jiné principy pedagogiky Montessori, projektovou výuku či matematiku profesora Hejného. V současnosti má jednu třídu, do které chodí 19 dětí z okruhu 30 kilometrů od Chříče. Od září otevře novou třídu a přijme dalších zhruba 11 dětí. Školné je přitom variabilní podle finanční situace rodiny.

Sama se ale škola neufinancuje, a tak na její provoz přispívá i pivovar. Ten měl loni obrat 9,5 milionu korun a zisk 350 tisíc korun. Z těchto peněz podporuje i další neziskové aktivity jako různé kulturní akce a festivaly, které pořádá. Snaží se obnovit tradiční svátky jako masopust či pouť a organizuje i tábory pro děti. Postupně tak naplňuje svůj záměr stát se místním společenským centrem.

Příběh o unikátním komunitním projektu přitom budí zájem nejen v Česku, ale i ve světě. O chříčském pivovaru psal britský deník Guardian i německé noviny Süddeutsche Zeitung. Pivovarský tým ale nechce usnout na vavřínech a plánuje další projekty. Zvažuje třeba otevření podniku na výrobu jablečného cideru. "Loni jsme udělali zkušební várku a mělo to obrovský úspěch. A rádi bychom zavedli i výrobu nealkoholických sladových limonád," uzavírá správce.

Britský deník The Guardian spustil seriál článků, v nichž poukazuje na "možná řešení některých nejnáročnějších problémů světa". Tuto sobotu představil v tomto seriálu český pivovar v Chříči, který zaměstnává zdravotně postižené lidi, financuje ze svých zisků základní školu a vaří pivo India Pale Ale pojmenované po Mahátmovi Gándhím.

Pivo vám může stoupnout do hlavy, ale jen zřídka se dostane do srdce. V českém vnitrozemí se ale nachází pivovar, který se běžnému průměru vymyká, píše britský Guardian o Pivovaru Chříč, nacházejícím se na severním Plzeňsku něco přes padesát kilometrů západně od Prahy. Časopis oceňuje zejména dvě věci: Tou první je, že zaměstnance podniku tvoří z velké části lidé s duševním nebo tělesným postižením. A tou druhou pak skutečnost, že pivovar používá svůj zisk k financování základní školy prvního stupně.

Pivovar se nachází v obci Chříč, která bývala centrem stejnojmenného panství. Zmiňován je od roku 1547, kdy byl vlastněn rodem Lažanských z Bukové. V roce 1701 se dostal do majetku Ústavu šlechtičen svatých Andělů v Praze na Dobytčím trhu a od roku 1902 zde působila pivovarská rodina Konopásků. V roce 1943 ho uzavřely okupační orgány z důvodu přerušení dodávek obilí, které namísto do pivovaru proudily na frontu, a brzy po komunistickém převratu v roce 1948 zabralo prostory pivovaru místní JZD (jednotné zemědělské družstvo). Poslední sládek z rodiny Konopásků odešel do Karlových Varů, kde začal vařit pivní značku Karel IV., a objekt pivovaru byl během socialismu používán jen jako sklad a sýpka.

Vhodný byznysplán
V roce 2009 přišlo do pivovaru občanské sdružení Propolis v čele se současným správcem pivovaru Petrem Jakubíčkem, jež se rozhodlo přeměnit zchátralý pivovar na kulturní, společenské a vzdělávací centrum s chráněnou dílnou. Vykoupilo ho proto od jeho tehdejších vlastníků - rodiny, které se pivovarské budovy vrátily v restitucích - a začalo postupně znovu pořizovat pivovarské zařízení (po zabrání pivovaru družstvem kompletně vykuchané, rozprodané a rozvezené do šrotu) a obnovovat výrobu piva. Definitivně byl pivovar otevřen v roce 2016.

A protože Jakubíček i jeho manželka Jana hledali vhodný byznysplán, který by poskytl práci a životní smysl zdravotně postiženým lidem z ústavu v nedaleké obci Zavidov, zaměstnali v pivovaru právě je. Postupně k nim pak přibylo i několik lehce tělesně postižených z Chříče a okolí.

"V Česku je velký problém s tím, že tu máme sociální ústavy, které jsou plné lidí, co přitom jsou fyzicky schopní pracovat," řekl Guardianu devětatřicetiletý Jakubíček, který má z dob chráněné dílny s navrhováním programů pro zdravotně postižené řadu zkušeností.

Chráněná dílna vlastně celé obnově pivovarnictví předcházela. Propolis původně nemělo výrobu piva v plánu a počítalo s tím, že dílna bude produkovat dřevěné nebo keramické výrobky podobně jako jiné projekty podobného typu. Jakubíček ale nechtěl, aby si lidé kupovali výrobky dílny jen ze soucitu. A koupě objektu pivovaru nakonec dala celému snažení jiný směr.

"Měli jsme obchodního manažera, který se obával toho, jak projekt dostaneme z čevených čísel. A věděli jsme také o několika případech, kdy to někdo zkusil se sociálním podnikatelským plánem a vyplatilo se mu to. Se dřevem a keramikou získáte zákazníka projednou, ale věděli jsme, že pivem ho můžeme zaujmout a získat napořád," popisoval to Guardianu Jakubíček. Na rozjezd pivovaru získalo sdružení Propolis také grant ve výši 315 tisíc korun od Nadace VIA, jež ocenila osm projektů spojujících byznys a dobročinnost.

Deník pak přiblížil osud jednoho ze zaměstnanců pivovaru, dvaašedesátiletého Václava Starka, který rozváží basy piva z chladírny. Na plný úvazek může znovu pracovat poprvé od svých dvaceti let, kdy mu rozvíjející se kariéru strojírenského operátora překazila silniční nehoda, po níž skončil s trvalým vážným poraněním mozku.

"Myšlenka pivovaru se mi moc líbí. Rád bych tu pracoval už dřív, ale nemohl jsem, protože jsem se musel starat o své rodiče," řekl Guardianu Stark, který je dnes jedním ze zhruba dvaceti postižených zaměstnanců. Ti mají na starost řadu činností, včetně lahvování, nalepování etiket, čištění a rozvozu, a to na základě toho, na jakou práci se kdo z nich hodí. Na celý výrobní provoz dohlíží zkušený pivovarník se čtyřicetiletou zkušeností. Všichni hendikepovaní zaměstnanci dostávají minimální mzdu ve výši 12 200 korun, přičemž ti s vyšší kvalifikací si vydělají víc.

Podle Jakubíčka je však cennějším benefitem sebeúcta, kterou netradiční pivovarští dělníci dík práci získávají. "Práce tady jim dává pocit hrdosti, to je to nejdůležitější. Dostane je z ústavu, kde jsou někteří chovanci těžce postiženi. Hodnotu peněz někteří z nich možná neznají, ale číst a psát většina z nich umí."

Výsledkem je podle Guardianu prosperující pivovar, který produkuje půl tuctu ležáků, stout a světlé svrchně kvašené pivo z kategorie India Pale Ale, nazvané Mahátma na počest Gándhího. Prodává se v restauracích v Praze a v Plzni. Na vývoz do větších měst se pivovar soustředil od začátku.

Podle Jakubíčka zatím poptávka po pivu z chříčského pivovaru vzrůstá, a to i na vysoce konkurenčním českém trhu. V letošním roce pivovar vyrobil asi 120 tisíc litrů a plánuje zvýšení produkce, spojené možná i s náborem nových pracovníků.

Zisky pomohly financovat v sousedství pivovaru vznik základní "Montessori školy" 1. stupně, která vyplnila mezeru po předchozí státní škole, zrušené před deseti lety. Osmnáct žáků ve věku od šesti do deseti let se učí pod dohledem Jakubičkovy manželky Jany (kvalifikované učitelky) v jedné učebně podle netradičních učebních metod, které začátkem 20. století vyvinula a prosazovala lékařka a pedagožka italského původu Marie Montessori (1870–1952).

Pedagogika typu Montessori je zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností a škola má podporovat jeho tvořivého ducha. V Česku jsou principy Montessori pedagogiky uplatňovány podle Wikipedie na víc než třiceti základních a sedmdesáti mateřských školách po celé republice, nejvíc jsou ale zastoupeny v Praze a dalších velkých městech. V menších obcích typu Chříče jsou dosud neobvyklé.

Již poosmé se veřejnosti otevírá areál sociálního podniku Pivovar Chříč na severu Plzeňska. Letošní ročník benefičního festivalu Křič fest láká nejen na elektronickou kapelu WWW Neurobeat či avantgardní Už jsme doma, ale i na divadelní představení a aktivity pro děti. Krom toho dojde k slavnostnímu otevření komunitní základní školy Pivoňka.

Křič fest, který každoročně probíhá v areálu chříčského pivovaru, pořádá sdružení Propolis. „Lovíme převážně ve vodách pražské alternativní scény, zároveň se snažíme, aby byl festival stále zajímavý i pro místní,“ vysvětlil dramaturg Dominik Straňák. Během soboty zahrají například písničkář Jiří Konvrzek, melancholické trio Neřvi mi do ucha nebo undergroundová kapela Sdružení rodičů a přátel RoPy.

Krom toho se účastníci akce mohou těšit na divadelní představení studentů DAMU, prohlídku Muzea každodennosti, tržiště chráněných dílen z Plzeňského kraje nebo na prohlídku pivovaru. Ten letos slaví unikátní jubileum – 450 let od první písemné zmínky o jeho existenci.

„Pivovar má za sebou velmi rozporuplnou historii. S nástupem komunismu se ho ve střediskové obci Chříč zmocnilo místní JZD a v devadesátých letech pivovar zanechali ve velmi neutěšeném stavu,“ líčí lidé ze spolku Propolis, který areál v roce 2009 koupil a následně rekonstruoval.

Pivovarská Pivoňka
Od roku 2015 se v pivovaru znovu vaří pivo, místní komunita se však soustředí i na pomoc handicapovaným. Jakožto sociální podnik zaměstnává Pivovar Chříč sedm zaměstnanců s mentálním a sedm se zdravotním postižením. Během letošního ročníku festivalu bude navíc slavnostně otevřena komunitní škola Pivoňka, která má zlepšit dostupnost vzdělání v Chříči a okolí.

„Koncept naší školy vychází z ověřených typů Montessori a komunitních škol, které jsou pro mladé rodiny, které se stěhují na vesnici, atraktivní a smysluplné. Vzhledem k nejistotám ohledně financování celého projektu jsme připravili hithitovou kampaň, která proběhla úspěšně. Jsme nadšení, že lidé mají zájem o podobné pojetí školství,“ uvedla koordinátorka projektu Jana Jakubíčková.

Poslední prázdninovou sobotu, 27. srpna, proběhne v obci Chříč na severním Plzeňsku 7. ročník benefičního festivalu Křič Fest. Znovu se můžete těšit na mozaiku kapel, divadelních představení a bohatý doprovodný program.

Kromě hudby a divadla se návštěvníci můžou těšit na vernisáž výstavy v Muzeu každodennosti, která se zabývá životem a konkrétními osudy chříčských řemeslníků před sto lety, na hudební dílnu s klienty a asistenty chráněného bydlení Slapy nebo na promítání filmů natáčených lidmi s mentálním postižením. Samozřejmě nebude chybět ani přehlídka chráněných dílen a řemesel.

Součástí festivalu budou jako vždy komentované prohlídky, při kterých se návštěvníci dostanou i do běžně nepřístupných částí pivovaru, aktivity pro děti nebo řemeslné tržiště, kde bude možnost si zakoupit výrobky chráněných dílen z Plzeňského kraje.

Nechtěl, aby lidé kupovali výrobky z jejich chráněné dílny ze soucitu. Petr Jakubíček začal tedy vařit pivo. Většina zaměstnanců pivovaru jsou klienti ústavu pro lidi s mentální hendikepem. Po roce rozšiřuje výrobu a přemýšlí, jaké další lahůdky by vrhl na trh.

V Chříči na podzim přibude práce a bude možné zaměstnat více postižených lidí.

„Většinou je to tak, že když pivo jednou někam přivezeme, už ho tam pak chtějí pořád," říká Petr Jakubíček ze spolku Propolis, který v Chříči na severním Plzeňsku provozuje malý pivovar pCH! Pivovar je výjimečný tím, že jde vlastně o chráněnou dílnu zaměstnávající postižené lidi. Funguje necelý rok a letos se ještě rozroste.

Propolis totiž na pivovar získal 315tisícový grant od Nadace VIA, jež ocenila osm projektů spojujících byznys a dobročinnost. „Za peníze z grantu podnik nakoupí zařízení na mytí vratných skleněných láhví a jeden ležácký tank. Myčka láhví umožní plnění piva do vratného skla a rozšíří produktové portfolio podniku, protože nově tak bude možné vyrábět lahvové pivo a také domácí pivní limonádu," uvedl za nadaci Zdeněk Mihalco.

Podle Petra Jakubíčka, který pivovar spravuje, v Chříči dnes pod vedením profesionálního sládka vaří pivo devět lidí. „Šest s mentálním postižením a tři s fyzickým hendikepem. Mentálně postižení dojíždějí z Ústavu sociální péče Zavidov, někteří na tři čtyři dny, jiní na jeden dva dny v týdnu. O práci se tu skoro perou, je to pro ně jako výlet do světa obyčejných lidí," popisuje Jakubíček.

Zaměstnanci pivovaru mají kromě samotného vaření na starost také práce kolem, jako úklid, přípravu dřeva a podobně. Protože jim s novým tankem a myčkou skla přibude práce, dostanou posilu. „Od léta nebo spíše od podzimu přibereme jednoho dva další pracovníky," tvrdí Jakubíček.

V Chříči vaří jedenáctku ležák Pazdrát a třináctku Nocturno. Dělají také speciály. Například pro letošní masopust vznikl Nebožtík, pivo „černé jako smrt".

K mání je v plastových nebo skleněných nevratných lahvích. I to se změní. „Plast není ideální a nevratné skleněné lahve zase zbytečně zvyšují cenu piva," vysvětluje dále Petr Jakubíček. Jak se bude jmenovat připravovaná pivní limonáda, v Chříči ještě nevědí. Doufají ale, že si na ní lidé také pochutnají. „Bude to nealkoholický nápoj z vysladovaného ječmene, chmele a dalších přísad, který se ale nenechá zkvasit," prozrazuje správce pivovaru.

Skoro každý týden přibude v Česku jeden minipivovar. Ovšem takový, jaký vyrostl letos v srpnu v Chříči na severním Plzeňsku, jinde nenajdete. Ve zděné peci pod kotlem topí metrovými poleny. Zaměstnávají osm klientů z ústavu sociální péče, takže pivovar je zároveň chráněnou dílnou a k tomu všemu provozují i muzeum nebo kino. A to má přitom obec Chříč zhruba dvě stě stálých obyvatel.

„Původně jsme si představovali, že bychom dělali keramiku nebo se dřevem. Keramickou chráněnou dílnu lze ale jen těžko dostat do plusu, protože lidé si kupují hrnky často jen ze soucitu, a ne proto, že by jich potřebovali mít 20 na poličce,“ říká Petr Jakubíček, správce pivovaru, a pokračuje:
„Kdežto pivo má tu výhodu, že se neustále konzumuje a lidé si tak budou kupovat další a další a budou z toho mít dobrý pocit.“

Pivovar je ekonomicky soběstačný, potvrzuje Jakubíček: „V tuto chvíli dokážeme zaplatit veškeré provozní výdaje, mzdy i splátky půjček. Vyjde to tak zhruba nula od nuly.“

Lidé, se před Vánocemi v pivovaru stavují třeba pro originální vánoční dárek, tak koupí piva podpoří i dobrou věc. A spokojenost je všestranná, dodává klient chráněné dílny Pavel:

„Jsme spokojeni, vedoucí je na nás hodný, vyděláme si nějaké peníze.“

Západočeská vesnice Chříč ve dnech 20. 9. až 5. 10. 2015 hostí skupinu dobrovolníků, kteří svou prací přijeli podpořit renovaci tamního pivovaru. Deset mladých lidí se sociálním znevýhodněním ze severní Francie pomáhá v Chříči v rámci společného projektu INEX-Sdružení dobrovolných aktivit (INEX-SDA), francouzské neziskové organizace Solidarités Jeunesses a místního občanského sdružení Propolis.

Pro Chříč nebude návštěva zahraničních dobrovolníků ničím neobvyklým. INEX-SDA zde organizuje mezinárodní workcampy každé léto již od roku 2010. "Zatímco v srpnu letošního roku na Chříči pracovala skupinka dobrovolníků z nejrůznějších zemí světa, zářijový workcamp je pojatý jako skupinový projekt pouze pro francouzské dobrovolníky. Jedná se o mládež s omezenými příležitostmi, mimo jiné ze sociálně slabých rodin, kteří na projekt doprovodí sociální pracovníci z Francie," uvedla Martina Renková z organizace INEX-SDA.

Dobrovolníky na Chříči čeká především fyzická práce na zahradě pivovaru, ale také při obnově zdi, která se bude renovovat speciální technikou suchého zdění. Jak ale potvrzuje česká vedoucí workcampu Alžběta Stodolová, dobrovolníci se můžou těšit také na volnočasové aktivity: "Na workcampu je určitě vyhrazený i čas pro odpočinek. Pro dobrovolníky proto máme naplánovaný výlet do Prahy."

Budova chříčského pivovaru sloužila svému původnímu účelu až do počátku druhé světové války, na konci 20. století však objekt začal postupně chátrat. Místní občanské sdružení Propolis se v roce 2009 pivovaru přišlo s myšlenkou nejen rekonstrukce samotného objektu, ale i jeho využití jako sociálního podniku. S pomocí desítek dobrovolníků a dárců se tak nastartovala záchrana celého komplexu. Dnes se už v Chříči vaří pivo a místo funguje jako centrum pro setkávání a organizaci kulturních akcí.

Nezisková organizace INEX-SDA, pod jejíž záštitou je workcamp organizován, se mezinárodním dobrovolnictvím zabývá již od roku 1991. INEX-SDA přijímá zahraniční dobrovolníky na workcampy, které organizuje ve spolupráci s místními partnery v České republice, a zároveň ročně vysílá české dobrovolníky na obdobné projekty v zahraničí. Do České republiky každoročně přijíždí přibližně tři sta mezinárodních dobrovolníků, kteří se věnují ekologickým projektům, pomoci místním komunitám, nebo právě obnově kulturně-historických památek.

Po 70 letech se probudila k životu budova starého pivovaru ve Chříči na severním Plzeňsku. Původně barokní panský pivovar postihl po 2. světové válce stejný osud, jako stovky jiných. Po zestátnění v roce 1948 využívalo tento objekt místní JZD, které nejdříve prodalo veškeré zařízení do šrotu a objekt postupně vybydlovalo. Naštěstí se do jeho záchrany před šesti lety pustilo občanské sdružení Propolis.

„Hledali jsme zajímavý objekt, kde bychom zřídili chráněnou dílnu a realizovali vlastní kulturní vzdělávací aktivity. Místo nám učarovalo a postupně se zrodila i myšlenka obnovit vaření piva a zaměstnat zde několik lidí s mentálním postižením,“ říká Petr Jakubíček z Propolisu.

Sdružení za pomoci drobných dárců a stovek dobrovolníků postupně odvrací zkázu objektu a naplňuje ho svými aktivitami. V roce 2012 otevřelo v prostorách sladovny Muzeum každodennosti, které hravou formou představuje běžný venkovský život v minulosti, pořádá kulturní akce pro veřejnost a obnovuje zašlé tradice. Díky evropským dotacím se naplňuje i sen o vaření piva.

„Chtěli jsme především navázat na původní přerušenou řemeslnou tradici vaření piva, a do pivovaru tak navracíme tradičním mědikoveckým způsobem vyrobenou varnu s přímým dřevním otopem. Je to pro nás velká radost a vyvrcholení dlouhého úsilí, rádi bychom veřejnosti nabídli, aby byla přitom,“ dodává Jakubíček.

Uvedení pivovaru ve Chříči do provozu se koná právě dnes v rámci tradičního festivalu Křič Fest pod názvem „Už vaříme! aneb slavnostní otevření chráněného pivovaru“. Návštěvníci se mohou těšit na osm kapel a pět divadelních souborů – mezi největší taháky letošního ročníku patří Phil Shoenfelt and Southern Cross nebo Teatr Novogo Fronta.

Znovu se můžete těšit na mozaiku kapel, divadelních představení a bohatý doprovodný program. Letošní ročník bude mít navíc punc slavnostního otevření sociálního podniku Pivovaru Chříč. Benefiční festival si klade za cíl podpořit rozjezd chráněného pivovaru, konkrétně budou vybrané prostředky použity na rozšíření kapacity pivovarského provozu.

Již tradiční festival Křič Fest letos přivítá osm kapel a pět divadelních souborů – mezi největší taháky letošního ročníku patří Phil Shoenfelt and Southern Cross nebo Teatr Novogo Fronta. Kromě nich na festivalu vystoupí například písničkář Oldřich Janota, kapely Leto a Původní Bureš, či divadelní soubory Handa Gote nebo Divadlo Potlač – soubor zabývající se konceptem divadlo fórum. Kromě hudby a divadla se návštěvníci můžou tešit na vernisáž výstavy o plzeňském samizdatu a zajímavým bodem programu by měla být také dílna Ponrepa dětem, které zde představí svůj program filmové výchovy. Zcela speciální součástí programu bude odpolední vystoupení kapely (r)Adost, které stojí na umu a nadšení dětí s mentálním postižením ze speciální základní školy Rooseveltova. „Vzhledem k benefiční povaze festivalu se většina účinkujících rozhodla zahrát s minimálním honorářem nebo se ho úplně vzdala. Za to jsme moc vděční,“ kvituje situaci jedna z pořadatelek Sára Herrmannová.

Přese všechen zajímavý program ale bude festival primárně o pivovaru a o pivu. Do právě zrekonstruovaného pivovaru od května jezdí pět skvělých pomocníků z domova pro osoby se zdravotním postižením v Zavidově a přestože je pivovar zatím v záběhu, vaří se Pazdrát – světlá jedenáctka a Nocturno – polotmavá IPA z Chříče. Na letošním Křič Festu se proto můžete těšit na slavnostní otevření chráněného pivovaru, které v 15:30 započne před varnou přípitkem a bude pokračovat prohlídkou pivovaru. Ku příležitosti slavnostního otevření budou navařeny také rozličné pivní speciály. Výtěžkem z festivalu pak pořádající sdružení Propolis podpoří rozjezd sociálního podniku Pivovar Chříč. Utržené peníze by měly putovat na rozšíření kapacity pivovaru, které je nezbytné pro další fungování chráněného podniku.

Festival se snaží být v mnoha směrech bezbariérový. „Rádi bychom, aby si festival užily jak mladí lidé, tak rodiny s dětmi – proto na festivalu nechybí ani rozličné aktivity a hry pro děti,“ vysvětluje Veronika Endrštová, hlavní koordinátorka festivalu. Návštěvníci si zároveň budou moci vyzkoušet různá řemesla, ať už v interaktivním Muzeu každodennosti nebo na řemeslném tržišti, kde si také budou moci nakoupit výrobky z chráněných dílen z Plzeňského kraje.

Občanské sdružení Propolis, které festival organizuje, je skupina přátel, které spojuje zájem o chříčský pivovar a chuť aktivně se podílet na jeho obnově. Pivovar začalo spravovat v roce 2009 a do dnešního dne zrekonstruovalo značnou část areálu. „Naší vizí je přetvořit celý areál v místo, kde se budou setkávat lidé se zájmem o historii, umění, krajinu, tradice a řemesla. Podařilo se nám obnovit pivovar coby sociální firmu zaměstnávající lidi s mentálním handicapem, ve sladovně a zahradě vytvořit prostor pro kulturní a společenské akce, vybudovat v prvním patře sladovny interaktivní expozici o životě našich předků - „Muzeum každodennosti“ a v bývalých skladech otevřít komunitní centrum pro pořádání pravidelných volnočasových aktivit a vzdělávacích pobytových i jednodenních akcí pro školy, rodiny i širokou veřejnost. Naším cílem je proměnit chříčský pivovar v podnětné místo, které bude obohacovat své návštěvníky i pozapomenutý kraj a jeho obyvatelstvo,“ říká předseda sdružení Antonín Štogr.

Poslední srpnový víkend dojde v rámci festivalu Křič Fest k znovuotevření pivovaru ve Chříči na Severním Plzeňsku. Původně barokní panský pivovar postihl po druhé světové válce stejný osud jako stovky jiných – po zestátnění v roce 1948 začalo objekt využívat místní JZD, které prodalo veškeré pivovarnické zařízení do šrotu a objekt dovedlo na pokraj zániku. Díký sdružení Propolis se pivovar během Křič Festu 29. srpna plně probudí k životu.