Na začátku byla vize provozovat chráněnou dílnu, dnes je z toho prosperující pivovar, jehož kapacity nestíhají pokrýt poptávku. Jak se říká, kde se pivo vaří, tam se dobře daří, a v Chříči se kolem pivovaru podařilo vybudovat projekt, který mění celou obec.

Je polovina září, trochu ospalé všední odpoledne, ale příjemně teplo. Na pivovarském dvoře v Chříči už je skoro pusto, protože zaměstnanci mají po směně a obecní život se přesunul o pár kroků dál, přes ulici do kavárny Zastávka. Před ní sedí místní, kolem si hrají děti a je tu cítit pohoda.

Na pivovarském dvoře nás vítá Petr Jakubíček, správce pivovaru a jeden z party přátel, která pivovar v roce 2009 koupila s cílem vybudovat sociální podnik.

Pivovarská chasa
Chříč leží na severním Plzeňsku a kdysi patřila ke kulturním centrům regionu. Poslední dekády ale na tuhle část plzeňského kraje svět skoro zapomněl, mladí se ze vsi odstěhovali za prací a nakonec se zavřela i zdejší škola: nebyly tu děti, které by do ní chodily.

První písemná zmínka o pivovaru pochází už z roku 1567, ještě za první republiky tady rodina Konopáskových vařila kolem tisíce hektolitrů piva za rok, ale po roce 1948 areál dopadl stejně špatně jako spousta podobných staveb: sloužil místnímu JZD jako sklad a většina pivovarského zařízení skončila ve šrotu.

Petr Jakubíček a jeho přátelé ze spolku Propolis se ke zchátralému objektu i vaření piva dostali náhodou. „K pivu jsme měli vždycky kladný vztah, ale jen jako konzumenti,“ směje se.

Pivovar dali do kupy hlavně díky dobrovolníkům, kteří tu odpracovali tisíce hodin zdarma, pivo tu ale dnes vaří čtyři až pět profesionálních sládků. První várku uvařili v roce 2015.

Romantika na dřevo
Ve varně stojí přízemní stavba z cihel s litinovými dvířky topeniště, nad ním je stěna lehce ošlehaná sazemi. Na plošině nad topeništěm jsou dva celoměděné kotle o celkovém objemu deseti hektolitrů a obě jsou vyrobené tradičním postupem.

V Chříči navíc pod kotli stále topí dřevem. „Je to romantika a návrat do starých časů a taky to dává pivu trošku jinou chuť,“ vysvětluje Jakubíček. A jak v zápětí dodává, je to také další pracovní místo pro jejich zaměstnance.

Ti sami připravují dřevo na otop, sami přikládají a starají se i o další provoz: pracují jako řidiči, vaří v kuchyni, pomáhají v lahvovně, obsluhují. Loni pivovar zaměstnával 66 lidí, z nich 53 bylo se znevýhodněním.

A jak roky opakovaněš zdůrazňuje, už celý nápad pivovaru je postavený na tezi, aby si zákazníci kupovali jejich produkty proto, že jsou skvělé, a ne ze soucitu.

Dříve tu pracovali zejména lidé s mentálním postižením, chráněných pracovišť je ale v regionu málo a tak tu dnes pracují i lidé s tělesným hendikepem a prý se to dobře doplňuje.

Pidi pivovárek
Ve sklepě už ale na romantiku není místo, tady už je spousta nerezi, strojního chlazení, kompresorů. „Vypadá to tu trochu jako v ponorce,“ říká náš průvodce, zatímco se noříme do chladného prostoru a ochutnáváme jejich nealko Balanc natočené přímo z tanku.

Pivo tu kvasí v otevřených spilkách – nerezových kádích bez víka, na jejichž hladině stojí hustá pěna, pak dozrává v tancích.

Přes léto, v největší pivní sezoně, se pivo vaří skoro nepřetržitě na směny a přesto nezvládají uvařit tolik, aby pokryli poptávku. „Pořád ale jsme vlastně pidi pivovárek,“ říká se smíchem.

Pivovar vaří obvykle osm až deset druhů piva, která jsou k dostání na čepu v asi padesátce pražských podniků i na pár místech na plzeňsku – a pak samozřejmě jako lahvové, ať už na e-shopu, menších obchodech nebo podnikové prodejně v Praze.

Co přesně se tady vaří, se za těch deset let výrazně proměnilo. „Lidi se už nechtějí opíjet třináctkami či osmnáctkami, a raději si dají lehká piva jako je naše sedmička či osmička,“ říká Jakubíček.

Letos navíc prý raketově vzrostla poptávka po kraftových nealko pivech, které jsme ostatně ochutnali taky a na které jsme s fotografem měli jen slova chvály.

Pivovarská chasa
Unikátní je zdejší barokní sladovna, jejíž klenby si můžete prohlédnout při návštěvě bistra, které je otevřené o víkendech a v sezoně, kdy sem proudí víc turistů, ve všední dny funguje hlavně zmiňovaná Zastávka.

V prvním patře je už od roku 2013 Muzeum každodennosti, které představuje běžný život na venkově před desítkami let.

Mimo jiné tu visí velké barevné portréty zaměstnanců pivovaru od výtvarníka Františka Štorma, který pro pivovar vytvořil celou vizuální identitu.

Na tom si pivovar hodně zakládá: Štorm vycházel ze staré cedule s nápisem Chříčské pivo, kterou našli v pivovaru, a odvíjí se od něj i originální etikety.

Kde se pivo vaří, tam se dobře daří
Pivovaru se ale v Chříči povedla ještě jedna věc: v jinak polohou i občanskou vybavenosttí neatraktivní obci se začal díky komunitě zvedat počet obyvatel.

Ve vsi obnovili tradici masopustů, posvícení a pouti, starají se o kostel, vysadili ovocné sady, vyrábí dokonce vlastní cidre.

Nakonec tu otevřeli i školu Pivoňka, do které dnes chodí 80 dětí (a které sem rodiče vozí i z tak vzdálených měst, jako je Rakovník), v kavárně Zastávka jsou ke koupi farmářské produkty a i malé knihkupectví.

Když odcházíme, pivovarský dvůr je už zcela prázdný, ale v Zastávce naproti se pořád sedí a lidé se baví, tak jako tomu na návsích bylo vždycky.

Pivovar v Chříči vaří již přes pět let piva v kotli a sládek pod ním topí metrovými poleny. Nyní vaří piva se speciálními názvy jako je Zákaz všeho, Pazdrát nebo Svoboda. Na přelomu roku se pivovar rozšířil o ležácký sklep a výroba piva by se mohla navýšit na 3000 hektolitrů za rok.

Minipivovar vaří různá speciální piva. „Speciál Velikonoční vakcína připravujeme na Velikonoce, protože jsme z toho, jak to ta vláda řídí, úplně znechucení a jediné, co nám zbývá, je dělat si z toho legraci,“ vysvětlil název nového velikonočního piva správce pivovaru Petr Jakubíček.

Pivovar nyní vaření piva velmi omezil
Technologickým srdcem a chloubou pivovaru je jeho varna. V kotli s přímým dřevním otopem se pivo vaří a vedle něj se nachází scezovací káď. „Teď pivo nevaříme každý den. Dříve jsme byli zvyklí vařit i více než jednu várku denně. Nyní spíše dováříme to, co nám lidi odpijí a toho není mnoho,“ dodal správce Petr Jakubíček.

Pivovar v Chříči zaměstnává hlavně zdravotně a mentálně postižené lidi. Na konci loňského roku rozšířil své prostory o nově zrekonstruovaný ležácký sklep. Díky němu se bude moci v budoucnosti navýšit produkce zhruba o třetinu.

Celkem čtrnáct mladých lidí z Mexika, Španělska, Japonska, Itálie, Ruska, Nizozemska a v neposlední řadě Česka se od 14. do 25. srpna zabydlí v chříčském pivovaru, aby zde pomohli s renovací historického objektu a seznámili se s místním okolím a komunitou. Akci tradičně organizuje občanské sdružení Propolis ve spolupráci s INEX – Sdružení dobrovolných aktivit (INEX-SDA).

Už od zahájení obnovy historického pivovaru v roce 2009 jezdí do Chříče každoročně dobrovolníci z celého světa přiložit ruku k dílu v rámci mezinárodních krátkodobých dobrovolnických projektů, tzv. workcampů. "S workcampy máme velmi pozitivní zkušenosti. Za těch let se tu prostřídalo na sto zahraničních dobrovolníků,“ potvrzuje Petr Jakubíček z občanského sdružení Propolis, které dobrovolnický projekt organizuje. Letos se bude práce soustředit zejména kolem výstavby kamenné zdi u pivovaru a úpravy okolní zahrady.

Dobrovolníci vždy část dne pracují a volný čas tráví podle společné domluvy. Tradičně většina z účastníků chce lépe poznat krásy regionu, a proto se často vydávají na výlety do přírody nebo za památkami. "Nemůžu se dočkat své první návštěvy České republiky. Chci skrze workcamp více poznat tuto krásnou zemi i sám sebe,“ těší se dobrovolník Kohel z Japonska. "Workcampy jsou úžasný projekt, proto na ně jezdím už čtyři roky. Baví mě manuální práce a chci jí přispět místním obyvatelům. Mám rád způsob, jakým se ze skupiny dobrovolníků stává během pobytu fungující tým. V Chříči bych se rád naučil něco o pivovarnictví,“ doplňuje dobrovolník Pablo Alejandro, který do Chříče přijel z Mexika.

Sdružení Propolis je skupina přátel, která postupně vznikla kolem dění a obnovy pivovaru v Chříči. Jejich cílem je vybudovat zde místo, kde se budou setkávat lidé se zájmem o historii, umění, krajinu, tradice a řemesla. Obnovili pivovar – sociální firmu zaměstnávající lidi s mentálním hendikepem, ve sladovně a zahradě vytvořili prostor pro kulturní a společenské akce a Muzeum Každodennosti, v bývalé traktorové dílně otevřeli komunitní centrum pro pořádání pravidelných celoročních volnočasových aktivit a vzdělávacích akcí pro školy, rodiny a širokou veřejnost.

Kuriózní spor řeší český minipivovar Chříč. Ten totiž jedno ze svých piv pojmenoval po indickém duchovním a politickém vůdci Mahátmovi Gándhím, přičemž ho vyobrazil i na etiketě. To se ovšem nelíbí indické národní nadaci Mahátma Gándhího, která si kvůli tomu stěžuje u indického premiéra, prezidenta i českého velvyslanectví.


Živéfirmy.cz – největší nezávislý katalog českých firem
Nepřehlédněte
Nový britský premiér Boris Johnson
Zemětřesení v britském kabinetu. Johnson zásadně rekonstruoval vládu
ilustrační foto
Část margarínů škodí zdraví, shodují se odborníci. Doporučují spíše máslo
Začínající podnikatel, ilustrační foto
Eseróčko za tisícovku: Češi začínají podnikat s minimem prostředků
Kurzovní lístek
EUR EUR
25.65
USD USD
23.10
RUB RUB
38.00
GBP GBP
28.70
Kurzy měn
Protext ČTK
Antorini: Ztělesnění rafinovanosti a ryzího luxusu
Antorini: Ztělesnění rafinovanosti a ryzího luxusu

Módní značka Antorini představila v nové kolekci podzim/zima 2019 luxusní kabelku Chantal…
MBA v oblasti lidských zdrojů: prestiž a kvalita na Ústavu práva a právní vědy
MBA v oblasti lidských zdrojů: prestiž a kvalita na Ústavu práva a právní vědy

Mezi nejžádanější profesní programy patří MBA Řízení lidských zdrojů a personální…
Zmrzlina vrací podnikatelům vstupní investici už za půl roku
Zmrzlina vrací podnikatelům vstupní investici už za půl roku

Záleží samozřejmě na atraktivitě místa, dobrém produktu a dodržování propracovaného know…
Kalkulačky
Výpočet čisté mzdy Výše důchodu Odchod do důchodu Výpočet Nemocenské Cestovní náhrady Náhrada mzdy
Euro : Byznys
Pivovar Chříč dal na láhev abstinenta Gándhího. Indové si stěžují premiérovi
23. července, 18:27 - Jan Brož
Mahatma IPA pivovaru Chříč

Kuriózní spor řeší český minipivovar Chříč. Ten totiž jedno ze svých piv pojmenoval po indickém duchovním a politickém vůdci Mahátmovi Gándhím, přičemž ho vyobrazil i na etiketě. To se ovšem nelíbí indické národní nadaci Mahátma Gándhího, která si kvůli tomu stěžuje u indického premiéra, prezidenta i českého velvyslanectví.

Exotickou třináctku s názvem IPA Mahatma uvařili v pivovaru Chříč pod heslem „Pivem proti násilí a nesvobodě!“ ve vzpomínce na indického duchovního a politického vůdce Mahátmu Gándhího. Ten logicky nechybí ani na etiketě v nápaditém provedení českého typografa Františka Štorma, jehož grafický styl je poznávacím znamením pivovaru.

To se však nelíbí Národní nadaci Mahátma Gándhího (Mahatma Gandhi National Foundation) se sídlem v indickém státě Kérala. Mimo jiné proto, že Gándhí byl celoživotní zapřísáhlý abstinent. Se stížností se proto obrátila rovnou na premiéra země Naréndra Módího, prezidenta Rám Náth Kóvinda i české velvyslanectví. Informoval o tom server Deccan Herald.

Podle šéfa nadace Eby Jose ho o zmíněném českém pivu informovali přátelé, kteří v Česku trávili dovolenou a etiketu si vyfotili. Není to totiž první podobný případ. Nadace si stěžovala i na pivo izraelského pivovaru Malka Beer, který rovněž využil Gándhího na etiketě.

„Označování lahví s alkoholem jeho jménem je opovrženíhodné a žalostné. Světový vůdce byl tím, kdo se tvrdě postavil konzumaci a propagaci alkoholu,“ prohlásil tehdy Jose. Izraelský pivovar se následně za použití Gándhího portrétu omluvil a láhve stáhl.

Podle správce pivovaru Petra Jakubíčka má pivovar zatím jen kusé informace. „V tuto chvíli nic moc nevíme. Pouze nám volali z ministerstva zahraničních věcí, ale nevíme, v čem přesně je problém. Pivo jsme pojmenovali v dobré vůli při výroční smrti Mahátma Gándhího,“ řekl Jakubíček s tím, že tedy zatím neví, jak pivovar zareaguje.

Pivovar Chříč vznikl v roce 2015. Stojí za ním sdružení Propolis, které při výrobě zaměstnává duševně i tělesně postižené.

Silnou kritiku vyvolal v druhé nejlidnatější zemi světa produkt českého minipivovaru Chříč. Národní nadaci Mahátmy Gándhího vadí, že výrobce použil jméno i podobiznu bojovníka za nezávislost na etiketě svého svrchně kvašeného piva. Kritikou nápoje se zabývá i Ministerstvo zahraničních věcí.

O diplomatických krocích indických úřadů jako první informoval tamní server Deccan Herald. Podle něj správci Gándhího odkazu se svou stížností kontaktovali rovnou nejvyšší představitele země. Oficiální stanovisko nadace, podle kterého je pivo odkazující se na Gándhího znakem nerespektování a urážky jeho osobnosti, obdržel jak indický prezident Rám Náth Kóvind, tak premiér Naréndra Módí.

Diplomatickou rovinu vzniklé situace serveru E15.cz potvrdil jednatel minipivovaru Chříč Petr Jakubíček. „Kontaktovali nás dnes lidé z ministerstva (zahraničí - pozn. red.), kteří nás o stanovisku indické strany informovali,“ řekl s tím, že pivovar tento nápoj připravil loni u příležitosti výročí násilné smrti slavného politika. Cílem mělo být uctění jeho památky.

„Naši zákazníci si pivo oblíbili, máme ho proto stále v nabídce,“ dodal Jakubíček s tím, že zatím neví, jaké kroky podnikne.

Do Černínského paláce se měla kritika piva dostat skrze české velvyslanectví v Novém Dillí. To bylo jedním z příjemců námitky ze strany nadace nesoucí Gándhího jméno. Ministerstvo zahraničních věcí se pro E15 zatím nevyjádřilo.

Nadace se o kontroverzním pivu dozvěla poté, co na něj během návštěvy Česka narazili lidé blízcí vedení organizace. Podobnou situaci přitom správci Gándhího odkazu řesili nedávno, když na své lahve umístil podobu bojovníka za svobodu pivovar v Izraeli. Ten se nakonec za své jednání omluvil.

V kotli pod měděnou varnou praská dřevo, kolem se povalují pytle se sladem a na stěně visí velký dřevěný kříž. V Pivovaru Chříč s tradicí sahající do roku 1567 vaří pivo postaru. Dnes již málo využívaný dřevní otop zvolili i kvůli tomu, že vytváří pracovní místa navíc. Pivovar obnovený v roce 2015 funguje jako chráněná dílna a zaměstnává lidi s mentálním i fyzickým handicapem. Stojí za ním skupina přátel, kteří se soustřeďují kolem sdružení Propolis a kteří v Chříči založili také malotřídní Základní školu Pivoňka.

"Většina z nás je původem z Prahy. V minulosti jsme pracovali v různých neziskových organizacích, a tak nás napadlo založit si sociální podnik. Hledali jsme vhodné místo, až jsme na Plzeňsku narazili na barokní objekt bývalého pivovaru v Chříči, který nás okamžitě nadchl," vypráví správce pivovaru Petr Jakubíček. S přáteli se snažili vymyslet podnikatelský záměr, který by mohli skloubit s chráněnou dílnou. Finanční manažer ale postupně všechny nápady smetl ze stolu. Až je napadlo, že by mohli navázat na zdejší tradici vaření piva.

Nejstarší zmínka o chříčském pivovaru pochází z roku 1567. Patřil místnímu panství, v 18. století přešel do rukou Ústavu šlechtičen u svatého Anděla v Praze a na začátku 20. století jej koupila rodina Konopáskových. Později objekt zabralo JZD, které v roce 1949 ukončilo výrobu piva a budovy používalo jako sklady. Po sametové revoluci získala pivovar rodina Konopáskových zpět. Objekt ale byl ve velmi špatném stavu a v silách rodiny nebylo jej udržovat. A tak se rozhodla ho prodat.

Když jej sdružení v roce 2009 odkoupilo, začalo zchátralé budovy svépomocí opravovat. Část nákladů na rekonstrukci a vybavení pokryla dotace 5,5 milionu korun z Evropské unie a zbytek úvěr v podobné výši od České spořitelny z programu pro sociální podniky. Později pivovar získal ještě další evropskou dotaci ve výši čtyř milionu korun na rozšíření výroby a nabídky produktů.

Vaření piva tady nakonec obnovili v roce 2015. "Původně jsme chtěli zaměstnávat jen lidi s mentálním postižením, ale ukázalo se, že práci v okolí shání i řada lidí s fyzickým handicapem. Začali jsme je tedy nabírat také a dnes se skvěle doplňují. Například na závoz piva máme dva řidiče s tělesným postižením, kteří neuzvednou sud, ale mohou řídit. A s nimi jezdí jeden nebo dva kluci z ústavu pro mentálně handicapované, kteří mají na tahání sudů spoustu síly, ale papíry na auto by nikdy nedostali," popisuje Jakubíček.

V současnosti v pivovaru pracuje 27 lidí s handicapem, většina z nich na zkrácený úvazek. "Náš obchodní model na tom ale nestavíme. Lidé nebudou pít pivo jen proto, že je z chráněné dílny. Nicméně pomáhá nám to budovat si lepší vztah s odběrateli. Je to velmi konkurenční prostředí, kde se pivovary neustále předhánějí v nabídkách a hospody často mění dodavatele. Naši odběratelé jsou ale poměrně stálí, protože náš příběh posiluje jejich vazbu k nám," líčí správce pivovaru.

Většina piva z Chříče putuje právě do restaurací a kaváren. Lahvové pivo tvoří jen 17 procent produkce. Vloni tady uvařili 1300 hektolitrů piva. "Zájem odběratelů zdaleka převyšoval naše výrobní kapacity, a tak jsme díky dotaci z Evropské unie v loňském roce zdvojnásobili možnosti produkce a rozšířili sortiment," uvádí Jakubíček. Vlajkovou lodí je jedenáctistupňový ležák Pazdrát, který doplňují různé sezonní speciály a svrchně kvašená piva.

Pivoňka od slova pivo
V areálu je také hospoda, která zároveň slouží jako školní jídelna pro nedalekou základní školu. Tu před dvěma lety otevřelo právě sdružení Propolis, které stojí i za Pivovarem Chříč. Od roku 2007 totiž ve vesnici žádná škola nebyla. "Začaly nám dorůstat děti, a tak jsme přemýšleli, kam je pošleme do školy. Nabídka v okolí nám ale nevyhovovala. Navíc spolu s pivovarem sem začali přicházet i další ‘kolonisté‘ z Prahy a Plzeňska, kteří řešili podobný problém," líčí Jakubíček, zatímco nás vede k nízké budově školy, nad kterou vlaje tibetská vlajka.

Nápis na areálu hlásá Základní škola Pivoňka, což je jméno vtipně odvozené od činnosti pivovaru. Malotřídku vede Jakubíčkova žena Jana. Ve výuce škola využívá mimo jiné principy pedagogiky Montessori, projektovou výuku či matematiku profesora Hejného. V současnosti má jednu třídu, do které chodí 19 dětí z okruhu 30 kilometrů od Chříče. Od září otevře novou třídu a přijme dalších zhruba 11 dětí. Školné je přitom variabilní podle finanční situace rodiny.

Sama se ale škola neufinancuje, a tak na její provoz přispívá i pivovar. Ten měl loni obrat 9,5 milionu korun a zisk 350 tisíc korun. Z těchto peněz podporuje i další neziskové aktivity jako různé kulturní akce a festivaly, které pořádá. Snaží se obnovit tradiční svátky jako masopust či pouť a organizuje i tábory pro děti. Postupně tak naplňuje svůj záměr stát se místním společenským centrem.

Příběh o unikátním komunitním projektu přitom budí zájem nejen v Česku, ale i ve světě. O chříčském pivovaru psal britský deník Guardian i německé noviny Süddeutsche Zeitung. Pivovarský tým ale nechce usnout na vavřínech a plánuje další projekty. Zvažuje třeba otevření podniku na výrobu jablečného cideru. "Loni jsme udělali zkušební várku a mělo to obrovský úspěch. A rádi bychom zavedli i výrobu nealkoholických sladových limonád," uzavírá správce.

Britský deník The Guardian spustil seriál článků, v nichž poukazuje na "možná řešení některých nejnáročnějších problémů světa". Tuto sobotu představil v tomto seriálu český pivovar v Chříči, který zaměstnává zdravotně postižené lidi, financuje ze svých zisků základní školu a vaří pivo India Pale Ale pojmenované po Mahátmovi Gándhím.

Pivo vám může stoupnout do hlavy, ale jen zřídka se dostane do srdce. V českém vnitrozemí se ale nachází pivovar, který se běžnému průměru vymyká, píše britský Guardian o Pivovaru Chříč, nacházejícím se na severním Plzeňsku něco přes padesát kilometrů západně od Prahy. Časopis oceňuje zejména dvě věci: Tou první je, že zaměstnance podniku tvoří z velké části lidé s duševním nebo tělesným postižením. A tou druhou pak skutečnost, že pivovar používá svůj zisk k financování základní školy prvního stupně.

Pivovar se nachází v obci Chříč, která bývala centrem stejnojmenného panství. Zmiňován je od roku 1547, kdy byl vlastněn rodem Lažanských z Bukové. V roce 1701 se dostal do majetku Ústavu šlechtičen svatých Andělů v Praze na Dobytčím trhu a od roku 1902 zde působila pivovarská rodina Konopásků. V roce 1943 ho uzavřely okupační orgány z důvodu přerušení dodávek obilí, které namísto do pivovaru proudily na frontu, a brzy po komunistickém převratu v roce 1948 zabralo prostory pivovaru místní JZD (jednotné zemědělské družstvo). Poslední sládek z rodiny Konopásků odešel do Karlových Varů, kde začal vařit pivní značku Karel IV., a objekt pivovaru byl během socialismu používán jen jako sklad a sýpka.

Vhodný byznysplán
V roce 2009 přišlo do pivovaru občanské sdružení Propolis v čele se současným správcem pivovaru Petrem Jakubíčkem, jež se rozhodlo přeměnit zchátralý pivovar na kulturní, společenské a vzdělávací centrum s chráněnou dílnou. Vykoupilo ho proto od jeho tehdejších vlastníků - rodiny, které se pivovarské budovy vrátily v restitucích - a začalo postupně znovu pořizovat pivovarské zařízení (po zabrání pivovaru družstvem kompletně vykuchané, rozprodané a rozvezené do šrotu) a obnovovat výrobu piva. Definitivně byl pivovar otevřen v roce 2016.

A protože Jakubíček i jeho manželka Jana hledali vhodný byznysplán, který by poskytl práci a životní smysl zdravotně postiženým lidem z ústavu v nedaleké obci Zavidov, zaměstnali v pivovaru právě je. Postupně k nim pak přibylo i několik lehce tělesně postižených z Chříče a okolí.

"V Česku je velký problém s tím, že tu máme sociální ústavy, které jsou plné lidí, co přitom jsou fyzicky schopní pracovat," řekl Guardianu devětatřicetiletý Jakubíček, který má z dob chráněné dílny s navrhováním programů pro zdravotně postižené řadu zkušeností.

Chráněná dílna vlastně celé obnově pivovarnictví předcházela. Propolis původně nemělo výrobu piva v plánu a počítalo s tím, že dílna bude produkovat dřevěné nebo keramické výrobky podobně jako jiné projekty podobného typu. Jakubíček ale nechtěl, aby si lidé kupovali výrobky dílny jen ze soucitu. A koupě objektu pivovaru nakonec dala celému snažení jiný směr.

"Měli jsme obchodního manažera, který se obával toho, jak projekt dostaneme z čevených čísel. A věděli jsme také o několika případech, kdy to někdo zkusil se sociálním podnikatelským plánem a vyplatilo se mu to. Se dřevem a keramikou získáte zákazníka projednou, ale věděli jsme, že pivem ho můžeme zaujmout a získat napořád," popisoval to Guardianu Jakubíček. Na rozjezd pivovaru získalo sdružení Propolis také grant ve výši 315 tisíc korun od Nadace VIA, jež ocenila osm projektů spojujících byznys a dobročinnost.

Deník pak přiblížil osud jednoho ze zaměstnanců pivovaru, dvaašedesátiletého Václava Starka, který rozváží basy piva z chladírny. Na plný úvazek může znovu pracovat poprvé od svých dvaceti let, kdy mu rozvíjející se kariéru strojírenského operátora překazila silniční nehoda, po níž skončil s trvalým vážným poraněním mozku.

"Myšlenka pivovaru se mi moc líbí. Rád bych tu pracoval už dřív, ale nemohl jsem, protože jsem se musel starat o své rodiče," řekl Guardianu Stark, který je dnes jedním ze zhruba dvaceti postižených zaměstnanců. Ti mají na starost řadu činností, včetně lahvování, nalepování etiket, čištění a rozvozu, a to na základě toho, na jakou práci se kdo z nich hodí. Na celý výrobní provoz dohlíží zkušený pivovarník se čtyřicetiletou zkušeností. Všichni hendikepovaní zaměstnanci dostávají minimální mzdu ve výši 12 200 korun, přičemž ti s vyšší kvalifikací si vydělají víc.

Podle Jakubíčka je však cennějším benefitem sebeúcta, kterou netradiční pivovarští dělníci dík práci získávají. "Práce tady jim dává pocit hrdosti, to je to nejdůležitější. Dostane je z ústavu, kde jsou někteří chovanci těžce postiženi. Hodnotu peněz někteří z nich možná neznají, ale číst a psát většina z nich umí."

Výsledkem je podle Guardianu prosperující pivovar, který produkuje půl tuctu ležáků, stout a světlé svrchně kvašené pivo z kategorie India Pale Ale, nazvané Mahátma na počest Gándhího. Prodává se v restauracích v Praze a v Plzni. Na vývoz do větších měst se pivovar soustředil od začátku.

Podle Jakubíčka zatím poptávka po pivu z chříčského pivovaru vzrůstá, a to i na vysoce konkurenčním českém trhu. V letošním roce pivovar vyrobil asi 120 tisíc litrů a plánuje zvýšení produkce, spojené možná i s náborem nových pracovníků.

Zisky pomohly financovat v sousedství pivovaru vznik základní "Montessori školy" 1. stupně, která vyplnila mezeru po předchozí státní škole, zrušené před deseti lety. Osmnáct žáků ve věku od šesti do deseti let se učí pod dohledem Jakubičkovy manželky Jany (kvalifikované učitelky) v jedné učebně podle netradičních učebních metod, které začátkem 20. století vyvinula a prosazovala lékařka a pedagožka italského původu Marie Montessori (1870–1952).

Pedagogika typu Montessori je zaměřena na podporu dítěte při rozvíjení jeho poznatků a dovedností a škola má podporovat jeho tvořivého ducha. V Česku jsou principy Montessori pedagogiky uplatňovány podle Wikipedie na víc než třiceti základních a sedmdesáti mateřských školách po celé republice, nejvíc jsou ale zastoupeny v Praze a dalších velkých městech. V menších obcích typu Chříče jsou dosud neobvyklé.

Již poosmé se veřejnosti otevírá areál sociálního podniku Pivovar Chříč na severu Plzeňska. Letošní ročník benefičního festivalu Křič fest láká nejen na elektronickou kapelu WWW Neurobeat či avantgardní Už jsme doma, ale i na divadelní představení a aktivity pro děti. Krom toho dojde k slavnostnímu otevření komunitní základní školy Pivoňka.

Křič fest, který každoročně probíhá v areálu chříčského pivovaru, pořádá sdružení Propolis. „Lovíme převážně ve vodách pražské alternativní scény, zároveň se snažíme, aby byl festival stále zajímavý i pro místní,“ vysvětlil dramaturg Dominik Straňák. Během soboty zahrají například písničkář Jiří Konvrzek, melancholické trio Neřvi mi do ucha nebo undergroundová kapela Sdružení rodičů a přátel RoPy.

Krom toho se účastníci akce mohou těšit na divadelní představení studentů DAMU, prohlídku Muzea každodennosti, tržiště chráněných dílen z Plzeňského kraje nebo na prohlídku pivovaru. Ten letos slaví unikátní jubileum – 450 let od první písemné zmínky o jeho existenci.

„Pivovar má za sebou velmi rozporuplnou historii. S nástupem komunismu se ho ve střediskové obci Chříč zmocnilo místní JZD a v devadesátých letech pivovar zanechali ve velmi neutěšeném stavu,“ líčí lidé ze spolku Propolis, který areál v roce 2009 koupil a následně rekonstruoval.

Pivovarská Pivoňka
Od roku 2015 se v pivovaru znovu vaří pivo, místní komunita se však soustředí i na pomoc handicapovaným. Jakožto sociální podnik zaměstnává Pivovar Chříč sedm zaměstnanců s mentálním a sedm se zdravotním postižením. Během letošního ročníku festivalu bude navíc slavnostně otevřena komunitní škola Pivoňka, která má zlepšit dostupnost vzdělání v Chříči a okolí.

„Koncept naší školy vychází z ověřených typů Montessori a komunitních škol, které jsou pro mladé rodiny, které se stěhují na vesnici, atraktivní a smysluplné. Vzhledem k nejistotám ohledně financování celého projektu jsme připravili hithitovou kampaň, která proběhla úspěšně. Jsme nadšení, že lidé mají zájem o podobné pojetí školství,“ uvedla koordinátorka projektu Jana Jakubíčková.

Poslední prázdninovou sobotu, 27. srpna, proběhne v obci Chříč na severním Plzeňsku 7. ročník benefičního festivalu Křič Fest. Znovu se můžete těšit na mozaiku kapel, divadelních představení a bohatý doprovodný program.

Kromě hudby a divadla se návštěvníci můžou těšit na vernisáž výstavy v Muzeu každodennosti, která se zabývá životem a konkrétními osudy chříčských řemeslníků před sto lety, na hudební dílnu s klienty a asistenty chráněného bydlení Slapy nebo na promítání filmů natáčených lidmi s mentálním postižením. Samozřejmě nebude chybět ani přehlídka chráněných dílen a řemesel.

Součástí festivalu budou jako vždy komentované prohlídky, při kterých se návštěvníci dostanou i do běžně nepřístupných částí pivovaru, aktivity pro děti nebo řemeslné tržiště, kde bude možnost si zakoupit výrobky chráněných dílen z Plzeňského kraje.

Nechtěl, aby lidé kupovali výrobky z jejich chráněné dílny ze soucitu. Petr Jakubíček začal tedy vařit pivo. Většina zaměstnanců pivovaru jsou klienti ústavu pro lidi s mentální hendikepem. Po roce rozšiřuje výrobu a přemýšlí, jaké další lahůdky by vrhl na trh.