Beskydský pivovárek vznikl z touhy dvou pivovarníků dělat věci po svém. Dnes má roční obrat 60 milionů, investuje desítky milionů ročně a kromě klasického ležáku nabízí i pivo s citrusy z Koreje. Rozhovor s Dušanem a Michalem Holými o krizi na začátku, soběstačnosti i expanzi bez spěchu.

Když má sto kilometrů v nohách, chuť piva neřeší. Z jeho Beskydského ležáku ale pěna jen tak rychle nespadne. Co Čech, to pivní šovinista už totiž dávno neplatí, a tak hodlá majitel Beskydského pivovárku Dušan Holý přidat k tibetskému speciálu i desítku z korejského ovoce yuzu.

„Je to spíš náhoda,“ tvrdí Dušan Holý, který měl za posledních dvanáct let na čepu sedmdesát brandů. „Spolupracujeme s jednou sítí kaváren a pivo vaříme pro ně i pro Korejce, od kterých nakupujeme yuzu, což je obdoba našeho citronu, jenom má jinou chuť,“ vysvětluje Holý.

Sedíme v restauraci s kachlovými kamny a výhledem na varnu. Dušan Holý si místo piva objednává čaj. „Pivo si dávám až po dvanácté,“ usměje se. Přesto o něm mluví s respektem – jeho vlastní splňuje přísná kritéria bavorského „zákona čistoty“ z roku 1516.

Dříve pracoval v Prazdroji a Lobkowiczi, teď se věnuje pivovaru, který s kolegy vybudoval na Ostravici. Z původního malého provozu se stal podnik, který vaří desítky značek ročně, distribuuje po Česku i na Slovensko a přemýšlí o další expanzi.

S parťákem se rozešel, ale nástupce si vychovat stihl. Michal Holý pracuje v pivovaru od samého začátku. Devět let pivo vařil, stáčel, rozvážel a pronikal do tajů chmelového řemesla, aby postupně po otci převzal žezlo.

Královna Beskyd Lysá Hora se tyčí přímo nad námi a oba mají za sebou několik desítek výstupů ročně. A spoustu nápadů v hlavě i na stole. Jako třeba ten s hotelem, který má vyrůst vedle švestkového sadu a pivovarské zahrady, kde chová včely.

Čtrnáct let v Prazdroji, tři roky u Lobkowicze. Proč jste se rozhodl jít vlastní cestou?
Dušan: Mnoho let jsem pracoval pro velké firmy a už jsem se chtěl rozhodovat sám. Podobně na tom byl i společník Aleš Karpita, tak jsme se dali dohromady. Volnost v rozhodování a spoléhat se sám na sebe, to bylo tím impulzem. A snažíme se být efektivní a rychlí.

Pamatujete si, kdy přišla první krize?
Dušan: Hned na začátku, kdy jsme postavili pivovar mnohem menší, než je teď. Po provedení počátečních investic jsme byli bez financí a čekali na tržby z prodaného piva. Bod zlomu nepřišel hned, ale v nějakém čase a museli jsme ho překonat.

Jak dlouho to trvalo?
Dušan: Dva roky jsme se trápili. Počítali jsme sice s tím, že na nás masy zákazníků nečekají a že se k nim musíme dostat – kvalitou piva, služeb, přístupem. První dva roky byly bojové.

Na kolik takový rozjezd přijde?
Dušan: Přibližně deset až dvanáct milionů. Část jsme pokryli z vlastních zdrojů, část díky dodavatelskému úvěru od dvou firem, které nám namontovaly technologii, a my ji spláceli po dvou až třech letech.

Věděl jste tehdy o pivu opravdu všechno?
Dušan: Zdaleka ne. Ve velkém pivovaru si každý dělá svůj výsek činnosti, v mém případě to byl obchod. Ale neměl jsem tolik informací a znalostí o výrobě piva, o tom, jak se pivo daní, jak ho vyvážet, jaké revize jsou potřeba – všechno jsme se museli naučit za chodu.

Stěžejní okamžik byl, když jsme se spojili se současným sládkem Milanem Morcinkem, který přinesl znalosti, zkušenosti a zavedl systém, a pak to fungovalo. Ten je s námi takřka od začátku.

České pivo je prý rafinovaně jednoduché.
Dušan: To jsem nikdy neslyšel. O tom, že by bylo jednoduché ho uvařit, nevím.

Nicméně vy používáte jednoduchou recepturu – vodu, slad a chmel.
Dušan: Náš výrobní postup vychází z 19. století, kdy naši předkové začali vařit spodně kvašený český ležák na dva rmuty. To je postup, kterého se držíme.

To není standard?
Dušan: Nechci soudit ostatní, ale standard to není. Když se vaří infuzně, je to rychlejší, snazší a udělá se méně chyb, na chuti piva se to pak ale samozřejmě odrazí.

Chutná jako Plzeň. Slyšíte tohle rád?
Dušan: Ano, je to pro mě pocta. Stává se to.

Co na čepu nikdy mít nebudete?
Michal: Určitě nepatříme mezi ty, kteří by dávali do piva jogurt nebo marmeládu, to není naše parketa, ale co lidem ve světě chutná, to sem rádi přivezeme. Ani do takzvaných kyseláčů jít nechceme, protože se bojíme infikování pivovarské technologie bakteriemi mléčného kvašení.

Kde to dělají dobře?
Dušan: Na první dobrou je to Kalifornie, Severní Amerika obecně. Tam ať si dáte v menším pivovaru jakékoliv pivo, chybu neuděláte. Už před 40 lety tam začal boom malých pivovarů. Kdybych měl zabrousit do historie, pak je to Belgie. To je známá pivařská země, kde se snaží pivo vařit jako jejich předci.

A nějaký favorit?
Dušan: Nemám favorita, to bych někomu ublížil. Jsem Čech, takže preferuju ležáky, ale rád zkouším všechno možné. Naštěstí přibývá těch, kteří rádi ochutnávají, což souvisí s tím, jak lidé cestují. A zjišťují, že v jiných zemích to není jen o ležáku, ale že piva mohou mít daleko více chutí, barev, příchutí, vůní. Kdysi bylo zvykem, že hospody čepovaly jedno jediné pivo. Takových hospod už moc není, všechny potřebují širší sortiment.

Tlak konkurence je obrovský.
Michal: My to tak nevnímáme. Dobrých pivovarů je tolik, že musíme soutěžit, ale nám se naštěstí daří. Máme pravidelné odběratele i ty, kteří berou speciály jednou za rok. S ostatními pivovary spíš kooperujeme. Když někomu dojde slad nebo chmel, jsme schopni si půjčit.

Dušan: V okamžiku, kdy Mojmír Velký (Pivovar Koníček) přestavoval pivovar, myli jsme mu sudy, aby mohl stáčet, protože měl rozmontovanou linku. Naopak když se nám pokazil parní vyvíječ, sudy jsme vozili k němu.

Michal: Když jsme loni na jaře kupovali stáčecí stroj na plechovky a lahve, objeli jsme čtyři pět pivovarů, které podobný stroj mají, a ptali jsme se jich na zkušenosti. Teď zase jiné pivovary jezdí k nám a ptají se, jak to funguje. A takhle to funguje po celém světě.

Zatím vyvážíte na Slovensko. Plánujete expanzi?
Michal: Plánujeme. Ale to až teď, kdy jsme pořídili stáčecí linky, paster a CIP stanici a můžeme si dovolit garantovat kvalitu piva na delší dobu. Zatím jsme se do exportu až tak nehrnuli. Něco málo vyvážíme i do Polska. Pořád je to blízko, takže se tam vždycky můžeme zajet podívat, v jakých podmínkách se naše pivo skladuje a prodává. Okolní země máme v hledáčku, ale není naším cílem expandovat ve velkém.

Který z těch sedmdesáti brandů byl největší propadák?
Dušan: Propadák to nebyl, ale nakuřované pivo už nevaříme. Nakuřovaný Smrkáč z bavorské receptury někteří milovali, jiní nemohli ani cítit. Dnes už ho nevaříme.

Pivovar, restaurace, včelstva, sýry, švestkový sad… Bylo tohle všechno vůbec v plánu?
Dušan: Ne, to určitě ne, ale koukáme se kolem sebe, co by se našemu spotřebiteli líbilo, a pokud to vychází ekonomicky, tak do toho jdeme. Chceme být soběstační.

Některé naše aktivity taky nevyšly, třeba výrobna sýrů v roce 2014. Nebyli jsme schopni zvládnout požadavky veterinární správy, která k nám přistupovala stejně jako k Madetě. Což je logické, oni k nám tak přistupovat museli. Nicméně tohle jsme neměli dobře spočítáno, takže jsme tento provoz utlumili.

Pak přišly na řadu včely.
Michal: Včelstva jsme zřídili před pěti až šesti lety. Spotřebujeme asi 250 kilogramů medu ročně na výrobu medového piva, takže včely pro nás byly logický krok. A zároveň k přírodě Beskyd patří.

A dostáváme se ke švestkovému sadu. Vlastní slivovice se doslova nabízí.
Michal: To nás ani nenapadlo. Důvod byl ten, že jsme tu měli plochu, která byla zarostlá desítky let, kdy tu fungovala stavební firma. Prostor jsme vyčistili a přišla myšlenka, co s ním. Tak jsme tam vysázeli padesát kusů švestek.

Co s nimi?
Michal: Jak to neumíme, tak na jaře chytnou nějakého brouka nebo plíseň a většinou z nich není vůbec nic. Takže hledáme člověka, který by nám poradil nebo se o tuto část areálu staral. V pivovaru, tam jsme doma, to umíme, ale jsou věci, které nám nejdou. Ale není to nic, kvůli čemu bychom kolabovali.

Jak si teď Beskydský pivovárek vede?
Dušan: Řekl bych, že v rámci počasí vcelku dobře. První čtyři měsíce odpovídaly dosavadním prodejům v minulých letech, květen se vymyká. Když je zima, nikdo z nás nemá chuť na pivo, nicméně na to jsme zvyklí. Až do loňska, kdy jsme dosáhli obratu kolem šedesáti milionů korun, jsme organicky rostli.

S tím souvisí chuť modernizovat. Co plánujete?
Dušan: Vloni jsme pořídili nové stáčecí linky, které za hodinu zvládnou naplnit tři tisíce plechovek nebo dva tisíce lahví. K tomu takzvanou CIP stanici pro celý pivovar a letos jsme doplnili paster. Ne proto, že bychom chtěli pasterizovat všechna piva, ale nealkoholická. Je to pro nás pojistka, aby pivo zůstalo kvalitní a nepřekročilo hranici 0,5 % alkoholu. Na podzim nás čeká další fáze, kdy budeme rozšiřovat provoz varny z dvounádobové na čtyřnádobovou a celý proces bude mnohem efektivnější ve smyslu mzdových nákladů. U malých pivovarů totiž hraje zásadní roli v nákladech mzda.

Jak velkou?
Dušan: Pokud si dobře vzpomínám, u velkých pivovarů byl podíl mzdových nákladů na celkových nákladech kolem pěti šesti procent. Kdežto u nás je to skoro třicet procent, což zásadně ovlivňuje výstupní cenu produktu.

Občas když provázím pivovarem nějakou skupinu, tak se mě někdo zeptá, jaké jsou náklady na základní suroviny – vodu, chmel a slad. Jednou jsem si dal tu práci, spočítal to a vychází to něco kolem koruny padesát na pivo. V davu to zašumělo: „A jak to, že u vás v hospodě stojí pětapadesát?“ Protože k tomu musíte připočítat mzdy, energie, odpisy, inovace, různé revize, posudky a tak dále. Náklady na suroviny nejsou majoritní – a to ještě nejsme nejmenší. Malé hospodské pivovary musí být s náklady na platy na podílu někde kolem padesáti procent.

Kolik peněz padlo jen na investice?
Michal: Vloni jsme investovali do výroby dvacet milionů korun, letos to bude podobné – což na pivovar naší velikosti není málo.

Přijdou prý extrémní vedra. Co chystáte na léto?
Michal: Už vloni jsme přišli poprvé s nealko pivy – s čistou formou a ochucenou formou. Letos z těchto dvou uděláme tři nebo čtyři druhy nealkoholických piv. Zájem o nealko pivo a nízkoalkoholická piva v posledních letech značně roste. A my chceme být součástí tohoto trendu.

Líbí se vám ten trend?
Dušan: To není o tom, jestli se nám líbí, nebo nelíbí, ale co zákazník chce a vyžaduje. Musíme plout s proudem. Prvních deset let jsem byl zásadním odpůrcem toho, aby malé pivovary vařily nealko piva, protože mi to přišlo jako extrémně drahý nonsens. Situace se ale radikálně změnila – jednak zájmem spotřebitele o různé druhy nealko piv a jednak tím, že na trh přišly velmi kvalitní kvasnice pro výrobu nealko piv, což znamená, že už i malé pivovary si mohou dovolit to pivo vařit.

Ročně produkujete osm tisíc hektolitrů piva. U toho plánujete zůstat?
Dušan: Plánujeme pomalý organický růst, nic skokového. Původně, když jsme vznikali, bylo naší filozofií stáčet pivo pouze do sudů, tedy zásobovat pouze restaurace a hotely. Nicméně zájem spotřebitele nás trošku ohnul do petek, a teď cítíme, že už pro budoucnost nejsou to pravé ořechové. Ani mě jako pivaře petka moc neoslovuje. Plechovky jsme začali stáčet od loňska – jeden z důvodů je petky pomalu nahradit. Přestože jsou pro pivaře levnější.

V areálu byste rádi zřídili taky penzion. V jaké je to fázi?
Michal: Zájemci se ozývají. Jak jsem mluvil o těch švestkách, kde žádné velké úspěchy neslavíme, tak nerozumíme ani byznysu kolem hotelů. Hledáme kolegu, který by ho s námi navrhl a provozoval. Měl by to být objekt zhruba o čtyřiceti lůžkách se svou vlastní restaurací, která by si nekonkurovala s touto stávající. Spíš pro hosty, na meetingy, svatby…

Fine dining? Michelini Čechům vytýkají, že málo jídel párují s pivem.
Dušan: Tohle právě čekáme od toho partnera, že nám něco navrhne a řekne proč. Teď jsme ve fázi předběžného výběru a budeme rádi, když se na podzim s někým dohodneme. Ale nikam nespěcháme. Pak je ještě dlouhá cesta k výstavbě.

Jak se vám podniká v Česku? Co byste uvítal, kdyby se změnilo?
Dušan: Asi to množství naprosto nekoordinovaných kontrol. Jsou roky, kdy přijde dvanáct až patnáct kontrol za rok, a některé nejsou ani kontroly, ale spíš audit, kdy tu inspektoři stráví dva dny. To je ta zátěž, která by podle mě šla omezit.

Jak vás změnilo dvanáct let v byznysu?
Dušan: Postupně se učím trpělivosti, kterou jsem dřív neměl. Snáz dokážu snášet chyby cizích i svoje vlastní. A taky kritiku.

Co byste si přál?
Dušan: Aby všechno fungovalo, jak je to teď. To se nebudu zlobit. Pivní byznys je fajn životní styl, neměnil bych.

Možná až překvapivou míru pochopení projevují někteří lidé z oboru, jehož se znatelně dotkne připravovaný vládní balíček úspor. Pivo – to čepované v hospodách a restauracích – se po třech letech vrací zpět do 21procentní daňové sazby a Beskydský pivovárek z Ostravice v Beskydech tomu plně rozumí.

K určitým příležitostem nebo v určitých časových intervalech vaří v součtu zhruba padesátku různých piv včetně „trendy“ speciálů. Beskydský pivovárek v Ostravici bude se svou produkcí další, kdo přeneseně doplatí na zdražení piva v pohostinských zařízeních, kde se očekává šetření veřejnosti. Přesto neskuhrá.

„Samozřejmě to bude zásadní změna v ceně piva pro celý pivovarnický trh a stoprocentně to bude mít za důsledek snížení spotřeby piva,“ říká jednatel Beskydského pivovárku Dušan Holý, jenž očekává, že někteří lidé budou chodit na pivo méně, jiní nesníží četnost návštěv, ale počet vypitých piv, u dalších očekává, že si dají pivo už jen k jídlu.

„Určitě vznikne ještě více garážových a zahrádkových výčepů, kdy si lidé koupí sud a vypijí ho s kamarády doma. A to bude ještě ta lepší varianta, tou horší by bylo, kdyby začali kupovat jen levný alkohol,“ nastiňuje další možný scénář Holý, jenž ve chvíli, kdy se zvedne daň, zdraží pivo. „Zcela určitě to tak bude, není jiná cesta. Pět korun je takový ‚randál‘, že to žádný pivovar nevezme na sebe, nepřežil by to,“ ví pivovarník.

Mělo se šetřit dřív a průběžně
Skončit podle něj mohou některé vesnické hospody odkázané na úzký okruh štamgastů a bude to znatelně větší zásah, než znamenal zákaz kouření nebo zrušení hracích automatů. „To byly v porovnání s tím, co přijde, prkotiny,“ tuší Holý. Přesto zvýšení daně, které způsobí zdražení piva zhruba o pět korun, u speciálů i víc, považuje za nevyhnutelné.

„Učiněný krok jednoznačně chápu, naopak měl přijít mnohem dříve. A naopak některé kroky, jako bylo zrušení superhrubé mzdy, vůbec neměl nastat. Na tom, že nyní vláda přichází s tím, že bude šetřit, nevidím nic špatného,“ říká Dušan Holý.

Netroufá si hodnotit všechny kroky balíčku, který má pomoci státnímu rozpočtu, ale obecně princip, že je třeba šetřit, schvaluje. „Musím to pochopit. Nechci se dožít toho, že mi budou vnuci vyčítat, co jsme jako společnost dělali, že to vše musí splácet. Šetření je na místě. Otázka samozřejmě je, jaké budou sociální dopady, ale kdyby se nerozhazovalo a šetřilo dříve a průběžně, nemuselo teď dojít na takové rázné kroky,“ dodává jednatel Beskydského pivovárku, který rozhodně neplánuje snížit produkci piva, bude však hledat cesty, jak se na tvrdším trhu ještě více prosadí.

Rozvoj minipivovarů v našem regionu pokračuje. Jen za poslední tři roky se jejich počet zdvojnásobil a blíží se k ještě nedávno jen těžko uvěřitelným čtyřem desítkám. Magazín PATRIOT se rozhodl je mapovat prostřednictvím seriálu, který, jak věříme, bude pro čtenáře objevnou cestou za poznáním historické tradice i současnosti pivovarnictví v Moravskoslezském kraji.

Život v krajině beskydských kopců nabízí sám o sobě spoustu krás, které jezdí obdivovat lidé z nejrůznějších končin celé republiky. Jedním z turistických cílů je už třetím rokem taky pivovárek v obci Ostravice, která je jinak proslulá jako ráj chatařů. Postupně se však stává významným bodem na pivní mapě našeho kraje.

Co vlastně stálo za vznikem Beskydského pivovárku? „Vzniklo to úplně snadno. S kolegou jsme dlouho pracovali pro jeden nadnárodní pivovar a po mnoha letech už nás nebavilo pít pořád těch pár piv, která se tam vyráběla. V době před třemi čtyřmi lety nebyla jiná cesta, jak zkusit jiné pivo, než si postavit svůj pivovar,“ říká Dušan Holý, jeden z jednatelů ostravického minipivovaru.

Nápad postavit pivovar v obci s pouhými 2 400 stálými obyvateli se nezrodil jen tak. Roli hrál jednak jejich osobní vztah k podhorskému regionu, ale taky blízkost vynikajícího zdroje vody z přehrady Šance a fakt, že díky turistům se Ostravice „zvětšuje“ o tisíce potenciálních zákazníků.

Po prvotních myšlenkách během roku 2012 následovala rekonstrukce objektu v jednom z hospodářských areálů obce, instalace tuzemské pivovarské technologie a realizace ochutnávkové hospůdky, v níž si můžete kromě piva dát i domácí sýrové speciality. Pátého března 2013 pak byla na světě první várka beskydského piva.

„Od počátku jsme náš záměr koncipovali jako produkční pivovar s tím, že v naší hospodě prodáme jenom malý díl toho, co vyrobíme. Chtěli jsme prodávat především do jiných hospod,“ uvádí zástupce pivovaru a my se už pojďme blíže seznámit s jeho pivy, fungováním i podnikatelskou filozofií.

Sázejí na trénink chuťových pohárků
S jasnou vizí produkčního pivovaru souvisela také představa o nabídce piv, která měla být opravdu pestrá. „Nechtěli jsme se specializovat jen na ležáky. Chtěli jsme vařit piva typu Ale, IPA, občas i pivo, které je původem z Británie, Belgie či Německa. To proto, aby u nás zákazníci mohli trénovat svoje chuťové pohárky,“ vysvětluje Holý.

To však neznamená, že byste v Beskydském pivovárku nenarazili na českou klasiku, kterou zastupuje Beskydský ležák. Vedle něj je to stabilně taky polotmavý vídeňský ležák zvaný Beskydian Bandit a Beskydské hořké, což je svrchně kvašený speciálu typu IPA (Indian Pale Ale).

Vše jsou to poctivé přírodní nápoje vyrobené z čistého sladu, chmele, vody a kvasnic. Kromě toho je každý týden v nabídce další speciál.

„Když vaříte pivo, které je z novozélandského chmele, ono prostě chutná jinak. Není to o tom, že by ten chmel byl lepší než český, ale on je jiný. Více voní a má jiné vlastnosti,“ doplňuje náš průvodce. Samostatnou kapitolou jsou pak ochucená piva, která původně vařit nechtěli, ale nakonec převážila touha vyjít borůvkovým, višňovým či medovým mokem vstříc ženám.

Praxe však přinesla docela překvapivá zjištění. „Nakonec to dopadlo úplně jinak. Zjistíte, že přijde parta havířů a v pohodě pijí celý večer borůvku. I když jsem dvacet let dělal v pivovarnictví a myslím si, že o tom něco vím, tohle jsem vůbec neuměl odhadnout, to nejde,“ přidává úsměvný pohled na dění v pivovárku jeden z jeho provozovatelů.

Odbyt stojí na dvou nohách jménem chataři a velká města
I tato zkušenost pana Holého jen utvrdila v tom, že trh minipivovarů se chová úplně jinak, než byl zvyklý u velkovýrobce. Dojem vzájemné konkurence „malých a velkých“ je podle něj spíše zdánlivý. „Oba trhy existují vedle sebe, ale nekonkurují si. V drtivé většině je to tak, že dodáváme do ochutnávkových hospod, které prodávají jen piva z malých pivovarů,“ vnáší jasno do situace na trhu.

Jeden z klíčových cílů jejich produkce tedy známe. Jaký je ten další? „Dá se říct, že stojíme na dvou nohách. Jednak je to prodej ve velkých městech, jako je Ostrava, Praha, Brno, Olomouc či Žilina a pak taky prodej takzvaně kolem komína tady na Ostravici. Lidé si postupně zvykli k nám jezdit hlavně pro patnáctilitrové sudy na víkend,“ poukazuje Holý na zájem ze strany chatařů.

Chtějí přinášet kvalitu z celého světa
Když přijde řeč na to, zda některé z jejich piv patří mezi jasné oblíbence zákazníků, přichází odpověď, že je to vyrovnaná soutěž. Zájem se v ní rovnoměrně dělí mezi ležáky, Beskydské hořké a další speciály. To naznačuje, že pestrá nabídka je tím, co dnes lidé očekávají v mnohem větší míře než kdysi.

Minipivovary tak zřejmě prožívají „zlaté“ časy pro svůj růst. Vidí to podobnou optikou i znalci z Ostravice? „Podle mého názoru se vracíme k normálu, k tomu, jak to mělo vypadat už kdysi. Komunismus pivovarskou tradici bohužel na nějakou dobu zpřetrhal, teď se k tomu vracíme. Nevidím v tom nic zvláštního. Trh roste prakticky z nuly, takže chvíli trvá, než se nasytí,“ myslí si Holý.

Na současné podobě světa minipivovarů jej těší mimo jiné otevřené a přátelské vztahy, které v tržním prostředí nejsou úplně typické. Inspiraci si mohou (nejen) v našem regionu předávat navzájem, ale jezdí za ní také do světa. Z beskydského pivovárku třeba až do daleké Kalifornie, která je od 70. let „zemí zaslíbenou“ pro malé výrobce.

Z těch se tam často stávají pivovary střední, které následně pohltí globální firma, čímž se uvolňuje prostor pro další a další minipivovary. Zda do takové fáze dospějeme i v českých podmínkách, se teprve uvidí.

„Naším cílem to není už z filozofických důvodů. Jsme pivovárek, takže nechceme být větší a větší. Ono zůstat malí má své výhody. Velcí výrobci musejí pivo zákazníkům tlačit, a to my nechceme. Chceme si partnery vybrat, a to takové, kteří se budou umět o pivo postarat a kteří nám mentálně vyhovují,“ upozorňuje Holý na nelehký úkol získat ty správné parťáky pro péči o nefiltrované a nepasterizované pivo.

„Naše vize spočívá v tom objíždět dál svět a učit se, jaká piva se v něm vaří. Ta pak chceme nabídnout našim zákazníkům. Cesta je v kvalitě a širokém sortimentu, nikoli v růstu,“ loučí se s námi průvodce z Beskydského pivovárku.

„Dej Bůh štěstí!“ A za týden u piva zase na shledanou.

Beskydský pivovárek
Místo: Ostravice 449
Druhy piv: aktuálně se čepuje Beskydský ležák 12°, Beskydian Bandit polotmavý speciál 13°, Beskydské hořké typu IPA 14°, Summer Day Ale 10°, Borůvkový ležák 12°, další piva jsou v nabídce dle sezóny
Stáčení: pivo čepují přímo z ležáckých tanků, vzhledem k prodeji do hospod však 95 % produkce stáčejí do 15, 30 a 50 litrových sudů, nabízí také 1 a 1,5 litrové pet lahve
Výstav: přibližně 6 500 hektolitrů za rok

Moravskoslezské Beskydy nabízejí turistům tiché lesy či klidné hřebenové túry. A poměrně nově i vlastní pivo.

Beskydský pivovárek v Ostravici se buduje od roku 2012, první várku uvařil předloni. Sortiment zahrnuje svrchně kvašený speciál, ovocné ležáky či klasický ležák. Dnes ochutnáme Zbuje (což se dá přeložit jako zbojník).

Polotmavý nefiltrovaný a nepasterizovaný vídeňský ležák vzniká z ječných sladů, žateckého chmele a – jak jinak – z beskydské vody. Pivo se 4,8 procenty alkoholu lze sehnat v pivotékách po celé republice. Po nalití do sklenice zaujme nafoukaná pěna s velkými bublinami, které pracují.

Vůně je sladově plná, barvu má ležák rumovou až tmavě jantarovou. V ústech působí neznatelný říz, chuť je slabě hořká, postupně se rozevírá a dává pocítit několik odstínů sladu. Po dopití zůstává čistý odér jako po slabém pelyňkovém odvaru. Zbuj má velmi dobrou pitelnost.

Dvěma pivním nadšencům se v Beskydech daří porážet konzervativnost tamních pivařů. Přijít na chuť jiným pivům, než je český ležák, je ale museli učit.

Pivo je živilo už dávno před založením minipivovaru. Oba spolumajitelé Beskydského pivovárku, Dušan Holý a Aleš Karpita, 20 let prodávali pivo, které ale vyráběl někdo jiný. Rutina spojená s prodejem jednoho druhu piva z velkého pivovaru je ale postupně přestala bavit. Při cestách po Evropě i světě totiž ochutnali tolik různých druhů, že jim česká desítka a dvanáctka připadala nudná. "Ve velkých pivovarech ale nejde větší pestrost prosadit. Jejich hlavním směrem je zisk a širší sortiment je příliš nezajímá," vysvětluje Dušan Holý nad sklenicí Beskydského hořkého, voňavého, svrchně kvašeného speciálu IPA, proč se nakonec rozhodli společně vrhnout do výroby piva vlastního.

Beskydský pivovárek Ostravice
V loňském roce otevřený minipivovar se nachází v poněkud rozporuplném prostředí. Na jedné straně leží v atraktivní lokalitě jednoho z center turistického ruchu Beskyd, pod masívem hory Smrk. Jeho samotná poloha v areálu bývalého pneuservisu, kudy se vstupuje přes vrátnici s aktuálním prodejem zmrzliny, však může potenciálního návštěvníka odradit. Komu však nevadí vyasfaltované nádvoří mezi průmyslovými halami a podlehne vábení menší budovy s nápisem Beskydský pivovárek s předzahrádkou, může být účasten nové gastronomické atrakce zdejšího horského regionu.

Samotný objekt je kromě varny piva i ochutnávkovou pivnicí a výrobnou sýrových specialit. V objektu se nekouří, vnitřní prostory i venkovní zahrádka se vyznačují čistotou, totéž lze říci i o prostorných WC. Posezení je tvořeno hrubými dřevěnými lavicemi, jak se na správnou pivnici sluší. Za slunečného počasí a o víkendech je zahrádka plná, zatímco vnitřní prostory zejí prázdnotou. Pro letní sezónu by bylo dobré zahrádku zaclonit markýzami, pro které je zde již připravena dřevěná konstrukce.

Dámská obsluha je ochotná, rychlá a zasvěcená do nabídky, se kterou ochotně seznamuje návštěvníka.Vytkl bych jí snad jen automatické sbalení účtenky po zaplacení.Jak již bylo výše zmíněno, hospůdka je především ochutnávkovou pivnicí a k jídlu zde nabízejí pouze studenou kuchyni – utopence, škvarky a celou řadu vlastních sýrů – nakládaných, čerstvých, pařených i pomazánek. Jejich cena se pohybuje mezi 25 – 40 Kč/100 g. Kombinace piva a sýrů je lákavá, ochutnaný čerstvý sýr v česnekovém nálevu byl dobrý. Škoda jen, že hospůdka účtuje za každý krajíc chleba.

Na čepu pivovárku je 5 druhů vlastních nefiltrovaných a nepasterizovaných piv – ležáků i svrchně kvašených speciálů. Do první skupiny piv patří v prvé řadě Beskydský ležák 120, světlý, mírně zakalený, poměrně hořký, bez výraznějších chuťových zážitků (hodnocení: ***, cena za 0,5 l: 27 Kč). Polotmavý vídeňský ležák Zbuj 120 je hořkosladké chuti, na pozadí snad se stopou kávy, chuťově průměrný (hodnocení: ***, cena za 0,5 l: 27 Kč). Posledním hodnoceným pivem byl zástupce svrchně kvašených piv tzv. India pale ale, speciál Lissa Huera (Lysá hora) IPA 150. Toto pivo bylo světlé barvy, silné, s rafinovanou hořkosladkou chutí (hodnocení: ****1/2, cena za 0,5 l: 35 Kč). V nabídce byly dále svrchně kvašené Beskydské hořké (140, 35 Kč/0,5 l) a dámami především vyhledávaný Višňový ležák 120 (35 Kč/0,5 l). Teplota čepovaných piv i jejich ošetření bylo na dobré úrovni.

Ambiciózní projekt (viz níže uvedené internetové stránky) podporovaný dostatečnou reklamou a atraktivním turistickým prostředím se zatím vyplácí – o pivovárek je, zejména mezi cyklisty, zájem. Pokud se ještě zlepší kvalita vařeného piva, Beskydský pivovárek bude mít šanci stát se prvořadým gastronomickým cílem rekreační obce Ostravice.

Zázvorový ALE. Věděli jste o tom, že zázvor kromě toho, že obsahuje spoustu vitamínů (hlavně A, B1, B2, C a E) a minerálních látek (hořčík, vápník, sodík, fosfór, draslík a železo), působí rovněž jako jedno z nejsilnějších afrodiziak? Takže není proč váhat s konzumací…
Obsah alkoholu: 5,1%
V prodeji od 27.2.2014