Slunečný den a pivo patří k sobě. Série sousedských letních slavností v pivovaru Starobrno vyvrcholila v sobotu 9. září. Po komornějších akcích v červnu a červenci si tentokrát návštěvníci užili větší pivní slavnost s rozšířeným programem. Příchozí si mohli koupit jeden „škopek“ starobrněnského piva za třicet korun a vstupné na akci pořadatelé nevybírali.

Na programu byla muzika, škola čepování, pivní degustace, hospodský kvíz s cenami i exkurze do pivovaru. Zahrála skupina UDG, představil se i Jaroslav Uhlíř s kapelou, Sofian Medjmedj a na závěr MC Gey.

Zájemci navštívili některé provozy pivovaru. Prohlédli si varnu, prostory, kam ústí tanky k dokvašování piva a z ochozu mohli vidět i linku k vyfukování, plnění a balení PET lahví. Na místě se tak dozvěděli vše o výrobě piva i používané technologii a zjistili, jak dlouhá cesta vede od vstupních surovin po orosený půllitr na stole. Na závěr byla naplánovaná ochutnávka nefiltrovaného ležáku Bitr v historickém ležáckém sklepě. Součástí výkladu bylo i přiblížení historie pivovarnictví na starém Brně i samotného pivovaru, který vloni oslavil sto padesát let.

Rozlučku se svobodou, firemní večírek nebo jinou oslavu si mohou zájemci zpříjemnit projížďkou Pivní tramvají v ulicích Brna. V unikátní starobrněnské hospodě na kolejích s názvem Šalina Pub se lidé v Brně vozí už deset let. Za tu dobu se uskutečnilo více než pět stovek jízd, při kterých cestující vypili přes čtyřicet tisíc půllitrů piva.

Poprvé s cestujícími vyjela Pivní tramvaj 7. září 2013. Lidé si ji mohou pronajmout a užít si tak nevšední zážitek při soukromých akcích. „Jsme rádi, že můžeme už deset let obyvatelům Brna i turistům zprostředkovávat tento originální zážitek, který spojuje dva brněnské fenomény – tradici vaření piva a jízdu šalinou,“ uvedl generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek s tím, že se tato tramvaj stala součástí kulturního a společenského života v Brně.

Od běžných tramvají se odlišuje například zaslepenými druhými a čtvrtými dveřmi, díky čemuž se uvolnil prostor pro nezaměnitelný interiér vozu. Jedná se o přestavěnou tramvaj typu K2R s unikátním designem čela od architekta Patrika Kotase. „Samotná úprava na pojízdnou hospodu trvala zhruba tři měsíce. Na rekonstrukci tehdy pracovali naši lidé v ústředních dílnách,“ popsal tehdejší přestavbu Havránek.

Uvnitř cestující najdou speciálně navržená sedadla a stolky, aby se v šalině mohli také občerstvit a užít si výhled na město. Vůz nabízí celkem osmatřicet míst k sezení a sedmnáct ke stání. Zajímavým prvkem jsou pak praktické držáky na pivo, díky kterým se při jízdě nápoj nepřevrhne. V zadní části tramvaje je výčepní pult, který umožňuje čepovat najednou dva druhy piva z pivovaru Starobrno.

V tramvaji nechybí ani základní restaurační vybavení, jako je lednička, kávovar a mikrovlnná trouba, díky čemuž si návštěvníci mohou vychutnat i jiné nápoje než pivo a také se občerstvit. Samozřejmostí je připojení k internetu, audio a video systém i toaleta. Jízdy je možné objednat na webu www.salina-pub.cz.

Klára Konupčíková se stává ředitelkou pivovaru Starobrno na dobu neurčitou. Tuto funkci už vykonávala coby dočasný Brewery Leader od listopadu 2022 a měla tak příležitost poznat a načerpat zkušenosti s operativním i strategickým řízením celého pivovaru. Ve Starobrně jde historicky o první ženu na pozici ředitelky.

Klára Konupčíková vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze se zaměřením na pivovarství a sladařství. Svůj profesní život Klára už od absolutoria VŠ spojila s pivovarem Starobrno, kde působí déle jak šestnáct let. Jak to ve Starobrně chodí, i vysokoškoláci procházejí celým výrobním kolečkem. Klára tak v roce 2007 nastoupila jako dělník ve výrobě, kde začínala jako pomocník na varně, vypracovala se na vařiče a dále pokračovala jako technolog na stáčírnách a ve výrobě. Po mateřské dovolené si Klára vyzkoušela pozici bezpečnostního technika a TPM koordinátora. Po třech letech se vrátila do výroby jako vedoucí výroby a nakonec jako sládková.

Čeho si nová ředitelka nejvíce cení, pokud by se měla za dlouhou kariérou ve Starobrně ohlédnout zpět? „Bylo toho za ta léta samozřejmě hodně. Vzpomínám například na to, že jsem si vyzkoušela vaření piva ještě v původní, staré varně, a na dobu, kdy se od roku 2008 budovala naše současná nová varna. Když jsem pracovala jako technolog stáčíren, zaváděli jsme nepasterizované pivo. Byla jsem od počátku při budování první PET linky v celé České republice,“ uvedla Klára Konupčíková. „Z dalších mimořádných okamžiků bych zavzpomínala na prosinec 2016, kdy se poprvé podařilo dosáhnout hranice jednoho milionu uvařeného piva za uplynulý rok,“ dodala.

Klára Konupčíková ale nepřipisuje hodnotu pouze velkým úspěchům – věnuje pozornost každodenním drobným výkonům a krokům, které vedou k dlouhodobým cílům. Oceňuje tak práci svého týmu, který považuje za klíčovou součást úspěchu.

Pro Starobrno má ředitelka jasnou vizi. Zaměří se primárně na kvalitu piva, rozvoj pivovaru, podporu inovací, jako například Bitr, a také přechod na obnovitelné zdroje energií. K tomu Klára Konupčíková dodává: „Starobrno leží v srdci města, byla bych moc ráda, kdyby se pivovar víc otevřel veřejnosti, abychom umožnili lidem nahlédnout do zákulisí výroby piva, a aby se k nám rádi vraceli. Co se týká kvality, ta je u nás na prvním místě a věnujeme ji mimořádnou pozornost. V neposlední řadě je pro nás zásadní i odpovědnost vůči okolí. Postupně přecházíme na obnovitelné zdroje s ambicí snížit CO2 do dvou let až o 50% vůči roku 2018.“

Ve svém volném čase se Klára nejvíce věnuje své rodině. Společně rádi cestují, věnují se geocachingu, poznávají nová místa. Léto spolu tráví na moři pod plachtami a v zimě na horách. Když má čas jen pro sebe, ráda čte detektivní příběhy, lenoší nebo si zajde na dobré pivo s přáteli.

Ředitelkou pivovaru Starobrno ze skupiny Heineken se stala Klára Konupčíková, už od listopadu loňského roku byla vedením pivovaru pověřená po odchodu svého předchůdce. Vedení pivovaru o tom ve čtvrtek informovalo v tiskové zprávě.

Konupčíková vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze se zaměřením na pivovarství a sladařství, už po absolutoriu nastoupila v roce 2007 do Starobrna jako dělník ve výrobě. I vysokoškoláci musí v pivovaru projít praxí ve výrobních profesích. Postupně vykonávala práci vařiče, technologa na stáčírnách ve výrobě, bezpečnostního technika, vedoucí výroby a také sládka.

Jako ředitelka se chce zaměřit na kvalitu piva, rozvoj pivovaru, podporu inovací a přechod na obnovitelné zdroje energií. „Byla bych moc ráda, kdyby se pivovar víc otevřel veřejnosti, abychom umožnili lidem nahlédnout do zákulisí výroby piva a aby se k nám lidé rádi vraceli. Co se týká kvality, ta je u nás na prvním místě a věnujeme jí mimořádnou pozornost. V neposlední řadě je pro nás zásadní i odpovědnost vůči okolí. Postupně přecházíme na obnovitelné zdroje s ambicí snížit CO2 do dvou let až o polovinu vůči roku 2018,“ uvedla Konupčíková.

Starobrno je součástí skupiny Heineken, která je po Plzeňském prazdroji a Pivovarech Staropramen třetí největší českou pivovarnickou skupinou. Patří jí pivovary Starobrno, Královský pivovar Krušovice a Velké Březno. V Česku v roce 2021 Heineken meziročně zvýšil zisk o 113 procent na 244,4 milionu korun. Samotné Starobrno údaje o prodejích neuvádí.

Pivovar Starobrno pozval letos už podruhé na návštěvu „k sobě domů“. Za skvělou muzikou, zábavou a samozřejmě pivem se lidé mohli vypravit v sobotu 15. července a zpestřit si tak prázdninové odpoledne a večer. Vstupné se neplatilo a milovníci pěnivého moku si užívali pivo po třiceti korunách.

Stejně jako při minulé slavnosti Starobrno připravilo program se stejným cílem: navodit příjemnou sousedskou atmosféru tak, aby se návštěvníci cítili dobře. Sázkou na jistotu tak jsou vždy populární exkurze do pivovaru, u příležitosti této akce je nabídli pořadatelé zdarma. Zájemci si s průvodcem mohli projit všechny hlavní provozy – varnu, prostory, kam ústí cylindrokonické tanky k dokvašování piva a z ochozu si prohlédnou linku k vyfukování, plnění a balení PET lahví. Lidé se na místě dozvěděli vše o výrobě piva i používané technologii.

Další pivní slavnost pivovar naplánoval na 9. září, kdy návštěvníky čeká další akce. Tentokrát se uskuteční na horním nádvoří pivovaru od dvou do osmi hodin. Vstup nebude z ulice Hlinky, ale horní branou pivovaru.

Čtyřikrát chmelený extra hořký ležák Starobrno BITR si skvěle vedl na degustační soutěži Zlatý pohár PIVEX v Brně. V prestižní kategorii světlých ležáků obsadil výborné třetí místo. Do této kategorie bylo přihlášeno celkem osmnáct světlých ležáků. Ceny se předávaly v úterý večer na slavnostním večeru za účasti pivovarníků, odborné veřejnosti i představitelů Brna.

Světlý extra hořký ležák BITR starobrněnští sládci vaří tradičním způsobem na dva rmuty z nejkvalitnějších surovin. Za příjemné chmelové aroma BITR vděčí kombinaci tří typicky českých odrůd chmele včetně Žateckého poloraného červeňáku. Pivo dozrává v tancích ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století v historickém sklepě z roku 1872, který zaručuje optimální teplotu. Ve sklepě se BITR také ručně dochmeluje. „Pro naše pivaře jsme uvařili hořký, středně prokvašený a velmi dobře pitelný ležák s jemnou chmelovou vůní. Vyznačuje se plností v chuti, příjemným řízem a lahodným dozvukem hořkosti. Ležák má hořkost 35 jednotek IBU,“ řekl vrchní sládek pivovaru Starobrno Jiří Brňovják.

Prestižní degustační soutěž PIVEX 2023 se konala už po jedenatřicáté, přičemž letos do ní bylo přihlášeno celkem 44 vzorků. Piva soutěží v celkem pěti kategoriích: světlý ležák, světlé výčepní pivo, tmavé pivo, nealkoholické pivo a míchané pivo. Odborní degustátoři piva hodnotili ve dvou kolech, v listopadu a únoru.

Zabodoval v populární televizní soutěži, vypracoval se na respektovaného kuchaře a nyní se pouští do vlastního podnikání. Talentovaný profesionál Jan Vorel spojil většinu profesní dráhy s Brnem, kam chodí rád na fotbal i pivo. Jedno si dal i k rozhovoru ve starobrněnském sklepě, kde si poručil extra hořký ležák BITR.

Život šestadvacetiletého rodáka z Ivančic se točí kolem vaření, které je jeho hlavní vášní. Talentovaný mladík sbírá intenzivně kulinářské zkušenosti od patnácti let. Od domácího kuchtění a přes brigády po restauracích se dostal až do televizní soutěže MasterChef, v níž soupeří nejlepší amatérští kuchaři. V klání postoupil až do finále, díky čemuž zaznamenal první výrazný průlom. Navíc si vysloužil pozvánku do prestižní olomoucké restaurace Entrée, jíž šéfuje známý kuchařský mistr Přemek Forejt.

„Mezi televizí a skutečným gastrem je velký rozdíl. Obojí je ale velký stres. V televizi na vás míří kamery a odpovídáte na mnohdy nepříjemné otázky štábu. V kuchyni je to jiné. Tam musíte třeba připravit jídlo do dvou minut. Jste pod velkým tlakem zákazníků i personálu. Pokud chcete uspět, musíte se s tím vyrovnat,“ popisuje milovník jídla při upíjení ležáku, který se v pivovaru Starobrno vaří tradičním způsobem na dva rmuty a dozrává v historickém sklepě z roku 1872.

Brno je plné skvělých podniků
Po zkušenosti u Forejta zamířil do dobře známého prostředí. Vrátil se do Brna, kde už jako student pracoval v restauracích nebo jezdil fandit fotbalové Zbrojovce. „Do Brna jsem z Ivančic jezdil pravidelně na fotbal, kam mě brával děda. Později jsem tu vystudoval univerzitu, našel si práci i spoustu kamarádů. Mám to tady rád. Nejvíce se mi na městě líbí, jak tady v posledních letech vzniklo několik kvalitních barových a gastronomických podniků, kam chodím rád i čerpat inspiraci. Na ty může být město hrdé,“ říká milovník rybaření, jehož to do Brna táhne i na „škopek“.

„Nejraději chodím do centra na jedno s přáteli. Ideální je, když se setkání spojí s dobrým jídlem. To je pro mě dokonalá forma odpočinku. Na pivo zajdu ale rád i k nám na hřiště do Ivančic,“ říká kuchař, který nepohrdne ani posezením nad BITRem.

„Poprvé jsem ho pil právě ve starobrněnském sklepě při prohlídce pivovaru a zachutnal mi. Líbí se mi hlavně, jak je BITR hořký. Přesně taková piva mám rád,“ popisuje svou zkušenost s ležákem, který nejen s oblibou pije, ale také ho rád využívá v kuchyni zejména k párování s vhodnými pokrmy.

Vaření s BITRem a start
Blbých vařeček Mladý profesionál nedávno vytvořil speciální recepty, v nichž figuruje starobrněnské pivo. Mezi zákazníky byl třeba velký zájem o pivní zmrzlinu, která šla doslova na dračku. „Ve zmrzlině výborně vynikne hořkost BITRu. V restauraci, kde jsem naposledy vařil, byla pravidelnou součástí menu. Obecně je pivo v kuchyni můj oblíbený parťák,“ popisuje kuchař, jehož nyní čeká doposud největší výzva, rozjet vlastní podnikání.

Honza, jak mladíkovi říká většina známých, si pořídil takzvaný foodtruck. V kuchyni na kolečkách hodlá jezdit po celé České republice a nabízet na různých gastronomických akcích čerstvé pokrmy. Projekt nazval Blbý vařečky.

„Jednou se v podniku číšník s nadsázkou vyjádřil, že kuchaři jsou blbý vařečky. Chytlo se to. Zalíbilo se mi to i jako název vlastního projektu. Jde o trošku nekorektní pojmenování, což mám ale rád,“ dodává hrdý ambasador Starobrna, který čas od času navštěvuje rovněž Pivovarskou restauraci. Podnik považuje společně s pivovarem za hrdý symbol Mendlova náměstí.

Adam Mendrek patří ve svých sedmadvaceti letech k nejúspěšnějším českým badmintonistům historie. V raketové hře, která stále bojuje o pozornost tuzemské veřejnosti, čelí nejlepším světovým hráčům. Ani přes náročný program nezapomíná na domovské Brno, kam se vrací za rodinou i přáteli, s nimiž rád posedí na pivu. Jeden starobrněnský BITR si poručil i k rozhovoru v pivovarském sklepě.

Rodák z Českého Těšína pochází ze sportovní rodiny. Otec byl profesionální hráč badmintonu, maminka se závodně věnovala atletice. Právě ona byla z moravské metropole, kam se rodina ze severu Moravy brzy přesunula.

„Můj domov je od čtyř let v Brně. Mám tady rodinu, nejbližší kamarády i přítelkyni. Na město mám silnou vazbu. Chodil jsem tady na vysokou a střední školu, kde byla skvělá parta. I když během sezony hraji po turnajích na celém světě, domů se, pokud to jde, alespoň na víkend vždy vracím,“ popisuje hráč, který díky svému povolání procestoval takřka celý svět.

V Brně je nejlíp
Brněnský profesionál díky badmintonu žil ve Španělsku, Dánsku nebo Německu, kde dodnes hraje tamější Bundesligu. Tréninky či turnaje si zahrál nejen na starém kontinentu, ale také v Africe, Jižní Americe nebo Asii, odkud se rekrutuje badmintonová elita.

„Lidé nejen v Brně, ale obecně Česku, si ani neuvědomují, jak se mají dobře. Stále na něco nadáváme, ale ve skutečnosti nám nic nechybí. Máme perfektní zdravotní péči, kvalitní školství a žijeme v bezpečné zemi. To rozhodně není ve světě samozřejmost. Čím jsem starší, tím více mě to táhne do Brna, kde se chci usadit. Na malém prostoru je téměř vše, co potřebuji – perfektní podniky, skvělá gastronomie i pestrá příroda, kde můžu vypnout,“ vypráví reprezentant při upíjení starobrněnského piva, který by rád po konci kariéry v Brně založil i vlastní akademii pro mladé hráče.

Na jedno po tréninku
Svěřenec španělského trenéra Oscara Martíneze si i při nabitém programu najde prostor na odpočinek. Například si zajde na jedno, když má zrovna volno. „Alkohol a profesionální sport samozřejmě nejdou dohromady. Nemůžu v sezoně vypít pět půllitrů, ale jeden po tréninku funguje jako výborný iontový nápoj. Pivo pro mě představuje oddych, mentální odpočinek ve spojení lidí, které mám rád,“ uvádí hrdý ambasador Starobrna, kterému se zamlouvá podobně jako štamgastům hořký BITR.

„Byl jsem překvapený, jak mi BITR chutná. Je správně hořký a dobře pitelný. Slyšel jsem, že pivo si chválí i lidé, kteří brněnské pivo běžně nepijí. Myslím si, že je to ukázka toho, že starobrněnské pivo jde stejně jako město nahoru,“ uvádí Brňan svou zkušenost s ležákem, který se vaří tradičním způsobem na dva rmuty a dozrává v historickém sklepě z roku 1872.

Pivovarská je jednoznačný symbol Mendláku
Mendrek chodí v Brně jako milovník kávy nejčastěji do kaváren či do gastronomických podniků. Na "škopek" zajde nejčastěji do centra města a občas také na Mendlovo náměstí, které je domovem chmelového moku. „Pivovar v čele s Pivovarskou restaurací je jednoznačný symbol Mendláku. Jde o největší budovu a společně s nemocnicí je hlavní dominantou lokality. Rád se tam zastavím, když jdu okolo,“ tvrdí Mendrek, který aktuálně bojuje společně s deblovým parťákem Ondřejem Králem o účast na nadcházejících olympijských hrách v Paříži.

Už tento čtvrtek 6. dubna se v celé České republice začne čepovat Zelené pivo, nejdéle vařený speciál 13 z pivovaru Starobrno. Zeleným pivem se tak Velikonoce slaví už osmnáct let. Letos budou mít pivaři k dispozici 4520 hektolitrů tohoto svátečního piva, které budou nabízet gastronomické provozovny na Moravě i v Čechách. Jejich aktualizovaný seznam všichni zájemci najdou před Velikonocemi na webových stránkách www.zelenepivo.cz. Část produkce zamíří i na Slovensko, kde si Zelené pivo v posledních letech také získává své fanoušky.

Zelené pivo se připravuje osmnáct let bez přerušení včetně dvou covidových let. Letos ho starobrněnští sládci uvařili v posledních lednových dnech. „Osmnácté narozeniny jsou krásné výročí – a platí to samozřejmě také u piva. Zelené pivo je nejdéle vařeným speciálem v historii pivovaru Starobrno. A troufám si říct, že o něm v souvislosti s Velikonocemi slyšel snad každý pivař,“ konstatoval výrobní ředitel HEINEKENU Milan Schramm.

Při výrobě Zeleného piva se používá stále stejná receptura. Vaří se z kvalitní vody, speciálního světlého ječného sladu a jakostního žateckého chmele tradičním způsobem na dva rmuty. Uvedený slad se vyrábí výhradně pro Zelené pivo a jeho parametry se trochu liší od sladů běžně používaných u ostatních starobrněnských piv. Spolu s chmelem se do mladinové pánve přidává bylinný výluh, připravovaný přímo v pivovaru. Jeho receptura je po celých osmnáct let tajná. „Při přípravě výluhu musíme dosáhnout patřičnou kvalitu a koncentraci a při vaření piva pak výluh přesně dávkovat. Řádově potřebujeme několik litrů výluhu,“ uvedl vrchní sládek pivovaru Jiří Brňovják.

Po uvaření Zelené pivo získává svou sílu spodním kvašením po dobu osmi dnů, poté při teplotě kolem jednoho stupně Celsia dokvašuje a chuťově se zakulacuje. Nakonec se do piva přidává likér. Zelená barva piva je tudíž výsledkem kombinace několika faktorů – technologie, surovin, výluhu i likéru.

Pití Zeleného piva je každoroční zábava – a skalní příznivci se na ně opravdu velmi těší. V centru dění tak bývá Pivovarská restaurace a především její terasa na Mendlově náměstí v Brně. Letos tam všechny hosty čekají dva atraktivní koncerty, od 19:00 Malalata a od 21:00 Abraxas. Přímo v pivovaru se zájemci mohou těšit na exkurze zdarma s malou ochutnávkou Zeleného piva přímo ve sklepě.

Psal se 7. únor 1873, když soud do rejstříku zapsal novou brněnskou pivovarskou společnost, u jejíhož zrodu stáli židovští podnikatelé Josef Mandl a Hermann Hayek. Právě oni nechali v Brně na úpatí Žlutého kopce hned vedle cisterciáckého kláštera postavit pivovar – dnešní Starobrno, kolem něhož tak lidé v ulici Hlinky chodí už 150 let.

„Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50 tisíc hektolitrů piva, realita však nakonec překonala očekávání. Vždyť už na počátku 20. století se tu ročně uvařil více než pětinásobek, tedy nejvíc na Moravě,“ říká Ludmila Čechová, mluvčí Starobrna, jež je od roku 2013 součástí skupiny Heineken.

Další zajímavostí je, že se při výrobě piva nepočítalo s vodou ze studní, jak tomu bývalo zvykem. Používal se vodovod z právě dokončené moderní úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách.

Zdejší pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska, a dokonce ve Vídni, kam se každý den dopravovalo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že alkoholický nápoj z Brna si oblíbil i císař František Josef I.

Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.

Dohromady měl pivovar na čtyřicet povozů a vagonů. Kočí v té době zapřahali čtyřiadvacet párů koní. Někteří z nich byli ustájeni přímo v pivovaru. Rozvoz piva začínal už ve čtyři hodiny ráno a některé z vozů se vracely až pozdě večer. Nejexponovanějším dnem pro zásobování byla sobota, protože v neděli si řada Brňanů užívala výlety.

A jak pracovali předchůdci dnešních pivovarníků před více než sto lety? „Tvrdě a velmi namáhavě. Například ve sladovně jen ručně s lopatou a ve špatně větratelném prostředí. Na sobě měli pouze spodky a pot si utírali ručníkem. Denně museli do pytlů nasypat až 150 metráků sladu,“ popisuje Čechová.

Dřinu zažívali také dělníci u sudů, které se vymývaly, vypařovaly a vyplachovaly. Mimořádná byla rovněž pracovní doba – začínala denně ve čtyři hodiny ráno a trvala do osmi do večera.