Pilsner Urquell dal jméno nejpopulárnějšímu pivnímu stylu na světě. Jak se stalo, že naše národní stříbro dnes patří japonské skupině Asahi? Přečtěte si o nešťastné ztrátě bohatství i plánech majitelů z Tokia.
Článek

V roce 1838 došla plzeňským měšťanům trpělivost s nekvalitním, svrchně kvašeným a často nepoživatelným pivem. Své znechucení dali najevo tím, že před radnicí demonstrativně vylili 36 sudů do kanálu. Z tohoto aktu vzdoru se však zrodila světová legenda.

Měšťané se rozhodli postavit nový, moderní pivovar a najali bavorského sládka Josefa Grolla, který 5. října 1842 uvařil první várku světlého ležáku spodního kvašení. Spojením bavorských kvasnic, extrémně měkké plzeňské vody, žateckého chmele a moravského sladu vzniklo unikátní jiskrné zlato, které navždy změnilo pivovarnické dějiny.

Dar světu
Úspěch nového piva byl neskutečný. Rychle dobylo pražské hostince (jako první U Pinkasů), rakouský císařský dvůr, Paříž i Ameriku. Brzy ho pod jménem „pilsner“ začaly napodobovat pivovary po celém světě. Ačkoliv se Plzeňané snažili svůj klenot chránit a soudili se například s německým pivovarem Bitburger. V roce 1913 soud v Lipsku rozhodl, že „pilsner“ se stal obecným odrůdovým názvem pro celý pivní styl. Český vynález tak dal jméno kategorii, která se dnes vyváží do 50 zemí po celém světe.

Ztráta národního bohatství
Česko je pivní velmocí a Češi drží světové prvenství ve spotřebě piva na hlavu. Pilsner Urquell je nezpochybnitelným „národím stříbrem“ a symbolem naší identity. Z majetkového hlediska však republika o tento národní poklad přišla. Éra zahraničního vlastnictví začala po privatizaci v 90. letech. V roce 1998 získala Prazdroj přes IPB japonská banka Nomura, která ho vzápětí v roce 1999 prodala jihoafrické skupině South African Breweries.

Respektující japonští majitelé
Ačkoliv může být pro mnoho Čechů nepřípustné, že miliardové zisky a dividendy z nejcennějšího českého piva odtékají do Tokia, pivní odborníci hodnotí japonské vlastnictví velice pozitivně. Pro Asahi není Pilsner Urquell jen obyčejnou továrnou, ale globální super-prémiovou značkou a nositelem tradice. Japonští majitelé přísně ctí historické dědictví. Pivo se stále vaří výhradně v Plzni tradiční metodou trojité dekokce, část produkce nadále kvasí a zraje v dřevěných dubových sudech a pivovar dodnes drží při životě mnoho bednářů.

Zároveň Asahi masivně investuje do modernizace a udržitelné budoucnosti. Pivovar buduje rozsáhlé solární elektrárny, zavádí plně automatizované sklady za stovky milionů korun a spolupracuje na projektech chránících český chmel a ječmen před klimatickými změnami.

Pilsner Urquell sice papírově patří Japoncům, ale jeho počátek, originální receptura z roku 1842 a nezaměnitelná chuť, kterou si kdysi zamiloval celý svět, zůstávají trvale zakotveny na českém území.

Zlom přišel v roce 2016, kdy gigant Anheuser-Busch InBev přebíral SABMiller a evropské antimonopolní úřady mu nařídily prodej středoevropských aktiv. Pro Českou republiku se objevila teoretická jiskřička naděje na návrat pivovaru do domácích rukou. Plzeňský primátor dokonce navrhoval, aby Prazdroj odkoupil stát, a do souboje se zapojili i tuzemští miliardáři v čele se skupinou PPF Petra Kellnera. Vyvolávací cena ale vylétla do výšin, kterým nemohl žádný český subjekt konkurovat. Vítězem se stala japonská skupina Asahi Group Holdings, která za balík pivovarů (včetně polských či slovenských) zaplatila gigantických 7,3 miliardy eur (tehdy necelých 200 miliard korun). Plzeňský Prazdroj tak opět putoval k zahraničnímu majiteli.

Plzeňský Prazdroj loni na českém trhu prodal 7,17 milionu hektolitrů piva, což je o dvě procenta méně než v roce 2024, kdy domácí prodeje dosáhly 7,3 milionu hektolitrů. Nejvýrazněji klesl odbyt čepovaného piva. Výsledky podle mluvčího největší české pivovarnické skupiny Zdeňka Kováře ovlivnilo především chladnější počasí, které snížilo poptávku zejména během letní sezony, a také pokračující celkový pokles spotřeby piva. Zatímco ležáky si vedly dobře, dlouhodobě slábne zájem o „desítky“. Chladnější léto zároveň utlumilo i poptávku po nealkoholickém pivu.

Podle obchodního ředitele Romana Trzaskalika patřil uplynulý rok mezi nejchladnější za poslední dekádu. „Léto, které je pro pivovary i gastronomii klíčové, bylo teplotně výrazně podprůměrné. Zahrádková sezona proto zdaleka nedosáhla rozsahu, na jaký jsme zvyklí,“ uvedl.

Druhá a třetí největší pivovarnická skupina na českém trhu, Staropramen a Heineken ČR, zatím loňská čísla nezveřejnily. Národní podnik Budějovický Budvar naopak hlásí růst – jeho prodeje doma i v zahraničí vzrostly o jedno procento na rekordních 1,95 milionu hektolitrů.

Pokles u čepovaného piva
Výraznější pokles zaznamenal Prazdroj u čepovaného piva. Prodeje v hospodách a restauracích oslabily o čtyři procenta, v obchodech klesly o jedno procento. Podle Trzaskalika se přesto daří držet vysoký podíl prodejů čepovaného piva, který loni přesáhl 34 procent, přitom na celém českém trhu to bylo v roce 2024 (loňské výsledky za trh vydá svaz pivovarů na přelomu dubna a května) asi 29 procent. „Každý rok vidíme větší příklon Čechů k baleným pivům. Abychom podpořili hospodskou kulturu, investujeme do rozvoje hospod a restaurací, což se nám vyplácí,“ uvedl Trzaskalik. Podle Jiřího Klabzuby, šéfa obchodu pro hospody a restaurace, investuje Prazdroj každoročně do gastronomie přes 420 milionů Kč - do výčepů a vybavení, úprav interiérů a fasád, zahrádek a školení personálu.

Prodeje ležáků, k nimž se Češi dlouhodobě přiklánějí, se loni zvýšily o 1,2 procenta. „Potvrzuje se, že Češi mají rádi piva s plnou a výraznou chutí a vyšší hořkostí,“ řekl Trzaskalik. Nejvíce, o 22 procent, posílil ležák Proud, který pivovar uvedl předloni hlavně pro mladé dospělé vyhledávající méně hořká piva s nižším obsahem alkoholu. Výčepní piva, tedy „desítky“, se naopak meziročně propadla0 o čtyři procenta. Chladnější počasí se loni propsalo i do prodejů nealkoholických piv, která zažívala v posledních letech boom. Jejich odbyt klesl o pět procent. Přesto tvoří asi 11 procent všech tuzemských prodejů Prazdroje, uvedl.

Nejprodávanějším obalem byly opět vratné skleněné lahve, které se na prodejích pivovaru v ČR podílely 34 procenty. „Naplníme je v průměru až 26krát a mají životnost až osm let. Rostoucí zájem je i o vratné třetinkové lahve,“ řekl obchodní ředitel. Obalovou „dvojkou“ byly poprvé plechovky, které stejně jako sudy tvořily 31 procent, následovalo tankové pivo (do čtyř pct). „Plechovky tvořily ještě v roce 2016 pouze desetinu našeho portfolia. Brzy se stanou obalem číslo jedna. Je jen škoda, že v ČR nemáme efektivní sběr prázdných plechovek, z nichž by šly udělat nové,“ uvedl. Aktuálně se vysbírá do 30 procent vypitých plechovek, ale materiál se podle něj používá na jiné účely.

Plzeňský Prazdroj s pivovary v Plzni, Nošovicích (Radegast) a Velkých Popovicích zvýšil v roce 2024, hlavně díky rostoucímu exportu, tržby o 6,7 procenta na 23 miliard Kč. Čistý zisk klesl o 0,8 procenta na 5,9 miliardy Kč. Skupina loni v Česku investovala 1,65 miliardy korun. Její loňské finanční výsledky by měly být známé v červnu.

Plzeňský Prazdroj prodal loni v Česku 7,17 milionu hektolitrů piva, o dvě procenta méně než v roce 2024, kdy jeho domácí prodeje dosáhly 7,3 milionu hl. Výraznější pokles zaznamenal Prazdroj u čepovaného piva. Loňské výsledky negativně ovlivnilo chladné počasí, které způsobilo menší odbyt hlavně v letní sezoně, ale i pokračující všeobecný útlum spotřeby piva, řekl dnes ČTK mluvčí největší české pivovarnické skupiny Zdeněk Kovář. Dařilo se ležákům, naopak dlouhodobě oslabují "desítky". Studenější léto snížilo také poptávku po nealko pivech.

Podle obchodního ředitele Romana Trzaskalika patřil loňský rok k nejchladnějším za deset let. "V létě, klíčové sezoně pro pivovary i gastronomii, byly teploty výrazně nižší než obvykle. Ani zahrádková sezona se nekonala v takovém rozsahu, jak jsme běžně zvyklí," uvedl.

"Dvojka" a "trojka" na tuzemském trhu, Staropramen a Heineken ČR, ještě loňské prodeje nezveřejnily. Další významný výrobce piva, Budvar, zvýšil odbyt v ČR i v zahraničí o jedno procento na rekordních 1,95 milionu hl.

Výraznější pokles zaznamenal Prazdroj u čepovaného piva. Prodeje v hospodách a restauracích oslabily o čtyři procenta, v obchodech klesly o jedno procento. Podle Trzaskalika se přesto daří držet vysoký podíl prodejů čepovaného piva, který loni přesáhl 34 procent, přitom na celém českém trhu to bylo v roce 2024 (loňské výsledky za trh vydá svaz pivovarů na přelomu dubna a května) asi 29 procent. "Každý rok vidíme větší příklon Čechů k baleným pivům. Abychom podpořili hospodskou kulturu, investujeme do rozvoje hospod a restaurací, což se nám vyplácí," uvedl Trzaskalik. Podle Jiřího Klabzuby, šéfa obchodu pro hospody a restaurace, investuje Prazdroj každoročně do gastronomie přes 420 milionů Kč - do výčepů a vybavení, úprav interiérů a fasád, zahrádek a školení personálu.

Prodeje ležáků, k nimž se Češi dlouhodobě přiklánějí, se loni zvýšily o 1,2 procenta. "Potvrzuje se, že Češi mají rádi piva s plnou a výraznou chutí a vyšší hořkostí," řekl Trzaskalik. Nejvíce, o 22 procent, posílil ležák Proud, který pivovar uvedl předloni hlavně pro mladé dospělé vyhledávající méně hořká piva s nižším obsahem alkoholu. Výčepní piva, tedy "desítky", se naopak meziročně propadla0 o čtyři procenta. Chladnější počasí se loni propsalo i do prodejů nealkoholických piv, která zažívala v posledních letech boom. Jejich odbyt klesl o pět procent. Přesto tvoří asi 11 procent všech tuzemských prodejů Prazdroje, uvedl.

Nejprodávanějším obalem byly opět vratné skleněné lahve, které se na prodejích pivovaru v ČR podílely 34 procenty. "Naplníme je v průměru až 26krát a mají životnost až osm let. Rostoucí zájem je i o vratné třetinkové lahve," řekl obchodní ředitel. Obalovou "dvojkou" byly poprvé plechovky, které stejně jako sudy tvořily 31 procent, následovalo tankové pivo (do čtyř pct). "Plechovky tvořily ještě v roce 2016 pouze desetinu našeho portfolia. Brzy se stanou obalem číslo jedna. Je jen škoda, že v ČR nemáme efektivní sběr prázdných plechovek, z nichž by šly udělat nové," uvedl. Aktuálně se vysbírá do 30 procent vypitých plechovek, ale materiál se podle něj používá na jiné účely.

Plzeňský Prazdroj s pivovary v Plzni, Nošovicích (Radegast) a Velkých Popovicích zvýšil v roce 2024, hlavně díky rostoucímu exportu, tržby o 6,7 procenta na 23 miliard Kč. Čistý zisk klesl o 0,8 procenta na 5,9 miliardy Kč. Skupina loni v Česku investovala 1,65 miliardy korun. Její loňské finanční výsledky by měly být známé v červnu.

Plzeňský Prazdroj loni v Česku prodal 7,17 milionu hektolitrů piva, což představuje meziroční pokles o 2 %. Loňské výsledky výrazně ovlivnilo chladné počasí, které zapříčinilo menší odbyt především v letní sezóně, ale i pokračující všeobecný útlum spotřeby piva. Dařilo se ležákům, naopak dlouhodobě oslabuje pozice výčepních piv. Zamračené léto zchladilo i zájem o nealkoholická piva.

„Loňský rok patřil k nejchladnějším v posledních deseti letech. V létě, což je klíčová sezóna pro pivovarnictví i gastronomii, byly teploty výrazně nižší než obvykle. Počasí je přitom hlavním faktorem, který ovlivňuje prodeje piva. Ani zahrádková sezóna se nekonala v takovém rozsahu, jak jsme běžně zvyklí. A když se to potká s dlouhodobě klesající spotřebou piva ze strany Čechů, má to vliv na celkový odbyt piva,“ říká obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik.

Výraznější pokles zaznamenal Prazdroj u čepovaného piva, prodeje v hospodách a restauracích oslabily o 4 %, v obchodech klesly o 1 %. Přesto se pivovaru daří držet nadprůměrně vysoký podíl prodejů piva, které si lidé vychutnávají v hospodách a barech. „Každý rok vidíme větší a větší příklon Čechů k baleným pivům. Abychom podpořili českou hospodskou kulturu, investujeme do rozvoje podniků. A to se nám vyplácí. Více než 34 % z naší produkce prodáme v hospodách a restauracích. To je příznivější poměr než na celém českém trhu, kde to bylo v roce 2024 okolo 29 %,“ uvádí Roman Trzaskalik.

Právě dlouhodobými investicemi a zlepšováním kvality čepovaného piva bojuje Prazdroj proti krizi v gastronomii. Hospodám například dodává na vlastní náklady výčepy a další vybavení, spolufinancuje úpravu interiérů nebo fasád, poskytuje jim vybavení zahrádek nebo školí personál v péči o pivo. Každoročně do gastronomie investuje přes 420 milionů korun. „Snažíme se hospodským pomáhat i jinak. Loni jsme představili nový program Speciály z Prazdroje, který jim výrazně rozšiřuje pivní nabídku. Na čepu tak můžou mít doslova každý týden jiný speciál. A aktuálně se zaměřujeme i na rozvoj digitálních dovedností hospodských, a to nejen co se týká marketingu. Chceme jim pomáhat zrychlit a zefektivnit jejich procesy, od plánování přes sledování zásob až po placení,“ doplňuje Jiří Klabzuba, obchodní ředitel Prazdroje pro hospody a restaurace.

Ležáky pokračují v růstu, nealko pokleslo
Vlažné náladě na pivním trhu vzdorují ležáky, k nimž se Češi dlouhodobě přiklánějí. V této kategorii se loni Prazdroji zvýšily prodeje o 1,2 %. „Potvrzuje se, že Češi mají rádi piva s plnou a výraznou chutí a vyšší hořkostí. Úspěšně si loni vedly ležáky Radegast 12, Ratar, Pilsner Urquell nebo Gambrinus 12,“ dodává Roman Trzaskalik. S růstem o 22 % ale bodoval také ležák Proud, uvedený na trh v roce 2024, který cílí na chutě mladších dospělých konzumentů vyhledávajících méně hořká piva s nižším obsahem alkoholu. Naopak v poklesu pokračovala kategorie výčepních piv, tedy klasických desítek. Jejich prodeje meziročně klesy o 4 %.

Chladnější počasí se loni propsalo i do prodejů nealkoholických piv, která zažívala v posledních letech boom. „Nealko pivo je pro mnoho lidí spojené s aktivním životním stylem, pohybem a sportem, a proto je jeho sepětí s počasím ještě užší než u alkoholického piva. Prodeje našich nealkoholických piv tak loni meziročně klesly o 5 %. Přesto tvoří zhruba 11 % všech našich tuzemských prodejů a jsou důležitou součástí našeho portfolia,“ dodává Roman Trzaskalik.

Plechovky to dotáhly na obalovou dvojku
Nejprodávanějším obalem v portfoliu Prazdroje byly loni opět vratné skleněné lahve, které se na celkovém tuzemském objemu podílely zhruba z 34 %. „Výhodou vratných lahví je jejich opakované využití. Naplníme je v průměru až 26krát a mají životnost zhruba 7-8 let. Rostoucí zájem vidíme i o vratné třetinkové lahve, ve kterých nabízíme piva Pilsner Urquell, Radegast nebo Proud a do nichž jsme překlopili i Frisco nebo Birell Pomelo&Grep pro hospody a restaurace,“ komentuje Roman Trzaskalik.

Na pozici obalové dvojky Prazdroje se loni poprvé probojovaly plechovky, když dotáhly sudy, a shodně tvoří 31 % prodejů. Tankové pivo pak loni tvořilo necelá 4 % tuzemských prodejů pivovaru. „Plechovky jsou stále žádanější, především pro svou lehkost i rychlost vychlazení. Ještě v roce 2016 tvořily pouze 10 % našeho portfolia, teď už je to více než 30 %. A brzy se stanou obalem číslo jedna. Je jen škoda, že v Česku nemáme efektivní sběr prázdných plechovek, z nichž by šly udělat nové plechovky. Aktuálně se vysbírá necelých třicet procent vypitých plechovek, ale materiál z nich se používá na jiné účely,“ dodává Roman Trzaskalik.

Plzeňský Prazdroj jsme v privatizačním šílenství obětovali korporacím. Dnes je z něj globální komodita, jejíž chuť doma degraduje pod diktátem akčních slev, zatímco verze pro export vyvolávají klamný dojem vyšší kvality. Národní stříbro je pryč.

Privatizační večírek
Příběh privatizace Prazdroje není tragédií o úpadku kvality surovin, ale o naprostém selhání státu při ochraně strategického národního dědictví. V devadesátých letech se kolem pivovaru stahovali supové z globálního finančního světa, kteří v pivovaru neviděli tradici, ale pouze rychlý zisk. Skrze podivné machinace Investiční a poštovní banky a následný vstup japonské Nomury se pivovar v roce 1999 dostal do rukou jihoafrického kolosu SABMiller. Stát se tehdy zbavil kontroly za zlomek skutečné tržní ceny.

Od roku 2017 pak Prazdroj ovládá japonská skupina Asahi. Výsledek tohoto procesu je alarmující. Každý rok odtečou z Plzně do zahraničí miliardy korun na dividendách. Jsou to peníze, které mohly sanovat českou infrastrukturu, financovat školství či zdravotnictví, místo toho však dnes financují rozvoj asijského a globálního pivovarnictví. Jsme v absurdní situaci, kdy si ve vlastní zemi kupujeme vlastní tradici od majitelů, pro které je Plzeň jen řádkem v excelovské tabulce.

Proč máme dojem, že Prazdroj a jiné piva na vývoz jsou lepší?
Mnoho lidí podléhá klamnému dojmu, že pivo určené na export chutná „lépe“ či „poctivěji“ než to, které najdeme v českém regálu. Tento pocit pramení z kombinace psychologie a odlišné standardizace. Exportní verze musí být pro globální trhy, kde značka bojuje o své místo, absolutně stabilní a chuťově vypulírovaná do podoby, kterou korporace definovala jako standard.

Zatímco my doma v supermarketech kupujeme pivo, které je často obětí optimalizace receptury, exportní šarže jsou pod drobnohledem. Výrobce si nemůže dovolit poslat do světa kolísavou kvalitu. Doma je, ale český zákazník letákovým lovcem. Pokud řetězec vyžaduje pivo za nízkou cenu, pivovar musí optimalizovat. Nahradí drahý žatecký chmel levnějším extraktem, zkrátí dobu ležení v tancích a použije agresivnější pasterizaci, aby pivo v regálu vydrželo věčnost bez ohledu na to, jak moc se to podepíše na jeho komplexnosti. Exportní pivo tak chutná lépe proto, že je technologicky sterilizováno a standardizováno, což vytváří dojem prémiového produktu, zatímco domácí produkce trpí tlakem na cenu.

Pasterizace jako hrobník chuti
Rozdíl mezi tím, co pijete v tankovně a co najdete v lahvi kdekoli jinde, je propastný. Živé pivo z tanku, které není pasterizované, je živoucí organismus. Je plné enzymů a jemných aromatických látek. Aby exportní verze přežila cestu světem, musí projít tunelovou pasterizací. Pivo v láhvi se ohřeje na zhruba 62 stupňů Celsia po dobu 20 minut. Tento proces spolehlivě zabije veškeré kvasinky, ale zároveň uvaří i jemné chuťové nuance. Pasterizovaná verze pro export je tedy technicky stabilnější, ale chuťově plochá.

Přesto paradoxně často chutná čistěji než to, co si koupíme v českém supermarketu, kde se při výrobě levných lahvových verzí s kvalitou surovin zachází mnohem benevolentněji. Je to smutná ironie moderního průmyslového pivovarnictví, kdy technologická úprava nutná pro transport paradoxně vytvoří produkt bez vad, zatímco domácí lahvové pivo trpí oxidací vlivem tepla a světla v nevhodně skladovaných regálech.

Proč nás řetězce vodí za nos?
Problém není jen v korporacích, které chtějí maximalizovat zisk. Problém je v nás samotných. Češi jsou národem akčních letáků. Dokud bude pro tuzemského zákazníka hlavním kritériem při nákupu piva to, zda je v akci, řetězce nikdy nebudou mít sebemenší důvod nabízet poctivou kvalitu. Výrobci se přizpůsobili, naučili nás pít pivo, které je levné, unifikované a které vydrží v regálech měsíce.

V zahraničí lidé chápou, že prémiové pivo stojí peníze. U nás jsme si z piva udělali komoditu, která se prodává hned vedle levných pracích prášků. Výrobci vědí, že na akční ceně vždy prodáme své chuťové buňky, a proto nám servírují levnější verze, které splňují jen zákonné minimum, nikoliv standardy, které kdysi definovaly českou pivní kulturu jako světový unikát. Tato unifikace vede k tomu, že bohatost chuti byla nahrazena tupou, prázdnou hořkostí, která neurazí, ale ani nenadchne, přičemž cena zůstává pro koncového zákazníka často neúměrně vysoká vzhledem k použité technologii.

Návrat ke kořenům je jedinou cestou
Pokud chceme znovu pít skutečnou Plzeň, musíme přestat nakupovat v supermarketech a hledat tanková piva či poctivé řemeslné pivovary. Dokud budeme jako národ letákových kupců tolerovat, že naše rodinné stříbro slouží jen k maximalizaci zisku zahraničních akcionářů, budeme pít jen stín toho, co kdysi dělalo českou pivní kulturu slavnou.

Exportní verze jsou jen technologicky sterilizované suvenýry, zatímco kvalita umírá v regálech. Je čas začít klást nároky na kvalitu a přestat se spokojovat s průmyslovou unifikací. Změna začíná u pokladny, pokud přestaneme kupovat podřadné verze za akční ceny, trh bude nucen reagovat. Prazdroj byl symbolem českého umu a zaslouží si víc než jen místo v letáku. Pokud chceme, aby byla Plzeň opět unikátem, musíme za poctivost začít platit a nečekat, že nám korporace naservíruje legendu za cenu balené vody.

Letité rčení „bez peněz do hospody nelez“ už dávno neplatí. Dnešní hosté naopak vítají, když mohou do restaurace vyrazit jen s platební kartou nebo mobilem. O tom, do jakého podniku se vydají a co si objednají, často rozhoduje i to, jak podnik komunikuje na sociálních sítích. Hospodští, kteří stále spoléhají pouze na kasírtašku s hotovostí a ignorují online komunikaci, tím přicházejí o hosty i tržby. Plzeňský Prazdroj, který se v posledních letech soustředil hlavně na kvalitu čepovaného piva, nyní spolu se společností Piano podporuje i intenzivnější využívaní digitálních nástrojů v gastronomii.

„Jen za posledních pět let z Česka zmizely čtyři tisíce tradičních hospod. Hosté si dnes pečlivě vybírají, kam půjdou, a ukazuje se, že nestačí mít jen dobré jídlo a správně načepované pivo. Českou gastronomii proto čeká zásadní změna – musí se digitalizovat, aby hospody zrychlily a zjednodušily své procesy. To platí nejen pro online komunikaci se zákazníkem na sítích, ale třeba i pro používání moderních platebních metod jako je Qerko, nebo digitální sledování nákladů a celého provozu. To je cesta, jak ušetřit čas personálu i náklady podniku a celkově stabilizovat a rozvíjet české restaurace a hospody,“ uvádí obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje Roman Trzaskalik.

Do hospody bez hotovosti
Podle průzkumu společnosti Data Servis v Česku stále funguje téměř pětina hospod, kde se hosté bez fyzických peněz neobejdou. Přičemž výrazné rozdíly jsou mezi městy a venkovem. Zatímco v Praze bezhotovostní platby akceptuje 96 % podniků, na venkově je to jen 45 % hospod. Hospodští, kteří karty odmítají, často argumentují dodatečnými poplatky, administrativou a také tím, že hosté jsou na hotovost prostě zvyklí. Data však ukazují pravý opak. „Zhruba 70 % návštěvníků restaurací si přeje platit bezhotovostně a pro 11 % hostů je tato možnost dokonce natolik zásadní, že by do podniku, kde neberou karty, vůbec nešli. Z bezhotovostních metod je stále nejčastější klasická bankovní karta, kterou preferuje 55 % lidí. Ale roste zájem o platby mobilem a také placení QR kódem, v Česku nejčastěji prostřednictvím naší aplikace Qerko,“ říká zakladatel Qerka Lukáš Kovač.

Podniky, které zavedly možnost bezhotovostní platby, hlásí v průměru nárůst tržeb o 15 až 20 %. Důvod je jednoduchý, zákazníci utrácejí více, protože nejsou limitováni hotovostí, kterou mají právě u sebe. Navýšení tržeb o stovky tisíc korun měsíčně a výrazný nárůst spropitného potvrzují i restaurace, které zavedly platby přes aplikaci Qerko. „Před lety jsme učinili výrazný krok, přestali jsme akceptovat karty a místo toho umožňujeme bezhotovostní platby Qerkem. Díky tomu jsme dosáhli zvýšení měsíčních tržeb o 214 200 Kč a spropitné vzrostlo zhruba o 17 000 Kč za měsíc,“ říká Tomáš Procházka z pražského Restaurantu Na Květnici.

Růst tržeb přitom neplyne pouze z vyšších jednorázových útrat, ale i z rychlejšího obratu stolů. Ve frekventovaných restauracích dokáže aplikace Qerko zefektivnit práci obsluhy natolik, že měsíčně odbaví o zhruba 400 stolů více. Číšníci v podniku s Qerkem ušetří v průměru 4 minuty na každý stůl. V pražské restauraci Masaryčka spočítali, že díky aplikaci obsluha získá 244 hodin práce měsíčně, které by jinak zabralo kasírování. Personál se tak může více věnovat hostům a celkovému zážitku z návštěvy.

Plzeňský Prazdroj chce pomocí digitálních nástrojů rozvíjet restaurační byznys. Ve spolupráci se společností Piano, která sdružuje nástroje pro digitalizaci gastronomie včetně platební aplikace Qerko nebo pokladních systémů, chce pomoci majitelům a provozovatelům zjednodušit a zrychlit jejich podnikání. „Začínáme výrazněji spolupracovat právě v oblasti bezhotovostního placení pomocí aplikace Qerko. Tu aktuálně využívá kolem 1500 podniků v Česku, z toho téměř 1000 tvoří provozy, kam dodáváme naše piva. Letos chceme počet zapojených podniků zdvojnásobit. A celkově chceme nabídnout hospodským jednoduchý a transparentní způsob, jak digitalizovat nejen platby, ale i procesy,“ doplňuje Roman Trzaskalik.

Do restaurace podle Facebooku
Qerko navíc kromě pohodlného a rychlého placení nabízí i další funkce, které jsou zaměřeny na komunikaci s hostem. Aplikace ukazuje aktuální menu, otevírací dobu, umožňuje vytvářet věrnostní programy nebo slevové vouchery. Digitální kontakt s hosty totiž hraje stále významnější roli při rozhodování o návštěvě restaurace. „Ústní doporučení nebo návštěva naslepo ustupují do pozadí. Zákazníci podle našich dat při volbě restaurace spoléhají na digitální kanály. Pro podniky je stále důležitější být vidět v online prostoru a využívat nejen web, ale především sociální sítě nebo různé aplikace,“ uvádí Lukáš Kovač.

Rostoucí vliv sociálních médií dokumentuje průzkum PPM Factum Research , podle nějž sleduje profily restaurací na sociálních sítích zhruba třetina populace. Mezi těmito sledujícími 44 % lidí vyhledává informace o denní nabídce jídel, třetina pravidelně sleduje profily svých oblíbených podniků a zhruba čtvrtina aktivně hledá nový podnik, který ještě nenavštívila. Sociální sítě tak jsou významným nástrojem jak pro komunikaci se stálými hosty, tak pro získávání nových návštěvníků. Podle průzkumu Data Servis má v Česku vlastní profil na Facebooku zhruba 77 % restaurací, ale na Instagramu se prezentuje zatím pouze 28 % podniků. „Používání sociálních sítí a dalších online komunikačních kanálů přispívá k těsnějšímu vztahu mezi podnikem a zákazníkem, k lepší informovanosti a také výrazně zvyšuje šanci, že si host pro návštěvu zvolí právě daný podnik. Proto je důležité, aby hospody uměly s digitálním prostředím aktivně pracovat,“ říká Roman Trzaskalik.

Prazdroj proto rozšířil svou podporu digitálního vzdělávání. V rámci své online platformy První u zdroje vytvořil kurzy pro hospodské zaměřené na digitalizaci podnikání, jako například tvorbu webu, profilu na Google, Facebooku a Instagramu nebo práci s mapami. Zároveň organizuje síť regionálních workshopů určených především pro malé a střední podniky zaměřených na digitální dovednosti, tvorbu online obsahu, správu profilů na sociálních sítích a také využívání umělé inteligence. „Pro jednotlivce je přítomnost na sociálních sítích nebo placení mobilem samozřejmost. Pro hospody je to stále velké téma, do kterého řada z nich nepronikla. A to se ani nebavíme o digitalizaci tzv. food costů nebo sledování svého provozu online. To všechno jsou věci, na které by se měly podniky zaměřit. Protože jen tak dokážou i ve složitých dobách efektivně podnikat,“ dodává Roman Traskalik.

Hospod a restaurací v Česku dlouhodobě ubývá. Jen za posledních pět let se jejich počet snížil o 16 % a z mapy jich zmizely téměř čtyři tisícovky. Boj o udržení zákazníka se ale pozitivně promítá do kvality servisu, který hospody hostům nabízejí. Potvrzuje to nejen stále výraznější zastoupení domácích podniků v prestižních gastronomických průvodcích jako Michelin nebo Gault&Millau, ale i trvale rostoucí počet ocenění Hvězda sládků od Plzeňského Prazdroje za perfektní péči o pivo. Kvalita čepovaného piva přitom už není jen doménou větších měst, v hodnocení bodují i podniky z menších sídel. Letos poprvé získaly Hvězdu sládků hospody ve všech 76 okresech Česka.

Ke konci loňského roku fungovalo v Česku necelých 20 tisíc tradičních hospod, pivnic a restaurací. Přitom ještě v předcovidovém roce 2019 jich bylo okolo 25 tisíc. Mnohé z nich nahradily kavárny, moderní bistra a další podniky. Přesto značná část těchto míst zůstala už zavřená. „Situaci v gastru výrazně poznamenal covid. A pak je tady trend, kdy lidé omezují spotřebu alkoholu, chodí míň do hospod, nebo dávají přednost jiným typům podniků. Klasické hospody a restaurace jsou tak ohrožený druh. To s sebou nese tlak na provozovatele, aby zlepšovali své služby, a to nejen servis nebo kuchyň, ale také kvalitu čepovaného piva,“ říká Roman Trzaskalik, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.

Dobrá péče o pivo se přitom bezprostředně odráží v tom, jestli se host do podniku vrátí. Z dat Prazdroje vyplývá, že když má hospoda pivo v nejlepší kvalitě, milovníci piva ji věnují měsíčně o dvě návštěvy více v porovnání s jinými provozovnami. A pokud je host v hospůdce nebo restauraci spokojený s kvalitou piva, dá si v průměru při své návštěvě o jedno „malé“ nebo šnyt navíc.

„Hospodští si uvědomují, že nikdo už nechce pít špatně načepované pivo nebo jíst špatné jídlo. A stejně jako ty nejlepší podniky získávají ocenění za jídlo, my od roku 2019 udělujeme cenu za mistrovskou péči o pivo. Hvězda sládků je tak pro ně pomyslným vrcholem. Aby jejich počet přibýval a hosté po celém Česku byli spokojení, snažíme se hospodským systematicky pomáhat. Každoročně proškolíme asi 12 tisíc lidí z hospod a restaurací, celkově už počet námi proškoleného personálu výrazně přesáhl 100 tisíc lidí. A toto číslo se rozhodně propsalo do zlepšujícího se servisu v českých podnicích,“ uvádí Vojtěch Homolka, vrchní obchodní sládek Prazdroje.

Hvězda 1 323 metrů nad mořem
Hvězdu sládků pro rok 2026 získalo 907 restaurací, což je o 15 více než loni. Ocenění obhájila většina provozoven, celkem 777 podniků. K nim přibylo dalších 130 nových „hvězdných“ míst, velmi často v menších městech a na vesnicích. „Poprvé v historii má Hvězda sládků zastoupení ve všech 76 okresech,“ vypočítává Vojtěch Homolka.
Právě počet oceněných hospod v obcích do 5 tisíc obyvatel roste nejrychleji. „Oproti prvnímu ročníku v roce 2019 je letos počet hvězdných podniků pětinásobný. V kombinaci s tím, že jsme ocenění udělili ve všech tuzemských okresech, to dokazuje, že kvalita péče o pivo a jeho čepování již není jen doménou velkých měst, ale že se ji díky naší trvalé spolupráci s provozovateli hospod daří rozšiřovat i do vesnic a míst v odlehlejších lokalitách,“ doplňuje Vojtěch Homolka. K vůbec nejmenším vesnicím, kde čepují hvězdné pivo, se řadí krušnohorský Boží Dar (255 obyvatel), beskydská Bílá (279 obyvatel) nebo severočeské Mařenice (327 obyvatel). Vůbec nejvýše položená restaurace s Hvězdou sládků je na Bezručově chatě na Lysé hoře ve výšce 1 323 metrů nad mořem.

Pomoc pro hospodské
Hvězda sládků přináší hospodám výraznou konkurenční výhodu, jak potvrzují samotní hospodští z oceněných provozoven. „Je to pro nás zřetelná možnost ukázat hostům, že kvalita piva je v naší provozovně skvělá. Svůj personál školím a snažím se, aby výčepní techniku znali, uměli s ní perfektně pracovat, uměli kohouty rozebrat a perfektně vyčistit,“ říká Ota Macháček, majitel a zároveň výčepní oceněné hospody Na Hradě v Hradci Králové.

Podle Martina Tucha, majitele sokolovské pivnice Dole v dole, si ocenění všímají nejen zákazníci, ale je důležité i pro samotný personál restaurace. „Hvězda sládků je pro nás zajímavá. Ptají se na ní zákaznici, ale zároveň tvoří zpětnou vazbu od expertů, že to, co děláme, děláme dobře. Náš personál je z ceny nadšený a společně se zákazníky její zisk vždycky slavíme,“ uvádí Martin Tuch.

Hvězda sládků představuje nejvyšší metu, které mohou hospodští v péči o pivo dosáhnout. Hospoda, která ji chce získat, musí splnit náročné technické parametry – od skladování piva přes péči o pivní vedení až po výčep. Kromě toho ale při následných anonymních návštěvách hodnotí inspektoři Prazdroje přímo v provozovnách i kvalitu čepování, péči o pivní sklo a také to, v jaké kondici dostane načepované pivo host od personálu. Jen ten, kdo bez ztráty kytičky projde tímto dvoustupňovým procesem, se může následně pyšnit hvězdným oceněním.

Zatímco sládci v Plzeňském Prazdroji stále úzkostlivě střeží recepturu z roku 1842, v expedici už dávno nevládne lidská ruka, ale neomylný algoritmus.
Když si člověk vytáhne z ledničky orosenou plzeň, většinou neřeší, jak se tam dostala. Chuť piva zůstává díky tradiční receptuře už více než 180 let téměř stejná, cesta, kterou urazí z varny až do obchodů, ale prošla v poslední dekádě tichou, avšak radikální technologickou revolucí.

Centrála největšího tuzemského výrobce a vývozce piva už dávno nepřipomíná tradiční výrobnu. Kromě moderního pivovaru v sobě skrývá i high-tech logistické centrum, které u nás nemá obdoby. Jakmile lahve či plechovky naplněné zlatavým ležákem sjedou z moderní stáčecí linky, lidský faktor výrazně ustupuje do pozadí. Otěže totiž přebírá plně automatizovaný skladový systém, který údajně dokáže předejít chybám a maximalizuje rychlost, jakou se pivo dostane k zákazníkovi.

Proces začíná u kontroly kvality, kterou dnes místo lidského zraku zajišťují senzory. Každá paleta při vstupu do skladu prochází přísnou prověrkou, systém poháněný umělou inteligencí skenuje její hmotnost a ověřuje stabilitu nákladu. Pokud paleta splní všechny parametry, přebírají ji stroje.

V útrobách rozlehlého skladu operují elektrické vozíky, kterým zaměstnanci přezdívají gondoly. Pohybují se po kolejích a v součinnosti s automatickými jeřáby ukládají palety do regálů. Stejně rychle pak pivo putuje opačným směrem, z mohutných ocelových polic rovnou do nákladních aut. Tam, kde dřív vládla „ještěrka“, tak dnes rozhoduje algoritmus.

Pět lidí naloží kamiony až 18 miliony piv
Na ploše 10 tisíc metrů čtverečních, což odpovídá zhruba jednomu a půlce dalšího fotbalového hřiště, se v automatizovaném skladu může pohybovat až 18 milionů piv. K obsluze této investice za 780 milionů korun přitom stačí v jedné směně pouhých pět lidí. Ti už dávno nesedí v hale, ale v řídicí místnosti, kde u obrazovek dohlíží na technologii a řízení procesů. Obrovská místnost plná samořídicích vozíků je tak zcela prázdná.

„Víc lidí tady prostě není potřeba. Člověk do procesu skladování a nakládky kamionů vstupuje jen tehdy, když je potřeba vyřešit logický rozpor, který systém sám nevyhodnotí. Technologie v Prazdroji ale lidi nenahradily úplně, naopak vznikla nová pracovní místa. Lidé se posunuli do rolí operátorů, kontrolorů a IT specialistů, zatímco těžkou a rutinní práci převzaly stroje,“ tvrdí Tomáš Sedláček, manažer logistické kontroly a rozvoje Plzeňského Prazdroje.

Cesta k této úrovni automatizace Prazdroji trvala roky. Systém automatizovaných vozíků totiž pivní gigant nejdříve testoval v nošovickém pivovaru Radegast už téměř před dekádou. „Dá se říct, že šlo o risk. Tehdy ještě nikdo přesně nevěděl, do čeho firma jde a co všechno taková změna přinese,“ vzpomíná Sedláček. Plzeňský sklad, dokončený v roce 2019, se nakonec stal vrcholem celého vývoje, komplexním projektem, který si pivovar z velké části navrhl i integroval sám, díky čemuž dnes tým zvládá systém samostatně provozovat i rozšiřovat.

Klíčovou roli v přepravě piva hraje 28 automatických vozíků, které se nepřetržitě prohání skladem. Po kolejové dráze dlouhé asi 600 metrů jezdí rychlostí dva metry za sekundu a jejich pohyb řídí centrální systém, který průběžně upravuje zrychlení i brzdění tak, aby se vyhnuly kolizím.

Zvláštností je, že nemají baterie. Energii odebírají přímo z troleje, podobně jako metro, a díky tomu mohou jezdit prakticky bez přestávky. Na své dráze se pak orientují podle 2D kódů umístěných nad kolejí a jejich přesnou pozici při předávání palet hlídají laserové závory.

Aby systém fungoval bezchybně, má Prazdroj v provozu i jednu speciální „gondolu,“ která má zcela jiný úkol než převážet palety s naplněnými lahvemi piva. „Je vybavena jen vysavačem. Neustále čistí koleje, aby byl zajištěn dobrý kontakt s elektřinou i čitelnost navigačních kódů,“ doplňuje Sedláček.

Unikátem plzeňského pivovaru je i již zmíněný, samonosný regálový systém vysoký 30 metrů. Nenachází se však v klasické hale, regály, na které se vejde kolem 42 tisíc palet, tu tvoří samotnou konstrukci budovy a nesou její střechu i obvodový plášť.

Ve vertikálním labyrintu dnes pracuje deset jeřábových zakladačů od italské společnosti System Logistics, z nichž každý vyšel pivovar na zhruba 7,5 milionu korun. Automatizované stroje ukládají palety s milimetrovou přesností, zatímco i tady senzory průběžně kontrolují jejich váhu, rozměry i stabilitu.

„Zboží se tu dlouho nezdrží. Průměrná doba obrátky, tedy doby, kdy se zboží vyskladní a znovu naskladní, je zhruba pět a půl dne. A ani v době, kdy zrovna nevyskladňují, se jeřáby úplně nevypínají. Opětovné spuštění by bylo složité, proto přecházejí pouze do úsporného klidového režimu,“ líčí dál Sedláček.

Sklad využívá takzvané double-deep ukládání, tedy zakládání palet do hloubky na dvě pozice za sebou. Aby se systém bez problémů dostal i k zadní paletě, ukládá do jedné dvojice vždy stejný produkt se stejnou expirací. Automatizace tak hlídá, aby vpředu neskončilo novější pivo a vzadu starší, které by se k expedici dostávalo příliš pozdě. Systém je navíc natolik inteligentní, že v době nižšího provozu provádí samostatný úklid. Vyhledává poloprázdná místa a palety přesouvá tak, aby uvolnil prostor pro další naskladnění z výroby.

Samořízení skladu jde ruku v ruce s udržitelností. Jeřáby regálového systému v Plzni fungují i jako generátory, díky rekuperaci vyrábějí elektřinu pokaždé, když s těžkou paletou klesají dolů. Tato brzdná energie pokrývá přibližně 11 procent spotřeby celého skladu.

Energetický mix doplňuje přes tisíc solárních panelů na střeše, které vyprodukují energii pro 65 procent spotřeby skladu a ročně ušetří 259 tun oxidu uhličitého. Spolu s elektrifikací flotily vozíků se tak Prazdroj přibližuje cíli dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2030.

Logistický orchestr odbaví devět kamionů za hodinu
Navzdory futuristickému zázemí zůstává srdce pivovaru věrné tradici. Technologie pomáhají logistice a kontrole, samotný základ piva se ale nemění. Sládci dodnes ctí recepturu Josefa Grolla z roku 1842. „Vzorek piva z roku 1897, který se dochoval ve švýcarské laboratoři, se od dnešních analýz liší jen na druhém desetinném místě. Analytické parametry jsou tak prakticky totožné,“ říká vrchní sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Podle něj jsou ale čísla jen část příběhu. Klíčové je senzorické hodnocení, tedy chuť, vůně a celkový dojem. Právě proto si Prazdroj dodnes uchovává v historických sklepích pivo vařené a uložené stejným způsobem jako v minulosti: v dřevěných sudech a podle původní receptury. Tyto referenční várky pak sládci pravidelně porovnávají s aktuální produkcí, aby měli jistotu, že se chuť piva v čase příliš neodchyluje.

Na kontinuitu dohlíží nejen technologie, ale i lidé. Vrchní sládek Berka je třetí generací sládků ve své rodině, tradice u nich sahá až do roku 1927. Pivo pije, jak sám s nadsázkou říká, „plus minus legálně“ téměř šedesát let. I on sám je tak svým způsobem živým kalibračním nástrojem.

Aby však odpovědnost neležela jen na jeho ramenou, má Plzeňský Prazdroj takzvanou radu starších. Skupina bývalých sládků, jejichž průměrný věk je 82 let, se každé dva měsíce schází, aby pivo ochutnala a zhodnotila. A když se poštěstí, a tak to prý je zpravidla, jejich verdikt nad várnou zní: „Děláte to dobře. Chutná to jako tenkrát.“

Takhle vypadá večer plný chutí a inspirace. V Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) v Praze bylo v pondělí 9. února představeno nové menu formou degustační večeře sestavené z osmi menších chodů. Hosté ochutnali masové i vegetariánské speciality a dezerty z nové nabídky, večer doplnila prezentace konceptu menu a praktická škola čepování pod vedením hlavního výčepního Matyáše Wiaczky.

Exkluzivní degustace nového menu proběhla přímo v prostorách PUX v ulici 28. října nedaleko pražského Václavského náměstí. Večer odstartoval symbolicky v 18:42 jako odkaz na rok 1842, kdy vznikl pivovar Pilsner Urquell. Společenskou událost si nenechali ujít známé tváře ze světa gastronomie, hudby a filmu. Dorazila modelka také Natálie Kotková, finalista reality show Hell!s Kitchen Paťo Kolár nebo osobní kuchař Ladislav Floreán. Mezi hosty byli i členové kapely We Are Domi, režisér Adam Sedlák, hudební producent Antonín Milata a zpěvačka Elizabeth Kopecká.

„Chceme být místem, kam se lidé budou díky kvalitě zážitku opakovaně vracet, a nejen pivní expozicí. Gastronomie je pro nás stejně důležitá jako práce s pivem a čepování, proto v naší restauraci ukazujeme, že skvěle načepovaná plzeň má své právoplatné místo v moderní kuchyni a hodí se k více jídlům, než si možná většina lidí myslí. Únor budeme mít nabitý. Kromě nového menu budeme v Beer Hall pořádat i sledování hokejových zápasů a věřím, že můžeme být vhodnou volbou i na Valentýna pro ty, kteří hledají něco víc než klasickou večeři při svíčkách,“ říká Lidija Kovařík, CEO Pilsner Urquell: The Original Beer Experience.

Nové menu rozšiřuje nabídku od drobných pochutin k pivu až po plnohodnotná jídla na celý večer. K pivu nabízí jednoduché, výrazné kombinace typu preclík s dipem nebo tvarůžková topinka a nechybí ani sdílené položky, například BBQ křídla s dipem. Mezi hlavními chody pak hrají prim pivní klasiky v podobě plzeňského guláše s bramboráčky, ale i výraznější masové varianty jako pečený bůček či lehčí filet z lososa se špičatým zelím a omáčkou. Menu doplňuje samostatná dezertová část, kde vedle jablečného štrúdlu najdou hosté i lívance s borůvkovým žahourem nebo pošírovanou hrušku v červeném víně. Návštěvu v PUX lze tedy pojmout jako kompletní gastronomický zážitek včetně sladké tečky.

„Nové menu jsme ladili tak, aby bylo srozumitelné a poctivé. Pracovali jsme s kontrasty, které se s ležákem přirozeně doplňují: šťavnatost a kouřové tóny u masových jídel, kyselost a svěžest u lehčích variant, výraznější omáčky a dipy u snacků. Důležitá pro nás byla i struktura menu, aby si host mohl dát jen něco malého k pivu, nebo si naopak dopřál plnohodnotný gastronomický zážitek od předkrmu přes hlavní chod až po dezert. Při testování pro nás bylo klíčové párování s plzní, protože pivo umí chutě podpořit, ale také spolehlivě odhalí, když v jídle něco nesedí,“ říká šéfkuchař a autor nového menu Andrii Balaniuk.

Významnou součástí večera bylo samozřejmě čepované pivo. Důraz byl přitom kladen na řemeslo, které je pro Pilsner Urquell stejně podstatné jako samotná gastronomie. Hosté si proto mohli čepování sami vyzkoušet a osvojit si základní principy správného natočení piva, od práce se sklem a teplotou až po výslednou podobu pěny a servis. Celý blok probíhal pod dohledem týmu mistrů výčepních v čele s Matyášem Wiaczkou, který se v roce 2024 umístil na druhém místě v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender.

„Nějak pivo natočit zvládne skoro každý, ale natočit ho správně už je daleko složitější. V rámci našich workshopů hostům vysvětlujeme, jak pracovat se sklem, teplotou, a především s pěnou tak, aby byl ležák servírován v ideální kondici. Když si to člověk sám vyzkouší, pozná, že je to vlastně řemeslo jako každé jiné. V kombinaci s degustačním menu to navíc podtrhuje, jak moc v pivní gastronomii záleží na servisu. Správně načepovaná Plzeň může chody přirozeně podpořit, namísto aby je přebíjela,“ vysvětluje Matyáš Wiaczka, hlavní mistr výčepní.

Návštěvníci mohou nové menu ochutnat již nyní, více informací lze nalézt na oficiálních internetových stránkách. V průběhu února mohou hosté v Beer Hall také sledovat vybrané zápasy olympijského hokejového turnaje nebo vyrazit na valentýnský večer.
Pilsner Urquell: The Original Beer Experience je zážitkový koncept v centru Prahy, který propojuje příběh značky, čepované pivo a doprovodné programy včetně školy čepování a gastronomie. V roce 2025 získal ocenění World’s Leading Beer Tour Visitor Experience v rámci World Travel Awards a byl zařazen do National Geographic Traveller (UK) Experiences Collection.

Plzeňský Prazdroj loni ve svých dvou tuzemských sladovnách v Plzni a Nošovicích vyrobil historicky nejvyšší množství sladu. Ten je jednou ze tří klíčových surovin pro české pivo. K rekordní produkci přesahující 124 tisíc tun sladu přispěla velmi dobrá kvalita loňské úrody sladovnického ječmene v Česku, ale také trvale rostoucí efektivita technologií, díky níž se zvyšuje výtěžnost sladování.

„Naše sladovny v Česku v loňském roce zvýšily produkci sladu celkem o procento, díky čemuž jsme vyrobili rekordní objem přes 124 tisíc tun této pro pivo nepostradatelné suroviny. Výrazně k tomu přispěla sladovna v Radegastu, kde došlo k meziročnímu navýšení objemu přes tři procenta,“ říká Vladimír Rada, komoditní manažer Plzeňského Prazdroje, který má na starosti nákup ječmene. Sladovna v plzeňském pivovaru loni vyrobila 87 tisíc tun sladu, což představuje 11% zvýšení oproti roku 2021, a sladovna v Pivovaru Radegast s loňskou produkcí přes 37 tisíc tun sladu zaznamenala 7% nárůst ve srovnání s obdobím před 5 lety. Na jeden padesátilitrový sud ležáku se přitom spotřebuje v průměru kolem 8 kg sladu.

„Kvalita sladovnického ječmene je vždy velmi závislá na vývoji počasí, především na srážkách a jejich rozložení v čase. V loňském roce dosahoval při našich analýzách ječmen nadprůměrné hodnoty ve všech důležitých parametrech, jako například klíčivost, vlhkost, obsah bílkovin nebo škrobu. Navíc jsme se ve výtěžnosti výrazně přiblížili hodnotě 84 %. To znamená, že ze 100 tun ječmene dokážeme vyrobit téměř 84 tun sladu,“ vysvětluje Michal Šneberger, manažer sladovny plzeňského pivovaru.

Prazdroj má jako jeden z mála pivovarů v Česku vlastní sladovny a jako vůbec jediný dokáže sladem pokrýt celou svoji produkci. Ostatní pivovary musí minimálně část sladu nakupovat z průmyslových sladoven. „To nám dovoluje udržet si dokonalou kontrolu nad kvalitou našeho piva od naprostého začátku. Dokážeme připravit slad přesně tak, jak to vyžaduje příslušný styl piva, které chceme uvařit. Takřka všechny naše značky jsou nositelem chráněného zeměpisného označení České pivo. Proto musíme používat pouze schválené odrůdy českého a moravského ječmene,“ popisuje Michal Šneberger.

Pro slad nejčastěji Prazdroj využívá odrůdy ječmene Bojos, LG Stamgast, Francin, Laudis 550, Manta a LG Slovan. Z nich pak připravuje slady na míru pro svá piva vyráběná v pivovarech v Plzni, Velkých Popovicích i Nošovicích. Ječmen přitom odebírá od 140 zemědělců z Česka a ročně jej nakoupí zhruba 150 000 tun, což představuje pěstební plochu přibližně 30 000 hektarů. Naprostou většinu ječmene nakupuje přímo od farmářů bez dalších prostředníků.

S farmáři pak Prazdroj také spolupracuje, aby jim pomohl zachovat kvalitu a množství sladovnického ječmene. „Klimatická změna je pro zemědělce v posledních dekádách výrazným důvodem, proč vyměňují pěstování ječmene za jiné plodiny. Pokud mu totiž počasí nepřeje a nevyhoví vysokým sladovnickým nárokům, jsou nuceni jej prodat za nižší ceny na krmné účely. Ale bez ječmene by nebylo české pivo. Proto od roku 2023 spolupracujeme s vybranými farmáři a univerzitami na projektu Pro ječmen, který se snaží pomocí postupů regenerativního zemědělství vrátit přirozeným způsobem živiny do půdy, zlepšit vsakování srážek a zajistit dlouhodobou prosperitu pěstování sladovnického ječmene,“ říká Jakub Zaoral, manažer udržitelnosti Plzeňského Prazdroje.

Sladovny Prazdroje v Plzni a Nošovicích vyprodukují zhruba 90 % veškerého sladu, který se vyrobí přímo v některém z tuzemských pivovarů. Na celkové výrobě sladu v Česku, která zahrnuje i průmyslové sladovny, se pak Prazdroj podílí zhruba čtvrtinou. Takzvaná nová sladovna v areálu plzeňského pivovaru je v provozu od roku 1988, kdy nahradila čtyři starší sladovnické provozy, které postupně fungovaly už od roku 1842. Sladovna v Pivovaru Radegast pak funguje od roku 1976.