Elegantní vila továrníka Jelínka ve Velkém Meziříčí okouzluje bohatě dekorovanou fasádou. Stavba vznikla z původního mlýna a zásobovala továrnu na kůže elektrickou energií, zároveň ale obsahovala velkorysé obytné prostory.

Antonín Jelínek založil v roce 1863 ve Velkém Meziříčí koželužnu a zabýval se výrobky z usně. Z koželužny postupně vybudoval jednu z nejúspěšnějších místních továren.

Mlýn se proměnil na obytnou budovu s elektrárnou
Řízení podniku převzal v roce 1901 jeho syn Karel Jelínek, který se v rámci modernizace výroby rozhodl zásobovat závod elektrickou energií. Proto na začátku 20. století odkoupil původní Jarolímův mlýn, který chtěl rozšířit a přestavět na obytnou budovu s vodní elektrárnou.

Jednopatrovou stavbu řešil autor jako budovu o třech částech rozdělených chodbou. Část přízemí zabral provoz elektrárny, ve zbylých prostorách byly samostatné bytové jednotky, ke kterým v patře patřily dvě terasy.

Plochu hlavní strany stavby, s pravidelně rozloženými okny, zvýrazňuje nárožní válcový arkýř, rámovaný po stranách dvojicí výstupků. Fasády pokrývá secesní štukový dekor, s nímž v oblasti prvního podlaží kontrastuje pásové zdivo z neopracovaných kvádrů.

Ačkoli se ke stavbě vily zachovalo jen minimum archivních zpráv, je možné předpokládat, že její projekt vytvořil chotěbořský stavitel František Liška.

O jeho autorství by svědčil jím podepsaný stavební plán z prosince 1904. Navržené dispoziční řešení se téměř shoduje s realizovanou stavbou.

Řešení fasád, naznačené v této studii s gotizujícím cimbuřím, je ale ještě v historizujícím architektonickém stylu.

Po znárodnění majetku Jelínkovy rodiny v roce 1948 sloužila vila jako nájemní dům. V roce 1992 koupil chátrající nemovitost soukromý investor, který ji po náročné rekonstrukci proměnil na hotel.