Novinky a zajímavosti ze světa piva

Piva spadající pod pivovary skupiny HEINEKEN ČR získala na 65. ročníku Žatecké Dočesné hned několik ocenění. Třetí příčku ve své kategorii získal světlý prémiový ležák Starobrno Bitr. Hned dvě pomyslná stříbra si odnesli krušovičtí sládci za Krušovice Černé s karamelovou chutí v kategorii Tmavých výčepních piv a za Krušovice Hořké Nealko v kategorii Nealkoholických piv. Pozadu nezůstal ani pivovar Velké Březno, který se svým pivem Beránek Weizenbier obsadil druhé místo mezi Pšeničnými pivy.

Jubilejní 65. ročník slavností chmele a piva, Žatecká Dočesná, se v letošním roce uskutečnil 2. a 3. září. Součástí bohatého programu je již tradiční degustace piv při Žatecké Dočesné ve Chmelařském institutu, s. r. o., určená pro zvanou odbornou a laickou veřejnost. V letošním ročníku se vítěz vybíral z celkem 158 přihlášených vzorků piv z 27 českých pivovarů. Degustací se během dvou dnů zúčastnilo celkem 221 degustujících.

Piva z portfolia skupiny HEINEKEN se na degustaci piv při Žatecké Dočesné na příčkách vítězů objevila hned čtyřikrát, třikrát na druhém místě a jednou na třetím.

Čtyřikrát chmelený ležák Starobrno Bitr patří mezi nejnovější piva starobrněnského pivovaru a vznikl přímo na přání pivařů. Za příjemné pravé chmelové aroma vděčí Bitr kombinaci tří prvotřídních typicky českých odrůd chmele, které ležáku zajistily vyváženou chuť a skvělou pitelnost. Pivo je dále charakteristické jiskrně zlatavou barvou, středním řízem, vyšší hořkostí od prvního loku a lahodným chmelovým dozvukem, nabádajícím k dalšímu napití. Extrakt původní mladiny (dříve stupňovitosti) spodně kvašeného ležáku Bitr činí 11,5 % hm. a hořkost 35 jednotek IBU.

„Z druhého místa, na kterém se Starobrno Bitr umístilo, mám velkou radost. Dokládá, že jsme uspokojili chutě nejen pivních fanoušků, ale i odborných degustátorů a právem si tak pivo zaslouží stát na stupni vítězů ve své kategorii,“ komentuje ocenění Jiří Brňovják, vrchní sládek brněnského pivovaru.

Pivovar Krušovice se svými pivy vybojoval hned dvě stříbrné pozice. Krušovice Černé s karamelovou chutí bodovalo v kategorii Tmavé výčepní pivo, zatímco v kategorii Nealkoholické pivo si svou chutí porotu získalo pivo Krušovice Hořké Nealko. Tradiční černé pivo krušovického pivovaru se vyznačuje výraznou karamelovou chutí s tóny pražené kávy a jemnou chmelovou hořkostí. Charakteristickou tmavou barvu pivu dodávají speciální druhy ječných sladů – český, barevný, karamelový a mnichovský.

Nealkoholické pivo Krušovice Hořké Nealko bylo uvedeno na trh v uplynulém roce jako vůbec první krušovické nealkoholické pivo. Za poměrně krátkou dobu se stalo díky své plné sladové chuti s příjemnou, dlouho doznívající a ve finále dominantně převažující hořkostí oblíbeným produktem, který pozitivně hodnotí nejen milovníci pivního osvěžení. Žatecká porota ocenila jeho intenzivní zlatavou barvu, sladovou vůni i hořkost dosahující 28 jednotek IBU.

„Těší nás, že jsme s naším tradičním a chuťově výrazným tmavým pivem a loňskou novinkou hořkým osvěžujícím nealkem uspěli nejen na mezinárodní soutěži kvality Monde Selection, ale i u českých degustátorů. Stříbrná ocenění dokládají, že vařit pivo poctivě a kombinovat tradiční postupy s nejmodernější technologií je klíčem k úspěchu všech milovníků piva doma i v zahraničí,“ uvedl ředitel a vrchní sládek Královského pivovaru Krušovice Michal Rouč.

Pivo Beránek Weizenbier z pivovaru Velké Březno obsadilo mezi Pšeničnými pivy druhou příčku. Jde o řemeslné pivo s charakteristickými vlastnostmi pšeničných piv, má velmi lehkou, harmonickou vůni a chuť s příjemně ovocnými tóny banánu a hřebíčku, vyšší pěnivost a jemné zakalení. Beránek Weizenbier je svrchně kvašený, nefiltrovaný a oblíbený také jako letní osvěžení.

Jak pivovarník Pavel Štulc a majitel statku Jan Látal hledají cestu z pasti drahé elektřiny.
Cesta z Plzně do Chudenic trvá autem přibližně pětačtyřicet minut a pro Pavla Štulce dlouho znamenala trasu z práce do práce: v městysu u Klatov čítajícím něco přes sedm set obyvatel si v roce 2010 otevřel hospodu a o dva roky později k ní přidal také pivovar. Původem Pražan se tehdy domluvil se svou partnerkou, že chtějí vychovávat dítě více v přírodě, a rozhodli se zkusit štěstí právě v Chudenicích. Po letech – jak říká – relativně klidného podnikání si otevřel další pivnici, tentokrát v Plzni, kam své vlastní pivo dovážel. Od léta už ovšem podniká pouze na jedné adrese. Plzeňskou pivnici kvůli obavám z rostoucích energií zavřel.

„Uvidíme po zimě. Třeba v té Plzni půjde sehnat lepší hospoda, úspornější a na lepším místě. Nebo už nebudu na trhu,“ uvažuje dnes v chudenické hospodě pan Štulc. Plzeňskou provozovnu vytápěl plynem a obával se, že suroviny nebude přes zimu dostatek nebo bude drahá. Mnohem více začal platit i za elektřinu. Po dvou hubených sezonách s covidem-19 se tedy rozhodl neriskovat a nájem ukončit.

Když to všechno poslední srpnový den vypráví, vrásky mu dělá hlavně podnik, který mu zbyl a který určí, zda zůstane na trhu: jeho pivovar. Ten odebíral elektřinu do loňského podzimu od Bohemia Energy a platil za ni 13 tisíc korun měsíčně. Po krachu přešel Štulc k dodavateli poslední instance, kde vydržel přibližně měsíc a půl. Kilowatthodina jej tehdy vyšla asi na sedm korun s tím, že měsíční účet dělal 30 tisíc. „Pak se ukázalo, že to je ještě dobrý,“ říká po tři čtvrtě roce.

Není divu. Když se pivovarník po krachu začal poohlížet po novém dodavateli, vzpomněl si, že mu před časem někdo doporučil společnost Šetříme občanům. Té tedy svěřil plnou moc na zajištění dodávek elektřiny a místo šetření skončil se smlouvou na tři roky na spotovém trhu, kde se nakupuje za okamžité tržní ceny. Jak Štulc vzpomíná, mohl si tehdy klidně cenu zafixovat. Platil by sice více než dosud, ale před extrémně vysokými výkyvy by byl uchráněn. „Média to ale tehdy prezentovala tak, že ceny musejí jít dolů,“ vzpomíná, podle čeho se rozhodoval, a dodává: „Byl to kalkul, že když to spadne, nebudu mít proud za bůra, ale třeba za 3,5o koruny za kilowatthodinu, což se nestalo.“

Z oněch 13 tisíc za měsíc, respektive 30 z doby, kdy byl u dodavatele poslední instance, se částka za energie začala šplhat výš. Nejdřív naskočilo 40, pak 48 a poslední dva měsíce 60 tisíc měsíčně. I tehdy měl možnost najít si dodavatele, který by ho ze spotového trhu vysvobodil. Bylo by to ale vysvobození vykoupené velkou cenou. Nabídky, které dostával, se rovnaly tehdejším cenám spotového trhu plus 30 procent. „A ještě na dlouhou dobu,“ dodává. „Nejlepší řešení by bývalo bylo vystát fronty v ČEZ a zafixovat cenu za 3,50 koruny za kilowatthodinu na tři roky, což bylo třikrát tak drahé, než kolik jsem platil vloni. V současnosti se to zdá ale levné.“

Hospodu připojenou k pivovaru už nějaký čas pronajímá a z podnikání mu tak zbyl pivovar, ve kterém jsou jen dva pracující: on a sládek. K tomu, aby vaření piva nemusel ukončit, zavedl úsporná opatření. Za deset tisíc si pořídil lepší elektroměr, který dokáže odečítat čtvrthodiny. Na internetu pak vidí, kolik proud zrovna stojí a ve kterém čase se mu tedy vyplatí spotřebovat nejvíc energie – tedy vařit pivo.

Když si vybavíme hokej, fotbal nebo jen posezení s přáteli v hospůdce, neodmyslitelně k tomu patří i tenhle tekutý chléb národa našeho. Ve světě se mu říká zpravidla podobně – beer, birra, la biére, bier, ale v některých zemích jej nazývají jako u nás – pivo. Proč je vlastně tak unikátní a co bychom o něm měli vědět?

Historie aneb jak je to dlouho, co ho lidstvo vlastně pije
Každý z nás se s pivem setkal už jako dítě, kdy ho pil strejda nebo někdo z rodiny či kruhu rodinných přátel. K naší národnosti prostě patří. Dokonce už víme, že v posledních letech je v některých případech levnější než voda. Věděli jste však, že pivo se údajně vyrábělo už několik tisíc let před naším letopočtem a jeho účinky znali už staří Sumerové? Mezopotámie se tak zapsala do „pivařské” historie. Dá se říct, že lidstvo pije tento kvašený alkoholický nápoj už přes 9 000 let!

Synonyma pro pivo: Lepší nálada i odpuzovač hmyzu
Proč je nám po něm tak dobře? Může za to přímo magická skupina vitamínů B, která příznivě ovlivňuje nervovou soustavu. Když to s pivem nepřeháníme, náladu si skutečně můžeme zlepšit. Dalším plusem vitamínů této skupiny je odpuzující efekt proti hmyzu. Komáři a klíšťata na vás díky němu tolik nepolezou, účinek však oproti repelentu nemůže být zaručen. Když ale ten zrovna není po ruce, poslouží nám určitě i tato alternativa. Někteří lidé se dokonce domnívají, že pro ještě větší účinnost je lepší si pivem potřít končetiny. Už jste to zkoušeli?

Každý z nás ví, že když se trochu napije, přijde o některé zábrany
Do skupiny afrodiziak se ale pivo přímo neřadí. Člověk je více společenský a kontaktní, ale alkohol je spíše jakýmsi pomyslným afrodiziakem, protože nám umožňuje být si s druhými blíž. Raději to s ním ale nepřehánějte, efekt může být totiž i opačný.

Pozor, odebírá (nejen) hořčík z těla
Všechno má své dobré i špatné stránky a ani pivo není výjimkou. Musíme brát v potaz, že jakýkoliv alkohol nám z těla vyplavuje cenné minerální látky a k nim se řadí i hořčík neboli magnezium. Když jej máme nedostatek, zvyšuje se nám náchylnost k nemocem a psychické nepohodě. Rčení „všeho s mírou“ je tedy namístě. Vyplavené minerály bychom proto měli doplňovat buďto vhodnými potravinami nebo doplňky stravy. Stejně tak je to i s draslíkem, který se také odplavuje při konzumaci alkoholu.

Tip: Pokud jdete na alkoholový sedánek s přáteli a už vám není 17 let, dejte si záležet na jídle, které si dáte předtím, než začnete hojně pít a oslavovat. Vyvarujete se tak kocoviny, ale také většího úbytku výše zmíněných minerálů. Klidně si k jídlu přidejte jednu či dvě tabletky hořčíku nebo si dejte pár kakaových bobů, které jsou výborným přírodním zdrojem magnezia.

Víte, že český chmel patří mezi ty nejkvalitnější na světě?
Není se čemu divit, máme opravdu krásné chmelařské oblasti a většina z nás by byla nerada, kdybychom o ně přišli. Chmelové brigády zažili mnozí z nás a rádi na ně vzpomínáme, protože se tam obvykle sešla dobrá parta lidí. Ale vraťme se ke chmelu. Na výrobu piva používáme odrůdu, která nese zajímavý název Žatecký poloraný červeňák.

Chmel má mnoho léčivých účinků, pomáhá člověku zmírnit mimo jiné nespavost. Proto není překvapivým faktem, že patří do stejné čeledi rostlin jako konopí. Když by vás tedy někdy trápilo, že nemůžete usnout, už víte, co by vám mohlo pomoci. Nezapomínejte ale na množství.

První sudy s vlastním pivem narazí v obnoveném pivovaru v centru moravské metropole. Vaření zlatavého moku má v podniku na starost sládek, který studoval staré recepty. Původní tradice výroby oblíbeného alkoholického nápoje v budově ukončil ničivý požár.

Podnik v brněnské Dominikánské ulici navazuje na tradici původního městského pivovaru v Brně, ve kterém se oblíbený nápoj vařil již od první poloviny 16. století. Současní majitelé navázali na práci věhlasného sládka Františka Ondřeje Poupětě, po němž pivovar nese jméno. Z tamějších píp budou nově proudit čtyři pivní speciály.

Všechny novinky se jmenují právě po legendárním pivovarníkovi. Na výběr budou mít zákazníci z piv typu IPA i ovocného speciálu. Novinky z chmele ochutnají zájemci nejen přímo v restauraci, ale také na slavnostech piva. „Po mnoha letech v oboru se od klasických českých ležáků propíjíme k zajímavostem, které jsou typické pro různé kouty světa a zároveň využíváme nové odrůdy chmele s originálním aroma,” řekl Drbně sládek obnoveného pivovaru Ladislav Němeček.

Budovu pivovarského domu, původně známou jako Dům stavbařů, koupil Tichý se společníky před osmi lety. Před rokem tam po rekonstrukci za čtyřicet milionů otevřeli restauraci. „Současně jsme plánovali otevření pivovaru, covid nám ale bránil a tak si tenhle sen plníme až nyní,” vysvětlil Marek Tichý, který si v obnově zaniklých pivovarů libuje. Před více než dvaceti lety s kolegy oživil také Dalešický pivovar známý z filmu Postřižiny. V domě u Šilingrova náměstí měli původně pivovar brněnští dominikáni z protějšího kostela sv. Michala. Podnik nakonec přenechali městu, jež zahájilo provoz 12. září 1545. Tehdejší mistři pěnivého moku se specializovali na svrchně kvašená piva z pšeničného sladu. Dokonce v blízkosti stály i dvě velké sladovny. Výroba oblíbeného alkoholického nápoje však v roce 1862 skončila kvůli požáru a na tradici se už po krátém obnovení nepodařilo navázat.

Sládek Poupě by mohl být pyšný. Na jím založenou tradici už v pátek slavnostně naváže Pivovar Poupě, který milovníkům pěnivého moku představí první várku piv uvařených pod jeho jménem. Z pípy budou proudit hned čtyři pivní speciály, inspirované recepty z různých koutů světa – ve sklepě Pivovarského domu Poupě jich na zájemce čeká přes 5000 litrů. Podnik tak navazuje na tradici městského pivovaru v Brně, ve kterém na začátku 19. století vařil právě proslulý sládek František Ondřej Poupě. První soudek s pivem pak slavnostně pokřtí persona brněnského pivovarnictví Petr Hauskrecht v pátek 9.9. v 16 hodin přímo v Pivovarském domě Poupě.

„Po mnoha letech v oboru se od klasických českých ležáků propíjíme k pivním zajímavostem, které jsou typické pro různé kouty světa. Zároveň nás baví využívání nových odrůd chmele s originálním a zvláštním aroma, který se pro tyto typy piv dokonale hodí,“ popisuje filozofii pivovaru Poupě Ladislav Němeček, jeho sládek. Toho „vychoval“ Dalešický pivovar, kde před dvanácti lety začal vařit. Jako první světlo světa spatřilo u Poupěte pivo typu West Coast IPA, které v pivovaru nazvali Poupětův Prvňák. Následovalo pivo typu Witbier, pojmenované Poupětův Belgičan a typ Session IPA, nazvaný Poupětův Kámoš. Čtveřici piv doplní typ Fruit Ale, pokřtěný na Žíznivý Poupě. Všechny tyto druhy budou pro zájemce od pátku na čepu.

„Do konce roku ještě plánujeme mnoho dalších piv, například typu Imperial stout, silná NEIPA, slabší sour beer nebo německý typ Kellerbier. Těch druhů bude opravdu hodně. Na chladnější období plánujeme určitě i silnější piva, která se na letní měsíce příliš nehodí,“ představuje plány Marek Tichý, spolumajitel Pivovarského domu Poupě. Díky moderní technologii v pivovaru mohou uvařit téměř jakékoliv pivo, množství tanků ve sklepě pak umožňuje mít navařeno až 14 různých druhů najednou.

Pivovarský dům Poupě před 8 lety Marek Tichý se svými společníky koupil v dražbě. Budovu tehdy známou jako Dům stavbařů zrekonstruovali a před rokem v něm pak otevřeli restauraci. „Současně jsme plánovali spustit i pivovar, bohužel doba covidová tomu nepřála. Kvůli potížím s dodáním zařízení a dalším problémům jsme jej tak mohli spustit až nyní,“ vysvětluje Tichý, který je povoláním architekt. Obnova zaniklých pivovarů se stává jeho specialitou – před více než 20 lety totiž podobně s kolegy koupili a oživili Dalešický pivovar, tak dobře známý z filmu Postřižiny.

Myšlenka majitelů ale není do budoucna nekonečně rozšiřovat výrobu a vařit víc a víc. „Záměrně chceme udržet množství omezené a soustředit se výhradně na úplné pivní šperky, které budou vzácné jak kvalitou, tak množstvím,“ vysvětluje Marek Tichý. Sládek František Ondřej Poupě (1753 – 1805) byl proslulý svým věděckým přístupem k vaření piva, do výroby piva zavedl například používání teploměru nebo pivní váhy, předchůdce alkoholmetru. O vaření piva také vydal několik spisů a v Brně měl také první pivovarskou školu na světě.

Tradice sládka Poupěte slavnostně ožije již tento pátek u příležitosti brněnských Pivních slavností. Milovníci pěnivého moku ochutnají hned čtyři nové pivní speciály, které ponesou jeho jméno. Pivovar Poupě tak naváže na tradici městského pivovaru v Brně, ve kterém na začátku devatenáctého století vařil právě proslulý sládek František Ondřej Poupě. První soudek s pivem pokřtí persona brněnského pivovarnictví Petr Hauskrecht.

Z pípy budou proudit čtyři pivní speciály, inspirované recepty z různých koutů světa. „Po mnoha letech v oboru se od klasických českých ležáků propíjíme k pivním zajímavostem, které jsou typické pro různé kouty světa. Zároveň nás baví využívání nových odrůd chmele s originálním a zvláštním aroma, který se pro tyto typy piv dokonale hodí,“ popsal filozofii sládek pivovaru Poupě Ladislav Němeček.

Na čepu bude Poupětův Belgičan specifický pomerančovou kůrou a přidaným semínkem koriandru, ovocné a lehké pivo Žíznivý Poupě, nejhořčí ze speciálů nazvaný Poupětův Kámoš a první uvařený Poupětův Prvňák, který se bude slavnostně narážet v dřevěném sudu.

V jednu chvíli by podnik mohl mít v tancích až čtrnáct rozdílných druhů piva. „Do konce roku ještě plánujeme mnoho dalších piv, například typu Imperial stout, silná NEIPA, slabší sour beer nebo německý typ Kellerbier. Těch druhů bude opravdu hodně. Na chladnější období plánujeme určitě i silnější piva, která se na letní měsíce příliš nehodí,“ představil plány spolumajitel Pivovarského domu Poupě Marek Tichý.

V současné době je na jižní Moravě čtyřiašedesát minipivovarů, z toho patnáct v Brně. Jedním z nich je také loni otevřený pivovar Harry v centru města, jedná se ale spíše o výjimku. Po několik let se totiž počet nových minipivovarů zvyšuje jen minimálně. „Koronavirová pandemie nárůst minipivovarů razantně zbrzdila," konstatoval dříve odborník na minipivovary Filip Vrána.

Již podruhé se bude konat Nomad Beer Festival – jediná akce v Česku věnovaná létajícím pivovarům. Proběhne 9. a 10. září v Pražské tržnici v Holešovicích a chybět nebude ani gastro hodící se ke zlatému moku nebo tombola.

Minipivovary zaznamenávají v posledních letech nebývalý boom, založit si ten svůj je ale pro většinu fajnšmekrů obrovská investice. K vlastnímu pivu vede i kratší cesta – tzv. létající pivovar. „Kočovné, létající nebo také nomádské – nejen těmito názvy se označují pivovary bez vlastního výrobního zařízení. Obvykle za nimi stojí nadšenci, kteří buď nemají dostatek finančních prostředků na vybudování vlastního pivovaru, anebo než do vlastní technologie zainvestují, chtějí si prošlapat cestu jako pivovarničtí ‚hosté‘. Jsou tedy odkázáni na volné kapacity klasických ‚kamenných‘ pivovarů, v nichž si pivo vyrábějí buď sami, nebo za asistence místního sládka,“ vysvětlil Jiří Sedláček, ředitel Nomad Beer Festivalu.

Festival měl v Česku premiéru v loňském roce. Dorazilo na něj přes 2,5 tisíce lidí a letos očekávají organizátoři ještě větší účast. „Od roku 2012 podporujeme minipivovary prostřednictvím festivalů Pivo na Náplavce a Pivo v Tržnici. Příležitost měly dosud jen ty ‚kamenné‘. V loňském roce jsme chtěli dát šanci také těm ‚létajícím‘. A hned první ročník měl u lidí velký úspěch. Návštěvnost nás velmi mile překvapila, dorazilo kolem 2 500 fanoušků piva a letos očekáváme asi o tisícovku víc,“ uvedl Jiří Sedláček.

Akce odstartuje v Pražské tržnici v pátek 9. září ve 14 hodin a potrvá do 22 hodin. Pokračovat bude i v sobotu, kdy jeho brány otevřou už v 10 hodin dopoledne a zavřou se opět až v 22 hodin. „Vstup na festival i doprovodný kulturní program bude zdarma, podmínkou degustace piv však bude koupě 0,3l skleněného džbánku. Společně s festivalovou degustační kartou a tužkou bude za 100 korun, pro seniory za 70. Týž džbánek bude možné používat po oba dny konání festivalu. Vstupenky je možné koupit buď v předprodeji na goforboom.com, goout.cz, nebo na místě za tutéž cenu,“ sdělil Jiří Sedláček.

Hlavní místo budou mít na festivalu kočovné pivovary, dorazí ty už zavedené i nově vzniklé a představí své nejlepší produkty a zajímavosti – od klasických piv českého typu až po ta čajová. „Festivalu se zúčastní 17 pivovarů. Na festivalu se budou prezentovat nejen stálice české ‚nomádí´ scény, ale i ty zatím méně známé – třeba letos založené pivovary Fracek, Haksna Brewery a Kraft. Zastoupeny budou i pivovary, které byly létající, ale již se usadily. Na své si přijdou jak milovníci tradičních českých ležáků, tak nadšenci do všeho svrchně kvašeného. Samozřejmostí budou i v poslední době tolik oblíbené kyseláče. Po loňském úspěchu opět dorazí Pivovar Psychovar, který nabídne pestrou škálu svých nevšedních čajových piv,“ popsal Jiří Sedláček.

Chybět nebudou ani stánky s občerstvením a pochutinami k pivu. „K pivu dobré jídlo patří, proto bude součástí akce i množství gastronomie vhodné k pivu. Zahnat hlad budou moci návštěvníci v sedmi stáncích, které nabídnou od burgerů, kuřecích křídel, tortill po například vynikající indickou kuchyni vyhlášené restaurace Bawarchi, domácí slovenské lokše anebo desítky druhů čerstvě pražených oříšků,“ vyjmenoval Jiří Sedláček.

Organizátoři pamatovali i na doprovodný program. Hrát bude po oba dny živá muzika a návštěvníci se můžou zúčastnit i tomboly. „Na námi pořádaných festivalech jsou živé koncerty tradicí, a proto tomu nebude jinak ani v případě Nomad Beer Festivalu. Zahraje například soulová formace Soul Ožil, bluegrassový Sunny Side anebo undergroundový Svatopluk. Po oba dny festivalu bude také bohatá tombola. Tombolenky se budou prodávat za 20 korun, mezi hosty festivalu budou procházet studenti Střední průmyslové školy potravinářských technologií, obor technologie piva od 16:00 do 19:00 a nabízet lístky do tomboly. Ve 20 hodin bude každý festivalový den tombola vyhlášena přímo moderátorem z pódia. Ceny budou mít jak jinak než pivní tematiku – v tombole jsou například trička, batohy, kšiltovky, ale hlavně pivo v plechu i v lahvi,“ uzavřel Jiří Sedláček.

Pokud jste nenavštívili Pinkasovy, nebyli jste v Praze! Taková je sláva restaurace, kterou proslavily především dvě skutečnosti. Plzeňský Prazdroj, který tu mají neustále na čepu od roku 1843 a vyhlášená kuchyně paní Karolíny Brabcové.

Ta vstoupila do restaurační kuchyně v roce 1882, kdy hospodu koupil od Jakuba Pinkase její manžel, krejčí František Brabec. Od toho roku se vedle nedostižného plzeňského ležáku objevil nový pinkasovský fenomén - kuchyně. Telecí ledvina nebo zadělávané dršťky byly na denním pořádku a lidé za nimi na Jungmannovo náměstí jezdili ze široka daleka. Vedle pravidelných pijáků zlatého Grollova moku se U Pinkasů zrodila i skupina obdivovatelů tamní kuchyně.

Takové vychytávky dnes už na lístku nenajdete, nicméně šéfkuchař Robert Koura se stará o to, aby věhlas jeho kuchyně nevybledl. Krom jiného také skrze vyhlášenou dršťkovku nebo pinkasovský guláš, na které tu stávaly fronty už v sedm hodin ráno! V současnosti vstoupila do hry ještě svérázně – „pod pivo“ ustrojená vepřová žebra v medové marinádě. Koura má v arzenálu ještě jednu zbraň, svým způsobem zvláštní. V této oáze zavilých masožroutů jdou na dračku smažená jablíčka v pivním těstíčku.

A kvalita tamního piva? Je tak známá, že není třeba sdělovat něco, co každý jen trochu zasvěcený pijan dávno ví. V působivém prostředí všech prostor rozlehlé restaurace s péčí opečováváni pozorným perzonálem a rozvášněni mimořádným plzeňským ležákem se budete cítit jako tenkrát. Dnes máte navíc k dispozici nevšední bonus – úžas budící gotickou zahradu, kde je vždy příjemný chládek a oslovující atmosféra. Mimochodem, v jednom jejím zákoutí je pochován Heřman Kryštof Russworm, maršálek císaře Rudolfa II. Při konzumaci zdejších dobrot tak možná nevědomky připíjíte muži, kterého parně nejvíc proslavil film Císařův pekař a pekařův císař.

Jestliže tedy budete mít cestu do metropole, nezapomeňte na Pinkasovy. Při posezení - třeba v Brabcově salonku nebo v chládku oné mimořádné zahrádky mezi gotickými opěráky kostela Paní Marie Sněžné - bude jistě chutnat celé rodině.

Když se u jednoho stolu sejdou Martina Ferencová, výkonná ředitelka Svazu pivovarů a sladoven, Michal Voldřich, předseda Svazu minipivovarů, a Adam Brož, sládek národního pivovaru Budějovický Budvar, získáte téměř kompletní zastoupení českého pivovarnictví. Společnou mají – samozřejmě kromě lásky k pivu jakéhokoliv druhu – úctu k lidem, kteří svým umem a podnikavostí položili základy odvětví, které dnes dává práci zhruba 57 tisícům lidí. A také hlubokou znalost tradice výroby piva, která u nás trvá už 1029 let. Anebo také mnohem déle.

Kdybyste měli vybrat symbol českého piva, co by to bylo?
Martina Ferencová: Půllitr. Pro mě je symbolem toho, když jde člověk do hospody s přáteli a od svého výčepního dostane pivo ve sklenici.
Michal Voldřich: Naše historické nářadí, kterým naši předkové pivo dělali a které si teď my, kdo ho máme, všude vystavujeme.
Adam Brož: Já navážu na Martinu. Jsem v tom trošku benevolentnější, takže pro mne je symbolem českého piva nejenom půllitr, ale jakákoliv sklenice naplněná českým pivem cestující rukou k ústům. Protože jasným odlišným deskriptorem českého piva je jeho pitelnost. Když se řekne české pivo, vidím, jak pivo míří k ústům.

Poraďte jako experti: Z jaké sklenice je pivo nejlepší?
MF: Pro mne ze třetinky.
AB: Ze třetinky.

Je pro to nějaký empirický důvod?
MF: Ani ne, já mám tenhle zvyk už z vysoké školy. My jsme prostě pili po malých, čerstvé pivo.
AB: Já k tomu mám jediný důvod: neustále čerstvé pivo.
MV: A studené… Ale já jsem trochu pokrytec a dávám si malé pivo do velké sklenice. Protože kdybych já držel v ruce malé, tak by se mě pořád každý ptal, proč piju malé. Takže takhle to vypadá, že ho mám rozpité.
AB: A ještě to má výhodu v tom, že ve velké sklenici ti krásně rozkvete jeho vůně.
MV: Ale musím přiznat, že mi vadí, že se teď často pivo točí do „čtyřek“. Pro mě je to symbol toho, že se cena piva dostává tak vysoko, že výčepní radši zvolí 0,4 l, protože pak ta cena nevypadá tak velká. 0,4 je takový pokrytecký objem.
MF: Pro mě to zase znamená, že i v tomhle se vyvíjíme. Dřív byl jenom jeden druh půllitrů, ale dneska si pivo můžeš dát do třetinky, do sklenky na nožičce, nebo pšeničné pivo v „píšťale“… I v tomhle máme nějakou tradici, ale zároveň i vývoj.

PRVNÍ BYL BŘEVNOV. NEBO NE?

Pojďme do historie. Kdy a kde to vlastně u nás začalo?
MF: Roku 993, v Břevnovském klášteře. Ovšem pozor, je to pouze první doložená písemná zmínka o vaření piva na českém území.
AB: Já pevně věřím, vzhledem k tomu, že území českých zemí disponovalo všemi potřebnými surovinami, že samotné pivo tu bude mnohem starší.
MV: Pivo je tak přirozená věc, že jsem přesvědčen, že jeho historie u nás je ještě mnohem starší. Je to produkt lidského rozumu, člověka, který žil v souladu s přírodou, neznásilňoval ji, ale naopak přírodu využíval.

Proč se tady pivo tak ujalo? Když budeme mluvit o Čechách, tak třeba na rozdíl od vína, které se tu vyrábělo už za Karla IV.
MV: Pivo zde mělo velmi důležitý výživový význam. Až ve vámi zmiňovaném pozdním středověku se piva začala pít, předtím se srkala – byla to taková hustá zakvašená kaše. Pak se to začalo rozdělovat, což mohlo trvat několik století – konzumovaly se obě formy.
MF: Proto se pivu také říká tekutý chléb. To není nějaký lidový nebo marketingový termín, toto spojení má historické kořeny.
MV: Myslím, že pivo zachránilo spoustu lidských životů – nejen po té výživové stránce, protože bylo výživově hodnotné a přitom se dalo slušně zkonzumovat, ale hlavně bylo převařené. Během všech těch morových ran, co tu byly, u piva byla jistota, že je to nezávadný nápoj. Z toho důvodu pivo mělo důležitý význam i ze zdravotního, respektive hygienického hlediska.

Když dnes mluvíme o české pivní tradici, většinou máme na mysli spodně kvašené pivo plzeňského typu, ale to se datuje až od roku 1842. Jak chutnalo pivo předtím? A jak chutnala ta kaše?
MV: Kaši si představte jako rozředěné, zkvašené těsto. Třeba jako kdybyste si těsto rozředili pivem.
Dříve se pila piva svrchně kvašená, ječná a pšeničná. Ječná piva se nazývala „stará“ a pšeničná „bílá“. Staré pivo bylo hodně silné a bylo docela vzácné, nevařilo se ho tolik, protože bylo opravdu silné a kvalitní, takže bylo hlavně pro pány. Při jeho výrobě se připravovala i piva druhá a třetí, podobně jako u vína se používá název „druhák“ a „třeťák“, která byla velmi oblíbená u čeládky. Pšeničná piva byla slabší a při jejich výrobě se připravovala také „druhá“ piva, a ta se nazývala „patoky“, a oblíbená už tak nebyla. Tento název známe přeneseně dodnes.

Jak to popisujete, byla podoba pivního světa v českých zemích pestrá, dokud nepřišel rok 1842 a vše nepřebilo pivo plzeňského typu. Říká se přitom, že příčinou vzniku měšťanského pivovaru v Plzni bylo to, že místní pivo bylo dlouhodobě nepitelné.
MV: Pestrost naopak přišla až v tom 19. století. Do té doby tu převládala svrchně kvašená piva, která nebyla moc dobrá, takže byla hodně přechmelená. Je pravda, že v Plzni měli tak škaredé pivo, že se mu údajně vyhýbali i husité, jak se říkalo. V blízkosti Plzně, v Klatovech, byla obrovská chmelařská oblast a v Žatci již také, takže oni používali chmele opravdu hodně. A když se zkombinovalo nachmelené pivo se spodními kvasnicemi, vznikl ten český zázrak, kterým je ležák.
AB: Ten letopočet je sice magický a často komentovaný, ale překryv konzumace svrchně a spodně kvašených piv existoval, změna samozřejmě neproběhla za jeden den. Samotný ležák a jeho výroba je v pramenech datována až v 19. století a dále, protože souvisí s technickými výdobytky, které umožnily nižší teplotu hlavního kvašení a zrání, ovládnutí procesu a jeho opakovatelnost, možnost jisté standardizace. Samozřejmě v jiné míře než dnes, ale dalo se vařit opakovaně pivo podobných vlastností, a technické vynálezy 19. století formovaly proces a chuť piva až do podoby ležáku takového, jak ho známe teď.
MF: České země měly štěstí v tom, že se tu potkaly technologie s klimatickými podmínkami pro pěstování chmele a ječmene a s umem a podnikatelstvím sládků, kteří v té době už vládli všemi znalostmi. To nám umožnilo, že jsme dali vzniknout jedné kategorii, která je známá po celém světě.
AB: Dodám, že technická vyspělost a zvládnutí procesu sluší i svrchně kvašeným pivům. Čas se nezastavil a svrchně kvašená piva žijí svůj život dále, takže i pšeničná piva, například v Bavorsku dodnes hojně oblíbená a konzumovaná, stále fungují. U bilance ležák versus ostatní piva ale vyhrává ležák díky svému chuťovému profilu a univerzalitě. Ležák zkrátka dobyl svět.

Není to na úkor pestrosti? Třeba v porovnání se srovnatelnými zeměmi, Rakouskem nebo Německem.
MV: Rakousko určitě ne, naopak bych řekl, že kam se na nás hrabou. U nás už jsou i na vesnicích multibrandové hospody, zatímco v Rakousku to naopak ustrnulo v ležácích, maximálně vytáhnou „lahváče“ pšeničného. Němci také nejsou moc multibrandoví.
AB: Ale na té naší oblibě ležáku není nic tak výjimečného. Pokud bychom se podívali na objemy prodávané ve všech zemích světa, tato pivní kategorie bude vždy dominovat. Díky své univerzálnosti se stal součástí běžného života lidí ve většině světa.
MF: A samozřejmě díky jeho pitelnosti. V tom jsou české ležáky bezkonkurenční, jak nedávno potvrdil výzkum našeho Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského. Vzali česká a zahraniční piva, posuzovali je z hlediska pitelnosti a zjistili, že naše piva jsou chuťově skutečně daleko vyváženější a nabádají k dalšímu napití daleko víc než zahraniční piva, u kterých vypijete jedno a na další nemáte chuť.

Pitelnost – co to vlastně je?
MF: Pitelnost je odborný termín, který velmi jednoduše poznáte. Když dopijete pivo – a budete mít chuť si dát ještě jedno.
AB: Přesně tak. Pitelnost je, pokud máte chuť na další. Také se to takhle jednoduše testuje.

A univerzálnost?
AB: Život přináší různé okamžiky příležitostí a chutě na nápoj a ležák může zapadnout do mnoha z nich. Pokud sedíte u dezertu a chcete si dát něco malého, sladkého na zapití, pak samozřejmě vyhledáváte něco speciálního, ale ležák pokryje zbytek příležitostí pro běžné pití, pro zahnání žízně, pro pochutnání si.
Dovede hrát více rolí a myslím, že v tom je jeho síla. Samozřejmě mluvíme o ležáku, který je poctivě vyrobený ze surovin, které do něho patří, a se kterým si pivovarník trochu pohraje.

Když je to tak jednoduché, proč se tedy nedělají všechna piva „pitelná“?
AB: Pitelnost sama má spoustu faktorů a příčin, nejdou spočítat ani na prstech obou rukou. Některé znaky se měřit samozřejmě dají, ale zážitek z piva je natolik komplexní, že nepokryjete všechny významné faktory, které pitelnost ovlivňují.
Martina naťukla nesmírně důležitý aspekt, a to vyváženost – já osobně spatřuji ve vyváženosti a harmonii silný a multifaktorový znak, který změříte těžko. Ten se dozvíte, až když převalíte doušek piva na jazyku.
Kdybych měl hledat příčinu, proč jsou česká piva v této disciplíně podstatně lepší, určitě neopomenu chmel. Většina českých pivovarníků sahá po žateckém chmelu. Žatecký poloraný červeňák je nejjemnější aromatická odrůda a dovede dát střední, ale velmi jemnou hořkost. I to je součástí harmonie piva. Musíte k tomu samozřejmě přidat skladbu sladu, aby vše k sobě sedělo, pivo chutnalo po surovinách a tvořilo harmonický celek.
MF: Pitelnost také určitě závisí na technologii výroby. My pivo děláme dekokcí přes dva nebo tři rmuty, a to ji velmi ovlivňuje.

Jak to, že to nikdo nenapodobil, když je všechno tak technické?
MF: Oni nemají českého sládka. (smích)
MV: Ale hlavně nemají tu potřebu. Nebuďme na české pivo nafoukaní, buďme na něj pouze hrdí. Nejenom my máme pravdu, třeba bavorské pivo má také něco do sebe. Obě mají svůj charakter, ale nám ten náš vyhovuje podstatně víc a dá se na něj zvyknout rychleji než na charakter třeba toho bavorského. Když vysvětluji nějakému Němci, proč pivo vaříme tímto způsobem, on mi oponuje, že tohle a tamto je přece zbytečné. Ale vzájemné pouto těchto zdánlivých zbytečností dělá charakter našeho piva.
MF: Vyrobit ležák není jednoduché, protože doba zrání a technologický postup jsou například u některých jižnějších zemí energeticky náročné.
AB: Myslím, že to, jak pivo dopadne, je svobodné rozhodnutí každého sládka a my tu pouze destilujeme hlavní faktory, které to ovlivní. A shodli jsme se na surovinách a na výrobním postupu, který vyžaduje velkou péči. Když tomu tu velkou péči nechcete dát, třeba protože je to náročnější technologicky, časově i energeticky, nebo zkoušíte přemoci přírodu a obejít to, co generace sládků před námi důkladně otestovaly a optimalizovaly, dostanete jiný produkt. Ne špatné pivo, ale jiné.

Zmínili jste sládky, ale v pivovarech jsou také finanční ředitelé, a ti sledují jiné ukazatele…
MV: Je důležité, jak silný ten sládek je.
AB: Předpokládám, že pivovar vždy táhne za jeden provaz a pokud ne, tak i sládek má svobodu sládkovat někde jinde. V tom nevidím problém, vždy se musí najít shoda v tom, co děláme a kam míříme, a když z toho na konci vyjde dobré pivo, vše je povoleno.
MF: Když se šetří, pak je to dřív nebo později na produktu znát. Klesá poptávka.

Jakou roli v kvalitě piva hraje hospoda?
MF: Pivovar pivo vaří a hospodský ho dělá. To je svatá pravda.
AB: To, co se v pivovaru zvládne excelentně, se může totálně pokazit v hospodě. Účelem celého snažení je „od pole až do úst“. Cesta od šlechtitele odrůd ječmene a chmele až do úst zákazníka je kompletní mise. Pivo musí být doručeno ne na stůl, ale do úst v nejlepší podobě. A už z toho vyplývá, že hospoda hraje zásadní roli.
MF: Proto pivovary dělají různé školy čepování a péče o pivo, pomáhají hospodským, aby to uměli. Dřív hospodský věděl, jak se o pivo starat, protože to dělal léta, ale teď je restaurací a hospod spousta a pouští se do toho i lidé, kteří nejsou z oboru, a tak je potřeba jim vysvětlit, že péče nekončí tím, že jim dovezeme sud – je tu celé výčepní zařízení, skladování…
MV: Je to boj se zlozvyky v celém řetězci. Třeba chmelař by se mohl pustit do pěstování odrůdy chmele, která má vysoký obsah alfa hořkých kyselin, protože ta má největší hořkost, takže by na ní nejlépe vydělal. Nebo by sládek zkrátil časový úsek ležení piva na takovou dobu, že už to není pivo. Nebo hospodský čepuje pivo z výšky, protože to vypadá dobře.
Tyhle zlozvyky nás provázejí, ale naštěstí to pivovarští za nějaký čas vždy zahladí. České pivovarství je v tomhle úžasné, že se situace vždy dostane zase do neutrálu.

Říká se správně, že se pivo točí, nebo čepuje?
MV: Podle mne se pivo točí. Když přijdu do hospody, vždy říkám: Zatočte mi tou klikou, abych si mohl nabrat pivo, jako ve Švejkovi.
AB: Já točím, ale klidně i čepuji. Ale pokud bude pivovarství řešit takovéto problémy, budeme všichni nejšťastnější lidé na světě!
MF: Já jsem rozhodně pro čepování! I když teď mi někdo vysvětloval, že nejlepší je říkat, že se pivo tlačí.

Čepovat, točit, tlačit. Jak to vlastně vzniklo?
MV: Tlačí se plynem. Ale třeba ještě za Švejka se v každé hospodě zatočilo kolem, což byla vlastně pístová pumpa na vzduch, který pak tlačil pivo ze sudu. Čepování zase pochází z názvu součástky, bez níž sud nejde vyprázdnit.

JSME VELMOC?

V polovině 19. století bylo v českých zemích více než 1000 pivovarů, při vzniku Československa jich bylo 562 a v roce 1989 jich bylo 80. Jsme opravdu pivní velmoc, nebo si to jen nalháváme?
MF: Jednoznačně. Právě naší tradicí, know-how, obecným vztahem k pivu. Náš svaz je členem evropského pivovarnického sdružení The Brewers of Europe, a když jedeme na nějaké setkání, všichni se nás nadšeně ptají, jak to tu děláme. A opravdu nás berou jako vzor. Hodně se ptají na českou hospodu, protože všude čím dál méně lidí chodí do hospod, velkým trendem je lahvové pivo a domácí konzumace. U nás ale lidé pořád do hospod chodí, pořád je to tam táhne. Tím jsme také unikátní.
AB: Přestože jsme rozměrem maličká země – a pokud byste měřil v absolutních číslech objemů, samozřejmě nemůžeme konkurovat gigantům – co do významu v oboru opravdu máme velký zvuk. Kdybychom to měřili například aktivní účastí na konferencích, vždy se najdou česká pracoviště se zajímavými výsledky. Jsme jakýsi přístav moudrosti, který vždy konfrontuje poznatky moderní vědy a techniky, užívá je, ale nepřemáhá přírodu.
MF: A příští rok budeme mít v Praze Brewers Forum, největší evropskou pivovarnickou akci!
MV: Jsme jedna z největších pivovarských velmocí. Jednak jsme velmoc ve spotřebě, kterou se snad ani nemusíme chlubit…
AB: Já bych se jí pochlubil. O spotřebě hlasuje spotřebitel a je indikací úspěchu.
MV: Ale také ve světě nevidím jiný národ, který by se tak ochotně shlukoval kolem piva při jakýchkoli příležitostech. Všechny veselé i smutné věci, které nás v životě potkají, jsou kolem piva. Kvůli dobám komunismu se často podceňoval venkovský život, venkov všichni brali akorát jako rekreaci. Ale život na venkově se odehrává kolem společenských akcí, jako jsou hasičské závody, různé sokolské či myslivecké bály, a ty se všechny točí kolem piva. To ve světě nemá obdoby.

Jsou nějaké odhady, kolik lidí pivovarský byznys zaměstnává a jaký má obrat?
MF: Pivovarnictví a sektory na něj navázané generují přes 57 000 pracovních míst. Celkový ekonomický přínos zahrnující přímé, nepřímé a indukované tržby v pohostinství a návazných odvětvích je odhadován na přibližně 300 miliard Kč.

Vyrábí se u nás pivo opravdu všude tradičním způsobem?
AB: Těžko sahat do svědomí sládků a do jejich receptů není vidno, nicméně když se napijete českého piva, je skvělé plošně, což indikuje, že české pivo se nešidí a čeští sládci jsou odpovědní.
MF: V tomhle je hlídačem zákazník. Třeba se sem nevozí skoro žádné zahraniční pivo, jen nějaké speciály. Jediná výjimka byl rok 2010, kdy se skokově zvedla spotřební daň, a protože zákazník je citlivý na cenu, navalily se sem hektolitry piva ze zahraničí. Ale při první příležitosti se zákazník vracel k tomu českému.
MV: Piv, která se sem dováží, se prodá sice málo, ale není to zanedbatelné množství. Některá z nich jsou škaredá, ale přesto to lidé kupují, protože je tak levné.

Když máte pivo za 6 korun…
AB: Samozřejmě, někdy je prostě pivo svou cenou neodolatelné. Ale nevěřím ve velkou hrozbu, protože český zákazník je nastavený na kvalitu. Jsem naprosto přesvědčen, že na delší trati se tyto výkyvy vyrovnají, pokud by za nízkou cenou bylo schováno ošizení pijáků.
MV: Ale není to tak, že se o šizení nikdo nepokusí. Ale v pivovarství je velká síla, protože se tam drží hlavní proud, a když z něj někdo vykoukne a myslí, že na to vyzraje, většinou je buďto vražen zpátky do proudu nebo zcela vymrštěn do vesmíru.
AB: A to odhlasuje spotřebitel.

Mluvili jsme o dlouhé tradici vaření piva v Čechách. Jak do této tradice zapadají minipivovary?
MV: Ale vždyť je to obráceně. Vezměte si, že české pivovarství je tady tisíc let. V jakých objemech se prodávalo? Do poloviny 19. století třeba 6 tisíc, 9 tisíc, to už byl velký pivovar. Kdybychom to ukázali na ciferníku, tak až posledních pár minut máme velké pivovary.
Takže velké pivovary jsou v podstatě novodobí příbuzní nás minipivovarů.
AB: To je pravda, větší výrobní jednotky se začaly sdružovat až s technickým rozvojem a kumulací kapitálu. Na druhou stranu pivovarství bylo vždy významným oborem, ne nějakým „mini“. Po staletí pivovary v rámci sofistikovaných daňových systémů plnily státní a municipální pokladny a recipročně za to měli pivovarští vliv v rozhodovacích systémech těchto veřejných jednotek.
Větší pivovary pak přirozeně vznikaly z tohoto základu tím, jak se sdružil kapitál, jednotky mohly být větší a technika pokročilejší. Pozitivní je, že tak ubývala lidská dřina, a větší pivovary umožnily pracovat efektivněji.

V Americe došlo k takzvané „craftové revoluci“, kdy se po nástupu minipivovarů výrazně změnil celý pivní trh. Z některých původně garážových provozoven se už stali giganti řádově větší než Plzeňský Prazdroj či Budvar. Může se to stát i u nás?
AB: Mě zaujal ten výraz „revoluce“. Já to cítím jako přirozenou evoluci. V Americe, která před námi má asi 7 nebo 10 let předstih, trh v podstatě vyprahnul a vyžádal si zpestření. Minipivovary ho poskytly a navíc iniciovaly dlouhou dobu velikého zájmu o pivo, a ten se netýká jen malých pivovarů. Vznikla debata, začala se ochutnávat všechna piva, obojí na trhu koexistuje, a ten, kdo profituje, je zákazník.
Myslím, že jsme v tom vývoji dokonce lehce předběhli Ameriku. Trh vyspívá a spotřebitel si zase odhlasuje, kdo je dobrý z malých, kdo z velkých a slovo malý nebo velký začne být irelevantní.
MV: V Americe si to ty velké pivovary skutečně zasloužily. Skupovaly ty malé, postupně je zavíraly a pak všude vyráběly Bud Light a Miller Light. Z trhu se ta rozmanitost úplně vytratila.
U nás rozmanitost vždy byla, ale jen v ležáku. Vše ostatní chybělo. A malé pivovary to doplnily. V tom je ta krása.
MF: Na začátku si samozřejmě každý hledal své místo na trhu, ale zjistilo se, že vedle sebe mohou fungovat všichni. Českému pivovarství dávají minipivovary pestrost, protože nejvíce speciálů se vaří právě v malých pivovarech. Funguje jich asi 500 a produkují 3–4 % z celkového výstavu. Celý pivní trh je díky nim zábavnější, otevřenější a nazvala bych to dokonce „dobrodružnější“.

Jaká tedy bude budoucnost, český ležák, nebo pestrost, kterou přinášejí minipivovary?
MF: Obojí.
AB: Obojí.
MV: Obojí, jednoznačně.
AB: To bylo unisono! (smích)
MF: Už dnes spousta velkých pivovarů spolupracuje s minipivovary, pivovarská obec v tomto drží pohromadě. Koneckonců my tu sedíme jako zástupci obou svazů. Pracujeme na společných projektech a jde nám o pivo, o jeho tradici.

CENY PIVA

Jaký vliv má na malé i velké pivovary současná energetická situace?
MF: Nebude to jednoduché, čekají nás náročné roky.
AB: Promítne se to do celého řetězce, nicméně jako v každé ekonomické jednotce si musíme pohrát se vstupy a výstupy tak, aby celý systém našel novou rovnováhu. Nevidím to úplně fatálně, lehké to není, ale dělá se vše proto, aby produkt zůstal podle původních receptur.
MV: Mě štvou novináři, kteří chtějí mít senzaci z toho, že se bude zdražovat pivo. My jsme v lednu říkali, že za první pololetí se pivo nejspíš zdraží, ale rozhodně to bude do 10 %. Říkali jsme, že se dále uvidí až po sklizni, protože teprve pak uvidíme, za jakou cenu budeme schopní vyrobit slad, protože slad je termicky náročná záležitost a závisí výhradně na plynu. A z toho se pořád dělá senzace, že se pivo bude zdražovat.
Pivo je nejméně zdražovaná potravina, za první pololetí bylo výčepní pivo zdražené o 5,6 %. Ze stejné sklizně, ze které jsme měli ječmen a chmel, jsme zdražili o 5,6 % a pekaři o 36 %. Mouka, která je termicky vůbec neošetřená, zdražila o 80 %. Vždyť to už měli pod střechou – těch by se lidé měli ptát.

Je u nás pivo pořád levné? Už i na vesnici stojí třeba 60 korun.
AB: V porovnání se světovými cenami je ta česká nízko, nicméně jedním z atributů piva je jeho dostupnost. Takže je to rovnováha mezi dostupností piva pro běžný život i těch prémiových, a mezi tím, aby pivovarský byznys i hospoda mohly fungovat.
Ale to posouzení je těžké. Někde kupujete pivo na zahnání žízně, někde k pochutnání si a jinde k tomu kupujete skvělou společnost a prostředí, takže ceny se mohou lišit.

Je nějaká cena, která by pivo zničila?
MF: To nevíme. Ten bod zlomu poznáme podle toho, že budou prázdné hospody.
MV: Důležité je říct, že iniciátorem té zlomové ceny rozhodně nebude pivovar, to je jednoznačné. Vždy to bude hospodský nebo konečný prodejce.

Brněnskou scénu malých pivovarů doplnil pivovar Poupě, který navázal na pivovarskou tradici v domě v Dominikánské ulici, kde se vařilo pivo 300 let až do roku 1862. Majitel, který někdejší Dům stavbařů koupil před šesti lety v dražbě, investoval deset milionů korun do technologického vybavení a 40 milionů korun do rekonstrukce domu.

První půllitry vytočí v pátek na Slavnostech piva Františka Ondřeje Poupěte, které se uskuteční i v sobotu na Šilingrově náměstí a Zelném trhu a v blízkém okolí, řekl na tiskové konferenci spolumajitel Marek Tichý.

"Osm let jsme pracovali na tom, abychom mohli pivovar zprovoznit, a nějakou dobu se nám to nedařilo. Ale teď můžeme říct, že je všechno připravené. Máme ambice patřit k těm lepším a zajímavějším," řekl sládek Ladislav Němeček, který pracuje i v Dalešickém pivovaru, jenž má stejné majitele jako Poupě.

Pivovarský dům v historickém centru Brně proslavilo působení sládka Františka Ondřeje Poupěte, který v něm vařil pivo v letech 1798 až 1805. Současní majitelé mají 14 tanků, proto plánují 14 druhů piv. Podle Němečka se Češi postupně propíjejí od klasických českých ležáků k pivním zajímavostem z různých koutů světa. Zároveň nás baví využívání nových odrůd chmele s originálním a zvláštním aroma, který se pro tyto typy piv dokonale hodí,“ uvedl Němeček. Ročně chce vyrábět 1000 hektolitrů.

Piva plánuje vyrábět podle sezonnosti, na zimu silnější piva, na léto slabší, ovocná. "Nerad slyším, že někdo pivo nepije a považuju to spíš za smůlu, že ještě nenatrefil na pivo, které by mu chutnalo. Chutě jsou velmi různé," řekl Němeček.

V pivovaru je už i fungující restaurace a také se zde 2. října otevře velký kulturní sál, kde se dříve pořádaly taneční hodiny. "Budeme i kulturním místem, sál bude mít variabilní využití. A mělo by to být hlavně o pivu. Také se chceme věnovat technologickému vylepšování a poradenství,“ řekl Němeček.

Slavnosti se mají postupně stát přehlídkou výrobců řemeslného piva z Česka. Letos zde budou pivovary z deseti krajů a vzhledem k termínu se bude nabízet i burčák. Každý den budou slavnosti začínat v 11:00 a výčepní stánky budou otevřené do 21:30. "Symbolické zahájení slavností je připravené v pátek v 16:00. Podle historických tradic narazíme pivní sud dřevěnou palicí," řekl Tichý.