Novinky a zajímavosti ze světa piva

Pardubický pivovar v pátek nadobro zavře svůj provoz. Piva Hořká 12 ze sklepa, Vilém 11, Arnoštova hořká 10 nebo Porter, se budou však vařit dále. Jejich výroba bude pokračovat v pivovaru Ostravar a navíc piva ponesou logo Pernštejn.

Jak už bylo avizováno na konci minulého roku, pivní značky nezaniknou a bude pokračovat i po ukončení výroby v Pardubickém pivovaru, a to v pivovaru Ostravar.

„Vybrali jsme ty značky, které jsou mezi našimi konzumenty nejvíce oblíbené. V naší nabídce zůstane Hořká 12 ze sklepa, Vilém 11 a Arnoštova hořká 10. Všechna tato piva navíc ponesou logo Pernštejn, což znamená návrat k dřívějšímu, pro mnohé konzumenty dosud vžitému názvu,“ doplnila manažerka komunikace a mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová. Pardubický pivovar spadá právě pod tuto skupinu.

A ani značka Porter zcela nezmizí. Pardubický Porter je legendární, a nejen na českém trhu. Je to unikátní pivo, které získalo řadu odborných ocenění a našlo si své příznivce, kteří dokážou ocenit jeho kvalitu a jedinečnost.

„Protože se jedná o speciál, který si většina konzumentů vychutnává jen příležitostně, i my ho budeme konzumentům nabízet v rámci speciálních várek,“ potvrzuje Mylbachrová.

Porter byl dostupný i v dalších regionech kromě pardubického, ale vzhledem k povaze tohoto piva jen na vybraných místech. K největším exportním trhům patřilo Rusko, kam se nyní nevyváží.

V rámci oznámení v minulém roce, většině zaměstnanců skončí pracovní poměr k 31. březnu. Všichni zaměstnanci obdrželi zákonné odstupné, které bylo u dlouholetých zaměstnanců navýšeno, uvedla firma.

„Kolegům jsme bezprostředně po oznámení o plánovaném ukončení výroby v minulém roce nabídli podpůrný program, který spočíval v pomoci při orientaci na trhu práce, sestavení životopisu a další. Rovněž jsme navázali spolupráci s Úřadem práce, který jim poskytl konzultaci a vešli jsme v kontakt s významnými zaměstnavateli v regionu,“ doplňuje mluvčí.

O osudu areálu není rozhodnuto
Co se týče dalšího využití areálu Pardubického pivovaru, podle mluvčí zatím nejsou k dispozici žádné informace. „Představenstvo Pardubického pivovaru na této záležitosti pracuje,“ říká Mylbachrová.

„Nechceme, aby zůstal brownfield uprostřed města, budeme se zabývat všemi variantami, od prodeje celého pivovaru až po to, že tady zůstane muzeum s restaurací. Není rozhodnuto,“ uvedla v prosinci Petra Chovancová, předsedkyně představenstva Pardubického pivovaru.

Zástupci města Pardubice mají především obavy, aby v centru nezůstal nevyužitý, chátrající pozemek. V sousedství pivovaru se totiž nachází nevyužité pozemky, na kterých stála Prokopova továrna na mlýnské stroje.

„Rozumíme tomu, že zastupitelům města není lhostejný osud pardubického piva ani další případné využití areálu pivovaru. Jsme připraveni se s nimi znovu setkat a prodiskutovat další strategické směřování,“ dodala Chovancová. Jak uvedl v minulém roce magistrát v tiskové zprávě, zástupci města tento krok vítají.

Válka zhatila plány
Hlavní akcionář do Pardubického pivovaru během tří let investoval více než 100 milionů korun s cílem posílit jeho pozici na tuzemském i zahraničních trzích. Investice putovaly jak do výrobních technologií, tak do samotných značek.

Podle pivovaru bohužel zásadní změna situace v důsledku pandemie a vypuknutí války na Ukrajině, znemožnila společnosti realizovat plány a stanovené cíle. Jako řádný hospodář s cílem zabránit prohlubující se ztrátě muselo představenstvo přistoupit k výše zmíněnému kroku. Ukončení výroby automaticky neznamená zánik všech značek.

Pardubický pivovar byl založen v roce 1871 a první pivo se zde začalo vařit 8. dubna 1872, minulý rok tedy slavil 150. výročí od založení. Předtím, než většinový podíl koupil Staropramen, vařil kolem 80 tisíc hektolitrů piva ročně a plánoval do 10 let produkci zdvojnásobit. Mezi nejznámější pardubická piva patří 19stupňový Porter, jehož výroba začala už v roce 1890 a jde o jedno z nejsilnějších českých piv.

Velká většina z mužů – 86 procent – dává přednost čepovanému ležáku. Pivo ale jako první volbu před vínem označila v aktuálním průzkumu agentury Ipsos, který si zadal Plzeňský prazdroj, překvapivě i nadpoloviční část žen – konkrétně 52 procent. Co za tímto výsledkem stojí?

Průzkumu, který se v únoru 2023 uskutečnil v aplikaci Instant Research agentury Ipsos, se účastnilo celkem 840 respondentů z řad lidí, kteří navštěvují gastronomická zařízení, rozdělených z poloviny na muže a ženy.

České hospody jsou čím dál čistější
Sedm z deseti lidí oceňuje, že tuzemské hospody jsou v porovnání s minulostí útulnější. A přes 72 procent dotazovaných pozitivně hodnotí, že se v hospodách zlepšila čistota. Právě útulnost a čistota podniků jsou pro ženy zásadními důvody, podle čeho si vybírají restauraci či hospodu – umístily se na druhém a třetím místě.

Nejdůležitější při volbě provozovny je pak pro ženy nabídka kvalitních jídel. U mužů dominuje kvalita čepovaných piv, následují kvalita jídel a útulnost podniku.

Přes 60 procent dotázaných dnes vnímá hospody jako přátelštější prostředí pro ženy a 65 procent pak uvedlo, že hospody jsou mnohem více otevřené návštěvám celé rodiny.
Rozdíly mezi pohlavími ale přece jen u piv jsou: zatímco muži dávají přednost ležákům a v pivu oceňují výraznou hořkost, ženám hořkost tolik neimponuje a raději si dají desítku.
Oblíbené jsou u žen jsou i piva s příchutěmi – před těmi klasickými je preferují čtyři z deseti respondentek, to je dvakrát více než u mužů. Více žen než mužů také pije piva nealkoholická. Obě pohlaví se ale na jednom jasně shodnou – pivo má být řádně vychlazené.

A rostoucí obliba piva mezi ženami se přelévá i do jejich zvýšeného zájmu o tradičně mužské obory spojené s výrobou piva. „Z vysokých škol dnes přijímáme polovinu mužů a polovinu žen. Zastoupeny jsou i v dříve typických mužských odvětvích, jako jsou logistika, výroba nebo obchod. Dávno už neplatí, že je pivovarnictví výsadou můžu,“ dodává Ivana Pavlíčková, manažerka pro řízení talentů Plzeňského Prazdroje.

Tuzemská gastro scéna prochází proměnou. Obor jako celek si od roku 2019 polepšil v prvních dvou měsících v tržbách o třetinu, meziročně pak o 13 procent. To ale odpovídá nárůstu cen, tudíž zdánlivě se situace příliš neliší od období před pandemií. Meziročně se také zvýšil podíl transakcí platebními kartami z 24 na 47 procent, vyplývá to z dat Dotykačky.

„Zatímco u restaurací 32procentní navýšení obratu odpovídá celkovému průměru, kavárny, bistra a koktejl bary zažívají boom. Tržby jim během čtyř let narostly o 115 až 127 procent. Naproti tomu hospody jsou obratově téměř o 30 procent níž než před pandemií,“ vyjmenovává ředitel společnosti Dotykačka Petr Menclík.

Podle Luboše Kastnera, zástupce gastronomů v AMSP ČR, stojí za nárůstem tržeb kaváren a bister i nízká citlivost lidí na rozdílnost cen v těchto segmentech.

„Zatímco v kavárnách hostům nevadí dát za croissant a kávu třeba 200 korun, v hospodách – zejména u piva – si zvykli cenu srovnávat téměř na koruny. Možná tak právě teď přichází krize maloměstského hospodského formátu, jak jsme ho dosud znali,“ říká.

Trochu speciální kategorií mezi jednotlivými gastro segmenty jsou hudební kluby a diskotéky. Oproti předcovidovému období jsou sice jejich tržby 12 procent v propadu, nicméně za uplynulý rok poskočily vzhůru nejvýrazněji ze všech segmentů. Meziročně stouply o 21 procentních bodů, tedy zhruba dvojnásobně oproti celkovému gastro průměru.

Na velikosti záleží
Ze zjištění Dotykačky vyplývá, že čím větší město, tím vyššího obratu tamní gastro podniky dosahují. Nejvyššími tržbami se tak můžou pochlubit podniky v hlavním městě – a to jak ve srovnání s předcovidovou dobou, tak v meziročních statistikách.

„Pražským gastro zařízením stouply tržby za uplynulé čtyři roky o 75 procent. Od loňského února se pak navýšily o 23 procent,“ uvádí Petr Menclík.

Ani krajská města na tom nejsou špatně. Tyto podniky ve srovnání s rokem 2019 mají o 64 procent vyšší obrat a meziročně si polepšily zhruba o 12 procent.

V malých obcích do pěti tisíc obyvatel lze sledovat ovšem pravý opak. Za uplynulý rok tam gastro zvýšilo tržby jen o tři procenta, což je podstatně méně, než kolik činila inflace. Ve srovnání s rokem 2019 jsou tržbami dokonce tři procenta v mínusu.

Rozevírání nůžek mezi velkými městy a zbytkem republiky potvrzuje i Luboš Kastner. „Zatímco lidé ve městech si nechtějí nechat vzít zážitky, lidé na menších městech a vesnicích je viditelně omezují. Outsiderem budoucnosti se jeví formát vesnické hospody. Neznamená to konec české hospodské kultury, jen její radikální a velmi rychlou proměnu.“

Kastner také zmiňuje také vládní návrh zvýšení plošného DPH. „Plošné navýšení DPH by bylo pro mnohé podniky likvidační. Vesnické podniky by skončily úplně, menší města by měla problém. „Absolutně mi to nedává smysl. Vlivem vyšších cen bychom zaznamenali významný odliv hostů, a to i ve městech. Navíc by určitě malé vesnické podniky přešly do černé ekonomiky, aby přežily,“ dodává Kastner.

Zdražování o inflaci
Za uplynulý rok - od února 2022 do února 2023 stouply ceny v gastru v důsledku inflace o 11 procent. „Pokud se tedy podíváme na mapu meziročního zvýšení tržeb a odečteme vliv zdražování, ukáže se, že řada regionů si meziročně lehce pohoršila nebo se drží na stejné úrovni jako loni. Jen několik málo dosahuje vyšších obratů než loni,“ komentuje Menclík.

V Olomouckém kraji tržby meziročně stouply o víc než 16 procent, což je jeden z nejlepších výsledků z celé republiky, přitom míra zdražení je tam za uplynulý rok nejnižší ze všech krajů – pouhých 9,5 procenta. Všude jinde se zdražovalo nad deset procent, nejvíc pak ve Středočeském kraji o 16 procent.

Z pohledu gastro konceptů nejvíc zdražovaly restaurace a rychlá občerstvení – obojí přes 14 procent, nejméně pak kavárny – lehce přes pět procent. V nabídce gastro podniků meziročně nejvíc poskočily ceny polévek a guláše kolem třiceti procent, nejmíň pak rostly ceny domácích limonád a tvrdého alkoholu – přibližně osm procent.

Platby kartami rostou
Průměrná transakce kartou v letošním únoru činila 270 korun, loni to bylo 256 korun, v hotovosti to bylo 248 korun, ve srovnání s loňskem o dvacet korun více.

„Z našich dat vidíme, že tam kde jsou karty jde 50 procent tržeb přes karty, loni to bylo 47 procent. Navíc podniky, které mají platební terminál, tak zaznamenaly o 26 procent vyšší útraty,“ dodává Menclík.

Ceny piva se pomalu, ale nezadržitelně, sunou stále výš. Zdražují velké firmy i minipivovary. V českobudějovickém Grandhotelu Zvon sjednotili cenu všech piv.

Není nad dobře natočené pivo. Bohužel v poslední době vyjde pěnivý mok v restauracích stále dráž. V podnicích, které Deník oslovil, buď aktuálně upravili ceny nebo to výhledově chystají.

Inflace, vyšší ceny energií a v neposlední řadě dražší pivo od samotného dodavatele. Tak zdůvodňují zdražení plzeňského piva provozní a majitelé restaurací napříč Českou republikou, které Deník oslovil. Podle jeho zjištění se cena točeného Pilsner Urquell momentálně pohybuje v průměru kolem 58 korun za půllitr.

„Zdražuje všechno, zdražují pivovary a na rostoucí náklady musíme reagovat i my zdražením piva,“ shrnul za všechny vrchní výčepní karlovarského podniku Ventura Pub Evropák Martin Křížek.

Deník zjišťoval, o kolik se ceny čepované plzně zvedly za poslední dva roky. Zatímco na jaře 2021 si hospody vesměs účtovaly necelých padesát korun, nyní je to zhruba o deset korun víc. Jejich zástupci se vesměs odvolávali na všeobecně známé příčiny zdražování, podle svých slov však další zvedání cen nemají v plánu.

Ve zlínské Bistrotéce Valachy si plzeň dáte za 67 korun. „Reagujeme na zvýšení ceny piva od dodavatele, současně ale bereme v potaz, že jde o komoditu, u níž je zdražování citlivě vnímáno, takže zvýšení ceny na 67 korun zcela nekopíruje zdražení od dodavatele a nepromítli jsme do něj ani rostoucí náklady na energie a mzdy," popsala manažerka zařízení Simona Stavjaňová.

Podle některých provozních vyšší ceny zákazníky od návštěvy hospody v nelehkých časech neodradily. „Lidé to akceptovali, neremcali a nám to pomohlo pokrýt výdaje,“ komentoval chování hostů provozní ostravské restaurace Slezska P.U.O.R. Martin Košťál.

Výčepní se nicméně obávají, že s cenou oblíbeného pěnivého moku by ještě mohly zahýbat vládou zvažované změny v daních. „Máme nastavenou určitou marži a nemáme důvod ji navyšovat. Jediné, co by cenu mohlo ovlivnit, je další zdražení u dodavatele, tedy Plzeňského Prazdroje, nebo zvýšení daně z přidané hodnoty na pivo. To by mohlo být pro řadu hospod až likvidační," poznamenal provozní brněnské Pivnice U Čápa Martin Řídký.

Fanoušci piva už to v kalendáři mají, vy ostatní si pište: Od pátku 31. března do soboty 1. dubna se koná Prague Beer Fest. Největší pivní akci roku hostí holešovická tržnice.

Program je nabitý. Těžko představit všechny hosty. Proto to vezmeme namátkou. Své speciály nabídne například řemeslný Thrills z Velkých Pavlovic. Pivovar z oblasti typické spíš pro víno vede sládek Marek Houdek, který se učil řemeslu v Anglii pod vedením amerického sládka. Svůj stánek si na festivalu otevře i pivovar Fenetra. Jeho piva mají několik společných jmenovatelů. Všechna prochází dřevěnými sudy, všechna jsou aspoň zčásti kvašená divokými kvasinkami a všechna potřebují hodně času na výrobu. „Tím termínem hodně času jsou myšleny ne týdny a měsíce, ale spíše měsíce a roky, které pivo tráví jak v dubových sudech, tak dozráváním v lahvi,“ poodhalil kouzla pivovaru už dříve pro Metro sládek Jakub Sychra. S pivem čarují třeba i kluci z jabloneckého Voltu. Pivovar byl loni Sdružením přátel piva vyhlášen minipivovarem roku a sládkem roku byl loni zároveň vyhlášen Martin Palouš, tedy sládek Voltu.

„Pivní medaile“ ale mají také hosté z ciziny. Své dobroty na Prague Beer Festu představí například pivovary Cloudwater Brew Co, Siren Craft Brew a Amager Bryghus. Ty patří podle webu ratebeer.com mezi sto nejlepších na světě. Celkem festival nabídne hned 25 pivovarů ze zahraničí. Své speciály naservírují třeba sládci z Ukrajiny, Estonska, Itálie či Belgie.

Na 5. ročníku Prague Beer Festu si budou návštěvníci moci vybrat ze zhruba 200 čepovaných piv. Novinkou je speciální sekce britských pivovarů, která vzniká s podporou Britské ambasády v Praze. Nabídku zrzavých pochoutek doplní gastro sekce složená z food trucků nejrůznějšího zaměření. Během festivalu organizátoři pořádají i nejrůznější přednášky a řízené degustace.

Vyjma food trucků je akce bezhotovostní. Návštěvníci dostanou čip, který si mohou dobíjet penězi.

Ve třiceti letech měl inženýrský titul a dobře placenou práci ve vrcholném IT managementu, přesto nebyl spokojený. Kdekdo by řekl, že ho pálilo dobré bydlo. Václav Strnad ale došel k poznání, že důležitější než jistota dobře placeného zaměstnání, je pro něj pocit, že jeho práce má smysl. Spojil síly s kamarádem z roztocké základky a rodinou Tesárkových a vydal se na nejistou pouť, jejímž cílem bylo alespoň částečně vrátit kročehlavskému pivovaru původní účel. Povedlo se. Už více než rok a půl se po sedmdesátileté odmlce ve sklepě majestátní budovy zase vaří pivo. Kladenské.

Co přiměje člověka, který má ve třiceti letech dobře placenou práci, odejít ze zaměstnání a na zelené louce budovat minipivovar?
Asi to byl nějaký pocit neúplnosti. V kariéře jsem měl docela štěstí, vystudoval jsem IT a relativně brzy jsem se na Úřadě pro ochranu osobních údajů dostal na pozici ředitele IT odboru. Politické ambice nemám, takže na úřadě už jsem neměl kam růst. Zároveň mě začala štvát zkostnatělost státní správy, ve které byste chtěli změnit spoustu věcí, ale z různých důvodů to nejde. Práce to byla určitě skvělá, dávala mi jistotu. Ale to není něco, co jsem ve třiceti od života potřeboval. Kdyby mi bylo pětapadesát a čekal bych posledních pár let do důchodu, tak dobře. To bych byl nejšťastnější zaměstnanec na světě. Ve třiceti jsem měl pocit, že tam hniju.

Nechodil jste do práce rád?
Stalo se zvykem, že jsem ráno desetkrát vymačkával budíka, do práce přišel později a od oběda už jsem koukal na hodinky, kdy budu odcházet. To se mi teď v pivovaru neděje. Tady mám spíš opačný problém. Jak jsem celý den ve sklepě, nepoznám, že už se venku stmívá a že je čas jít domů. Teda teď už to poznám, protože mám malé děti a těším se na ně. Ale určitě tu nepočítám minuty. Ani koruny. Dělat něco, co má smysl, a vidět, jak nám pivovar roste pod rukama, to je k nezaplacení.

K odchodu z práce jste si vybral asi nejhorší možnou chvíli. Kdyby vám někdo v roce 2019 řekl, co přijde v následujících třech letech, šel byste do toho?
Rozhodnutí, že opustím zaměstnání a budu se věnovat pivovaru, padlo ještě v době, kdy jsme byli na vrcholu ekonomického růstu, nebyl covid ani válka a všechno bylo v pořádku. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co přijde v příštích letech, nevím, jestli bych chtěl druhý den vstát z postele. Ale stalo se a já ani zpětně nelituju, že jsem do toho šel.

Co přivedlo IT manažera k pivovarnictví?
Pro mě pivo vždycky bylo koníčkem. Začal jsem vařit doma, první várku už někdy před 12 lety. Pak přišlo to životní období, kdy se vám začínají ženit kamarádi a poptávají u vás pivo na svatbu. Do té doby jsem doma vařil várky po 20 litrech. Najednou po mě chtěli 60 a pak dokonce 150. To už jsem doma nebyl schopný uvařit, tak vznikl létající minipivovar. To znamená, že z vlastních surovin uvaříte na pronajaté technologii jiného pivovaru. Pivo na tu velkou svatbu jsme společně s kamarádem Michaelem Neuwirthem uvařili v Prachaticích na pětisetlitrové varně, dost se ho vypilo a zbytek jsem si stočil do láhví. Na sociální sítě jsem nahodil status, jestli někdo nechce moje pivo a za den bylo pryč. Tak vznikl létající pivovar, který jsem nápaditě pojmenoval Václav.

A jak se Václav z Roztok dostal na Kladno?
Během koronavirových lockdownů, když zrovna nebyly zavřené okresy, jsme lidem pivo rozváželi domů. Jedním ze zákazníků byl i Robin Tesárek, se kterým jsem předtím pracoval. Kromě toho, že dostal chuť na pivo, měl v hlavě záměr oživit prostory, které se v budově kročehlavského pivovaru uvolnily po společnosti F. H. Prager, co tady vařila cidery a mošty. Pak to šlo ráz na ráz a za několik měsíců jsme s Robinovým tátou Vladislavem Tesárkem podepsali memorandum o spolupráci s cílem vrátit do pivovaru pivo. Nejdřív jsme tady jen skladovali várky uvařené v Čížové a Prachaticích. První jsme tady uvařili rok po příchodu, někdy na začátku srpna 2021.

Létající pivovarník konečně přistál a začal vařit ve vlastním. Jaké ty začátky byly?
Především je nutné říct, že jsem na to nebyl sám. Na Kladno se mnou přišel i Michael Neuwirth, spolužák ze základky, který se vyučil sládkem a vařil pivo ve Vimperku a potom v Prachaticích. Já jsem si vzdělání na střední potravinářské škole doplnil až později a po třicítce jsem podruhé maturoval. Nemůžete si ale myslet, že čerstvě po maturitě uvaříte perfektní ležák. To je opravdu řemeslo a tam jsou zásadní zkušenosti. Michael, který vaří už asi patnáct let, je má. A řekl bych, že se skvěle doplňujeme. On byl vždycky ortodoxní ležákový typ, první svrchně kvašené pivo snad vařil až se mnou. Naproti tomu já mám docela vybroušené svrchňáky, ale u spodně kvašených piv mám co dohánět. Každopádně díky know-how, které Michael přinesl, byly začátky až překvapivě hladké.

Žádné vylévání nepovedených várek?
Musím to zaklepat na nerez. Za ten rok a půl, co tady vaříme, jsme ještě vylévat nemuseli. A taky přiznávám, že nebýt Michaela, možná by těch historek o nepovedených várkách pár bylo. Nicméně je vidět, že dodržujeme funkční postupy a také máme kvalitní technologie. Nemusíme, jako tomu bylo v pivovarech dřív, mít nad varnou krucifix a při každé operaci s pivem provolávat „dej Bůh štěstí“. My ho samozřejmě potřebujeme, ale spoléháme při tom hlavně na sebe, ne na někoho tam nahoře.

Dnes se v Kročehlavech vaří dvě značky piva – Václav a Kladno. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Piva Václav jsou pokračováním mého původního létajícího pivovaru. Zpravidla to jsou piva svrchně kvašená, i když i já už se začínám pokoušet o klasické spodňáky. Portfolio kladenských piv buduje hlavně Michael, jsou to spodně kvašená piva – jeho parketa. Dneska už se samozřejmě trochu překrýváme a na nějaké dělení značek moc nehrajeme. Dá se ale říct, že Václav je spíše experimentální a kladenská řada garantuje poctivá česká piva, která vaříme s maximálním důrazem na čistotu a pitelnost.

U kladenských piv určitě zaujmou retro etikety.
To byla láska na první pohled. Měli jsme štěstí, že se do dnešních dní podařilo dochovat původní etikety z meziválečného období a ty dnešní jsou v podstatě jejich přesnou kopií s drobnými úpravami, aby splňovaly současnou legislativu. Za mě jsou moc hezké a byla by škoda je nevyužít. Už proto, že je na nich vyobrazena budova pivovaru, která přežila čtyřicet let zanedbané péče za komunismu a následně dalších deset let chátrání, než ji získal pan Tesárek. Dnes budova opět vypadá k světu a byla by škoda se s ní nepochlubit.

A původní receptury? Zlí jazykové tvrdí, že kladenské pivo bylo nevalné kvality.
Žádná receptura se bohužel nedochovala a i kdyby, tak dneska bychom nebyli schopni okopírovat ji jedna ku jedné, protože její součástí byl specifický slad ze zdejší lokální sladovny a podobně. Ohledně pověsti zdejšího piva: dovedu si představit, že bylo obstojné, ale stejně jako dnes se i tehdy špatná reklama nejvíce šířila a zůstala v povědomí. Klidně to mohl být „hejt“ tehdejší konkurence, který přežil až do dnešních dob. Já doufám, že my budeme mít pověst dobrou.

Hodně záleží na prvním dojmu. Kdybyste měl doporučit jedno vaše pivo k ochutnání, které by to bylo?
Já bych určitě dal ochutnat naši desítku – základní světlé výčepní pivo. Na něm se pozná, jestli to má sládek v ruce. A já si troufnu říct, že je moc povedená. Dá se popíjet celý večer, má relativně málo alkoholu. Používáme do ní český plzeňský slad, mnichovský, a navíc belgický sušenkový slad biscuit, který snad dáváme do desítky jako jediní. Navzdory nízké stupňovitosti má díky silnému sladovému tělu příjemnou plnost, vyváženou chuť. Chmelíme ji žateckým poloraným červeňákem a německým nuggetem. Kvasnice bereme od francouzské firmy. Vlastně to je takové europivo. (smích)

A kde ho mohou zájemci ochutnat?
Na čelní straně budovy pivovaru máme zařízenou pivovarskou prodejnu, kde v láhvích a plechovkách najdete všechna naše aktuálně dostupná piva. Objednat a vyzvednout si tam můžete také sudy. Otevřeno máme každý všední den od 10 do 18 hodin.

A na čepu?
Pokud chcete přímo od zdroje, musíte si počkat do dubna nebo května, až otevřeme naší pivovarskou zahrádku. Jinak během roku jsme tady na Kladně na čepu třeba v Auto da Fé nebo v Caffe u Hada.

Pivovarská hospoda se nechystá?
Není to aktuální téma, i když připouštím, že z naší strany už to není tak důrazné ne jako na začátku. Původní myšlenka byla pivo vařit, rozjet velkoobchodní prodej do hospod a maloobchodní přes e-shop a v pivovarské prodejně. To už se podařilo a trochu mimoděk vznikla na letní měsíce i pivovarská zahrádka. V nejbližším okolí je málo míst, kam by se dalo zajít na pivo. Navíc na Kladně je stále málo podniků, které se zaměřují na piva z malých pivovarů a kam bychom se mohli dostat. A když už, tak jen na rotující pípu. Ale my chceme mít výstav na nějaké stálé úrovni, a hlavně bychom byli rádi, aby se pivo uvařené v Kročehlavech dalo vypít co nejblíž. Tak jsme se toho ujali sami.

Jak se vám zahrádka v prvních dvou sezonách osvědčila?
Já z toho měl respekt, nikdy jsem nechtěl dělat gastroprovoz, nejsem duší hospodský. Ale postupně se k nám připojili další lidé, mezi nimi další spolužák ze základky David, který vystudoval hotelovou školu a nějaké zkušenosti z oboru má. I díky tomu můžeme po prvotním zkušebním provozu zahrádku rozvíjet. Spojili jsme síly s nedalekou sodovkárnou Kalabria, místním řezníkem Tomášem Aulickým a lahůdkářstvím Kašša, takže kromě piva můžeme nabídnout i poctivé pohoštění z lokálních zdrojů. Navíc chystáme na letošní sezonu nový výčep, aby pivo dostalo lepší péči a mohli jsme s klidným svědomím říct, že lepší než přímo u nás, si kladenské nikde nedáte.

Od první uvařené várky jste za necelé dva roky ušli obrovský kus cesty. Jaká je vize dalšího rozvoje?
I vzhledem k aktuální situaci teď na vize není moc prostor. Více než na růst se musíme zaměřit na optimalizaci a šetření. Zdražily nám nejen energie, ale i veškeré vstupy – nejen suroviny, ale i sklo, do kterého stáčíme. Poslední dobou víc času než u varny trávím sezením u Excelu a hledám, kde ušetřit. Krátkodobý cíl je tedy přežít v dobré finanční kondici, přestát otřesy na trhu a pak se můžeme bavit o dalším rozvoji. I tak ale chystáme na letošní rok různá zpestření v podobě pivních speciálů, které máme rozplánované tak, aby na sebe navazovaly. První představíme s otevřením zahrádky.

Tradice kročehlavského pivovaru sahá až do roku 1855, kdy byl na popud břevnovských Benediktinů vybudován moderní technologií vybavený pivovar se sladovnou, který začal o tři roky později vařit pivo s maximální výrobní kapacitou 50 tisíc hektolitrů ročně. Období rozkvětu zažil pivovar pod správou Otakara Zachara mezi lety 1898 a 1921, kdy se stal kulturním a společenským centrem Kladna. Po nějaký čas ho dokonce obýval starosta města, lékař a spisovatel Jaroslav Hruška. Dalším slavným hostem této doby byl Mikoláš Aleš, jehož vazbu ke Kladnu připomíná výzdoba na průčelním štítě vrátnice pivovaru. Na ní se dodnes skví původní Alšovo dílo – znamení tvořené lopatou, zkříženými hrably a dvěma ječnými klasy. Vespod je korbel piva s bohatou pěnou obklopený chmelovým věncem, to vše doprovází letopočet L. P. 1909 a nápis „Dej Bůh štěstí!“. V 20. a 30. letech se průměrná produkce pivovaru pohybovala mezi 25 až 30 tisíci hektolitry ročně. Za dob protektorátu pivovar čelil několika pokusům o uzavření. Výroba v něm byla nakrátko odstavena kvůli špatnému technickému stavu a nevyhovujícím hygienickým podmínkám. V období takzvané druhé republiky jeho produkce opět částečně, ale velmi kolísavě narůstala. Průměrný výstav mezi roky 1945 a 1948 činil 16 až 23 tisíc hektolitrů piva ročně. V roce 1949 byl pivovar znárodněn a o rok později v něm byla z důvodu centralizace výroby ve prospěch větších podniků přerušena výroba. Od té doby budova sloužila převážně průmyslovým provozům a postupně chátrala – nejvíce v 90. letech v době soudních sporů o navrácení pivovaru do vlastnictví Benediktinského arciopatství na základě restitučních zákonů. Nová kapitola se začala psát v roce 2004, kdy objekt zakoupil stavební podnikatel Vladislav Tesárek a zahájil rozsáhlou rekonstrukci. V roce 2020 se spojil s Václavem Strnadem s cílem obnovit výrobu piva. O rok později, 3. srpna 2021, uvařil Pivovar Kladno Kročehlavy svou první várku v nové technologii o kapacitě 10 hektolitrů.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připravuje zvýšení DPH na pivo v restauracích. Podle něj není žádný důvod k tomu, aby měl tento druh alkoholu, v Česku považovaný za národní nápoj, nějaké daňové úlevy. Zajímavé ale je, že o zrušení obřích daňových a dalších privilegií moravských a českých vinařů se v souvislosti s připravovanou daňovou reformou vůbec nemluví. Výrobci vína totiž v Česku představují už dlouho jakousi nedotknutelnou kastu, která odsává ze státního rozpočtu stovky milionů a odolává opakovaným pokusům na tom něco změnit. Vítejte v zemi, kde chudí pivaři dotují bohaté vinaře.

Jestli zůstává Česká republika v něčem opravdu celosvětově proslulá, pak je to bezpochyby výroba piva, a to bez ohledu na turbulence v českém pivovarnickém průmyslu. Odpovídá tomu i fakt, že takřka třetina v Česku vyrobeného piva se vyveze do zahraničí a vedle aut je tak zejména tradiční český ležák nejvýznamnějším českým vývozním artiklem. Dalo by tedy očekávat, že podobně jako Francie podporuje finančně i marketingově pověst země jako světové vinařské velmoci, bude Česko podporovat své pivovarnictví (byť s tím asi bojovníci proti alkoholismu nebudou souhlasit).

Jenže v Česku se děje něco, nad čím zůstává rozum stát. Zatímco výroba světoznámého českého piva vlastně takřka žádnou přímou státní podporu nemá, stát každoročně investuje stovky milionů korun do výroby vína, které při vší úctě k umu zejména moravských vinařů žádným velkým exportním potenciálem nedisponuje. Takřka všechno víno, které se v Čechách a na Moravě vyrobí, se také v republice vypije.

I přes tento nízký exportní potenciál (čest výjimkám) stát vinařství masivně podporuje jak daňovými výhodami, tak dotacemi ze státního rozpočtu. Tou nejdůležitější výhodou vinařů je fakt, že se z vína v Česku na rozdíl od piva neplatí spotřební daň. Přitom její zavedení by podle Daniela Prokopa z Národní ekonomické rady vlády (NERV) mohlo přinést do státní kasy ročně 2 až 5 miliard korun.

Štědrá podpora vinařství
Vedle daňových úlev ale vinaři v Česku využívají i řadu dotací a státních podpor. Marketingovou organizaci vinařů, tedy Vinařský fond, sanuje stát každoročně stejnou částkou, jakou do ní vloží samotní vinaři, v posledních letech to bývá kolem 40 milionů korun za rok. Vyplývá to z údajů, které INFO.CZ získalo na vyžádání z ministerstva zemědělství. K tomu mohou výrobci a pěstitelé vína využívat i řadu jiných dotačních programů v celkovém objemu stovek milionů korun.

O tom, jak velkou pozornost věnuje Česko jako pivovarnická velmoc výrobě vína, svědčí i další paradoxní fakt. V zemi, která je celosvětově proslulá výrobou piva a kde pivo přináší do státního rozpočtu miliardy, nemá ministerstvo zemědělství žádnou speciální sekci, zabývající se pivním marketingem a podporou pivovarnictví navenek.

Dovede si někdo představit, že by Francie investovala stovky milionů do podpory domácí výroby a spotřeby francouzského piva, zatímco víno by nechala úplně být? Přesto se přesně tohle (jen v opačném gardu) děje v Česku.

Inflace ovlivňuje skladbu nákupních košíků, ale pokud jde o pivo, žádná změna se nekoná. Lidé se jej jen tak nevzdají a jeho prodej roste i v období, kdy si dodavatelé jiného zboží stěžují na nezájem a hledají cesty, jak zlevňovat.

Jsme pivní národ a na tom se už dlouhodobě nic nemění. A to ani v oblibě skleněných obalů, které jsou stále nejvíce žádané. I přesto, že plechovkové varianty obalů začínají být stále více v oblibě.

Plzeňský Prazdroj během loňského roku v hospodách a restauracích zvýšil svoje objemy prodeje o téměř 13 procent, přesto ani tak nedosáhl čísel z rekordního roku 2019.

„Dlouhodobě se nám daří zvyšovat počet hospod, které se špičkově starají o pivo a zlepšují celkovou péči o své hosty,“ řekl obchodní ředitel Prazdroje Tomáš Mráz. Pivovar hospodám bezplatně poskytuje vybavení, nabízí také vlastní rozvojové a školicí programy pro provozovatele i personál. Loni do podpory hospod Prazdroj investoval téměř půl miliardy korun a letos podle Mráze počítá s podobnou částkou.

Lákají plnější piva
S podobnou finanční krizí, jaká nastala v poslední době, už se producenti piva setkali. „Kolem roku 2009, kdy pivovarnictví čelilo podobné krizi, lidé snížili spotřebu piva, méně chodili do hospod a dávali přednost domácí konzumaci. Na druhou stranu od té doby na našem trhu začala postupně růst obliba ležáků a plnějších piv, která stále přetrvává,“ postřehla Denisa Mylbachrová, mluvčí společnosti Pivovary Staropramen.

Podle ní je ale předčasné hodnotit, jak se bude situace dále vyvíjet.

„Není možné paušalizovat chování spotřebitelů. Dá se předpokládat, že určitá skupina konzumentů bude ještě více cenově senzitivní, rozdíly mohou nastat i mezi jednotlivými regiony. Jsme však optimističtí, protože z historie víme, že Češi zachovali přízeň našemu národnímu nápoji i ve velmi těžkých dobách,“ naznačuje, že se není čeho bát, Denisa Mylbachrová.

Podobně se na situaci dívá i konkurence. „Já jsem obecně optimista a věřím, že vysoká inflace odezní a spotřebitelé tím pádem získají více optimismu a to se projeví příznivě ve spotřebě,“ říká Veronika Pauknerová, specialistka interní komunikace společnosti Budějovický Budvar.

Není nad vratné lahve
Trendem posledních let je také rostoucí zájem lidí o plechovkové pivo. „Zatímco v roce 2017 tvořily necelých 14 procent všech obalů Prazdroje, loni to už bylo 26 procent a staly se tak třetím nejprodávanějším obalem pivovaru,“ řekl mluvčí Prazdroje Zdeněk Kovář.

Dlouhodobě nejžádanější jsou však vratné lahve, které tvoří bezmála 40 procent prodejů, na druhém místě jsou pak sudy. Plastové obaly, které jsou určeny zejména spotřebitelům vyžadujícím střední objem 1,5 až 2,5 litru piva, jsou na samém chvostu zájmu českých zákazníků.

Milovníci piva zřejmě nebudou fanoušky piva v prášku, avšak ti, kteří mají rádi zvláštní novinky, si přijdou na své.
Německý pivovar Klosterbrauerei Neuzelle vytvořil pivo v prášku. Nápoj má snížit uhlíkovou stopu, kterou způsobuje vývoz piva. Píší o tom Metro a The Drinks Business. Díky vynálezu by z distribuce zmizela voda, láhve, bedny a sudy, což by výrazně snížilo hmotnost i spotřebu paliva.

„Vypočítali jsme, že pokud bereme v úvahu Německo, můžeme ušetřit přibližně 3 až 5 procent emisí CO2. Pokud se na to ale podíváme globálně, bylo by to asi půl procenta emisí CO2 na celém světě, které bychom mohli snížit,“ říká Stefan Fritsche, generální ředitel pivovaru Klosterbrauerei Neuzelle.

Pivo v prášku je momentálně v poslední fázi vývoje a zatím neobsahuje alkohol. I to je ovšem otázkou času. Příprava nápoje je nesmírně jednoduchá, stačí přidat několik lžic prášku do sklenice, zalít jej vodou a promíchat. Nápoj má prý chutnat jako Plzeň.

V budoucnu však plánují přidat několik příchutí. „Máme pěnu, máme chuť piva. Chceme přidat oxid uhličitý a alkohol také ve formě prášku. Vše lze přidat ve formě prášku. Je fascinující, že se nám to podařilo. Poprvé na světě,“ dodává Fritsche.