Novinky a zajímavosti ze světa piva

Žáci třetího ročníku oboru Kuchař–číšník SOU a SOŠ SČMSD Znojmo měli možnost se ve dnech 21. a 27. března podívat do nově otevřeného podniku Pub Dráteník v Dobšicích. Exkurze spočívala nejen v prohlídce, ale především v práci za výčepem, a to jak v čepování piva, tak i v péči o pivní výčep a celé výčepní zařízení. Majitel a sládek v jedné osobě, pan Vojtěch Málek, otevřel podnik v lednu letošního roku. Jak sám řekl, péči o svůj výčep možná i trochu přehání.

„Čištění výčepního zařízení se totiž věnuje pravidelně každý týden, výčepní kohouty čistí dokonce každý den, ale důvod je jednoduchý. Pivo, i když je uvařené, prokvašené a správně uleželé, je stále živé a biochemické procesy stále fungují. A aby kvalita piva neutrpěla při žádném kroku výroby, skladování ani čepování, je třeba o něj správně pečovat. Části výčepního zařízení, které žáci měli možnost vidět a sami také například složit nebo rozložit, byly sudy a jejich desinfekce, narážecí hlavy, kterých je hned několik druhů. Žáci byli poučeni také o dochlazováni piva při cestě ze sudu do výčepního zařízení prostřednictvím tzv. „Pitonu“. Ve výkladu bych mohla pokračovat, informací jsme získali opravdu nespočet,“ sdělila Klára Němcová, učitelka odborných předmětů oboru Kuchař-číšník.

Největší oříšek pak čekal na žáky při skládání výčepních kohoutů – tzv. „zmrzliny“ – německý typ výčepního kohoutu a stará dobrá klasika. Na obrázku pak můžete vidět, jak vypadá načepované „mlíko“ z výčepního kohoutu „zmrzlina“ - pivo vpravo a z výčepního kohoutu „baroko“ – pivo vlevo.

Po péči o výčepní zařízení bylo nutné také vyzkoušet čepování piva – mlíko, šnyt, a pivo na hladinku. Kromě toho jsme si také vyzkoušeli načepovat řezané pivo, tedy tmavé a světlé pivo. Pokud tento postup zvládnete, vaše řezané pivo může vypadat tak, že vidíte přechod mezi tmavým a světlým pivem přímo ve sklenici.

Do jaké sklenice pivo čepovat? Ať už krýgl (silnostěnná sklenice s uchem) nebo štuc (tenkostěnná sklenice), musí být pivní sklenice nachlazená a mokrá. Při správném načepování piva pak můžete vidět, jak pěna při upíjení piva vytváří kroužky – tzv. hladinky, kdysi se také říkalo „pivní krajka“.

„Ať už si tedy dáte pivo čepované na hladinku, šnyt nebo mlíko (ne, to nejsou překlepy, ani nespisovné výrazy), doporučujeme jej v podniku, kde se umí postarat o celé výčepní zařízení a věnují mu náležitou péči. Třeba tam, jak to umí právě v Pub Dráteník v Dobšicích. Ten pán o tom fakt hooodně věděl!,“ zhodnotila exkurzi Robina Valičová, žákyně KČ3.A.

Baron František Ringhoffer je považován za otce pivovaru ve Velkých Popovicích. Své sny neúnavně měnil ve skutečnost. Okolní krajinu přitom přetvářel tak, aby sloužila i dalším generacím. Jeho příběh dnes připomíná turistická stezka, která začíná v Mirošovicích a končí v Kamenici.

František Ringhoffer (1817–1873) pocházel z významné rodiny průmyslníků. S kotlářstvím začal už jeho dědeček Franz Ringhoffer, který do Čech přišel z Vídně. Mladý František po studiích vyrazil na cestu za zkušenostmi po Evropě, čehož později bohatě využil při budování moderních průmyslových závodů. Mimo jiné v roce 1851 vybudoval továrnu na výrobu železničních vagónů v Praze na Smíchově.

„Protože Praha byla velice rušná a on nebyl dobrého zdraví, tak přenesl své podnikatelské záměry sem do krásné krajiny,“ vysvětluje vedoucí návštěvnického centra Pivovaru Velké Popovice Eva Kršňáková, proč se František Ringhoffer rozhodl přestěhovat s celou rodinou. Investoval do nákupu budov, pozemků a měděného hamru v Kamenici.

Ke kamenickému panství připojil další državy a na místo dvou menších pivovarů začal budovat nový ve Velkých Popovicích. „Původní pivovar, který Ringhofferové měli byl ve Štiřínském zámku, ale protože byl už neprosperující, prakticky zanedbaný, rozhodl se pro vybudování nového pivovaru,“ popisuje Eva Kršňáková.

Pivovar měl vařit pivo hlavně pro zaměstnance smíchovských továren. „Pro nakoupení pozemků byla rozhodující voda, ta se v okolí Velkých Popovic nachází a dodneška pivovar čerpá vodu z asi 11 studní.“

Za šlechetnost baronem
Voda z Mariánské studánky v Kamenici byla tak výborná, že si ji František Ringhoffer nechával posílat až na Smíchov. Prvního piva se ale nedočkal, umírá rok před jeho uvařením. Ještě před tím se ale dočkal ocenění jeho šlechetnosti a práce pro veřejné blaho od samotného císaře Františka Josefa. Ten mu udělil titul barona.

Průmyslník František Ringhoffer spravoval krajinu s velkou odpovědností. Levnou mouku, chléb a mléko z produkce statků svého zaměstnavatele si mohli nakoupit i dělníci ze smíchovské továrny.

Stopy jeho hospodaření jsou zde viditelné dodnes. Nejzajímavějšími místy vás provede naučná stezka. Každoročně se můžete také vydat na pochod Krajinou barona Ringhoffera. Letos se bude konat v sobotu 22. dubna. Trasa měří 20 kilometrů, začíná na nádraží v Mirošovicích a končí v Kamenici. Její součástí budou zastávky, kde vás čeká zábavný program i povídání o životě významného českého průmyslníka a humanisty.

Právník, investiční bankéř, několik novinářů. Jen část povolání lidí, které ke společnému byznysu za nižší stovky milionů korun svedlo – pivo.

Většinou to byli kamarádi, kteří se znali z gymnaziálních let. Někdo dělal novináře pro Reuters, jiný učil rusistiku… Zásadní ale je, že spolu chodili po hospodách a roky se bavili o tom, že by chtěli vařit vlastní pivo. Na rozdíl od většiny jiných ale povídáním neskončili a pustili se do akce.

Letos tak uběhlo devět let, kdy v obnoveném Vinohradském pivovaru uvařili první hektolitry piva. Teď se jich na stejném místě za rok uvaří osm tisíc, ale zájem o pivo z oblíbeného minipivovaru je mnohem větší. Vinohradský pivovar tak expanduje pětadvacet kilometrů za Prahu.

Káraný je opak živých Vinohrad. V borovém lese rozeseté vily, necelých 800 obyvatel a hlavní dominanta v podobě vodárny ze začátku minulého století, která podzemní vodou Prahu zásobuje doteď – mimo jiné i Vinohrady včetně pivovaru.

Neznalé cyklisty projíždějící po frekventované cyklostezce přesto v Káraném poněkud zmate nepřehlédnutelný nápis na bílé industriální stavbě: Vinohradský pivovar.

Jeho cesta sem byla komplikovaná, ale vzhledem k okolnostem dává smysl. Ve chvíli, kdy se výstav v širším centru Prahy dostal na hranu kapacity, bylo potřeba řešit, jak dál. „Museli jsme si vybrat, jestli budeme stagnovat, nebo najdeme další prostor,“ říká Václav Hrabák, jednatel pivovaru a vlastník největšího, více než pětinového podílu.

Společně s dalšími kolegy tak začal pátrat po nových prostorách, kde jinde by se vinohradské pivo dalo vařit. Hledali přímo v Praze, ale vyjížděli i za její hranice. „Až jsme objevili Káraný,“ vzpomíná.

A bylo prakticky rozhodnuto. Do oka jim padl areál, kde od šedesátých let fungovala sodovkárna Káranka potrubím přímo propojená s impozantní vodárnou z počátku minulého století. Ze stejné vody se tak „vinohradské“ pivo bude vařit jak v Praze, tak i v Káraném. Pro sládka i zákazníky velký bonus.

Otázka přísunu vody, které je michodem potřeba tři litry k tomu, aby vznikl litr piva, tedy byla vyřešena. Aby se v Káraném mohlo pivo začít vařit, byla nutná totální rekonstrukce rozpadajícího se areálu, který chátral od roku 2008. V čase se bavíme o dvou letech práce, v penězích zhruba sto milionech korun.

Část financí dali podílníci dohromady mezi sebou, ale víc než dvě třetiny zajistil úvěr od České spořitelny. „Je to hodně peněz, ale máme areál, kde ještě můžeme dál růst, a který je z pohledu technologií vybavený tím nejlepším, co se dá v Evropě pořídit,“ odkazuje Hrabák na zařízení, nakoupené od rodinné německé firmy Kaspar Schulz s historií sahající do roku 1677.

„Je to něco jako mercedes mezi pivovarskou technologií,“ tvrdí.

Vyjednávání o úvěru nebylo snadné, ale úspěchu podle Hrabáka pomohlo, že se pivovarníci s oslovováním bank trefili mezi dvě covidové vlny, kdy panoval jistý optimismus. Energetická krize i válka na Ukrajině byly ještě v nedohlednu.

„Dnes už bychom to asi měli složitější,“ připouští jednatel pivovaru, který loňský rok skončil s obratem zhruba šedesát milionů korun bez daně. Samotný pivovar se postaral přibližně o polovinu, druhou část generuje restaurace a klub Vinohradského pivovaru.

Nový pivovar má v Káraném kapacitu patnáct tisíc hektolitrů piva ročně, tedy zhruba dvojnásobek oproti Praze. Dan Hojdar, výrobní ředitel, jeden z podílníků a někdejší finančník, který několik let strávil v Londýně, odhaduje letošní výstav v Káraném na 9500 hektolitrů piva.

Kapacita se bude zvyšovat postupně s tím, jak se obchodním zástupcům bude dařit zvyšovat prodeje. „Poptávka po dobrém ležáku v Česku pořád je a hospody se od sebe potřebují nějak odlišovat. A to jde nejsnáz pivem,“ říká Václav Hrabák. I proto se bude v novém pivovaru vařit hlavně jedenáctka ležák, o kterou je ze sortimentu Vinohradského pivovaru dlouhodobě největší zájem.

Vyhlášená budějovická restaurace v historickém centru možná trochu pozmění tvář. Podle známého kuchaře Jana Kroba je to pro lidi z oboru výzva.
Možná nejznámější budějovickou restauraci Masné krámy čeká výběrové řízení na provozovatele. Dnes má podnik v pronájmu od řady vlastníků, k nimž patří i město České Budějovice, Budějovický Budvar, n. p. Slavný pivovar si chce nechat pivnici jako vlajkovou loď restaurací, kde se čepuje Budvar. Provoz by ale podle Veroniky Pauknerové, specialistky interní komunikace Budvaru, rád svěřil někomu jinému.

Vypořádat se s významnými změnami klimatu bude muset podle generálních ředitelů necelá čtvrtina evropských firem, píše portál ekonews.cz. Změny budou navíc doprovázet vysoké náklady. Každoročně roste počet podniků, které se snaží o snižování uhlíkové stopy. Výsledky reflektují zprávy o udržitelnosti.

Oblasti ESG se věnuje například Plzeňský prazdroj, který uvádí, že v roce 2021 snížil množství vody použité na výrobu litru piva na tři litry. Pivovaru se za posledních let podařilo snížit spotřebu vody o půl litru, před šesti lety se dostal pod hranici tří litrů. Pivovar má také ambiciózní cíl v oblasti snižování množství odpadů, do roku 2025 si vytyčil metu, že žádný jeho odpad neskončí na skládce – buď se recykluje, nebo energeticky využije. Nejpozději do roku 2030 chce přestat využívat jednorázové plasty z prvotního materiálu.

Ocenění za rovné odměňování žen a mužů
Plzeňský Prazdroj také nově získal jako teprve druhá společnost v České republice mezinárodní ocenění Equal Salary Certification za stejné mzdové ohodnocení mužů a žen. Certifikaci uděluje švýcarská organizace EQUAL-SALARY Foundation na základě auditu, který provádí poradenská společnost PwC.

„Podpora rovných šancí pro ženy a muže je pro nás v Prazdroji i pro mě osobně velmi důležitá. Usilujeme o to, aby ženy měly ty nejlepší šance k dosažení svých kariérních cílů a naplňování svých ambicí. A rovné odměňování by mělo být naprosto přirozenou součástí přístupu moderních zaměstnavatelů ke svým zaměstnanců. Mám velkou radost, že prestižní certifikát potvrdil, že naše firemní kultura, procesy a skutečná mzdová praxe odpovídají našim závazkům v oblasti diverzity a rovnosti,“ říká generální ředitel Dragos Constantinescu.

Nejprestižnější pivní festival v České republice se přesunul z Českých Budějovic do Litoměřic. Třicátý třetí ročník Mezinárodního pivního festivalu 2023 se uskuteční od 18. do 22. dubna na výstavišti Zahrada Čech.

„Na festival se přihlásilo 250 pivovarů a soutěžit bude více než 1 200 vzorků. Nejvíce zahraničních pivovarů je přihlášeno z Chile, neboť Chile je pivovarnická mekka Jižní Ameriky. Přihlásily se také dva pivovary z Brazílie a tři největší španělské pivovary, které svými pivy zásobují téměř celý svět a zejména Severní a Jižní Ameriku,“ říká ředitel festivalu Alois Srp.

Stovky pivovarů a pivních značek z celého světa se v degustačním klání soutěžní části festivalu utkají v boji o ocenění Světová pivní pečeť 2023 a Zlatá pivní pečeť 2023. Jde o dvě nejprestižnější pivovarnické ceny v České republice respektované i v zahraničí.

Všechny degustační soutěže proběhnou pod dohledem profesionálních mezinárodních certifikačních autorit. „Hodnocení se bude účastnit 400 až 500 degustátorů,“ doplňuje Srp.

Vedle českých a slovenských výrobců zlatého moku a výše zmíněných budou soutěžit i pivovary z Arménie, Kosova, Kazachstánu, Ukrajiny, Maďarska, Polska, Německa či Rakouska.

Ve druhé části festivalu, která je určena veřejnosti a bude probíhat 21. a 22. dubna, budou mít možnost ochutnávky i návštěvníci. „Piva na ochutnávku přiveze 25 pivovarů. Kolik vzorků budou mít v nabídce, však zatím ještě nehlásily,“ uvedla ředitelka Městských kulturních zařízení Litoměřice Michaela Mokrá.

Vedle různých druhů piv budou mít návštěvníci možnost ochutnat také veliké množství klasických i ochucených cidrů. Nebude chybět ani bohatý kulturní program.

Vaření piva k městu Prachatice patří po staletí, historické prameny říkají, že v Prachaticích si na dobrém pivu mohli pochutnávat i Husité, kdyby město nevypálili. O obnovu Pivovaru v Prachaticích se postarali dva milovníci pěnivého moku Martin Šejna a Michal Piloušek. Splnili si svůj sen a dokonale zaplnili díru na prachatickém trhu. Opravili a pro vaření tehdy uzpůsobili objekt v Horní ulici, kde se podařilo zachovat část původního historického interiéru domu, například strop nebo dřevěná podlaha. Vaření piva se tak po šestašedesáti letech do Prachatic vrátilo.

Většina současníků si dřívější Měšťanský pivovar pamatovat už nemůže, ale vědí, že pivo k městu prostě patří. Pivovar Prachatice si proto ve své obnovené historii rychle našel mezi malými pivovary své místo pod sluncem. První novodobé prachatické pivo začalo téct ze sudů v srpnu 2015. Klasická jedenáctka a dvanáctka mlsným Prachatičákům zachutnala, a tak došlo i na rozšíření o „exotičtější“ druhy.

Na ležák i na speciál
Před pěti lety převzali Pivovar Prachatice noví majitelé. Předsedou představenstva akciové společnosti Pivovar Prachatice a tváří minipivovaru je od té doby místní rodák David Lachkovič. Následovala rekonstrukce a vlastně dostavba části historického domu, který patřil krejčímu Fensterovi. „Ten byl odsunut po druhé světové válce a jeho dílna byla při rekonstrukci objevena,“ vysvětluje David Lachkovič. Tradice vaření piva samozřejmě zůstává. Majitelé nejen opravují, ale rozšiřují nabídku hlavně pro turisty. „Co do druhů piva převládají v prachatickém pivovaru spodně kvašené ležáky plzeňského typu. Příležitostně vaříme ale i piva svrchně kvašená a pivní speciály,“ vysvětluje David Lachkovič.

Prachatický sládek Tomáš Kovář uvaří za rok šedesát tisíc litrů piva. „Jedna várka je pět set litrů a ročně takových várek uvaříme až sto dvacet,“ dodává David Lachkovič s tím, že k vaření piva v Prachaticích se používá ve valné většině český chmel i slad. Receptury jako takové jsou pak výhradně dílem sládka a tajemství dobrého piva z Prachatic závisí na rukodělné práci. „Vaříme nefiltrovaná a nepasterovaná piva. Ta si zachovávají minerální látky, vitamíny i vliv pivních kvasinek, které bychom pasterizací zabili,“ upřesňuje majitel pivovaru. Navíc prachatické pivo je k mání také v několika restauracích na jihu Čech. „Prodáváme ho zájemcům v sudech, PET lahvích i plechovkách,“ ujišťuje David Lachkovič milovníky domácích oslav, že ani oni nepřijdou „zkrátka“. Názvy jednotlivých druhů piv se také pojí s městem, kromě Prachatické 11° a 12° nebo polotmavé 13°, bývá v nabídce Rumpál i Pšeničný speciál Schreiner.

Prachatický pivovar má své místo nejen v internetových bedekrech a plánovačích všemožných výletů po Jihočeském kraji, ale také v Gastromapě Lukáše Hejlíka. Interiér restaurace Prachatického pivovaru nabídne hned u výčepu prosklenou stěnu, přes níž je vidět technologickou část pivovaru. Tam vlastně může nahlížet každý, kdo přijde na místní pivo nebo něco dobrého k snědku. V nabídce je nejen polední menu, ale kuchyně nezavírá ani večer a rozhodně tam každý vybere něco k zakousnutí nejen k pěnivému moku.

Na dvorek i do postele
Výčep prachatického pivovaru je bývalý průjezd historického domu. Přijít tak návštěvník může jak z Horní ulice, tak i z Velkého náměstí přes pivovarský dvorek, který při slunných letních dnech nabízí skvělé ochlazení pod cimbuřím renesančního objektu. Ani posezením na dvorku to ale v prachatickém pivovaru nekončí. Hosté mohou v historickém domě posledních třech letech strávit i noc. Součástí je totiž penzion se sedmi stylovými pokoji. Najednou tam mohou „složit hlavu“ až dvě desítky lidí. „Kdo by se nechtěl ubytovat přímo nad varnou piva. To přece musejí pivaři ocenit,“ glosuje se smíchem David Lachkovič s tím, že ani prohlídka minipivovaru není nemožná. Pivovarská restaurace nabídne hned po probuzení snídani ze surovin od místních farmářů a pěstitelů a Prachatice jako takové jsou pak skvělým výchozím místem na výlety v okolí i na Šumavu.

V Prachaticích je málo lidí, kteří by místní pivo neochutnali. O pivovaru ví úplně každý. Ten se totiž stal také místem pro setkání při letních večerech či adventech s živou hudbou či zabijačkách. Zkrátka pivovar se stal součástí nejen kulturní nabídky Prachatic. „Letos poprvé navíc chystáme Den otevřených dveří, aby si hlavně místní lidé mohli minipivovar prohlédnout zblízka,“ odkryl na závěr letošní novinku David Lachkovič.

Světová jednička v oblasti pivovarnictví, nadnárodní společnost AB-InBEV (dříve Anheuser Busch), prodělává v českobudějovickém pivovaru Samson více peněz, než kolik pivovar jako celek stojí. Dokazuje to poslední zpráva auditora, která potvrdila, že v roce 2021 Samson utrpěl při tržbách 96,1 milionu korun ztrátu 75,3 milionu. Celkově už tak kumulované ztráty pivovaru v majetku AB-InBEV dosáhly takřka půl miliardy. Přesto se vlastník v auditorské zprávě zavazuje, že pokryje i další prodělek. Co stojí za ochotou dotovat vysoce ztrátový podnik? Nabízí se vysvětlení, že AB-InBEV považuje provozování Samsonu za cestu k převzetí národního podniku Budějovický Budvar. A jen čeká na to, až budou čeští politici nakloněni prodeji Budvaru podobně jako třeba předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová.

To, jak společnost AB-InBEV, tedy největší světový výrobce piva, podniká v České republice, nemá v pivovarnickém světě obdoby. Od roku 2014, kdy tento pivovarnický gigant koupil druhý českobudějovický pivovar Samson, jen prohlubuje stamilionovou ztrátu a každý rok končí s prodělkem desítek milionů.

Jak konstatuje poslední veřejně dostupná auditorská zpráva o výsledcích hospodaření Samsonu na serveru Justice.cz z listopadu loňského roku, společnost AB-InBEV se zavazuje hradit závazky svého českobudějovického pivovaru i v nadcházejícím období. Jedná se přitom o částky, nad kterými lidé z finančního světa jen kroutí hlavou.

V roce 2021 měl pivovar na podnik své velkosti velmi malou tržbu (96,1 milionu) a malý výstav (86 000 hektolitrů), o to větší ale utrpěl ztrátu (75,3 milionu korun). Jeho ztráta činila čtyři pětiny obratu. Pokud bychom tato čísla převedli na úroveň běžného podnikání, je to to samé, jako kdyby obchodník vyrobil a prodal zboží za 1000 korun, ale po započítání svých nákladů by nejen přišel o tuto utrženou tisícovku, ale ještě navíc o dalších 800 korun.

Každý samozřejmě může namítnout, že ztráty vycházejí z investic, které budou v dalších letech generovat zisk. Jenže ani to v Samsonu není pravda. AB-InBEV převzal Samson v roce 2014 s dluhem v řádu stovek milionů, další stamiliony do něj údajně nainvestoval. Vůbec se to ale neprojevuje ani na obratu, natož na zisku, firma už devátý rok za sebou snižuje obrat a zvyšuje ztrátu. V roce 2021 meziročně utržila o 6 % méně a prodělala o 7,4 milionu víc než v roce předchozím.

Větší cíl
Pro rok 2022 (výsledky ještě nebyly zveřejněny) počítala se stejným výstavem, ale ještě nižšími tržbami, tedy opět s vysokou ztrátou. A to vše za garance největšího světového pivovarnického giganta, který ztráty sanuje z vlastních zdrojů. Pivovar Samson, který mimochodem nemá podle účetní uzávěrky vůbec žádné bankovní úvěry, a tedy dluží prakticky jen svému majiteli a jemu spřízněným osobám, by už jinak musel být dávno v insolvenci.

Proč to ale vlastně AB-InBEV dělá? Už dlouho se v Budějovicích spekuluje o tom, že gigant si koupí už tehdy zadluženého pivovaru (o celém vývoji jsme psali ZDE) chce jen pojistit svou pozici pro případnou privatizaci národního podniku Budějovický Budvar.

Naposledy se pro prodej Budvaru vyslovila například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Podle ní by (podobně to řekl i její předchůdce Miroslav Kalousek) neměl stát vařit pivo. Jenže Budvar nelze, ať už přímo či nepřímo, prodat někomu jinému než AB-InBEV. A to právě kvůli celosvětově známému sporu o značku Budweiser (o jejím významu jsme psali ZDE).

Důkazem je fakt, že když stát uvažoval o přímém prodeji Budvaru, nikdo jiný než Anheuser Busch se o Budvar nepřihlásil.

Českobudějovický pivovar vyhlásí výběrové řízení na nového provozovatele vyhlášené restaurace, která patří mezi hlavní turistické cíle ve městě. Budvar ujistil, že se v hospodě stále bude čepovat jejich pivo.

U piva a kolem hospod se v posledních týdnech stále častěji mluví o Masných krámech. Vzhledem k tomu, jak je tato českobudějovická restaurace slavná, nemuselo by to být tak divné. Jenže teď se spekuluje o jejím prodeji.

MF DNES opakovaně zjišťovala, co přesně se děje. Ještě v únoru zaznělo z Budějovického Budvaru, který je provozovatelem a spolumajitelem, ujištění: „V této chvíli nemáme ani žádné konkrétní plány na změnu způsobu provozování ze strany Budějovického Budvaru,“ oznámili tehdy zástupci pivovaru

V dubnu už je situace jiná. „Abychom byli schopní nadále udržovat a zvyšovat kvalitu tohoto podniku a poskytovat stále náročnějšímu zákazníkovi skvělý zážitek, rozhodli jsme se najít ve výběrovém řízení nového strategického partnera a provozovatele této restaurace s vizí dalšího rozvoje a posílení kvality servisu v tomto podniku,“ informovala Veronika Pauknerová, specialistka HR marketingu.

Vedení pivovaru také zdůraznilo, že tvrzení, že Budvar opouští Masné krámy, je mylné. Mimo jiné tím chce utišit spekulace z posledních týdnů.

„Masné krámy patří mezi jednu z nejvyhlášenějších restaurací na Českobudějovicku, jsou stěžejní hospodou v našem městě a náš pivovar je s nimi spojen od samého začátku,“ pokračovala Pauknerová.

Důležité také je, že vlastnická struktura ani počet majitelů Masných krámů, jichž je celkem patnáct, se nemění. Stejně tak tomu bude i s dosavadní velikostí podílu Budvaru. Dalším významným podílníkem je například město České Budějovice.

„Zástupci národního podniku nás o svém záměru informovali a my nemáme nic proti tomu, že chtějí vylepšit dosavadní provoz. Vysvětlovali nám, že oni jsou odborníci na vaření piva a chtějí stejnou kvalitu i na provoz restaurace,“ komentoval záměr náměstek primátorky pro majetek Tomáš Bouzek.

MF DNES také mluvila s několika hosty v Masných krámech. Někteří potvrdili, že se v poslední době o změnách v restauraci opravdu mluvilo.

„Šuškalo se o prodeji, ale tomu se mi nechtělo věřit. Proto jsem rád, že pro nás, co sem chodíme na pivo, se nic nezmění,“ reagoval Pavel, jeden ze včerejších návštěvníků pivnice.

Budvar ujistil, že se v hospodě stále bude čepovat právě jejich pivo. „S novým provozovatelem uzavřeme takzvanou pachtovní smlouvu. Náš pivovar i nadále zůstane nájemcem vůči majitelům budovy, což bude garantovat rozvoj Masných krámů jako vlajkové lodi Budvaru. Pro zákazníka se v tomto směru nic nezmění,“ potvrdila Veronika Pauknerová.

Výběrové řízení chtějí zástupci národního podniku vyhlásit v horizontu několika týdnů, podmínky nejsou veřejné a budou je individuálně projednávat s uchazeči o pacht. „Hledáme profesionálního gastronomického partnera, který bude podnik provozovat,“ dodal Budvar.

Podle jeho vedení je toto cesta, jak zlepšit fungování Masných krámů. Nedávno slavily 15 let od svého znovuotevření, restaurace má zhruba dvě stovky míst a patří mezi hlavní turistické cíle ve městě.

Před devíti lety začali vařit pivo na Vinohradech, teď pole působnosti posouvají za hranice Prahy. Vinohradský pivovar totiž nově najdete i v Káraném.

V místě bývalé sodovkárny v obci Káraný se nově vaří pivo pod taktovkou Vinohradského pivovaru. Výrobní kapacita pražského zázemí už totiž nestačila, majitelé se tak rozhodli rozšířit produkci o novou pivovarnickou pobočku, jejíž součástí je také výčep. Do projektu investovali přes 100 milionů korun a ročně zde budou moci uvařit 15 tisíc hektolitrů zlatavého moku, což je dvojnásobek kapacity původního vinohradského zázemí. V tom budou vařit především pivní speciály, v Káraném pak ležáky.

Lokalita Káraného nebyla vybrána náhodně. Jednak obec leží v dobré dostupnosti Prahy, jednak se zde nachází stejná voda, se kterou Vinohradský pivovar pracoval doposud. Ta káranská totiž přitéká do vodojemu na pražské Floře, z něhož ji odebírají v nedalekém pivovaru. Bývalý areál sodovkárny se tak majitelé rozhodli koupit v roce 2020 i přes to, že byl v hodně špatném stavu.

„Pivo v Káraném vaříme už téměř rok. Prvních šest měsíců jsme ho ladili a v posledních šesti měsících jsme sem přesunuli produkci světlého ležáku, tedy Vinohradské jedenáctky a dvanáctky. Vinohrady ale neopouštíme. Dál v nich vaříme naše speciály. Tento pivovar je navržený ale zejména na ležák, kterého vaříme podstatně větší množství než jiných typů piva,“ vysvětluje Dan Hojdar, výrobní ředitel Vinohradského pivovaru.

Káranské zázemí má roční výstav 15 tisíc hektolitrů, to vinohradské pak 7,5 tisíce. Celková kapacita pivovaru tak nově přesahuje 20 tisíc hektolitrů. Majitelé si proto slibují, že lépe pokryjí narůstající poptávku, zároveň ale zdůrazňují, že nemají ambici stát se průmyslovým výrobcem piva. „Vždycky budeme craftový, malý pivovar. Nechceme dělat levné pivo, které bude k dostání v supermarketech,“ dodává Václav Hrabák, CEO Vinohradského pivovaru.

Nový pivovar přišel asi na 100 milionů korun. Přibližně jednu třetinu pak pokryly vlastní prostředky, zbytek je úvěr. Důležitá byla především investice do technologie od německého výrobce pivovarů Kaspar Schulz, na které bude pivo vařit stejný tým jako na Vinohradech – pod vedením vrchního sládka Jiřího Fišera. Letos majitelé počítají s kombinovaným výstavem piva 9,5 tisíce hektolitrů.